Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!
◄ Předchozí
Seznam videí
Další ►

Jiří Grygar – Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

Kompletní záznam přednášky pana doktora Jiřího Grygara na téma “Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát”. Podívali jsme se na některé “nevykořenitelné bludy” současné (nejen české) společnosti, kterým nejen že lidé stále ještě věří, i když již byly dávno vědou vyvráceny, ale jsou za ně také ochotní zaplatit nemalé peníze.

Jiří Grygar a jeho přednáška “Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát”, která se konala dne 29.5.2017 ve Velké aule Filozofické fakulty v rámci projektů Večery na FF UK a Neurazitelny.cz

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud přednášky raději posloucháte než sledujete, můžete si tuto přednášku Jiřího Grygara dopřát jako podcast zde: http://neurazitelny.cz/boj-s-lidskou-hlouposti-se-neda-vyhrat/

Zajímavá videa s přednášejícím Jiří Grygar:
Jiří Grygar – Jsme ve vesmíru sami? (KS ČAS 5.6.2017)
RNDr. Jiří Grygar, CSc., Žeň objevů 2016

Jiří Grygar – zajímavé odkazy:
Jiří Grygar na Wikipedii
Jiří Grygar – osobní stránky
Jiří Grygar v rozhovoru pro iDnes

Automatický transcript

Minuta: 0
Tak, vážené kačerky a kačeři, SMÍCH ten titul dnešního povídání "Boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát" je první částí citátu Jana Wericha, který pokračuje takto
Minuta: 1
Ten citát je předznamenáním toho našeho klubu. A ten klub vznikl v roce 1994 poměrně brzy po převratu, protože se ukázalo, že to, na co jsme se všichni těšili, totiž že budeme mít svobodu projevu jako v každé demokratické zemi, tak se začalo velmi rychle zneužívat. A v ještě daleko větší míře se zneužívá v současné době, jak sami jistě všichni vnímáte. Ten bezprostřední důvod pro vznik Sisyfa přišel nikoliv od nás, vědeckých pracovníků či pedagogů, ale od novinářky, paní Věry Noskové. My jí proto říkáme matka zakladatelka. Protože ona tehdy pracovala v nějaké redakci časopisu, kde po ní šéfredaktor chtěl, aby propagovala různé věci, které za komunistického režimu byly trochu jako v podzemí. A to byla právě třeba i astrologie,
Minuta: 2
ale ještě i jiné takové podivné nauky. které se potom vydávali po převratu za to, že to byli vlastně disidenti, kteří teď mají konečně svobodu projevu a mohou se veřejně vyjadřovat. A to ji velmi štvalo, a dokonce z té redakce potom odešla, protože to nemínila snášet a nás, kteří jsme se s ní znali začala přesvědčovat, abychom založili nějaký klub proti tomu. Což se nakonec stalo. My jsme se domnívali, ten Klub skeptiků, jak se to nazývá, skepticky jsme si mysleli, že na to úvodní zasedání které se konalo tady kousek odsud na Akademii věd, tak že přijde takových dvacet, možná třicet lidí, kteří by se do toho dali. Kupodivu ten sál byl nabitý podobně jako je ten sál nabitý tady. Takže to bylo první, že skeptici byli příliš skeptičtí a že se našlo dost lidí, kteří nám začali fandit. A takhle to pokračuje i dál.
Minuta: 3
A já bych vám chtěl dnes ukázat na několika případech z té zkušenosti, kterou máme, co se v tom oboru asi děje. A chtěl bych k tomu říci, že jsme si od samého počátku byli vědomi jedné věci, která se teď právě ukazuje v posledních letech jako úplně světová epidemie. Že totiž lidé, kteří nepracují třeba ve vědě, kde je to kritické myšlení naprosto klíčové, by se měli naučit základům kritického myšlení alespoň v takové míře, aby dokázali rozlišit falešné informace nebo dokonce neinformace od skutečného poznání. To se kupodivu neděje. A my jsme od samého počátku ukazovali, že tohle je to hlavní nebezpečí. Že to přesahuje do běžného lidského komunikačního prostoru a dnes máme to, co je následek, to znamená ta doba postfaktická, kdy už vůbec nezáleží na tom, zda mluvíte pravdu nebo nemluvíte, jenom jde o to, abyste to říkali hodně nahlas a pořád dokola
Minuta: 4
a nakonec tomu vždycky mnoho lidí uvěří. Ostatně asi si pamatujete ten Göbbelsův výrok, který pochází od hlavního nacistického propagandisty, který říkal, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. No tak v téhle době žijeme. A jak skutečně Werich předvídal, tak se to nedá vyhrát. Ale přesto si myslíme, že je naší povinností už s ohledem na akademický slib, který jsme slibovali, když jsme končili vysokou školu, abychom se aspoň trošičku bránili. To první, čeho si budu všímat nejvíce, protože to je vlastně můj byznys, je astrologie, která vznikla už ve starověku. A takové nejvýznamnější události, které potom tu astrologii rozšířili, se odehrály na jihovýchodním pobřeží Středozemního moře. A ta základní teze astrologie se dá vyjádřit takovou tezí,
Minuta: 5
že z postavení Slunce, Měsíce a planet, které se na hvězdném pozadí neustále přemisťují a z času narození člověka, lze určit jeho osud a jeho povahu. Dokonce se to potom ještě rozšířilo, že nejen o lidi, ale i o města. Když byla založena města nebo vznikly nějaké státy, tak i pro tyto státy nebo pro ta města se dají horoskopy sestavit. To znamená předvídat osudy těch států nebo měst. Je zajímavé, že poměrně brzy se objevili kritici a z nich nejvýznamnější byli katoličtí učitelé. Svatý Augustin už ve čtvrtém století křesťanského letopočtu kritizoval astrologii jako nesmysl. A dokonce nejen na základě nějaké ideologie, tedy katolické teologie, ale na základě experimentu.
Minuta: 6
Protože si všiml, že když se současně narodilo dítě v rodině bohaté a současně v témže městě a v témže čase v rodině otroka, tak potom zkoumal jejich osudy a zjistil, že ty osudy jsou absolutně rozdílné, že spolu vůbec nesouvisejí. Další takový církevní učitel je ze středověku, je to svatý Tomáš Akvinský. Tady vidíte jeho životní data. Tak ten také prohlašoval, že je absolutní nesmysl věřit tomu, že je něco predestinováno, že každý člověk je za svůj osud a život odpovědný a že záleží na něm a ne na nějakém rozestavění planet v okamžiku narození, jak se bude chovat nebo co by měl dělat. Nicméně astrologie tohle všechno přežila. Zajímavou roli v tom sehrál Johannes Kepler. Dokonce přímo tady v Praze a kousek odsud v ulici Karlově bydlel.
Minuta: 7
A protože císař Rudolf, který mu slíbil honorář jako císařskému matematikovi, to je možná vlastně krásná historka... Protože do Prahy tehdy přišel nejdříve Tycho Brahe, který byl exulant. Byl vlastně vyhozen z Dánska, takže byl uprchlík. A přišel do Prahy na pohostinný dvůr císaře Rudolfa v roce 1600. A právě když se to dozvěděl Kepler, tak přišel taky do Prahy, taky jako uprchlík, pro změnu ze Štýrského Hradce. A tady v Praze tehdy panovala taková atmosféra, že uprchlíci byli přijímáni, a dokonce velice dobře honorováni. Takže Rudolf nabídl Tychonovi roční honorář ve výši 2000 zlatých. A to byl císařský astronom. A potom to byl Kepler, to byl císařský matematik,
Minuta: 8
tak ten měl 1000 zlatých. Takže astronomové byli placeni dvakrát lépe než matematici. Ale abyste měli představu, jaké byly tehdy poměry, tak nejvyšší státní úředníci na rudolfinském dvoře dostávali roční platbu 400 zlatých. To už se hodně změnilo od té doby, že?... Ty poměry. SMÍCH No a Kepler měl nakonec problém, protože ona ta císařská kancelář mu ty platby nedávala v plné výši a někdy vůbec ne. Kepler měl rodinu, a tak měl docela bídu. Takže nakonec mu nezbylo nic jiného, než aby začal urozeným pánům, šlechticům, sestavovat horoskopy. A to na základě těch pravidel, která byla známa od starověku, právě od těch starověkých astrologů. Ale Kepler byl zase natolik kritický, že srovnával ty horoskopy se skutečnými osudy těch lidí, zaznamenával si to. A zjistil, že mu to nefunguje. SMÍCH Takže ty horoskopy pak různě opravoval, a tak dostával další peníze.
