Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Petr Kulhánek rozhovor: Vědu jsme svázali předpisy a to se nám vymstí | Neurazitelny | Stůl pro tři

Pana profesora Petra Kulhánka jistě znáte, milí neurazitelní, z jeho přednášky “Věda za každodenními jevy”, kterou najdete na našem YouTube kanálu. Jelikož ale v přednášce nestihly zaznít všechny Vaše otázky a jelikož některé myšlenky se zkrátka říkají lépe u kávy, rozhodli jsme se s panem profesorem natočit ještě krátký rozhovor jako malý dárek pro radost Vám všem. 🙂 Věříme, že se u něj nejen dozvíte něco nového, ale také se příjemně pobavíte. 🙂

U historicky prvního Stolu pro tři nám poskytl pan profesor Petr Kulhánek rozhovor o vědě, jejích krásách i strastech. Rozhovor jsme natočili v květnu 2018 v prostorách útulné kavárny Café Terronská, které tímto moc děkujeme za natáčecí azyl! 🙂

V rozhovoru s panem profesorem Petrem Kulhánkem se dozvíte například:
– V čem spatřuje obrovské nebezpečí pro budoucnost naší země, které si většina lidí neuvědomuje (10:54)
– Jakou roli v jeho vědecké kariéře sehrála více než lechtivá videa 🙂 (14:05)
– Jaké nejhorší rady podle něj dostávají lidé, kteří se o vědu zajímají nebo ji dělají (24:20)
– Praktiky “vědecké mafie”, ze kterých se slušným vědcům dělá špatně (32:21)

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud preferujete rozhovory s osobnostmi v podobě podcastu, můžete si náš rozhovor s Petrem Kulhánkem dopřát i v této podobě zde: http://neurazitelny.cz/petr-kulhanek-rozhovor/

Zajímavá videa na téma Petr Kulhánek rozhovor:
Cyril Höschl: Dřív nebyla šance šířit blbosti tak rychle jako dnes | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři)
Petr Kulhánek – Věda za každodenními jevy | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK
Petr Kulhánek – Až dojde ropa | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK
Záhada temné hmoty – rozhovor s Jolanou Voldánovou a Petrem Kulhánkem

Petr Kulhánek rozhovor – zajímavé odkazy:
Petr Kulhánek v rozhovoru pro Lidovky
Rozhovor s Petrem Kulhánkem v pořadu Hyde Park Civilizace
Rozhovor o nejnovějších poznatcích, v hlavní roli Petr Kulhánek

Automatický transcript

Minuta: 0
Petr Kulhánek rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Krásné ráno, poledne či večer, milí neurazitelní, vítejte u Stolu pro tři! Takového někdy veselého, někdy vážného povídání se zajímavými hosty na zajímavá témata, s otázkami, na které se našich hostů ještě nikdo neptal. Rozhodně doporučuji tady pod námi kliknout na tlačítko Odebírat, protože nová videa publikujeme zhruba každý měsíc, tak ať vám od nás nic neuteče. Dnešním prvním hostem a historicky prvním hostem Stolu pro tři je pan profesor Petr Kulhánek. Teoretický fyzik, skvělý popularizátor vědy a - když vezmu počet zhlédnutí jeho přednášek - tak se dá říct, že takový fyzikální YouTuber. - Pane profesore, vítejte u Stolu pro tři! - Dobrý večer. - Tak, pojďme začít tak trochu zlehka... Fyzika se velmi často dává do spojitosti se sci-fi.
Minuta: 1
Máte vy nějaký oblíbený sci-fi fenomén, který ve sci-fi funguje, ale byl byste rád, kdyby fungoval i v reálném životě? - No tak to je mnoho takových věcí, samozřejmě... Já vždycky říkám, že to je snění. Protože ona ta fyzikální realita je většinou jiná od našich snů, a sci-fi jsou sny, že ano? Sny o tom, jak by věci krásně fungovaly, kdyby... něco chodilo tak, jak to fyzikálně právě nejde. Proto je to sci-fi. I když je pravda, že některé ty myšlenky se potom časem realizují, když ten technologický pokrok je lepší a lepší. Ale... Ale já mám rád právě tohle rozlišování, protože mi píše spousta lidí, píšou mi různé nápady, a ty nápady se dají třídit do dvou skupin. Jedny nápady jsou zajímavé, ale technologicky ZATÍM neproveditelné, a někdy v budoucnosti by to možná šlo.
