Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Šéfinstruktor URNA: Člověk musí být stále ve střehu – Jiří Laňka | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři

URNA (zkratka pro Útvar rychlého nasazení Policie ČR) je speciální policejní složka povolávaná do akce ve zvláště nebezpečných situacích, jakými je například eliminace zvláště nebezpečných pachatelů. Bojovníci URNY se rekrutují pouze z řad policistů (podmínka minimální délky trvání služby 5 let) a procházejí hned několika úrovněmi testů — fyzických i psychologických — neboť musí být připraveni opravdu na všechno. A díky šéfinstruktorovi mjr. Jiřímu Laňkovi, který zodpovídá za to, jaký prodělává URNA výcvik, nejspíš i budou. 🙂

A na všechno jsme byli připraveni i my, když jsme Jiřího pozvali ke Stolu pro tři. 🙂 Jiří Laňka nebyl hostem projektu Neurazitelny.cz poprvé, naši posluchači jej mohli vidět na Fildě (dokonce v “plné polní”) v lednu 2017, kdy si pro nás nachystal skvělou přednášku “URNA v akci”. Tenkrát jsme bohužel ještě nepořizovali záznamy přednášek, ale přišlo by nám jako obrovská škoda, kdybyste Démona50 nepoznali. 🙂 Kombinace zásahová jednotka – kostel na Karlově se sice může zdát hodně divokou, ale každé setkání s Jiřím je vždycky (i z tohoto důvodu) nezapomenutelné. 🙂

Věříme, že se u rozhovoru nejen pobavíte a zamyslíte, ale také vás třeba napadne, jak přestoupit svou živočišnou slupku. A hlavně pozor na syndrom hrdiny! 😉

U šťastného sedmého Stolu pro tři nám poskytl Jiří Ignác Laňka rozhovor o rozumu a odvaze, iluzi bezpečí a nedůstojnosti kvót. Rozhovor vznikl v listopadu 2018 a natáčeli jsme opět v útulné kavárničce Café Terronská. Moc děkujeme za natáčecí prostory, budete nám chybět! 🙁

V rozhovoru s Jiřím Ignácem Laňkou se dozvíte například:
– S jakým největším problémem se v současné době URNA musí potýkat (a nikde se o tom nemluví) – 02:11
– Jaké “nádobíčko” Jiří určitě nedoporučuje nosit u sebe, pokud se chce člověk ubránit případnému útoku – 12:25
– Co rozhodně NEdělat, když vás přijde zachránit policie (minimálně jednu věc byste téměř určitě udělali) – 15:40
– Proč podle něj existuje ve světě zlo, i když je Bůh všemohoucí? – 27:09

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud preferujete rozhovory s osobnostmi v podobě podcastu, můžete si náš rozhovor s Jiřím Ignácem Laňkou dopřát i v této podobě zde: https://neurazitelny.cz/urna-jiri-ignac-lanka-rozhovor/

Zajímavá videa na téma URNA:
URNA Czech Republic Special Police Unit 4K
Soustředění na Výcvikové základně URNA Policie ČR
Šéfinstruktor URNA: Adepti se dostanou na dno, ženu si tam zatím nedovedu představit

URNA – zajímavé odkazy:
Stránka Wikipedie věnovaná Útvaru
Jedna z fan stránek Útvaru
Postup jak se dostat k Útvaru na stránkách Policie ČR

Automatický transcript

Minuta: 0
Jiří Ignác Laňka rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Krásné ráno, poledne, či večer, milí neurazitelní, a vítejte u dalšího Stolu pro tři! Někdy veselého, někdy vážného povídání se zajímavými hosty, na zajímavá témata, s otázkami, na které se našich hostů ještě nikdo neptal. Dnes moje pozvání ke Stolu pro tři přijal pan major Jiří Ignác Laňka, šéfinstruktor URNY, trvalý jáhen v kostele v Praze na Karlově a odvážný chlap s upřímným srdcem, jak o něm napsali, myslím si, velmi trefně, v jednom internetovém rozhovoru. Takže, pane majore, vítejte u Stolu pro tři. – Dobrý den. – Pojďme začít trošku zlehka, oblíbenou kratochvílí policistů je to, že se popadají za břicho u televizních seriálů a filmů, podle toho jak je v nich prezentována jejich práce. A vzhledem k tomu, že i zásahové a protiteroristické jednotky se často objevují v těchto "bijácích", věnujete se taky téhle zábavě?