Minuta: 9
SMÍCH Nakonec to dopadlo tak že Kepler pronesl památnou větu, která se dochovala, že
Minuta: 10
kteří astrologii věřili a kteří ji propagovali, psali o tom. A skutečně se domnívám, že si mysleli, že to k něčemu je. A jeden z těch lidí působil přímo tady na Karlově Univerzitě. Jak vidíte, byl to pan profesor Zdeněk Neubauer, který původně vystudoval biologii a byl poměrně vynikající biolog skutečně světové pověsti. Pak se dostal do těch politických problémů, které byly s biologií. Protože jak víte, biologie byla poškozena tím, že se tady u nás v tom komunistickém režimu nesměla vyučovat genetika. Což bylo zvláště pikantní, když uvážíte, že genetiku založil opat brněnského augustiniánského kláštera Řehoř Mendel. Tak najednou to byla buržoazní pavěda. A já sám si pamatuji, já jsem studoval v Brně na Přírodovědecké fakultě, že na Masarykově univerzitě se tehdy v roce 1952 konala celostátní konference,
Minuta: 11
na kterou museli přijet právě všichni čeští a slovenští biologové. A ta konference měla úžasný název
Minuta: 12
Ale nebyl sám. Další takový člověk, který má za sebou docela solidní vzdělání, a dokonce velké úspěchy v oboru, ve kterém studoval, to byl Doc. Ing. Antonín Baudyš. Jak si možná ještě někteří vzpomenete, to byl také potom politik, byl dokonce ministrem obrany v té federální vládě. Tak Baudyš, který byl odborníkem na jemnou mechaniku a optiku a všichni studenti potvrzovali, že měl vynikající přednášky z toho oboru a že tedy vychoval celou řadu lidí, kteří potom byli dobrými optiky, tak najednou v té době, kdy byl v té politice, tak se doslova zbláznil a začal propagovat astrologii. A to takovým způsobem, že když potom z politiky odešel, tak si zřídil v Praze kancelář, bylo to poblíž Veletržního paláce. A kolem té kanceláře jsem občas chodil. A tam měl takový nápis
Minuta: 13
SMÍCH Tak to byl jeho slogan. A tam bylo v tom jeho letáku nebo potom už i na internetu napsáno, že za hodinu té astrologické předpovědi, kterou vám udělá, tak podle obtížnosti osudu zaplatíte 1 500 až 3 000 korun, což ještě v roce 1992 byly slušné peníze. No a potom tedy mohl člověk dostat zdarma nahrávku na magnetofonovém pásku, takže si to doma mohl znovu přehrávat. Takže to už bylo v ceně tady toto. SMÍCH Takže Baudyš to skutečně provozoval s velkým úspěchem až do své smrti. Pro nás Sisyfofce se velmi proslavil, protože když vstoupil do úřadu amerického prezidenta Bush, a to byl ten starší Bush, tak předpověděl na základě jeho horoskopu,
Minuta: 14
který Baudyš ihned sestavil, že tento prezident zemře v úřadu. Nevěděl jenom, jestli to bude atentát, nebo jestli to bude přirozená smrt. No tak jsme si to poznamenali. Já jsem byl tehdy už ve fyzikálním ústavu a najednou mi volali ze Spojených Států z New Yorku, volali z agentury Associated Press, co na to říkám. A já jsem říkal, že je to pěkná ptákovina. A my jsme si to ale poznamenali, protože to bylo ve všech novinách, mnohokrát to bylo opakováno. Takže jsme počkali ty čtyři roky. Bush to přežil. Byl zvolen znovu. Tak jsme počkali ještě další čtyři roky. No a Bush byl pořád naživu, tak potom jsme dali teprve Baudyšovi Bludný balvan. SMÍCH POTLESK No a ten třetí astrolog, který pochází z vědeckých kruhů, tak to je pan doktor Milan Špůrek, ten je dosud naživu
Minuta: 15
a dosud tu astrologii provozuje. A přitom je povoláním geolog a zase docela dobrý geolog, ale také se zbláznil. A to jsem zase zažil z toho důvodu, že ke konci komunismu u nás vycházel velice dobrý časopis, byl to měsíčník, jmenoval se Technický magazín. Říkalo se mu zkratkou "téčko". Mimochodem v tom "téčku" v roce 1989 zjara dnešní prezident publikoval článek, který byl tehdy velmi populární. Jmenovalo se to Prognostika a přestavba. A tam vlastně kritizoval tehdejší režim zcela otevřeně, takže získal nesmírnou popularitu. A my, kteří jsme byli v redakční radě jsme z toho samozřejmě měli průšvih, že jsme to nechali vůbec vytisknout. Tak se to potom řešilo na Ústředním výboru Komunistické strany, co tedy s tím časopisem. A my jsme požádali Ústřední výbor, aby někdo z toho Ústředního výboru ukázal na slabiny toho článku Ing. Zemana.
Minuta: 16
A to byla jedna soudružka, která to skutečně napsala. My jsme jí to velice rádi otiskli, protože to byl takový soubor pitomostí, že to samo bylo nejlepší reklamou... SMÍCH Takže do tohoto časopisu začal psát právě ten doktor Špůrek, ale až po převratu a nepsal o geologii, ale o astrologii. Jako že je to vynikající obor, že je to skutečně solidní. A on se začal zabývat nikoliv osudy jednotlivců, ale osudy měst a států. Rozpadlo se Českovslovensko, jak víte, v roce 1993 vzniklá Česká republika a Sloveská republika. A Špůrek to korunoval tím, že do toho svého měsíčního příspěvku, ten Technický magazín, to byl stále měsíčník ještě i po převratu, tak napsal naprosto úžasný článek o vyhlídkách České republiky v nejbližším období. A teď tam měl ty aspekty a ty ascendenty a descendenty a všechno to v té astrologii, taková ta veteš.
Minuta: 17
A z toho odvodil, že jsou dvě možnosti. Že buď Českou republiku budou řídit politici racionálně a v tom případě bude prosperovat, a nebo ji budou řídit neracionálně a v tom případě půjde do kytek. SMÍCH No tak to by vás nenapadlo, že? SMÍCH Takže je neuvěřitelné, jak lidé, kteří tohle říkají, nechodí kanály, ale mají dokonce své posluchače a své příznivce. To mě fascinovalo. Takže já jsem například následkem tady toho Špůrka z té redakční rady vystoupil. To, co jsem neudělal za komunistů, tak jsem udělal kvůli němu. Protože tohle mi připadalo naprosto šílené. Ta redakce se bránila tím, že je to čtené. Takže ten časopis je čtený, a tudíž může vycházet. A skutečně je pravda, že nakonec stejně zkrachoval i s tou astrologií. Takže už dneska neexistuje.
Minuta: 18
My jsme měli naštěstí samozřejmě lidi, kteří se proti tomu ostře postavili. Takže tady uvádím dvě jména. Především dnes již zesnulého profesora astronomie na Karlově Univerzitě, Vladimíra Vanýska, který byl shodou okolností mým školitelem. A ten se do toho pustil velice ostře a napsal velmi přesvědčivou kritiku, jak je možné, že ve 20. století se ještě astrologie bere vážně. A pak také velice pěknou knížku na to téma napsal ředitel pražského planetária a hvězdárny Ing. Marcel Grün. Ovšem ty knížky už jsou pochopitelně rozebrané, ale jsou tedy docela kvalitní. Teď se na tu astrologii trošku podívám, i když to je vlastně pro mě vždycky takové dost náročné. Takové trauma, jak je to možné, že tohle lidé ještě pořád berou. No tak ta první námitka, která vlastně pochází od sv. Augustina, je ten paradox dvojčat. Když máte dvojčata, zejména pak jednovaječná,
Minuta: 19
tak ta dvojčata se narodila prakticky stejně, na stejném místě. Tudíž mají s přesností, kterou se tehdy měřil čas a poloha, uvědomte si, že ve starověku nebyly ani kyvadlové hodiny, byly vodní hodiny a nebo sluneční hodiny, takže ty měřily čas s přesností na desítky minut. A úhly se tehdy měřily s přesností na jeden stupeň. To byla rozlišovací schopnost lidského oka. Takže nebylo možné objasnit paradox těch jednovaječných, ale zejména potom dvojvaječných dvojčat. Kde tedy u těch jednovaječných, jak dnes víme, je genetická souvislost, takže ta dvojčata se chovají stejně, i když se potom ocitnou v různé situaci. Ale dvojvaječná dvojčata jsou prostě cizí. Tam má každé to dvojče jiný genom. Takže oni se rozhodně narodili na stejném místě, čili teoreticky musí mít stejné osudy. To je to, co ten sv. Augustin říkal o tom dítěti otroka a dítěti nějakého toho patricia.
Minuta: 20
Ale tady to mohlo být pro jakákoliv dvojvaječná dvojčata, tak to také jasně nefunguje a mají rozdílné povahy a osudy. Takže to je Jirkova první námitka. Druhá námitka je astronomická. Starověcí astronomové už zjistili, a to zjistili dokonce v době před Kristem zásluhou antického astronoma Hipparcha, že ta zemská rotační osa, která je takhle šikmo, - jak víte dobře, tím vznikají roční doby, protože jak běháme kolem Slunce, tak ta osa stále míří stejným směrem, ona se nekývá ke Slunci, ona prostě drží vůči vzdáleným hvězdám, což je docela zajímavé - tak že tato osa navíc vykonává takový pomalý krouživý pohyb. Takže to, co je třeba teď léto, tak za nějakých 8000 let bude zima apod. A to znamená, že také Slunce, které je v určitých souhvězdích v určité roční době, tak tam nebude, bude úplně jinde.
Minuta: 21
Ta záležitost se jmenuje precese a ten krouživý pohyb trvá 26 tisíc let. Takže vždycky zhruba po dvou tisících letech se posouvá Slunce mezi souhvězdími pro dané roční období. O jedno souhvězdí vedle. A teď oni neměli přímo souhvězdí, protože souhvězdí nejsou stejně veliká. Některá jsou maličká, některá jsou rozsáhlá. Takže to nahradili tzv. znameními. Znamení jsou stejné úseky na ekliptice, na tom zvířetníku. Jsou dlouhé 30 stupňů, takže dohromady je to 12 krát 30, tedy 360. Takže vždycky zhruba po jednom měsíci se posouvá to znamení. A to tedy je definováno tímto způsobem. Čili ono to vlastně nesouhlasí s hranicemi souhvězdí. No a právě díky této precesi se odehrává spousta věcí.
