Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Marek Orko Vácha – Společenstvo obětí | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

Marek Vácha, řečený Orko, je lékařský etik, kněz, evoluční biolog, spisovatel, blogger, pedagog… no zkrátka, opravdu zajímavá Osobnost s velkým O. 🙂 Působí mimo jiné jako farář farnosti Lechovice a přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. LF UK. Svým přístupem k evoluci, naši roli v ní a k souvisejícím otázkám etiky poskytuje jedinečný úhel pohledu na otázku “Kdo je vlastně člověk?”. Nejen díky tomu se těší pověsti jednoho z nejoblíbenějších přednášejících v České republice.

V roce 2018 již obohatil Marek Orko Vácha YouTube kanál našeho projektu v rozhovoru u Stolu pro tři, kde jsme si povídali mimo jiné o zodpovědnosti, krátkozrakosti politiky a hodnotě člověka. I když přednáška “Společenstvo obětí” byla tomuto rozhovoru “prequelem”, jak se dnes s oblibou říká, nic to nemění na skvělých myšlenkách v ní obsažených, které umí pohladit po duši stejně jako pořádně kopnout do holeně. A došlo na otázku, jak se v jedné osobě může spojit vědecky vzdělaný člověk a víra v Boha. 🙂

Jsme ohromně rádi, že se Marek Orko Vácha přednášky “Společenstvo obětí” zhostil a že Vám můžeme nyní nabídnou její kompletní záznam. Přednáška se uskutečnila 8. října 2018 ve vyprodané velké aule Filozofické fakulty, která se stejně často otřásala smíchem jako utichla zamyšlením. 🙂 Za kamerou stál již tradičně Kuba Křenek. 🙂

Přednáška na jednu stranu velmi zábavná (zvláště biblický alibismus si užijete), na stranu druhou docela drsná a bez servítek – takové máme nejraději. 🙂

V přednášce Marka Orko Váchy “Společenstvo obětí” se dozvíte například:
– zda se máme bát spíš těch, kteří zákony porušují, nebo těch, kdo je dodržují
– proč se tak rádi zodpovědnosti zbavujeme a jak důmyslně to děláme
– jaká je cena za to, že “za všechno může někdo jiný”
– jak se má člověk postavit k zodpovědnosti, aby prožil zdařilý život

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud přednášky raději posloucháte než sledujete, můžete si přednášku Marka Orko Váchy stáhnout jako audio ve formátu mp3 zde: https://neurazitelny.cz/marek-orko-vacha-spolecenstvo-obeti/

Zajímavá videa s přednášejícím Marek Orko Vácha:
Marek Orko Vácha: Boha bych se zeptal, jestli to nešlo udělat jinak | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři
Marek Orko Vácha: Eugenika a holocaust
Žijeme v neuvěřitelně podivném příběhu | Marek Orko Vácha | TEDxZlín

Marek Orko Vácha – zajímavé odkazy:
Orkův osobní web
Orko na Wikipedii
Rozhovor s Orkem na rádiu Wave

Automatický transcript

Minuta: 0
Marek Orko Vácha - Společenstvo obětí | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK Pojďme na to. Já velmi děkuji Jaroslavu Jirákovi, že tady zorganizoval tuhle show a pojďme na to. Přednáška je mnohem zajímavější než já. A jak jsem se právě dozvěděl, tak ty peníze, které jste za to zaplatili, tak půjdou buď na dětskou onkologii nebo na zdravotní klauny a nebo na cystickou fibrózu. Takže to jsou všechno dobré věci. Já bych tedy za sebe 60 korun v životě nedal, ale... [Smích] To je váš problém a ... [Potlesk] Pojďme na to. Téma je zásadní - Společenstvo obětí a otázka odpovědnosti člověka. Přednáška je pro veřejnost. To znamená, nebude to žádná velká věda. A nejsem nalíčen vůbec, ani učesán... [Smích] Nebude to žádná velká věda. Bude to klasika - troška biologie, troška filozofie a kdo ví, čeho ještě všeho.
Minuta: 1
Začneme jak jinak než kazuistikou. A jak mi Jaroslav Jirák říkal, tak tady napřed začali kriminalisté s vraždami a podobně, tak musíme začít také nějakou vraždou. Ale to nemáme domluvené vůbec. Ten pán, kterého tady vidíte na obrázku je vrah a ta jeho kazuistika byla velmi zajímavá v tom smyslu, že to bylo poprvé v dějinách novodobé Evropy, kdy někomu snížili trest za to, že má špatné geny. Někdy v roce 2007 tento Maročan s italským pasem jménem Abdel Malek Bayout pobodal nožem jednoho svého přítele natolik, že ten přítel zemřel. - Naštěstí máme čas jenom do devíti, tak to je dobré. - A dostal za to asi 13 let a 4 měsíce, myslím. Tak nějak. Jeho obhájce konstatoval, že on není zcela mentálně v pořádku. V tom měl pravdu, on měl lehkou mentální dysfunkci, ergo, že není zodpovědný za svoje jednání.
Minuta: 2
A soud na to slyšel a ten trest mu stáhli na 9 let a 4 měsíce. Potom ta obhajoba - - protože už jsme v roce 2009 a už máme sekvenovaný lidský genom a už umíme dělat genetické profily a další věci - tak si ta obhajoba udělala genetický profil pana Bayouta a zjistili, že má několik důležitých mutací, z nichž ta nejdůležitšjší je mutace v genu pro MAO-A. To je v branži slavný gen, gen pro monoaminooxidázu typu A. Ten proteinový produkt toho genu v zásadě hlídá hladinu neurotrasmiterů v mozku. Je za tím příběh z 90. let, kdy holandský genetik Brunner začal zkoumat jeden velmi podivný rodokmen. Ta paní za ním přišla a říká
Minuta: 3
A Brunner opravdu našel v blízkosti genu pro MAO-A marker, který přesně seděl se všemi těmi problematickými členy toho rodokmenu a zajímavé bylo, že to všechno byli muži. Takže v podezření byl chromozom X, opravdu se to prokázalo. No a obhajoba toho pana Bayouta našla podobnou věc. Argumentovala tím, že on má špatné geny a soud mu trest snížil ještě o jeden rok na 8 let a 3 měsíce. Obrovský mediální poprask v tisku. Těch obrázků bych tady mohl dát opravdu spoustu. Když si dáte jméno toho pana Bayouta do Googlu, tak tam máte spoustu odkazů. A ta debata se přesunula až na stránky časopisu Nature, což bylo velmi zajímavé. A teď začala debata, nakolik jsme odpovědní za své jednání. Jestli jsem odpovědný za moje geny a podobně. Chci tady citovat Steva Jonese, možná ho znáte.
Minuta: 4
Je to takový výborný rtuťovitý rychle mluvící britský genetik, velmi bystrý, který má skvělé texty. A Steve Jones říká dva argumenty, které bych chtěl, aby tady dneska zazněly. Říká, tak jestli Bayoutovi snížíte trest za to, že má mutaci MAO-A genu, tak potom si musíme uvědomit, že i tady v této aule na Filozofické fakultě v Praze jsou mezi námi tací, kteří máte takovou divnou mutaci, - on používá britské statistiky, ale v Praze to bude úplně stejné - že pokud tu mutaci máte, - teď dávejte dobrý pozor - tak jste 16x častěji ve vězení než lidi kteří tu mutaci nemají a 9 vražd z 10 udělají lidi, kteří tu mutaci mají. A jméno té mutace jest chromozom Y. Protože muži jsou 16x častěji ve vězení než ženy a 9 vražd z 10 udělají muži. No dobře, ale mě se nikdo neptal před narozením.
Minuta: 5
Já jsem sem byl vržen. A ano, tady mohla stát Maruška Váchová, laskavá a hodná, na rozdíl ode mě. [Smích] A já jsem agresivní, násilnický a soupeřivý, ale já za to nemůžu. Protože to je chromozom Y a ta statistika funguje velmi dobře. Steve Jones říká, tak v tuhle chvíli všem mužům ve vězení snižte tresty, protože oni za to nemohou. A za druhé - a ten argument třeba není tak ostrý, ale je velmi hluboký - za druhé - všichni ti, co jsou odsouzeni, muži i ženy, teď mohou argumentovat tím, že důvod, proč jsem ve vězení, je mutace, na kterou jste vy, genetici, ještě nepřišli. Protože normální člověk tu banku nevyloupí a já jsem ji vyloupil, to znamená, já musím mít nějakou mutaci na kterou jste vy ještě nepřišli. No ale to, že vy jste to ještě neobjevili, to je vaše chyba, ne moje chyba.
Minuta: 6
To znamená, měli byste mi snížit ten trest. Protože kdybych byl normální a měl zdravé geny, tak to neudělám, to je jistá věc. Takže ta kazuistika byla velmi, velmi zajímavá a vlastně začala debata
Minuta: 7
A pak si dáme pár slidů na závěr a ty slidy se už opravdu budou jmenovat Společenstvo obětí. Čili proč jednáme, jak jednáme? My se posmíváme těm starým Řekům a říkáme si, podívejte se, jak oni byli hloupí, když si mysleli, že jednám tak a jsem takový, jaký typ tělní šťávy ve mně převažuje. Je možné, že ve mně převažuje krev - sanguis, pak jsem sangvinik. Ale je také možné, že ta hlavní tělní šťáva ve mně je žluč - cholé, pak jsem cholerik. Ale možná to je černá žluč - melan cholé, a pak jsem melancholik. Ale je také možné, že ta moje hlavní tělní tekutina je sliz - flegma, a pak jsem flegmatik. A my si říkáme, jak tohle bylo velmi naivní a hloupé, ale jak zjistíme, tak dneska děláme úplně to samé, jenom tomu dáváme jiné termíny a halíme to do toho vědeckého kabátu. Takže proč jednáme tak, jak jednáme? Tak tohle by přírodovědec samozřejmě odsouhlasil.