Minuta: 1
– Samozřejmě. Samozřejmě, to jsou takové krásné pohádky pro dospělé, a já mám pohádky rád, takže určitě se na to dívám. – A dá se nějak vyjádřit, jak moc vám média v tomhle směru komplikují, nebo naopak ulehčují práci tím, jak prezentují ten váš obraz navenek? - Ono se to asi vyjádřit nedá, protože je to případ od případu. Některé filmy jsou dobré, některé horší, někdy je ten poradce opravdu pečlivý a režisér poslouchá. Někde je poradce pečlivý a režisér neposlouchá. Takže, fakt je to případ od případu. A jestli nám to komplikuje, nebo pomáhá... Já si moc nemyslím... Může nám to pomáhat v tom, že to bude motivovat mladé lidi, aby tu profesi zkusili. Když to bude nějak hezky natočené, bude to nějak chytlavé za srdce
Minuta: 2
Některé to může odradit, ale co se týká té vlastní práce, tak tam si myslím, že to nějaký velký vliv nemá. – Na druhou stranu se ale musí ta skutečná policie, ta skutečná URNA potýkat s problémy, které bychom z těch seriálů asi úplně nečekali, třeba to že, jak od vás vím, je čím dál tím těžší sehnat kvalitní bojovníky, protože fyzická kondice mužů upadá. Je to s námi opravdu tak špatný, a pokud je, co vidíte jako příčinu? – Je to špatný. Je, ten úbytek lidských zdrojů - bych řekl technicistně - tak je opravdu znatelný. A kde jsou ty příčiny, těžko říct. Může to být třeba chybějící základní vojenská příprava, může to být současný styl života, který vede mladá a střední generace...
Minuta: 3
Může to být to, že žijeme opravdu v klidu a v pohodě a vlastně nás ani nic nenutí dělat něco nad rámec svého pohodlí a takového toho klidu v životě. Těžko říct. – Co URNA a genderová vyváženost? Doputoval už k vám tenhle požadavek, má vůbec šanci se v URNĚ uchytit? – Jasně, jasně… – Jo? – Tak pochopitelně, musíme postupovat i v případě přijímání nováčků podle zákona, zákon nám neumožňuje nějakou genderovou segregaci, takže hlásit se může jak chlapec, tak dívka. Takže se může hlásit kdokoliv. Samozřejmě nemůžeme nijak si vybírat, jestli to bude muž nebo žena. Fakt je, ale že nemůžeme nastavovat jiná pravidla.
Minuta: 4
Že ta pravidla pro přijetí jsou stejná pro všechny ať je to tedy muž, ať je to žena. A ta pravidla musí splnit. Podmínky musí splnit. No a pak jestli to dá… Když nám tam neprochází chlapci, tak je to těžké s děvčaty. Ale třeba ano, třeba se najde nějaká Xena bojovnice která ty přijímací testy udělá, a budeme mít první ženu v týmu. – Ten požadavek rovnosti pohlaví, je něco, co dnes zaznívá docela často, z různých míst. Dokonce požadavek na kvóty. Kvóty vysokoškolských profesorů, kteří musí být ženami, kvóty policistů... Jak se na tenhle požadavek díváte vy, ať už jako duchovní, jako policista jako člověk? – Mám být korektní, nebo upřímný? – Upřímný… – Jo? Je to nesmysl. Je to nesmysl, ale hlavně je to velice nedůstojné vůči skupinám, kterým to jako by má pomáhat.
