Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Daniel Stach: Náš největší problém je, že lidem přestává vadit lež | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři

Při práci na pořadu Hyde Park Civilizace navštívil moderátor Daniel Stach Chile i Špicberky, hovořil s 21 nositeli Nobelovy ceny a stál u prvního českého televizního rozhovoru z vesmíru. A s vesmírem má společného mnohem víc: Od roku 2018 je například spjata se jménem Daniel Stach planetka číslo 93256 obíhající mezi Marsem a Jupiterem. Přesto zůstává skromným a usměvavým člověkem, který vždy pamatuje na svůj tým a jeho sílu.

Na náš kanál YouTube Daniel Stach vstoupil v únoru roku 2018, kdy jsme s radostí publikovali jeho skvělou přednášku “Jak myslí velikáni” v rámci cyklu “Večery na FF UK”. Ale protože dotazů na Daniela přišlo mnohem více, než je kapacita jedné přednášky, a protože pozvat takového sympaťáka na povídání u kávy bylo zkrátka neodolatelné (snad nám to jeho manželka odpustí :-)), hned jsme toto pozvání realizovali. 🙂

Věříme, že se u rozhovoru nejen zamyslíte, ale také se s námi od srdce zasmějete (a že těch příležitostí bylo tentokrát opravdu hodně!). 🙂

U čtvrtého Stolu pro tři nám poskytl Daniel Stach rozhovor o medvědech, rezervách české vědy a víře v lidi. Rozhovor jsme natočili v listopadu 2018 v prostorách útulné kavárny Café Terronská, které tímto i počtvrté moc děkujeme za natáčecí azyl! 🙂 Za kamerou stál i tentokrát Pavel Kolouch. 🙂

V rozhovoru s Danielem Stachem se dozvíte například:
– Čím v Chile vyděsil svoje kameramany? – 04:09
– U kterých jediných dvou dílů Hyde Parku Civilizace měl trému a proč? – 08:55
– Kdo je jediný člověk, který s Danielem zvládá hrát Activity (jeho manželka to není)? – 17:06
– Co by poradil (nebo spíš neporadil) svému 14-letému já, kdyby mohl – 33:35

Přejeme příjemné sledování! 🙂

🎧 Pokud preferujete rozhovory s osobnostmi v podobě podcastu, můžete si náš rozhovor s Danielem Stachem dopřát i v této podobě zde: https://neurazitelny.cz/daniel-stach-rozhovor/

Zajímavá videa na téma Daniel Stach rozhovor:
Daniel Stach – Jak myslí velikáni | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK
Jakmile se přestaneme ptát, je konec, říká moderátor Hyde Parku Civilizace Daniel Stach
Daniel Stach – Hyde Park Civilizace (Pátečníci 11.11.2016)

Daniel Stach rozhovor – zajímavé odkazy:
Velký rozhovor s Danielem na stránkách České televize
Daniel coby Host Lucie Výborné na webu iRozhlas
Povídání s Danielem (nejen) na téma Nobelovy ceny, ISS a planetka

 