Minuta: 8
Tady není problém. Samozřejmě geny. Vypadám tak, jak vypadám, protože jsem zdědil geny od svých rodičů. Všichni, kdo jste kdy byli na třídních schůzkách, tak je někdy až legrační pozorovat, že to opravdu takhle funguje. Ovšem, ovšem, ovšem, taky těch čtyř prarodičů a potom jdeme až někam k těm terapsidním plazům. A samozřejmě dál a dál a dál. Takže ano, jsem produktem své evoluce a vypadám tak, jak vypadám z důvodu svých dějin. Genom. Teď asi... ...já neumím mluvit krátce... Když jsme 2003 udělali genom člověka, to byl obrovský kus práce. V roce 1986 někdo poprvé řekl, bylo by fajn, kdybychom sekvenovali celý genom člověka. To bylo absolutně nemožné. Já se omlouvám za tohle... A to bylo velmi dramatické. 1977 byla Nobelovka,
Minuta: 9
protože Fred Sanger už měl jednu Nobelovku za strukturu inzulínu, objevil geniální metodu a ta jeho laboratoř za sedm měsíců udělala genom fágu phiX174. 5836 - mám dojem - písmenek. Maličký genom. Dělali to 7 měsíců, dostali za to Nobelovku. Sangerova druhá. 1981 - první mitochondrie člověka. 37 genů, 16 569 písmenek, třikrát větší genom. 1986 někdo řekl nahlas, uděláme 3 200 000 000 písmenek. A to bylo absolutně mimo fantazii. To přece není možné tohle. Čekalo se, že budou generace vědců přikurtováni k těm laboratorním stolům. Ten Sidney Fox si z toho ještě dělal legraci a říkal, tak budeme vězně odsuzovat třeba na 20 000 000 párů bazí, které budou muset sekvenovat. [Smích] Nicméně se to podařilo, opravdu se to podařilo.
Minuta: 10
1990 se začalo, potom za dramatických okolností, které jsou už mimo rámec této přednášky, se v červnu 2000 oznámilo, že to máme. V únoru 2001 to paralelně vyšlo v Nature a v Science. Protože to nakonec dělaly dvě skupiny. V roce 2003, což je pro nás mystický rok, protože to je 50 let od dvoušroubovice Watsona a Cricka, kteří to publikovali 25. dubna 1953, tak jsme měli lidský genom. A tak jsme si utřeli pot z čela a říkali si, tak to máme. A teď jsme konečně pochopili, co dělá člověka člověkem. Sotva jsme to dořekli, tak jsme se probořili, protože jsme objevili, že existuje epigenetika a epigenetická dědičnost a že prostředí má daleko silnější roli, než jsme si kdy mysleli. A dneska se tohle stále a stále promýšlí. A najednou zjišťujeme, že je to mnohem komplikovanější, že kromě toho jazyka primární sekvence písmenek DNA je tady spousta dalších jiných jazyků.
Minuta: 11
Jazyk nejenom těch methylovaných cytosinů, ale i jazyk různých změn na histonových oktamerech etc. To můžeme nechat potom na diskuzi. Že prostředí ty změny nejen darwinisticky vybírá, jak jsme si mysleli, ale že ono je taky samo může tvořit. To necháme dál. Sotva jsme tohle nějak zpracovali, tak jsme se znovu probořili a zjistila se věc, která je pro naše studenty medicíny absolutně neuvěřitelná. Protože oni když začnou studovat, tak v prváku, ve druháku rozmontují to lidské tělo na šroubečky. A učí se pojmenovat každý hrbolek na každé kosti a v zásadě to máme, to tělo. No a že bychom přehlédli orgán který váží 2,5 až 3 kg, orgán, který ovlivňuje správný vývoj naší imunity, orgán, který vytváří chemikálie, které my si vytvořit neumíme, to je absolutně mimo fantazii. Přesně tohle se stalo. Najednou jsme objevili, že byť se všichni pravidelně umýváme a sprchujeme,
Minuta: 12
tak na povrchu mého těla a uvnitř mého těla žije stejný počet takzvaných mikrobiot jako je buněk mého těla, což je 5- nebo 10-krát 10 na 14. Je jich stejně a možná dvakrát víc. Původní odhady říkaly, že jich je desetkrát víc. Ale tak řekněme jednou až dvakrát víc jich je. A geny všech těchto malých zviřátek, které žijí na mně a ve mně, tak zatímco těch genů Marka Váchy je tady 21 500 nebo tak nějak, tak genů všech těch mikrobiot je 2 miliony až 20 milionů. Geneticky se díváte na 0,1 až 1 % Marka Váchy. A zbytek jsou geny eubakterií, archebakterií, mikroskopických eukaryot. No a kde žijí? V těch pididůležitých ekosystémech. Povrch kůže, ústní dutina, nosní dutina, pohlavní soustava a především samozřejmě GIT, trávicí trubice.
Minuta: 13
A najednou zjistíme, že my jsme vlastně slitina jich a nás, že člověk je holobiont. A že vlastně my na ně spoléháme, zase oni spoléhají na nás a že to všechno je propojeno do toho jednoho organismu nebo toho superorganismu, či jak chcete. Další propad. Wow. Dneska absolutně nic nevíme nebo pomaličku začínáme objevovat virom. Všechny viry, které v sobě máme. Ale tohle by ten přírodovědec ještě skousl. Pak samozřejmě vliv prostředí. Tak Francis Galton, bratranec Charlese Darwina, tak 1863 měl tu myšlenku, že to, jak vypadám, je způsobeno geny a prostředím. Nature a nurture. Od vzniku epigenetiky už je tohle jedna myšlenka. Ta epigenetika spojí všechno dohromady. Nicméně vliv prostředí - dobře. Tak všichni třeba víte, co se děje, když se pohnojí pole. Všichni jsme někdy viděli bonsaje. A to je také vliv toho japonského zahradníka,
Minuta: 14
který to krásně zastřihuje etc. To znamená, jsme takoví, jací jsme také díky výživě, kterou máme, díky podnebí a dalším vlivům. Pořád je to tedy biologie. No well, a ještě developmentální šum, který můžeme nechat být. Máte bakterii, třeba E. coli, která je v živném médiu, protřepávaném, prostředí úplně stejné. Teď oni se dělí nepohlavně, tak geny jsou taky úplně stejné. A dělí se jednou za 20 minut. Ale ta kolonie roste kontinuálně, protože ta každá jedna bakterie se dělí, třeba jedna za 19 minut, druhá za 21 minut a podobně. A proč? Kvůli developmentálnímu šumu, protože ty enzymy, které dělají tu replikaci DNA, tak jsou úplně náhodně rozhozeny v té bakterii. A někdy to dělají trošku rychleji, někdy trošku pomaleji. Geny jsou stejné, prostředí je stejné, ale máme tady vliv náhody. Developmentální šum. U člověka třeba, když vzniká embrionálně mozek, tak zřejmě ty neurony se nejprve napojují zcela náhodně
Minuta: 15
a teprve potom se ty dráhy zvýrazňují. No a potom tady máme najednou toho Jana Palacha. Najednou potom v téhle přírodě máme bytost, která dokáže jednat ještě i jinak. Takže ano, až skončí tahle přednáška, tak po 21. hodině každý z nás máme deset tisíc možností, co dělat. A to je to, čemu říkáme lidská svoboda. Najednou - jak říká Herder - - člověk je propuštěnec přírody. Max Scheler říká, člověk je vyvázán ze svého okolí a Imanuel Kant říká, příroda není ani tak moje matka, ona je spíš moje macecha, moje stepmother. Pocházím z přírody, ale zároveň ji nějak překračuji. Můžu jednat ještě i jinak. Teď trošku o té svobodě. To je Jung, takže staré, ale... Kdybychom měli... A my o tom přemýšlíme v biologii... ...prostě kdy vzniká homo? Kdy byste v té škále řekli, že můžu už skutečně mluvit o člověku?
Minuta: 16
No tak zhruba těch šest milionů let zpátky. Čtyři až osm. Společný předek recentních šimpanzů a člověka. Zdá se, že člověk nebyl. Protože člověk nemůže dát moc vznik recentním šimpanzům. No jo, tak dobře. Ale kdy tedy v té časové řadě už můžu říct, že to je homo? Tak antropologové řeknou, až najdete lebku a má objem 750 kubíků a víc, mozkový rubikon, tak už je to homo, už to není australopithecus. No dobře. To je objem lebky. Ale chování mi nezkamení. Takže ten tvor se třeba najednou začal dívat na nebe nebo najednou začal milovat. To mi úplně takhle nezkamení. Takže kdy najednou už můžu mluvit, že to je člověk? No tak ta vlastnost, - a samozřejmě každý to můžete chápat a definovat úplně jinak tak ta vlastnost ale může být taky svoboda a vůbec otevřenost k etice. Vlastně najednou ta situace, že z těch instinktů můžu odejít
Minuta: 17
a můžu jednat ještě i jinak. To znamená to, co nás odlišuje od zvířat, tak mimo jiné je to, že vím, že můžu jednat A nebo B, z nějakých důvodů si myslím, že je B lepší než A a jsem úplně svobodný, abych udělal jak A tak B. A zdá se, že tohle žádné zvíře nemá v této podobě. Pak jsou samozřejmě další rozdíly jako je řeč, sebeuvědomování, vůle a další a další a další. No a Jung říká, tak kdo najednou ty věci u těch lovců a sběračů začal dělat jinak, to musel být buď vtělený Bůh, anebo vtělený ďábel. Protože najednou takový risk, že se to začne dělat nějak jinak, to ten člověk nemohl mít ze sebe. Pojďme dál. Teď ten problém svobody, pro filozofy, možná. Tak dobře, přišel Isac Newton a ten jeho svět byl překrásný. Newton zavede to akvárium, které je plné věcí a kde každá ta věc je popsána
Minuta: 18
čtyřmi rozměry. Osa X, Y, Z - to vidíte tady v každém rohu téhle místnosti - a čtvrtý rozměr je čas. A teď v tomto akváriu Newton najednou definuje, jak ty věci fungují. Najednou řekne
Minuta: 19
a mám to právě proto, že je to ten svět příčin a následků. Podíváte se tady ven z okna, chcete pochopit, jak funguje příroda a vidíte ten svět padajících dominových kostek. Tady vidíte, že foton právě dopadl na chlorofyl, excituje elektron ven. No a ten elektron by normálně spadl zpátky. A teď studentům řekneme tak výborně, ta energie se vyzáří buď ve formě světla nebo tepla. Aha, milí studenti, proto jsou střechy aut v létě horké. Dobře, ale tady vidíte, že se to nestane. Že ten foton je chycený. Vidíte, že je to dokonce genderově vyvážené, ten obrázek. [Smích] Ta paní se jmenuje NADPH. Teď ten NADPH svalí ten elektron po jakési kaskádě. Podobně jako kdybyste ten kámen vynesli na střechu této fakulty, tak má tu potenciální energii vyšší a může dělat nějakou práci. Vytváří mi jakousi látku, která se jmenuje ATP.
