Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Šikana bere dětem radost ze života, jejich svět ztrácí barvy – Miloslav Čedík | Neurazitelny.cz

Termín šikana pochází z francouzštiny a původně označoval — což leckoho možná překvapí — zlomyslné byrokratické obtěžování, bazírování na textu předpisů a zahlcování nebohých jedinců přílivem zbytečných formulářů a razítek. Přestože i tato podoba šikany stále přetrvává, dnes tento pojem zahrnuje celou řadu nepříjemných jevů, jako jsou například školní šikana (vůči dětem i učitelům), šikana na pracovišti či obecně ve společnosti. Relativně novým “objevem” na tomto poli je šikana na internetu, která se spolu s dalšími formami zneužívání digitálních technologií označuje jako kyberšikana.

Miloslav Čedík je velmi živelným odborníkem nejen na problematiku šikany, ale působí obecně jako speciální pedagog, supervizor, psychoterapeut a etoped (schválně, jestli víte, co to znamená ;-)). Kromě prevence šikany na základních školách se s ním můžete potkat například na Karlově Univerzitě, kde přednáší psychoterapii, nebo na Katedře kriminologie Policejní akademie ČR. Málokdo ovšem ví, že je Miloslav Čedík zároveň prezidentem Gastroterapeutické společnosti, jež razí myšlenku, že dobré jídlo a pití může být lékem na celou řadu (nejen) psychických potíží. 🙂

Věříme, že vám tento rozhovor pomůže najít optimální hranice, v mnoha oblastech. 🙂 A že díky němu zůstane to nejkrásnější období v životě lidském skutečně nejkrásnějším…

Odborník na šikanu Miloslav Čedík nám u jedenáctého Stolu pro tři poskytl rozhovor o mlčící většině, dětech obalených molitanem a pozoruhodných metodách (ne)výchovy. 🙂 Optimálně punkové natáčecí prostory jsme opět našli v Kavárně Hlína v Kampusu Hybernská. 🙂 O pohledné záběry se opět bedlivě staral Pavel Kolouch, podmanivý videovýsledek z nich pak vykouzlil Kuba Křenek. 🙂

V rozhovoru s Miloslavem Čedíkem se dozvíte například:
– Jak odhalit varovná znamení, že by dítě mohlo být obětí šikany, dokud je čas – 08:12
– Proč je pro učitele téměř nemožné šikanu řešit (a můžeme si za to sami) – 12:55
– Co nesmíme dopustit, pokud chceme mít naději zabránit kyberšikaně – 18:21
– Co by doporučil všem rodičům (a spousta z nich to opravdu nerada uslyší) – 40:34

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud preferujete rozhovory s osobnostmi v podobě podcastu, můžete si náš rozhovor o šikaně s Miloslavem Čedíkem dopřát i v této podobě zde: https://neurazitelny.cz/miloslav-cedik-sikana-rozhovor/

Zajímavá videa na téma šikana / s hostem Miloslav Čedík:
ŠIKANA / BULLYING || Anna Šulcová (short movie)
Postav se s námi proti šikaně!
Můj první kontakt s arteterapií (Miloslav Čedík)
TEREZÍN: Na VŠAPS proběhla veřejná přednáška o šikaně

Miloslav Čedík rozhovor – zajímavé odkazy:
problematika šikany na Wikipedii
dobře zpracovaná stránka k tématu na webu Policie ČR
informace o Miloslavovi na webu profesního institutu Jahodovka
Miloslavův profil na LinkedIn

Automatický transcript

Minuta: 0
Krásné ráno v poledne či večer milý neurazitelní a vítejte opět námi u dalšího stolu pro tři takového někdy Veselého někdy vážného povídání se zajímavými hosty na zajímavá témata a s otázkami, na které se našich hostů ještě nikdo neptal dneska společně nahlédneme do světa, který by měl mít tím nejkrásnějším ani příjemnějším. Jaký existuje a sice do světa dětí, který ale bohužel někdy není tak růžové, jak bychom si asi možná představovali mé dnešní pozvání totiž přijal dětský psychoterapeut odborník na šikanu. A kyberšikanu pan Miloslav čedík oslavy vítejte u stolu pro tři. Dobrý den pojďme začít úplně od začátku na tom, že je šikana problém se shodnou snad téměř všichni, ale trošku větší nejistota panuje v otázce, kde vlastně to šikana začíná
Minuta: 1
je možné nakreslit nějakou čáru m. Tím co je ještě provokování pošťuchování. A kde už by jsme měli se mít trošku na pozoru. Já si myslím, když mluvíte o nějaký čas nebo o nějakým počátku, tak asi bychom měli myslet na to, že děti, když vstoupí do nějakého kolektivu, protože šikana se děje v nějakém prostoru interakce. Mezi mezi žáky mezi dětmi, tak vlastně jsou to ještě vlastně děti, které raného školního věku, které ještě neumějí sociální vztahy ještě nevědí, jak se mám chovat jeden druhému a tady je velmi důležité, jak je zajištěn tento průvodcovství, touhle tou dobou. To znamená jak ty pedagogové vlastně jsou schopni nahlížet na ten proces toho, že já se vlastně jak socializují a vlastně dítě, který vstoupí do dětského kolektivu, tak
Minuta: 2
zároveň bojuje o pozici. Kolektivu nějaké místo svoje a Děje se to. Pokud to nebudeme nějak usměrňovat, tak samozřejmě úplně spontánně a ty děti nemusí používat zrovna nějaký dobrý způsoby kontaktu jeden s druhým a tady bych já viděl možná ten začátek, že když necháme Jako někoho opanovat prostor nevhodným způsobem a on možná zažije. Takový ten pocit, že má ty dvě v hrsti ne ve smyslu jako uvědomění, ale spíš jako spontánně jako pocitově. No, tak možná jsme někdy na počátku nějakého neblahého jevu. Dá se teda vůbec říct, jestli ten agresor si uvědomuje, že dělá něco, co by dělat neměl. Jestli to třeba maskuje jako právě říkal se jenom pošlu. No v podstatě on to může dělat jakoby podprahově prostě
Minuta: 3
podle nějakého vzorce, který Pozoroval, který viděl ve svém okolí naší rodině a vlastně ho aplikuje a zjistí, že mu to funguje, že že najednou opanoval nějaký prostor, že jsi už mu hračku, že vlastně nějakého kamaráda vytěsnil z nějakého prostoru, takže jsme u nějakých Počátků. A samozřejmě všechno to co se tam v tom prostoru děje nemusí mít jako charakter, že to dělá cíleně, ale podstatné je, aby ty jedy které se dějí, tak někdo vlastně řídil a to se očekává, že bude dělat ten pedagog, že vlastně bude koukat na ty děti a bude usměrňovat, protože výchova je taky usměrňování, jak v rodině tak ale i tý škole. A bude usměrňovat, co je vhodný sociální kontakt. Případně se ho budou ty děti učit.
