Celý záznam je dostupný na PATREONU

Čech žijící v Tokiu: japonské děti se nás bojí, v metru si k nám nikdo nechce sednout

Ondra Baláž je programátor, který už skoro pět let žije v Japonsku. Jak získat práci v Japonsku? Může cizinec v Japonsku dlouhodobě „přežít“? Mají Japonci slovo skutečně pro všechno a kolik příchutí sladkostí znají? Jak jde dohromady svět tradic a hierarchií a svět šílené japonské popkultury? A může se Čech někdy opravdu naučit japonsky? Hostem Vladimíra Váchala je programátor Ondřej Baláž, který žije v Japonsku už skoro pět let.

ZA HRANICÍ
Unikátní rozhovory s Čechy, kteří žijí v zahraničí. Od Asie až po Antarktidu. Kulturní a politické propasti odhaluje cestovatel Vladimír Váchal.

Automatický transcript

Minuta: 0
Zdravím vás začíná pořád zahraničí a my mostem Je Ondřej Baláž český programátor žijící v Tokiu v Japonsku Ondra. Já tě tady vítám. Ahoj, kdy jste začali žít v Japonsku, co vás první zklamalo, co byl takový no, tak ale tohle ne. To je poměrně těžká otázka tady jakoby spousta těch člověk nežije, tak vždycky to má nějaký pozitiva i negativa. Pro mě osobně a nechce mluvit za svoji ženu, ale pro mě osobně to byla jakoby srážka s realitou té jazykové bariéry. Já se přiznám, že japonsky jsem někde na takovém tom restauračním, že jsi zvládl objednat jídlo zvládnu tady přežití, co zvládnu zařídit nějaký základní věci na úřadě, ale že bych jako v nějaké filozofické debaty to tam rozhodně nejsem a vlastně když je tady člověk na dovolené, tak většinou vyhledávat třeba nějaké ty místa, které jsou určené turistům,
Minuta: 1
kde vlastně ta jazyková bariéra není tolik vidět, třeba jí nějak vnímá. Ale asi mu nedojde, že taky bude muset třeba dojít k doktorovi nebo já nevím prostě něco zařídit na úřadě. Takže pro mě asi jako Měl jsem takový období ze začátku třeba první rok jsem si říkal. To nejde prostě tady. Já tady nemůžu existovat, když se nedokážu zařídit kreditní kartu, třeba nebo takové věci, no. Nezkoušel jsi takový ten přístroj na to tlumočení, kterými tlumočníci nemáme rádi ve se bojím a do budoucna, že nám vezme veškerou práci, ale právě u japonských turistů jsem to viděl za mnou přišli. A namluvili do toho něco a ono to na mě začalo mluvit česky. Já jsem byl úplně v šoku. Jo jo, to je tady hodně populární, já jsem s tím se teda setkal v takové trochu nešťastné situaci na pohotovosti, kde jsem se s tím úplně setkat nechtěl po nějakém kurzu a nefungovalo to úplně dobře, bál jsem
Minuta: 2
se co se bude dít foto, ale naštěstí jsme se teda nějak domluvili touláme, no japonštinou. Já si právě myslím, že tady to ukazuje vlastně Jak velká ta jazyková bariéra je jakoby ty Japonci vlastně snaží ten problém vyřešit. Já tím počítačem programem nebo prostě nějakým zařízením radši než třeba by jako Přemýšleli o tom jak vydělávat děti, tak aby ty děti mohly fungovat ve světě, což si myslím, že na určitých místech už se děje, ale je to takové zvláštní, že prostě máme problém, dorozumět se ve světě, tak radši než aby jsme se naučili třeba anglicky nebo pár slov česky z nějakého průvodce tady pořídíme prostě tady to zařízení a ono je to takový balík otázek to Češi versus Japonci, takže to musí určitě pověnujeme. Mě by zajímalo jak Japonci vnímají cizince, kteří tam nepřijedou jenom jako turisté, ale Rozhodnou
Minuta: 3