Minuta: 5
Nevím, jestli bych měl velkou radost z toho, kdybych se dostal na nějaké místo - třeba k nám na útvar - jenom proto, že je potřeba naplnit kvótu. To asi není úplně to pravé, ořechové. Co je důležitá je rovnost před zákonem všech, ať je to kdokoliv, no a pak není co řešit. Buď ty podmínky ten člověk splní, a nebo nesplní. A je jedno jakého je pohlaví, nebo jakéhokoliv jiného rozlišovacího označení. – Často se dozvídáme, že Česko je relativně bezpečná země, že nějaká jiná země zase je relativně nebezpečná Co je podle vás hlavní takový předpoklad toho, aby se někde člověk mohl cítit bezpečně? A je vůbec na světě nějaké bezpečné místo? – No, to není… – Není? – Svět opravdu není bezpečné místo. Co je fakt, tak na tom žebříčku je skutečně Česká republika velmi vysoko -
Minuta: 6
- tuším, že je to nějaké čtvrté místo. A myslím, že to každý tady v té zemi - aspoň většina z lidí - to musí pociťovat, že můžete si večer vyjít do kavárny - do kavárny, třeba - nebo do restaurace nebo do kina, můžete se o půlnoci procházet parkem. Není tady zas až takový důvod k obavám. Faktem ale je, že svět bezpečné místo není. Ale fakt je, že pocit bezpečí je velice relativní. Půjdete se projít, přejdete křižovatku, zahájíte přecházení křižovatky a už nedojdete. To, že člověk musí být stále ve střehu a nenechat se ukolébat nějakým velkým pocitem bezpečí, to je také důležité. Prevence je důležitá, dávat pozor. Ale celkově si myslím, že tady u nás je to opravdu dobré.
Minuta: 7
– V dnešní době asi se nedá úplně bavit o bezpečnosti zemí a přitom se nedotknout takzvané uprchlické krize. Jak vy, jako člověk z protiteroristické jednotky, se díváte na tenhle fenomén? – To je fakt složitý a komplexní problém. Nedá se to říci jednou, dvěma větami, tak jak to často slyším, a z toho mě opravdu jímá hrůza. Protože potom jsou z toho ta nedorozumění, která jsou. A můžeme sedět s přítelem, můžeme se rozhádat tak, že se už v životě neuvidíme, a přitom vlastně se bavíme každý o něčem úplně jiném. Ta migrační vlna je vlastně zapříčiněna mnoha fenomény. Zřejmě asi se tomu úplně zabránit nedá, ty migrační vlny v historii procházely, byly.
Minuta: 8
Jak na to bude reagovat Evropa, nebo jakým tempem ty změny přijdou, to těžko říci. Pro nás, pro policii, pro armádu, tam není moc prostoru na nějaké hluboké debatování. Prostě my musíme být připraveni, v případě, že dojde k nějakému střetu - a teď je úplně jedno z jaké strany - tak prostě musíme tu situaci dát do pořádku. Tam nějaké filosofování moc nepomůže. To necháváme politologům, sociologům, psychologům a dalším -ologům, ať si s tím poradí. A my prostě budem čekat, a až bude problém, tak ho uhasíme. – Pane majore, ruku na srdce, dá se, podle vás, terorismu skutečně účinně zabránit? – Ne. Dokud budou ve světě rozpory,
Minuta: 9
tak vždycky bude existovat možnost, že se lidé dají do nějakého konfliktu a ten terorismus to je vlastně jenom jakási forma takového konfliktu. A když se podíváte na to, že si nedokážeme porozumět v rodinách že si rodiče nerozumí s dětmi, manželé mezi sebou, že si v malých pracovních týmech lidi dokážou jít po krku... Tak jak bychom asi měli dát do pořádku svět takovým způsobem, abychom úplně zahladili všechny konflikty? To nejde. A ten terorismus, to je jenom opravdu taková extrémní forma toho řešení problémů. – S touto otázkou také souvisí často velmi vyostřená debata o tom, zda by se měla veřejnost ozbrojovat, či nikoliv. Na jaké straně barikády stojíte názorově vy? – No…