Minuta: 4
Je vaše zkušenost taková, že je to většinou nějaký jednotlivec a nebo je to třeba k po nějakém citací hejno a jaká je tady dynamika. Tak co, ona ona vlastně šikana má jakoby dynamický průběh. Není to statické je ono se něco odvést a museli bychom se na to dívat taky z pohledu věku kategorie na směru, který budeme vstupovat. Jaké jsou to děti? Začali jsme ten dnešní rozhovor tím, že se bavíme o tom ranním školním věku a já jsem říkal, že ten Ranný Školní věk je o socializaci. Toho dítěte v tom kolektivu a že vlastně si hledá svojí jako svoje místo a dokud ty pozice nejsou, jak si stanovený a jsou vybudovány, tak vlastně to vykazuje ten prostor jakýsi. Neklid typové to jako vnímají, že tam ne, protože ty
Minuta: 5
ty ty ty role nejsou stan a není tam ještě ten. Leader a není tam na druhé straně zase někdo kdo je v té té druhé části. A vy jste teď už poukázal, jako byste to posunul čas jsem dal, protože jestliže budeme mluvit, že že se třeba šikana může dít, že to není jednotlivec, ale že to může být skupina například, tak samozřejmě to už by byl odkaz asi k tomu staršímu školním věku. Jo, jako kdyby jsme to posouvaly a tam samozřejmě ty okolnosti, za kterých se to děje. To bysme rozklíčování může být taky v různých případech různé jednou. Z takových asi nejrychlejších prázdných řešení, které člověka můžou napadnout jednou tak toho tak toho k pošleme někam do jiné třídy do jiné školy, ale podle toho co říkáte. Tak mi přijde, že by se s tím asi moc úplně nevyřešilo, jako by tahle ta zkratkovitá reakce, která Někdy může být ale ještě vás že v praxi to mnohdy bývá tak, že to
Minuta: 6
bývá ta oběť, která odchází. Ne paradoxně dnes ten agresor, ale ta oběd, ale v případě toho agresora, tak vám musím dát za pravdu, že vlastně Jestliže to dítě má o svém i nějaký vzorce. Jak jak vlastně se chová Jak přistupuje k těm ostatním a je schopný oponovat ten prostor, tak je velká pravděpodobnost, když vy nebudete pracovat s tím systémem té třídy. Jako takovým. Takže ten agresor bude vlastně stejným podle stejného srdce fungovat i jiné škole, takže je Velké nebezpečí, že on kontaminuje tu třídu, která třeba byla v pořádku, tak vlastně jakoby tam tu šikanu může přinést a to nebezpečí je pokud se to nepracuje jakoby neděláte to řízeně to znamená jenom tam dali. Budete to dítě a s vědomím, že bude vinným kolektivu a že samo se jaksi stane něco zázrak, který z mýho pohledu a tašek
Minuta: 7
a ne budeme pokračovat. Takže když to vezmu, tak já jsem si to vyřešil. Ten člověk je pryč, ale takhle to pokračuje dál, ale co je zásadní. Oni ho nemají vyřešený ani ty žáci ve třídě, odkud odchází, protože Berme to tak, že jestliže ta šikana tam byla přítomna, jestliže tam bylo někomu ubližováno a to byla ta oběť, tak ale i ty ostatní Michal Kolář to nazývá. Mlčící většina používáme terminologii u nás samozřejmě kolegy Michala Koláře, který jsem, že v tom poznání šikany došel nejdál taky rozpracoval celý systém a já myslím, že je to pero v se převážně řídí právě kolegou kolářem, tak tak tohle tohle se tam děje, že i ta Mlčící většina zažívá podobné pocity jako oběť. Akorát že v nějaké chvíli třeba nenašli
Minuta: 8
ty žáci odvahu. Oběti zastat, protože tam hrál roli strach obavy z toho, že ta agrese půjde místo na toho jsou na tu současnou oběd. Třeba na ně to se dostáváme k tomu, co vlastně prožívá oběd šikany, to asi není jenom o tom, že se mu do té školy moc nechce už potom, ale může mít třeba i strach se svěřit svým nejbližším. Dal jste mi tu nejtěžší otázku. Jakou jste mi mohl položit, protože je velmi těžké jako se ponořit do do prožívání dítěte, který který vlastně mu je odebraná radost ze života v podstatě, když bych to tak řekl a já někdy k tomu používám takový připodobnění jako barev barevného světa, když když se budete dívat na to, že jste ve světě, kde jsou krásný prozářené barvy a ty barvy nám začnou najednou jako blednout. Stávají se šedými stávají s temnými a vy
Minuta: 9
