Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Školy vychovávají tovární dělníky. Žijeme v absurdním systému, říká Tomáš Hajzler

Proč stále pracujeme 8 hodin denně? Co je špatného na dnešním způsobu učení se ve škole? Co je to štěstí a jak ho v životě dosáhnout? Tomáš Hajzler se dlouhodobě zajímá o svobodu – ve škole, v práci, ve skolečnosti. Sledujte jeho Facebook: https://www.facebook.com/hajzlert/

– Web Tomáše: https://www.tomashajzler.com/
– Nakladatelství Peoplecomm: https://www.peoplecomm.cz/
– Odběr StandaShow: http://bit.ly/StandaShowOdber

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Facebook »»» https://www.facebook.com/Standashow
Instagram »»» https://www.instagram.com/standashow/
Twitter »»» http://twitter.com/standashow
Twitch »»» https://www.twitch.tv/standashow

===

PODPORA

StandaShow funguje díky vaší podpoře. Každý příspěvek se počítá a umožňuje mi dělat kanál tak, jak by to jinak nebylo možné. Nebýt závislý na sledovanosti a mít větší svobodu při tvorbě. Za to vám děkuji!

PayPal »»» http://www.standashow.cz/donate
Číslo účtu »»» 1303928089/3030 (AirBank)
Bitcoin adresa »»» 13TgBvBYCk5c7eYRj67KdGfnPNcn1SC9ut

===

Kontakt: https://www.facebook.com/Standashow
Email (pouze pro obchodní spolupráce!): stanislav.hruska@gmail.com

P. O. Box:
EDM s.r.o.
Stanislav Hruška,
Na Žertvách 34,
180 00, Praha 8

===

StandaShow – nedělám videa pro děcka. Jmenuju se Standa (nečekaně, ehm), je mi 27 let a žiji v Praze. Zajímám se o YouTube, technologie a politiku. A točím o tom videa.

