Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

Kritické myšlení bychom mohli popsat jako schopnost vylovit kvalitní a užitečné informace z moře mýtů, polopravd, dezinformací, hoaxů, fake news… zkrátka keců. 🙂 Martina Vraného a Ondřeje Havlíčka bychom pak mohli popsat jako datové analytiky a zapálené bojovníky proti kecům, kteří tomuto boji věnují dokonce celosemestrální kurz kritického myšlení. Ve své přednášce “Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců” v rámci projektu Večery na FF UK nám ukázali nejen sbírku argumentačních faulů či klamů, které na nás vymýšlí vlastní mozek, ale také praktické postupy, jak se tomu všemu bránit. Zkrátka večer přesně v duchu Neurazitelny.cz! 🙂

Datoví analytici Martin Vraný a Ondřej Havlíček a jejich přednáška “Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců”, která se konala dne 11. června 2018 ve Velké aule FF UK v rámci projektů Večery na FF UK a Neurazitelny.cz

V přednášce se dozvíte například…
– jaké taktiky používají novináři, politici a další “ohýbači pravdy”, když nás chtějí přimět k určitému chování a myšlení
– které poněkud nešťastné vlastnosti naší mysli nám “pomáhají” sednout na lep a co s nimi dělat
– stručný přehled chyb uvažování a argumentačních faulů
– praktické rady a postupy pro situaci, až se Vám příště bude někdo pokoušet pověsit na nos pořádného bulíka

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud přednášky raději posloucháte než sledujete, můžete si tuto přednášku “Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců” dopřát jako podcast zde: http://neurazitelny.cz/kriticke-mysleni-uvod-do-rozpoznavani-kecu/

Zajímavá videa s problematikou kritického myšlení:
Kritické myšlení – Co je to kritické myšlení a dobroser?
Lukáš Hána – Jak zlepšit své myšlení
Mgr. Filip Tvrdý, Ph.D., Pseudovědci, konspirátoři a hranice kritického myšlení

Užitečné odkazy pro fact-checking z přednášky:
https://demagog.cz/
https://manipulatori.cz/
http://hoax.cz/cze/
https://www.snopes.com/

Kritické myšlení odkazy:
Stránky kurzu kritického myšlení z dílny autorů přednášky
Kritické myšlení jako hlavní cíl pražského sdružení
Kritické myšlení z pohledu Wikipedie
Web Petra Ludwiga věnovaný kritickému myšlení

Automatický transcript

Minuta: 0
- Dobrý večer ještě jednou. - Dobrý večer. - Doufám, že budete tleskat i na konci, že to nějak půjde. Je dobrým zvykem, abychom se na začátku představili, protože nás neznáte nejspíš. Já se jmenuji Martin Vraný, vystudoval jsem filosofii a ekonomii, z filosofie jsem teď čerstvě dodělal doktorát, dneska jsem měl promoci. Zrovna tam pan děkan filosofické fakulty pan Pullmann Děkuji, ale moje akademická kariéra k tomu směřovala jenom osmnáct let nebo kolik jsem to studoval. Tak pan děkan Pullmann nám promlouval do duše a zmínil, že bychom měli v té nadcházející činnosti, ať už budeme dělat cokoli, aplikovat ty zásady kritického myšlení, nebo ještě lépe vzdělávat ostatní k tomu, aby kriticky mysleli. Tak jsem si to vzal k srdci a hned po promoci jsem šel přednášet.
Minuta: 1
Nicméně při studiu filosofie jsem se zabýval hlavně filosofií mysli, to mě přivedlo k intenzivnímu studiu psychologie a kognitivní neurovědy, kde jsem se dozvěděl řadu zajímavých věcí, o kterých vám dnes budeme povídat, nicméně živím se jako to, čemu se říká „datový vědec“. Počítám, analyzuji, pracuji s počítačem, programuji. Tolik o mně. A máme tedy s Ondřejem teď přednášku na filosofické fakultě o kritickém myšlení. - Já jsem Ondra Havlíček a já jsem vystudoval informatiku na ekonomce tady v Praze a pak jsem se nějak tak zbláznil a šel jsem studovat kognitivní vědy, psychologii, neurovědy, filosofii a vystudoval jsem v tom doktorát v Mnichově. A studoval jsem, jak funguje naše myšlení, vnímání, jednání, rozhodování a tak podobně. Momentálně dělám taky trochu v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech,
Minuta: 2
kde se pomocí magnetické rezonance koukáme lidem do hlavy a zkoušíme se podíval na kloub tomu, jak můžou fungovat sluchové halucinace třeba u schizofreniků. Ale většinu času teď, stejně jako Martin, ač tedy v jiné firmě se živím jako datový vědec. Takže ty cesty osudu jsou zajímavé. - Tak tolik o nás a pojďme tedy na to kritické myšlení. Jak už Jarda zmínil, to sousloví se v poslední době často omílá. Třeba v souvislosti s různými politickými komentáři se můžeme doslechnout, že za nástupem populismu je cosi jako chybějící kritické myšlení a že možná, kdyby toho kritického myšlení bylo víc, tak že by populistické strany nebyly tak silné. Často se ten pojem zmiňuje třeba i v souvislosti se vzděláváním,
Minuta: 3
s otázkou, co bychom vlastně měli učit naše děti, a jedna z věcí, která často padá, je, že bychom je právě měli vychovávat ke kritickému myšlení. A ten pojem, to sousloví už natolik zdomácnělo, že ho dokonce najdeme i v diskusích pod internetovými články. Což je neklamná známka toho, že se z toho slova stal takový anglicky řečeno „buzzword“. Už to nutně neznamená, že by to byl nějaký terminus technicus. Co tedy ti lidé, kteří se v internetových diskusích vzájemně obviňují, typicky třeba z toho, že jedna nebo druhá strana nemyslí kriticky, co tím tedy chtějí říci? Je za tím nějaký konkrétní význam? No, většinou, to, co tím chtějí říci, je
Minuta: 4
jako „správné myšlení“, anebo dokonce „mysli jako já“. - Tak já ti, my jsme si ještě neřekli, budeme si skákat do řeči, že jo? - Budeme si skákat do řeči, určitě. - Super. Tak já ti tam teď skočím plánovaně. Takový klasický příklad, co můžete vidět, zvlášť v internetových diskusích, když vás někdo obviňuje z toho, že nemyslíte kriticky, tak co tím vlastně tenhle člověk často myslí, je, že věříte těm oficiálním narativům vlády a podobně, zatímco ta pravda je přímo před vámi, stačí jen ji umět vidět. Prostě je úplně zcela jasné, že Walt Disney je iluminát, nebo byl iluminát, protože tady prostě vidíte ty šestky v tom logu. Jo a tady vás obviní z toho, že vy jste prostě „ovčani“,
Minuta: 5
vy jste prostě ty slepé ovce, které odmítají myslet kriticky a vidět tuhle pravdu. Já se teda přiznám, že tady ten příklad někdo vymyslel, myslím, že na internetu tomu snad nikdo nevěří, i když je takový zákon, že pro každou šílenost existuje minimálně tisíc lidí, kteří tomu věří. Ale samozřejmě je to hloupost. Walt Disney nebyl iluminát, protože byl nacista. To je poměrně rozšířená konspirační teorie. - Nicméně když se řekne „kritické myšlení“, tak to evokuje to, že to je nějaký druh myšlení. Tak možná jeden ze způsobů, jak si specifikovat, jaký druh myšlení to je, je nejdřív seznámit se s tím, jaké jsou jiné druhy myšlení a vůči nim to vymezit. Tak pojďme se podívat, jaké jsou takové typické, často zmiňované druhy myšlení. Jedno je třeba verbální. Když se podíváte do nějakých přijímacích testů, třeba na vysoké školy, tak tady máte jeden příklad na verbální myšlení
Minuta: 6
Tak jak pak vypadá ta úvaha? Jdete po těch jednotlivých dvojicích a říkáte si
Minuta: 7
formální nebo logická vlastnost toho argumentu. Jde o to poznat, jestli ten závěr vyplývá z těch předpokladů nebo odborně řečeno z premis, což jsou ty věty
Minuta: 8
jestli nějaké logické odvození je správné, nebo ne, a udělám tohle, abych si to na tom otestoval. Takže to je deduktivní myšlení. - Další typ myšlení je tak zvaně induktivní, kdy se snažíte z nějaké minulé zkušenosti odhadnout nebo vyvodit nějaké obecné pravidlo. Takže já vám teď dám příklad. Obecně vám tady během večera budeme říkat nějaké další příklady nebo otázky, ptát se vás na něco, tak pokud někdo z vás to zná z minula, tak to nekažte ostatním a můžete to třeba říct až potom, když nikdo nebude vědět. Takže já mám teď v hlavě nějaké pravidlo a řeknu vám, že první tři čísla podle toho pravidla jsou 2, 4 a 8. Já to tady napíšu.
Minuta: 9
A vaším úkolem je odhalit to pravidlo, které mám v hlavě, pomocí kterého jsem tady napsal ta první tři čísla, a můžete mi dávat návrhy, jaké číslo má následovat, a já vám jenom řeknu ano, nebo ne. Pokud ano, tak ho tam doplním a stává se součástí té řady, pokud ne, tak zkuste jiné číslo. A ve chvíli, kdy jste si jistí tím pravidlem, tak ho prosím vás nekřičte, ale kdo si myslí, že ví, tak prostě jen zvedněte ruku. Takže už teď znáte to pravidlo? Dobře, možná jsem měl najít něco těžšího. Tak schválně, jaké je to další číslo? (Publikum)
Minuta: 10
Šedesát čtyři. - Tak zvedněte ještě jednou ruku, kdo už víte pravidlo. - Šedesát šest. Šedesát šest také splňuje to pravidlo, ano. Šedesát sedm. Ano. Tak kdo má ještě pořád ruku nahoře? Padesát šest nesplňuje pravidlo. Šedesát osm. Jo. (Publikum)
Minuta: 11
A jste si tím opravdu jistí? Nejste. A jak byste si mohli být víc jistí? Tak kdo by mi řekl to pravidlo? Tak ho zakřičte. (Publikum)
Minuta: 12
Máte hypotézu, že jsou to mocniny dvou, tak zkuste dát jiné číslo. Pak máte hypotézu, že to musí být větší číslo, zkuste dát menší číslo. Nebo něco takového. A to ilustruje tak zvané konfirmační nebo potvrzující zkreslení, že my obecně máme tendenci hledat informace, které potvrzují naši hypotézu, ale aktivně se nesnažíme nějak vyvracet nebo hledat příklady proti svým názorům. A to je jeden z takových základních kamenů kritického myšlení. My jsme vás schválně navedli tímhle povídáním o verbálním a deduktivním myšlení, nebo induktivním, to vlastně nebylo vůbec důležité, my jsme vás chtěli jenom nachytat tady na ten způsob. - Ale to se ještě párkrát stane. Myslím v téhle přednášce. Takže přesně jak Ondřej řekl, to konfirmační zkreslení je vlastně jedna z největších překážek, proti kritickému myšlení. Máte dotaz?