vlastně prožíváte až jakoby. Pracovní stavy a byla jsi mě v dané chvíli ta oběť je v jakémsi země něm stavu vědomí, protože to dlouhotrvající ty útrapy, které prožívá. Tak jí dováděj k tomu a mohou dovést k tomu, že má pocit, že ten agresor je obdařený mocí nereálnou jakoby pohádkovou, že vlastně jakoby do všeho vidí, kam všude vstupuje a vlastně se cítí naprosto diskvalifikovaný, ten to dítě, ale to především. Co je jako úplně zničený je prožívání radost ze života to okolí může sledovat právě u dítěte, které bylo třeba předtím Veselý Tak jak vlastně se uzavírá do sebe, jak tam můžou nastupovat nějaký psychosomatické projevy bolesti hlavy bolesti břicha a podobně bychom
Minuta: 10
se na to podívali tady. Z pohledu těch různých účastníkům celého toho dění na nového. Tak jak se zachovat, pokud jsem třeba rodič a mám obavu nebo podezření, že moje dítě by mohlo být obětí něčeho podobného co dělat. Myslím myslím, že tohle je úplně zásadní, že by rodiče měli být vyzbrojení nějakou elementárních znalostí, jak jak jak postupovat. Myslím, že tahle otázka k tomu vede. Já bych možná tu otázku ještě rozšířil o to, že rodiče by měli pěstovat dobrý vztah se svými dětmi a měli by s nimi mluvit o tom, co se děje a měli by poslouchat dítě, s čím přichází ze školy s jeho starostmi a brát je vážně ne, dívat se na to, že dítě, tak ty starosti jsou jakoby dětský a my jsme dospělí, ale máma ty velké starosti, že jo přece tak také brát to vážně, že ty starosti. Toho dítěte jsou
Minuta: 11
úplně stejné, jako ty naše. A to vážně, když nám bude věci sdělovat samozřejmě dítě má schopnost si trochu věci upravit a měli bychom být k tomu schválí, ale tady já odkazují na to, že ve chvíli kdy máme ty dobré vztahy se svým dítětem a budeme se s ním bavit, tak na počátku toho je would, i když mluvíme o té šikaně. Tak když se tam něco v té škole začne zhoršovat, tak to dítě na tom počátku je schopný o tom referovat a ten rodič se dozví, že se tam děje něco neblahého a když jste položil tu otázku, tak určitě je důležité, když má rodič nějakou nejistotu. Něco mu není jasné, tak by měl komunikovat s tím učitelem Toho dítěte. Měl by se u vás měl by jsi ujistit, že co se to vlastně děje, protože samozřejmě v tom prostoru rodiny to dítě je vnímáno jinak a rodič vnímá chování
Minuta: 12
svého dítěte, ale Interakci sám se sebou v interakci s rodinnými příslušníky prostě v té situaci, kterou známe z domova, ale ve chvíli kdy to dítě v tupý do třídy a bojuje tam tu svojí pozici. Jo a je tam Jiná osoba, která je to úplně tou. To je ten učitel, tak se změní vlastně okolnosti, kterých se ocitá to dítě a chování Toho dítěte se změní z přirozenosti toho, že reaguje na ty podmínky, které se ocitá a tady je důležité, aby vlastně probíhala komunikace mezi rodinou a školou a ten Rodit se tedy sejít, jestli opravdu je je tam nějaký nebezpečí, nebo tam něco hrozí a nebo jestli prožívá zrovna nějaký špatný den to dítě a podobně. Takže tady tady myslím, že je ta cesta, aby aby rodič začal komunikace se školou ten další hráč na poli a právě učitel tam je potom otázka,
Minuta: 13
pokud už. Učitel zpozoruje, že by se mohlo dít něco nepříjemného, tak si často nevědí rady, co vlastně je ta správná reakce, takže jaká je ta správná s Víte, co? Já si myslím, že dneska dnešní době už je Celá řada seminářů na to téma, že t-rex pedagogové. Pokud chtějí, tak se mohou vyzbrojit jako znalostmi. Jak vlastně postupovat další věc je, že i takové mohou si říct o pomoc. To znamená, že tady máme zařízení, jako jsou třeba střediska výchovné péče, kde vlastně jsou kolegové, který se touhle oblasti zabývají a vlastně jsou připraveni tu pomoc poskytnout. Jo to znamená. Ono to úplně není jednoduché pro toho pedagoga, protože zase kdyby jsme šli do nějaký třeba druhého stupně Základní školy, tak samozřejmě už i ty agras agresor Agresoři už umí skrývat, jakoby to své chování, protože oni vědí, že že
Minuta: 14
není správné. A vlastně ten skrytý svět šikanování. Jo může být skryty i pro toho pedagoga a někdy nemusí být úplně srozumitelné, co se tam děje. Takže z mého pohledu není špatně, aby jsi uměla škola nebo pedagog říct o pomoc, jo. To znamená samozřejmě. Dneska tady máme kolegy, který který vlastně umějí pracovat s třídou umějí udělat diagnostiku tý třídy vztahu ve třídě jo psychologové u mě dělat sociometry. Co znamená, aby zjistili Míru vlivu a moci jednotlivého dítěte a ty vztahový roviny v té třídě, takže vlastně umíme ty věci, ale to co šikana nebo věci vztahový vyžadují je vlastně reálný čas a v současné škole jen na pedagogy, abychom k nim byli taky korektní velký tlak na to, že musí zvládnout učivo. Musí to penzion, který se od nich chce a tak dále a tak dále. A když když