Automatický transcript

Minuta: 0
Dobrý den dámy a pánové dnešním hostem na Standa show, tak je Tomáš Hajzler, je to člověk, který se věnuje Svobodě v práci. Ale zároveň také zodpovědnosti v podnikání zodpovědností vůči přírodě zodpovědnosti vůči lidem. Ahoj Tome. Vítám tě Ahoj jsem rád, že jsi přijel pozvání a mám tady takovou takovou věc na začátek zjistil jsem, že minulý rok, tak to bylo devadesát let od chvíle, kdy byla uzákoněna 8 hodinová pracovní doba je to 90 90 let v České republice. Co to bylo od zákoně ne a já mám takovou věc. To je od té doby tak strašně pohnu je technologie. Řekl bych že jí efektivita práce jako výrazně zvýšila a čím to je, že pořád 90.let má pracujeme 8 hodin. čím to je že pracujeme 8
Minuta: 1
roce 1930. Tenkrát napsal takovou as a předpověděl, že do 100 let nám bude stačit pracovat až takhle málo, protože když tenkrát pozoroval ten technologický vývoj, tak mu prostě došlo, že že to brzo převezmou všechno stroje a to ještě neměl ponětí tady o nějakých Skype nebo o nějakých destičkách, do kterých mi dneska všechno na ťukám A Tak schválně, jo zaprvé hned. Já jsem včera byl důvod, proč jsem unavený. Já jsem včera na takový dlouhý náročný přednášce na jednom gymnáziu v Prostějově a úplně úplně mi to vystavila. Vystavila mě tam to, že že já dlouho nebyl takový tý tradiční škole, kde se sedí v lavici. Kde je takový ten odborník před tabulí, který ale je znalosti do žáků přezkušuje známkuje dávají domácí úkoly. Zvoní zvoní tam jak na poplach, tak mě ti to úplně jako zničilo a a ještě víc si uvědomuji, kolik vlastně let sedíme v tomhle tom tréninku dělání něčeho k čemu
Minuta: 2
vlastně nemáš vůbec žádný vztah velmi častou výměnou jenom za nějaké známky a vidinu povýšení, že když jsi pašák, tak prostě se dostaneš do další třídy. Pak se dostaneš na další úroveň školy. Střední škola Vysoká škola a tak dále. A teď když takhle dlouho děláš něco, co tě netěš i výměnou za něco zvenku jsou krbycz. Tak pak by bylo divné, abychom to samý nedělali v práci, abychom si pak nehledali nějaký zaměstnání, kde nám vlastně nepřijde vůbec divné, že děláme něco co nás mě těší výměnou za nějaký peníze, tak to jsem napsal jako jako číslo jedna. Jo s tím, že smyslem školy v Doba, kdy vznikala bylo produkovat Tovární dělníky. Takže ono to mělo svůj smysl tenkrát. Dává to, co říkám smysl. Dává to smysl pro lásku porozumění a Dává to smysl. Já teď jenom d-control to možná s opačným názorem znáš možná mladého Václava Klause experta přes školství
Minuta: 3
za ODS. Pokud se nepletu, tak řekl, že škoda škola potřebuje a řád a kontrolu. Jinak se ten systém. Prý rozpadne říkal, že prý je snad jenom nějakých pět procent dětí, které jsou schopny pracovat nějak svobodně a že ty ostatní potřebuji jít o disciplínu. Hele já nevím, no, tak jako někdo ji potřebuje někdo ne. Pokud chceš. Já tomu říkám. Nechci aby to vyznělo nějak hanlivě, dám to do uvozovek. Ale pokud chceš poslušný Tovární dělníky, kteří budou dělat něco k čemu nemají vztah výměnou za něco z venku, tak pak rozhodně každopádně bych s ním. Souhlasil, že řád je potřeba, ale ten řád si dovedou ustanovit sami děti a my dneska máme Mraky, že ho ten ten vývoj si od začátku školství se posunul. My máme dneska mraky alternative mraky jiných možností, než jsou tyhle ty Ondřej Šteffl
Minuta: 4
tomu říká hezky pruský kadetky, máme od roku 1921 existuje model Summer Hill, což je svobodná škola, kde děti nemusely chodit do školy. Je to škola, kterou řídí sice dospělý. Ale děcka Je to pro děti od pěti do 18 let tam do školy nemusí chodit. Nemusíš tam chodit dva roky 3 roky tam chodit celou dobu, co tam jsou. Můžu si hrát poněvadž se věří, že Učení je vedlejším produktem té hry od šedesátých let. Tady je model sadberry, což je něco, co šlo ještě dál, což je škola, která je řízená vlastně děckama tam lupání, ani tam jsou sice dospělí, ale ne v pozicích učitelů. A zase je to velmi svobodný touto děcka. Kdo si ustavuje ten řád. Pak jsou tady od třicátých let minulého století Montessori je tady waldorfský systémy, tady je tady mraky mraky možností, kde ty mi děti chodí do Montessori třídy. Já nepřestávám čas. No když tam přijdu a vidím třeba ty prvňáčky
Minuta: 5
šesti sedmileté děti, kteří ráno začínají, takže se s učitelkou a ostatními říkají elipsa, tak okruh, tak se posadí pozdravy se a pak si vlastně jdou všichni pracovat. Oni mají v základní jejich právo je spolurozhodovat o tom, co budou dělat. Kde a s kým? Takže ty prostě jdeš jdeš po škole. Vidíš tam támhle sedět dvě holčičky támhle dva chlapečci tady jeden jeden sám, vlastně si jako pracuji a a mě nepřestává fascinovat, že se vlastně jako nezažiju, že toho je to nezneužil ty soubor, že to prostě dokážou a že že vlastně tenhle ten jako velmi svobodný způsob má ale v sobě, když to zkoumáš velmi zajímavý skryté jeřáb, který Ale prostě ty děti do velké míry spoluutvářet, takže v tom tom já se s ním shodnu. Ale jinak jako bojím se sova kontrola. Třeba jo a a a nadřízenosti a podřízenosti ho vidím, že ten svět spěje spíš k sebeřízení, než naše já