Minuta: 20
Pak se děje to, že zase jiný elektron je excitován jiným fotonem z jiného chlorofylu. Jistě by se student zeptal, proč se jmenuje tohle dvojka a tohle jednička, když to má být naopak. No protože historicky byl poprvé objeven tento a potom teprve tento. Takže generace studentů se to musí učit takto naopak. Tady potom studentům řekneme, že ta obrovská díra po tom elektronu se zalepí tak, že vezmete molekulu vody, tu přestřihnete, elektron dosypete. Aha, a kyslík vám vyjde jako odpadní produkt. A řekneme aha, mílí studenti, tak proto fotosyntéza vytváří kyslík etc. A pak to jde dál do Calvinova cyklu, kde se ta energie použije k tomu, abychom že tří molekul CO2 udělali glyceraldehyd-3-fosfát a potom z glyceraldehyd-3-fosfát uděláte tu slavnou glukózu. A z ní potom uděláte celulózu a jsme doma. No dobře. [Smích] To je ta příroda, kde to všechno funguje. Toto je stejný obrázek, je to jenom trošičku vědečtěji.
Minuta: 21
Ale je to úplně to stejné. Do tohoto světa, kde je nám dobře, najednou přijde ten Jan Palach. Tam najednou přijde bytost, která může jednat ještě i jinak. Najednou přichází ta svoboda a teď si moc nevíme rady. Protože ve svobodě jsme se dostali do úplně nového vesmíru. Najednou z těch svých instinktů jakoby vyjdu a můžu dělat něco úplně jiného. Takže možná je to TA chvíle. A celá etika možná začíná naprosto nenápadnou větou z knihy Exodus
Minuta: 22
Norimberské zákony, které vlastně legálně posvětily perzekuci židovského obyvatelstva. Kdo jste potom perzekuovali, tak jste jednali naprosto legálně. A najednou si v Norimberském procesu po válce lidé uvědomili
Minuta: 23
protože on to není jenom jiskřivý vesmír, ale ona je to taky - řečeno s Jungem - absolutně hluboká propast. Já, na rozdíl od motýlů a možná i od toho psa, se v noci budím úzkostí. Protože vím, že budu mít v pondělí večer přednášku tady na Filozofii a kdo ví, co tam řeknu. Takže najednou vím, že sice mohu jednat ještě i jinak, ale můžu udělat zásadní rozhodnutí a můžu ho udělat úplně špatně. Můžu zvolit špatnou vysokou školu, můžu zvolit špatnou slečnu, se kterou budu potom žít a mít děti. A to nejsou banální věci. To znamená, najednou vlastně vzniká odpovědnost, ta možná méně hezká sestra svobody. A když sledujeme dějiny lidského rodu, tak z určitého úhlu pohledu můžeme vidět ty dějiny jako dějiny deponování svobody na někoho jiného. Tohle bylo vždycky obrovské pokušení hada v Ráji.
Minuta: 24
Takže když Adolf Hitler říká
Minuta: 25
jsou extrémně komplikované. A dodnes si etici lámou hlavu nad tím, jestli třeba invaze do Iráku tehdy... George Bush... Jak to tedy vlastně bylo? Co vlastně bylo správně? A tak dále. Takže najednou ty věci nejsou jednoduché a je velmi lákavé tu svobodu deponovat někam jinam. A teď se konečně podíváme na tu biologickou část. Tak genetický determinismus řekne, všechno jsou geny. Ve chvilce, kdy jste byli tou první buňkou, tou zygotou, tak už to bylo dané. Už jste nepotřebovali ty sudičky, které vám řekly, jak to bude, ale už v těch genech je všechno napsané. A ten směr tady máte. Potom se podíváme na - dneska, pravda, mrtvý směr - behaviorismus, no a pak se na to podíváme dál. Tak teď napřed druhá část - ty dějiny. Kratičká část, která...wow... Projedeme to rychle, abychom zjistili tedy, jak to je s člověkem.
Minuta: 26
Teď pokud tady jste filozofové, tak si samozřejmě vybírám data, která se mi hodí. My to známe v biologii. Pokud moje hypotéza nekoresponduje s mými fakty, tak tím hůř pro fakta. [Smích] Tak si vybírám ta fakta, která se mi hodí. Středověk vidí člověka takto. Člověk je posazený někde zde, uprostřed těch přesýpacích hodin. Nade mnou - andělé, nebeské kůry, úplně nahoře je Pán Bůh. Pode mnou - živočichové, rostliny, krajiny, minerály. Já jsem slitina tělesného a duchovního. A jsem spojnice toho všeho. Spolu s anděly jsem svobodná bytost, ale andělé už si to svoje rozhodnutí udělali kdysi dávno. A já ne. Já hřeším, vstávám, padám. Ďábel hřeší a už se po pádu nezvedne, ale já se můžu zvednout. Spolu se zvířaty se narodím, žiji a umřu, ale na rozdíl od nich můžu dělat dobro, a nebo můžu dělat zlo. Takže jsem prazvláštní bytost, slitina tělesného a duchovního.
Minuta: 27
Toto je obrázek, který také musíme našvihat rychle. Někdy ho pouštím našim studentům medicíny. Vidíte, že to je inkunábule 1470, jeden z těch prvních tisků. Obrázek památný z řady důvodů. Ale nás bude zajímat jenom ten jeden. Dobrý člověk na smrtelné posteli. Vidíte ten pacient umírá a my bychom do toho obrázku dneska namalovali, co bychom viděli my. A my bychom viděli toho pacienta, tady tu svíčku, a pak toho mnicha. Jinak bychom neviděli nic. A ten svět toho pozdního středověku tam vidí tedy zaprvé tu armádu těch ďáblů, kteří se snaží urvat duši toho pacienta. Marně, protože modlitby mnicha zabraly. A duše, ta je zde, odchází právě ústy. Vidíte, že ta nebeská kavalerie ji tady chytá a podobně. Tak mezi řádky se taky dozvídám cosi o důležitosti člověka. Pacient umírá, peklo je na nohou, protože se snaží zmocnit se té duše. Ale mobilizované je také nebe
Minuta: 28
a probíhá v podstatě tolkienovský střet mezi dobrem a zlem. Nakonec to dopadá dobře a duše jde do nebe. A nebo staré pohádky, které všichni známe. Ale opravdu ty staré. Ty werichovské pohádky už jsou potom trošku vyjasované, že toho pekelníka lze nějak přechytračit. Třeba "Až opadá listí z dubu..." Ale ty staré pohádky to nemají. Hlavní hrdina má nějaký problém - nemocné dítě, objeví se čert a říká
Minuta: 29
Ergo - duše člověka je cennější než celý svět. Zvláštní. Takže vychází to ze stejné představy. Člověk je nějak někde velmi cenný. A pak se to začne hroutit. Pak řekne Koperník
Minuta: 30
že to jsou další galaxie a že těch dalších galaxií stejných jako mléčná dráha je třeba sto miliard dalších. No a to číslo už je mimo fantazii. No dobře a chcete ještě teď říkat, že jsem střed věcí, že jsem někde uprostřed - slitina tělesného a duchovního, když máme takové neprivilegované postavení ve vesmíru? Potom se zjistila strašná věc, že svět není starý 6000 let. Charles Darwin ještě říkal tak 200 - 300 milionů let. Dnes bychom řekli, že se spletl o desetinnou čárku. 4,56 je stará země, žhavá koule prachů a plynů. No a tak ten člověk - homo - - no tak řekněme ty čtyři miliony, no tak dobře. No ale co z toho plyne? Že vesmír, který je starý jinak asi - - dnes říkáme asi 13,77 miliard - po většinu doby své existence toho člověka tady prostě upřímně řečeno vůbec nepotřeboval. A fungovalo to. Ed Wilson říká - on je mravencolog původně -
Minuta: 31
říká
Minuta: 32
jako zbytek vesmíru. Tak toto je další rána. No tak co zbyde, je poezie. [Smích] Děkuju. Rozervaná srdce milenců. City nejsvětějších. Přece my toužíme, milujeme a tak. No a teď přijde Charles a řekne
Minuta: 33
V zásadě - řečí organické chemie, molekulární genetiky a takhle... Ano, jsme schopni popsat, co se děje. Produkt jednoho genu se stává transkripčním faktorem druhého genu. Je to vlastně zadrátované až po ten porod. Samozřejmě jde do toho epigenetika na mnoha místech. A podobně. Ale v zásadě z lidské zygoty vznikne člověk a z králičí zygoty vznikne králík nakonec. Takže jsme schopni tady toto popsat. 1975 přijde vzpomínaný Ed Wilson, napíše sociobiologii a řekne
Minuta: 34
tak jde dělat neurofyziologii. Dneska Crick je po smrti a i ta knížka, která vyšla česky, to už je dneska trošičku zastaralé. Protože samozřejmě věda už je dávno jinde. Ale ta knížka byla ve své době velmi zajímavá. Česky podtitul a titul se prohodil. The Scientific Search for the Soul. Tak samozřejmě tady by filozof trošičku zalapal po dechu a ptal se, co je to tedy ta "soul". Jestli to je aristotelovská soul nebo jaká. A podobně. A co je to ta udivující hypotéza? A Crick se s tím nemaže. Crick říká
Minuta: 35
"Člověk, to je způsob, kterým DNA vytváří víc DNA." A už tam slyšíte toho Richarda Dawkinse a ty jeho vehikly genů. Říká
Minuta: 36
je co nejvíc namnožit geny, které ho vytvořily." Hotovo. Fred Hoyle, ten slavný astrofyzik, - a zase je za ním příběh, protože je autor toho termínu "big bang", byť to myslel tehdy pejorativně - Fredy Hoyle se ptá svých studentů
Minuta: 37
jak se překládají biologické věci do češtiny. [Smích] Naked Ape tedy říká, tam jsou takové podobnosti, že tam vlastně není rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Já už jsem na té knížce vyrostl. "Třetí šimpanz" se dá u nás ještě, myslím si, koupit. "The Third Chimpanzee" - výborná knížka. Diamond říká
Minuta: 38
A tam je ten určitý patos. Musíte chránit přírodu. A ochrana přírody je dobrá věc a měli bychom zachránit biodiverzitu. Občas se, pravda, v evoluci stává, že se urve z řetězu nějaký druh, kterému říkáme exotický, který nemá nepřátele a prudce se množí. To mohou být třeba králíci v Austrálii. A tím, jak se množí, tak vytlačuje ostatní druhy. Nemáme tady takový nějaký druh dneska? [Smích] A nestálo by zato, abychom ten druh zlikvidovali? Takže oni v rámci ochrany přírody říkají - a je to úplně přesně naopak, než jak to říkají křesťané - říkají
Minuta: 39
Nebo možná ne celibát, ale řekněme antikoncepce pro všechny. A odejděme odtud s hlavou vztyčenou. A vlastně se nejedná o nic menšího, než o návrat do toho biblického ráje, ale bez člověka. Odejděme odtud, protože ten náš druh za to nestojí. To je velmi zajímavé tady toto. Takže VHEMT - Thank you for not breeding. Tak najednou zjišťujeme, že jsme během té cesty od pacienta na smrtelném loži se dostali hodně daleko. Protože kdyby na tom lůžku dneska byl ten Naked Ape, tak se nebesa nemusí obtěžovat. A ani to peklo se nemusí obtěžovat. Nebo "The Killer Ape" - jak dneska říkáme. Zabíječský šimpanz. Zabíječský lidoop. Tak vlastně pak nemá cenu o něho nějak zápasit. Takže ta otázka, kdo je člověk, je zásadní. Pojďme dál. Demokritos. Hrůza člověka, tou surovou ... To jsou atomy a prázdno...