Minuta: 15
se máte vnořit třeba, když Vepřová ní šikany. Tak já vám můžu říct ze své praxe třeba týden jako tvrdé práce, kterou která je na to, abyste vlastně zjistil, co se děje. Jo a jak. Důležité je potom přístupné školy, protože žijeme v takové zvláštní době, setkal jste se někde třeba s tím, že by se škola snažila všechno tak jako zamést pod koberec, aby se neřeklo tady na té škole je šikana. To já jsem zažil ve své praxi. Samozřejmě už jsem už jsem v té pracovní dlouho, tak jsem zažil všechny ty poli, jako který si umíte představit, kde kde už vlastně je jakási osvěta. A kde se to bude hodně naproti v takové ty otevřené komunikaci. Takže to si myslím, že že už se tady děje, že že opravdu je to je to na dobré cestě a samozřejmě, že jsem zažil ve své praxi školy. Kde kde například budu úplně konkrétní, protože už to nějaká doba nebudu uvádět tu školu pochopitelně i když
Minuta: 16
i když už se to tam všechno Kde je když jsme dostali informaci od rodičů, které jsem tenkrát dělal na středisko výchovné péče. Jo a dobrou vírou jsem se vypravil do té školy, aby aby jsme to řešili a byli jsme na základní škole. Byla to základní škola, tak jsem se od vedení školy od ředitelky dozvěděl, že vůbec nemá zájem s nějakým odborníkem spolupracovat a že cílem ti školy se toho žáka zbavit. Jo a mluvím o základní škole. To znamená, že to bylo i Porušování zákona, protože škola nemůže vyloučit. Základní škola nemůže vyloučit svého žáka, toho jsem byl svědkem prostě, když se rozkryla šikana, tak vlastně první co bylo zbavit se toho nepohodlného žáka, aby se o téhle škole nesmíš lelo, že že to také no a pak pak něco mezi tím samozřejmě jsem ve své praxi zažil to, že jsem byl přizván k řešení, kdy kdy jsem teda měl
Minuta: 17
všechny bych. Prostředky k tomu, abych tu šikanu dobře jako rozkryl, ale samozřejmě ty opatření výchovné musí nakonec dělat škola škola je tady od toho, aby dala nějaký přiměřený sankce agresorům a zároveň pak volila nějaký způsob, jak se bude pracovat třeba s tou třídou. A jak to tam jaks, jak se to bude řešit? No a samozřejmě ta šikana má v sobě ještě další skryté věci. No protože tam zatím byli v Lipové osoby jako a dokonce v libový z oblasti politiky. Musím teda to takhle říct úplně na rovinu. Není není důvod to skrývat, tak tak prostě vím, že tenkrát ten ředitel ředitelka prostě ustoupila těm tlakům. No to jo a chci říct, že že z toho hlediska odborného je potom zlý, že ty děti, kteří viděli, že kolem toho se něco dělo a vnímali,
Minuta: 18
že Ta nespravedlnost pokračuje, tak samozřejmě. Tohle je je horší, než kdyby se kolem toho nedělo nic, jako když to řeknu ta zpráva, kterou to dává. Přesně tak. Přesně tak není, takže úplně otevřeně vám můžu říct, setkal jsem se s celou tou paletou až tady od ať tady fotek rozumím, jak se změnil svět šikany s příchodem mobilních telefonů sociálních sítí a dalších technologií. Ostatně to že existuje pojem Kyberšikana už něco napovídá jednu zásadní, že je tam Jasná převaha toho agresora, že A to, že on vlastně tu agresi, že se děje dlouhou dobu jo, to jsou charakteristiky šikany. To znamená že tam převaha Jasná. A je to nějaký dlouhodobý proces, který
Minuta: 19
dynamický, který se zhorší. Jakoby ve smyslu i oběd, ale ne chvíli, kdy vstoupíme do Kypr prostoru, tak tady to vlastně tím agresorům se může stát kdokoli. Kdo je dobře vybavený, jak si znalosti technologie, odkud bude útočit. Jaké nástroje zvolí, takže vlastně tím agrese nemůže být kdokoliv a tady je svízelné jedna věc, nebo dneska už ne, protože vlastně tady pracují multidisciplinární týmy. Ono to ani jinak nejde, že tady jsou i ty specialisté policie. Už má dneska odborný tým, který který se tomuhle věnuje, takže samozřejmě to to nebaví. Co by bylo, že vlastně ten agresor má pocit ne postižitelnost ti, že vlastně vede nějaký útok a mám pocit, že je v dostatečně skrytý a že se mu nemůže nic stát. No a samozřejmě lidi jako jsem já, který měli znalost o tradiční šikanou.