Minuta: 13
Nahodilá čísla? Jako myslíte, že by Ondřej generoval v hlavě nahodilá čísla? No to může, ale Ondřej má v hlavě to pravidlo. - To byste se špatně trefoval do toho, co mám zrovna za to náhodné číslo. - Takže je to tak zvané konfirmační zkreslení, je to takový základní kámen toho, co se učí v kurzech kritického myšlení, a je to hluboce zakořeněná tendence, kterou každý z nás má. Pojďme se tedy vrátit k té otázce, co znamená kriticky myslet. Když jsme s Ondřejem připravovali přednášku pro studenty, tak jsme dospěli k takové pracovní definici, že kriticky myslet znamená dbát na to, abychom měli správné nebo dobré důvody pro naše přesvědčení. Pojďme si ilustrovat na konkrétním příkladu, co to obnáší.
Minuta: 14
Já učím, takže bych měl tendenci si myslet, že učitelé jsou čestnější než většina populace. Jaké důvody pro to můžu uvést? Jedno zdůvodnění, které bych mohl říct, je, že učitelé přece musí jít dětem příkladem. Je tohle dobré zdůvodnění? Ano, přesně tak, měli by. To, že by někdo měl nějaký být, vůbec nezaručuje, že takový je. Jsou lékaři zdravější než pacienti? Jsou právníci spravedlivější než jejich klienti? Přestože se zaobírají spravedlivostí? Takže to není úplně dobrý důvod. Jak by mohl vypadat dobrý důvod? Třeba kdyby existoval nějaký výzkum, který by ukazoval, že učitelé vrací nalezenou peněženku častěji než ostatní povolání. Prosím vás, tohle je jenom hypotetický příklad,
Minuta: 15
já o žádném takovém výzkumu nevím. Asi vás tedy napadlo, že to, co je ten skutečný důvod, proč bych si já jako učitel myslel, že učitelé jsou čestnější, je, že je to z mého hlediska žádoucí. Já chci mít o sobě dobré mínění, takže jsem náchylnější k tomu, tohle si o sobě myslet. Nebo o těch učitelích. Tomu se říká tak zvané motivované myšlení. Je to situace, kdy ten pravý důvod toho, proč si něco myslíme, je osobní a vůbec nezávisí na nějakých důkazech nebo na nějakých tvrzeních, která zvyšují pravděpodobnost toho, že to, co si myslím, je pravda. Tím pádem to, co také označujeme za součást kritického myšlení, je vlastně schopnost nějaké sebereflexe. Reflexe toho, jaké jsou ty pravé důvody toho,
Minuta: 16
proč si myslíme to, co si myslíme, a nejenom ta osobní sebereflexe v tom smyslu hledání psychologických motivací našich přesvědčení, ale i v tom smyslu schopnosti monitorovat svoje úvahy, svůj proces myšlení. Abychom mohli zachytit případ, kdy děláme nějakou chybu. Podobně jako když počítáme nějaký příklad, tak můžeme vyvinout úsilí na to, abychom si přitom ověřovali, jestli neděláme nějaký krok špatně. Takže když to shrnu
Minuta: 17
No, asi ne. To je takový vtipný příklad, ale bohužel reálný. To se skutečně děje. Tady další příklad. Mám pro toto tvrzení dobrý důvod? Vždyť to tvrzení je pravdivé, to moje přesvědčení. Já jsem díky tomu třeba přestal kouřit. Tak proč by to měl být špatný důvod, když to vedlo ke správnému výsledku. No protože pokud bychom měli takový způsob uvažování, pokud bychom považovali takový typ důvodů za dobré důvody pro jakékoliv přesvědčení nebo chování, na kterém záleží, tak je velká pravděpodobnost, že to často povede ke špatným důsledkům. Že budeme mít velmi špatné důvody a velmi chybná přesvědčení.
Minuta: 18
- Je to vlastně dílo náhody, že máme pravdu v tu chvíli, když nemáme ty správné důvody. - A kritické myšlení se dobře ukazuje právě na těch příkladech, kdy to kritické myšlení selhává, na těchto příkladech chyb. Takže teď velká část přednášky bude takový exkurz, taková ochutnávka různých typů nekritického myšlení, příkladů, kdy ta tvrzení nebo přesvědčení nejsou založena na dobrých důvodech, a je to vlastně i takový výtah z našich přednášek, které máme během celého semestru. Tak něco z toho vám teď tady představíme. - Začněme argumentačními fauly. To jsou takové úskoky, rétorické pomůcky, které lidé používají aby přesvědčili druhou stranu na základě nesprávných důvodů. První příklad z dílny Andreje Babiše. Tohle prohlásil před volbami.
Minuta: 19
„Volební rovnice pro podzimní volby je velmi jednoduchá. Buď voliči budou chtít pokračování hnutí ANO ve vládě, anebo si zvolí návrat k vládnutí tradičních politických stran.“ To, co je na tom špatně, je, že Andrej Babiš nám tady přestavuje situaci jako buď – anebo. Aniž by zvážil, že tam může být nějaká jiná alternativa. Já nevím, co by to v tomto případě mohlo být. Piráti mohli získat hodně hlasů a mohli sestavovat vládu, dejme tomu. Ale ta situace před volbami nebyla taková
Minuta: 20
Tohle je taková často používaná figura, kdy tvrdíme, že když přijmeme nějaké opatření, tak to povede k nějakým následkům, které zase v řetězu povedou k dalším následkům a tak dál, až to skončí, nutně, jak tvrdí ta strana, až to nutně skončí u nějakého jasně nežádoucího důsledku. To, co je na tom špatně, je, že samozřejmě není vůbec zřejmé, že by ten řetěz těch událostí, následků, musel dojít až na konec. Proto se tomu říká „kluzký svah“, protože ta strana tvrdí, že se nutně sklouzneme až do toho úplného propadliště. Pojďme dál. Další typický úskok je, když chceme vyvrátit nějaký názor, nějaké přesvědčení tím, že začneme útočit na tu osobu, která ho říká. Ale přitom to, jestli ten názor je pravdivý, nebo ne, vůbec nesouvisí s charakterovými vlastnostmi toho člověka.
Minuta: 21
- Nemusí souviset. - Nemusí. Jako příklad tady mám tvrzení z filosofie, které není úplně řídké, že Heideggerovu filosofii nemůžeme brát vážně, protože sympatizoval s nacismem. No, těžko říct, jestli pravdivost jeho myšlenek je nějak ovlivněná jeho povahou. Řekl bych, že spíš ne. Další oblíbený argumentační faul je tak zvaný „red herring“, ani nevím, nevíš, co je „herring“ česky? - No, slaneček myslím. To vzniklo na základě takové historky, nevím, jestli je to úplně pravda, že se cvičili lovečtí psi tak, že měli sledovat nějakou stopu, a vy jste mohli proti pachu toho zvířete, které měli stopovat, natáhnout nějakého uleželého slanečka, který měl zmást toho psa stranou.
Minuta: 22
Odvést tu jeho pozornost. - To je přesné. Takže tady se odvádí pozornost od nějakého tématu. Třeba budu tvrdit
Minuta: 23
Tak jsem koukal na komentáře pod tím videem a našel jsem tam třeba takovýhle komentář
Minuta: 24
Příklad
Minuta: 25
a za fake news se teď označuje v podstatě všechno, co se vám nehodí do krámu, s čím nesouhlasíte. Něco jako ten slide s těmi dvěma postavičkami na začátku. Prostě něco označíte za fake news, protože se vám to nelíbí. Tak já jsem hledal nějaký skutečný příklad fake news na českém internetu. Tak tohle je taková hezká klasika. Je to článek na jednom nejmenovaném listu, ale možná to klidně můžu jmenovat, na Parlamentních listech. Jeden člověk tam poslal článek, který mu tam otiskli, publikovali a v tom článku už jenom vidíte, jak je to uvedeno
Minuta: 26
jsou ve skutečnosti řízené americkou vládou a evropskými ekoteroristy a cyklofašisty, kteří sledují jediný cíl, a to je zakázat vjezd aut do měst. Oni prostě musí způsobit mnoho teroristických útoků, abychom mohli zakázat auta, a pak budou jezdit jenom kola. A takhle to bylo zveřejněno, aniž by se někdo namáhal tím, ověřovat ta tvrzení nebo nějaké zdroje. - Přitom ten termín "fake news" původně označoval satirické weby, které publikovaly zprávy, kterým nikdo nemohl věřit, nebo aspoň to si mysleli ti autoři. Takže na našich stránkách, možná znáte anglické The Onion, taková česká obdoba jsou Pravdivé zprávy, což je skvělý název samozřejmě.
Minuta: 27
Tohle je titulní strana ze včerejšího vydání, to má krásný článek. A k tomu se váže taková geniální historka, kdy na tomhle webu otiskli zprávu, že Evropská unie chce zakázat písmeno Ř. Protože ho nikdo jiný nepoužívá. A tuhle zprávu zcela vážně přijal jakýsi pan Orten, který provozuje nějakou internetovou televizi v rámci svého webu, který se jmenuje, tuším „Odboj proti novému světovému řádu“, odvysílal zcela vážně míněnou reportáž, samozřejmě si přisadil, jak nám zase diktát z Bruselu bude omezovat jazyk a že to je vrchol. Načež to převzal senátor Doubrava,
Minuta: 28
senátor za KSČM, myslím, a na Facebooku si prostě zase přilil olej do ohně euroskepticismu a stěžoval si, jak Evropská unie chce zakázat písmeno Ř. Takže i ten původně satirický článek, o kterém bychom si mohli myslet, že ho nikdo nebude brát vážně, nakonec dokoloval až tak daleko, že ho šířil senátor. Ta historika může znít vtipně do té doby, než si uvědomíme, že ta mediální situace je taková, že můžou kolovat ty úplně fejkové zprávy v rámci nějaké bubliny, kde to lidé budou považovat za pravdivé. To, co vidíte tady, je mediální mapa českých onlinových médií, kde ty spojnice a blízkost znamená, jak často lidi – čtenáři odcházejí z jednoho serveru na druhý.
Minuta: 29
A to, co je tam patrné, je jasné rozdělení těch řekněme „důvěryhodných“ webů nebo jak to nazvat. - Mainstreamových. - A pak webů jako je Sputnik nebo AC24, které se často jmenují jako příklady serverů, které publikují dezinformační zprávy. Tak to, co to znamená, je, že lidé, co čtou Parlamentní listy, si potom přečtou Sputnik, pak skočí na Vlastenecké noviny a tak dál a sem se vůbec nedostanou. A samozřejmě naopak. Takže my, nebo já, abych nemluvil za vás, já si odskočím na Parlamentní listy jenom tehdy, když si chci přečíst nějaký bizár. - Když hledáme příklady na kritické myšlení. - Ano, typicky, když hledáme příklady na kritické myšlení, tak to navštěvujeme často. Takže nevím, co si o mně teď Google myslí.