Minuta: 6
jak to bylo těch minulých stoletích tobě průmyslový a v tobě zemědělský, kdy jsme potřebovali nadřízenost podřízenost, protože převažoval rutinní práce a a bez vnější motivace to dost dobře nešlo, o kterých mluvíš skutečně skutečně to funguje. Ty jsi řekl, že se tam děti odhlasují, jestli do té školy jdou nejdou člověka v první chvíli začne napadat, že by jsi přece co děti odhlasovali, že tam prostě nebudu chodit ne? Oni si to takhle někdy si to odhlasovali, ale daleko častěji se dohodnou, že oni jdou ještě dál, že oni často nemusejí hlasovat, že se prostě dohodnou Summerhill internátní, takže tam oni jsou v tom komplexu ty děcka, ale nemusí chodit na vyučování a v sadberry. Já jsem se byl podívat třeba jeruzalémský těch jsem tady dneska po celém světě, který pss-50 nonstop odměnit k nevím jinak to vzniklo v 60 letech Massachusetts a tam ty děcka. Mají dvě
Minuta: 7
základní. Dalo by se říct povinnosti tom suntory první je pokud chceš být součástí tyhlety školy, tak se tam prostě od pondělí do pátku od do musíš objevit. Prostě tam musíš být a druhý pravidlo je, že tvoje Svoboda končí tam, kde začíná Svoboda druhy. Takže musíš respektovat Svobody dvě k jinak může dělat vlastně úplně co chceš a prostě to funguje, že máš jak říkám od šedesátých let od roku 1921, takže Kolik mají mraky absolventů? A a vidíš, že to jsou lidi lidi úspěšný a že to jsou lidi hlavně šťastný a radostný, že že jsou vlastně ve všech možných oborech málo je v politice. Málo jich je. Já nevím ve firemním právu v telemarketingu v reklamě, že v takových těch jako jako podivných brančík dneska, ale ale jinak jinak je to podepřeno jako jako svými absolventy si myslím. Myslíš si, že tohle
Minuta: 8
to je. Nebo jinak je tenhle ten způsob výuky, myslíš pro každého? nemyslím úplně pro každého jako na 100% ale pro většinu takhlenc přesně je to je to pro každé dítě ale není to pro každého rodiče Aha to je co v téhle školách těším úplně nejčastěji když když jsi pokládáme tuhle tu otázku A s tím ale že čím starší to dítě je tím hůř tu svobodu zvládá i s ním který založil samého ten říkal kdybych byl bohatší nebral bych děti starší 7 let Třeba já u nás tady v té naší státní Montessori škole jsem zažil když jsme začali mít sedmou osmou a devátou třídu potřebovali jsme to doplnit Tak přišli tomhle tom věku Co to je 12 13 let myslím tak takhle staré děti přišli do té naší školy a prostě těžký byl strašně těžký pro některé Vůbec si nevěděli rady S tou svobodou úkoly potřebovali
Minuta: 9
by někdo říkal co mají dělat těšili se nakonec jeho že že prostě to bylo vždycky velký rozdíl byl třeba Jsou dvě konečně už můžu jít domů, když to to dítě, které je tam od první třídy, tak většinová reakce byla do pytle jsou dvě. Já to ještě nestihl, takže to celkem jakoby zkažených jo, jestli se naučíš. Pokud vyrůstá v tom tradičním systému nad Ohří cennosti. A podřízenosti, kdy se o té očekává, že budeš poslušní. A hodný a že nebudeš zlobit a výměnou za to, oni tě teda jako jako přijmout. A ta rodina ta škola, naučíš se fungovat na externí motivaci. To jsem rád, když jsi hodný, tak za to něco dostaneš, že začíná to tím přijetím. Pokračuje to přes nějaké věci ve škole. To jsou známky a na druhé straně je pryč. Samozřejmě, že když se chováš správně, když nejsi hodný toho přijetí, tak tak se to mazec, že
Minuta: 10
jo. Pozor mě napadá z toho, jak o tom vypráví, že ten problém možná taky je právě v té motiva. Jsme naše motivace životní. Tak to je hodně posunová na právě tím Co nesmím. A co musíme a ta tresty případně Aha, takže předpokládám, že máš ten pohled na věc takový, že pozitivní motivace funguje lépe. No pozitivní Funguje funguje lépe, ale ale hlavně funguje Funguje jedině vnitřní. Každý máme v sobě nějaký motor, když se podíváš na dětská. Tak vidíš. Mě to přijdou jako nejlepší prostě mrknu uvědomit si, že vlastně já a někdy někdy říkám, že mám takovou teorii, že jsme všichni byli dětmi a říkám to záměrně takhle s nadsázkou, protože si občas dostanu do kroužku především ve velkých firmách, kde mám pocit, že ty lidi nikdy dětma nebyli a a že všichni tím pádem jsme byli tím tím jsme že
Minuta: 11