se tam žít. Já já se musím já musím říct, že jsem se setkal hlavně pozitivní reakci i v tomhle směru, že ona je ona Těžko říct, protože hodně se o japoncích říká hlavně mezi expaty, že vlastně jsou to lidi dvou tváří, že vždycky jakoby je tam ta externí Tvář ta jakoby do světa. Kde se snažit o Japonsku dělat co nejlepší jméno a pak je tam ta jakoby interní tvář, kde se bavit třeba doma manžel s manželkou a třeba už to tak hezký není, ale já jsem se setkal s poměrně pozitivní reakci i Častokrát třeba když já nevím přijdu nebo přijdeme někam na jídlo a nebo tak, tak se nás často lidi ptají, jestli tady žijeme nebo jestli jsme tady jenom na návštěvě, když řekneme, že tady žijeme, tak se ta konverzace trochu Spusti já vlastně ty lidi. Obdivuji, že jsme se pustili. Zrovna jsem do Japonska. Kde je to asi o trochu těžší nemyslím
Minuta: 4
jenom třeba. Tím tou jazykovou bariérou, ale já Kulturně se tady vlastně třeba chovat nějak slušně a nebo tady do toho zapadnout. Já bych řekl, že vlastně Japonci se k cizincům, co tady pracují, aspoň teda s tím i zkušenosti jako že to nevnímají nějak negativně, že bychom jim třeba zkoušeli brát práci vlastně. Ty pocity ty ty ty reakce. Co jsem zažil byly vesměs pozitivní až až obdivné občas. Dá se říct, že jsou Japonci falešný k cizincům nebo mezi sebou a já bych nepoužil to slovo falešný a bych použil, že jsou uzavření, možná někdy vlastně. Jako být a cizince v ní mají jako někoho z venku, komu se třeba neříkal úplně všechno a nebo kdo vyžaduje zdvořilostně asi asi mě napadl termín a to
Minuta: 5
fakt mám spíš jako takovou tu uzavřenost opatrnost, že třeba já nevím. Mě teď nenapadá žádný konkrétní příklad, ale třeba často se nám stane, že jdeme do restaurace a třeba teď v té době toho koronaviru, tak vlastně ve většině restaurací se tady umístil na stole takový ty plastové štíty, aby vlastně se lidi nějak od sebe, no a v jedné z těch restaurací vlastně ten štít postavili mezi mě a tu ženu, kteří jsme přišli spolu, tak jsem říkal to nedává žádný smysl a ten štít jsem jakoby posunul nikdo nic neřekl, ale když to udělali dva Japonci u vedlejšího stolu, tak mě hned přišla obsluha. Řekla jim, že že to prostě nemají dělat a že ten štít musí zůstat tak jak je tak je to takový jakoby, že člověk dostává trochu jiný. Jako trochu jinou péči tady vlastně Častokrát nevíme, jestli je to proto, že vlastně ty lidi se bojí k nám přijít, protože se bojí, že by jsme na ně třeba začali mluvit anglicky nebo jestli je to, protože prostě si říkají to jsou
Minuta: 6
cizinci a ti tomu nebudou rozumět, že my tady máme nějaké pravidla, tak to nemá ani cenu zkoušet. Nevím, kde je ta pravda, ale občas mám ten pocit, že je to takový jakoby, že často se nás ty lidi straně vtipný jsou děti děti. Třeba, když jedeme tady s manželkou. V tom domě kde bydlíme ve výtahu a jsou tam děti, tak ty děti se chytí miminek a asi se nás bojí hlavně malé děti, kteří třeba cizince viděli jenom v televizi, tak to je takový jako vtipný, no, no ta pozice cizince v Japonsku přináší nějaké benefity, které Japonci nemají. Jeden z benefitů a to je takový vtipný benefity je, že když si člověk ve vlaku s ne, tak si často někdo nesedne vedle něj jako víc místa. Já bych řekl, že jako co to je týče benefitů, tak je to asi taková ta exotičnost často. Asi zajímá mi lidi nebo Zeptej se nás.