Minuta: 30
A pak tady jsou nějaké, já nevím, jak bych tomu říkal, life-stylové časopisy, které jsou úplně o samotě a vůbec nefušují do těch médií. Takže není úplně dobré podceňovat vliv toho propojení a té naší tendence, hlavně té naší tendence vyhledávat zprávy, které zase konvenují nějakému našemu světonázoru. Rada, kterou byste si z toho mohli odnést, je, že stojí za to vyhledávat aktivně zprávy, číst zprávy i v médiích, která jsou důvěryhodná, ale zastávají nějaký jiný politický názor. Znamenalo by to, třeba pokud jste čtenáři Hospodářských novin, tak někdy si přečíst články z Práva. Nebo v kontextu cizojazyčných novin
Minuta: 31
pokud čtete Wall Street Journal, tak si občas přečíst The Guardian. Nezůstávat v té bublině zpráv, které konvenují tomu vašemu myšlení. To je znova to konfirmační zkreslení, tahle tendence, o kterém jsme mluvili na začátku. - Další téma související s médii, které nám přijde důležité, je požadavek na média, aby byla objektivní, čímž se myslí, aby byla vyvážená. Aby dávala prostor oběma stranám, ať už se jedná o jakékoliv téma. Třeba existuje velmi silný konsensus ohledně toho, jestli lidé přispívají ke globálnímu oteplování.
Minuta: 32
Byl nějaký shrnující článek, který odhadl, že asi 97 % klimatologů souhlasí s tím, že lidé ovlivňují klima, ale když se pak podíváte na průzkum veřejného mínění, třeba v Americe, tak zjistíte, že lidé mají dojem, že to není vůbec jasné. Že žádný konsensus neexistuje, že to je takové – no, nevíme, pravda je někde uprostřed. A čím to je? Když se pak podíváte na veřejné debaty, zvlášť v Americe, tak tam vždycky máte jednoho člověka, který říká
Minuta: 33
A tady někdo říká, že ne. A pak si tam John Oliver pozval vzorek lidí, jak by to tedy mělo správně vypadat, tato reprezentativní, objektivní, vyvážená debata, kde máte tři lidi, kteří jsou na jedné straně, a 97 lidí, kteří jsou na druhé straně. Potom by snad diváci měli jiný pocit o tom, kde je ta pravda. Jenže problém je, že já si myslím, že většina lidí, možná i většina z vás si myslí, že by to tak mělo být tak, že by měl být dán stejný prostor oběma stranám, ať už ty strany říkají cokoliv. A myslím si, že bychom se měli naučit, že tak by to úplně být nemělo, že prostě všechny názory si nejsou rovny a pravda nemusí být vždycky uprostřed. A televizní moderátoři by se také měli naučit třeba... - A také zvažovat expertízu těch lidí, kteří podkládají nějaké tvrzení. Protože skutečně ten případ je takový, že 97 % klimatologů se shodne na tom, že globální oteplování je způsobené lidmi,
Minuta: 34
ale zase jiné studie, citované těmi odpůrci globálního oteplování, říkají
Minuta: 35
- Mimochodem ten pán dostal Nobelovu cenu za své výzkumy, které jsou citované i tady některé, ale i tak se ukázalo, že některé experimenty se nedaří zreplikovat, nedaří se je zopakovat. - Ale ta situace se zlepšuje, věda má sebeopravující mechanismy, protože i on byl jeden z prvních, který řekl
Minuta: 36
- Tak já budu představovat toho, kdo do toho bude vědeckou metodou šít. Tak já chci vědět, kde? Kde ten drak je, když ta garáž je prázdná? - No, on je neviditelný. - Jo, neviditelný, jo? No tak dáme na podlahu mouku, on tam udělá šlápoty a zjistíme. - No, to je hrozně dobrý nápad, jenže ten drak lítá ve vzduchu. - No tak co uděláme, když lítá ve vzduchu? Vezmeme nějaké infračervené čidlo a zachytíme ten jeho ohnivý dech. To draci mají. - To by dávalo smysl u normálních draků. Ale tenhle drak má oheň, který nevydává žádné teplo. - Aha, takže neviditelný drak, který nevydává žádné teplo. Tak můžeme ještě nastříkat sprej. Obarvíme toho draka, aby byl vidět. - To bohužel taky nepůjde. To je nehmotný drak, umí procházet zdmi a tak. Ta barva na něm neulpí.
Minuta: 37
- Takže drak je nehmotný, neviditelný a nevydává žádné teplo. Tak to už teda nevím, co bych s ním dělal. Jaký je rozdíl mezi drakem, který nijak neinteraguje se světem, a drakem, který neexistuje? - No dokaž mi, že tam není. - No to nejde! To nejde. Takhle popsaný drak, s takovými vlastnostmi, ten prostě nejde najít. Nejde empiricky prokázat. - A to jsou přesně ti materialističtí vědci. - To je pravda, já jsem málo důvěřivý. - Máš málo otevřenou mysl. - Ano, to je přesně. Já jsem prostě ten zaslepený, který má uzavřenou mysl před takovými hypotetickými možnostmi. - Takže to je příklad nějaké hypotézy, nějakého tvrzení, že tam je nějaký neviditelný nehmotný drak v mojí garáži, které bychom nazvali, že je nevědecké nebo pseudovědecké z toho důvodu, že není žádným způsobem vyvratitelné.
Minuta: 38
A vlastně ani vůbec nic neimplikuje. Je to úplně jedno, jestli takový drak existuje, nebo neexistuje. Prostě vůbec nijak není detekovatelný, nemůžete zjistit, jestli tam je, nebo není. A spousta různých tvrzení, se kterými se potkáte, má takový charakter. Že se vlastně nedá pořádně vyvrátit. - A to, co ten příklad také pěkně ilustruje, je i to, že ten vědec by měl být schopen potenciálně přijmout i absurdní tvrzení, nebo absurdní vzhledem k našim současným znalostem, pokud to tvrzení lze nějak otestovat. Takže i když mi někdo bude tvrdit, že někde existuje drak, tak si budu ochoten vsadit bůh ví co, jako že ne, tak pokud mi ten člověk předestře nějaký způsob, jak to otestovat, tak pak se do toho můžeme pustit. Já třeba také nevěřím na to, že akupunktura funguje, nebo homeopatie, ale dá se to testovat. Pokud ta druhá strana přistoupí na to, že se to dá otestovat, tak je to vlastně tvrzení, které může být vědecké.
Minuta: 39
Můžeme k němu přistoupit vědeckou metodou, ověřit ho. Takže ten vědec jakoby není zaslepený v rámci toho, co mu diktuje jeho teorie. Je otevřený všemu, co se dá otestovat. - Třeba pěkný příklad je parapsychologie. Někdy v 60. letech přišli lidé s tím, že existuje něco jako telepatie a podobně. A ačkoliv je to naprosto proti materialistické vědě, tak psychologové a různí vědci se na to s nadšením vrhli, protože to je tvrzení, které je vědecké, protože se dá testovat. Sice možná nerozumíme tomu principu, jak by to mělo fungovat, ale dá se to empiricky testovat. A provedla se spousta testů, které vycházejí spíše tak, že to bohužel asi nejde. Ale já, i jako vědec, bych byl hrozně rád, kdyby to šlo. Dostal bych za to třeba nobelovku a tak. Vědci se neuzavírají proti takovýmto tvrzením a priori. Ale popojedeme, ještě jedna krásná teorie
Minuta: 40
je „minuločtvrtečnictví“, která říká, že vlastně vy, jak tady sedíte, tento svět, vaše vzpomínky a všechno bylo stvořeno minulý čtvrtek. A dokážete mi někdo toto tvrzení vyvrátit? (reakce z publika) No, tak ještě bychom mohli mít alternativní teorii „minulostředečnictví“. A pak se můžeme mezi sebou přít, protože ani jeden z nás to nedokáže dokázat nebo vyvrátit. Tak to jen tak na odlehčení. Teď něco tvrdšího. - Další věcí, kterou často probíráme se studenty, je naučit je nějak interpretovat grafy a kvantitativní data,
Minuta: 41
protože čím dál tím častěji se nějaká tvrzení podkládají čísly, ale ta schopnost interpretovat správně ta čísla není vůbec samozřejmá a na středních školách se to, domnívám se, příliš neučí. Takže tady máme tentokrát něco z dílny pana Kalouska, který se sám tituluje jako nejlepší ministr financí samozřejmě. A chtěl to natřít panu Babišovi tím, že mu ukázal tenhle hezký graf, kde to vypadá, že za jeho působení v roce 2012 byly výdaje téměř třetinové oproti návrhu v roce 2018. Vidíte, co tam je zavádějící na tom grafu na první pohled? Ano, přesně tak, je to useknuté. Ta osa nesahá k nule. Takže když bychom si ta samá data nakreslili na ose,
Minuta: 42
která sahá až k nule, tak najednou vidíme, že ten rozdíl není zdaleka tak dramatický. Nicméně pořád tam ten nárůst je, tak možná Miroslav Kalousek mohl říkat, že vláda zbytečně rozhazuje. Pak je ale ještě důležité, uvést si ta čísla do nějakého kontextu. Vzít si něco, s čím to mohu porovnat, abych mohl posoudit, jestli je to hodně, nebo málo. Co může být takový dobrý kontext v tomhle případě? Třeba vývoj HDP, kde najednou vidíme, že vývoj toho rozpočtu vlastně kopíruje vývoj HDP. A tohle je jenom jeden příklad kontextu, do kterého se to dá zasadit. Pan Kalousek by mohl celkem rozumně tvrdit, že to, že sebereme víc peněz, ještě neznamená, že musíme zvyšovat rozpočet, a můžeme snižovat schodek. Ale je to jenom na ilustraci toho,
Minuta: 43
že se vždycky vyplatí dávat ta čísla do nějakého kontextu. Protože jedno číslo samo o sobě nedává moc velký smysl. A druhá věc, kterou chceme zmínit v souvislosti s daty nebo s kvantitativními věcmi, je častý omyl, kdy se zaměňuje korelace a příčinná souvislost. Co to je korelace – je to souběh nějakých dvou veličin. Říkáme, že nějaké dvě veličiny jsou pozitivně korelované tehdy, když jejich vývoj jde ruku v ruce. Ale. To, že jdou ruku v ruce, může být naprosto dílem náhody. Vůbec to nemusí znamenat, že jedna veličina způsobuje druhou. Vezměme si nějaký příklad, který je právě čistě náhodný. - A nebo není? - Prosím? - A nebo není? - A nebo není? No, můžete se zeptat sami sebe. Ale tady máme počet nekomerčních letů do vesmíru,
Minuta: 44
který pozitivně koreluje s počtem udělených doktorátů ze sociologie. A to je fakt, ta čísla nejsou smyšlená. Prostě vidíte, že tam je jasný souběh těchto dvou veličin. Tak znamená to, že by úspěch Elona Muska a jeho firmy Space X spočíval v tom, že nabírá doktory sociologie? No asi ne. Tohle bude spíš náhodná korelace, která vůbec neznačí žádnou příčinnou souvislost. - Nebo je tam něco hlubšího? - Anebo je tam nějaká skrytá třetí příčina. - Ale opravdu může existovat nějaká třetí proměnná, která ovlivňuje obě dvě tyhle proměnné. Ale těžko říct. Tak to bylo něco na odlehčenou, teď jeden reálný příklad. Jedna známá osobnost českého internetu a médií,
Minuta: 45
to asi můžu zmínit, Margit Slimáková, která se pasuje na odbornici na zdravou výživu, na svém blogu umístila článek, kde říká, že glyfosát, což je Roundup, to je herbicid od Monsanta, který údajně přispívá ke vzniku autismu. Tady máme krásný graf, kde tady, na těchto sloupcích máme prevalenci autismu a tady ten červený graf ukazuje, kolik glyfosátu se stříká na sóju a kukuřici. Tak to máte korelaci obrovskou 0,98. Tak to je přece jasné, že ten glyfosát způsobuje autismus. Nebo k tomu přispívá. - Může to být i naopak třeba. Autismus způsobuje glyfosát. No tak pak začnou bádat, začnou tvořit všechny ty... Čím víc autistů, tím víc máš výzkumníků,
Minuta: 46
kteří můžou tvořit nové herbicidy. - Zajímavá hypotéza. Paní, já nevím, jaký má titul, tam někdo upozornil, že tohle nemusí nic znamenat, že korelace neznamená příčinnou souvislost, a ona řekla
Minuta: 47
spojené s firmou Cambridge Analytica, která na základě údajů o aktivitě lidí na Facebooku dokázala vytvořit jejich psychologický profil a díky tomu jim servírovat politickou reklamu na míru, která přesně odpovídala jejich strachům, stereotypům a tak dál. Zaplatil si tuhle firmu Trumpův tým a údajně měla velký vliv na to, jak dopadly volby v Americe. A to, co za tím stálo, byla jenom datová analýza toho, jakou osobnost mají lidé, kteří klikají na Facebooku na určitý typ článků. - Nebo jakou mají demografii a tak podobně. Tak teď si pojďme ukázat, co všechno se můžeme dozvědět o vás, jenom na základě toho, že víme, jakého jste pohlaví a jaké máte pořadí v rodině. To jste si rozebrali na začátku, otevřete obálky.
