Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Marek Orko Vácha: Boha bych se zeptal, jestli to nešlo udělat jinak | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři

Pana doktora Marka Orko Váchu jistě není nutné sáhodlouze představovat, milí neurazitelní. I když jeho skvělá přednáška Večerů na FF UK s názvem “Společenstvo obětí” se na našem YouTube kanále objeví až v únoru 2019, určitě jste ho už někdy zahlédli – v televizi, v novinách, na TEDu či třeba v kostele nebo lavicích lékařské fakulty. Jen těžko bychom hledali oblíbenějšího přednášejícího, než je právě on.

A právě proto, že jde o tak zajímavého člověka, a také proto, že jako tradičně nestihly v průběhu jeho přednášky zaznít všechny vaše otázky, bylo pozvání ke Stolu pro tři jasnou volbou. Některé myšlenky se zkrátka říkají lépe u kávy. A pak, aspoň pro vás máme pěkný vánoční dárek. 😉
Věříme, že se u rozhovoru nejen zamyslíte nad některými nešvary dnešní doby, ale také se příjemně pobavíte. 🙂

U třetího Stolu pro tři nám poskytl pan doktor Marek Orko Vácha rozhovor o krátkozrakosti politiky, zodpovědnosti a hodnotě člověka. Rozhovor jsme natočili v listopadu 2018 v prostorách útulné kavárny Café Terronská, které tímto opět moc děkujeme za natáčecí azyl! 🙂 Za kamerou stál Pavel Kolouch. 🙂

V rozhovoru s panem doktorem Markem Orko Váchou se dozvíte například:
– Co považuje za největší problém současné Evropské unie (to neuhodnete!) – 06:05
– Co je podle něj vůbec nejhorší na Antarktidě (zima to není) – 11:18
– Jaký způsob uvažování (pozor: nejspíš jej také používáte!) považuje za zhoubný a proč – 16:43
– Které křesťanské názory považuje za intelektuální lenost – 23:53

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud preferujete rozhovory s osobnostmi v podobě podcastu, můžete si náš rozhovor s Markem Orko Váchou dopřát i v této podobě zde: https://neurazitelny.cz/marek-orko-vacha-rozhovor/

Zajímavá videa na téma Marek Orko Vácha rozhovor:
Marek Orko Vácha – Společenstvo obětí | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK
KHD 2018: Marek Orko Vácha – Je viera folklór?
Chuť žiť (výzvy pre súčasné kresťanstvo) │ Marek Orko Vácha │ 27.04.2018

Marek Orko Vácha rozhovor – zajímavé odkazy:
Osobní web Marka Orko Váchy
Stránka Wikipedie věnovaná Markovi Orko Váchovi
Rozhovor s Markem Orko Váchou na webu E15