Minuta: 22
Za prvé - Slunce není v tom souhvězdí, ve kterém je ve znamení. Takže například v této době, v 21. století je Slunce podle těch astrologických pravidel ve znamení Střelce. Jak vidíte, je to od konce listopadu do konce prosince. Ale pokud jde o souhvězdí, tak Slunce mezi 22. až 29. listopadem je v souhvězdí Štíra, čili úplně vedle. Pak je v Hadonoši. Hadonoš vůbec nepatří mezi 12 zvířetníkových souhvězdí, takže to je třinácté souhvězdí. A tedy proč to není znamení, není jasné. A teprve poslední čtyři nebo pět dní toho období je skutečně v tom Střelci. Kromě toho planety mohou dosti vybočovat z těch znamení. Takže například v roce 2002 byl Saturn od 31. srpna v Orionu, což není souhvězdí zvířetníku, až do 21. listopadu.
Minuta: 23
Takhle dlouho. Takže ti lidé, kteří se v tom období narodili, tak vlastně pro to není žádný návod, co ten Saturn má znamenat, když je úplně jinde, než má být. Pak tedy další problém je, že starověk neznal všechny planety Sluneční soustavy, které dnes známe. Znal jenom ty planety, které jsou vidět očima. A to bylo pět planet
Minuta: 24
protože o ní nikdo nevěděl. Pikantní je také případ planety Pluto. Ta byla objevena jako planeta v roce 1930 a jak asi víte, tak v roce 2006 tady v Praze v Kongresovém centru byla demontována a už to není planeta. Je to trpasličí planeta. Tak teď patří mezi ty objekty, nebo nepatří...? ...které rozhodují o tom lidském osudu. To je přece jistě zvláštní. Ale pokud bychom vzali, že Pluto je planeta, tak musíme do stejné skupiny zařadit také planetku Ceres, která byla objevena v roce 1801 a planetku Eris, která byla objevena v roce 2005, protože to jsou také tělesa, která mají stejný charakter. A teď tedy ještě zase vzniká problém, že když byl objeven Jupiter, tak jak víte, Galileo u něj pozoroval dalekohledem měsíce. Ty měsíce byly objeveny v roce 1610. A ty jsou dosti veliké, jsou větší než náš pozemský Měsíc.
Minuta: 25
A Měsíc pozemský se bere jako astrologický objekt a ty Galileovy měsíce nikoliv. A potom byl objeven u Saturnu měsíc Titan, který je také hodně veliký. Je to jeden z největších měsíců ve Sluneční soustavě, který je skoro tak veliký jako planeta Merkur. A u Uranu byly objeveny Titania a Oberon a u Neptunu Triton. A to všechno jsou velká tělesa, která se do té astrologie vůbec nedostala. Přitom všechna tato tělesa jsou větší a hmotnější než náš Měsíc. Ale ta nejdůležitější námitka, ta přichází z toho, že nemůže být žádná historická zkušenost, která by svazovala ty děje mezi planetami a znameními, Sluncem, Zem, Měsícem s nějakou pozemskou událostí. Protože při té starověké přesnosti určování poloh a času, se dá říci jednoznačně, že ještě nikdy v historii Sluneční soustavy
Minuta: 26
se ani jednou žádná konfigurace planet, Měsíce a Slunce neopakovala. Čili když teď večer vyjdete, dnes bude určitě jasno a půjdete se podívat na oblohu, na obloze je krásně vidět Jupiter. Pokud vydržíte do půlnoci, tak uvidíte ještě Saturn. Tak tohle je unikát. To je právě jenom dneska. Nikdy v minulosti to nebylo a nikdy v budoucnosti našich životů to nebude. Čili každý večer je na nebi premiéra. Takže není možné z nějakých opakování určit, co se týká těch lidských osudů, protože žádná historická zkušenost vlastně neexistuje. Tady to vidíte. Při té přesnosti těch měření, když budeme brát, tak se ta konfigurace, která je na obloze, se opakuje jednou za deset tisíc trilionů let. Trilion je prosím deset na osmnáctou, takže to máte deset na dvacátou druhou let.
Minuta: 27
A to je daleko delší, než je stáří vesmíru. To se prostě nedá vůbec stihnout. A za tu dobu ty sluneční soustavy už ani nebudou existovat. Takže je to absolutní naivní pitomost. SMÍCH No a potom ještě z fyzikálního hlediska je důležité to, že astronomové ve starověku si mysleli, že všechna nebeská tělesa jsou od Země stejně daleko. Že máme takovou pomyslnou kouli třeba z plexiskla a že všechna tělesa jsou připevněna na té kouli a pohybují se po té kouli, takže jsou pořád stejně daleko od Země. Což samozřejmě vůbec není pravda. Jak víte, Slunce je středem Sluneční soustavy, ta tělesa kolotají kolem Slunce, což se ve starověku samozřejmě nevědělo. A to znamená, že ty planety, které vidíme na nebi, tak se k nám přibližují, nebo se vzdalují podle toho, jaká je zrovna ta vzájemná konfigurace.
Minuta: 28
A zrovna ten Mars, který je považován za velmi důležitou planetu pro astrologii, protože to je bůh války a tak dále, tak tam ta vzdálenost kolísá velmi výrazně. Takže Mars je někdy až sedmkrát dál od Země než jindy. A protože silová působení podle Newtonova gravitačního zákona závisí na druhé, případně na třetí mocnině, tak tím se vlastně velice liší to působení blízkého Marsu od působení vzáleného Marsu. Tak to vůbec astrologie nebere. Na druhé straně astrologové říkají, to není vůbec důležité, není důležitá ta vzdálenost, důležitý je ten směr. Tak jestliže je to takhle, tak potom jsme už měli, řekněme na přelomu tohoto století, to znamená mezi 20. a 21., na obloze známo asi 500 cizích planet u cizích hvězd. A ty zase astrologové pochopitelně vůbec neuvažují. Do dneška je vůbec neuvažují. Když nezáleží na vzdálenosti, tak by je měli uvažovat.
Minuta: 29
Tak tohle je záležitost, řekl bych, argumentační. Ale existují také ještě jiné možnosti, jak můžeme zkoumat astrologii, a to je právě to, co dělal Kepler. Že si poznamenával ty osudy, které podle těch starověkých výpočtů dělal, a potom to srovnával s těmi osudy skutečnými. A za několik let se ukázalo, že ty informace jsou zcela bezcenné. Tohle se dělalo teď statisticky několikrát. Jednak to dělali Němci a jednak to dělali Francouzi. Ty zkoušky byly takové, že se třeba oslovilo sto profesionálních astrologů, kteří mají své živnosti. Všude v evropských zemích je to docela úctyhodná živnost. Tak jim napsali, jako že jsou zájemci o astrologické horoskopy a poslali jim data třeba francouzských zločinců, kteří byli jako vrahové popraveni v minulých desetiletích. Tehdy se ještě ve Francii popravovalo. No a teď dostali ty horoskopy, a ty horoskopy byly nějaké,
Minuta: 30
ale rozhodně tam nebylo nikde o tom, že to bude vrah. A oni potom zase ty horoskopy poslali lidem... Udělali to takhle. Sami se označili za astrology, ta statistická parta, a poslali normálním běžným lidem výzvu, že když by chtěli horoskopy profesionální, tak je mohou u této statistické společnosti získat. Tak jim hodně lidí napsalo a oni jim náhodně posílali ty horoskopy, které dostali pro ty vrahy, ale kde se tedy o vrazích nemluvilo. A pak jim ještě napsali podruhé, jak jsou s tím horoskopem spokojeni. A spokojenost byla 80 %. SMÍCH Jinak ovšem takoví ti astrologové, co si zakládají na své pověsti, tak oni velice chtějí, aby s tím člověkem mohli mluvit.
Minuta: 31
Oni ho pozvou, to dělal právě ten Baudyš, pozval si toho klienta k sobě do kanceláře. A protože ti astrologové jsou vlastně docela výborní psychologové, tak oni z nich vytáhnou informace prostě při řeči a kromě toho si také všímají toho, čemu se říká chladné čtení. Chladné čtení je, že člověka posoudíte podle toho, jak vypadá, jak gestikuluje, jakou má mimiku, jakou má slovní zásobu a co vám říká. A z toho pak odhadnete, co to je za člověka a můžete mu to potom dát zpátky do toho horoskopu a on si říká, jak se to mohl ten astrolog dozvědět, když mě viděl poprvé v životě. Tak to je chladné čtení. A to je velice zajímavý psychologický trik. Teď ještě něco literatury. Takže tohle vyšlo v češtině. Je to buď v časopisech, my máme časopis České křesťanské akademie Universum,
Minuta: 32
takže tam vyšlo několik článků na to téma. Je tam třeba přetištěna ta studie Tomáše Akvinského, zda jsou nebeská tělesa příčinou lidských skutků. Pak je tady ta kniha Marcela Grüna, ta byla vydaná hned v roce 1990. My máme zpravodaj Sisyfa, tam jsem napsal něco já o astrologii. A pak je tady zase o tom Tomáši Akvinském, to napsal doktor Jelínek z Matematicko-fyzikální fakulty. A tady ta Vanýskova studie, ta je také velice podrobná a dá se sehnat v knihovnách. Takže tím bych už skončil s astrologií a teď přecházím na další bludy. Nejvíc těch bludů se dnes vlastně týká léčení. V tomto směru jsme, myslím, tedy opravdu velmoc, co všechno se dá u nás provozovat. Tak především bych tady chtěl krátce pohovořit o homeopatii, kterou si vymyslel lékař Samuel Hahnemann.