Minuta: 2
No a jiné ty nápady, to je vidět, že ten člověk je naprosto mimo realitu. To je přesně ten sen, krásný sen. Já když jsem v dětství... Mně se zdálo každý druhý den, že létám. Přijdu na balkon, roztáhnu ruce, splachtím a letím. Ale věděl jsem, když jsem se probudil, že to je sen a že tohle prostě nejde v tuhle chvíli. Takže sci-fi mám rád, v teenagerovském věku jsem četl třeba Lema a další a moc se mi to líbilo. Ale myslím si, že jsem dost při zemi. Že vím, že ty věci jsou hezké, rády se čtou, ale není to realita. - Když se bavíme o sci-fi a rozdílu vůči realitě, tak bohužel někdy je tohle vytýkáno i vědě. Že se tak trošičku jako odtahuje od reality, že si zkoumá svoji nesmrtelnost chrousta a že té realitě se moc neblíží. Jak vnímáte tuhle...
Minuta: 3
Jak se na tohle schizma díváte vy? - No tak tady tedy je to přesně opačné. Tohle musí být, protože... To, že věda není na povel a my nemůžeme mít prostě nalajnované
Minuta: 4
- uvedu teflon, suché zipy... To všechno je záležitost Apolla. Ten výzkum sám o sobě, když se potom spočítá, jak byl drahý, kolik se na to financovalo, tak se zdá, že to byly obrovské částky. Ale vzhledem k tomu, co to přineslo jako technologický pokrok lidstvu, to bylo fascinující. Takže já neznám výzkum odtržený od reality. Jakmile se zkoumá něco, co není absolutní nesmysl, samozřejmě, co je na úrovni hloubky poznání, tak to vždycky přináší ty vedlejší technologické efekty. - To jste hezky narazil na jednu věc, na kterou jsem se chtěl zeptat stejně. Co byste vzkázal lidem, kteří na každý vědecký objev reagují větou "Hmm, dobrý, ale bude díky tomu chleba levnější?" Slýcháte tuhle otázku často? - Slýchám ji velmi často. Je to normální. I dokonce to není jenom ve sféře "běžných lidí".
Minuta: 5
Jakmile vědec najde něco, co je hodně průlomové a hodně nezvyklé, tak polovina té vědecké komunity se postaví proti a říká
Minuta: 6
- Vlastně když se něco stihne ve vědě za čtyři roky, tak je to docela dobrý výsledek, dá se říct. - To je docela dobrý výsledek. Když jsme u těchhle věcí, já jsem teď vlastně měl přednášku, která mě zaujala, ta problematika. Evropa staví Square Kilometre Array, což je obrovské pole radioteleskopů. Kilometr čtvereční to bude mít, tisíce a tisíce radioteleskopů. Jedna část bude v Austrálii, jedna v Jižní Africe. A i mě tam napadlo" proč, proč? Největší současné radioteleskopické pole má 66 radioteleskopů. Tady to budou tisíce. Zda to má vůbec nějaký smysl? No a pak jsem se zahleděl do těch materiálů, zjistil jsem, co všechno tam chtějí dělat... To je fantastický výzkum. A hned vlastně ty první dva roky oni budou řešit, že nikdy nikdo nepospojoval takové obrovské množství stanic. Jak budou posílat data, že budou muset mít nové algoritmy na posílání dat.