Minuta: 7
Odkud jsme nebo co, tak co tady dělám a neřekl bych, že jako pozice ve společnosti je jediná nebo Pochopitelně máme jako asi jiné povinnosti, že jo. Jsme tady pořád jakoby cizince. Taky si myslím, že záleží jak k tomu, že ti tady člověk přistupuje, jestli jako by se snaží se Japan izolace. Já si osobně myslím, že jakoby nemožné jako stát s japoncem cizince, jo, že prostě můžu sebelíp mluvit japonský. Můžu se naučit z knížek. Jak dodržovat všechny místní tradice a rituály, ale prostě pořád těma. Jak on se mnou budu vnímaný jako Cizinec, takže mi vlastně s mojí ženou jsme se nějak tak shodli. V těch první chvíli, že tohle vlastně ani není to co hledáme, že vlastně tady chceme být a jako cizince si užívat, že jsme že jsme tady a občas to tak jako pozorovat zvenčí a třeba se něčemu zasmát a tam kde je to potřeba, tak do toho nějak zapadnout, tak jak by se to ty Japonci představovali. Zažil si, že tebe nebo svoji partnerku nabalovalo nějaký
Minuta: 8
a nebo Japonka to ne to ne, myslím, že jednou jsme jsme někde šli. Vlastně mojí ženě k mojí ženě přišel jako takový celkem upravený Japonec a vyšlo z toho, že je z nějakého holičství. Takže bych chtěl jako modelku pozvat do toho holičství, protože má jako exotický vlasy, že to není, že nemá černé rovné vlasy, takže to byla snad jediná jako upřímně. Myslím, že jsme vlastně jsem Jezdili spolu a přijeli jsme sem spolu, tak jsme vlastně tady ty jako já nic takového jako nezažil žádný jako máš nějaké zkušenosti z druhé ruky, třeba o té páru, které jsou napůl japonské napůl ciziny, ta Japonka nějakým Američané nebo třeba nějaký český kamarád s apolenkou a tak dál, tak to určitě
Minuta: 9
mám vlastně naši kamarádi. To je zvláštní, nechceš jí zvláštní pár, ale je to vlastně. že ten kamarád je Čech a je japanolog a ta jeho žena je vlastně Japonka a studoval bohemistiku jak tady je takový zajímavé pozorovat jak ona jako na celkem plynule mluví česky velmi dobře tak je to takový vtipný Akorát bych řekl že ona už je trochu víc Češka než než Japonka Třeba ti takže počkejte mám to chápat tak že ona nosí ponožky v sandálech a on chodí v kimonu ne ne ne Tak zase až tak to není ale třeba když slyším mluvit tak je to je to fakt takový jako příjemný že Člověk si řekne Tak teď jsem zase trochu v Čechách když jakoby děláš spolu mluví a tak tak A je něco co ona kritizuje na japoncích jako Japonka, tak
Minuta: 10
to upřímně nevím. My jsme nebo na češích jako tohle zajímavý pár. No mám takovou zkušenost jednou. Jednou jsme byli nějak na výletě v Čechách a všichni dohromady. A ona ona si šla nějak koupit mobilní kartu do mobilního telefonu a a a ten člověk v té prodejně se jí snažil prodat to nejdražší co měl je to, že jsi řekl Asiatka, tak ta tomu že jako si koupit tu nejdražší kartu, kterou máme a ona na něj tou svojí plynulou češtinou jakoby spustila, že teda jako se nenechá okrást a že a že jako rozumí tomu, jak to funguje, tak to bylo takový vtipný. Tak jako myslím, že nikdy jsem ji neslyšela jako. Kritizovat něco na češích, ale myslím si, že tam je takové to tady je. On, on je to on, to je na obě strany velký kulturní šok mezi japonskem a čekám, že vlastně
Minuta: 11