Minuta: 40
A najednou si člověk uvědomí tu hrůzu. To já, ty moje ambice, moje lásky, to, že v noci nemůžu spát, protože jsem zamilovaný, protože toužím nebo protože někoho miluju nebo tak... Well, to jsou jenom ty hry akčních potenciálů v mém mozku. Najednou to přestává mít jakýsi smysl. Pojďme dál. Ten Raymond Tallis, on je velmi sarkastický. On o sobě říká, že je hrdý ateista. A je. A vlastně ten jeho vzkaz je velmi jednoduchý. On se posmívá strašně Richardu Dawkinsovi a Susan Blackmore a říká jim
Minuta: 41
proti tomu diktátu genů. Jsem ten donkichotský vehikl těch genů a teď bych chtěl rebelovat proti tomu, že ta moje budoucnost je takhle determinovaná. A Blackmore říká
Minuta: 42
pro to lidství. To, co máme my, a co nemají oni. Jestli tam máte nějaký gen nebo nějaké geny, že ten jeden druh - ten vlevo, udělá Sixtinskou kapli nebo udělá Malou noční hudbu a ten druh vpravo to nedá. A nic se nenašlo. Ty genomy jsou provokativně podobné. Opravdu to je úplně stejné. Mezi námi dvěma je rozdíl tři až čtyři miliony písmenek a mezi mnou a šimpanzem asi 30 až 40 milionů písmenek. Jsou to opravdu velmi blízké druhy. Dneska to vysvětlujeme zase trošku jinak. I pomocí epigenetiky, kdy... - Poznámka pod čarou - Tady máte jeden klavír, tady máte druhý klavír. Ty klaviatury jsou skoro stejné, to jsou ty geny. Jsou velmi podobné, jsou skoro stejné. Tady zahraju jazz a tady zahraju Mozarta. Takže není problém to, že bychom měli jiné geny, máme velmi podobné geny. Ale důležitý rozdíl je, které geny, v kterých buňkách, v kterých tkáních, v kterých orgánech
Minuta: 43
a jak moc se přepisují. A to je rozdíl. Ale to, že u toho jednoho druhu to najednou vybuchne a on začne cosi malovat po stěnách jeskyní, tak to... Díváme se špatně, nebo to tam není...? Prostě absolutně netušíme. Marťan, kdyby sem přistál, tak jenom kdyby viděl ty kostry, tak zřejmě mu nedojde, že ten jeden druh tady dělá přednášky ve filozofické aule a ten druhý druh, že to nemá zapotřebí. [Smích] Pojďme dál. Takže za vše mohou geny. Tak Charles krásně vysvětlil, proč vypadám tak, jak vypadám. Přichází najednou fylogenetika a celá ta vlna evoluční biologie. A Darwin, jak známo, tak ta jeho slavná teorie, to je v podstatě pět myšlenek, které jsou nezávislé na sobě. Druhy jsou v čase proměnné a mění se.
Minuta: 44
Nový druh může vzniknout i dneska. Všechny druhy mají nějaký společný původ. Evoluce postupuje gradualisticky. Dneska myslíme, že úplně ne. A za páté - a zejména
Minuta: 45
že to byl biped. Když je posunutý na kraji jako bych držel nějaký hrnek na tyči, tak zjistíte, že to byl zřejmě ještě quadruped. Takže toto je přínos evolučního myšlení. Vypadáme tak, jak vypadáme z důvodu vzpomínek na ty naše evoluční doby. A někdy v 80. letech 20. století přijde evoluční psychologie. A řekne
Minuta: 46
ale některá plemena určitě šlechtíme na přítulnost a jiná plemena šlechtíme na to, že to jsou ta bojovná plemena. Na agresivitu. Aha. To znamená, vy jste schopni šlechtit psa na povahu. Na povahu. Potom přichází s evoluční psychologií genetika chování. A bohužel z časových důvodů už to nemohu úplně rozebírat, ale toto je tajemství nad tajemství. To čeká na nové generace studentů. Kdy pavouk křižák, kterého všichni znáte, když dělá síť, tak udělá asi 1400 různých pohybů a u řady druhů mládež nikdy neuvidí svoje rodiče. A teď to zkuste zapsat do toho softwaru té DNA. Způsob, jak děláte síť. Prostě ten pavouček se narodí, 1 buňka, 2 buňky, 4, 8, 16, 32 a tak... Teď se narodí a ví,co má dělat. A to je fascinující. Naši úhoři - Ota Pavel -
Minuta: 47
- Zlatí úhoři - Berounka - až přijde jejich chvíle, splavou se do moře - - najednou slaná voda, plavou až někam k Americe, k Bermudám, tam se vytřou a chcípnou. Teď z těch jiker se narodí plůdek - monté - a ten plůdek přesně ví, o čem to je. Nemá GPSku, vůbec netuší, jak vypadá planeta, že to je koule a tak dále. Tři roky plave k ústí evropské řeky, orientuje se třeba podle chemismu, vyplave si nahoru, tam prožije celý svůj život, aby k stáru znovu dělal tu pouť. A teď zkuste zapsat do té DNA tyhle informace. Nejenom hmotné struktury, ale taky celé to chování. Sarančata a kobylky, které nám tady cvrkaly a první ranní mrazíky je pobijí a na jaře se z vajíček vylíhnou ty nymfy a budou velmi přesně vědět, o čem je život. Co mají žrát, jak mají cvrkat, kdo to je sexuální partner a podobně.
Minuta: 48
A nepotkají svoje rodiče. Tak toto je záhada nad záhadu. U člověka to pochopitelně funguje taky. Je to z jiné přednášky. To, že nám něco voní, něco nevoní, to nemáme výchovou. Intuitivně nám nevoní všechny zdroje infekce. Infikované rány pacientů, mrtvoly, fekálie, žumpy apod. Evoluční psycholog by si přispěchal s vysvětlením, no komu to třeba vonělo, tak se infikoval a umřel a geny nepředal. A my se tomu vyhýbáme. [Smích] Strach ze tmy. Malé dítě neomylně se jde v noci vyčurat, a pak zamíří do pokoje k rodičům, přestože dětský pokoj je asi nejbezpečnější místo na zemi. Bojíme se šelem. Viz všechny filmy, ale nebojíme se aut, která zabijí mnohonásobně víc lidí než ty šelmy. No protože geny se na to ještě nestihly přizpůsobit. A tak dále.