Automatický transcript

Minuta: 0
Marek Orko Vácha rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Krásné ráno, poledne či večer, milí neurazitelní, vítejte u dalšího Stolu pro tři! Někdy veselého, někdy vážného povídání se zajímavými hosty na zajímavá témata a s otázkami, na které se našich hostů ještě nikdo neptal. Než začneme, tak jako tradičně doporučuji tady pod námi kliknout na tlačítko „Odebírat“, protože nová videa máme zhruba každý měsíc, tak ať vám od nás nic neuteče. Dnes moje pozvání ke Stolu pro tři přijal pan Marek Orko Vácha - evoluční biolog, etik, kněz, pedagog, spisovatel... Ale hlavně člověk, u kterého jsem hrozně rád, že tady s ním vůbec můžu dneska natáčet. Takže, pane doktore, vítejte u Stolu pro tři! - Děkuji moc za pozvání! - Tak, pane doktore, pojďme se nešetřit, skočit do toho rovnou rovnýma nohama. Tenhle rozhovor spolu natáčíme pět dní po oslavách 100 let republiky. Vy jste na Václavském náměstí říkal, že... - Vy víte všechno... - Já jsem tam byl...
Minuta: 1
...že za sto let už si nikdo nebude pamatovat současného prezidenta, jeho slova, jeho skutky. Ale že i za sto let se budou dál zpívat písně Karla Kryla, číst Moc bezmocných... Vidíte v dnešní době - ne v té době Václava Havla, ale v té dnešní době - něco, co by mělo šanci přetrvat dalších sto let? - No to se vždycky zjistí až za těch sto let. Když byl Antonín Dvořák, tak to se nevědělo, na začátku. Pak samozřejmě, když byly Slovanské tance, to už se vědělo, že tedy povstal veliký talent. Ale ona ta doba to vždycky jaksi vyselektuje a budeme moudřejší za těch padesát roků. Ale opravdu si myslím, že se budou číst Labutí písně, že se bude zpívat Karel Kryl a že se bude hrát Novosvětská. A opravdu si myslím, že na současného prezidenta si nikdo nevzpomene, ani na to, co říkal, ani na to, co dělal. To bude zaváté. A že on to ví. - Zároveň ten letošní rok je rok, kdy jsme poměrně hodněkrát šli k volbám. Po volbách je taková tradiční kratochvíle,
Minuta: 2
že se mění lidé v úřadech a na postech... ...a ruší se opatření předchozích činitelů. Připadá vám, že by v naší zemi byla alespoň nějaká jedna snaha třeba vyvíjena nějak stabilně, nebo je to vždycky všechno tak, že to vyletí do vzduchu a čekáme, jak si to zase sedne? - No, teď to berte jako názor amatéra. Já jsem biolog, takže... Zdá se mi ale, že pomaloučku povstává taková ta linie mladých lidí, kteří jsou dneska třeba těsně po vysoké a nebo ještě třeba vysokou studují, kteří najednou pochopili, že tu správu svých věcí musí skutečně vzít do svých rukou. Jsou mladí, nadšení, samozřejmě tu a tam dělají chyby, což k tomu patří. Ale že se to jaksi omlazuje a že najednou svítá naděje, která tady nikdy předtím nebyla.
Minuta: 3
Komunisti jdou už - doufejme - konečně pryč a tyhle staré gardy už mizí. Tak ty letošní volby mě naplnily velkou nadějí, že by to mohlo být dobré. - Tak to rád slyším! S touhle problematikou souvisí ještě jedna věc
Minuta: 4
a pokud jste tedy velmi, velmi jasnozřivý, tak ještě ty další volby. To znamená, každý se dívá tak těch osm roků dopředu. A konkrétně v environmentální etice ta rozhodnutí, která dělají ministři nebo ti činitelé, tak... To mi říkal ten kamarád Pavel, lesník ze Šumavy. Říkal
Minuta: 5
A to byl velký problém té pařížské a všech dalších klimatických dohod. A ten druhý problém samozřejmě byl, že se musí dohodnout všechny státy na světě. To znamená ne všechny státy kromě Číny, nebo ne všechny státy kromě Ruska, ale opravdu všechny státy. To tady nikdy nebylo. - Máte vy sám nějaký vnitřní mechanismus, jak poznat, že to rozhodnutí - které ať už se chystáte učinit nebo jste učinil - že bylo správné? - Jako v mém životě? - M-hm. - No tak nejsem Bůh, takže nemám. Nejsem Bůh, takže nemám všechny informace. Ale snažím se žít podle toho, co říkám mladým lidem, že... Když se mě ptají, co to tedy znamená být dospělý, tak odpověď je