Minuta: 20
V tom Rád bych světě, tak samozřejmě byli a já budu mluvit o sobě trochu vedle v těch technologii, protože jestli by vám a rychle ty teta mládež prohlédla, že jsem na tom podstatně hůř, než oni tam zvládání těch technik. Takže tady musí být někdo jiný, kdo vlastně ty technologie brilantně ovládá a vlastně umí vlastně pracovat. S tím s tím světem je v technologií a jak jak vlastně zjistit tu vodku. Ten útok běží. Já se teda říct, jestli se ta Kyberšikana nějak výrazně liší od té svoje analogové sestřičky, v čem je třeba větší výzva právě v rozkrývání. No tady jde o to, že vždycky ty věci jsou v tom reálném světě nic není, jako, že by vzniklo někde jo, jako v kyberprostoru prostě ten Jediné co prožívá svým reálným světě a je to nějaká odezva na reálný svět nebo na to co on prožil. Takže buď se
Minuta: 21
může někomu mstít. Nebo hledá nějaké cesty jakýkoliv. Jo a tady. Tady bych chtěl říct, že co je jakoby v tomhle tom prostoru jako nebezpečný, že ten útok trvá nepřetržitě, jestliže něco umístíte do toho kyberprostoru a vlastně to tam bude přítomno a vy se budete moct podívat na ponižování nějakého jedince dítěte, tak vlastně jako moc toho nemůžete. U té je. Ideální by bylo, že taková rada jednoduchá, tak se na to nedívej, že jo. A to je jako magnet, že vás to tam jako táhne. Takže takže vlastně v té reálné chicane funguje to, že vy jste vystavený nějakému útoku, ale ten není permanentní to znamená taky nějaký čas, kdy jste v nějakým stavu, kdy se můžete třeba zregenerovat, ale tady vlastně ten mu to kapat, že to je trvalý trvalý psychické trvalá psychická zátěž. A další věc, že to vidí obrovské množství lidí to samozřejmě zase se
Minuta: 22
násobí. Který prožívá ten jedinec rozumím projevuje se nějak chytá řekněme přístrojová vybavenost, jak třeba jen děti ne. Jsou to že nemají ten poslední mobil telefon nemají ten poslední model tabletu, to je v tom asi ta otázka, že jsme ve společnosti, která je už mnohovrstevnatá a že přístup. Jako otázka financí je v různých rodinách různá, že jo. A samozřejmě, že že i dnes třeba v platí, že někdo může být vyčleněn z nějakého kolektivu, že nemá značkové oblečení, může to být právě otázka, že je přikládají velký důraz na to na ten konkrétní na tu technologie toho telefonu, co to umí. A a to vlastně jako způsobuje jakoby naše kompetence, že my jsme tedy vlastně jakoby vyrůstáme s tím s tím s tím
Minuta: 23
zboží. Ale vůbec tady nejde jako v kontextu ty charakteristiky lidský lidského potenciálu to asi Chápete, že tohle to tam někdy je ve větší hře a větším libu, než by bylo zdrávo a samozřejmě pak tam i to dítě může prožívat. Nemám nemám ty technologie nemám a může být zase na něj nepatřičně nahlíženo. Jo jako že ty jsi teda jako co jsi tady s námi povídat, no a dá se poradit. Právě pokud bych byl rodič, který buď tedy si nemůže dovolit to tomu dítěti dopřát a nebo klidně i z nějakého důvodu nechce. No, jak to jak to vlastně pořád, aby tento dítě netrpělo moc. V každém případě jsme u tématu, který je potřeba pro vás z toho dítě od malého věku. Samozřejmě, když už v nějakém čase vlastně to dítě vstoupí do tohohle světa a my jsme takový tomu nakloněný a budeme tomu přijdeš naproti, tak samozřejmě v době adolescence už
Minuta: 24
to nezměním. A tenhle ten vzor. Co to znamená že že tady je potřeba uvažovat v nějakém čase, jak budeme provázet to dítě a budeme ho už od dětství upozorňovat na rizika, který vlastně ty technologie mají To znamená ano. My tady máme ty technologie proto, že nám umožní další poznání, je to vlastně něco co tady předchozí generace neměli a tohle je nějaký výdobytek vlastně civilizace a ten tady s námi bude i teď jde o to, jak s tím budeme umět pracovat a tady za mě. Je je důležité, aby ty děti byly od mala provázeni. A bylo jim jaksi sdělováno i ta rizika, která je můžou jako potkat, když bych to dal mi učíme děti Dopravní výchovu. My máme starost, aby se jim v provozu něco nestalo, tak je poučuje m, ale myslím, že zrovna tak by mělo platit, že budeme poučovat o tom světě těch technologií, protože oni nemají ponětí. Jaká
Minuta: 25
rizika je mohou. Za rohem se bavíme o těch dětech moderních technologiích průvodcích živnost a se nějakého vlivu fenoménu moderních hrdinů youtuberů na niti. Já si myslím, že každá doba bude přinášet nějaké fenomény. Jako my se s tím bude navždycky muset vyrovnat. A fakt je ten, že že tyhle jedinci ať si to uvědomí nebo ne. Mají zase vliv na další. Jo a tam jde o to zase v jaké míře je ten člověk zralý, chcete-li bych to použil v tomhle smyslu, ale nebo kdy tam kdy tam budou šířeny nějaké věci, kterými si ty ty mladé lidi můžou ztotožnit, že jo. A a jsou tam riziko to cítím a na druhé straně nejvíc jako co nás zajímá, když nám to poselství dávají vrstevníci, když ne ty dospělý. Ale
Minuta: 26
někdo někdo Kdo nám jede k blízké? Takže jako může to mít i charakteristiky sympatický. Já jsem na všechno dívám jenom s tou destrukcí. A s tou tím nebezpečím, jo, ale ale zase jsme u toho, jak jsou ty ty děti vybavený už do té doby v tom komunikačním prostoru, aby jaké konzumujeme vlastně informace, když to řeknu a umíme na ně kriticky jako reagovat. A víte sám, že i pro nás dospělé? Je to těžké, aby jsme v než ní, jako by mě komunikační se na nás valí spousta informací, tak nějak v tom obstáli. Já se přiznám. Znám pár rodičů, kteří jsou trošičku zoufalý z toho, že jejich Ratolest chce jenom sledovat youtubery a nic jiného vůbec nemluvím o nějakých rodinných výletech a podobně YouTubeři jsou in mladý zábavný úspěšným a rodič vůbec nějakou šanci konkurovat těžké pozici.