tady tady v Japonsku vlastně lidi, kteří třeba do u do obchodu, nebo si něco kupujou, tak vůbec nepřemýšlí o tom, že by třeba je někdo chtěl nějak podvést nebo vlastně tady hrozně moc platí, to náš zákazník náš pán až jako mnohem víc, než bych třeba občas chtěl a Takže si myslím, že když člověk přijede do Čech, kde je to občas trochu jiný, tak je to velký kulturní šok nebo potom. Neonato, japonská společnost se zdá jako že pořád pospíchá, ale ty říkáš, že jsou jako tak přehnaně zdvořilý. Tak to se musí tlouct ne, když člověk pospíchá, ale musíte zdvořilostní věci tam nacpat, jak jak to vlastně jako funguje v tom Japonsku, když ty přijdeš do obchodu. Chci ti něco rychle koupit, tak musí proběhnout nějaké to bylo horko. A nebo se to dá. Prostě tak nějak jakoby pustit. No tak když já přijdu do obchodu a a něco si chci koupit prodavači. Já chci
Minuta: 12
tohle a oni jako se snaží, aby aby k tomu obchodu došlo a já si myslím, že tady je to spíš o tom, aby tam jako nebyla frikce, aby ten zákazník třeba nebo prostě z těch dvou sníh situacích tady každý prostě ví, co má dělat, jak se to sluší, jak se to patří a já bych neřekl, že se to tluče s tou s tou uspěchaností, on mě to tady spíš připadá, že ty lidi umí žít rychle a umí se v tom rychle najít takový moment. Kdy se třeba občas jako odpočinou nebo nebo nebo zdřímnou, že je to takový vlastně jako nevím jako takový pospíchá ní? Jako pospíchá ní zdravě nebo já nevím, jak jak to jak to říct jako píchání pomalu možná tak člověk člověka. Je to třeba strašně vtipný prostě, když tady člověk jedeme jako To se říká všude. Tohle to asi lidi znají, že když tady člověk jede vlakem, tak vlastně ty vlaky jsou tady přecpaný vlastně
Minuta: 13
jenom v Tokiu žije tolik lidí, co chce v České republice. Ty vlaky jsou strašně dlouhý a ne každý stanici prostě vystupuje a přístupu je spousta lidí. Já teď člověk vidí, jak prostě ty potácení byznysmeni v těch oblecích před Tady se prostě do práce chodí v obleku, když teda člověk pracuje pro japonskou firmu. Tak jak prostě na jiné stanici tam nastoupí se mnou si teď jako během vteřiny usnul a když přijde ta jejich stanice o tři stanice dal za dvě minuty, tak se prostě absolutně jako automaticky probudí a vyběhnou zase Jo a to je třeba takovej příklad z toho toho pospíchá ní s přestávkami nebo nebo tak. No já bych řekl, že Takže v tom metru vlastně buď se spí a nebo se čumí do mobilu. No je to tak tady není moc slušný se třeba v metru i bavit vlastně ve všech těch vlacích je nějaký rozhlas, který říká teda, aby se tam lidi ne zapomněli deštníky a tašky na těch držácích nahoře a taky aby byly potichu
Minuta: 14
a respektovali ty ostatní, aby neměli telefony se zahnutým vyzvánění mi Takže vlastně tady není příliš slušný ve vlaku se vůbec bavit nebo dopravních prostředcích se bavit, takže my jsme vždycky tak trochu za exoty, protože my se normálně ve vlaku bavím a snažíme se teda být potichu u toho nekřičet, ale vždycky zajímavý, když třeba tady bylo ten turnaj v ragby. Což byl vlastně takový takový pasy poslední velký velká událost. Co se stalo v Tokiu předtím než udeřilo udržovat a pandemie, tak to bylo takový hodně kontrastní, protože ty fanoušci z Já nevím co potkan potkana Nového Zélandu. Tak ty se chovali jako doma byli rádi, že ty jejich ním a vyhráli a Japonci se na to, tak jako dívali skrz prsty v tom metru, že to teda přežila, že už se těší až jako bude konec. No tak to je tak řeší se v Japonsku. Takové to focení pod sukní ošahávání v
Minuta: 15