Minuta: 33
Tady vidíte jeho životní data. A tu hlavní publikaci publikoval v roce 1810 v Lipsku. A on vyšel z takového principu, který absolutně není dokázán, to byl jeho nápad. Že když máte nějakou velkou koncentraci nějaké škodlivé látky, která způsobí určitou chorobu, tak když máte extrémně nízkou koncentraci té látky a požíváte ji, tak naopak vás vyléčí. Prostě léčit podobné podobným. No a aby to byla nízká koncentrace, tak se musí ta nebezpečná látka ředit. Ředí se v nějakém roztoku, tomu se říká potencování. Tím se zesiluje ta účinnost, tím, že se to ředí. A pak se ještě zvýší ta kvalita tím, že když to máte naředěné, tak to hodně protřepáváte, aby to bylo stejnoměrně naředěné. A to je opravdu prý nejlepší, když to někdo třepe takhle v ruce, protože tomu předává svou lidskou energii. SMÍCH
Minuta: 34
No tak na tom je založený obrovský byznys, protože v Evropě je spousta firem, které prodávají homeopatická léčiva. Což nejsou léčiva v pravém slova smyslu. A tam to doporučené ředění je 1
Minuta: 35
ale trvá nanejvýše nanosekundu. Bez ohledu na třepání nebo netřepání. SMÍCH Takže je jasné, že kupujete v podstatě roztok. A ten je neškodný. A teď tedy druhá věc a to je neuvěřitelné, že to prochází. Zatímco, jak víte, když se vyvíjí jakýkoliv nový lék, tak dnes musíte mít nejprve testy laboratorní, potom musíte mít preklinické testy. Pak když vám povolí klinické testy, to je velmi složité, tam jsou velmi přísná pravidla, abyste nepoškodili ty lidi, na kterých se to zkouší. No a díky tomu jsou vývoje nových léků velmi drahé. Stojí to opravdu miliardy eur - vývoj důležitého léku. Naproti tomu homeopatické přípravky vůbec nejsou povinny, aby se zúčastnily něčeho takového, pouze jsou testovány na neškodnost. A je jasné, že zaručeně neškodné jsou, když je to jenom ten roztok. A ten roztok je nějaká normální běžná tekutina.
Minuta: 36
My jsme se zúčastnili takového pokusu, který proběhl v celé Evropě. A dokonce se tomu říkalo 10 na 23. To je právě ta Avogadrova konstanta. My jsme se tady na Novotného lávce předávkovali homeopatiky, SMÍCH že jsme prostě vypili celé to balení, nebo tedy snědli, to je asi 100 tabletek. Prostě kompletně jsme to nacpali od pusy. No a tam novináři opravdu byli úplně zděšení a říkali, no ale co když se vám něco stane. Tak potom nám ještě druhý den volali, jestli jsme v pořádku. SMÍCH No tak nestalo se vůbec nic, že. A představte si, že Švýcarsko, což je země proslulá svým farmaceutickým průmyslem, tam má celá řada evropských firem své hlavní sídlo a Švýcaři jsou výborní, ty léky ze Švýcarska jsou skvělé. Takže ve Švýcarsku zdravotní pojišťovny
Minuta: 37
ta homeopatika platí těm pojištěncům. U nás si to naštěstí ten dotyčný musí zaplatit ze svého. Ty léky jsou poměrně drahé. A vzpomínám si, že se to stalo ve Spojených státech, tam se uděluje každý rok cena Ignáce Nobela. Uděluje se na Harvardově univerzitě. A uděluje se za práce, kterým se nejprve zasmějete, a potom se nad nimi musíte zamyslet. A v jednom roce tam právě byla studie, která se týkala té homeopatie. A ta studie byla velice pozoruhodná, měla velmi pozoruhodný výsledek, protože se ukázalo, že drahé homeopatické léky mají větší účinnost než laciné homeopatické léky. SMÍCH No a teď tedy téma, které je u nás úplně akutní, a to je tradiční čínská medicína.
Minuta: 38
Tradiční čínská medicína vůbec není tradiční. Vymyslel si to Mao Ce-tung, který když začal dělat tu kulturní revoluci a pronásledoval intelektuály a to znamená také lékaře, tak spousta lékařů mu prchla na Taiwan a nebo do jiných zemí. A ti, kteří tam zůstali, tak byli odesláni na převýchovu do těch táborů a případně zahynuli. Takže najednou Mao zjistil, že nemá čím léčit lidi. Že má hodně Číňanů, ale lékaři nebyli. Takže vymyslel, že se bude léčit tradiční čínskou medicínou. Což jsou v podstatě naprosto šarlatánské postupy jako akupunktura nebo přikládání baněk. Nebo pouštění žilou, to se dělalo ve starověku, ale teď už je to přece pitomost. No a tak to takhle skutečně bylo. A v té Číně se dlouhá léta takhle léčilo. Samozřejmě Mao Ce-tung sám se léčil výhradně klasickou západní medicínou.
Minuta: 39
No a teď se stalo něco neuvěřitelného. To je teď čerstvá historie, kterou všichni prožíváme, že následkem těch dobrých vztahů, které máme s Čínou, tak se sem dostali čínští lékaři. Tedy v uvozovkách lékaři, to jsou lékaři té čínské medicíny. A to, co je naprosto šokující, tak ve fakultní nemocnici v Hradci Králové bylo zřízeno Česko-čínské centrum té tradiční čínské medicíny. Tady máte šéfa, který tomu šéfuje. To je nejen normálně lékař, ale je to výzkumný lékař, protože je PhD. Pak je tam ještě jedna lékařka, pak jsou tam dva čínští lékaři, kteří tedy mají ty čínské diplomy z té tradiční čínské medicíny. A pak je tam ještě sedm českých členů personálu. A tam se skutečně nabízí akupunktura, přikládání baněk a podávání čínských bylin. Některé z těch čínských bylin jsou popsány jako jedovaté. Ale možná, že jsou hodně zředěné, já nevím.
Minuta: 40
SMÍCH To si zatím musí naštěstí ti pacienti platit sami. Takže když si koupíte balíček Tradiční čínské cvičení, tak to je za 550 Kč. Odvykání kouření je za 1600 Kč. Pět sezení akupunktury za 5 150 Kč a deset sezení za 7 600 Kč. Tak to už je potom na jednu akupunkturu levnější. Tak nám nezbylo nic jiného, jak udělujeme ty bludné balvany Sisyfa, tak v roce 2015 jsme Fakultní nemocnici v Hradci Králové udělili zlatý Bludný balvan Sisyfa v kategorii družstev. SMÍCH No a teď něco úplně čerstvého. Tento měsíc Poslanecká sněmovna připravila zákon, kterým se upravuje vzdělávání středního zdravotního personálu, tedy zejména zdravotních sester. Mají nějaké úlevy, že nemusí mít celou vysokou školu,
Minuta: 41
že stačí, když mají nějakou nástavbu nad tou střední zdravotní školou. Takže to je z toho důvodu, že zdravotní sestry, jak víte, jsou úzký profil. A do tohoto zákona, jak u nás bývá docela tradiční, se vkládají tzv. přílepky, které s tím vůbec nesouvisejí. Tak se tam vložil přílepek o tom, že bude oficiálně uznána tradiční čínská medicína. A bude tedy pravděpodobně hrazena pojišťovnou nebo pojišťovnami. A teď si představte, že v té Poslanecké sněmovně sedí mezi těmi poslanci 20 lékařů a naprostá většina z nich hlasovala pro tento přílepek. Teď je to v Senátu, my se ještě pokoušíme, aby to Senát zamítl, ale nevím, zda se nám to podaří, protože když už je to takhle daleko, tak už je velká pravděpodobnost, že to tedy bude schváleno včetně té tradiční čínské medicíny. A to má svoje pozadí pochopitelně, protože my jsme země Evropské Unie a jakmile to bude povoleno tady, tak se to začne šířit po Evropské Unii
Minuta: 42
a nikdo tomu nezabrání, to je takový mor, který jde napříč úplně snadno, prostě epidemie se šíří. To přestává veškerá legrace. Takže když si budete chtít nechat přikládat baňky, no tak... Lékaři, kteří tomu pochopitelně rozumějí mnohem víc než já, tak ti úplně šílí, co se to tady děje. Ale je to 21. století a my jsme v tradiční čínské medicíně. No a další věci, které jsou populární jsou zase kolem lékařů. Tak někteří čeští publicisté, třeba v časopise Respekt je to Petr Třešňák, a ten o tom píše soustavně, ale také to jsou lékaři a mezi nimi vyniká jistá paní doktorka Eleková, tak spustili kampaň proti očkování dětí. Že je to nebezpečné, že mohou být poškozeny, že mohou být zabity tím očkováním. Že se jim objeví alergie, astma a dokonce autismus.
Minuta: 43
Dokonce Třešňák napsal o mně, protože ví, co já si o tom myslím, že co bych dělal, kdybych dal své dítě očkovat a ono mi potom začalo být autistické. To je mimochodem pověra, to vůbec není pravda. Třešňák zřejmě nečte literaturu. Ale takhle prostě vyvádějí. Takže paní doktorce Elekové jsme už také dali zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců. A ta ho dostala už v roce 2013. A pak máme ještě jednu výtečnici, to je univerzitní profesorka Karlovy Univerzity, paní doktorka Anna Strunecká, je doktorkou věd a ta teď tvrdí ve svých publikacích, dokonce napsala knížku ve spolupráci s doktorem Patočkou, dalším doktorem věd, která se jmenuje Doba jedová - ta knížka - a tam píšou o tom, jak jsme ohroženi různými chemikáliemi, které jsou úmyslně rozprašovány z dopravních letadel. Takže když vidíte, jak nad vámi letí to dopravní letadlo
Minuta: 44
a za ním je ta kondenzační čára, to je ta sražená vodní pára na těch jednotlivých částicích aerosolu, takže to není vodní pára, ale to jsou ty jedy, které se potom snášejí na zem a všechny nás tedy ovlivňují. Dokonce nám mění psychologii a vypouštějí se bakterie, viry a plísně. A co je pro mě tedy dost překvapující, jak to dělá ta paní doktorka a ten pan doktor, že se těmto škodlivým účinkům jedů vyhnuli. Protože na ně to přece padá taky, když to padá na nás na všechny. A nebo je tedy druhá hypotéza, že jsou také mezi těmi postiženými. SMÍCH No a teď ještě taková věc na závěr. Jak jistě všichni víte, tak v roce 1969 až 1972 se uskutečnil ve Spojených státech program Apollo.