Automatický transcript

Minuta: 0
Daniel Stach rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Krásné ráno, poledne, či večer, milí neurazitelní, a vítejte u dalšího Stolu pro tři, v pořadí už čtvrtého. Takového někdy veselého, někdy vážného povídání se zajímavými hosty na zajímavá témata, s otázkami, na které se našich hostů ještě nikdo neptal. Rozhodně doporučujeme kliknout na tlačítko pod námi, tlačítko „Odebírat“, protože nová videa máme každý měsíc, tak ať vám od nás nic neuteče. Dneska přijal moje pozvání ke Stolu pro tři Daniel Stach - moderátor, popularizátor vědy, myslím si, že skvělý člověk... A taky člověk, vedle kterého si připadám jako totální moderátorský trpaslík. Takže Danieli, vítej u Stolu pro tři! - Děkuju moc za pozvání! - Tak, Danieli, první, kvalifikační otázka
Minuta: 1
- Když, tak až po rozhovoru, abychom stihli ještě něco natočit... Tuhle otázku nám poslal tvůj jmenovec, Daniel Kotoul, přes Facebook. Takže děkujeme, Danieli! Já se tě nebudu ptát na otázku, jaká vědecká oblast tě baví nejvíc. Odpovídal jsi na to i ve svojí přednášce „Jak myslí velikáni“, kterou máme u nás na YouTube kanálu. Já se tě zeptám na opak
Minuta: 2
A to mi přišlo hodně užitečné, protože kdykoli jsem na koncertě, tak vždycky aspoň jeden telefon zazvoní. Marek Eben, když se ho kdysi ptali při moderování Pokladu Anežky České, říkal, že je takový bojler. Že do něj to vždycky všechno nalejou, on to chvíli ohřívá, a pak to vypustí. Zase na druhou stranu, ty jsi v rozhovoru s Lucií Výbornou pro Český rozhlas říkal, že ti to vlastně v hlavě i zůstává. Takže na kolik bodů ze sta by ses tak tipnul, kdybychom ti dali písemku z částicové fyziky? - Bylo by tam nějaké konkrétnější téma, nebo částicová fyzika obecně? - Obecně, obecně. - Tak to bych si asi na moc netroufnul. Ale mně opravdu v té hlavě něco vždycky zůstane a mám vyzkoušeno, že se mi to rychle obnoví. Že jakmile se na to téma potřebuju podívat znovu, projdu si ty svoje materiály, které jsem měl do Civilizace - které jsou udělané v takovém specifickém gardu, vyhovují jenom mně, nikomu jinému, ale mně vyhovují a rychle se v tom dokážu zorientovat. Ale dost velkou část věcí si pamatuju, a já to potřebuju. I z toho důvodu, že ve vědecké redakci nedělám jenom Hyde Park Civilizace,
Minuta: 3
ale navazujeme. Takže často se stane něco - někde jsem to dělal, někde jsem to viděl, někde jsem to slyšel - a na to nabalujeme další věci. - Perfektní! Petr Šimon poslal velmi zajímavý dotaz
Minuta: 4
ale můžeme jít i do jakéhokoli jiného oboru, protože si myslím, že 20. století přineslo opravdu hodně velké osobnosti. Jak negativní, tak ale taky samozřejmě pozitivní. - Je to tak... Blanka Štajerová by chtěla vědět, jak fyzicky náročné je pro tebe natočit některé reportáže. Vzpomněla si na díl o observatoři v Chile, kde jste museli projít speciální prohlídkou, dostali jste lahvičku s kyslíkem... Jaké byly tvoje nejextrémnější zážitky z natáčení? - A já tam málem neprošel. - No, dobrý! - Já tam skutečně málem neprošel. Když jsme jeli na radioteleskop ALMA, který je v 5050 metrech, tak se prochází takovou zdravotní prohlídkou. A já jsem tam byl se svými dvěma kolegy, kameramany. A oni, když já jsem procházel tou prohlídkou, kdy se měří tep, tlak a podobně, tak jsme u toho natáčeli. Takže já jsem u toho točil vlastně takzvané stand-upy, kdy mluvím k divákům. Oni během toho, co mi to měřili, tak natáčeli, jak se bavím s tou zdravotní sestrou, no a mně ten tep a krevní tlak vyskočil výš, než jsme čekali.
Minuta: 5
Takže první měření já jsem neprošel. Já jsem normálně byl poslán vedle, do vedlejší místnosti, kde jsem si na deset minut lehnul. Oni byli úplně v klidu, protože jsou na to zvyklí, tak říkali
Minuta: 6