metru a nebo je to minulost. Tak já bych řekl, že to pořád vlastně nějakým způsobem existuje jako občas nějaké zprávy nebo někde vidím třeba na flitrů, že někdo napíše, že se to někde stalo a kvůli tomu se zdržel vlak třeba nebo něco. Tady čeho jsou kvůli tomu ty opatření, že třeba když sem přijedete s mobilním telefonem, tak většina mobilních telefonů začne dělat takový ten nepříjemný zvuk, který všichni v Čechách vypínáme, že že teda někdo fotí kvůli tomuhle, já se přiznám, že jsem jako tohle nikdy nezažil. Co třeba se tady děje celkem běžně, tak většina těch linek vlakových nebo linek metra, který jsou hodně vytížený. Speciální Bacon pro ženy kam Teda jako v určitých hodinách by neměli chodit může. Já nevím, jak moc se to dodržuje. Já tam teda nikdy nechodím, ale jsou tady pro to nějaký jsou tady nějaké opatření, který asi Kdyby to byla minulost, tak už by třeba neexistovaly
Minuta: 16
nebo nebo nevím jako nikdy jsem to nezažil nebo tak. Už je to několik několik let zpátky možná i desítek, co v Japonsku byl právě jsme tu útok tuším, že jako za japonská Mafie tam pomocí bojových plynu nebo něčeho takového zabila poměrně velké množství lidí jsou pořád a bezpečnostní opatření různé rámy a kontroly při používání metra nebo ne. Já bych to uvedl na pravou míru. Já si nemyslím, že to byla já si myslím, že to bylo kolem tady skla nejsou asi jako normální součást, že vlastně jako že ho tady funguje to náboženství trochu jinak, tak si myslím, že to byl nějaký klan a já jsem teda četl četl tu knížku od more. Kamil, kterou asi jako většina Čechů znát, že v Čechách by šla taky a co se týče bezpečnostních opatření, tak vlastně tady téměř každá stanice metra má jako kamerový systém, i když
Minuta: 17
je to prostě někde na okraji města a ve většině těch stanic nebo Asi bych řekl, že ve všech kdy jsem kde byl je vždycky několik jako zaměstnanců, který to tam jako monitory sledují bezpečnostní rámy nebo podobné zařízení tady nevidím tady mají turnikety, což jako Může se stát třeba pražském magistrátu nepochopitelný, protože tam že ho v Praze říkali, že vlastně by to ten nával těch lidí v Praze vůbec nezvládl. Kdyby jsme měli pořádně turnikety, ale tak tady jako vlastně normální teploty máme ale ty tunika ty vlastně nejsou jako bezpečnostní opatření tam to je vlastně, protože je každý tady má takovou malou kartičku, kterou jako pípne o ten turnaj ETA z ní se mu strhne několik jako peněz za to, že teda jede tím metrem, že je to spíš jakoby. Jako nějaký platební řešení, než že by to bylo bezpečnostní řešení. Ale co se týče bezpečnosti v těch stanicích, tak vlastně říkám ve většině těch stanic je spousta jako zaměstnanců jsou tady takový záležitosti, že vlastně ty zaměstnanci
Minuta: 18
tam stojí na tom peróně a vlastně předtím než každý ten vlak odjede. Tak vlastně kontrolujou, jestli teda někde někdo nečouhá ze dveří, nebo jestli tam někdo nedělá něco podezřelého, no. No a co takový ty namačkávat ti do toho metra opravdu existuje nebo to byla jenom nějaká Já jsem o tom slyšel hodněkrát hodně lidí se mě na to ptá jako na jiné věci o Japonsku, o kterých jsem taky slyšel, když jsem ještě teda tady nešel. Ale tohle jsem tady nikdy neviděl. A jediné místo, kde jsem to viděl bylo teda na služební cestě v Pekingu v Číně, ale tady v Japonsku bych řekl, že to není jako některý ty věci, které se říkají, že jako ty vlastně ty ty stany staničná nevím ty výpravčí nebo já ani nevím, jak se jim říká, tak jako nosíte bílé rukavičky, z už je tady standardní součást jejich uniformy a hlásí tam do těch rozhlasu, že teda lidi by neměli jako nastupovat, když už se ty dveře zavírají a tak, ale že by Strkali lidi do těch vlaků. To jsem nikdy neviděl. Ono taky co se