Minuta: 10
Barikády… Asi by mě dost… jak použít nějaké správné slovo… mrzelo, kdyby mi někdo chtěl vzít možnost jít a koupit si zbraň. Já mám zbraně rád a rád chodím na střelnici, rád střílím a tak by mě to hodně mrzelo. Mrzelo by mě, kdyby ze mě chtěl někdo dělat malého kluka, který nedokáže ovládat svůj život, a tím pádem mít vlastně i svoji vlastní zbraň. Myslím, že to je dost důležité právo, a to pořídit si vlastně cokoliv na co mám psychicky, na co mám třeba i věkem, a ta zbraň k tomu patří. Já si myslím, že mít zbraň,
Minuta: 11
moci si pořídit zbraň, že to je nezadatelné právo svobodného člověka. – Na druhou stranu, pane majore, možná mě vyvedete z omylu, ale někdy mi přijde, že největší touhu se ozbrojovat mají ti lidé, kterým bychom tu zbraň možná radši nedávali. Nebyla by ta možnost, že třeba - když budeme chodit ozbrojení - někdo mohl dřív zastavit nějakého nebezpečného šílence - třeba - vykoupená zase naopak tím, že by mě někdo picnul, protože jsem mu očumoval holku nebo něco podobného? – Už vás chtěl někdo picnout, takhle? – Já se snažím neočumovat holky, ale... – To je pravda, ale spousta lidí očumuje holky a spousta děvčat očumuje kluky, a přece se kvůli tomu lidé nestřílejí. Samozřejmě, vždycky to nebezpečí, nějakého zneužití - ale čehokoliv, to nemusí být zrovna zbraň - tak tady je. A já si myslím, že vykoupit svoji svobodu nějakým
Minuta: 12
pocitem bezpečí, a to opravdu teoretického, že by to byla škoda. Vždycky bude možnost, že zakážeme zbraně, budete očumovat teda nějakou holku a dostanete židlí. Židle nezakážeme. Takže myslím, že ne. – Rozumím. Mohl byste poradit jako, myslím si, člověk velmi povolaný, člověku, kdo se chce třeba sám umět bránit, chce umět ubránit svoji rodinu, co by měl dělat? Jestli by měl začít chodit na Krav magu, nosit pod kabátem nundžaky, – Tak nundžaky bych zrovna nedoporučoval, protože to je velmi nebezpečné nářadí, hlavně tomu kdo ho používá, Ale to cvičení určitě. To cvičení určitě, protože to neuškodí v žádném případě. Člověka to minimálně dostane nějak do takové té správné lajny,
Minuta: 13
je to zdravé... A co se týká nějakého... ...jako aby to fungovalo jako sebeobrana… tak stejně, v tomhle případě, je vždycky nejdůležitější prevence. A ono umět bojové umění ještě neznamená, že se dokážu někde ubránit. Ona k tomu asi patří i psychologická příprava… Takhle to zní učeně, ale musí být člověk připravený toto umění také použít a být odhodlaný k tomu to umění použít. Takže určitě se to neztratí a doporučoval bych to každému, protože koordinace pohybu... Dává to sebejistotu, sebedůvěru, stoprocentně. A jak říkám, s tím nářadím, tam bych to velice pečlivě volil. – Uživatelsky příjemné… – Ano, ano. – Rozumím. Jelikož máte hodně zkušeností s ostrými zákroky, i s výcvikem, tak pojďme ještě na chvíli, zůstat v téhle rovině a...