Těch devět dní v Chile bylo teda extrémně náročných, protože my jsme toho tam natáčeli opravdu hodně. Takže my jsme buď jeli v autě, kde já jsem většinou psal, abych psal reportáže, připravoval rozhovory... Nebo jsme točili a večer - my jsme je museli zpracovat, protože jsme je posílali do Prahy, protože jsme je vysílali průběžně. Hyde Park Civilizace potom vzniknul až tady doma v České republice. Ale tam jsme toho moc nenaspali. Ale hrozně jsme si to užili. To byla paráda. Byl to nádherný zážitek. Když jsme byli na Špicberkách, kde jsem měl taky tu možnost být s českými vědci, tak tam jsme přiletěli o půlnoci, z pondělka na úterý. Takže já jsem spal vlastně z neděle na pondělí. Pak jsme spali dvě hodiny, na úterek. A další noc jsem vlastně naspal až z pátku na sobotu, protože jsem pak musel sestřihávat Civilizaci. Takže já jsem za ty čtyři dny naspal dohromady asi zhruba nějakých osm, deset hodin. A to jsme letěli na ty Špicberky a točili tam. Protože tam jak je polární den, tak ve dvě ráno je stejné počasí jako ve dvě v noci - respektive ve dvě odpoledne, pardon. Takže tam jsme točili pořád Ale bylo to zase skvělý. A kolegové teda nás tady z Prahy hlavně sledovali,
Minuta: 7
jestli potkáme medvěda, nebo ne. Protože tam jsou... někteří mají vysílače, takže jsou trackovaní, kde se pohybují. A oni věděli, kde já jsem, tak samozřejmě celou dobu sledovali, jestli potkám ledního medvěda, nebo ne. - Počkat, to věděli ti medvědi, a nebo kolegové? - Kolegové. Medvědi nás myslím netrackovali. - Výborně. Milí diváci, už si nepřipadám jenom jako moderátorský trpaslík, ale taky jako totální gaučák. Ale to je tak jako na okraj... - To jsou docela jako výjimky, já jsem většinou tady v republice. - Fyzická zátěž ale není tou jedinou zátěží, kterou při natáčení procházíš. Na přednášce jsi říkal, že si ve vysílání nemůžeš dovolit emoce, což ale to neznamená, že žádné necítíš. Stalo se ti někdy, že by jsi třeba chtěl vyloženě utéct ze studia, nebo...? - Utéct ne, ale že mi bylo úzko, to jo. Utéct ne, utéct ne, to ne. Ale byly situace, kdy to pro mě bylo... psychicky, psychicky to pro mě bylo silné, těžké. Nejen ten díl s Tatianou Rusesabagina o Rwandské genocidě. Ale... Třeba já si vybavím moment, kdy jsme měli Honzu Šibíka, fotografa, ve vysílání,
Minuta: 8
a ten mluvil o tom, jakým způsobem spolupracoval s lidmi na Ukrajině, kteří měli AIDS. A já jsem se ho ptal
Minuta: 9
K trémě jsou takové dva přístupy. Jedni lidé říkají, že párkrát vystoupíš a tréma zmizí. Jiní zase říkají, že se jí nikdy nezbavíš - vždycky tam bude, ale můžeš ji nějak korigovat. Co ty a tréma? Jaký máte vztah? - Já u vysílání Civilizace jsem ji měl dvakrát - u prvního dílu Hyde Parku Civilizace s Danou Drábovou, a u dílu s Markétou Pravdovou o češtině. Protože já jsem gramatický ignorant, musím přiznat. Takže tam jsem trému měl. A tam jsem měl jeden - byla to vlastně strašně cenná zkušenost - zážitek, kdy já jak jsem se bál, abych neudělal nějakou gramatickou chybu v dílu o gramatice, tak já jsem něco řekl, a v hlavě jsem si říkal
Minuta: 10
Ale pak samozřejmě ten tlak člověk cítí. Když jsme se třeba spojovali s Andrew Feustelem na oběžné dráze, tak tam těch technických věcí, které se mohly pokazit... Spousta věcí, které jsme vůbec netušili, co se všechno může stát. Nikdy se to nestalo, my jsme s tím nikdo neměli zkušenost. Tam byla obrovská síla toho týmu, který na tom pracoval, jak po té technické, tak redakční stránce, aby to všechno klaplo. Odvedli na tom vynikající práci. A my jsme museli být už hodinu před tím spojením na lince, a vždycky se mi jenom z Houstonu ozvalo
Minuta: 11
- Mělo to šťastný konec, akorát doteď nevíme, co u té japonské přechodové komory hledal. - To se ho asi nezeptáme. Ale možná si ho můžeme pozvat taky do rozhovoru... Danieli, ještě jedna otázka související s emocemi. Rozhovor natáčíme v roce 2018, kdy na vědeckém nebi pohasla jedna z největších hvězd, Stephen Hawking. Jak ty jsi - nejenom jako moderátor, ale i jako člověk, jako Daniel Stach - vnímal jeho odchod? Co pro tebe ta událost znamenala? - Konec jedné éry. Konec jednoho symbolu a konec člověka, který dokázal přitáhnout ne miliony, ale přinejmenším stamiliony lidí k vědě a otevřít dveře do světa, který... by pro spoustu lidí zůstal zavřený. Který si mnozí mysleli, že je nepochopitelný, nesrozumitelný, nezajímavý. A on ukázal, že to jde. Že to je. Že to tady je pro vás připravené - takhle je to nachystané! Tady vám to dávám a pojďte ochutnat! Tohle není ten suchý chleba, do kterého se nechcete zakousnout.