Minuta: 7
A já jsem si najednou uvědomil - my tady stavíme cosi, co na první pohled je odtažité od té reality, a najednou to s sebou přináší nové typy uskladňování dat, nové typy jejich komprese... Tohle všechno se okamžitě využije, během roku, dvou. - Myslíte si, že věda někdy najde odpověď na otázku smyslu lidského života? - Tak to si jistý nejsem. A nejsem si ani jistý tím, že ten svět je vůbec poznatelný. Tohle už je o level výš, co vy jste řekl, protože já bych se ptal tedy o trochu víc při zemi, jestli vůbec jsme schopni přírodu poznat. A ani tady si nejsem stoprocentně jistý, protože zatím celá historie vědy je o tom, že my vždycky nalezneme nějaké fyzikální zákony - třeba Newtonův gravitační zákon - radujeme se, jak jsme pochopili, jak funguje gravitace. Dokázali jsme předpovědět, že se vrátí Halleyova kometa
Minuta: 8
- nádherné potvrzení gravitace. No a pak najednou přišla obecná relativita, je to někde úplně jinde. Krásné poznání. Ta gravitační teorie Newtona je vlastně jenom speciálním případem velmi slabých polí. A takhle to pokračuje dál a dál a já nevím, jestli někde je nějaká konečná hranice poznání. To je ta touha po teorii všeho, abychom měli jednotnou teorii všech čtyř interakcí. Možná existuje, možná je to jenom jakási limita, ke které se budeme blížit a třeba ji nikdy nepoznáme. No a jestliže váháme, tady, jenom na úrovni vědeckého poznání, zda je konečné a zda máme šanci ten svět pochopit, tak vaše otázka na tedy člověka a smysl jeho života, to je zase ta další úroveň. Tady si už vůbec nejsem jistý, takže... - Na to je ještě čas, na tuhle úroveň, říkáte? - Mhm. - Dobře. Jak na vás působí věda, se týče nakládání s věcmi, kterým věda nerozumí?
Minuta: 9
Protože určitá část kritiků říká
Minuta: 10
To znamená mít teorii, která dá nějaké předpovědi, ty předpovědi jsou měřitelné, ty jevy jsou opakovatelné, a pak hovoříme o vědě. Jinak je to šarlatánství, samozřejmě. - Co je podle vás na vědě vůbec nejkrásnější? - Ta radost z poznání. Ta odpověď je velmi krátká, protože když se podívám někam venku a něčemu nerozumím, přijdu k tomu a pochopím, jak to funguje, tak to je to nejkrásnější. Já myslím, že každý kluk viděl nějaké zařízení - v mém případě to byl třeba budík, tak jsem se to pokusil rozebrat, kouknout se, jak to funguje... To nádherné poznání, že jsem tedy pochopil, co se tam děje, jak to probíhá. Pak jsem to složil, ten budík běžel - sice mi zůstalo asi deset součástek, které už jsem nikdy nepřišel na to, k čemu jsou... Ale v principu jsem pochopil, jak to zařízení funguje, a to je ta obrovská radost z toho poznání. - Dobře, tak pojďme zkusit jít na tu temnou stranu spektra. Co vidíte jako největší nešvary nebo rizika vědy?
Minuta: 11
Tak to asi teď asi zažíváme v tuhle chvíli ve velkém a masivně, že věda je upřednostňována ve školství před výukou. To je velice, velice nebezpečný fenomén současné doby. A já si myslím, že věda na školy samozřejmě patří, musí tam být. Ti, kteří studují, se musí seznamovat s vědeckými výsledky, musí sami tu vědu tvořit. To je podstata vysoké školy. Ale nesmí to přesáhnout polovinu. Jakmile je to nadpoloviční většina, a ta výuka jde do pozadí, tak ti lidé už nejsou dobrými odborníky. A když si uvědomíme spektrum vysokoškoláků... Ne 100 procent jich půjde do vědeckého výzkumu. Možná pět procent, možná čtyři procenta. Těch 95 procent se musí něco naučit, musí něco dělat, musí být dobrými inženýry. A to, že my je budeme nutit dělat vědu za každou cenu, že kvůli tomu budeme rušit výuku a dávat ji na druhou kolej,
Minuta: 12
to je prostě špatně. Na Akademii věd, tam kdybychom po nich chtěli, aby v 80 procentech učili a ve 20 procentech dělali vědu, tak by se pěkně rozčilovali. A po vysokých školách se to chce obráceně - aby se v 80 procentech dělala věda a ve 20 procentech učilo. Tak to prostě nejde. Tady vidím obrovské nebezpečí v naší zemi pro budoucnost, protože za chvilku nebude, kdo by tu vědu dělal, jestli nebudeme vychovávat další odborníky. - Tak to byla dost rozdílná délka odpovědí na pozitivní a negativní stranu, ale naprosto to chápu. Ve vaší přednášce "Věda za každodenními jevy", kterou máme i na našem Neurazitelném YouTubu, jste zmínil, že Nobelovu cenu za fyziku dostaly v historii jenom dvě ženy. A že nám Evropská unie určitě nařídí, že bychom měli rozdávat víc. Myslel jste to jako vtip, anebo něco takového považujete za aspoň trochu reálné?