Minuta: 19
týče třeba vlastně, jak jsme se dotýkali té slušnosti těch lidí, tak tady je úplně neuvěřitelné jako Funguje to nástupiště jo, že třeba ty lidi tam jako zcela bez jakékoliv. Organizace vytvoří takový jako dvojstup a a čekají až teda vystoupíte lidi a čekají až nastoupí ty lidi, že třeba pro mě absolutně nemyslitelné, že by se mělo dít v Praze nebo kdekoliv jinde, kde jsem jako jel metrem. No že a je z toho takový pocit zděšení a nebo spíš obdivu asi půl napůl obojí. Občas mi to jako je jedna věc, kterou Japonci skvěle, uměj jsme se shodli s ženou je jak odblokovat cestu, když někde Člověk jde, tak třeba i jeden člověk je schopný vyblokovat vlastně 6 m široký chodník tak že člověk nemůže předejít tím jak třeba kličkuje postupně zastavuje. Dívám se do mobilu a tak je to takové strašně mi to přijde zvláštní, že oni tohle zvládnu a na druhou stranu takhle dokážou sebe organizovat na
Minuta: 20
těch na těch nástupištích jo, že to je třeba ty ty ty super rychlý vlaky, co tady mají v Japonsku ty Šinkansen je tak když ti někam člověk jede, tak to je pomalu, jak kdyby letěl letadlem a vlastně ty vlaky. Za necelý dvě minuty všech stanicích a za tu dobu se vlastně ty lidi stačí vystoupit a nastoupit, což je dané tím, že v tom vlaku jednak hlásí třeba pět minut před stanicí jako Vstávejte. Teď je ten čas, kdy byste měli jít k těm dveřím, protože ten vlak tam nebude stát jako 10 minut a co jsi na těch nástupištích mají takový nakreslený. Skoro to vypadá jak na startovní dráze pro nějaký běžce takový jako kde mají stát lidi. Je to fakt strašně obdivuhodný to pozorovat, jako je třeba dopravní systém tady funguje. Ono by to asi nějak nešlo, protože říkám těch lidí a tady fakt strašně hodně Pochybuji Japonci o bezpečnosti jsme ze mě to já bohužel asi nevím, já bych řekl, že rozhodně já jako x-pad od té bezpečnosti nepochybuji. Já bych řekl, že je tady velice bezpečno, ale nejsem si
Minuta: 21
jistý, jestli je to tím, jak třeba tady funguje policie nebo právní systém. Já bych řekl, že je to prostě Tím, že ty lidi jsou tady zvyklí se chovat. Slušně mě třeba na jedné z těch dovolených. To bylo ještě v době, kdy jsem byl na univerzitě a neměl jsem moc peněz a vlastně Jel jsem jsem poprvé nebo podruhé, tak jsem si koupil příšerně drahé foťák. Svojí první zrcadlovku a když jsem jel do Kyjova, tak jsem ji zapomněl na autobusové zastávce, protože jsem si šel pro pití a pak jsem dobíhal autobus a celý ten baťoh s těmi všemi objektivem a filtrama a těmi věcmi, které jsem si koupil za to vydělané peníze jsem nechal na té zastávce, tak protože jsem byl Čech a měl jsem český uvažování. Tak jsem si říkal, no, tak to je v háji. Tak to jsem o to přišel, že jo. No, ale večer, když jsem se vrátil vlastně odpočinu zastávku, tak ta taška tam ležela, tak jak jsem jí tam nechal všechno bylo v a to je takový jo. Nebo třeba když tady člověk jde ven v 11
Minuta: 22