Minuta: 12
Ne ne ne, tohle je malý dortík, který chcete smlsnout a dozvědět se víc. Tohle pro mě byl Stephen Hawking. Byla to osobnost, která posouvala svět dopředu tím, že dalším dávala možnosti, aby přemýšleli nad světem kolem nás. A ukázala jim, jak to taky jde. Byla to ostatně první kniha, kterou já jsem četl, než jsem začal moderovat Hyde Park Civilizace, byla Vesmír v kostce. Já jsem tehdy jel s přítelkyní - tehdy ještě - jsme jeli do Nizozemí, tam jsme si půjčili kola a mám dodneška fotku, jak jsme jeli n a jednu pláž a na kole, na tom nosiči, mám ručník, kraťasy a na tom Stephen Hawking
Minuta: 13
A to se stalo v historii jenom jedinkrát, v Hyde Parku ČT24, když zemřel Václav Havel. Tak tehdy dramaturgyně Hyde Parku Civilizace Gábi Cihlářová vysílala tehdejší Hyde Park ČT24 - já jsem tam tehdy dělal živé vstupy do toho dílu - bez hlavního hosta. A my jsme si řekli, že Stephen Hawking si tohle rozhodně zaslouží. A jsem strašně rád, že jsme ten díl udělali, a Pavlí Sedlářová, dříve Chudárková, která ho editovala, tak si myslím, že to zvládla naprosto brilantně. A skvělou práci tam odvedli i všichni naši redaktoři, kteří přinesli ty pohledy lidí. Kteří ukázali, jak obrovská - ne velká, ale obrovská - osobnost Stephen Hawking byl. A co všechno po něm tady zůstává. A co všechno my si z toho můžeme vzít. A mě osobně... to strašně mrzí. Strašně mrzí. Bylo by strašně potřeba, kdyby tady takoví lidé byli dál... - Já jsem ten díl viděl a... myslím si, že nebudu sám, kdo ti za něj poděkuje - za to, že jste vzdali takovou poctu skvělému člověku, skvělému vědci. Pojďme u skvělých vědců ještě chvíli zůstat.
Minuta: 14
Hosty Hyde Parku Civilizace už bylo mnoho nositelů Nobelových cen. Poslední číslo co jsem já slyšel bylo 16... - Teď jsme myslím na 21, už. - No krása, oko bere! Ale já jsem při přípravě na tenhle rozhovor narazil na takový zvláštní úkaz, a sice vícenásobné držitele Nobelových cen. Tipnul by sis, kolik jich je a kdo to byl? - Dokonce jsem to - přiznávám teď - věděl na začátku října. Když jsme se bavili o tom bojleru... tak tuhle informaci jsem měl na začátku října, když jsme vysílali speciály k Nobelovým cenám. Samozřejmě Marie Curie-Skłodowská, ta je první. Potom profesor, který byl následně ve velkém sporu s Danielem Shechtmanem, kterého jsme měli v Hyde Parku Civilizace taky - Paul... Paul L... Linus? Teď bych se nerad mýlil... - Linus Pauling, myslíš? - Linus Pauling! Pardon, omlouvám se. Linus Pauling. To je další dvojnásobný nositel Nobelovy ceny. A teď si nevybavím, kolik bylo ještě dalších. Napovíš mi? - Když pomineme organizace, tak jsou čtyři dvojnásobní nositelé Nobelovy ceny.
Minuta: 15
A já myslím, že to klidně necháme divákům, ať si trochu zapátrají, protože... Á, pozor! Challenge accepted! - V jakých to bylo oborech? - Tak... Jedno byla, dá se říct, elektronika, a druhá byla biochemie. - U jednoho laureáta? - Ne ne ne. Oba dva ti laureáti cenu dostali za stejný obor, a u jednoho to byla elektronika, u druhého... - Biochemie. - Biochemie. - Tak já to nechám tady šrotovat a snad mě to napadne. - Dobře. Tak pokud se v průběhu rozhovoru ozve výkřik a jméno, tak si Daniel Stach vzpomněl. Ale ta otázka nebyla ani tak o tom, že bych tě tady chtěl zkoušet, ale o tom, že vlastně Nobelova cena je největší vědecké uznání práce. A jestliže ji nějaký člověk dokáže získat dvakrát,
Minuta: 16