Minuta: 6
To jsme už o tom mluvili na té přednášce. - Právě, to jsme se krásně k té přednášce dostali. Navážu na vaši skvělou přednášku „Společenstvo obětí“, kterou budeme mít také na našem YouTube kanálu. Člověk v dnešním světě má v podstatě nekonečno možností, jak - - skoro bych řekl - outsourcovat tu zodpovědnost někam jinam. Můžu to svést na geny, můžu to svést na babičku, můžu to svést... Když budu řídit opilý, tak to můžu svést na barmana, protože mi neřekl, že se to nemá... - Přesně tak, přesně tak. - Z jakého důvodu bychom podle vás z toho společenstva obětí měli vystoupit? Je nějaké riziko, které to s sebou nese? Protože jinak se zdá, že to nabízí samé výhody, že jo? Když nemůžu udělat chybu, protože za to vždycky může někdo jiný, tak je to pro mě vlastně skvělé! - No, tak to nese dost závažné riziko. Ta skvělost je skvělost dětí nebo opravdu skvělost toho stáda, které potom kdokoli může zavést kamkoli.
Minuta: 7
Právě to, oč se jedná - - a myslím, že to je největší problém současné Evropské unie - je to, jak chápat člověka a jak docílit to, abychom se stali dospělými. Což není tedy easy task. Jung říkal... Jung umřel myslím 1961, říkal
Minuta: 8
že se vlastně setkáváme najednou s generacemi, které se chtějí hlavně bavit. Bavit, bavit, bavit, bavit. Dokonce to vyjádřil slovy, že se ubaví k smrti. - Ano, ano. - Jak se na tohle díváte vy? - No tak to tak je. Ten termín „ubavit se k smrti“ skutečně existuje. A já se na to dívám zase s velkou nadějí, protože - zdá se mi - - možná byste řekl, že to je přespříliš optimistické - ale zdá se mi, že najednou zase ta určitá lajna těch mladých lidí jako by pochopila, že když se svíjíte 70 roků na parketu a pak vás čeká ta dva metry hluboká jáma, že to přece jenom není to, co mi ten život ještě může nabídnout. Že dát si jako životní strategii to „co nejkomfortnější čekání na smrt“, že se přece jen najednou ti mladí lidé ptají, jestli tam opravdu není ještě něco víc. A ono je. A ono je. Takže jistěže, to riziko tady bylo vždycky.
Minuta: 9
Také nikdy v dějinách této planety tady nebylo tolik věcí, zajímavých, pro to, abych se bavil, a různých možností a všechno... Ano, ta doba je na tohle velmi agresivní, ale myslím si, že to kyvadlo jde pomaloučku zpátky a že najednou tady vyrůstá opravdu jako lajna těch současných vysokoškoláků nebo těch co mají dva tři, čtyři roky po škole, a najednou jakoby zase začínají brát život velmi, velmi, velmi vážně. Ustupují ze sociálních sítí, věnují se politice třeba, věnují se nějakým neziskovým organizacím... A najednou jako by pochopili, že pokud smění svůj čas a svoji energii za budování této planety, že to je docela dobrá strategie. - Tak, to jste mi nahrál na dvě další otázky, rovnou... Když jste zmínil ty sociální sítě, tak bych rád zmínil jednu vaši větu, která i se mnou docela silně zacloumala, a sice
Minuta: 10
„Jdeš večer spát a za tebou je absolutní nic.“ Mohl byste to trochu rozvést? - No jasně, no jasně! No tak... Nevím, jestli jsem to říkal na téhle přednášce, občas to říkám na přednáškách... No, tak odpoledne tady zasednete k Fejsu a to je velmi zajímavé! Kamarádka byla v Paříži, tak selfíčko
Minuta: 11
A tím virtuálním samopalem velmi úspěšně zabijete především ten svůj večer. A pak je opravdu večer a za vámi zůstalo absolutní, absolutní nic. Nula. Tak tohle si myslím, že je špatně. - A ta druhá otázka