jsme dělali to, co jsme dělat chtěli, že to nebylo jako. Hele mami, teď jsem si hezky hrál. Dej mi prosím tě čokoládku jo. Prostě jsme to v sobě měli tu vnitřní motivaci. Dělali jsme jenom to, co nás nějakým způsobem zajímalo. A v čem co nám šlo žádné dítěti dlouho nevydrží u něčeho co co mu dlouhodobě nejde, nebo co nezajímá jenom že jsme společenský tvor a narodili jsme se prostě do nějaké kultury, která nás velmi záhy zač. častovat různýma pokyn a matiku dokud se živím budeš poslouchat že jo a musíš to daleko dotáhnout a všechny tyhle ty různé věci který Čím déle jsme poslouchali tak tím pravděpodobně jsme uvěřili tomu že nejsme tím tím jsme že nemůžeme dělat co by jsme chtěli že jsme takový vlastně jako menší méně dokonalý nikdo v porovnání s těmi velkými někdo a že teprve potom co teda jako dotáhneme tak si s nimi bude moc popovídat jako rovný s rovným a a tam to začalo že že
Minuta: 12
mi místo toho Já mám takovou metaforu používám říkám tomu tuhle jo že jsme se vlastně narodili do důlku já jdu létě pro mě průnik toho co tě těší Co tě zajímá toho co ti opravdu jde a to co někdo ocení Jo a když sleduješ děti Tak vidíš že že dělají to nezajímá To co jim jde A a to že starší jsou toho za co je někdo ostatní prostě přijme a a teď Díky téhle té tradiční Výchově kráse, teď samozřejmě proměňuje otázka, jestli se proměňuje prospěšným směrem nebo jak moc se proměňuje, tak nás to z toho Důlku, jak si vyhodí a Hodí nás to na takový ten Bludný žebřík, kde ty prostě máš pocit, že musíš mít základku. Pak musíš mít střední pak musíš mít ideálně vejšku, pokud jsi šikovný, pokud nejseš. Jak se říká šikovný, tak prostě na to můžeš jít přes prachy a začít vydělávat, že ho malé auto velký auto malý byt velký byt můžeš stoupat po kariérní žebřících, že se tomu říká, takže řadový
Minuta: 13
zaměstnanec malý manažer větší manažer a tak dál a tak dál a měj se školství, která hodně názorově polarizovana lidi a to je otázka povinné maturity z matematiky. Jak ty se na to díváš? Já jsem nervózní, jakékoliv povinnosti je z čehokoli z čehokoli prostě externího já, když slyším slovo povinnost, tak v něm slyším slovo vina, kde slyším vina, tak tam slyším trest. A když slyším trest, tak sleduji, že lidi hledají viníka. Když najdou viníka někoho, kdo za to může. Tak oni vlastně přenesou zodpovědnost na to oni nemůžou. Protože může za to někdo jiný a oni nemají moc a mají bezmoc a čím dýl mají bezmoc, tak mají nemoc, já nemyslím a rozumět, ale to bylo ale v pohodě, tak se s tím jako v těch slovech víš, co vypouštíme.
Minuta: 14
Zase nevím, jak to máš ty nebo jak to máte vy, kdo se díváte na tohle. Já vypouštíme mraky slov, který vlastně vypouštím automaticky jenom jenom na základě toho, že jsem to přebral od někoho tvých rodičů ze školy a a až posledních několik. Se začínám zamýšlet nad tím, co mi to vlastně z té pusy leze a a zjišťuji fascinujících věci jako třeba povinnost. Jo, já jsem to neslyšel slovo prázdniny. Že jo období prázdné období aktivitami nevyplněné slovo zodpovědnost. Kde je v jádru je odpověď jo, že že když bychom se zamysleli nad tím nad těmi slovy, co vypouštíme, tak se často si myslím, že jsi porozumíme daleko líp a hlavně porozumíme ty realitě, kterými se snažíme ty slova popisovat. Takže já jsem ti neodpověděl, já když slyším slovo povinnost. Tak já se úplně otřesu. Myslím si, že to jsem prostě nepatří na 20. Století, že bysme měli hledat a hledat modely, které stojí na Dobrovolný závazcích spíš než na vynucený povinnosti
Minuta: 15
nějakou autoritou. A a to by měla být cesta, kterou bysme měli jí a jsou děcka, který mají to vidím tady u nás ve škole jsou děcka, který prostě počítají od tří let. Prostě umějí sčítají odčítají dělej na sobě a pak se Dětská který prostě v šesté třídě ještě jako tápou, ale na druhou stranu zase zase jsou třeba u umělecky založené nebo jinou jazyky. Každé dítě je na něco a teď teď hledat i někoho prostě do jedné škatuli, tak to bylo super ještě valnou část 20 století devatenáctého paráda, ale dneska ne, ne rozhodně ne jedno z těch slov, které teda asi myslím, že ses nad tím za Míšou ty někde v minulosti. To je slovo dovolená v práci. Pokaždé tě, tak když teďka sem ještě potom ještě dovolenka. To je ten papír, který se vyplňuje jak pokaždé, když tohle tu dovolenku, tak jsem nesl, tak jsem si na to vzpomněl, že kde vlastně člověk
Minuta: 16
si vlastně dovolenou, tak si dovoluje si vzít dovolenou, tak je dobré se nad tím zamyslet, jak je to dneska vlastně na prací na pracovním trhu, jak lidem, kteří vůbec se o to nezajímá, jak jak to funguje. Zkus mi to ještě říct. Jinak já nerozumím, na co se ptáš, jak je to s prací na pracovním trhu se ptáš. Zajímá mě asi to jak jsou lidé v práci dneska obecně spokojení stejného. No hele, já já vlastně jsem s celou tuhle tou svobodou v práci začal začal tím, že jsem si začal vlastně to byl tenkrát výzkum od Galušková výzkumná společnost, které vyplynulo, že osm deset lidí vlastně jejich práce netěší někteří vlastně k ní. Nemají jenom vztah, ani který netěší, takže že je fakt jako štve hodně a a teď já, protože jsem vyrostl v době kdy do sněhu by měli babičky, tak já jsem