Minuta: 45
Což bylo přistávání astronautů na Měsíci. Těch výprav bylo několik, začalo to výpravou 11 a končilo to výpravou 17. Výprava Apollo 13 však nebyla zcela úspěšná, protože během toho letu došlo k velké havárii. Tam vybuchla jedna nádrž, takže poškodila část té lodi. Ale navzdory tomu, že i to Apollo se vrátilo, tedy ta posádka se vrátila v pořádku na Zemi, pak o tom byl natočen film. A to je, myslím, právě jeden z nejsilnějších důkazů, že to Američané uskutečnili, protože jinak by přece nedělali havárii, schválně... V každém případě na Měsíci Američané byli. A docela dobré důkazy máme teď z posledních let, protože od roku 2009 kolem Měsíce obíhá americká kosmická sonda, která má velice dobré rozlišení na povrchu Měsíce,
Minuta: 46
asi půl metru rozliší. A ta sonda našla postupně všechna ta místa, kde Američané přistáli. Takže jsem tady vybral alespoň jedno, které se týká trošku nás. To je tady ten horní snímek. Já teď na to dost špatně vidím, budu si muset stoupnout kousek jinam. Tak to je Apollo 17. A Apollo 17 mělo tu výhodu, tedy pro nás, že jeho kapitánem byl Eugene Cernan, což je člověk, který má československé předky. Jeho dědeček z otcovy strany pocházel z Kysuc a jeho babička z matčiny strany pocházela z Jižních Čech. Obě ty rodiny se nezávisle na sobě vystěhovaly do Spojených Států na počátku 20. století, tam se ty jejich děti vzali. To byla taková československá dvojice. A těm se narodily děti a jeden z nich byl Eugene Cernan. On si byl toho vědomý a snažil se sem dokonce dostat,
Minuta: 47
protože když byl kapitánem tady té výpravy, tak si vzal s sebou na Měsíc československou vlajku, kterou si koupil někde v nějakém papírnictví. A s tou vlajkou letěl na Měsíc, položil ji na měsíční povrch, pak ji vzal zase zpátky do kabiny, přivezl ji sem a chtěl ji věnovat československému lidu v roce 1974. Pokoušel se sem přijet oficiálně, to se nepodařilo, protože američtí astronauti byli tehdy nežádoucí. Tak to udělal trikem. V Bratislavě se konal v té době každý rok mezinárodní chemický veletrh Incheba. Tak se nechal akreditovat jako novinář, a protože to byl mezinárodní veletrh, tak mu museli dát vstupní vízum, protože jinak by nemohl být mezinárodní. Takže on přijel do Bratislavy, na veletrh nešel a odjel do těch Kysuc, podívat se na ta místa, odkud přišli ti jeho předkové z té slovenské strany. Pak přešel do Čech a jel do Jižních Čech, kde se zase podíval na ty předky z té matčiny strany.
Minuta: 48
No a měl v úmyslu, že tu vlajku, která už potom byla na takové paspartě, tak že předá prezidentovi republiky. Prezident to nechtěl. Bál se. Tak to potom zkoušel na předsedu Akademie věd. Taky se bál. Tak pak zjistili, že existuje Astronomický ústav Akademie věd a ten řídil můj školitel, doc. Luboš Perek. A ten říkal klidně, že to vezme. Takže jsme zažili Cernana v Ondřejově. A protože jsem tehdy řídil ten dvoumetrový dalekohled, tak jsem ho tehdy prováděl u toho dvoumetrového dalekohledu, a dokonce jsem s ním měl interview. No a tu vlajku jsem dostal od ředitele s tím, že ji mám umístit právě na pilíř toho dalekohledu, což se mi tedy po delším úsilí podařilo. Protože sehnat rámeček, sehnat sklo a takhle oficiální cestou bylo tehdy velmi obtížné. Ale povedlo se to. Jenomže pak ředitel odešel z funkce
Minuta: 49
a přišel nový ředitel a ten když to tam uviděl, tak si mě zavolal na kobereček, co to tam máme. A já jsem mu říkal, že to nám přece přivezl Cernan. A on říkal, že to tam nesmí být, protože nemáme odpovídající suvenýr ze Sovětského svazu. SMÍCH Já jsem říkal, že to je těžká věc, když Sověti na Měsíci nebyli. SMÍCH No ale museli jsme to sundat. Ale naštěstí jsme měli v té kopuli místnost, takzvaný čistý provoz, tam ani ředitel nemohl. SMÍCH Takže jsme tu vlajku dali tam a do konce komunismu jsme to ukazovali prověřeným soudruhům a soudružkám. SMÍCH Takže tady vidíte, jak to vypadá. Tady je vlastně to, odkud startovali zpátky z toho Měsíce. Oni přistáli na tom místě, přistáli na takových nohách, které trošku tlumily ten dopad a zároveň pak posloužili potom jako startovací rampa.
Minuta: 50
Čili tady z toho místa, ta loď se jmenovala Challenger, tady odsud odstartovali. Tady zapíchli tu vlajku. Ta vlajka je na tom originále taky vidět. Tady jsou pak stopy, jak jezdili. Oni měli elektrické vozítko, ve kterém mohli jezdit po Měsíci. Takže to tady zaparkovali na tomhle místě. To tam taky je vidět. Pak jsou tady vidět stopy těch astronautů, jak tam chodili. Protože na Měsíci nefouká, není tam voda, nic. Takže všechno, co tam uděláte, tak tam zůstává na věky nebo na hodně dlouhou dobu. A tady ještě instalovali seismometr, takže ten je tam taky vidět. Takže přesně na těch místech, jak říkali, tak to tam přesně je. Kromě toho se ukázalo, že je tímto způsobem možné objevit i jiné věci. Takže například když letěla ta sonda k Měsíci, tak ona pochopitelně letěla i s tím odděleným posledním stupněm rakety, který ji urychloval, samostatně. A ta raketa, ta prostě praštila do Měsíce.
Minuta: 51
Takže tady je ten kráter, který vznikl dopadem té rakety. Takže ten tam taky je. A dokonce, což je tedy nejzajímavější, když si vezmete staré snímky, toto je snímek z Apolla a nové snímky, tak tady jsou už nové krátery, které vznikly mezi tím. Protože na Měsíci není atmosféra, tak tam neustále dopadají i malé částice velkou rychlostí a dělají tam krátery. Třeba i jenom malé důlky, ale všechno tam je. Takže při tom rozlišení tady je kráter navíc, který vznikl až někdy v září v roce 2009. A ještě to není všechno, protože když se tohle naučili, našli všechna ta místa, kde přistáli, dokonce právě Apollo 11, tam Armstrong hlásil, že když startovali, tak těmi tryskami shodili vlajky na zem. Ona ta vlajka tam zůstala ležet. Tak to tam prostě je vidět, jak tam ta vlajka leží. Takže takovéhle detaily. A teď tedy, kdy se tohle naučili, tak pomohli ještě Sovětům.
Minuta: 52
Protože když Sověti vzdali ten závod o pilotovaný let na Měsíc, tak uskutečnili velmi úspěšný nepilotovaný program. A ten program se jmenoval Luna. To bylo několik automatických sond, které přistály na Měsíci a měřili z toho povrchu. A dokonce dvě ty Luny měly ještě vozítka, která byla autonomní a která potom vyjela na Měsíc a rejdila po Měsíci a pracovala tam. Takže i tohle našli, protože Sověti přesně nevěděli, kde to mají. Neměli dost přesné souřadnice, takže nemohli pátrat. Ale tady pomocí té sondy se to podařilo. Takže tady vidíte Lunochod 1. Tady přistála ta Luna. A tady jsou krásně vidět ty stopy toho Lunochodu, jak tady jezdil, tady se zastavoval, měřil. Takže najednou je to všechno přesně známo. A on tedy je zaparkován tady. A to má jednu velkou výhodu, protože jak ti američtí astronauté na několika těch výpravách Apollo umístili na Měsíc zrcadla,
Minuta: 53
která se jmenují koutové odražeče a která jsou schopná docela dobře odrážet laserové impulzy, které tam posíláte ze Země. Jestli si vzpomenete, vypadá to podobně jako takové ty červené stopky na auta nebo na kola, co se používaly dříve. Tak když se podíváte, jak ta stopka vypadá, tak ona je taková rýhovaná, má takové vruby. A ty vruby dělají právě to, že když zezadu svítíte na tu stopku, která je pasivní, která žádné světlo nevydává, tak vám ta stopka začne svítit ostře jako kdyby to byly kočičí oči. Tak něco takového v dokonalejším provedení jsou ty koutové odražeče. Ta zrcadla jsou veliká přibližně čtvereční metr. A prostě tam leží, nemusí mít žádný zdroj energie, jenom jsou namířena tak, aby byla na tom povrchu placatě. A když přesně víte, kde to je, tak můžete ze Země dělat, a od té doby se to dělá už 40 let, takové jednoduché experimenty,
Minuta: 54
že vezmete laser a blikáte krátké impulsy k Měsíci. Ty impulzy letí vzduchoprázdnem, takže víte rychlost světla, odrazí se od toho zrcadla a nějaké fotony se vám vrátí na Zemi. A máte tedy ozvěnu, která přijde asi za 2,5 sekundy. A když to měříte přesně, za kolik to je, a to můžete měřit s přesností na zlomky nanosekund, ještě myslím dokonce pikosekundy, tak můžete velmi přesně určit vzdálenost toho vašeho laseru od toho zrcadla na Měsíci. A když tohle děláte systematicky a dělá se to už 40 let, tak můžete zjistit, že se Měsíc od Země neustále vzdaluje. Čili ta elipsa jeho dráhy nejen že se neustále stáčí a dělá všelijaké jiné pohyby, ale ona je čím dál tím větší. A Měsíc je v průměru zhruba 380 000 kilometrů od Země. A tato vzdálenost se každý rok zvětší o 37 mm.