Minuta: 12
půl roku u trapistů. A teď jsem o tom četl vynikající komentář, jehož vtipnost pochopí opravdu jen člověk, který to zažil, kdy kartuziáni... Kartuziáni jsou opravdu takový ten nejpřísnější řád, že opravdu jako mlčí a nic. A tam občas jezdí lidé na takzvané „duchovní cvičení“ a tak. A ten jeden mnich to komentoval
Minuta: 13
Takže ano, myslím si, že to všechno začíná právě tím, že jsem schopen vydržet sám se sebou. To tedy mimochodem je citát jednoho výborného kněze
Minuta: 14
Moc o tom nepřemýšlíme. Chodíme do školy, ze školy, tady do kavárny a tak... Dobré. A Aristoteles najednou říká
Minuta: 15
tak už nemůžete dělat zlo. Že to je otázka poznání. A Aristoteles - a spolu s ním asi i my dva - by řekl
Minuta: 16
potom nevítězila nad tou iracionální. Nad tou vzteklou, impulzivní a podobně. Tak to mi přijde jako velmi moudré. A to umění žít, to bych přál každému. - A když to trošku pospojujeme, dá se říct, že právě ty chvíle sám se sebou by mohly být takovou začínající učebnicí? - To je odrazový můstek. - Odrazový můstek. - To je odrazový můstek, jo. - Výborně. - Když jsme u toho umění žít, tak už mnohokrát jste zmínil myšlenku, že křesťan by měl být především odborníkem na radost ze života. - No jistě. - Vnímáte nějakou snahu, v současné církvi - ať už organizovanou nebo na úrovni jednotlivců - aby se tímhle směrem křesťanství vyvíjelo? - Víte... Myslím - a to bych chtěl doporučit všem tady našim virtuálním divákům - že by stálo za to, abychom přestali používat kondicionály. Mě to v zásadě ani nezajímá, co by církev měla.
Minuta: 17
Ale mě velmi zajímá, co by měl dělat Marek Vácha. Protože... ...všichni jsme velmi chytří na to, abychom rádi poradili, co by měli dělat ostatní a co by se mělo dělat a co by měla dělat církev a co by měli dělat biskupové a co by měla děla biskupská konference a co by měl dělat papež. Ale myslím si, že tenhle způsob uvažování je zhoubný. A že opravdu ta základní otázka je „Jak změnit Marka Váchu?“ - Takže to možná je zase takový nenápadný outsourcing, že když si řeknu, co by měli dělat ti, ti, ti, ti, ti, ale já sám se do toho nezapočítávám, tak je to vlastně taky trochu... Vlastně zase jsme u toho společenstva obětí. - No jistě. - Když jsme otevřeli kapitolu náboženství, víry... Je docela dost lidí, kteří si myslí, že smyslem života je najít jakési skryté kousky skládanky, které v tom životě schoval Bůh.
Minuta: 18
A že Bůh přece ví nejlépe, jaká je pro nás nejlepší škola, nejlepší partnerka, nejlepší večeře... A že jenom potřebujeme najít tyhle kousky skládanky a náš život bude úžasný, skvělý. Myslíte si, že je Bůh opravdu takový mikromanažer a že tohle může vést ke štěstí? - Jako že Boží vůle byla, abychom se tady my dva setkali... - Ano. - ...před Velkým třeskem? To myslím, že... Já si myslím, že ne. A zkusím to vysvětlit. Jistě teď, pokud nás sledují nějací křesťané, tak jistě si všichni vzpomenou na to, že i v Novém zákoně Bůh někdy naprosto nepřehlédnutelně vpadne do života. Že to nejsou nějaké jemné signály, ale je to tedy absolutně prudký vpád. Zvěstování Panně Marii. Pavel tam jede pronásledovat křesťany a - bum! Najednou před tím Damaškem spadne z koně a tak. Petr má nějaké vidění, pozoruhodné, a pak zase přijdou nějací chlapci od setníka Kornélia
Minuta: 19
a Petr pochopí... Všichni tři to mohou odmítnout, ale žádný z nich to nemůže přehlédnout. Já si myslím, že takhle Bůh mluví, ale že to je tak jednou, dvakrát, třikrát za život. A potom, v tom mezičase, že to funguje tak, že
Minuta: 20