Minuta: 13
- Myslel jsem to jako vtip a doufám, že to byl vtip. Že nám nikdo nebude nařizovat, kdo bude dostávat Nobelovu cenu. Nobelovu cenu musí dostat ti, kteří udělali něco výjimečného, a VŮBEC není podstatné, zda je to žena nebo muž. - Může každý z nás, každý člověk, i když není třeba vědec, udělat něco pro to, aby se věda blížila spíš té své krásné stránce, tomu objevování, než těm temným stránkám? - Tak já doufám, že ano. K tomu právě slouží trošičku popularizace vědy. Aby velká část populace chápala, že ta věda k něčemu je dobrá, že je užitečná a že bez ní by dneska třeba neměli mobily a tyhle věci, které každý běžně používá. No a pakliže lidé pochopí, že vlastně využívají ty prostředky, které věda poskytla jim, tak pak budou mít z té vědy radost a můžou sami zase pozitivně působit na to,
Minuta: 14
aby ta věda fungovala tím správným směrem. - To jste mi vzal jednu otázku tak trochu z plachet, jak se říká. Ale já ji stejně zkusím položit, třeba to ještě trochu rozvedete. Jak už tady zaznělo, jste popularizátor vědy. Myslím si, že skvělý popularizátor vědy. - To ať posuzují jiní... - Dobrá, aspoň můj názor. Já se vás chci ale zeptat
Minuta: 15
Našel jsem tam většinou porno, které si tam ukládali lidi... A najednou tam nezbylo místo ani na ty výukové materiály. Tak jsem si říkal, že tudy cesta prostě nevede. A s jedním kamarádem, mým bývalým studentem, jsme v roce 2000 přes noc dávali dohromady nový výukový server, abychom tohle tedy nemuseli dál trpět. Takže oné noci z 1999 na 2000 všichni bouchali rachejtle o půlnoci a my jsme tedy připravovali Aldebaran a rozběhli jsme ho přesně prvního ledna 2000. A kolem se začala motat spousta pozitivně naladěných lidí, které to bavilo. Bavilo je dělat výukové materiály, bavilo je připravovat záležitosti. A tam někde se začala rodit ta popularizační činnost. Protože my jsme zjistili, že každý z nás dělá vědu, někde nějaký úzký okruh, nějaký úzký okruh učí, a že nám unikají ty novinky. Takže nejdříve jsme si udělali jednou za týden vždycky takové sezení,
Minuta: 16
kdy každý si něco načetl, něco zajímavého, co se odehrálo, a řekl to těm ostatním. Takhle to fungovalo asi tři čtvrtě roku, možná rok, a pak jsme si říkali
Minuta: 17
"Proč já jsem neměl takového učitele fyziky na střední nebo základní škole?!" Proto se vás chci zeptat, co podle vás dělá dobrého učitele? Je to nějaká genetická mutace, která vás dělá speciálním? - Já nevím. Já nevím. Myslím, že to ani ne. Že to dělá opravdu ta příprava a záleží na člověku. Tak někdo vyjde vysokou školu, pak 50 let učí to samé, nikdy si nepřečte nic nového, a to asi není dobře ani pro něj, ani pro studenty. Chodí zpruzený na ty přednášky... Já se snažím sledovat nové věci v tom oboru a i když mi kolegové třeba říkají
Minuta: 18
že tomu věnuji nějaký čas navíc, že to není jenom odříkání té látky. Jinak nevidím nějakého rozdílu mezi ostatními. Ale tohle asi bude to, co je ten podstatný okamžik. - Takže kdybyste měl poradit učitelům, kteří by chtěli být dobrými učiteli, tak by to bylo
Minuta: 19
No, a pak je tady ještě třetí aspekt, že mnoho mých kolegů si myslí, že musí být lepší než ti studenti, a snaží se to dávat najevo. Prostě
Minuta: 20
Dokážete říci, co v člověku tak nějak zažehne tu příslovečnou jiskru na začátku, že potom se vydá tou vědeckou cestou a má tu chuť objevovat, poznávat? - Tak on to asi každý musí mít trošičku v sobě. Já měl... to jsou opravdu už tisíce studentů dneska, za ty roky. Jsou studenti, kteří studují z nejrůznějších pohnutek. Někteří studují proto, že to rodiče chtěli, aby získali titul. A tam většinou s nimi moc nepohnete. Tam tam motivace prostě je