Minuta: 27
A já bych právě chtěl říct, že naopak, že že tyhle ty mladý lidi s vědomím, že teda mají takový vliv, tak ve chvíli kdy kdy teda ty jejich sdělení a to co budou jako do toho světa vysílat, tak samozřejmě může být i pozitivní i v podstatě můžou mít velmi pozitivní vliv. Já si na to dívám z tohohle toho hlediska. Samozřejmě nevíte, co když když takový YouTuber bude mluvit třeba v alkoholu a bude říkat, že nějaký koktejl speciální, že je to velice prospěšný a třeba mladým dívkám, že zrovna tenhle ten je na hubnutí, že jo, tak když nějaký renomovaný adiktolog vstoupí a řekne. Ježišmarja tě tam stejně alkohol. Je to hrozné. No tak ten adiktolog asi jak asi dopadne proti tomu u tebe jo. Jo, když to když to řeknu, ale Znova opakuji. Já si nemyslím, že i ty mladé lidi jsou jenom nositeli.
Minuta: 28
Knih jako neblahých jako informací. Jo, já si myslím, že je spousta z nich to dělá taky, že je to těší, že mají samozřejmě to auditorium, ale že že to co sdělují je nějaký poznání nebo nějaký svět a tomu, že vlastně k nějakému seberozvoji i jo? Jako když bych se na to díval, když dám k dispozici sebe a nějaké KO nahlížení na sebe, tak je to určitý vzorecky psychoterapeutických výcviků, že jo. My jsme vlastně takhle pracujeme, že že vlastně aby aby k tomu sebe-poznáním mohlo dojít jo, takže je moje nahlížení je, že to nemusím vnímat jenom destruktivně školním prostředí se často skloňuje den, po je mi už z toho tady taky změnil a to je autorita. Jez má rodiče autoritu jez Má učitel autoritu u těch dětí, co se vlastně pod tím pojmem představit a jak toho dosáhnout. No víte, co když
Minuta: 29
mluvíme o autoritě. Tak mi asi jako jí máme možná o ní různé představy jako různí lidé mají možná o tom o tom pojmu různou představu, ale Obecně lze asi možná říct, že ten člověk, který je obdařen touto ritou, když to je v kontaktu s tím dítětem, tak se předpokládá, že jako má vliv na to dítě v tom smyslu, že ty jeho pokyny bere vážně a vlastně respektuje a reaguje vlastně na základě těch pokynů v chovech na to budeš. Budeme mluvit o výchově a ve chvíli kdy se to jakoby neděje, tak máme pocit, že tady ta tam není jo a obecně říkám to teda nějakým obecným obecným jako pohledu a samozřejmě ta současná Epocha přinesla možná nějaký nový pohled na výchovu možná vlastně odklon od takové té tradiční, která tady byla.