že naprosto věřím tomu, co uděláš.“ To znamená, že to není tak, že by tady někde byly ty troleje, té dráhy Marka Váchy a já bych jenom tou modlitbou se musel na ně chytit a dostat se, jako v orientačním běhu, až do smrti. Že takhle to nefunguje. Říkám zase těm našim mladým, že když tam budeš klečet u oltáře s Aničkou, tak věř tomu, že ti Bůh absolutně požehná, zahrne tě svojí milostí... Když tam budeš klečet s Maruškou, Bůh ti absolutně požehná, zahrne tě svojí milostí... A když půjdeš tam někam do semináře, tak ti Bůh absolutně požehná. A tak dále. Protože věřím především, že Bůh věří v člověka. Benedikt potom říká
Minuta: 21
- Tak já krásně navážu, protože v rozhovoru v Hyde Parku Civilizace v roce 2013 jste řekl... - Vy víte všechno. Výborně připravený moderátor. Páni. - ...že Bůh učinil člověka k obrazu svému právě v tom smyslu, že mu dal možnost volby. Možnost volby, zda chce tvořit a milovat, a nebo zda chce stavět koncentrační tábory. Jenom si říkám, jestli je v takové situaci vůbec potřeba ďábel... - No není. Samozřejmě že není. Ta otevřenost k lásce nutně v sobě nese otevřenost k nenávisti. To nemůžete udělat jinak. Věřím, že pánbůh může udělat tady 200 tisíc počítačů, které budou zpívat jemu chvály, ale že o to tedy asi nejde. To znamená, pokud nám dvěma byla dopřána svoboda, abychom dělali dobré věci a ne špatné věci,
Minuta: 22
tak ano - mohu dělat i ty špatné věci. Jsem stvořen k tomu, abych miloval, dělal dobro, pravdu, krásu - abych byl na její straně. Tak ale s tím zároveň souvisí ta otevřenost ke zlu. - V tom stejném rozhovoru jste zmínil, že pokud člověk žije podle svého nejlepšího vědomí i svědomí, třeba i podle Desatera, ale nevyznává Boha jako takového, tak nepřijde do pekla, ale přijde do nebe. Existuje tedy podle vás vůbec nějaký, řekněme „zaručený kvalifikátor na peklo“? - Neexistuje. Já jsem poslední, kdo by měl o tom rozhodovat. To s oblibou dělají bratři fundamentalisté, kteří mají naprosto přesnou představu o tom, kdo přijde do pekla. Katolická církev ve své obrovské moudrosti má to nebe. A o spoustě lidí říká, že jsou svatí.
Minuta: 23
To znamená, že jsou teď někde v nebi u Pána Boha a teď jsou tam poměrně přísná kritéria a tak. Ale o nikom nikdy neřekla, že je v pekle. O nikom a nikdy. O Jidášovi, o Hitlerovi, o Stalinovi. O těch opravdu velmi, velmi zlých lidech, které známe z učebnic dějepisu. Nikdo si netroufne říct, že je v pekle, protože Boží milosrdenství je velké a nikdo neví, co se třeba v poslední vteřině toho života odehraje v mysli toho diktátora. - A poslední myšlenka z toho rozhovoru, pak už zase půjdeme dál. „Když něčemu nerozumíme, když na něco nemáme odpověď, neměli bychom si hned v prvním kole vzít na pomoc Boha.“ Ale co mi tam v tom rozhovoru trošku chybělo byla odpověď na otázku „Proč?“ Proč bychom to vlastně neměli dělat? - No ne, to je možná trošičku posunutý kontext. Toto je záležitost biologie, kdy opravdu ten koncept takzvaného „Boha mezer“,
Minuta: 24
God of the Gaps, ve své době byl velmi populární. Když jsme o něčem nevěděli, jak to funguje - blesk je asi nejslavnější příklad - tak to je jasné, že první, co člověka napadne že, že to jsou bohové, kteří se třeba nějak zlobí nebo podobně. Takže tu mezeru v našich znalostech jsme prostě zaplnili slovem
Minuta: 25
Musíte to dělat skrze fyziku, chemii, molekulární genetiku, biologii, geologii. A zatím jsme teda vždycky nějak to řešení našli, ve všech ostatních problémech. Dobře, až bychom tedy opravdu jednou jako nevěděli, tak pak můžeme říct
Minuta: 26