Store, tak tady jsou říká kombajny, protože oni všechny ty anglické slova, které jsou pro ně absolutně nevyslovitelné zkrátí na prvních pár slabik, tak vlastně ty combyne jsou otevřené 24 hodin. Takže když máš Ve tři ráno po nějakém pozdě noční meetingu chuť na zmrzlinu a a třeba pivo, tak si může dojít do večerky před barákem a jedna z věcí, které jsme třeba jsi zvyklý chodit na procházky celkem pozdě v noci teď v pandemii, když nejsou lidi venku a člověk se vůbec nemusíš cítit nějak, že by ho měl někdo přepadnout nebo další zajímavá věc o bezdomovci, který tady jakoby v Tokiu. Asi jsou v některých čtvrtích, ale většinou to nejsou takové ty bezdomovci, který by lidi prosili o peníze nebo prostě oni, oni tam jako s Colou a třeba jim člověk nechá nějaký drobný v automatu, tak oni si je vyberou a pak jdou do těch veřejných lázních s jakou mít nebo něco takového. To je takový jako zajímavý Fenomén, že vlastně nechávají lidi na pokoji. Jenom prostě jsou jsou na té na té na té taky
Minuta: 23
taková zajímavá věc, kterou jsem někde jinde asi neviděl. Pojď mi vyvrátit pár takových témat o Japonsku nebo spíše potvrdit těžko říct to budeš vědět ty a já jsem s tím, že třeba v Japonsku je velmi populární kultura automatu, že velmi populární kultura tematických parků hitem asi dva roky zpátky jsem zaznamenal, že byly průhledné nápoje miliony chutí. Japonsko jsem slyšel, že je země, kde tyčinka KitKat. Má na to příchutí všechno všechno pravda. A co se týče vážnější, víš, tak jsem to chtěl jako je to pravda jako v Čechách chodí lidi hrát tu bednu. Je to prostě nikdy nejde přehrát ananas a do toho celou výplatu,
Minuta: 24
tak tady Tady je to no, no no přesně to tak tady je to vlastně tady staví takový jako pačinko padlo Rieger. Já jsem tu hru nikde moc nepochopil tam v tom automatu jezdí nějaký kuličky a podle toho, kolik jich z toho vypadne, tak člověk vyhraje tolik peněz a teď to ještě snad ani není legální. Takže místo těch peněz vyhraje propisku a to pak jde prodat do nějakého speciálního obchodu, kde mu teda za ní tady ty peníze, aby to se to celé legalizovalo většinou teda moje setkání s tady těma pačinko. Panorama je takový, že když okolo to člověk projde. Tak má pocit, že za chvíli dostane rakovinu plic, protože ty lidi co tam sedí celý den, tak tam kouří a vlastně Ona je to většina těch pádluje oblepená by tam nechá zelo světlo a nebylo to vidět, co se tam děje jako zvenku, kdy se otevřou ty šoupací dveře, jak se vyvalí. Takovej ten jako dým, ale asi je to hodně populární, tady je mezi určitou skupinou lidí, protože ty Pavlovi Jako jsou tady běžně a třeba i když jsme jeli s ženou někam víc na venkov. Tak jak v Čechách. Je to tak, že většinou ty vesnice mají
Minuta: 25
nějakou jednotku nebo tak, tak tady takový jako takový typický symbol venkova je parkoviště, kde je nějaký větší. Foťák a právě tady ten pačinko pár tvorů parkoviště, kam ty lidi můžou jít. Co se týče té druhé? Ty jsi Ne ne? Mně se hrozně totiž zaujalo to kouření, protože japonské přece známé tím, že na ulici kouřit nesmíš a jsou takové ty kuřácké budky. Teď jsem všichni mačkají a tak, tak jenom samozřejmě. Radime se k tomu, ale ty říkáš, že se kouří vevnitř ve vnitřních prostorách to tady vlastně je to přesně jak říkáš. Je to tak, že kouřit se na většině míst nesmí a jsou tady přesně tak ty kuřácký budky. Což je pro mě nepochopitelné koncert jako třeba na nádraží, kde jsem na tom nástupišti kouřit vůbec nesmí, takže taková skleněná zájmena krabice odkud teda vycházejte byznysmeni, co si tam právě zakouřili velký trencle tady teď takový ty elektronické cigarety, já teda kuřák nejsem ani moc kuřákům neznám, takže
Minuta: 26