Minuta: 14
Co by měl dělat člověk, pokud se, nedej Bože, dostane do nějaké ostré situace? Doufejme, že nikoho z diváků to tedy nepotká. ale kdyby náhodou, co dělat? – Tak, hlavně, dávat pozor na syndrom hrdinství. To je asi to nejdůležitější, i když ještě bych šel možná trochu dopředu. Jak jsem říkal o té prevenci. Jsou místa kam je dobré chodit, a jsou místa, kam už by si člověk měl tak nějak v hlavě přehrávat, co by se tam mohlo stát, a jak bych potom měl na to reagovat. Pokud se člověk dostane do situace, kdy je tedy… Dejme tomu, dostane se do nějaké barikádové situace, takže sem k nám by vtrhli dva ozbrojení muži s dlouhými zbraněmi. A teď by nás tady ohrožovali a něco by chtěli. No tak v tu chvíli bychom tady toho asi moc neudělali, poslouchali bychom, nedívali bychom se jim moc do očí,
Minuta: 15
snažili bychom se být jako nenápadné, šedé myši. A čekali bychom až přijede ta kavalérie a až nás zachrání. Protože, jestli má někdo velkou zbraň a je zrovna rozhodnut ji použít, a já jsem tady v klidu, v pohodě, takže se do toho samého psychologického rozpoložení jako je on, se budu dostávat těžko. Takže jsem tady jako oběť, a jako oběť bych se tedy, v tuto chvíli, měl chovat. Pokud nemám u sebe já zbraň, pokud nejsem vycvičen v jejím používání, tak jakákoliv akce v tuhle chvíli by se asi rovnala sebevraždě. No a co je potom ještě důležitější, je jak se chovat v okamžiku, kdy teda přijede ta kavalérie a začně mě zachraňovat. Tak tam jsou taková pravidla, že je potřeba být hodný, poslouchat, sedět, ani se nehýbat,
Minuta: 16
nebrat nic do ruky, a spíš ty ruce držet tak, aby je ti policisté, aby je viděli, ano... Hlavně nesahat po zbraních a nesnažit se ji podat tomu policistovi, to je velice špatné… Nevyskakovat , nevrhat se jim kolem krku a neděkovat jim za záchranu. Neptat se proč mám udělat tohle, když mi řekne, proč mám jít doleva, když já chci jít doprava... Prostě poslouchat, poslouchat, poslouchat. No a hlavně se modlit, aby se člověk do takovéhle situace nedostal. Protože, to riziko že to dopadne špatně je hodně velké. – Vy jste zmínil syndrom hrdiny, jak se to projevuje? A tak jak jste o tom mluvil vy, kdybyste byl někde držený dvěma muži se zbraněmi, tak seděl byste v koutě, nebo byste se snažil… …něco udělat… – Já nevím… já fakt nevím, tahleta situace, to člověk zjistí až teprve když to přijde. a jedna věc je procházet tyhle věci nebo cvičit je při výcviku,
Minuta: 17
a druhá věc je dostat se do ostré situace. Protože ten pocit, když proti vám... ...provádí nějakou akci figurant, o kterém vím, nebo se známe třeba… a může být drsný, může být tvrdý, může na mě řvát, Je to hrozně nepříjemné, je to fakt, psychicky to působí špatně ale pořád je tam vzadu taková ta záklopka a vím že to dopadne dobře. Ale v okamžiku, kdy proti vám působí někdo skutečně smrtící silou, tak tam ta psychika začne působit úplně jinak. A jak, to člověk zjistí, až když se dostane do téhle situace. Takže si myslím, že převážnou část téhleté situace, bych skutečně strávil v koutě a snažil bych se koukat, zjišťovat, jak to vypadá co se děje, jestli by se dalo něco dělat.
Minuta: 18
A nějaký hrdinský kousek... Asi bych se do něj pustil až v okamžiku, kdyby bylo fakt vidět, že už je to ne na hraně, ale za hranou. Jak by to dopadlo… – Nebudeme to zkoušet, držel bych vám palce, ale… – Děkuju – V boji se zločinem se velmi často volá po té stránce trestů. Po tom, že kdybychom zavedli přísnější tresty, včetně toho trestu nejvyššího, trestu smrti, že by se ti zločinci rozmysleli, než by se pouštěli do nějaké kriminality. Jak podle vás vztah, vůbec výše trestů a kriminální aktivity vypadá? Pomohl by ten příslovečný trest smrti něčemu? – Nevěřím tomu. Tady máme zase historické obrazy. Představa, že ty kruté tresty, které byly ve středověku a které jsou ještě v různých částech světa, že mají nějaký preventivní smysl,
Minuta: 19
tak to se nikdy neprokázalo. Na popravišti, na tom piedestalu, který tam byl, tak tam kat stahoval kůži ze zloděje, a dole jeho kolegové tam vesele obírali ty co se na to s takovou radostí dívali. Nemá, nemá to... Myslím, že to nemá žádnou úměru, a co se týká samotného trestu smrti, tak tady se musím přiznat, že jsem odpůrcem jeho. Ne že bych byl takový lidumil, ale brzdí mne v tom ty justiční omyly které se staly, jak v historii dávnější, tak i celkem nedávné. A to je... trest smrti je vlastně fatalní věc, která se už nedá vrátit. Nedá se vrátit. Jedná se… tam se vlastně nejedná ani o trest, to není trest. To je prostě eliminace nějakého nebezpečného elementu ze společnosti, tak aby dál nemohl škodit. Nic jiného.