Dovedete si představit svět, ve kterém by náboženství rozdrtilo vědu, případně naopak? - To si tedy neumím představit svět, ve kterém by náboženství mělo drtit vědu. Propánakrále proč? Vždyť věda je obrovským impulzem pro náboženství a kolem toho byla a je spousta literatury. A ani ta věda, si myslím, že necítí potřebu to náboženství nějak... drtit. Protože věda se zabývá - dneska jsem skoro celý den četl věci o crisprech - věda se zajímá, jak editovat lidský genom a jak pracovat s DNA a jakým způsobem zničit rakovinu a podobně. A zabývá se tím měřitelným. Ale nezabývá se smyslem věcí, smyslem života. To znamená, je to stejně nesmyslné jako kdybychom se ptali, jestli někdy věda rozdrtí umění, a nebo jestli umění zvítězí jednou nad vědou.
Minuta: 27
No já na to nemám odpověď. Já si myslím, že ne, protože umění je umění a věda je věda. A mystika je mystika. Myslím si, že víra nezvítězí nad uměním, ale ani nechce náboženství vítězit nad uměním. A podobně si myslím, že umění nechce vítězit nad náboženstvím a náboženství nechce vítězit nad vědou a věda nechce vítězit nad náboženstvím a tak dále. - Pane doktore, vy každý rok berete studenty etiky do Auschwitz, kde - jak říkáte - člověk ztrácí víru. Ne víru v Boha, ale víru v člověka. Co vám v dnešní době pomáhá nacházet víru v člověka? - No, tak... To není úplně jednoduchá otázka. Protože... Právě ty scény z Auschwitz člověku připomínají to,
Minuta: 28
že žijeme v mírových dobách, kdy jsme na sebe hodní a laskaví, protože o nic nejde. A že když přijde ta krize - což může být válka nebo nedostatek potravy nebo cokoli - tak potom samozřejmě ty temné proudy v člověku vybuchnou a začnou se dít věci. Velkou nadějí je, že i v Auschwitz, i v konfrontaci s válkou a s těmito věcmi byli lidé, kteří nad tím zvítězili. Chodíme také v Auschwitz například kolem té cely, kde zemřel Maxmilián Maria Kolbe, světec. Víme, že v koncentračním táboře zemřela také Editha Steinová, která také do poslední chvíle, podle svědectví těch ostatních - světice, dneska patronka Evropy - se starala o všechny ostatní vězně a zemřela mučednickou smrtí, aniž by o milimetr ustoupila.
Minuta: 29
Známe svědectví dalších lidí. Takže ano, je to tak, že tyhle krizové události jakoby znásobí to, co je v člověku. Jak v dobrém, tak ve zlém. Takže není to úplně jednoduché teď říct „Já věřím v mladého člověka!“ nebo tak. To jako tady v kavárně u kávy se to hezky říká. A myslím si, že až přijdou ty krize, tak že to nebude tak jednoduché, ale že zase v mnohých lidech ta krize skutečně probudí to nejlepší, co v nich je. - Tady mě jenom napadá otázka, že... Bavil jsem se s jedním člověkem právě o záležitostech druhé světové války, koncentračních táborů, a zmiňoval jsem Banalitu zla, kdy my to máme tendenci vnímat, že ti lidé, kteří dělali ty hrůzy, že to byli nějací magoři. Ale že vlastně ve výsledku to mohli být úplně stejní lidé jako my... - A byli. - A byli.
Minuta: 30
Ale zase on mi argumentoval tím, že
Minuta: 31
v Lord of the Flies, v Pánu much, kdy najednou vám někdo řekne
Minuta: 32
Zase ten Golding. Na tom ostrově, co se stalo v tom bezvládí, tak to dejme pryč. Teď zase žijeme v tom normálním světě, tak zase budeme léčit lidi. No a tohle všechno je v člověku. Takže ta hrůza z toho, že to mohl udělat kdokoli, je to nejhorší na Auschwitz. Ne to, že bych mohl být tou obětí. Ale že ti, kteří to provozovali, že to nebyli sadisti, psychopati, násilníci, patologické existence, jak bychom si byli bývali rádi představovali - že to byli lidé vlastně z jiného vesmíru a že nám normálním se to nemůže stát. To byli normální lékaři, o kterých jsem absolutně přesvědčený, že v mírových dobách by jejich portréty visely v aulách všech lékařských fakult. Otcové rodin a podobně. A jenom proto, že dostali tu šanci nebo možnost, tak prostě začali dělat to, co dělali. Tam člověk nahlédne do hlubin lidské duše, co všechno v ní je.