Minuta: 55
A to se dá změřit. Na první pohled to vypadá, jako k čemu je to dobré... Tak například je to dobré k tomu, že se dají ověřovat, testovat teorie relativity. Protože při této přesnosti můžete jemné efekty teorie relativity, které v pozemských podmínkách nemůžete ověřit právě proto, že jsou příliš jemné, tak je tady ověříte. A má to ještě jeden takový pikantní důsledek. Měsíc je totiž na obloze úhlově stejně veliký jako Slunce. Proto máme úplná zatmění Slunce, když se to někdy podaří jako to bude v letošním roce na snadno zapamatovatelné datum, což je Cimrmanova zásada. To datum je 21. srpen letošního roku. SMÍCH Tak ve Spojených státech bude zatmění. Prakticky půjde ten pás zatmění přes celý kontinent od východního pobřeží až na západní. Takže v tomto směru je dost velká šance, že někde bude jasno. A že hlavně spousta lidí do té Ameriky pojede se na to podívat. To se málokdy stane, aby to šlo takhle krásně přes pevninu.
Minuta: 56
Tak to se podaří prostě proto, že Měsíc je samozřejmě daleko menší než Slunce. Měsíc je menší než Země. A Slunce je podstatně větší než Země. Ale představte si, že je to tak, že Měsíc je přesně 390 krát menší než Slunce, ale Slunce je 390 krát dál. To by člověk neřekl... Máme jenom jeden Měsíc, nemáme žádný jiný, se kterým bychom to mohli porovnat, ale prostě ten jeden se nám takhle vyvedl. SMÍCH Ale díky tomu, že se ten Měsíc vzdaluje o těch 37 mm, tak se dá spočítat, že už za 600 milionů let všechna zatmění Slunce budou pouze prstencová, protože ten Měsíc už bude tak daleko, že vždycky tady zůstane takový okolek, takže to Slunce bude svítit dál a ten krásný úkaz úplného zatmění pro pozorovatele na Zemi skončí. No takže tím chci jenom říci, že nejenom u nás,
Minuta: 57
ale zejména ve Spojených státech, ve Spojených státech!, je 10% dospělých obyvatel Spojených států, podle nejnovějších průzkumů přesvědčeno, že Američané nikdy na Měsíci nebyli, protože přece není možné, aby tam jeli s kapesní kalkulačkou. Tehdy nebylo nic jiného, byla kapesní kalkulačka a Texas Instruments, s tím tam letěli. A že se to tedy neuskutečnilo na Měsíci a všechno to bylo natočeno v Hollywoodu v ateliérech a že je to všechno finta. Tak takhle dopadli Američané. Dnes je doba postfaktická. Pro jakoukoli pitomost najdete vždy lidi, kteří tomu budou věřit. Mnozí Američané si také myslí, že ve skutečnosti ta letadla, která způsobila ten atentát na newyorská dvojčata a také na Pentagon, tak že ta vůbec nebyla. A že ta dvojčata spadla proto, že tam americká CIA nanosila bedničky s dynamitem, a pak to řízeně odpálila.
Minuta: 58
A tomu také věří Američané, a dokonce jsou nějací američtí fyzikové, kteří to dokazují matematicky, že to skutečně takhle muselo být. Takže v takovéhle době bohužel žijeme. A to je tedy něco, co mě poměrně znepokojuje. Ale vidíte, že Werich má pravdu, že ten boj s lidskou hloupostí se rozhodně nedá vyhrát. Děkuji vám za pozornost. POTLESK - Tak děkujeme, pane doktore. Než dáme prostor pro dotazy, tak mám jeden dotaz já sám. Ale nejdřív tedy musím říct, že když vidím,
Minuta: 59
jak se vyvíjí dnešní společnost, tak jestli za 600 milionů let bude jediná lidská starost bude to, že to zatmění už není tak pěkné, tak že to bude vlastně docela optimistické, ale... SMÍCH Já vám, pane doktore, položím stejnou otázku, jako jsem vám pokládal na konferenci, kde jsme se potkali, a sice
Minuta: 60
A člověk je součástí tady tohoto systému. Homo sapiens je tady na světě zhruba 200 tisíc roků, což je vlastně poměrně mladé, krátké údobí a náš mozek je prostě tak nastaven, aby byl co nejlépe přizpůsoben tomu přírodnímu výběru. A myslím, že o tom docela dobře mluví pan primář Koukolík, který o tom píše i knížky, Říká, že náš mozek je pořád nastaven na to, abychom žili v tlupách, které měli 30 až 50 členů, taková širší rodina, a když ta tlupa náhodou narazí na jinou tlupu, tak to byla pro ně vlastně nepřátelská společnost. Protože brala vodu, brala potravu a vůbec tam zavazela. Takže se ty tlupy navzájem vytloukaly. A ty tlupy, které byly úspěšnější, tak z toho jsme my.
Minuta: 61
Ty, které byly více konciliantní a které se snažily nějak přemýšlet, tak ty byly v nevýhodě. Ale ty, které dělaly tohle, tak začaly... No a v podstatě, když to tak vezmete, tak teď o tom psychologové už hodně píší, že v podstatě každý z nás se víceméně řídí emocemi. Že jsou tedy emoce, které jsou proti tomuto přírodnímu výběru, takže ti lidé jsou už schopni se na věc podívat kriticky. Ale naprostá většina lidí skutečně uvažuje takhle jednoduše v tom prvním plánu a nechá si nabulíkovat cokoliv, když se to opakuje dost často a když je to od člověka, kterého nějak obdivují. Což tedy několik posledních týdnů naší politické situace to úplně zřetelně ukazuje. Prostě lidé, kteří podle každého kritického způsobu myšlení
Minuta: 62
by neměli v té politice vůbec být, tak mají velkou popularitu a jsou podle průzkumu veřejného mínění nejoblíbenější. SMÍCH - Je v tom možná taky nějaká snaha hledat snadná řešení? Nebo slyšet hezkou pravdu místo té skutečné pravdy? - Tak těch důvodů může být víc, ale v podstatě si myslím, že lidé nad tím moc nepřemýšlejí. Že se chovají opravdu pudově. Většina. Koneckonců vezměte si, jak to vlastně vypadá v lidské společnosti. Lidská společnost je rozdělená podle něčeho, čemu se nepřesně říká inteligenční kvocient. On je to vlastně trošku nesmysl. Ale v každém případě jsou lidé, kteří se tedy skutečně snaží v životě něco vymyslet. Pak jsou lidé, kteří jsou schopni těch výsledků využít a třeba si zlepšit život. A pak jsou lidé, kteří jsou opravdu pitomí a kteří jsou třeba i nespolečenští a kteří jsou řekněme teroristi.
Minuta: 63
Tak to je taková jakási Gaussova křivka. Těch teroristů je málo, těch lidí invenčních je taky málo a největší je takový ten šedý střed. A teď tedy na ten šedý střed působí ti lidé, kteří skutečně tedy posouvají tu společnost. Tak podle mého odhadu jsou to tak 2% světové populace, která je takto tvůrčí a ten zbytek se veze. Kupodivu to stačí k tomu, aby se svět vyvíjel. To je až překvapující, že dnes jsme schopni vypustit nějakou kosmickou sondu třeba k Plutu nebo podobně. Takže to je obrovský technický výkon, který je založen samozřejmě na základním vědeckém výzkumu. Ale máme také spoustu věcí, které dnes běžně používáme. Já si dnes nedokážu představit, že ty děti, které ani neumí číst, tak už umí používat mobil nebo tablet a podobně. Ale nikoho z nich nenapadne, že za tím je velice dobrá matematika,
Minuta: 64
velice dobrá fyzika, velice dobrá chemie, která se musela dlouhá staletí rozvíjet, aby se dospěla k tomu, že máte ten titěrný přístroj, který je opravdu podstatně lepší než to, co měli ti astronauté, když letěli s tím Texas Instrumentem na Měsíc. A to je prosím nedávno. 1969 - 1970. Tak takový pokrok jsme udělali jenom v tomto období, že to, co tehdy byla špičková technika, tak je dneska v podstatě už jenom do nějakého antikvariátu. Takže takhle rychle se to mění. A to tempo se neustále zvyšuje. Ale kdo to dělá, tak to jsou právě ta 2% lidí, kteří se o něco snaží a ostatní se moc nesnaží. - Takže poučení
Minuta: 65
- Já bych se zeptal, když dostáváte podněty pro ten spolek Sisyfos, tak jestli jste někdy narazili na něco, co se zdálo jako naprostá blbost, a pak jste časem uznali, že to je pravda. - To je hodně dobrá otázka. Protože my jsme ty Bludné balvany začali udělovat poprvé před 19 lety. Od té doby je udělujeme každý rok. Jsou to vždy tři balvany pro jednotlivce, tři balvany pro družstva. Zlatý, stříbrný, bronzový. A když máme desáté výročí, teď budeme mít dvacáté, tak udělujeme ještě diamantové, a to těm vítězům dáváme normálně uhlí, protože oni jsou jistě tak dobří, že si to přemění na ten diamant. SMÍCH Všechna ta naše zdůvodnění těch jednotlivých ocenění, takzvaná laudatia, jsou na naší webové stránce. A když to tedy prohlédnete, to se můžete sám přesvědčit,
Minuta: 66
tak zjistíte, že jsme nemuseli zatím nikdy couvnout a říct, tak tady jsme se sekli. Nesekli jsme se. Naopak bych řekl, že ti jednotliví velmi úspěšní nositelé těch balvanů, tak by klidně mohli dostat klidně ještě druhý nebo třetí. SMÍCH Protože v tom pokračují. Máme ovšem takovou pojistku. Máme v tom statutu napsáno, že kdyby někdo z těch našich laureátů posléze dostal Nobelovu cenu, tak že nám ten Balvan musí vrátit a my budeme tvrdit, že jsme mu ho nikdy nedali. SMÍCH - Já jenom zopakuju otázku, aby to bylo všude slyšet. Jestli si někdy čtete horoskopy, pane doktore? No tak samozřejmě to nečtu. Protože to je opravdu ztráta času. Ale byla období, kdy jsem si právě připravoval přednášku pro Sisyfa o té astrologii a část z toho jsem také dnes použil,
Minuta: 67
tak jsem si o tom něco přečíst musel. To jsou tak neuvěřitelné bláboly. A myslím si, že v podstatě jediné, co musí člověk na těch astrolozích obdivovat, je za prvé jejich drzost a za druhé jejich schopnost se vcítit do toho, jak lidé uvažují. Protože znáte to jistě z vlastní zkušenosti. Člověk není stabilní bytost v tom, že by byl jednoznačně pořád chytrý, nebo pořád hloupý, nebo pořád pracovitý, nebo pořád líný. Jsou v tom taková kolísání. Takže když oni vám předhodí ten horoskop a tam jsou ty vaše povahové vlastnosti, tak zhruba si to můžete rozdělit maximálně do pěti podskupin. Bezvadně mě vystihl. Víceméně je to pravda. No je to tak na půl. No tohle moc ne. A tohle je naprosto opačně, než jsem já.