Minuta: 20
Ale já si myslím, že v současné době máme dost vězeňských zařízení, která tyhlety lidi dokáže izolovat. Jediné, co mě mrzí, že... za tu škodu, kterou tihle lidé způsobí společnosti, tak se nějakým způsobem nevrací. Tam si myslím, že máme ještě v tomto rezervu. Ale trest smrti si myslím, že nic neřeší. – Zákony a právo, obecně, poskytují mnoho takových zajímavých situací. Vy třeba říkáte, že cílem URNy, když jde do zásahu, tak je nulová ztráta na životech. Včetně toho člověka, vůči kterému jdete zasahovat. Nemáte občas takový dojem, že ti kdo hrají podle pravidel, tak jsou vlastně strašně znevýhodnění? Že ta temná strana zákona, když to tak řeknu, je vlastně hrozně lákavá? – Ano, je… je… Ano máte pravdu, jsou zvýhodnění, vždycky. Ono to vypadá vlastně, že ten zločin, je vždycky krok před zákonem.
Minuta: 21
Ten zákon, ta světlá strana síly, tak jakoby dohání pořád toho Dartha Wadera, že ano. No, ono to asi jinak nepůjde. Jestli se nechceme dostat na tu stejnou stranu barikády, tak prostě vždycky to asi bude muset být takhle. Jo, člověka to samozřejmě kolikrát jako dostane do takové tenze, ale to se nedá nic dělat. Jestli chci prostě být kamarád s tím Lukem Skywalkerem, tak musím být ten hodný, a musím dodržovat zákon, musím dodržovat etické limity, což samozřejmě ti darebáci nemusí. Ale zase o to je to práce sice těžší, ale zase lákavější, je to velká výzva. – Doufám, že krásná výzva, že pořád ještě někomu stojí za to se na tu světlou stranu přidat. – Ano, a kupodivu, těch lidí je dost
Minuta: 22
a byť, jak jsem říkal, nám ubývají, ty lidské zdroje, tak stejně, vždycky se najdou. Vždycky se najdou lidé, kteří prostě tuhle práci chtějí dělat, a kteří jí dělají v podstatě, jenom z její podstaty, nebo pro její podstatu. Že to nedělají pro peníze, to myslím, že výplaty které mají teď policisté a vojáci, tak že v soukromém sektoru by je dosáhli daleko lépe. Že to není pro nějaké dobrodružství - i když to tam, samozřejmě, hraje také svoji roli - ale je to dobrodružství na té správné straně. Takže tam si myslím, že to je pozitivní. – Pojďme do toho teď také trochu zakomponovat otázku víry, která je pro vás také velmi důležitá. Jak se díváte na dnešní přístup lidí k víře? Ale teď nemyslím jenom víru v Boha, ale jakousi víru, že má smysl v něco věřit, abych tak řekl. - Je to úžasný motor.
Minuta: 23
Pokud bych byl skeptik, tak kam by mne to vedlo? Víra je v životě člověka asi důležitá, a to, že člověk je bytost... "nevyléčitelně náboženská", - to si myslím, že řekl Karl Gustav Jung, jestli se nepletu… – To si nejsem jistý, ale… zjistíme to… – Jo? … každopádně tohle prohlášení tam bylo a já si myslím, že to tak je. Že člověk vlastně potřebuje nějakým způsobem vystupovat z té své živočišné slupky. A být člověkem vlastně znamená právě ji přestoupit. Myslím, že pro člověka je právě důležité, to svoje lidství nějakým způsobem popobízet, popohánět, a vlastně vést ho nahoru. Víra k tomuhle postupu… posunu… vlastně pomáhá, a jestli je to víra náboženská, nebo víra v dobro, víra v člověka,
Minuta: 24
to si myslím, že pro tuhletu chvíli asi není úplně to nejdůležitější. Ono záleží na tom, kam se člověk posune. Jestli budu vystupovat z té své slupky… Už jenom třeba to, že mám rád dobrou hudbu, což už mi vlastně dává jakýsi nadrámec... tu nadstavbu, jak se říkalo kdysi, tu nadstavbu toho lidství… No a pak už bude jenom na mně záležet, v jakém tom stupni se chci zastavit, protože úplně na vrcholu je ten Bůh. – Teď mám několik otázek, které mě docela trápí, když o nic h přemýšlím, to přiznávám na rovinu, a myslím si, že ani nejsem sám. Když se na chvíli ještě vrátíme k tomu terorismu, tak tito lidé často věří, že jsou božími posly, a že všechna ta utrpení a bolest, kterou rozsévají, tak že rozsévají v jeho jménu. Dá se vůbec nějak poznat, že vrchní velitel - jak ho označujete s oblibou - si ale nepřeje, abychom něco takového dělali v jeho jménu?