Minuta: 49
Musíme to našvihat. No a teď ten genetický determinismus. Tak tady jsou tři citáty. James Watson, objevitel double helix
Minuta: 50
mohou geny. Takže pokud jste byly ženy a partnerky nevěrné, tak můžete teď jen pokrčit rameny a rozhodit rukama a říct "tak". Teoreticky by časem mohli genetici sestavit test, který dvojici před sňatkem prozradí, jaká je pravděpodobnost, že žena bude věrná. Já za to vlastně nemůžu prostě, to jsou ty moje geny. I muži na tom nejsou o nic lépe. Opět, mužská nevěra závisí na genech. Takže taky, mohl jsem si vyčítat, že jsem nevěrný své partnerce, ale po této přednášce už jenom můžu rozhodit rukama a říct jako... [Smích] "Já za to nemůžu. Bohužel." Geny zrady. Nevěra zakódovaná v DNA. Hospodářské noviny dokonce. [Smích] Líní lidé mají alibi. Za jejich pasivitu mohou geny. Toto jsem vybral schválně, protože máme po tom volebním víkendu. Tak pokud jste si mysleli, že... jo?... Geny rozhodují, jestli se vůbec vypravíte,
Minuta: 51
ale dědičná informace může ovlivnit, komu dáte ve volbách svůj hlas. Takže kampaně. A podobně. Pokud čtete Guardian, tak máte v sobě liberální geny. [Smích] Jistě, pokud byste četli třeba Telegraph, tak máte konzervativní geny. Toto už zase není tak legrační. To už se zase zpátky obloukem vracíme ke kauze Bayout, kterou jsme začali. Máme tady samozřejmě Husajna, Kaddáfího a Mugabeho a samozřejmě Adolfa a najednou
Minuta: 52
A podobně. No a ten Steve Rose, to je Brit, takový posmutnělý. To Lifelines, to je výborná knížka. Tak říká
Minuta: 53
Austrálie nemá vyšší kriminalitu než zbytek světa. Takže takhle to nefunguje. Tam to musí být jiné vlivy. A tak dále. Dalrymple je zase taky takový velmi smutný britský lékař. Napsal takovou hodně depresivní knihu - nebo píše - vždycky, když má deprese, tak napíše knihu - o tom, že se stará o tu mládež z těch britských předměstí a byť Britové mají nulovou toleranci k agresivitě třeba vůči lékařům, tak říká
Minuta: 54
tak zjistíte, že on byl fakt geniální. Toto je z Krále Leara a to je úplně přesně popsaný stav společnosti v roce 2018. Že vinu na svých pohromách dáváme Slunci, Měsíci a hvězdám, jako bychom byli padouchy z nezbytí, blázny z nebeského ponuknutí, lumpy, zloději a zrádci pro nějakou siderickou konstelaci. Pro nějaké souhvězdí. Ochlasty, lháři a cizoložníky ze samé poslušnosti vlivu planet. Takže Shakespeare tady tohle najednou shrnuje v geniálním odstavci a říká ano, tak teď jsme se stali tím společenstvím obětí, protože za všechno mohou geny. Za mého mládí to byla lenost, dnes je to Dg. - - dnes je to prokrastinace. (SMÍCH) Student je líný, takže takzvaně prokrastinuje, ale za to vlastně nemůže, protože "My genes make me to do it." A tak dále. Pokračujeme, už musíme přidat. Toto je zase taková legrace a trošku z toho mrazí.
Minuta: 55
Toto mám z jedné přednášky Stevena Weinberga, to je taky slavný molekulární genetik, který tohle předhazuje svým studentům biologie. Tak od něho to mám, z té jeho přednášky. A samozřejmě všichni známe spousty jednovaječných dvojčat, kde to funguje úplně jinak, jsou naprosto odlišné a podobně. Jistě, opět vybírám efektní příklad, ale kopíruji tedy Stevena Weinberga. A je to zajímavé, ten příklad. Two Jims - dva Jimové. Tyhle dva chlapce porodila patnátiletá migrantka, Mexičanka, která je hned po tom porodu zanechala v porodnici a odchází z příběhu. Oba dva byli adoptovaní do dvou rodin, aniž by to jeden o druhém věděli. A teprve po - tuším - 39 letech ten jeden z nich věděl, že ve svém rodném listu má tužkou připsáno, že jsou monozygotic twins, že jsou jednovaječná dvojčata a po určité době, skoro po středním věku,
Minuta: 56
se rozhodl, že zkusí najít to své dvojče. No a našel ho a vstoupili do dějin. Protože se najednou ukázalo, co všechno měli společného. Oba dva dostali psa, kterého pojmenovali stejně. Tak pravděpodobně neexistuje gen pro jméno psa, ale dobře... [Smích] Oba dva rodiče pokřtili jménem James. Tak to je otázka těch rodičů. Oba dva milovali matematiku a ruční práce. Nikdo z nich neměl rád ve škole pravopis. Jeden pracoval jako člen ochranky a druhý byl zástupcem šerifa. Takže hodně podobné zaměstnání. Oba se oženili s dívkou jménem Linda. Neexistuje zřejmě gen pro jméno první ženy. [Smích] Oba se rozvedli a jméno druhé manželky bylo Betty - v obou případech. Oba měli syny. Jeden se jmenoval James Alan, s jedním "L", Luis
Minuta: 57
a druhý James Allan s dvěma "L". Zvláštní. Oba dva byli chain smokers. Oba dva kouřili cigarety stejné značky. Oba měli rádi pivo Miller lite. Oba dva měli rádi chevrolety. Oba dva měli rádi baseball a neměli rádi americký fotbal. Oba dva jezdili na dovolenou na stejnou pláž na Floridě, půl kilometru od sebe aniž by se kdy potkali a nebo to o sobě věděli. A pochopitelně oba dva stejně měřili, vážili, EEG byly stejné. Tak jistě, že je to zajímavost, ale Weinberg končí tu přednášku tím, že najednou taková ta představa, že do mě jenom někdo vložil cédéčko s nějakým programem visí ve vzduchu. Dneska ráno jsem si vzal kravatu podle svého výběru a najednou si tím nejsem úplně jistý. [Smích]
Minuta: 58
No a teď za všechno může prostředí. To už je jednoduchý. Behaviorismus - to jsme v 60. letech 20. století. Dneska to je mrtvé. Proč? Protože v tom 18. století se s tím ještě takhle mohlo hrát. Claud-Adrien Helvétius říká
Minuta: 59
Ano, ten John Watson to skutečně napsal. Jistěže je to trochu vytržené z kontextu, ale opravdu to napsal. A říkal
Minuta: 60
pokud vám to dovolí maminka. Udrží se na prádelní šňůře. To se normální člověk už neudrží. A když mu dáte třeba kožich nebo srst, tak se chytne tak, že nepustí. A to si myslíme ano, tohle máme z těch stromových dob. Proto taky třeba máme kolébky. Já mám rád klidný spánek. Já potřebuji postel. A to dítě potřebuje kolébku. Nebo kočárek přes hrbolatou dlažbu. Proč? Nebo rady maminek - puštěný vysavač. Proč? Protože pokud slyším ten tep, je to teplé a skáče to, tak je to v pořádku. A pokud ležím v klidu a je ticho, tak je maminka buď zahnaná a nebo je mrtvá, mám jedinou možnost - plakat dokud neumřu. Protože stejně umřu. Takže najednou ty děti vozíme po té hrbolaté dlažbě. Najednou na ně mluvíme. A když je ten hluk, tak to dítě krásně usne, protože vlastně ty věci jsou v řádu. Šedesáti procentům Čechů na vzhledu nesejde
Minuta: 61
a polovina z obezity viní USA, které zaplavily svět hamburgery. [Smích] Tak pojďme na závěr. Takže najednou jsme viděli, že napříč historií jsme vynalezli téměř nekonečné množství způsobů, jak tu svoji svobodu deponovat na někoho jiného. Stará antika. Bohové za to mohou, hvězdy, ještě musíme toho Oidipa stihnout. Zlí duchové, štěstí, osud, smůla, výchova, vliv přátel a podobně. Ekonomické okolnosti, geny a podobně. A konec konců když zalistujete v Písmu Svatém, tak hned v 3. kapitole knihy Genesis máme starou známou větu, která se velmi hodí do této přednášky. První hřích je pochopitelně obrovský hřích... Adama, samozřejmě. Protože když dostává tu větu, že když pojíte z ovoce z tohoto stromu,
Minuta: 62
tak smrtí zemřete, "Dying you will die", tak Eva tady ještě vůbec není na světě. Eva to neví. Zatím tady je jenom Adam. A Adam měl zahradu ochraňovat a střežit. Poprvé v Písmu Svatém slyšíme, že Adam má střežit zahradu. Absolutně netušíme vůči komu. Pak se vlastně odehraje příběh Eva, had a podobně. No a Bůh říká logicky Adamovi tu nejbolestnější otázku v celé Bibli, to
Minuta: 63
tak ta mi dala ovoce z toho stromu a já jsem jedl. Takže tady vidíme to, že se zaprvé spustí ta lavina zla. Jeden hřích plodí druhý hřích. A je to nezastavitelné. A nezastaví to ani potopa. Která je jakási hráz, aby hřích už nepokračoval. Noe je zachráněný a první, co udělá, je, že vezme pár těch zvířat, které zachránil, a obětuje je a spálí je. Tak zvířata dostávají zadání, buďte plodní, množte se a naplňte zemi. Což úplně v tuto chvíli nemohou realizovat. [Smích] No jo, ale to je signál toho, že hřích bude pokračovat dál. A pak jdeme do Babylonské věže. A pak je střih. A už sledujeme jenom tenounký pramének lidského rodu. Abrahám, Izák, Jákob, jeho 12 synů a končí kniha Genesis. Protože se najednou zjistilo, že hřích je neoddělitelně propleten s dějinami člověka. Že to se prostě nedá zastavit. A tady máme tu první sněhovou kouli.
Minuta: 64
Není to jenom otázka ráje, najednou to jede dál a dál a dál. Pak Kain zabije Ábela. Hrozné. Kain odejde z příběhu. Narodí se Set, třetí syn Adama a Evy. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo a vypadá to velmi nadějně, a pak se to celé zhroutí. Takže tohle známe. Tohle známe, ano. Tak pojďme dál. Takže vzniká tu společenstvo obětí. A on opravdu ten středověký člověk žil v jiném světě. On věděl velmi dobře, že se hraje o všechno. Že i my tady v té aule, že příběh každého z nás je vlastně ta antická tragedie. Která končí po smrti rájem, a nebo peklem. Věčnou radostí, nebo věčným zavržením. Že můj život není triviální. Že já jsem ten pacient na smrtelné posteli a že teď nebe válčí s tím peklem a že to není jednoduché, kdo vyhraje.