Minuta: 17
si všiml, že to je jako šílený vlastně mrhání, že že že že obrovské množství lidí vlastně místo toho aby žili, tak oni vydělávají na život, protože mají potřebu si něco nakupovat, tak musejí vydělávat čím víc už. Vydělávat tím pravděpodobněji pravděpodobně, že budeš dělat něco jsem tě prostě netěší. Takže je to vlastně taková jako epidemie práce nahovno. Já nemyslím, jestli se sešel ten termín asi jo, no a v kontextu nechápu, co myslíš v originále to nazval, ten si vlastně všem, že je hromada práce, kterou kdyby jsi zrušil, tak si toho nikdo nevšimne, nebo se ještě vlastně za raduješ, jo, že máš nějaký příklad. Zase Já se taky bojím, že se někoho dotknu, tak říkám čas. Vše je Výjimka moje jsou určité branže, kde kde téhle té práce nahovno. Je hodně a ještě než zkusím něco vyjmenovat, tak se to dá, dá
Minuta: 18
se udělat jako jako sebe Test, kdy si zkusíte uvědomit, jak je vaše práce opravdu prospěšná, jak moc na škále 1 až 5. Kde 5. Ty lidi by se rozplakal, kdyby přestaly existovat na druhé straně škály jednička jako jako zaradovali by se jen někdo kdo by kdo. Bylo by opravdu se třeba rozplakal, komu by se komu by se rozpad život by jste přestali dělat to co děláte, tak na tom se to dá poznat, co se týče těch branži, tak tak je to takový Darwin marketing velká část reklamní branže velká část reklamní pravá finančního poradenství exekuce exekutoři, když se podíváš do do korporací, tak tak mraky takových těch středních manažerů administrativního personálu. Přehled i ve Sportce mi říkali. Hele my už nepotřebujeme klienty mi už si vystačíme sami se sebou hlas už je tolik a já jsem s tebou tenkrát smál a pak pak když vlastně jako začneš pozorovat, co některé lidi
Minuta: 19
dělají, tak tak tam hromada práce je vlastně jenom jako přesouvání papírů razítkování kontrola kontrolovaný, který za zkontroluj i ostatní. Takže takže to je fascinující Paradox je ten, že čím víc je ta práce nahovno, čím víc je zbytečná, tím víc honorovaná a na druhou stranu Čimice ta práce skutečná a potřebná, tak tím za to ty lidi dostávají míň peněz. Vezmi si Kolik berou zdravotníci učitele zemědělci řidiči zedníci takový ty práce, který pekař, kdyby přestaly existovat, tak prostě to hned pocítíme. A pak když se podíváš do těch do těch prostě korporací a a těhle těch jako finanční poradenství a tohle A vidíš ten takový ty jako 100 plus a ty ty automobily služební a tohle to všechno tak jsi říkala, že v tom systému je fakt něco blbě. A teď poslední studie, na kterou jsem narazil 230
Minuta: 20
tisíc zaměstnanců v142 zemích pouze třináct procent z nich říká, že jejich práci těší. To je podle mě naprostá tragédie 37. Procent britů jiná studie považuje za svoji práci za zcela nesmyslnou zcela zbytečnou, to je nahovno tam. Tam je totiž jako já vidím problém veliký v tom co nás lidi dělá lidmi a to je to, že že jsme prostě společenský tvor a jeden z Rysů toho, že jsme společenský tvor. Je to že děláme co dělají ostatní a a pokud je to časté, tak to lidská mysl vyhodnotí jako normální a normálně neviditelný, takže vlastně ti to ani nepřijde divné, že že těch 10 lidí vlastně místo toho. Aby dělali něco vše. Viděl jsem myslel a něco co je druhým opravdu užitečný, tak oni prostě vydělávají na život, který vlastně se jim ani si nevšimli, že se jim ten život smrsknul na víkend a na takový ty volné
Minuta: 21
dny v průběhu roku a pak na tu dovču, víš takový ten červenec Velikonoce prosinec, dycky jako rok dopředu, pokud v tomhle systému jedeš, tak se tam koukáš, jak ti to jako vychází a asi stačí, když to vyjde na nějakých všední den a máš vlastně jako o něco víc volného času o něco víc života, protože ty tolik života odevzdáš vydělávání peněz, takže to je jako absurdní systém, kterým žije, který má nějakou setrvačnost. Ono to mělo svůj smysl, že jo. V minulosti, ale ale úplně se nám to prostě utrhl ze řetězu mám pocit je to je to jako špatně a musíme to opravit to tak, že ty si myslíš, že ten systém, tak dříve měl smysl dříve myslíš Kde? Myslím tím ono to začalo celý, když se díváš fakt jako jako do historie, tak ono to začalo. A teď když mluvím o to, tak ta externí motivace nadřízenost a podřízenost povinnost cukr bič, tak to začalo údajně s průmyslovou doba. Kecám
Minuta: 22