Minuta: 25
– Náš problém asi bude, jestli to je tedy problém, že se na to díváme z křesťanského pohledu. A teď je jedno, jestli je člověk pokřtěný, nebo jestli chodí do kostela, nebo jako vůbec věří v Boha. Prostě v našem kulturním prostředí uvažujeme všichni jako křesťani. A z této pozice my asi dokážeme rozdělovat dobro a zlo, dokážu, tak nějak reflektovat, to co dělám, a posoudit, jestli je to dobré, nebo jestli je to špatné. Na tom se vcelku všichni shodneme, tam ty rozdíly budou minimální. Jiné to bude, když se setkáme s člověkem, který vyrostl a byl formován - nebo formátován - v jiné kultuře, protože tam ty základy vlastně budou trochu jiné. Nám nezbývá nic jiného, než tyhle věci vlastně poměřovat buď podle zákona, nebo podle morálky, kterou člověk má v sobě,
Minuta: 26
a nebo podle evangelia, které konec konců tu naši morálku formovalo. No a tam ta východiska jsou naprosto jasná. Bůh je čiré dobro , Hospodin je čiré dobro, to znamená, že můžu konat jenom dobro, tak abych se jemu připodobňoval. A… je tam… jasné přikázání "nezabiješ!", tedy "nezavraždíš", takže nemohu druhému vzít, bezdůvodně, život. Jestli na sebe navleču nějakou tu vestu s těma trhavinama, a půjdu mezi lidi kteří mi neublížili, kteří nikomu neublížili, a odpálím se, no tak zcela jednoznačně přestupuji všechny morální zákony, které tady my vyznáváme. Popravdě, já nejsem muslim, neznám takovou tu hloubku té víry,
Minuta: 27
jak oni si tohleto vysvětlují. Nevím… Z našeho pohledu je to jasné. – A ta druhá otázka, související a ještě zákeřnější
Minuta: 28
a Bůh by byl jenom velký loutkář, který by nás tady vodil. Tak to není. Když budete mít svoje dítě, a budete ho vést za ruku, budete ho neustále postrkovat, kam má jít, budete mu neustále zakazovat, co má dělat, nepustíte ho k těm pověstným kamnům, aby si na ně sáhnul, aby si spálil ten prstík, tak co z něj bude? Bude z něj nemyslející loutka. To asi Hospodin tohle nechtěl. Asi chtěl abychom byli dospělí, abychom stáli na vlastních nohách, abychom se dokázali odpovědně rozhodovat, a odpovědně se o tento svět starat. A to holt nejde bez toho, aniž by tady bylo nebezpečí, že holt tu naši svobodu nějak zneužijeme. Takže… To zlo tady není z Božího úradku, ale z dopuštění. Je to vlastně taková daň za to, že máme svobodu,
Minuta: 29
A je to... tak jak je zima, nepřítomnost tepla, tak, prostě to zlo je nepřítomnost lásky, nepřítomnost toho božího milosrdenství. A to je naše rozhodnutí, že ho tam nepustíme. – To slovo zodpovědost, které tady padlo, tak je v dnešní době možná taky ještě důležitější než bývalo dřív. Jak to vidíte se zodpovědností v dnešní společnosti a... přístupu k ní? – No bohužel mi přichází, že právě tohleto je naše bolavé místo, že chceme… Chceme. To stačí, že ano… Máme práva, známe svá práva, ale ono to právo s sebou nese právě taky tu zodpovědnost. No a pokud mám svobodu, tak mám taky odpovědnost. Halt jako jedno bez druhého nejde.