Minuta: 33
A že to je hrozný pohled. - Myslíte, že by bylo dobré na tohle nezapomínat? Že si dneska možná tak jako myslíme „No jo, to bylo před X lety, to už dneska není možný, aby se něco takovýho stalo...“ - No tak to je nutné, na to nezapomínat. Ostatně, Auschwitz se vyznačuje tím - kdo tam kdy byl, tak kolem toho nápisu prošel - že vlastně hned ten první barák, kam ta normální prohlídka vede, je ten slavný citát, že kdo nezná historii, bude nucen ji zopakovat. To je ten důvod, proč tam jezdíme. - To je moc hezká věta. Ale pojďme trochu na tu optimističtější stranu... Jaký je smysl života Marka Orko Váchy? Co vás nutí ráno vstát a popasovat se s dalším dnem? A když přidám myšlenku, otázku Pavla, který je dneska za kamerou, tak kde hledáte každodenní radosti? - Jejda...
Minuta: 34
Křesťanství mi dává jednu obrovskou sílu, a to je to, že - to je slavná věta z evangelia
Minuta: 35
- Nevyžádané rady... - Ano, nevyžádané rady... - Teď můžete dát vyžádané rady... - Víte, opravdu si myslím, že není malých rolí. Že těch deset milionů v tomto národě a těch sedm a půl miliardy, že tedy není malých rolí. A že každý dobrý čin, který uděláte, každá drobná modlitba, kterou tady vystřelíte tam někam nahoru, že to je to vlákno v tapisérii a že to tady někde zůstává. Kdysi dávno můj učitel, Vít Slíva, nejlepší básník planety, nám vykládal o Jeanu Cocteauovi, určitě to jméno znáte. Který má tu krásnou myšlenku, že když se někde na nádraží na někoho usměje, tak on se pak také na někoho usměje... A vy už jste potom někde v druhé části toho města a ten úsměv tam pořád někde ještě létá. A mně se to líbí v tom, že to možná je víc než jenom bonmot nebo hezká myšlenka. Že opravdu cokoli dobrého uděláte a jakoukoli modlitbu zvednete,
Minuta: 36
tak že to je vlákno v tapisérii tohoto vesmíru. Že prostě není malých rolí. Že opravdu záleží na každém člověku a není nikdo, kdo by byl méněcenný, bezcenný a podobně. V křesťanské perspektivě to ještě je dané tak, že když se vám tady daří dělat přednášky na Filozofické fakultě, tak křesťan by vám řekl
Minuta: 37
- Jestli to nešlo přece jenom udělat jinak. Ten vesmír je geniální. Čím víc studuju biologii, tak tím víc tedy klobouk dolů... Ale proč... ...tomu člověku... Jestli to nešlo udělat jinak, aby ten člověk to mohl takhle neničit. Bůh stvoří krásný vesmír a do toho dá toho člověka, který má možnost to tak šíleně zdevastovat. Já to chápu, už jsme se o tom bavili - svoboda, láska, já tomu všemu rozumím. Ale jestli, když je Bůh všemohoucí, jestli to opravdu nešlo udělat ještě nějak jinak... - To by mě taky hodně zajímala ta odpověď, to musím říct... Tak, pane doktore, poslední - bohužel poslední - otázka, na kterou máme čas. Kdybyste měl možnost vytvořit billboard, který by viděl každý člověk v téhle zemi, každý z deseti milionů lidí, ale na ten billboard byste mohl napsat jen jedinou větu.
Minuta: 38
Jaká věta by to byla? - Páni... To bych se musel zamyslet, ale... Bylo by to určitě něco ve smyslu
Minuta: 39
kde nejenom že jsou naše videa všechna hezky pohromadě, ale když se navíc přihlásíte k odběru našeho e-mailového zpravodaje, tak se na tom našem malém pokusu o popularizaci myšlení v zemích českých můžete s námi i podílet, což budeme moc rádi. Mějte se úžasně a nezapomeňte, že svět je sice rozbitej, ale možná to půjde opravit. Na viděnou příště! Titulky pro Tebe vytvořila Alča

Předchozí video

#23 Tesla OS FW 18.48.12.1 (Vánoční Update) | Teslacek

Další video

Miroslav Motejlek o investování a kapitánech českého byznysu