Minuta: 21
Stejně tak jako u nás byl názor, že by mělo být 50 procent populace vysokoškolsky vzdělaných. To je naprostý nesmysl. Pokud tu vysokou školu budeme degradovat na střední, tak ano, pak to půjde. A stejně tak není možné, aby na té vysoké škole 50 procent dělalo vědu. Prostě tu vědu musí dělat ti nejlepší z nejlepších, a jestli je to 5 procent, tak buďme za to rádi. - Co tu jiskru zažehlo u vás? Protože malí kluci často přemýšlí, že budou kosmonautem, hasičem... Ale řekl bych, že teoretická fyzika není úplně na vrcholu hitparády... - Tak já jsem chtěl dělat popeláře, tím jsem mé rodiče ranil, přímo. Kosmonauta samozřejmě taky. To asi každý kluk chtěl, v době, kdy startovala Apolla. A u mě asi ten velký zlom byl, když jsem jednou jel na kole Stromovkou. A tam byla cedule, že se pořádá v Planetáriu astronomický kurz. Tak jsem si říkal "Tak to by mohlo být zajímavé,"
Minuta: 22
a šel jsem na tenhle kurz. Začalo se mi to hodně líbit. Pak byl druhý ročník kurzu, na hvězdárně na Petříně. A tam bylo fantastické podhoubí lidiček, které bavilo pozorovat. Stal jsem se demonstrátorem, ukazoval věci lidem. Možná i tam se rodil nějaký ten vztah k popularizaci. No a odtamtud pak už mi bylo jasné, že bych chtěl dělat astronomii. Jenomže astronomie se tenkrát otevírala jednou za dva roky. A... Pro dva lidi. Na Matfyzu, a šance se tam dostat byla minimální. A všichni říkali, že uplatnění nulové. No tak nakonec jsem tam našel obor "Fyzikální elektronika a vakuová technika", což zní strašně divně. Ale ona tam byla fyzika plazmatu, v tom. A plazmatické skupenství, v tom jsou hvězdy, takže já jsem to chtěl takhle jako obejít.
Minuta: 23
A nebylo to dobře, protože po roce a půl jsem zjistil, že tam opravdu dominuje ta vakuová technika. A když přišel jednou jeden pedagog a přinesl takový stoleček, na kterém byla spousta rezavých šroubů, a teď nábožně začal vyprávět, z které vývěvy to je, tak jsem si říkal
Minuta: 24
Já dokážu spoustu věcí si i doma opravit, udělat, ale není to to, co bych chtěl dělat jako profesi. A tady ta teoretická fyzika, která jde ke kořenům věci, která se snaží přicházet na to, jak ten svět funguje, tak to je to, co mě tam nadchlo a bavilo. - Jaká je podle vás taková nejhorší rada, kterou dostávají lidé, kteří se zajímají o vědu nebo tu vědu dělají? - Nejhorší rada asi je, když někdo tomu dotyčnému poradí, aby se na to vykašlal, že s tím se neuživí. To je asi úplně špatně, protože dneska se vědou dá uživit a velmi dobře. Potom takové ty rady
Minuta: 25
Takže pokud rada, tak spíš poradit jako kterým směrem se vydat, na kterou školu zhruba, ale ne nalajnovat tomu dotyčnému
Minuta: 26
- Tak to je hodně záludná otázka... Já bych rád věřil, že půjde spojit kvantovou teorii s obecnou relativitou. Moc rád bych tomu věřil. Trošku se bojím, že ta víra je až třeba přehnaná. Ale byl bych rád, kdyby to šlo. Byl bych moc rád, protože... Neříkám, že to bude znamenat, že jsme skončili s vědou. I když ty dvě teorie spojíme, budeme mít pouze lepší, celistvější pohled na svět. A jednou se určitě stane dál, že budeme mít další teorie, které tyhle zahodí, nebo je budou mít jen jako okrajovou záležitost, jako limitu. Ale kdyby se to povedlo, to spojit, to by se mi moc líbilo a to je taková ta moje víra, že by to šlo. Kdysi se říkal takový vtip, že co dělá teoretický fyzik? Že v pondělí, středu a pátek že dělá tedy kvantovou teorii. Úterý, čtvrtek, sobota obecnou relativitu.