Minuta: 48
A přečtěte si, co o vás tedy díky tomu víme. A přemýšlejte o tom, jak moc to na vás sedí. - Tak už máte přečteno?
Minuta: 49
Uděláme si takovou anketu. Mě by zajímalo, jak přesně se nám to podařilo. Takže prosím vás zvedněte ruku všichni ti, kdo si myslíte, že to na vás sedí aspoň z 20 %. A kdo si myslí, že aspoň ze čtyřiceti? Ze šedesáti? Osmdesáti? Devadesáti? Stoprocentně? Jo, tak snad jsme se aspoň trochu trefili. Super. Tak a jak jsme to věděli? Tak asi jste si už někteří z vás všimli, že jste všichni dostali úplně ten samý text. A to je příklad tak zvaného Forerova efektu.
Minuta: 50
Forer byl psycholog, který myslím někdy v 50. letech udělal tento experiment se svými studenty, které učil celý semestr a na konci semestru jim řekl – Já jsem vás teď docela dobře poznal, tak vám teď napíšu váš soukromý osobní posudek. A ten jim pak dal a požádal je, aby to ohodnotili na škále třeba od jedné do pěti. A průměrná známka toho posudku byla asi 4,2. Takže většina lidí si myslela, že to na ně sedí perfektně. A ten výzkum byl opakován mnohokrát a vychází to pořád stejně, spousta lidí si myslí, že to sedí specificky na ně, že by to nesedělo na všechny. Máme prostě pocit, že to říká něco o nás jedinečně. A čím to je? Proč vidíme v těch větách, že to sedí přesně na nás. Můžete si všimnout, že je to ve skutečnosti napsané hrozně vágně. Je tam vždycky
Minuta: 51
Všichni jsme někdy tak, někdy tak. A všichni sdílíme nějaké podobné ambice a obavy a podobně. A myslím, že dokonce spoustu těchto vět Forer vybral z horoskopů. Protože ti to mají dobře vymakané, aby věděli, jak ty věty formulovat. - Také tam nejsou žádná vyloženě negativní tvrzení, která by člověka trošku zalarmovala a přivedla ho k tomu, že to tedy na něj asi nesedí. - Ale funguje to dobře, když se tam dá pár nějakých negativních věcí, které jsou ale dostatečně obecné. - Nás by zajímalo, jak by to dopadlo, kdybyste neseděli tak blízko sebe a neviděli, že soused má úplně identický text. Myslím, že těch zvednutých rukou by bylo více i při těch vyšších procentech. Pro ty z vás, kdo jste viděli ten dokument České televize o infiltraci v Aktipu, tak tam byla jedna kouzelná věta, kdy ta terapeutka, poté co si jakoby přečte čakry té paní,
Minuta: 52
- Výsledky nějakých těch testů. - Tak jí řekne větu
Minuta: 53
Díky za odvahu. Bohužel jsme na vás nemohli navléct něco víc přesvědčivého. - My jsme se nemohli tvářit, že jsme prolezli vaše Facebooky. - To by bylo divné, že jo. - Ale mimochodem ony skutečně existují psychologické výzkumy na téma, jak jsou charakterové vlastnosti ovlivněny pořadím v rodině. Takže ono není úplně mimo místu myslet si, že nějaký vliv má. Ale prostě ty formulace tak jak jsou tady, jsou příliš vágní a nicneříkající. - Fajn, tak teď něco pro tebe. - Co tam máme dál? Hluboká moudra, tak to trošku navazuje. Schválně, tady máme tři moudra. Jedno z nich řekl tento pán, Deepak Chopra, velký guru ve Spojených státech, a dvě jsou vygenerované umělou inteligencí.
Minuta: 54
Náhodným spojováním slov tak, aby z toho vznikla gramatická věta. Vaším úkolem je odhadnout, co z toho je to tvrzení reálné a co z toho jsou tvrzení, která jsou vygenerovaná počítačem. Máte někdo nějaký tip? Prosím? Všechny tři jsou vygenerované? Druhé dvě? Teď myslíte, že první? (Publikum)
Minuta: 55
(Publikum)
Minuta: 56
- Ale ne, tak zase upřímně řečeno, vždycky je možnost, že nám něco nedochází. Já jsem tady dal příklad, vy jste správně uhodl, která ta věta je reálná, upřímně řečeno, statisticky kdybyste si každý tipnul, tak třetina lidí uhodne. - Ale ty důvody byly dobré. - Takže z toho jednoho příkladu úplně nemůžeme na nic usuzovat. Museli bychom vám dát třeba dvacet takových příkladů. - A to můžete udělat, můžete si dát do Googlu Deepak Chopra, Random Code Generator nebo něco takového a můžete si vzít test, kde vám to bude postupně sázet skutečné citáty od Deepaka Chopry a ty náhodně vygenerované a můžete si klikat a odhadovat. A tohle je člověk, který je uznávaný jako best-selling autor v Americe prodal asi miliony výtisků. To je celebrita. - No, pojďme se posunout dál. Takové jednoduché pravidlo, jak poznat nějaký bullshit hluboký, je,
Minuta: 57
když se tam vyskytuje slovo, že je něco „kvantové“. Já jsem schválně hodil do Googlu spojení „kvantové vědomí“, protože to jsou dvě věci, které jsou tak záhadné, že lidi mají často pocit, že když to jsou dvě záhadné věci, tak spolu asi musí nějak souviset. A padl mi zrak na tuhle krásnou stránku, která má v sobě všechno. „Probuď se,“ to už samo o sobě je taková rétorika konspiračních webů. My jsme všichni zaslepení a potřebujeme poznat tu skutečnou pravdu. No a máte tady egyptské symboly, aby to bylo trošku okultní. No a Praktická příručka kvantové psychologie, to mi skoro zní jako oxymóron. Kvantová fyzika, pokud vím, je silně teoretická disciplína. A nevím, jak by to fungovalo v psychologii. - Napsaly se na to články. -Já vím. A ty jsou... Ano.
Minuta: 58
- Seriózně publikované. - Ano, je seriózně publikovaná teorie, která říká že naše vědomí je konstituováno nějakými kvantovými jevy, Ale bohužel ji zastávají dva, sice význační, ale pořád jenom dva vědci. Tady to je zase jenom takový tip, kdybyste si četli dál a chtěli zjistit, jestli to je nesmysl, nebo ne, tak když si přečtete tenhle odstavec, tak zaprvé tady najdete větu, která vůbec nedává gramaticky smysl
Minuta: 59
tak vězte, že těch lidí, kteří tomu opravdu rozumí, je tak málo, že to s největší pravděpodobností bude úplný nesmysl. - Zvlášť když tam u toho není žádná matika, tak je to podezřelé. - A když se vrátíme zase k tomu dokumentu Infiltrace, tak tam byl nějaký přístroj, který pracoval na bázi kvantových vln. - Tam bylo kvantové úplně všechno. - Něco se tam kvantově vyvažovalo nebo něco takového. Takže tam prostě věděli, co působí. Ale ono to působí. Je to záhadné, vypadá to vědecky a tak, tak to musí být pravda. - Tady taková klasická otázka
Minuta: 60
Deset, logicky, že jo. Tohle je skvělý efekt toho, že jak tady sedíte na přednášce kritického myšlení, tak víte, že už nesmíte říct tu první odpověď, která vás napadne. Takže si dáte ten čas. A to je vlastně to, co vás chceme naučit. Vzít si ten čas a říct až tu druhou odpověď. Poté co to promyslíte trošku. - Přesně tak. Protože tady ta odpověď deset, když si pak uděláte zkoušku, tak ta odpověď deset vám naběhne do mysli tak zvaně rychlým myšlením a vy byste museli použít tak zvané pomalé myšlení, abyste zjistili, že ta rychlá odpověď není pravda. Abyste to nějak ověřili a zjistili, že vám ten součet nesedí a že to musí být 5 a 105, aby to sedělo. A mimochodem, byli byste v dobré společnosti, protože špatně na tento typ otázek odpovídá velké množství studentů na MIT a podobně. To je prostě něco hrozně intuitivního.
Minuta: 61
Dát takový typ odpovědi. A tohle nás přivádí k další sekci této přednášky, je to téma, kterému se věnujeme v našich přednáškách na tom předmětu už nějakou dobu, abychom si ukázali, proč vlastně podléháme systematicky některým klamům myšlení Vlastně si musíme uvědomit, že ta mysl nás klame ne kvůli tomu, že bychom byli nějak hloupí nebo nevzdělaní, ale proto, že se prostě vyvinula nějakým určitým způsobem. Mozek, který generuje tu naši mysl, je produktem evoluce a evoluce je velmi pomalá. Takže náš mozek v současnosti se neliší příliš moc od mozku pravěkých lovců a sběračů. On ten mozek je adaptován na problémy, které museli řešit naši předci.