Minuta: 30
Formátu rodiny, že jo, když budeme mluvit, že že všechno se to odvíjí vlastně od rodiny a kdy to by asi byl vhodnější sociology by tady seděl na tvé židli a trochu se podíval na to, co se děje se současnou rodinou a jak ten vzorec jako vypadá, protože ten model tradiční ten ten Vlastně přináší to to nejlíp pro tu výchovu, když máme matku otce a vlastně ty vzory, může to dítě jako na té scéně vidět a první řadě se učí od toho, jak fungují ty vzory. Jo? Takže ne a učí se, učí se jo. Autorita rodiče je nějaký přirozený. Jev, který odmalička vlastně je přítomen, že to dítě vlastně je v tom prostoru s těmi rodiči a zažívá s nimi vlastně od té chvíle, kdy přijde na svět ještě než přišlo na svět a vlastně i v tom prenatálním stavu. Vlastně
Minuta: 31
už už jak jak je tam. Prima Jaký jestli je tam očekávání jako pozitivní nebo jestli tam Maminka je v nějakém neblahým jako stavu okolí. Jo, tak to všechno má vliv na na na to uspořádání toho člověka jako jak jak jak s tím přijde na svět. Jo a samozřejmě vlastně se naučí, jestli ty rodiče to myslí vážně, když něco říkají nebo si jako z toho dělají srandu, když to řeknu jo, když použiju takovýhle výraz, takže tam jde o to, že i ta výchova má svoje nějaké zákonitosti a výchova je v nějakém směru usměrňování do nějakých pravidel do nějakých struktur a vlastně v určitém věku vede i přes konflikt. To znamená že my s dítětem jdeme do konfliktu a mnoha rodičům se vlastně do toho konfliktu jakoby. Nechce jí mají pocit, že když tam ten prostor jako rozevřou a to dítě do toho konfliktu nepůjde, že to bude lepší, ale vlastně v té chvíli toho
Minuta: 32
ne konfliktu. Ale vlastně už jakoby to autoritativní nevstupuje. Samozřejmě, pak by mohla být diskuze, v jaké míře autoritativní a v jaké ne, že jo, jako, že žádný extrém není dobrý. Jo, když to řeknu úplně jako obecně, ale v každém případě to dítě to prvně načítá v tom prostoru té rodiny, tam se děje vlastně ta výchova jako v tom prvním v prvním jako z ledu a ve chvíli kdy tam Není přítomna ta charakteristika těch hranic, tak se ale může stát, že to dítě teprve až vstupem do školy. Kde samozřejmě Struktura, je tam školní řád, jsou tam pravidla. Tak vlastně ten učitel může být ten první, kdo to dítě bude uvádět na nějakých pravidel. Ale jemu se do toho nebude chtít. Jo a tady jsme těžký jako situaci, jako v tom smyslu. Aby rodič vlastně byl schopen podpořit a učitele a nám se někdy děje to že rodiče do koalice se svým dítětem začne
Minuta: 33
o tom učiteli mluvit na hezky a podobně. No a tady už vidíte, že vlastně ty se ponižuje metu autoritu toho pedagoga, když tam mluvím o té autoritě místo, aby jsme mu pomohli a hráli to s tím pedagogem, tak my mu jakoby odebíráme ty ty ty ty atributy Authority se pokusil nějak do toho vstoupit, jestli vám na to odpovídám, tak jak jste měl, jestli se sejdu tou cestou, ale snažím se jí ty charakteristiky nějak vyjeví určitě. Pojďme se teď ještě chvíli to je vybavit. Mluvili jsme tady o tom, jak se šikana projevuje, jaké jsou její následky, ale Pojďme se podívat taky na tu kořenovou záležitost na tu příčinu. Dá se vlastně říct, proč ten agresor. Se dopouští toho čeho se dopouští. Já myslím, že to je strašně. Jako těžký úplně to rozklíčovat, co všechno
Minuta: 34
tam jako hraje roli, jo, jako by ty otázky, v čem se ocitl v tom reálném světě, co ještě v té genetické výbavě je. Já myslím, že to hezky říkal v nějakém při příležitosti Michal Kolář právě použil. Pomůžu si jeho vyjádření, že on vlastně mluví o tom, že hluboko v té genetický naší výbavě lidský je, že jsme uzpůsobený, jak k soucitu jako a soucitný tak ale že je v nás vlastně i i ta agrese a i to je to Zlo a on tam vlastně tak jako přirozeně říká, no je je podstatný, jak to Dobrou nebo zlo, chcete-li jej a pak dál o pečováno nejdřív v rodině potom potom v té škole a dál jo. Takže tak Jakoby nikdo z toho není ven, jo? Aby si někdo myslel. To se to netýká, jo, ale v tom nejširším slova smyslu bych určitě dal
Minuta: 35
za pravdu Michalovi koláři v tomhle tom jeho dílně mluvil o těch hranicích. A přiznávám nejsem rodič, ale já jsem si všiml dvou takových extrémů výchovných jeden, co myslím, že se tomu říká helikoptéroví rodiče jako pořád potřebuji mít to dítě pod kontrolou neustále nejradši bylo asi zabalili do molitanu, aby se mu nic nestalo. Dokonce jsem zažil, že když dítě chtělo jít na zahradu, tak musí mít helmu dá se říct, jak takováhle výchova působí, jestli ty výchovných směry nebo přístupech to asi si umíte představit, že že tady jako celá škála jakoby a já jsem tady použil v jednu chvíli žádný extrém asi není dobrý, jo. To znamená, že když budeme přijdeš úzkostní, tak přenášíme tu úzkost na to dítě a a něco se bude dít. A zase úplně Jak jsi Ne ne ne být obezřetný taky není na místě. Protože toto by nám zase řekli
Minuta: 36