Minuta: 27
Co teda dělá v neděli? V neděli se modlí, aby to někdo už konečně dal dohromady. - To je moc hezké. Často se říká, že jednou z velmi důležitých vlastností vědce je flexibilní myšlení. Umění se přizpůsobovat a umět změnit názor, když pro to argumenty jednoznačně ukazují. Je třeba u vás něco na co jste v posledních letech výrazně změnil názor? - Určitě. Ty názory se vyvíjejí a člověk se musí přizpůsobovat. Já třeba před dejme tomu 10 lety jsem byl hluboce přesvědčen, že temná energie opravdu musí být způsobena fluktuacemi vakua a že je to jediné možné vysvětlení. Dneska je mi jasné, že těch vysvětlení může být víc. A stále více připouštím i to, že to může být samotná gravitace,
Minuta: 28
která má jiné vlastnosti na velkých škálách než na těch, kde my to máme ozkoušené. Uvědomil jsem si, že vždyť my vlastně - kam ten gravitační zákon známe? Sluneční soustava, naše galaxie, tam to krásně funguje, ale jakmile jdeme k nějakým vzdálenějším kupám galaxií, tak tam nemáme žádnou jistotu, že ty naše gravitační zákony jsou správně. A možná to, za čím se ženeme a hledáme, že je jenom chiméra, že třeba ta gravitace funguje jinak. Neříkám, že je to odklon od té původní myšlenky. Pořád bych byl rád, kdyby to byly fluktuace vakua, co způsobuje zrychlenou expanzi vesmíru. Ale připouštím, co jsem dříve nepřipouštěl, že mohou být i jiná vysvětlení a že může být více cest, jak se tohohle problému zbavit. - Pane profesore, ještě jedna věc, která mě hodně zajímá. Vy jste v rozhovoru pro Deník zmínil, že, cituji
Minuta: 29
Mohl byste to trochu rozvést? - To že jsem řekl? - Aspoň to tam tak napsali. - No, myslel jsem to tak, že... Civilizace, když je v tom největším rozkvětu, tak má bohatství, samozřejmě. A nestane se, že by v té civilizaci někdo trpěl tím, že má hlad. To si myslím, že platí pro Evropu, tady prostě není hladomor, nejsou tady lidé, kteří by prostě nedostali najíst. Ale to s sebou nese nepochybně další záležitosti, protože jakmile je ta civilizace tak bohatá, že tedy relativně všeho je dostatek, tak v tu chvíli je nadbytek pracovních příležitostí. A jsou lidé, kteří jsou zbyteční, svým způsobem. No a tihle zbyteční lidé se snaží nějak uplatnit a ta společnost se snaží pro ně najít nějaké uplatnění. A to umělé uplatnění je takové,
Minuta: 30
že vlastně oni vymýšlejí různé předpisy a roste ta byrokracie. Roste tak, až pohltí tu civilizaci. To se opakovalo několikrát - Řím a tak dále. Čili trošičku mám obavy, že my jsme se dostali do takovéhoto bodu zvratu. My máme fantastické vědecké projekty, fantastické bohatství, které si můžeme dovolit, jako Evropa. Ale taky je tady už velmi dobře znát, jak nám narůstá ta byrokracie. Jak jsme svazování různými předpisy, často nesmyslnými. Jak celá třída lidí nic pozitivního nedělá, a bere svoji mzdu za to, že vymýšlí pitomosti, kterými otravuje ostatní lidi. Takže v tomto smyslu jsem to asi myslel... - A v dnešní době, jak bychom si takové zhroucení civilizace mohli představit? - To je věc, nad kterou jsem hodně, hodně přemýšlel. Dřív to znamenalo vlastně izolaci té civilizace od okolí a její postupné chřadnutí. Já si myslím, že dneska už to není možné,
Minuta: 31
díky té globalizaci, propojení vlastně informačními technologiemi, že možná takový jakoby ostrý pád ani není možný. Že to vlastně ty okolní části podrží a že jenom to, že nějaká oblast zeměkoule je na tom lépe, než to okolí, že se spíše bude vyrovnávat. A ta bohatá země se bude tedy snižovat úrovní na úroveň toho okolí. Takže takhle bych si to nějak představoval. Ale nejsem si úplně jistý, jestli je to představa správná. - No každopádně to není moc optimistická vyhlídka, tedy... - Tak ono není moc optimistické, když se podíváte na... to, co se děje v okolí. I to, že vlastně... ten špičkový vědecký výzkum se dneska hodně dělá v Číně, v těch východních zemích. Že tam mají jiný styl publikování než u nás. Že u nás jsme se svázali předpisy, že dobrý vědec bude mít takový a takový index a bude publikovat jenom v tomto a v tomto časopise a žádném jiném...