Minuta: 65
Dnes jsem jako nezaujatý novinář, který prochází zemí. Četli jste Zygmunta Baumana, který si fotí dveřmi domácnosti, kde se ještě žije tradičně. A který jenom tak nezávisle dělá nějakou reportáž jakoby pro noviny v nějaké jiné galaxii, jak tady ti lidé žijí. Ale jeho vlastní život mu utíká mezi prsty. A najednou jednání se mi děje jako se mi děje stárnutí. Jako bych sledoval sám v sobě ten svůj životní příběh, ale bez jakékoli odpovědnosti vůči komukoli. Ten středověký člověk to věděl velmi dobře. Ano, byl třeba velmi zlý. Taky věděl, co ho čeká. A věděl, že ty věci nejsou triviální. Dneska to nikdy není naše chyba. Takže zvláštní věc. Na jedné straně rozšiřujeme ten prostor svobody, kam až to jde a když se ty věci pokazí, tak vždycky můžete někoho obvinit. Takže dnes si z toho ti američtí biologové a psychologové dělají legraci.
Minuta: 66
Kazuistiky, které se staly
Minuta: 67
A já za to vlastně nemůžu a na vině je svět, který je kolem mě. Dva slidy úplně na závěr. Tak toto je věc, která je k vidění v českých televizích někdy hluboko v noci. Nevím...rád bych...slibuji, že někdy se na to podívám. Ale proč to mám tady v této přednášce? Protože ta logika, která je za tím, se nám hodí do této přednášky. Svět, to je nastavená šachovnice. Figury se pohybují a my, ti seers, my víme, jak. A my vám to za úplatu řekneme. My vám prozradíme, co vás čeká. A tady je trochu ten problém. Protože pokud bychom vzali životy do svých rukou, tak si řekneme, že čas není cyklický, ale lineární a že budoucnost neexistuje. Že to, co nás čeká, není ani ve hvězdách,
Minuta: 68
ani v genech, ani v prostředí, ale že je to na rozhodnutí každého člověka. Toto je to, čím bych chtěl už pomalu končit. Války byly, války jsou, ale to vůbec neznamená, že války budou. Umím si představit, že se znovu zalesní Amazonie, že se znovu zalesní Madagaskar, že se porveme s AIDS a dalšími chorobami a že budoucnost jaká bude, že to je v rukou současné generace. A kdybyste toto považovali za příliš triviální, kolikrát jste slyšeli jakožto intelektuálové úvahu, že civilizace mají svůj vznik, rozkvět, kulminaci, a potom jdou sešupem dolů a nedá se s tím nic dělat. Dekadence ve starém Římě, dekadence u nás. Známky rozkladu ve starém Egyptě, známky rozkladu dnes. Je to ztracené. Evropská civilizace jde spirálou do temnoty. A co když nejde? Co když to záleží na té mladé generaci, která s tím zase udělá něco dalšího? Samozřejmě, že až s tím ta mladá generace něco udělá,
Minuta: 69
opět se najdou zástupy sociologů a politologů, kteří vysvětlí, proč to bylo tak a ne jinak a proč se to nutně muselo stát. No dobře, ale to musíte udělat vy. Takže budoucnost neexistuje. A cituji tady Jonathana Sackse, toho rabína, který říká - na závěr, poslední myšlenka - který říká, jak se liší řecký svět od židovského. Říká, to jsou úplně jiné vesmíry. Ten řecký svět má toho Oidipa. Tragédii od Sofokla známe. A samozřejmě ta tragédie má plno různých lomů a podob a myšlenek, které tam jsou, ale ta jedna je zřetelná. Láios je špatný člověk. Asi neindividuální. A udělá něco zlého. A ten člověk, kterému ublížil, mu říká
Minuta: 70
z Théb se dostane Oidipús do Korintha k Polybovi. Polybos ho vychová jako svého syna. Když je Oidipús náctiletý, jde do Delf, aby zjistil, jak to bude. A Delfy mu řeknou
Minuta: 71
Centrum tragédie je v tom chladném indiferentním vesmíru. My vůbec netušíme, proč to tak mělo být. Prostě takhle to je. Takhle je to rozhodnuto od počátku světa. Oidipús se může stavět na hlavu. Může dělat kotrmelce, může dělat, co ho napadne. Stejně tomu neuteče. A Sacks říká, Evropa, židovství, má toho Hamleta. Hamlet samozřejmě váhá. Samozřejmě, že je nejistý stejně jako my jsme nejistí. Ale ví, že centrum tragédie je zde. Když udělám A, bude to mít tyhle konsekvence, když udělám B, bude to mít tyhle konsekvence. Pootočíte trošku kormidlem a dějiny se změní. Vysoká škola, kterou půjdete studovat, slečna, kterou si vezmete za manželku. Takže Hamlet je z tohoto důvodu nejistý a váhavý, protože ví, že to centrum tragédie je ve mně. A Sacks říká, no jasně, nikdy se v Řecku nenarodil Izaiáš a nikdy se v židovství nenarodil Sofoklés. To jsou úplně jiné vesmíry.
Minuta: 72
Takže budoucnost tvoříme. Budoucnost není dána, ale vytváříme ji a budoucnost můžeme říct, že neexistuje. No a teď ten Scotty Gilbert - úplně na závěr. Gilberta bych opravdu, opravdu, opravdu nepodezříval z jakýchkoliv náboženských úvah, pokud byste ho četli. Jako opravdu ne. Je to skvělý embryolog, autor výborné učebnice epigenetiky. A na závěr té jedné učebnice se tak trošku dopouští filozofie a říká
Minuta: 73
že jsem třetí šimpanz, že jsem nahá opice, že sobectví je adaptivní, že jsem třeba i ten killer ape. Pokud přemluvím sám sebe, že tělo je způsob, jakým DNA vytváří víc DNA, - a to je konec příběhu člověka - - eventuelně, že život rovná se co nejkomfortnější čekání na smrt a nečekejte nic dalšího od projektu na této planetě, pak, říká Gilbert, se začnu chovat, jako by tak tomu opravdu bylo. Ideje mají své následky. Takže Sacks zase připomíná, že ty totalitní systémy si dávají pečlivý pozor na to, aby zdůraznily, že záleží na zítřcích ideích, vlajkách, písních, budoucnosti, dalších generacích, ale na nás ne. Když se kácí stromy, lítají třísky. Takže storytelling matters.
Minuta: 74
A teď to záleží samozřejmě na každém z posluchačů, jak definujete sami sebe. A tak dále. Já jsem katolický kněz, tak alespoň jeden obrázek zbožný musíte vydržet. No tak bez ohledu na to, jestli žijete nebo nežijete v náboženském kontextu, pokud přemluvím sám sebe, že jsem chrámem Duch Svatého, no tak to taky se mnou nějak zamává. To taky se mnou cosi udělá. Takže na vyprávění příběhu záleží. Pojďme rychle dál. Poslední slide. Edinger, jungiánský psycholog, Já a archetyp - možná jste to četli, tak říká, postoj oběti má svůj půvab, zjednává soucit, zajišťuje obdiv. No a to se týká celých národů, kontinentů stejně jako jednotlivců. My to známe z lékařské etiky. Být pacientem, to je fajn. Všichni vás opečovávají. Jste v roli pacienta, nemusíte mít sex, pokud nechcete. Protože jsem pacient. Ostatní mě navštěvují, pozornost, všechno. Soucit.
Minuta: 75
To je výhodné být pacientem. Ať už je ale naše situace jakkoli bídná, neobviňujme prosím nic a nikoho. Ani dějiny, vládu, nadřízené, rasu, rodiče, měsíční fázi, dětství, prezidenta, kohokoli. V okamžiku, kdy někoho nebo něco zatížíme vinou, zpochybníme tím také svoji schopnost měnit se. Odpovědnost za život spočívá v opuštění postoje oběti sebelítosti a věčného oplakávání sebe a svého neštěstí. Vytýkat vinu druhým znamená, že jsem ještě nepřijal plnou odpovědnost za svůj život. Vtípek na závěr, aby to nebylo tak vážné. Jak se liší mafián od lékařského etika? Mafián vám dá nabídku, kterou nelze odmítnout a lékařský etik nabídku, které nelze porozumět. [Smích] [Potlesk]
Minuta: 76
Pojďme. Komentáře, dotazy, pojďme na to. - Pojďme na dotazy, máme mikrofony, takže podáme. Jeden je dokonce i na balkoně, což s největší pravděpodobností znamená, že tam žádný dotaz nebude. - Možná i funguje... Funguje. - Takže hlaste se. - Prosím. - Dobrý den. Tam s tou otázkou odlišnosti člověka a šimpanze, mluvilo se vždycky o úloze palce. - O čem? - O úloze palce v opozici. - To je samozřejmě jeden z mnoha rozdílů, ano.