Minuta: 62
A kteří museli řešit velmi složité úkoly. Třeba vnímání, rozlišování předmětů. To je něco, co současná umělá inteligence vůbec nezvládá. Nebo pohyb. To je absolutně strašně složitá úloha. Takhle nějak pohnout rukou, to teď současná robotika s tím má velké problémy. Ale my to děláme úplně bez problému. Já se tady teď prostě napiju... A za tímhle je hrozně složitý výpočet, který ten mozek je optimalizovaný dělat velmi rychle. Nebo třeba si musíme pamatovat věci, musíme se umět rozhodovat rychle, hodnotit riziko rychle, protože jinak by nás něco sežralo, když nad tím budeme moc špekulovat. A pak také společenské vztahy jsou hrozně složitá záležitost, kterou mozek musí řešit. To je prostě celý prefrontální kortex. - Nedělá nic jiného, než že řeší drby. Kdo, s kým, co... - Co já bych měl s někým...
Minuta: 63
A jak... A tyto úlohy jsou prostě výpočetně hrozně složité pro ten mozek. Ale ten mozek to nemůže řešit optimálně, protože to musí řešit s nějakými omezenými zdroji. Což je energie a čas především. Prostě máte omezený čas na to rozhodnutí. A potom to musíte vyřešit prostě nějakou zkratkou. Sice to nebude úplně ideální řešení, ale bude dostatečně dobré, abychom tady dneska mohli sedět a bavit se, protože vaše předky nic nesežralo a podobně. Takže tyto zkratky jsou ve většině případů hrozně užitečné. Ale v některých případech, na které tohle není adaptováno, to vede k systematickým chybám. Které se teď posledních 70 nebo kolik let intenzivně zkoumají. A tyto chyby, my si jich jednak nejsme vědomi, ale často jsme si dokonce velmi jistí, že tento náš chybný, intuitivní závěr je správný.
Minuta: 64
Tento systém se nevyvinul na to, aby nám dával vždy správné řešení a s dobrou jistotou. A když se vás teď zeptám, co cítí tento člověk? (Publikum)
Minuta: 65
A nejenom Daniel Kahneman, ale spousta vědců v současnosti říká nebo snaží se ukázat, že naše procesy v mysli můžeme rozdělit pod metafory rychlého a pomalého myšlení. Je to metafora, která není totálně přesná, ale je velmi užitečná. Takže on a další říkají, že máme tohle rychlé myšlení, které vám řeklo, že ten člověk má strach a že ten míček stojí 10 Kč a tak, a tohle je nějaká skupina procesů, které jsou nevědomé, automatické, rychlé, nestojí vás žádnou námahu, mají vysokou kapacitu a vyvinuly se na nějaké konkrétní situace někdy kdysi dávno. Ale potom máme nějaké pomalé myšlení, které vám pak řekne, že ten míček musí stát 5 korun a že tamto násobení vychází 612 nebo kolik, když provedete ten algoritmus, Ale musíte ho provést vědomě, řízeně, stojí vás to námahu,
Minuta: 66
můžete řešit jenom jednu takovou složitou věc najednou. Má to nízkou kapacitu tento typ myšlení. Ale je to univerzální. Je to typ myšlení, které můžete použít na celou řadu problémů. A je to něco, co je evolučně mladé a musíme se to nějak učit. A vlastně také se to snažíme učit tou výukou kritického myšlení. A vlastně spousta chyb našeho uvažování pramení z toho používání rychlého myšlení, které je vlastně, dalo by se říct, nebo dalo by se shrnout pod náš lidový pojem intuice. Vy jste intuitivně věděli, že ten člověk má strach. Aniž byste věděli, jak to víte. V současné psychologii se intuice bere jako nějaké přesvědčení nebo nějaký závěr, o kterém nevíte, jak jste k němu dospěli. A z čeho to pramení? Pramení to prostě z toho,
Minuta: 67
že máme v naší mysli spoustu různých procesů, ale pouze k některým máme vědomý přístup. Můžeme si pomoct tady tou hezkou metaforou ledovce, prostě tady máme nějaké vědomé procesy a tady je spousta procesů, které se odehrávají někde pod povrchem. Já třeba teď tady tvořím nějaké snad gramaticky správné české věty a nemám nejmenší ponětí, jak to dělám. Ale dělám to nějak rychle a jde to samo. A dělám to v podstatě intuitivně. Stejně jako se podívám tady na toho člověka a vím, že to je Martin. Ale já vůbec netuším, jak to, že to vím. Prostě strašně moc procesů funguje u nás intuitivně, a kdyby nebyly intuitivní, kdybychom na nich museli trávit vědomou námahu, tak se zblázníme. A nepřežijeme do dnešního dne. Ta intuice v podstatě není nic jiného, než že nějaká reakce, nějaký podnět ze světa, který projde nevědomým zpracováním
Minuta: 68
na základě nějaké zkušenosti, kterou jsme buďto získali z našeho života, anebo si ji neseme z naší evoluční minulosti. A to nám pak vyplivne do vědomí nějaký závěr a my prostě nevíme, kde se tam vzal. A tyto závěry můžou být často velmi užitečné, ale někdy můžou způsobit, že na tom ledovci narazíme. A je z toho problém. Takže proběhla spousta výzkumů na to, kdy se může důvěřovat našemu intuitivnímu uvažování, a jsou to případy, kdy máme spoustu zkušeností, máme dostatečně kvalitní a rychlou zpětnou vazbu, prostě velmi rychle zjistíme, jestli jsme se mýlili, nebo ne, a taky když jsme si vědomi nějakých limitů toho intuitivního uvažování. Třeba výběr partnera. Nebo hodnocení lidí. To jsou věci, ve kterých máme spoustu zkušeností a podle nějakého svého pocitu, jako ten gut feeling, můžete velmi dobře odhadnout charakter člověka,
Minuta: 69
třeba jestli se k sobě někdo hodí nebo tak. Protože je to něco, v čem jsme docela experti, ač taky to má své limity, jak všichni asi víte. - Já tady možná uvedu jeden můj oblíbený příklad na to, jak ta expertiza vede k tomu, že ten intuitivní úsudek, který někdo udělá, je správný. Stalo se to, že hasiči zasahovali v nějakém hořícím domě, a jeden zkušený hasič, když už ten zásah trval nějakou dobu, tak najednou z ničeho nic, aniž by věděl proč, tak prostě odvolal všechny hasiče pryč z toho hořícího objektu, načež asi minutu poté se propadlo schodiště, na kterém bylo asi šest hasičů v tu chvíli. A on jako věděl, že je něco špatně v tom domě, nedokázal říct proč, a teprve mnohem později nějakou vědomou úvahou, když reflektoval, co se tam asi mohlo stát, tak vlastně zjistil, že tam vnímal
Minuta: 70
neobvykle velké teplo, ale přitom neviděl žádné plameny, - A neobvykle velké ticho taky. - A ticho, a na základě toho usoudil, že tam je prostě nějaký druh doutnání, já teď nevím, jak se tomu přesně říká, - Že vlastně to hořelo pod tou podlahou. - Tak. A vlastně kvůli tomu se zřítilo to schodiště. A tam byl ten důležitý moment, že on tuhle schopnost to vyhodnotit, všechny tyhle informace, které vnímal podvědomě, tak tuhle schopnost získal tou expertizou a k němu jakoby doputoval do jeho vědomí už jenom ten závěr – musíme rychle pryč. A teprve potom si to mohl odůvodnit. Zatímco kdybych tam byl já, tak nepoznám nic. - To asi ne. Ale ty bys měl zase výhodu třeba když hraješ šachy, tak šachy jsou další takový hezký příklad, kde šachisti, když stráví tisíce hodin hraním šachů, tak mají expertní intuici, oni prostě to vidí jinak, než bych to viděl já. Oni prostě na to kouknou a vidí tam ten vzor. A to je taky příklad intuice.
Minuta: 71
Zatímco já bych si to musel celé nějak plánovat dopředu. - Kouknu a poznám, jestli ta situace je dobrá pro bílého, nebo pro černého a pak mi trvá nějakou dobu, než přijdu na to, v čem ta pozice je. Co způsobuje, že ta pozice je dobrá, nebo špatná. - Takže tohle jsou příklady, kde intuice je úžasná věc, ale jsou taky případy, kdy nás intuice může zavést na scestí. Nebo jak to říct. Že může často selhávat. Ale jaké jsou to typy případů? Jsou to vlastně případy, kdy neplatí tyhle podmínky. Třeba když jsou to nějaké složité situace, kde tam není jednoduchá zpětná vazba, to, že jste udělali špatné rozhodnutí, se projeví až třeba za rok nebo za týden nebo stačí za den. Možná i za kratší dobu. A většinou jsou to nějaké případy, které se týkají statistického nebo logického myšlení nebo nějaké teorie racionální volby. Nebo když máme nějaké tak zvaně neepistemické důvody přijmout nějaké závěry té intuice. Ta intuice nám dá nějaký závěr, který přijmu, protože se mi líbí.
Minuta: 72
Že chci, aby to byla pravda třeba. A tohle vlastně vede k systematickým chybám našeho myšlení, kterým se říká tak zvané cognitive biases, což se blbě překládá, ale někdy se to překládá jako kognitivní klamy nebo kognitivní zkreslení. To jsou prostě systematické chyby, kdy se dá odhadnout – v téhle situaci asi hodně lidí udělá chybu protože prostě tam použijí tu intuici špatně. Protože na to nejsou vyvinutí. A takový hezký příklad je tak zvaná heuristika dostupnosti. Heuristika je nějaké rychlé řešení něčeho, které není optimální, ale normálně je třeba dostatečně dobré. Já když se vás zeptám, jestli je bezpečnější jet na dovolenou autem k Balatonu, nebo letět do Egypta. Tak kdo by si vybral A jako bezpečnější variantu?