se zemědělstvím, když se lidi začali usazovat a začala se objevovat rutinní práce, když se koukneš do lovecko sběračské uspořádání, tak tam ten život jako velmi kreativní tam tam tam tam je to domácký, že jo jsi neustále v novém prostředí, potřebuješ umět reagovat na to na to prostředí na tu situaci potřeš u mě táta hromadu věcí, kdežto, když se usadí a vlastně Že přestože tam je hodně kreativní práce taky v porovnání s tou průmyslovou dobou, když si vybaví stádiu czaplinek, jak utahuje šrouby. Tak tak tam prostě začala být, tak to být hodně rutinní práce, kterou prostě dlouhodobě ti někdo z vnitřní motivace. Dělat nebude, tak prostě přišla nabízeno s podřízenost povinnost cukr Bič a když pak přišla ta Průmyslová doba na Tak už tím spíš, že jo, kdo ti bude 16 hodin denně 7 dní v týdnu. Jako v těch 30 20 letech utahovat prostě ty šrouby nikdo, tak
Minuta: 23
prostě se to najelo ten systém a mi lidi. Jestli se něco těžko mění. Tak jsou to zvyklá, takže prostě jako dobíhá ten zvyk a přestože je stále víc branži, kde nám tenhle ten model už selhává. A nevyhovuje, tak tak prostě nám školy, že jo zpátky k tomu tématu škol stále chrlí tyhlety prostě zaměstnance, který vlastně přicházejí z té školy utahovat nějaký nějaký šroubky a myslíš, že dneska už to není potřeba. Je to potřeba tam, kde převažuje rutinní práce. Tam to potřeba je tam je potřeba poslušnost bílé a znalosti. To jsou tři základní kompetence, kde potřebuješ tam, kde převažuje rutinní práce tam kde začíná převažovat kreativní, tak tam potřebuješ samostatnost nápady právě kreativitu a potřebuješ nějaký zápal. Potřebuješ tu k ní tření motivaci, poněvadž to to daleko víc musí stát na sebe řízení, už nemáš možnost prostě fungovat v těch v těch velkých hierarchií. To je zajímavé, jak se vracím
Minuta: 24
a částečně první otázce. Ty jsi totiž Četl jsem u tebe na webu nebo na blogu. Už nevím přesně, kde ty jsi psal, že stojíme na Prahu nezaměstnanosti epických rozměrů, což Vy asi něco podobného, o čem mluvíš teď a mě to úplně nejde právě dohromady s tím, že Přestože je ta automatizace. Tak její méně já teda její více a více tak pořád pracujeme těch osm hodin denně. Kde Něco mi tam nesedí, jo? V tomhle tom přece pokud už není třeba tolik té rutinní práce, tak nepotřebuje věc. By to by jsme neměli potřebovat tolik času jí dělat. No, ale víš co, to bysme museli změnit opustit neoliberální kapitalismus, což je ten systém, který tady máme od roku 90 91, jehož součástí je takzvaná Konzumní společnost a homo konzum Eriku, což je člověk, který spotřebovává výrazně víc, než potřebuje. Je
Minuta: 25
to člověk, který není tím kým. Je to člověk, který se snaží být někým a člověk který uvěřil to, že když bude mít věci, tak bude někým, že od základní otázka jedna ze základních otázek je mít nebo být v životě všeho jak moc potřebuješ mít, aby jsi mohl být, protože jde o to, aby jsi byl Ne někým. Ale my jsme uvěřili, že my musíme mít abychom byli vezmi si za listuj si nějakýma těma. Jak se jmenuje forms třeba takový ty čas, který ekonom tyhlety časáky, kde miluji. Takové ty žebříčky takových těch těch nejúspěšnějších nejbohatších Čechů a Slováků a firem a já nevím co všechno, takže už jsem o tom mluvili, že jo, že prostě někde v nás je porovnávání se mi koukáme podruhé a pokud věříme v to, že mít znamená být, tak bude vždycky někdo, kdo má víc a A pokud si tohle ne uvědomíš. Tak chceš chycený v tom žlutém kolečku toho konzumu, kdy další důležitá věc. Když
Minuta: 26
tak mi skoč prosím tě. To já vím, že to dovedu jako zapomenout další důležitá věc. Pokud bys z toho tohle Bludné někdy se říká krysího závodu chtěl člověk vyskočit, tak je důležité začít rozlišovat a radovánky a radost, že že mi vlastně potřebujeme pochopit, co je to štěstí, jako že že to je. Daleko spíš než takovéto zážitky užít si to tady a teď po nás Potopa, že ho dej si kafčo pocit tohle koupit aquapark Skipark dovča. Tak takto to jsou radovánky. Ty jsou jejich naturalem chemickým je je ten dopaminu krysy. Už bavili to znamená motocrab krátkodobě nakopne, ale ale zase rychle to odejde. A ty na tom může být velmi snadno závislý, takže pokud najedeš na radovánky, tak vlastně velmi snadno můžeš ujet v radovánkách tím, že v té Konzumní společnosti neoliberální kapitalistický je stále víc radovánek za peníze a ty čím víc potřebuješ peněz.
Minuta: 27
Tím víc musíš vydělávat a tím spíš budeš dělat v práci, která tě netěší tím déle v práci budeš, takže je to celý takhle jako jako složitě složitě zamotaný problém vidím taky v tom, že že koupit stále ještě dneska je víc než to vyrobit, než to sdílet, než to vím. Než to dostat darem, než si to půjčit, že, že mi velmi častou především lidi já Dnešní dnešní děti a něco se rozbije třeba a a klasická věta. Co slyším. Já u Děčína nevadí, koupíme nový vlastně tě často ani nenapadne, že jsou mraky věcí, které ty prostě si můžeš udělat sám, že si můžeš Já ne, já jsem se pustil do zahrádky třeba vypěstovat sídlo upéci chleba, opravit si auto, máme tady s pěti sousedama díly na sekačku, že prostě Spoustu věcí jsme zjistili, že je daleko. Lepší si udělat sám daleko radostnější ještě udělat si sám, než si je koupit Freud,