Minuta: 77
My umíme udělat špetku. Já umím dělat tady toto. Ani gorila, ani orangutan, ani ten šimpanz tady toto nedají. No tak jasně, úloha palce, uvolnění předních končetin, bipedie a podobně. A takových rozdílů je spousta. To je jistě námět na přednášku. Protože když jsme začali chodit po dvou, tak se vlastně uvolnila přední končetina k jakýmsi dalším činnostem. A najednou můžu něco vyrábět a podobně. Ale ty věci jsou komplikovanější. Protože jasně, tím se liším. A liším se spoustou věcí. Taky jsem začal chodit po dvou a daň za dvounohost
Minuta: 78
Svoboda samozřejmě. Pak máme vůli. Nietzsche říká" "Člověk je zvíře, které dokáže slíbit." Když uděláte experiment s opicemi na vůli, aby si odřekly přítomný pamlsek proti většímu pamlsku v budoucnosti, tak pamlsek v budoucnosti musí být obrovský, musí to být hromada sušenek a časová prodleva musí být velmi krátká. Ale jinak to nedají. Potom je to jazyk. Tak ano, já se omlouvám, jsem učitel, odpovídám přednáškou. Tak ta šimpanzice Washoe - dneska máme povolební víkend - tak ta uměla 300 znaků znakové abecedy. Politik v povolebním projevu použije v průměru 80 slov. [Smích] No ale my s tím jazykem dokážeme kouzla. Já jsem schopen říct
Minuta: 79
Proč jsem zde? Jaký je smysl mého života? Anebo co budu dělat o prázdninách? Takové otázky. Takže ano, ta běžná komunikace ano, ale my s tím jazykem pracujeme daleko plastičtěji. Takže další... Když řeknete větu, která má osm slov česky nebo anglicky, tak si buďte jistí, že ještě nezazněla na této planetě, ta věta. Máme slovníky, nemáme větníky. Protože množství vět, které vyrobíte, je konečné číslo, ale obrovské. Takže jazyk. Pak to sebeuvědomování. Podívám se do zrcadla, vím, že jsem. Ano, zrcadlový test zvládají všechny tři rody - - orangutani, gorily i šimpanzi. Ale také havranovití, delfíni, sloni - zdá se - a další. Zrcadlový test. Uspíte zvíře, dáte mu na pracku a na čelo flek barvou, která není cítit, zvíře se probudí z anestezie, očistí si přední pracku,
Minuta: 80
protože je čistotné, a pak ho postavíte před zrcadlo. A nic. Dokonce šimpanz se nakonec pozná. Makak rhesus třeba taky, ale gibon třeba hmatá rukou za to zrcadlo, jenom aby se ujistil, že tam opravdu nikdo není. A takové. Takže vím, že jsem. Taky vím, že jsem smrtelný. A podobně. Takže ty rozdíly jistě jsou a takhle bychom je dokázali popsat. Děláme vědu pro vědu a máme smysl pro humor, sekvenovali jsme si vlastní genom, jsme meaning-seeking animal a další a další rozdíly. Vtípek - možná jste ho slyšeli. Chesterton říká
Minuta: 81
palec, který umí udělat špetku, ale to jsou spíš jakési průvodní jevy. Ale ten rozdíl je zvláštní. V té DNA - opravdu, buď se díváme špatně, nebo to tam není, nebo je to ještě někde jinde. Prostě netušíme, kde tady tohle vzniká. A to by byla výborná přednáška. Já jsem fakt učitel. Ten Simon Conway Morris. To je dnes takový směr biologie, o kterém se hodně přemýšlí. Možná jste slyšeli, že někdo hledá tu inteligenci u rostlin atd. Tony Trewavas a další. A ten Simon Conway Morris, on je strašný heretik a provokatér. Protože on pořád mluví o té konvergentní evoluci - Já to řeknu ve dvou větách, abychom ještě měli čas na nějaké další otázky - On říká v zásadě
Minuta: 82
A je to úplně jedno, jestli jste plesiosaurus, žralok, makrela, želva nebo tučňák. Jestli ploutví máváte zprava doleva jako ryba, nebo shora dolů jako ta slavná velryba. To už je jedno. To jsou technická řešení zadání. Po souši se buď plazím jako žížala nebo jako červor, což je Amphibia, obojživelník, nebo jako had, Squamata, tři nezávislé skupiny, nebo se pohybujete po nohou, jestli máte nohy 2, 4, 6 nebo jestli jste stonožka, to je taky úplně jedno. Pak říká
Minuta: 83
a první vačnatec byl, myslím, Sinodelphys szalayi. Žili by někde na severu a na jihu, podél těch ledových dob. Pak by přišly ledové doby. A oni by měli ten kooperativní lov a už by měli teplokrevnost. To znamená, že by dokázali žít i v zimě a také v noci. To teplokrevné zvíře umí. Je za to určitá energetická daň, ale umí to." Takže Simon Conway Morris říká
Minuta: 84
A on říká
Minuta: 85
Ti šimpanzi přece jen jsou provokativně blízcí člověku, ale až vyhynou, tak to bude takhle lepší. Ale Morris říká
Minuta: 86
Ano, pojďte klidně. Tak vy ji nezapomeňte, a pak ji řeknete. Nebo ji řekněte. Ano, řekněte ji. - Tak dobře, jestli můžu. Dobrý večer, Domink Feistl. Já bych se chtěl zeptat jenom na jednu věc. Já jsem dnes viděl - tedy v pracovní době se přiznám - dokument o vesmíru [Smích] od Carla Sagana. Je to právě 30 let starý dokument. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli je ten poznatek ještě aktuální. Připadalo mi to tak fascinující, že mi to vypálilo díru do palice. Bylo to vlastně o spojitosti evoluce a supernov. Jestli jsem tomu dobře porozuměl, tak hnacím motorem evoluce jsou genetické mutace. Genetické mutace jsou zapříčiněny gama zářením. A zdrojem gama záření je ve vesmíru občas vybuchlá hvězda, ta supernova. Tak jestli tomu dobře rozumím, tak za to, že já jsem dneska člověk,
Minuta: 87
a ne jednobuněčný organismus, vděčím tomu, že občas vybuchla nějaká hvězda ve vesmíru. Nebo je to i nějaký jiný zdroj toho gama záření? - No tak fyzik by to takhle možná řekl, ale biolog nikdy. [Smích] Biolog nikdy, protože těch proměnných, to je neuvěřitelné. Tady zase ten jiný, trochu komunikuje.... Stephen Jay Gould, toho znáte všichni, těžká váha evoluční biologie. Gould říká
Minuta: 88
to je z pohledu biologa absolutně neuvěřitelná náhoda." Právě ten Conway Morris s tím polemizuje, říká
Minuta: 89
Po čtyřech nebo pěti milionech let jsme se vrátili do těch pralesů a najednou jsme měli laptopy, GPSky a satelitní telefony. Já být tím šimpanzem, tak se velmi divím, co se mezitím stalo vlastně vedle. To je zvláštní. Takže Gould říká, že to je absolutně nepředpověditelné. A Gould má právě tu představu, která by v této otázce možná mohla pomoci, ta představa toho "replay the tape". Říká
Minuta: 90
za ni může udělat dobře ten brouk. Rostlina má obrovský problém, protože se nemůže pohybovat a musíte nějak provést sex. To znamená květy rostlin jsou vlastně sexuální orgány a hmyz to takhle přenese. Všechen tvar těch květů - kosatce třeba - to jsou přistávací ranveje pro ten hmyz. Přenáší se pyl a najednou vzniká obrovská konvergentní evoluce kvetoucích rostlin a hmyzáků. No a koho to v prvohorách napadlo, říká Gould, že to půjde tímto směrem? To znamená, těch možností je obrovské množství. Co se týče mutací, tak ta myšlenka, kterou nabízím - ale kdo ví, jak to je v reálu. Je to jedna myšlenka a nikdo neví, jak to úplně je. Ano, i DNA, když se kopíruje, tak tam jsou nějaké mutace. Neumí se okopírovat úplně přesně. No a teď představa je taková, že v uvozovkách nebo bez uvozovek,
Minuta: 91
jak chcete, ta DNA by to zvládla se nakopírovat bez mutací, ale to by zase nebyla ta legrace, to by žádné mutace nevznikly. Kdyby tam těch mutací byla spousta, tak to zase není životaschopné. Ale když tam dáte mutací pár, tu a tam nějaké, tak by to možná mohlo být docela dobré a možná by z toho mohlo vzniknout něco nového. A ano, když je stres, tak najednou tam ty mutace začnou skákat, je jich tam víc a víc a víc. Dnes je to navíc zhoršené také tím, že díky epigenetice, což Carl Sagan ještě nemohl tušit, si opravdu myslíme, že mutace nejsou konec příběhu. Že dnes opravdu to zvíře vypadá, tak jak vypadá kvůli tomu, jestli hrajete ten jazz, nebo toho Mozarta. Teď najednou se světu ukázalo, že máme to 1% celého genomu, které dělá ty proteiny, že máme 7x víc regulačních sekvencí. Rozhodující je, které geny, v kterých buňkách, jak moc se přepisují. Že mám genetickou chorobu, to vůbec neznamená, že mám mutaci v tom genu,
Minuta: 92
to může taky znamenat to, že ten gen se přepisuje moc málo nebo příliš hodně nebo příliš jindy anebo třeba také v příliš jiné fázi embryonálního vývoje. To všechno může být ta genetická choroba. Takže nejsou to jenom mutace, ale je to ten celý ten komplex toho, co ta buňka provádí. Takže ano, určitě výbuch supernov to nějak může ovlivnit, why not, ale určitě to nebude jediný hráč na hřišti. Těch hráčů bude spousta a v zásadě to bude nepředpověditelné. Když máte deset potkanů a jednotýdenní pokus, tak zhruba víte, jak by to mohlo dopadnout. Když máte miliardu potkanů a miliardu let, tak netušíte vůbec nic. Prosím. Nebo tam nahoře třeba. Já nevím. - Jestli smím ten dotaz shora, ještě jeden o šimpanzích. - Ještě jednou? - Ještě jeden dotaz o šimpanzích, jestli mohu shora. Umějí se šimpanzi vymlouvat?
Minuta: 93
Znají šimpanzi ten mem, já za to nemůžu, za to může někdo jiný? - To nevím. Možná, protože jsem hloupý. Možná to šimpanzi neumí. Co umí, tak umí podvádět. A co umí, tak umí odhadovat, co si myslí ti druzí. To bylo nafilmováno a víme to velmi dobře. Ano, člověk by řekl, že to je třeba podvod. Šimpanz objeví, že tam mu výzkumník schoval - v reálné Africe, v Tanzánii - že mu tam schoval banán a schválně se tam nedívá, protože ví, že kdyby se tam díval, tak mu to výše postavený samec ukradne, tak třeba i poodejde a dívá se někam úplně jinam. Protože ví, že by se neovládl. A počká, až tedy všichni odejdou, a pak si pro ten banán skočí. Paviáni, to bylo mnohokrát popsané, určitě to znáte. Paviáňátko sleduje v buši středně postavenou samičku, jak vyhrabává ten cassava root, pochoutku ze země, kořen,
Minuta: 94
a počká, až to ta samička vyhrabe. A potom to paviáňátko začne řvát, jako by ho na nože brali. Jako by ho někdo napadl. Ale ono jenom sedí a řve. Přijde jeho vysoce postavená samička, domyslí si, co se stalo, že zřejmě bylo napadeno, zažene tu středně postavenou samici a mládě zkonzumuje ten kořen. [Smích] Tak to bychom řekli, že je podvod. To znamená, už musím pracovat s tou myslí. Daniel Dennett, kterého možná znáte, takový ten opravdu ateista se vším všudy, definuje ten pojem "intensionalita" a myslí tím stupeň vědomí. Říká to, co právě dnes ti heretici trošku popírají. Ten Thony Trewavas a Danny Chamovitz v Tel Avivu. Říká
Minuta: 95
První stupeň
Minuta: 96
Tak, máme... Dva dotazy. Dobře. Pojďte. Jsou-li. Pojďte. - Já samozřejmě souhlasím... - Ale? [Smích] -...s tou zodpovědností, kterou má člověk přijmout. Ale přesto bych se chtěla zeptat, jakou roli hraje v životě jedince šestý nebo sedmý měsíc života člověka, když se narodí. Protože profesor Matějíček - - já jsem od něj četla jednu takovou myšlenku, že to je klíčový moment v životě člověka a že když se to dítě vlastně nachází mimo svoji matku, tak potom má problém najít si vztah k blízké osobě v budoucnosti. Tak co si o tom myslíte? Já se omlouvám, doufám, že jste mi...