Minuta: 30
Když mám jenom tu svobodu a tu odpovědnost dám pryč, tak co to je? To je zvůle… To nic jiného není. Když bych měl ale jenom tu odpovědnost, bez té svobody, no tak jsem otrok, to je otroctví. Tyhlety dvě ségry prostě musí jít spolu, držet se za ruce, a já ten svůj život nemohu žít dospěle, aniž bych tyhlety dvě ségry měl neustále po boku. – Když měl u nás na "fildě" Marek Orko Vácha, evoluční biolog a kněz, přednášku právě na téma "Společenstvo obětí", abych to řekl přesně, tak tam měl takovou jednu hřejivě-optimistickou myšlenku, že války byly, války jsou, ale vůbec to neznamená, nebo nemusí znamenat, že války budou. Dokázal byste s tím souhlasit? – Je to hezký…, fakt je to hezký.
Minuta: 31
No, tak jak zaznělo v jednom hezkém filmu - myslím, že jsme se o něm bavili, o Terminátorovi - Budoucnost je nejistá. Skutečně, budoucnost je nejistá. Nevíme. Bylo by to hezké, ale v tomhletom zas až takový optimista nejsem. Protože ona ta historie nás učí, jak to je, vlastně z jakého důvodu ty konflikty vznikají a proč to je. A ty důvody byly, ty důvody jsou, a já se obávám, že ty důvody i budou. Konec konců i Bible nám o tom říká, že do konce věků tady budou, právě ty války, rozbroje. Naopak, ke konci věků se to bude stupňovat. Ne, nejsem takový optimista. Obávám se, že v tomhletom směru zůstaneme. – Dobrá… Pane majore, ač mě to, ve vašem případě, zvlášť mrzí, tak poslední otázka
Minuta: 32
každý z deseti miliónů lidí, ale na ten billboard byste mohl napsat jenom jednu jedinou větu, jaká věta by to byla? – Nesnáším billboardy… No… Jedna věta? – Jedna věta. – Jedna věta. – Pokud tedy netrváte na tom "nesnáším billboardy", i to se tam dá napsat. – To by bylo hezké poselství budoucím generacím, protože fakt to není nic hezkého. Ale dobře, tak já bych nešel ani nějak moc daleko, Heslo našeho útvaru je "S rozumem a odvahou". Já si myslím, že tohleto je to, co bychom potřebovali. Rozum, zdravý selský rozum, který dokáže rozlišovat, který dokáže ukázat na to, co je špatně, ukázat na to, co je dobře. No a pak tu odvahu, abychom právě ten rozum, chtěli následovat a abychom chtěli ty jeho vývody vlastně uskutečňovat. Myslím, že tohleto, kdyby se nám povedlo,
Minuta: 33
tak "díky Bohu". – Pane majore, já moc děkuji, že jste přišel. – Díky, taky. – No a to je z dnešního "Stolu pro tři" všechno, milí neurazitelní! Doufám, že to i pro vás bylo s námi příjemné posezení. Naše tradiční výzva – nechte nám pod videem komentář, co se vám líbilo, co vás třeba nadzvedlo, jaký pocit jste si z toho rozhovoru odnesli. Ať víme, jakým směrem připravovat další rozhovory, protože jste nepostradatelní spolutvůrci toho našeho pokusu o popularizaci myšlení v zemích Českých, a za to vám moc děkujeme. Mějte se úžasně, nezapomeňte, že svět je sice rozbitej, ale možná to půjde opravit. A na viděnou příště! Titulky pro Tebe vytvořila Petra.

Předchozí video

Karel Janeček v Proti Proudu o matematice v podnikání a snaze zlepšit svět

Další video

Zajímavosti o Wikipedii, které vám nikdo jiný neřekne. Rozhovor se správcem české Wikipedie