Minuta: 73
Kdo by si vybral B jako bezpečnější variantu? Máme tady poučené publikum. My tu bezpečnost hodnotíme podle téhle teorie heuristiky dostupnosti na základě toho, jak snadno nám na mysl přijdou příklady, nějaké salientní výrazné případy třeba pádů letadla. Nebo teroristických útoků. Ale ve skutečnosti to, jak nám to přijde, ta snadnost vybavení těch příkladů nemusí mít nic společného s tím skutečným rizikem. Když pak to objektivně zhodnotíte, tak riziko třeba terorismu je srovnatelné s rizikem úrazu v koupelně nebo pádu ze schodů a podobně. Že vás v tom v tom Egyptě někdo picne. Potom dlouho nic, pak nějaké riziko létání, pak dlouho nic, pak je jízda autem,
Minuta: 74
což je strašně nebezpečné, vlastně říká se, že nejrizikovější na letu do ciziny je jízda autem na to letiště. To máte největší šanci, že se zabijete. A pak dlouho nic a pak jsou zabijáci jako třeba nedostatek pohybu kouření a tak podobně. Ale to už je něco, čemu nepřisuzujeme takovou váhu, protože v médiích vidíme takové obrázky. Nebo takové obrázky. Tam nevidíme lidi, kteří umírají na cukrovku, vidíme nějaké bouračky v autech, ale asi to není tak výrazné nebo emotivní jako tyto obrázky. - A taky to nevzbuzuje takové emoce a právě to, že ty záběry spadlých letadel nebo teroristických útoků vzbuzují v nás silné emoce strachu nebo zhnusení, tak se nám to víc vryje do paměti, tím pádem ta vzpomínka je dostupnější, tím pádem intuitivně dáváme větší váhu
Minuta: 75
těmhle zprostředkovaným zkušenostem, ačkoliv právě z toho statistického hlediska skutečně nejrizikovější je cesta na letiště. - Kdybyste použili to pomalé myšlení, tak si vyhledáte tyto statistiky, rizika a podobně, ale to nikdo neudělá, protože použijeme to rychlé myšlení, protože v Egyptě vás zabijí teroristi. - A nemáme ten čas pořád si něco vyhledávat. - A mimochodem taky ještě zajímavá věc je, byl udělaný nějaký statistický výzkum, že útoky 11. září měly spoustu dalších obětí, odhaduje se, že možná až 1 600, což byli Američané, kteří zemřeli na amerických silnicích. Po 11. září prostě dramaticky narostl počet mrtvých na amerických silnicích, protože Američané se začali bát létat. Takže vlastně ti teroristé, tím, že vytvořili atmosféru strachu, zabili spoustu dalších lidí. Kdyby použili pomalé myšlení, tak by se jim to nemuselo stát.
Minuta: 76
Tady další nějaký vtipnější příklad. Vidíte lidi, kteří se ládují tady na pláži a říkají
Minuta: 77
Takže kotvení označuje tu situaci, kdy nějaká, často je to prvně prezentovaná informace, číslo, ovlivní náš úsudek toho, co je třeba ta férová cena. Tohle se často využívá při vyjednávání. Když se spolu dvě strany dohadují o ceně něčeho, tak často je to ta strana, která dá tu nabídku první, která ovlivní nejvíc, kde ta cena skončí. Při tom dohadování. Pokud jsem prodávající, tak napálím tu cenu vysoko, a ten druhý člověk, chtě nechtě, bude mít pocit, že ta férová cena, na které se pak máme dohodnout, je relativně vysoká. Tak můžete to využít pro sebe, ať už když budete prodávat auto, nebo když budete třeba vyjednávat o platu. V takových situacích je dobré být ten první, kdo nastřelí nějaké číslo. Ono se ukazuje, že i když to číslo je absurdně velké,
Minuta: 78
nebo naopak absurdně malé, když chcete levně nakoupit, tak to přece jenom ten vliv má na tu výslednou cenu. - Můžete třeba udělat vtip, tak já bych chtěl třeba ten plat sto tisíc. Ne, fakt ne, ale už jenom to, že zmíníte tohle číslo, může tu druhou stranu ovlivnit. Tak můžete zkusit takový vtip někdy, uvidíte... Ale fakt neříkejte, že jsem vám to poradil. - Takový klasický experiment, na kterém se to kotvení dokazovalo, bylo, že se ptali lidí nejdřív na to, jestli si myslí, že Mahátma Gándhí zemřel ve věku 8 let, to se ptali jedné skupiny, - Mladší nebo starší než 8 let. - A druhé skupiny se ptali asi 90 let. - 140 myslím. - 140 dokonce? A, to je pravda, to je ta absurdní varianta. No nicméně pak se teda ptali, tohle byly dvě skupiny, a pak se jich zeptali, aby odhadli, v kolika letech teda Mahátma Gándhí zemřel, no a ti lidé, kteří jako tu kotvu získali 140,
Minuta: 79
měli výrazně vyšší odhady než ti lidé, kteří měli tu kotvu 8 let, přestože to jsou tak absurdní čísla, že by to jako nikoho nemělo ovlivnit. A ta otázka byla, zemřel dřív, nebo později? Víme, že to je absurdní číslo, ale stejně to myšlení to ovlivní v tom následujícím odhadování. No a to kotvení se taky využívá třeba prodejci to využívají, když chtějí ovlivnit, jaký výrobek si máme vybrat. Tak když si vybíráme víno a máme v obchodě tyhle tři cenové varianty, tak většina lidí údajně sáhne po tom víně za 90 korun. Pokud jsem prodejce a chci zvýšit prodej vína za 140 korun, tak co udělám, začnu prodávat nějaké víno, které má výrazně vyšší cenu, tím posunu trošku tu kotvu, to vnímání toho, co teda je asi férová cena,
Minuta: 80
a lidi třeba uvažují způsobem – když dobré víno stojí čtyři stovky, tak za 90 korun se to asi nedá pít. Tak si radši koupím to víno za 140. Nakonec to je jenom o 50 korun dražší a na tu druhou stranu to mám 260, tak to je teda výrazně lepší. - A je vlastně úplně jedno, jestli si to víno za těch 400 někdo koupí, nebo ne. - Přesně tak. To tam neslouží fakt k ničemu jinému, než aby to kotvilo to naše uvažování o tom, co je ta standardní cena. Efekt rámování, to je ještě na mně, je efekt, který je způsobený tím, jak formulujeme nějaké tvrzení. Jak naše rozhodování o dvou situacích ovlivní to, jak si to naformulujeme. Takže když si porovnáte tahle dvě vyjádření
Minuta: 81
S vyjádřením
Minuta: 82
Ještě se tady neříká „Odejít z EU“, ale „Získat nezávislost“, aby to znělo dobře. - A tento efekt nemusí být nijak dramatický, to neznamená, že vlivem té formulace se najednou 50 % voličů zachová jinak, tento efekt může být malinký, to může být třeba 1 procento, 2 procenta. Ale vzhledem k tomu, jak těsně teď dopadala mnohá referenda, tak to může mít zásadní vliv. Takže na takovémto rámování rozhodně záleží. A nemělo by se to podceňovat. - Politici si toho jsou samozřejmě vědomi, takže oni se perou mezi sebou o to, kdo bude formulovat tahle tvrzení. Kdo bude nastavovat tu agendu a určovat, jak bude prezentovaná veřejnosti. Protože to má často zásadní dopad na to, jak ten výsledek někdy dopadne. - Tak toť vše k exkurzu do kritického myšlení
Minuta: 83
a teď něco, co si z toho můžete odnést na závěr. Tak máme taková tři hlavní témata závěrů. Co dělat, když čtete nějaký článek na internetu nebo koukáte na nějaké video a podobně, když hodnotíte nějakou informaci. Samozřejmě prostě nemůžete věřit všemu, co čtete na internetu, to věděl už Albert Einstein. Tady jenom nějaký jednoduchý check-list. Samozřejmě nemůžete si prověřovat úplně každý článek, který čtete, to byste se z toho zbláznili. Ale je možné všímat si nějakých varovných znaků. Třeba jestli ten článek říká nějaké skandální nebo překvapující informace, používá nějaké senzační titulky, takové ty clickbaity, na tohle musím kliknout. Pravda vás bude šokovat a tak podobně. Pak samozřejmě už byste možná teď byli lepší v rozpoznávání nějakých argumentačních klamů
Minuta: 84
když jsme vám jich pár ukázali, ale to také chce větší trénink, třeba si můžete pak všímat, jestli ten autor článku tam nemíchá nějaká objektivní fakta a jeho vlastní hodnocení. Nebo jestli třeba apeluje na vaše emoce. A pak si všímejte, jestli to, jak je ten článek napsaný, s vámi nějak rezonuje. Nejvíc nebezpečné je, když si říkáte
Minuta: 85
nebo
Minuta: 86
A v anglických vodách je velmi dobrý Snopes.com. A pak samozřejmě ohledně této mediální gramotnosti také existuje spousta dalších užitečných zdrojů jako třeba se nám hrozně líbí projekt Zvolsi.info, tak na to se určitě podívejte. A pak taky ještě třeba slovenský server Konspiratori.sk. Tak jestli si je chcete vyfotit... Tak foťte, foťte, sdílejte. Další skupina takových závěrů je, ne když něco čtete, ale když se nějakým bavíte. A máte možnost třeba reagovat. Ano, je možný přístup být skeptický, ale samozřejmě byste měli být zároveň i přátelští, ne a priori jako – ty mi tady tvrdíš nějaký kraviny. Samozřejmě musíte posuzovat kritickým myšlením jestli ta druhá strana vám dává dobré důvody pro to, co říká.