Minuta: 32
To jsou prostě předpisy, předpisy, předpisy... Že jsme si vědu zpoplatnili a že článek už si nemůžete kolegovi poslat jen tak, jako dříve - to bylo svobodné šíření informací - že se za něj musí platit. To všechno jsou věci, které si myslím, že nejsou dobře, a že se nám to vymstí. - No... A dá se s tím vůbec něco dělat ještě? - Dá se něco dělat s mafií? - No, to je otázka spíš na policejní složky. - Mafie podle mě znamená prorůstání vlastně financování nějakého typu do státního rozpočtu. A to se tady trošičku děje s vědeckým výzkumem, bohužel v současné době. - Teď nevím, jestli to mám chápat jako že vzniká vědecká mafie, anebo že prorůstá do státního rozpočtu, věda. - Oboje. Oboje, ale není to tak hrozné, samozřejmě. To jsou ty špičky toho pomyslného ledovce,
Minuta: 33
ale většina lidí dělá tu vědu slušně a samozřejmě dělá ji kvalitně. Ale bohužel jsou tedy i lidé, kteří píší články ne proto, aby něco objevovali, ale proto, aby jim přitekly peníze. Ti píší ty články tak, že si pořídí nějaký drahý přístroj a trošičku poštelují parametry - a další článek! Poštelují parametry - další článek! Pak musí mít citace, tak jsou domluvení s jiným oddělením, z jiné země, vzájemně si tyhle věci, které nic nepřinášejí, citují. No a ty čárečky přibývají a přibývají... A když nepřibývají dostatečně, tak tam napíšou v tom článku chybu, nějakou. Na tu chybu reaguje spousta lidí, takže ti zase narostou, oni jsou lepšími vědci, dostanou více peněz... A tohle není dobrý jev. - Pane jo... - Ale není to většinové.
Minuta: 34
Ale už se to objevuje. A je dobré o tom vědět, aby nás to nepřerostlo. - To rozhodně, protože si myslím, že - možná se mnou nebudete souhlasit - ale že spousta lidí tak jako vzhlíží k vědě, že to je jedna z posledních institucí, řekněme, v tomto světě, která nás ještě drží nad vodou. - Čistá a nezkažená. - Čistá a nezkažená. - No, tak to asi není, no. - Dobře. Pane profesore, poslední otázka. kdybyste měl možnost vytvořit billboard, který by viděl každý člověk v téhle republice. Každý z deseti milionů lidí. Ale na ten billboard byste mohl napsat jen jednu jedinou větu. Jaká věta by to byla? - To by stačilo možná jedno slovo. - I to může být. - Nekrást. - Bez toho "Nebát se" na začátku?
Minuta: 35
- Já bych... Bát se, nebát se, to bych tam nedával. Já bych dal jenom "Nekrást." - Pane profesore, děkuji, že jste přišel. - Rádo se stalo. - A to je z dnešního Stolu pro tři všechno, milí neurazitelní. Doufáme, že to i pro vás bylo s námi příjemné posezení. Budeme moc rádi, když nám v komentářích pod videem napíšete, která myšlenka vás nejvíc zaujala, s čím souhlasíte, s čím třeba ne. A určitě zaskočte na naše stránky Neurazitelny.cz, kde nejen že jsou naše videa všechna hezky pohromadě, ale když se přihlásíte k odběru našeho infomailu, tak se můžete s námi na tom našem malém pokusu o popularizaci myšlení v zemích českých podílet. Budeme moc rádi. A nezapomeňte, že svět je rozbitej, ale možná to půjde opravit. Mějte se krásně. - Kéž by... Petr Kulhánek rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Titulky vytvořil Jarda

Předchozí video

Proti Proudu #52: Jan Mühlfeit

Další video

Proti Proudu #53: Jiří Charvát