Minuta: 97
- Ano, ano, mohu na to odpovědět velmi krátce. To je jistě otázka pro psychologa. Jakožto biolog bych řekl, že profesor Matějíček má nepochybně pravdu. Ale že klíčový okamžik je chvíle po narození, pak že klíčový okamžik je druhý měsíc, ale také třetí měsíc a určitě také čtvrtý, pátý a šestý měsíc a tak.... [Smích] Takže ano, jdeme nějakým vývojem. A nechci to nějak shazovat nebo si z toho nějak dělat legraci, ale myslím si, že opravdu každá ta chvíle je důležitá. A že z těch fází po tom narození, ten první rok a druhý rok, že to jsou opravdu chvíle, kdy se formuje ta nová bytost. Kdy mám ten úkol se naučit, že svět je dobré místo k přežívání apod. Takže asi bych z toho jako biolog - z mého pohledu - nevypichoval nějaký měsíc, který by měl být důležitější než jiný, a řekl bych, že každý měsíc má to dítě nějaký úkol, který musí zvládnout. Například si uvědomit, že ten svět kolem něho je dobrý. A podobně. Takže kdo jsem já,
Minuta: 98
abych polemizoval s profesorem Matějíčkem. Ale řekl bych, že evoluční biolog by tam ještě dal řadu dalších chvil a měsíců a podobně. Embryologové říkají, nejdůležitější chvíle našeho života není ani křest, ani svatba, ani maturita, ale gastrulace. Tam se to všechno chystá. Takže toto je ta zásadní chvíle. Tak to samozřejmě zase jsou biasovaní svojí vědou. - Já jsem myslela vlastně i ty ostatní vývojové fáze... - Ano. - ...od toho narození v podstatě ten první rok. - Ano, ano, určitě ano. První rok, jistě. Ano. Tak one more question. - Já chci poděkovat za skvělou přednášku. Tu budu ještě dlouho vstřebávat. - Já taky... - Ale využila bych vaší dvojí profese biologa a katolického kněze. Lze nějakým způsobem sjednotit představu evoluce, o které jste mluvil, která v podstatě jde buď tak a nebo onak... - Už je to tady, konečně! [Smích]
Minuta: 99
- ...a vševědoucího Boha? Pardon, já musím. - Jojo, tak to já umím tady toto. [Smích] Když jdete do televize, tak první otázka je
Minuta: 100
Znamená to, že když se vezmou geny nás všech v téhle aule, dají se do pytle, tak že ty naše děti budou mít jiné genové složení. No jasně. Někdo třeba geny nezanechá, někdo bude mít deset dětí. A je to. Změna genofondu populace v průběhu času. No tak jasně. Ale to, že evoluce existuje, prostě to je dneska fakt. Jasně, kreacionista by mi řekl, všechno je jenom teorie. Souhlasím. Ale myslím si, že už máme věci, které máme vyřešeny. Jestli je země placatá, nebo kulatá. Asi už jako jo... [Smích] Takže asi podobně bych řekl, že existuje evoluce a s upřímností chci říct, že teologové tento fakt musí přijmout a nějak o něm nepolemizovat, protože to je biologický fakt. Jako když se budeme bavit o stáří země, to není otázka teologie. To ať řeší geologové a biologové a fyzici a tak dále. To znamená, že dnes evoluce je potvrzená tolikrát a z tolika různých úhlů pohledu,
Minuta: 101
že to je ložené. Jestli chcete spekulovat - - a samozřejmě člověk může ve volném čase dělat, co chce... Ale ano, já bych řekl, že tady ta diskuze skončila. Otázka jistě je, interpretace toho, jestli má pravdu Lamarck nebo Darwin nebo neutrální teorie nebo téměř neutrální teorie evoluce. Nebo jestli všechny. A teď co k tomu řekne epigenetika. Ale to je druhý příběh, to nechme biologii, ať si s tím hrají. Ale takhle to je fakt. Ten teolog zase neřeší, jak vznikají nové druhy, protože k tomu upřímně řečeno není úplně kompetentní. Ale ten teolog zase přemýšlí nad těmi otázkami jako třeba, proč jsme na světě. Říká se, že ta věda rozmontuje ten svět na součástky a ptá se, jak to funguje, a ten filozof nebo ten teolog to zase smontuje dohromady
Minuta: 102
a ptá se, jaký to má všechno smysl. To, proč jsme tady. Takže ten přínos evolučního myšlení mně se zdá, že je fascinující. My jsme tady krátce nakousli toho Goulda. On tedy jestli má pravdu s tím "replay the tapes," tak tady tahle hmota této planety dokáže dát vznik nekonečnému počtu druhů organismů. Dnes je spolu s námi tady 3,5 až 112 milionů druhů. Ale možná v evoluci tady byla - někdo říká miliarda, někdo říká třeba pět miliard druhů organismů. To lítá, protože vůbec netušíme. Dinosauři a spol. A taky další. Takže najednou jde člověk po tom chodníku a říká si, teda páni! Tady z tohoto může vzniknout nekonečné množství druhů organismů. A jestli má pravdu Simon Conway Morris, - nevíme - tak dejte tomu chodníku čas a začne přemýšlet. Takže to jsou podle mě velmi spirituální myšlenky. Takže ano, myslím si, že věda může hodně provokovat teologii,
Minuta: 103
ale co se týče toho faktu evoluce, tak tam je ta debata hotová. Tam nevím úplně, co by k tomu měl biolog nebo teolog říct. A well, Genesis 1, tak to je hymnus, to je písňový text, kdy - krásná přednáška - ale Genesis 1, to stvoření v šesti dnech, to nepochybně není deníkový popis toho, co se stalo, z řady důvodů. Tak zaprvé z logiky věcí ten lidský pozorovatel tam vstupuje až ten šestý den, pravda. Je stvořený člověk. Takže těch prvních pět dní tam žádný lidský pozorovatel nebyl. Tam nebyl novinář, který by si zapisoval, co ten Pán Bůh dělá den 1, 2, 3, 4, 5. Potom zadruhé, to není pokus o protobiologii, protože to nejde o to, že by to odporovalo současné biologii, ale také tehdejší biologii. Tak první tři dny máte byl večer, bylo jitro den první, druhý, třetí, a teprve - buch! - čtvrtý den přijde Slunce a Měsíc.
Minuta: 104
Takže udělat večery a jitra bez Slunce a Měsíce, to si můžete dovolit v poezii, ale ne v biologii. Podobně tehdy jako dneska jim muselo být jasné, že když dáte třetí den zelené rostliny, byliny a stromy, které nesou plody se semeny, a teprve čtvrtý den tam dáte Slunce, tak asi není úplně ok, že by se s tou fotosyntézou ten den čekalo, ještě. [Smích] Takže to je text, který není proti současné biologii. Samozřejmě, že je, ale je také proti té tehdejší biologii. Ten text má úplně jiné ambice a snaží se popsat hymnickým způsobem úplně jiné věci. První tři dny vydáváme ty domény, řád z chaosu, ty druhé tři dny do toho sázíme ty pohybující se entity. Takže ten text má svoji architekturu, tam opravdu každé slovo má význam. Řada věcí je ztracena v překladu. Kolikrát je použito slovo "dobrý," kolikrát "Bůh", kolikrát "nebe" a tak dále.
Minuta: 105
A první tři dny komunikují s těmi druhými třemi dny. Světlo a tma, Slunce a Měsíc. Vody nahoře, vody dole nad klenbou, pod klenbou. Ptáci a ryby, dvojí stvoření, oddělení souše a moře, zelené rostliny, byliny. Šestý den dvojí stvoření, dobytek, země, plazi, živočichové a člověk. Well, člověk je sice stvořený poslední den a Bůh viděl, že je to velmi dobré, ale v jednom balíčku se zvířaty. Člověk ani nemá samostatný den stvoření. Zvláštní. A poslední, kdo je stvořený, Genesis 2, dneska je to módní o tom mluvit, ale ono to takhle je, jest žena. Žena je vrcholem evoluce, vrcholem stvoření, poslední bytost, která je stvořená. Logika stvoření jde dál, že děláme dokonalejší bytosti. Ano, kamarádi biologové čtou ten text
Minuta: 106
Bůh seslal na Adama hlubokou mrákotu a vyňal z jeho těla žebro, které je blízko srdci. Bude to žena jeho snů. Ale bude to zároveň žena, které nikdy nebude rozumět. Protože vzniká v té hluboké mrákotě. Takže ty texty jsou velmi hluboké. Ale musíme je číst z určitého úhlu pohledu v jakém byly napsány. Takže to jde dohromady docela dobře, pokud ten text čtete tak, jak se vám dává. [Potlesk] Titulky pro Tebe vytvořila Alča

Předchozí video

Nelíbilo se mu v ČR, tak si založil vlastní stát. Rozhovor s prezidentem Liberlandu

Další video

#38 Michael Dell a Tesla Strategie část 1 | Ajtacek