Minuta: 87
Platí spousta toho, co bylo na předchozím slidu, když čtete nějaký článek, prostě jestli se dopouští nějakých argumentačních klamů, apeluje na emoce a podobně. Jestli používá nějaký vágní jazyk, jestli říká „kvantové vědomí“ a tak dále. Když někdo něco takového používá, tak máte možnost zeptat se – vyjasněme to, prosím. Co tím přesně myslíš? Já tomu nerozumím. Nebo pokud říká nějaká silná tvrzení, tak chtějte slyšet silné důvody. A pokud vám říká, já nevím – támhle zlevnili zmrzlinu, tak sice tomu nemusíte věřit, ale není to nějaké silné tvrzení, které byste potřebovali podkládat nějakým silnějším důvodem než jeho osobní výpovědí. Ale pokud vám tvrdí, že Pharma Firm zatajují lék na rakovinu, tak asi byste od něj měli chtít slyšet silnější důvody. Než jenom, že to někde slyšel. Nebo že všichni to přece ví. Nebo když budou dávat důvody typu – mně to funguje,
Minuta: 88
nebo spoustě lidí to pomohlo, tak je jasné, že... Záleží, o co jde. Pokud jde třeba o nějaké medicínské věci, tak to není dostatečně dobrý důvod. A důležité taky je, si uvědomit, že není na vás, vyvracet mu to, co on tvrdí. On když vám bude tvrdit, že svět vzniknul minulý čtvrtek, a řekne
Minuta: 89
že on to myslel nějak rozumně. Snažte se tam najít ten rozumný důvod, jak on to mohl myslet. A doptat se ho. Nemyslíš tím třeba tohle? A pak, když tam tedy není žádný rozumný důvod, tak se snažit nepředpokládat, že je zlý. Může být třeba jenom nevzdělaný, nevědomý toho tématu. Nepředpokládat prostě, že ten člověk je pitomý, a když už, tak aspoň nepředpokládat, že je zlý. Že to myslí nějak špatně. - Spousta těch omylů se dá vysvětlit tím, že ten člověk udělal myšlenkovou chybu. Sami děláme myšlenkové chyby. Tak bude třeba rád ten člověk, když ho přistihnete při té chybě a on se bude moct poučit. Ideálně teda. Ale nemusí to být nutně tím, že je hloupý, my taky nejsme úplně hloupí, ale ty chyby děláme pořád. - Já jsem taky četl tu knížku a taky mě nenapadlo, že některé ty věci jsou ne úplně pravděpodobné. A pak důležitá věc je v těchto debatách,
Minuta: 90
obvykle máte tendenci snažit se tu druhou stranu přesvědčit o tom jejím omylu. Ale uvědomte si, jestli to má vůbec cenu. Jestli tady neztrácíte čas. Záleží na tom zase tak hodně, když přesvědčíte jednoho člověka? Padne to vůbec na úrodnou půdu? Můžete ho dokonce i utvrdit v tom jeho názoru ještě víc, když na něj budete třeba útočit. Tak můžete se třeba jednoduše zeptat
Minuta: 91
Jestli podporují to přesvědčení, jestli ho činí pravděpodobnějším. To pravidlo, které tady už zmiňoval Ondřej, čím silnější nějaké tvrzení je, nebo čím důležitější je pro vás, tím víc byste se měli pídit po tom, jestli je pravdivé. Hledat ty dobré důvody. Pokud já třeba netrpím cukrovkou, tak já si nepotřebuji ověřovat, jestli nějaká alternativní léčba je efektivní na cukrovku. Ale pokud bych jí trpěl, tak už bych se tomu pořádně věnoval. Anebo pokud bych měl nějaké hodně řekněme překvapivé tvrzení v kontextu toho, co lidé běžně přijímají, třeba že Země je placatá, tak bych pro to měl mít teda sakra dobré důvody, abych mohl někoho přesvědčit. Celkem asi intuitivní. Hledejte alternativní vysvětlení
Minuta: 92
pro nějaká svoje přesvědčení. Tím si ověříte, že vlastně... ... nebo pro nějaká fakta. Tím se naučíte vytvářet, hledat aktivně prostě jiná vysvětlení toho, co si myslíte. Naučíte se překonávat to svoje konfirmační zkreslení. To, k čemu máme přirozeně tendenci, je, jakmile si najdeme nějaké vysvětlení, spokojíme se s tím, spokojíme se s tím zdůvodněním, už nemusíme hledat dál. A budeme potom pořád citliví zase jenom vůči informacím, které už s tím nějak konvenují. Tahle schopnost hledat alternativní vysvětlení pro totéž kultivuje tu schopnost překonávat konfirmační zkreslení. - Přesně tak. Pro mě osobně velmi důležitá věc v kontextu toho, jak často se říká, že každý má právo na svůj názor
Minuta: 93
a že vlastně pravda je něco relativního nerezignujte na to, že pravdu lze hledat. Nebo že se jí lze přiblížit. To, že má každý názor, neznamená, že má každý pravdu, a to, že si každý může tvrdit, co chce, neznamená, že bychom měli všem měřit stejnou mírou, nebo že prostě když tady máme sto lidí a sto různých názorů, že teda se vlastně nedá ta pravda odhalit. Zvlášť pokud jde o ta faktická tvrzení. Tak prosím, nenechte se vmanipulovat do pocitu, že se nelze nějak přiblížit tomu, co je pravda. - Jestli můžu, tak je dost možné, že jak se teď mluví o tom různém ovlivňování fake-news a podobně, těmi alternativními servery, tak se mluví o tom, že jejich cílem není ani tak snažit se nás přesvědčit o nějaké pravdě,
Minuta: 94
že NATO je zlé a podobně, ale spíš udělat tady takovou žumpu informací, které vedou k takové rezignaci lidí na tuhle aspiraci k pravdě. Že si pak lidi řeknou, že je to vlastně všechno složité, já to nemůžu vědět, jak to opravdu je, kdo tahá kde všude za ty nitky. Nemůžu vědět pravdu, asi žádná pravda ani neexistuje nebo je někde uprostřed. To je cílem těch dezinformací často. Takže myslím, že tomu je důležité se bránit. A na závěr pravidlo číslo jedna
Minuta: 95
tak by se asi vlastně žilo líp. A nebylo by tady tolik dezinformací. A nešířily by se kraviny. A s tím souvisí poslední graf, poslední efekt, který chceme říct, tak zvaný Dunning-Kruger efekt, který říká, čím méně toho někdo ví o nějakém tématu, tak tím sebevědomější je v prezentaci svých názorů. Na to téma. Je na to spousta studií, ti nejhorší studenti typicky mají největší sebevědomí, tvrdí, že budou na konci semestru mít nejlepší známky. Bohužel. A tím pádem to vede k tomu, že ti lidé, co jsou nejvíc slyšet, co jsou nejvíce ochotni mluvit o nějakém tématu, jsou prostě často lidé, kteří o tom zdaleka tolik neví. Protože zase, pak když už o tom někdo něco ví a překoná Horu kravin, tak padá do Údolí osvícení,
Minuta: 96
na jehož dně si říká – tohle nikdy nepochopím. Mimochodem doktorát je právě skvělá zkušenost tohohle sešupu, kde přinejlepším se teď s Ondrou škrábeme někde tímhle směrem, ale dlouho jsme se teda potáceli tady. A jeden z důvodů, proč děláme ten kurz až teď, je, že už máme pocit, že už jsme snad na téhle vzestupné dráze, ale zdaleka nemáme takové sebevědomí jako třeba ve druháku na vejšce. Takže tolik ten Dunning-Kruger efekt a z toho pravidlo o epistemické skromnosti. Bylo by skvělé, kdybychom dokázali přiznat, že něco nevíme, být schopni opravit se a i podporovat v ostatních to, aby... odměňovat je za to, když sebe sami opraví.
Minuta: 97
Protože aby se tahle norma toho, že lidé, pokud něco neví, aby přiznali, že to neví, aby se uchytila ve společnosti, tak si musíme navzájem dávat zpětnou vazbu, kdy budeme odměňovat ne tolik to, že někdo má pravdu, jako případy, kdy se dokáže poučit a opravit svoji chybu. Což je něco, co vzdělávací systém úplně nepodporuje, ale bylo by hrozně fajn, kdyby to dělal, ale můžete to dělat každý z vás. A to je od nás vše. Děkujeme za pozornost. - Tak já moc děkuji pánům přednášejícím za to, že nás uvedli do
Minuta: 98
rozpoznávání keců, aspoň toho, co se dalo stihnout za hodinku a čtvrt, což je samo o sobě dost silný nadlidský úkol. Ještě možná zmíním jednu věc, pánové mě případně opraví, kterou bych rád, abyste si všichni odnesli z téhle přednášky. Prosím vás, nemyslete si, tím, že jste byli teď na té přednášce, že tyhle věci, že jste vůči nic imunní. Fakt ne. Jo, možná víte víc než lidé, které teď potkáte na ulici až půjdete z Filozofické fakulty, ale neznamená to, že vás nikdo nevezme na hůl, že vám nikdo nic nenakuká a že někomu nezbaštíte nějaký fake. Berte to jako příležitost pracovat na sobě, naučit se rozpoznávat ty věci, ale jestli teď půjdete do hospody a budete říkat, že na nás nikdo nemá, tak vás natáhne hnedka hospodskej. To vám můžu téměř garantovat. Pojďme k dotazům. Jak jsme říkali na začátku, soutěžíme o knihu, kterou teda přednášející rozcupovali tolik, že nevím, jestli ji ještě někdo chce.
Minuta: 99
- To se týkalo jedné kapitoly. - Dobře, je to jenom jedna kapitola. - Ne, tak knížka je výborná, to si rozhodně přečtěte. A můžete si nejdřív schválně zkusit sami se podívat, co vám v tom třeba nebude sedět, protože já jsem v tom selhal. Tak třeba vy dokážete rozpoznat něco jako – to mi úplně nesedí. A pak teprve si přečíst nějaké články, které se k tomu teď publikují na internetu, co tam všechno není pravda úplně. - Tak tentokrát nemáme bohužel bezdrátové mikrofony, takže vás poprosíme, mluvte nahlas, když budete mít dotaz. Asi přednášející poprosíme, potom aby to zopakovali, aby to slyšeli všichni. Máme nějaký dotaz hnedka? - Já bych se chtěla zeptat, jestli takhle přednášíte na pedagogických fakultách, protože všichni učitelé, i ti nově přicházející do škol, požadují po dětech rychlé myšlení a nesnášejí žáky s kritickým myšlením. - Děkuju. - Mluvím z vlastní zkušenosti.
Minuta: 100
- Děkuju, dotaz byl, jestli přednášíme kritické myšlení na pedagogických fakultách, to je náš cíl. My jsme teď tak zvaně opilotovali ten kurz kritického myšlení pro zahraniční studenty tady na Filozofické fakultě, ale když jsme se rozhodovali, že ten kurz vytvoříme, tak my chceme především učit učitele. Na středních školách, ale možná i na základních školách, aby oni si to nějak zpracovali didakticky a ideálně to učili děti. Takže doufáme, že nás nějaká pedagogická fakulta bude chtít. - Dotaz je, jestli se Donald Trump bude rozhodovat intuitivně? A jak to dopadne. Na základě toho, co říkal Ondřej, odpověď závisí na tom, jestli má expertizu v té oblasti, ve které se bude rozhodovat. - A jak má rychlou zpětnou vazbu, když se někde splete.
Minuta: 101
Jakože na nějaké věci, jako třeba na jadernou válku, máte jenom jeden pokus. Dostanete zpětnou – to asi nebyl dobrej nápad. Asi by bylo lepší použít to pomalé myšlení tam. - Tak já to budu s dovolením prokládat nějakými dotazy, které máme ze sociálních sítí. Lukáš by třeba chtěl vědět, jak velkou roli ve schopnosti nebo dovednosti kriticky myslet podle vás hrají vrozené dispozice a jestli se může kritickému myšlení naučit opravdu každý. - To je velmi dobrý dotaz. A abych vás tady nějak nebullshitoval, tak já na to nemám data. Já nevím o studii, která by tohle nějak zkoumala, jestli záleží nějak hodně na vrozených dispozicích. Já intuitivně bych si řekl, že do nějaké malé míry jo, asi musíte být schopni prostě nějakého elementárního myšlení, ale myslím si, že to je spousta věcí, které se dají trénovat.
Minuta: 102
A dá se začít i jednoduchými věcmi, které už můžete trénovat malé děti. To dítě, když se ptá proč, tak to je super. Ptej se dál proč. Když ti někdo něco říká, ptej se dál proč. Chtěj slyšet důvody. A nauč se taky dávat důvody. Jakékoliv důvody, aspoň něco, i to je nějaký trénink. Takže já myslím, že kohokoliv můžeme trénovat v nějakým typu kritického myšlení. - Já bych jenom zdůrazňoval to, že jde o trénink. Kritické myšlení je nějaká dovednost, kterou my si musíme zkoušet, abychom se v tom zlepšovali. Není to znalost typu anatomie, kterou bychom si vyslechli na přednášce, a tím se to naučili. My jsme vám dali takovou ochutnávku, ale jestli díky tomu bude vaše kritické myšlení silnější, nebo ne, záleží na tom, jestli to budete nějak praktikovat. Jestli ty naše rady a tipy někdy použijete a to své myšlení vycvičíte v tomhle typu uvažování.