Minuta: 28
když si ho ptali naštěstí, tak říkal líbí munar bytem blízké vztahy a smysluplná práce a mě to vlastně na Tom Tailor a dochází, že že je hromada věcí, které já jsem ti vlastně autor sám, že jsem si je šel koupit a a smyslu hromadu smysluplné práce jsem já vlastně úplně minul. Vůbec jsem nevěděl. A místo toho jsem šel někde si to si to prostě koupit dneska, my se sejdeme s kámošem a nebo se sousedama a proč se spolu něco tvoříme a najednou já mám pocit, že ten kroj kdyby vedle nás stál, tak nám prostě zatleská, že to je fakt ta radost. Ne ta ráda, že to je prostě taková ta dlouhodobá Hluboká radost, kdy ty tvoříš něco smysluplného s blízkými lidmi. Což mě mimochodem už zase melu dlouho, ale přijde jako jeden z nejlepších receptů naštěstí. Prostě tenhle ten únava i ten pohled. Je tomu rozumět a Napadá
Minuta: 29
mě ty jsi mluvil o nějaké práci nahovno a taky jsi zmínil reklamní reklamní bys mě to tak zapadá dohromady, jestli náhodou to není tak že vlastně a spousta té práce nahovno, kterou dneska děláme, tak je práce, která podporuje to o čem ty mluvíš, to znamená ten ten konzum, to je taky hezký způsob. Já jsem říkal, jak moc je ta vaše práce prospěšná, ale můžeš se na to podívat i přes tohle, že spousta práce opravdu jenom pumpová váha to naprosto zbytečný nakupování, který nás odvádí od podstaty zdravého a Šťastného života. Přesně tak a toto Když se rozhodneš to prostě jako je na každém kroku, potíž jako velikou velikou potíž. Já vidím třeba v tom. Kolik lidí dneska je v dluhu jo, že že Slyšíš, že 59 procent českých domácností dneska. Má nějaký dluh, zase si myslím, že je to tím,
Minuta: 30
že kupují víc než na co mají, že si vlastně další problém je, že si pletou služby spotřeba má, že si pletou chuť hladem, že si vlastně nejsme schopni uvědomit, co potřebujem, že toužíme. A to je právě práce toho marketingu. A reklamy, že teď se vlastně jako probudíš ráno nutkavou potřebou něco mít. Což vlastně třeba ještě večer před tím si vůbec nevěděl o té věci, co mě fascinuje, jak je tohle to možné a a a pokud je to tenhle druh marketingu tenhle druh reklamy, který vlastně ti jako někde někde jako někde Čechové manipuluje nějakou potřebu, tak to je to je prostě jako neetické špatný a nezodpovědný a já to říkám jako člověk. Ty to víš, že jo, který jsem sedm osm let věnoval, že jo a a Lituji toho myslím, že za to skončím v pekle, ale zas díky tomu vidím vidím některé věci, které většina lidí nevidí v tom jak ten marketing dnešní se dělá. Hele a co když na to řeknu takovou tu věc, že přece bez toho
Minuta: 31
marketingu. A bez té reklamy, že to patří k tomu produktu, že bez toho by jsi vlastně Lidi ten produkt nekoupili, že že je to taková nějaká přirozenost toho tak bylo. A co A co by si ho nekoupili s by se stalo. Víš co, to bych to bych na to řek. A pak bych na to řekl, když se podíváš na reklamu 1910, jak to vypadalo před sto lety řekněme, tak ta reklama byla dost jiná to, když jsem si vygooglovat historii vlastně pa ristori marketingu Edward burne to že vlastně zjistíš, že reklama dřív mluvila o funkčních vlastnostech toho produktu, že to nebyla taková ta dnešní, když si koupíš tuhle tu věc, tak prostě po tobě půjdou holky, pokud ještě nemáš tohle auto, tak nepatříš do téhle třídy, pokud si koupíš tohle, tak se ti vlastně všechny problémy Vyřeší Pokud si dáš v prášek, tak veškeré bolesti se rozpustí a nemoc zázračně Zmizí, tak tak tohle tenkrát by považovali za naprosto neetický
Minuta: 32
špatný prostě jako úplně jakoby se divili si myslím ty lidi, ale zase plíživý převrat. Dneska je to tak normální, že to je vlastně neviditelný, prosím tě, zajímá mě. Jsou lidi, kteří třeba ten jste myšlenky, tak dneska slyšeli poprvé. Pokud vás to myšlenky zajímají, tak určitě Koukněte na Tomášův web na Tomášův blog www.to máš Hajzler teďkom, že jo? Je to teď a neposlouchal. Asi jo, ale nejvíc nejvíc toho sypu poslední poslední nějakou jako půlrok. Třičtvrtě roku si hraju s Facebookem, tak tam tam tam se snažím dvakrát denně něco všeobecně to na Facebook link vám a dám do popisku videu. A a já mám stránku a osobní nepoužívám, takže mám stránku, tak to tam hodím tím bytem. Doporučujeme ten život si začít nebo čím by měli začít, aby den a život bylo svobodnější a zároveň to taky zodpovědnější.
Minuta: 33
Začít nebo těch možností je hromada mě vždycky přijde tak důležité jako za tebe. Nevím, jestli nejzásadnější, ale ale takhle se mě zeptáš, tak mě napadne odpověď něco dělat. Nebát se jít do nových věcí a zkusit vnímat, co na to břicho, protože jako já dneska jsem tady šel do té do téhle píšou tvojí a těžko, bál jsem se a teď je pro mě strašně zajímavé sledovat, jestli mi je v břiše dobře. Jestli já třeba vůbec teď Zjišťuji proboha, že je 9