Minuta: 68
Takže máte pět možností. A z nich v podstatě tři jsou takové, že si řeknete, že něco asi na tom je. Takže tím pádem tři proti dvěma. Tři
Minuta: 69
SMÍCH - Pan Baudyš má nějakého následníka, protože když jedete silnicí z Hradce Králové na Moravskou Třebovou, tak nepamatuji si jméno té vesnice, ale je tam Baudyšova astrologická kancelář. - To je jeho syn. SMÍCH Ano, to je jeho syn, který se pokoušel studovat nejprve teologii, potom, myslím, filozofii. A co mě také překvapilo, tak když byly nějaké politické události, tak oni ho zvou do České televize jako odborníka na filozofii a astrologii. Takže on tam působí mezi těmi ostatními odborníky jako jeden z odborníků. A je to tedy dost... Tomu jsme tedy dali nezávisle Bludný balvan, protože on se potom profiloval už tak, že si to zasloužil. A rodině Baudyšově jsme právě potom dali ten diamantový.
Minuta: 70
Takže to je vlastně první rodina, která má ten diamantový balvan. A teď to myslím vypadá velice nadějně, že budeme mít další rodinu, která bude podobně úspěšná příští rok. - A pak si stěžujeme, že tady v Čechách chybí ta tradice rodinných řemesel. - Ano. SMÍCH, POTLESK - Mimochodem já bych se chtěl zeptat z takového fyzikálního hlediska, jak velkou silou předáváte ty Bludné balvany. SMÍCH NESROZUMITELNÁ POZNÁMKA / DOTAZ - Jakou rychlostí a silou předáváte Bludné balvany? - Ano. Ta síla je poměrně malá, protože ty balvany těžíme na Berounce.
Minuta: 71
A oni mají tak kolem půl kila, takže to není tak náročné. Takže to unese, každý ten oceněný. Ze začátku to bylo docela legrační. To bylo v době, kdy byly povodně. Dvakrát po sobě jsme měli v republice docela dost velké povodně. A toho okamžitě využili lidé, kteří začali inzerovat pro ty nešťastné lidi, kterým se stalo, že jim zvlhnul dům, stěny, vysušovače s diva kosmickou energií. Oni to dělali vlastně takovým způsobem, že nabízeli pronájem takových proutěných košů. Ten koš vypadal trošku jako létající talíř. Takový placatý a takhle to bylo symetrické. A to se mělo zavěsit do té místnosti, kde to bylo potřeba vysušit. A ten koš si bral kosmickou energii, takže to nebylo potřeba připojit na žádný energetický zdroj
Minuta: 72
a vysušovalo se to. A jediná podmínka byla, že jste ten koš nesměli otevřít. To bylo zaplombované. No tak jsme pochopitelně přesvědčili jednoho pána, který si to koupil. To roční nájemné pro jednotlivce bylo 45 000 korun! No tak jsme ho přesvědčili, aby nám to odplomboval a to bylo tedy úžasné. Ten proutěný koš byl vystlaný mušelínem, nahoře i dole, pak tam bylo něco, co nevím, jestli ještě znáte - jmenuje se to motovidlo. Prádelní šňůry se natáčely na takový rohatý kus dřeva. Tak tomu se říkalo motovidlo. Tak tam bylo to motovidlo, ale nebyly tam prádelní šňůry, byly tam měděné dráty, které na konci prostě končily. Prostě tady jeden konec a tady druhý konec. A to bylo všechno.
Minuta: 73
A tohle 45 000 korun ročně. Velké úspěchy, měli tisíce děkovných dopisů. SMÍCH Prosím? - Taky dostali kámen? - Dostali, ano. A to bylo zajímavé, že to nebyla česká firma. My máme ještě jedno omezení, že nemůžeme dávat lidem, kteří působí jinde, než na území České republiky. Takže nestaráme se o ty podvodníky, kteří jsou jinde. Takže jsme čekali právě na to, až to oni začnou prodávat u nás. Ale ta firma byla v Rakousku. A měla dokonce nějaký diplom od rakouské vědecké technické společnosti. Tak tím se velmi chlubili. No a když ten zástupce té firmy, my jsme mu napsali do té Vídně, ať si proto přijede, tak on přijel. Přijel tedy vyštafírovaný jako prostě když berete cenu. My totiž těm lidem napíšeme, že to jsou mimořádné výkony, takže za mimořádné výkony to dostávají pochopitelně.
Minuta: 74
SMÍCH A on tedy přijel a já jsem mu to předával. On měl tlumočnici. A ta tlumočnice na mě syčela jako zmije, protože ta jediná pochopila... SMÍCH A ten inženýr, to byl inženýr, tak ten mně děkoval, že si zvláště váží, že to dostává přímo ode mě. SMÍCH - Třeba to dostal moc malou rychlostí. - Prosím? - Že by se k vám hodil Saturnin s dědečkem. - Kancelář pro uvádění románových omylů na pravou míru. - Ano, to máte naprostou pravdu. V podstatě přesně tím jsme byli inspirováni. Tou kanceláří dědečka v Saturninovi. To byla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
Minuta: 75
Takže to je přesně ono. NESROZUMITELNÝ DOTAZ - No tak ta vlajka je teď na tom dvoumetrovém dalekohledu zpátky. Protože pochopitelně po převratu jsme ji tam zase hned pověsili. - A dodnes tam není žádný kompenzační suvenýr z druhé strany? SMÍCH - A ani to nevypadá, že by... Ale možná víte, co? Možná Číňani. SMÍCH - Ještě dotaz, jestli se dá naznačit nebo říct, která je ta druhá aspirující rodina. - Ne, tak to my dopředu nic... To je Nobelův komitét, rozumíte... SMÍCH
Minuta: 76
- My nesmíme ani naznačovat. SMÍCH - Já si myslím, že je dobré mít humor. Ale otázka je, je to opravdu jediná možnost, jak proti blbosti bojovat - humorem? To přece neumí darwinismus, abychom bojovali humorem. - Tohle je správná poznámka a jsem rád, že to tu zaznělo. My jsme se pokoušeli v případě, kdy jde skutečně o lidský život nebo o lidské zdraví, tak jsme se pokoušeli ty lidi, které jsme tedy takhle identifikovali, tak jsme na ně podali trestní oznámení. Víte, co se stane? Policie to pokaždé odloží. Třeba byl ten případ, možná si sami vzpomenete. Před několika lety nějací léčitelé řekli rodině, která šestiletého kluka, který měl cukrovku, aby mu přestali dávat inzulín, protože on nemá tu cukrovku ve slinivce, ale má ji v hlavě.
Minuta: 77
Takže když mu spraví hlavu, tak nebude potřebovat inzulín. No ten chlapec zemřel. A rodina šla tedy do vězení za zanedbání péče. Ale nikdo se nestaral o ty rádce, kteří s tím přišli. Tak jsme na ně podali trestní oznámení, policie to odloží. Oni to dělají v dobré víře. - Takže ta rodina to asi taky udělala v dobré víře, ne? - Můžu se zeptat, jaké máte zkušenosti s přesvědčováním příznivců různých konspirátorů, šarlatánů atd. Jestli se někdy přesvědčili o tom, jak se vlastně strašně mýlí. A případně co byste doporučoval do diskuze s takovými lidmi? A jak s nimi tedy diskutovat?
Minuta: 78
- Já bych to možná ještě rozšířil. Nejenom zeptat se, jestli máte zkušenost s přesvědčováním těch, řekněme, "pachatelů", ale také těch "obětí", které si nechávají dělat horoskopy a podobně. Jestli něco funguje, nebo je to úplně beznadějné. - No je to beznadějné. Já jsem sám zažil případ, kdy mě nějaká paní, že jí předpověděla astroložka, že do tří měsíců sežene práci. A že tři měsíce už uplynuly a ona tu práci pořád ještě nemá. Takže k ní šla a říkala, podívejte se, vy jste mi před třemi měsíci říkala...a tak dále. A ona jí říkala, ne, to jsem vám rozhodně nemohla říkat. Já jsem vám jenom řekla, že tu práci seženete. Ale že to bude za tři měsíce, to je vyloučené. Takže ona se se mnou přišla poradit, co má tedy dělat dál. Já jsem jí říkal, podívejte se, kolik jste platila za ty konzultace? Ona říkala, no ona si pokaždé vezme 3 000 korun.