Minuta: 103
(Publikum)
Minuta: 104
Kdy se snaží odlišovat ta fakta a to hodnocení. Ale nevím, jestli nějaké české noviny takhle úplně fungují. - Já to jenom doplním, že aspoň v tom českém kontextu já se víc orientuji podle autora toho článku. Protože i v těch médiích, která čtu pravidelně, tak vím, že jsou lidé, kteří právě třeba trošku směšují ta fakta a to názorové zabarvení. Takže na to si dávám pozor a nechtěl bych jmenovat jedno médium. Jako můžeme vám asi přiznat, co čteme, ale rozhodně si nestojíme za tím, že to jsou TA seriózní média. (Publikum)
Minuta: 105
nebo na charakterových vlastnostech. Znovu musím říct, nevíme, nemáme na to data. To, co si já matně vybavuji z nějakých průzkumů, bylo, že to je víc záležitost dispozic. Jako charakterové vlastnosti není úplně to správné slovo, ale řekněme nějaké kognitivní návyky nebo prostě přístup ke zpracování informací. Ale asi bych tipnul, že tam bude zase nějaký práh toho IQ, pod kterým už vytvářet tu metakognitivní reflexi, to monitorování vlastního uvažování už je výrazně zhoršené. Takže to může být jedna překážka. Ale jestli to funguje i naopak, že čím větší IQ, tím lepší kritické myšlení, jaká tam je souvislosti, to si netroufám tvrdit. - Rozhodně ne nějaká nutná, je spousta velmi chytrých, vzdělaných lidí, kteří šíří naprosté bludy.
Minuta: 106
Není to žádná záruka. - Tak pojďme zase ještě na chviličku na dotaz z Facebooku. Na tohle určitě data mít budete. Jaký je váš oblíbený bullshit z české mediální scény za poslední dobu? - Máš nějaký? - No, mně se hodně líbila ta reportáž Infiltrace o Aktipu, protože tam se objevila fakt spousta věcí, které my na těch kurzech učíme. Od toho Forrerova efektu až po nějakou tu sugestivitu, bullshit s kvantovými vlnami při léčení, byl tam i ten kardivar, který změřil, že ta žena má všechno v normě, a bylo to překroucené a vysvětlené tak, že to tělo už se tak naučilo předstírat, že je v normě, až ošálilo i ten přístroj. Takže to je, to mi teď vytane na mysli jako oblíbený bullshit.
Minuta: 107
- Já jsem se chtěla zeptat, jak je na tom víra s kritickým myšlením. - Opět, nemám z hlavy žádnou studii, která by něco takového zkoumala. Ono je taky těžké, jak byste takovou studii udělala, protože to kritické myšlení není jedna nějaká dovednost. To je prostě celá paleta nějakých dovedností. Takže pak byste museli sestavit nějaký test kritického myšlení, který bude testovat všechny tyhle komponenty, a pak to nějak korelovat zase s nějakou religiozitou, kterou zase je těžké nějak kvantifikovat. Nevím. - Teď nevím, jestli jste to nemyslela tak, jestli člověk, který myslí kriticky, může věřit. Takhle jste to myslela? Já jsem teda jenom formuloval tu otázku, ale my na to máme trošku jiný názor tady s Ondřejem. - Máme? Já nevím teda o tom.
Minuta: 108
Já si myslím, že se to teda rozhodně nevylučuje. Vůbec ne. Jako třeba... Církev byla hodně aktivní, nebo pořád ještě je aktivní v boji proti různým pavědám, které označuje za okultismus třeba, a snaží se třeba ukazovat lidem, proč třeba nějaké... i třeba proti homeopatii se vyjadřuje a tak podobně. - Ale zase je tam to, že lidé v podstatě něčemu věří. Je spousta věcí, na které nejde použít kritické myšlení. - Jo, to je určitě oprávněná hypotéza, kterou bychom museli nějak testovat. Jo, a priori to dává smysl, já věřím, že na to určitě nějaké studie existují. - Tady ta otázka je komplikovaná v tom, že není úplně jasné, co všechno obnáší ta víra. Ale kdybych se omezil jenom na ta tvrzení, která jsou součástí té církevní dogmatiky, třeba tvrzení o tom, že Země byla stvořena před 6 000 lety,
Minuta: 109
tak musím kriticky posoudit to, že to je v naprostém rozporu s tím, co říká vědecký konsenzus, a pro mě osobně je věda v současné době nejlepší způsob, jak se dobrat pravdy o nějakých faktických tvrzeních. Takže tam si myslím, že ta víra nemá prostor dávat dobré důvody pro tahle faktická tvrzení. Ale pokud jde o nějaký spirituální přístup člověka, tak tam už to kritické myšlení, myslím, může jít, může konvenovat i s tou vírou a není to v žádném rozporu. Nebo nevidím tam žádný rozpor. Ta víra je jiný typ vztahu než poznávací. Takhle bych to formuloval.
Minuta: 110
- Já mám trošku osobnější dotaz. Martine, vaše obutí je součástí sociálního experimentu? - A co byste s tím chtěl testovat? Ne, není to součástí experimentu. To je takový vrtoch, který jsme si kdysi vytvořili s kamarádem, že jsme si koupili každý jeden pár bot, pak jsme si je vyměnili a není v tom žádný hluboký význam. - Pojďme zase jednu online otázku. Jaká je podle vás cena za to, že v situacích, kdy bychom měli používat to myšlení pomalé používáme to rychlé. Jaká je cena za to, že... Dobře nemůžeme si ověřovat všechna fakta, to jste řekli, to bychom se zbláznili, ale jaká je cena, když automaticky všechno necháváme na tom rychlém myšlení a to pomalé nás netrápí, že bychom si někdy něco ověřili, to je moc námahy, už je večer, tak se radši ještě koukneme na telku.
Minuta: 111
- Já myslím, že ta odpověď zase závisí na tom, v jakém prostředí se pohybujeme. Jak tady Ondřej zmínil, to rychlé myšlení se vyvinulo pro prostředí, ve kterém už dávno nežijeme, žijeme v tom silně kulturním prostředí, v nějaké organizované společnosti, kde se rozhodujeme o tom, jakou si vezmeme hypotéku, a tam když se rozhodujeme rychle, tak můžeme udělat botu, kterou si poneseme třicet let. A i nějaké výzkumy ukazují, že lidé mnohem víc času věnují třeba vybírání auta nebo i televize než vybírání hypotéky. A pokud jsem v prostředí, ve kterém to rychlé myšlení vede k systematickým chybám, a vytvářím tam hodně zásadních rozhodnutí, no tak ta cena může být vysoká. Asi takhle bych to shrnul. - A pak třeba když jsme viděli ten dokument o Aktipu,
Minuta: 112
tak ta cena může být třeba i vaše zdraví. Jsou takové příklady. (Publikum)
Minuta: 113
Nebo můžete to pak nějak objektivizovat, že by přišly dobré spoustě lidem. Pokud je to nějaká vědecká teze, tak přijde to jako dobrý důvod nějaké vědecké komunitě odborníků a tak dále. A nebo potom spousta těchhle věcí třeba i ve vědě se posuzuje ne jako pravda – nepravda, ale pravděpodobnostně. Prostě jsme si něčím tak a tak jisti a tuhle jistotu revidujeme na základě nových informací. (Publikum)
Minuta: 114
že prostě to zastropuju a řeknu, to není pravda. - Já bych to jenom doplnil, o to, že u téhle otázky je dobré rozlišit mezi tak zvanými hodnotovými a faktickými výroky. Faktické výroky jsou výroky, které tvrdí, že něco na světě je nějak, a hodnotové výroky jsou výroky, které říkají, že něco by se mělo. Třeba, neměli bychom jíst maso. To je hodnotový výrok. Tam jestli je nějaká objektivní pravda, nebo ne, je diskutabilní u těch hodnotových otázek. Ale u těch faktických otázek si myslím, že pořád ten pojem „pravda“ má smysl, v klasické filosofické definici je pravda shoda se skutečností, ale my na to nemůžeme přijít jinak, než že sbíráme ty dobré důvody. Dobré důvody jsou takové, které činí to přesvědčení pravdě-podobnější. Garantují nějak, že to přesvědčení je pravdivé. To je to, co hledáme.
Minuta: 115
A důležitý je ten moment toho, že my se snažíme přiblížit té pravdě, ne že si jsme jistí, že teda teď jsme ji uchopili. (Publikum)
Minuta: 116
tak srovnáme tuhle asymetrii téhle schopnosti manipulace. Pokud každý bude vědět, jak se dá manipulovat, tak nikdo nebude mít koho manipulovat. Tak pojďme poslední dotaz z publika, támhle se paní hlásila. (Publikum)
Minuta: 117
(Publikum)
Minuta: 118
a kdy naopak je lepší mlčet. To je náš expertní odhad už. - Tak a poslední dotaz, ten přišel z internetu, ale mně se hrozně líbí, jak má člověk postupovat nebo jak se cvičit v tom, aby byl vždy dostatečně kritický nejen k myšlení, tvrzení a kecům těch ostatních, ale i zejména k vlastnímu. Aby byl vždycky vnitřně pravdivý a zcela upřímný sám k sobě, nic si nenamlouval, sám před sebou se neobhajoval a nedeformoval pravdu podle svých přání. - No tak to je otázka na víc než Nobelovu cenu možná. Ale když bych to řekl stručně. My všichni jsme mnohem lepší kritici názorů ostatních než názorů svých, to, co můžeme udělat, nebo co by obnášelo pěstování kritického myšlení, je, vlastně si v hlavě přehrávat nějaký hypotetický dialog. Ptát se třeba sebe sama, jaký protiargument by mi někdo mohl dát
Minuta: 119
na to, co si myslím. A tím, že si položí tuhle otázku, vygeneruje ten protiargument, tak najednou na základě toho zase bude chtít to tomu druhému nandat, vyvrátit to zpátky, aby se utvrdil v tom svém přesvědčení, a tímhle hypotetickým dialogem, který vlastně přehrává to kritické myšlení vůči někomu jinému, když si to zvnitřní po nějaké době, tak se naučí držet se v mezích kritického myšlení. Tohle by byl nějaký můj praktický tip. - Jo, já souhlasím a i ten poslední slide byl celý o tom, na co si dávat pozor u sebe. - Dobře pánové, moc vám děkujeme.

Předchozí video

Na Vlně Podnikání #46: Tomáš Zetek o sebepoznání a psychologii v korporátech

Další video

#4 Elektro vs spalovací motor část 1 | Teslacek