vůbec jako nevím, jak je to třeba jinde ve světě, ale řekli, že Japonci jsou hodně kuřáci. že třeba nějaký stres v práci nebo podobný a tady ty věci jak tomu jak tomu Přiměl většinou i třeba lidi kouří doma což je takový zvláštní úplně nejzvláštnější mi přijde vlastně mi tady před barákem přímo pod okna máme jako dětský park kde se schází kuřáci No tak to mi taky přijde jako takový jako divný že to je takový pár kde si můžou hrát děti kuřáci tam kouří a ještě tam veřejná toaleta Tak to je takový jako některý ty rozhodnutí tady jsou zajímavé No tak já tě pak vypadlo říkám To je jako ty ty kuřácký kabiny na nádražích jsou oproti tomu úplně nic To je jakoby 100 krát horší bych řekl No a vlastně ještě abych se vrátil k těm věcem co jsem měl vyvrátit a já si mi potvrdil tak ty ty ty
Minuta: 27
ostatní automaty tady je velká kultura takových těch arkádových automatů já teda shodou okolností jedna věc Co jsem neřekla, proč jsem jsem chtěl, tak já jsem hodně Fanda takových těch starých videoher osmibitových počítačů vlastně třeba jsem se tomu nevěnoval během těch svých studií jakoby nějak univerzitně, tak jsem vlastně byl nadšenej prodej Japonsko i z toho důvodu. A tady si asi člověk představí, tak chci, aby ty nejsou, tak velké rodiny žijou pohromadě v mnohem menších bytech, než že mi a vlastně tady třeba ještě pořád dost kultura takových těch bytů, kde se prostě večer obývák složí do kouta, roztáhneš se furt a ona spí se v obýváku. Takže třeba co se týče hraní her na počítači, nebo jakýkoliv zábavě třeba nějakého domácího karaoke nebo takových věcí, které jsou tady populární, tak lidi to moc nemůžou udělat doma, protože by to asi rušilo ty ostatní členy rodiny, takže vlastně to co já bych řekl v západním světě už zaniklo
Minuta: 28
takový to jak se chodí do těch různých molu a hraji si tam ty automaty, tak tady ještě poměrně. Jarda lidi třeba chodit i automaty hrát do různých jako zábavních Center a to se pak váže i k těm jsem s ním parku nebo k těm atrakcím to Japonci. Naprosto miluju, ale funguje to tady absolutně jinak než všude jinde. Většinou to má nějaký program lidi přesně ví, kde mají být v kolik, aby viděli nějaký ohňostroj v tom Disneylandu a není to pro děti. Většinou je to většinou tam chodí jako na rande páry, který zase jako trpí tím, že vlastně jako že už s těmi svými rodinami a v těch malých bytech, takže prostě jako nějaký soukromí a velmi těžké pro ně dostal. Takže si třeba domluví rande tady v tom tady v tom parku. No je to takový trochu jiný, než asi by jsme čekali, že myslím, že v Evropě takovéto legolandy a disneylandy, jestli nějaké jsou teď budou vyhledávat spíš lidi s dětma a tady je to jenom část a je to jsou ty programy jako mířený na dospělý lidi. No existuje řada různých pořadu jako
Minuta: 29
Takešiho hrad a různé erotické pořady jako politická korektnost hodně těch mladých lidí. Zjistilo, že by chtěli žít takový ten jako řeknu americký život, jako ty lidi jsou tady čím dál tím větší kariéristky a do toho se ty děti asi jako úplně nehodí. No, ale dějí takové ty kočičí. Těla se mrskají tě moc a jsem z té Plyše pro čechy. Ta japonština je super jazyk, tak většinou tady sklidíme jako ovoce. Zatím nemažte otáčivá budu v báglu. No Mareš vám to jde jede s tou uzavírají takovou frází jako buďte na mě hodný, psal jsem to měla říct na začátku. Jako buď na mě hodný a pak nemůže divit, že dostávám otázky na použité kalhotky v plastových koulích.

Předchozí video

Jan Hamáček (ČSSD): investoval jsem do bitcoinu, Paroubek mě naučil spoustu věcí, ČSSD bude mít 7 %

Další video

Seznamka s Pohlreichem se moc nepovedla, v nové reality show hrají nejlíp číšníci (Jarda vs. Naomi)