Minuta: 34
a a prostě věnovat se tomu co člověk a pálí a v čem je dobrý, protože v tom je zároveň nejužitečnější a ostatní ostatním lidem a a prostě je potřeba přestat vydělávat na život. Prostě je potřeba začít žít ten život. Jsi prostě nějak přes koupit, aby to začalo dávat větší smysl. A takže ty začít dělat a pak prakticky mě přijde fakt jako důležité začít rozbíjet. Ten mýtus cizích lidí, jo. A to prostě může začít každý z nás, kdo někde bydlí otevřít. Já nevím prostě potkáš na ulici na ulici před barákem na chodbě souseda. Tak proč jsi mu podat ruku řekneš, ale dobrý den, já jsem Tomáš a tady bydlím. Jo a nebo prostě jsme to udělali my, když jsme se nastěhovali by jsme si volaly jeden večírek druhý večírek a vlastně ten barák se z přátel, že tady vzniklo hromada malých jako vztahu a přátelství díky tomu. Hele tohle může být takovou věcí a se zeptám ty sám o sobě říká, že jsi introvert a to mě to Překvapuje, protože já mám a možná to výmluva
Minuta: 35
moje nevím, já mám právě takovou věc, že říkám, já jsem introvert. Já s těma lidma se jako nechce seznamovat a teď si říkám jako představa, že tady se s hosty sousedy, tak to pro mě jako Wintrova to je strašně nepříjemná věc. Mně se líbí, jak se ptáš. Děkuji, co se mi to jsou dobré otázky. Já to mám já, to mám zhruba půl napůl mám mám svoji každý to máme půl napůl. Ono to jako pravá levá ruka, máš extroverze introverzi v průběhu života se to vyvíjí. A u mě U mě je to tak, že jsi častějc rád zalezu někde s knížkou nebo si rád popovídám jeden na jednoho radši mám známé lidi, než někde jako Davy nějaký a pokud jsem v davech, což jsem furt vlastně ve své práci, tak já jsem tam v nějaký v nějaký roli připravený. Užívám si to, ale jsem potom unavený a potřebuji dobít baterky a co se týče těhletěch večírku sousedských sešlostí ve škole. Pořádám Besedy třeba tak tak to jsou. To jsou aktivity, které dost často měla sněd nesedí. Nebaví
Minuta: 36
mě nedělám je rád, ale dělám i protože cítím, že je potřebujeme kvůli tomu tři na jednoho kvůli tomu, abychom se cítili dobře kvůli tomu, aby jsme se těšili domů kvůli tomu, aby to tady bylo fajn, aby to bylo fakt do Aby to nebylo jenom bydliště, takže to dělám, protože tam vidím smysl a protože to nikdo jiný nedělá a dostal jsem se teďka tohle to jaro do stavu, kdy kdy jsem po třech letech zjistil, že určité věci prostě nerostl SK. Může prostě se nechytli typu tady ty sousedské sešlosti v Komořanech a a prostě z toho vycouvá vám protože mě to fakt jako bere víc energie, než než to, co mi to prostě přináší, takže jsem odpověděl. Takže tam by se lidé. Nebáli jít dělat věci, které je baví rozhodně musím potvrdit na začátku, já
Minuta: 37
jsem vlastně říkal, že když jsem slyšel tvoje myšlenky. Tak částečně jsem tomu začal způsobovat. Také svojí práci vlastně a trvalo to teda několik let, ale podařilo se mi teď se živit tím co mě baví. Ale jestli ho Bylo to úplně člověk to nemůže udělat podle mě ze dne na den, protože ne díky za to, co tě baví, ne vždy dají peníze hned od začátku. To je to je to je malej zádrhell tohodle toho způsobu v porovnání se zaměstnáním kam, když pošleš životopis. Oni si tě vyberou, tak ti vlastně od dne D běží vejplata, pokud se rozhodneš pro tenhle ten styl práce, tak tak to chvilku trvá, než se tě než si lidi tvé jméno začnou spojovat s tím tématem a než ty v tom začneš být dobrý, takže přesně tak a to je potřeba vymyslet si právě nějaký svůj exit plán z toho. Pokud jste někdo v situaci, kdy děláte. Něco co vás netěší něco, co prostě spíš. Ne, že by to někomu pomáhal, tak je destruktivní výměnou za prachy, tak
Minuta: 38
je potřeba si vymyslet nějaký nějaký prostě exit plán, kterým se pomalinku přesunete a těch možností soumraky, že jo jako. Vytvořit si nějaký polštář rozjet to po večerech rozjet to pomáhá. To způsobuje hodně říká. Prosím vás Tomáš Hajzler, rozhodl se tam začal doma. Já ti děkuji za tvoje odpovědi. Já děkuji za otázky a možnost se zúčastnit dámy a pánové. Pokud se vám video líbilo. Nezapomeňte dát like, napište do komentářů, zase to myslíte se vás těšit někdy příště. Mrkněte na to máš Facebook taky točí. Tomáš vydá, že jo taky. Tak mrkněte dávání knih a to naše nakladatelství se jmenuje peoplecomm opel.com, dám vám do popisku videa. Tak jo, mějte se famfárově Čus a pít.

Předchozí video

ROZHOVOR: Karel z Prostřena. "Zná mě 1/3 republiky. Kazma mě na to nedokázal připravit"

Další video

ROZHOVOR: "Průzkumy ukazují, že Piráti jdou nahoru. Každé volby máme víc", přiznává Ivan Bartoš