lékaři a řekli by vám, když nebudete sledovat o dítě, dneska dám příklad bazén je v každé rodině, tak jako v určitém věku to dítě v ohrožení tím, že vám spadne do bazénu, jo. To znamená, že ten rodič je vázaný. Kdo jiný je zodpovědný za za to musím taky jakoby dohlížet na to dítě a nedopustit, aby se něco stalo. Takže takže nějaká rovnováha, ale je to těžké, protože mi každý z nás snad se šli z nějaké rodiny a měli jsme nějakou předlohu, kterou jsme načetly. Jo to byly ty naše rodiče a my do toho života jsme vlastně vybavený tablet s tou schopností buď následovat ty rodiče a nebo nám něco nevyhovovalo a vlastně si říkám a budeme to dělat jinak, ale dělat to jinak. Neznamená, že to bude to dobře, protože mi to můžeme zase přepólovat do nějaké jiné polohy, to co je dobré je, že když budeme v tradiční rovině rodině
Minuta: 37
nervy rodině, tak to bude ten druhý rodič a ten se Šancí jiné rodiny z jiných vzorců a vlastně potkání se těhle těch dvou poloh, může být užitečný zase proto výchovný vedení, pokud je tam schopnostech rodičů jako kooperovat. A tady už zase bysme šli do nějakých svízeli vztahových rodičů a tak dál, ale v každém případě to, že že vlastně ty dva výchovný jakoby už to by výchovy ty dva způsoby výchovy se Potkají těch dvou rodiči, tak pak vlastně v tom prostoru se to nějak jako pro vaří v tom hrnci a je z toho nějaký isle. Ale je velmi těžké v tom, když jste jakoby vevnitř v té rodině a jste v nějaké charakteristikách, tak jako vidět na dně, že tohle
Minuta: 38
není dobrý. Jo, vy jste vlastně jakoby uzavřený nemáte náhled, jo. Takže chci jenom říct, že Samozřejmě jsou tam ta rizika, ale je otázka, jestli já si uvědomuji, jestli tam je nějaká KO sebereflexe jste mluvil o těch mantinelech ten druhý extrém právě souvisí s tím, že někteří rodiče do života tě děti jakoby vůbec nezasahují jiné okřiknout je, protože by to mohlo poškodit osobnost dítěte a tak dále. Je tohle cesta zbytečná. V každém případě já ještě jsem z té školy těhle těch našich našich velikánů pana profesora. Matějíčka nevyjímaje vlastně nás. Provázel tím, že děti potřebují Hranice. A já jsem já jsem zastáncem toho, že to tak je, že že jsem je nositelem tyhle myšlenky a pokračovatelem je s tím smyslu, ale samozřejmě otázka toho jestli
Minuta: 39
když rozvoní mety Hranice, jestli vlastně to očekávání, které ten rodič má, jestli jestli to je vlastně naplněno, jestli tomu dítěti vlastně děláme dobře. Jestli se v tom cítí dobře, jo, když když vlastně je tady plná úplná Svoboda a ona neví jako co s tím, že jo, jo. Vy říkáte, že jste zastáncem toho, že to dítě by mělo znát Hranice dokáže říct, proč jste zastáncem. No určitě, protože vlastně ta společnost a i to, že to dítě vstupuje jako do dalších jako koexistence v tom v tom sociálním poli, tak vlastně musím se nějak taky sebe korigovat. Jo? Je tam nemůžu jako vstupovat i jako do těch ostatních životu vlastně. My jsme se tady bavili a začali jsme. Debatu tím, že dítě, když s tou P do školy, tak vlastně ta socializace probíhá s těmi vrstevníky a ono si tam by dobývá svůj svůj prostor v té třídě. Jo a a a musí být tohle to nějak korigováno. To
Minuta: 40
znamená, že já jsem součástí ty společnosti a tam má nějaká pravidla a vždycky vlastně budu v nějakých pravidlech, jak v tý škole, tak ale i v zaměstnání. Tak v tom že i ta společnost má nějaké pravidla zákony, kterými se musí řídit, takže to že že i já bych se že bych to měl být denně přítomno jakoby to, že se nějak jako že že se vejdu do nějakých jako pravidel. Tak to mě přijde, že to je v pořádku. No dobře, když bych se zeptal na záludnou otázku, kdy bychom chtěli vychovat dítě, aby bylo spokojeném Vyrovnané zdravě sebevědomé šťastné. Co byste doporučil na základě svých zkušeností je zajímavý, že někdy jakoby být v nějakých nevhodných situacích, aby jsme říkali, že to bude všechno ideální a že nakonec
Minuta: 41
i z toho vzejde. Ta úžasná výchova, tak ono to vlastně neplatí jakoby jako bych jako bych porušoval to co tady říkám. Takže takže vlastně mě když se vlastně děje to, že se člověk ocitám nevýhodných situacích a vlastně tím, že jim čelí, že je překonává, tak vlastně jakoby se posouvá tím životem, ale dochází i k nějakým sociálním poznáním, který který prostě kdyby byl v nějakém ideálním stavu, tak by k nim nedošel, jo. Takže takže já bych samozřejmě odkazoval na to na nějakou umírněnost přiměřenost to znamená. Já říkám, že žádný extrém ať bude jaký jakýmkoliv směrem není dobrý. Jo? Být v nějakém jakoby výchovy se mi tohle jako rozumný jako řešení a to co bych jako asi doporučil rodičům, že není špatně v některých chvílích. Tachově
Minuta: 42
jdu do kontaktu se svým dítětem prostě dát najevo, že že prostě mu jasně říkám, no, když tohle budeš dělat, tak jsi v obrovském nebezpečí a když ho neupozorní, když to neudělám. No, tak vlastně vydávám to dítě všanc. A to myslím, že rodič nechce. Doufejme máme oslavy moc děkujeme za ohromně zajímavý náhled do dětských duši, abych tak řekl už nám zbývá jenom poslední otázka naše tradiční. Kdybyste měl možnost vytvořit billboard, který by viděl každý člověk v téhle Zemi každých deseti milionů lidí, ale na ten billboardu byste mohla napsat jenom jednu jedinou větu. Jaká věta by to byla něm a se rádi nádherný.

Předchozí video

Nejlepší dabér v ČR? BOHDAN TŮMA vypráví o zákulisí českého dabingu (podcast)

Další video

#158 Tesla Ventilátory a Q1 Výsledky 2020w14 | EVTV | Teslacek