Minuta: 79
Ona si vzala ty první 3 000 za to, že ji řekla, že za tři měsíce a podruhé, když tam přišla, tak zase zaplatila 3 000. Já jsem říkal a podívejte se, a nebylo by pro vás lepší, kdybyste si za ty 3 000 dala inzeráty do novin nebo do nějakých těch reklamních míst, abyste si tu práci mohla najít? A ona říkala, no to jste mi tedy blbě poradil. Tak já zase půjdu k té astroložce. SMÍCH To je prostě... Je to marný, je to marný. Já myslím, že za celou tu dobu jen dva lidé, kteří dostali ty Balvany, uznali, že se zmýlili. Ale to už je vlastně sto Balvanů, které jsme udělili, tak to je absolutně zanedbatelné číslo. Ano. - U homeopatik jste říkal, že funguje líp ten dražší než levnější. Tak proč jste si té paní neřekl o 3 000, to by vám věřila. - Já jsem jí měl říct o 4 000, že?
Minuta: 80
NESROZUMITELNÝ DOTAZ Z PUBLIKA - Jak vlastně reagují lidé na to, když jim dáte Balvan? Přijdou tak jako ten zástupce vyšňoření, nebo...? - Teď už takhle vyšňoření nechodí. Někteří přijdou. Pokaždé alespoň někdo přijde. Ale to číslo se pořád snižuje. Takže obyčejně to bývá, že přijdou tak jeden nebo dva. Ostatní to ignorují a dokonce nám třeba tvrdí... My jsme jeden Bludný balvan dali také Jaroslavu Duškovi. A to víte, za co. On prostě tvrdí, že nemusíte jíst a nemusíte pít, můžete na sluníčko a nemusíte se mazat krémem, protože sluníčko je pozitivní a takové věci říká. No a on má velkou autoritu.
Minuta: 81
On ovlivňuje hodně lidí. Tak ten nám tvrdil do očí, že jsme ho nepozvali. Pozvali jsme ho. Čtrnáct dní předtím než jsou Balvany, tak ti jednotliví laureáti dostanou osobní dopis. Tam je vždycky napsáno, že si mají přijít pro to vyznamenání. Ano. - Co musím udělat, abych dostala ten dopis? Protože blbostí je na světě spousta, takže jak rozhodujete, komu pošlete dopis? - Aha, tak ono je to takhle. My celý rok sbíráme podněty. To znamená, sbíráme nominace. Ty nominace sbírají jednak členové komitétu. Ten komitét má různé experty na různé věci. Takže nás je, myslím, celkem 11 v tom komitétu. Takže jednak každý sbíráme celý rok podněty, co se takhle dozvíme nebo si přečteme sami nebo vytáhneme z internetu. Takže to jsou první zdroje nominací.
Minuta: 82
Druhý zdroj nominací jsou členové Sisyfa. Ti jsou vlastně po celé republice. V tom Sisyfovi je, tuším, asi tak kolem 450 členů. Takže ti vědí, že mohou nominovat, když tam právě mají třeba někoho lokálního, kdo tedy vyniká, tak abychom na něj nezapomněli. Ale třetí zdroj je nejpozoruhodnější. To jsou totiž ti laureáti, kteří už to dostali. SMÍCH Oni nám píší, já jsem dostal Bludný balvan a jak to, že jste to nedali ještě tady tomu, když dělá...? SMÍCH Takže vidíte, že ta prestiž té ceny je dosti vysoká. - To je v podstatě taková týmová práce. - A víte, že je to opravdu docela náročné? My uzavíráme ty nominace každý rok na Silvestra.
Minuta: 83
Takže to, co přijde do Silvestra, máme jako podklady. Pak máme schůzi toho komitétu. A to trvá opravdu celý den, protože těch nominací bývá průměrně sto. A teď vybrat z těch sto těch nejlepších šest, to dá práci. To je kupodivu dost velká časová událost. - Tak vypadá to, že dotazy už nejsou. Možná ještě navrhnu takovou věc na zamyšlení. Když udělujete ceny za jednotlivce a družstva, jestli byste neměli zavést taky nějakou Síň slávy nebo něco takového. - To už myslím, že je nad naše síly. My tomu zase nemůžeme věnovat nějak velice mnoho času. Tohle se dá zvládnout v těch 11 lidech. Ale nechceme tomu samozřejmě věnovat víc času, než je nezbytně nutné, protože je to v podstatě celé ptákovina.
Minuta: 84
SMÍCH Říkám, kdybychom mohli ty lidi pohnat před soud... Ještě vám povím jeden příběh, který je také takový zvláštní. My jsme museli jeden z těch Bludných balvanů dát brněnské soukromé vysoké škole, která se dokonce jmenovala škola Karla Engliše, mám dojem. Takže takové docela renomované jméno. A ta to dostala za plnění úkolů. To byl vypsaný úkol Ministerstvem průmyslu a obchodu a jmenovalo se to Vyhledávání osob za překážkou. Protože je problém, který bývá třeba při závalech v dole, že nevíte přesně, kde jsou ti živí horníci a nemůžete je správně nasměrovat. Tam v tom dole se těžko hledá, když je tam ta hornina a prach. Nebo abyste jim aspoň mohli udělat otvor, aby dostávali vzduch apod.
Minuta: 85
A druhá věc, když jsou to teroristi a ti se vám někde schovají v baráku a vy nevíte, kde jsou. Takže to je také problém. Takže by bylo vlastně úžasné, kdyby se podařilo přes překážky identifikovat živé lidi. No a na to se přihlásila tato brněnská škola. A dělala to ještě ve spolupráci s nějakou jinou institucí, že to tedy vyřeší. Tak nás zajímalo, jak to dopadlo. Protože pokud si vzpomínám, tak na to od toho ministerstva dostali grant. Protože u nás dává granty skoro každé ministerstvo. Já jsem si myslel, že na vědu to dává Ministerstvo školství, Ministerstvo obrany a podobně. Ale ne, každé ministerstvo dělá vědu. Jakékoliv ministerstvo má svoje grantové projekty. No tak dostali na to, jestli se nemýlím, asi 30 milionů korun a bylo to na tři roky. No a tak oni to vyřešili a výsledek byl průmyslový vzor. A ten průmyslový vzor se musí zveřejnit, takže ten jsme našli. A to nás právě přimělo k tomu, že jsme jim dali Bludný balvan.
Minuta: 86
Oni vymysleli vlastně dva průmyslové vzory, které se lišily tím, že v jednom případě to byl ten přístroj popsaný samostatně a v druhém byl na trojnožce. Protože vy to buď musíte držet v ruce, a nebo to můžete dát na stativ jako když máte dalekohled, a potom takhle rejdíte tím přístrojem. No a ten přístroj vám popíšu, to je velmi jednoduché. Byla to půl metru dlouhá plastová trubice, která měla světlost asi tak 2,5 cm, na jednom konci byla otevřená, a tím se tedy hledali ti horníci nebo teroristi a na druhém konci byl na tom nalepený ten talířek lékařského fonendoskopu. To znáte, když jdete k doktorovi. A z toho talířku vedly normálně ty šlauchy do uší, ale nikoliv lékaři, ale, podržte se, senzibilovi! Prostě mezi námi jsou senzibilové, kteří vnímají tzv. hydroidní záření.
Minuta: 87
To jste se jistě učili ve škole, že existuje hydroidní záření, které vydávají pouze živé bytosti. Protože vám teče krev, tekutina, v žilách. Takže dokud vám teče, tak to vydáváte. A toto záření právě ten senzibil vnímá pomocí té trubky a těch uší, tady se mu to prostě nějak objeví. Takže oni vlastně nejvíce peněz dali za zkoušky těch senzibilů, takže jim za to platili. A dobře jim platili. Protože ten přístroj sám, ten se dá vyrobit za pár šupů, to prostě není nic těžkého. Fonendoskop já nevím kolik stojí, ale když byste koupili nějaký de lux, tak to může stát tak 1 500. - 30 milionů to asi nebude. - No právě. No a ty průmyslové vzory byly tedy dva, bylo to takto popsané, hydroidní záření a ten senzibil. No a tak my jsme se snažili zjistit,
Minuta: 88
protože každý grant musí končit tím, že se musí dělat závěrečná oponentura, kde se musí komise odborníků shodnout na tom, zda ten grant byl splněn, nebo případně nesplněn. A podle toho se jedná dál. Tak jsme se snažili zjistit na tom Ministerstvu průmyslu a obchodu, kdo byl v té komisi, která tohle posoudila kladně. Protože oni nám napsali z ministerstva, že ta komise to posoudila kladně. Tak jsme chtěli znát jména těch členů té komise. Ten seznam je tajný. Tak jsme dali trestní oznámení. Trestní oznámení bylo odloženo. - Je to smutné. Dobře. Tak pane doktore, ještě jednou moc děkujeme nejenom za přednášku, ale hlavně za vaši snahu o potírání těchto jevů. A budeme doufat, že v tom budete ještě dlouho pokračovat. Děkujeme. POTLESK

Předchozí video

Erik Tabery v rozhovoru Proti Proudu

Další video

Jan Laibl v rozhovoru Proti Proudu
Neurazitelny.cz

Neurazitelny.cz

Staň se PATRONEM!