a kolikrát ještě v jiné oblasti než u té první, tak už si opravdu říkám, že ti lidé musí dělat něco jinak. Musí třeba přemýšlet jinak. V čem podle tebe je ten klíč? - Oni sami - ti laureáti, se kterými já jsem měl možnost mluvit - říkají, že to je v přístupu. V tom, že opravdu do toho člověk musí jít a není to práce na osm a půl hodiny. Nicméně tenhle přístup mají tisíce vědců na celém světě a na Nobelovu cenu nedosáhnou. Pak je to trocha štěstí. A pak - v případě některých československých, potažmo českých vědců - je to určitě také to, kde žijete. Já si myslím, že třeba virolog Jan Svoboda by býval s velkou pravděpodobností získal Nobelovu cenu. Myslím, že i velkou šanci - zvlášť vzhledem k tomu, jakým způsobem se dnes udělují Nobelovy ceny - by měl Antonín Holý. Protože dnes, když se podíváme na ty poslední roky, tak se čím dál tím víc oceňují laureáti, jejichž výzkum se už dostal nějakým způsobem do praxe. Letošní Nobelovy ceny, Nobelovy ceny roku 2018, jsou tím nádherným příkladem. Všechny ty oceněné výzkumy byly základní výzkum, ale už se dostaly do praxe.
Minuta: 17
A v čem jsou jiní? Já myslím, že vidí trochu jinak svět kolem. Aniž by si to třeba sami uvědomovali. Ale když se podíváme na tenhle... na tuhle čajovou konvici, tak každý v tom uvidí něco jiného. A teď nemyslím ten filozofický koncept napůl plná, napůl prázdná. To vůbec ne. - Jasně. - Ale každého napadne něco jiného, bude nad tím přemýšlet trochu jinak. A hlavně to v něm vyvolá nějakou jinou... jiný směr, jinou asociaci. Mně to říkají kamarádi, že já mám třeba divné asociace, hrozně. Proto s nimi nemůžu hrát Activity. - Pravda. - Jediný, s kým můžu hrát Activity, je Filip Horký. Ten chápe, jakým způsobem já myslím. Jinak vůbec. Ale každého napadne něco jiného a někdo to dokáže zužitkovat, někdo ne. Někdo za tím dokáže jít. A potom je tam ten okamžik toho nebát se a zariskovat. Říct si
Minuta: 18
V čem by mohla přitlačit? Nemyslím kvůli tomu, aby dostávala víc Nobelových cen, ale aby se jednak prosadila ve světě, jednak v povědomí veřejnosti - abychom třeba tolik nevěřili šarlatánům, klidně. - Povědomí veřejnosti. To měla být moje odpověď. - Aha, dobře! - Měla by přitlačit v tom, že věda je tady pro lidi. A měla by přitlačit v tom, jak vysvětlovat vědu. My neustále narážíme na to, že je - pro některé vědce a ne pro všechny - problém vysvětlovat jejich práci. A teď to nemyslím v tom stylu že... ne všichni jsou samozřejmě mediální zdatní, ne všichni se cítí dobře před kamerou, ne všichni dobře píší popularizační články. Ale myslím v tom nastavení tady, v hlavě mezi ušima. Kdy ten člověk si myslím, že by měl považovat ve třetím tisíciletí za součást svojí práce, že popularizuji tu práci. A to se dá dělat spoustou způsobů. To můžou být přednášky na školách, to může být napsaný článek, to může být rozhovor do televize, to může být blog, to může být tweetování. Každému sedí něco jiného.
Minuta: 19
Ale v hlavě by mělo být
Minuta: 20
- Když to vezmu seriózně, tak antibiotická rezistence. To si myslím, že je obrovský problém, který nás strašně rychle doběhne. Antibiotická rezistence je něco, co si myslím, že hrozně musíme řešit. Druhá věc, která myslím, že je hodně specifická a nemyslím, že je celosvětová, byť ten trend tady vidíme, je to, že některým lidem přestává vadit lež. Někomu přestává vadit nejenom to, že někdo nemluví pravdu, ale vysloveně lže. A že v okamžiku, kdy na toho člověka ukážete a relevantně doložíte, že ten člověk lže, tak je to někomu dalšímu jedno. To je něco, co mě extrémně mrzí. Mrzí. To je to slovo, které tady je. A když to vezmu nevážně, mě by strašně zajímalo, co si o mě myslí můj kocour. - Ano, pan Rozárka... - Strašně moc. Hrozně moc by mě to zajímalo. - Já mám kočku, taky by mě to zajímalo, ale občas, když se na mě tak jako dívá, tak bych to možná ani vědět nechtěl. Já na to trošku navážu. Prvním hostem Stolu pro tři byl pan profesor Petr Kulhánek, který tady mluvil o vědě a řekl bych, že mluvil o vědě až jako s láskou.
Minuta: 21
Ale zase na druhou stranu říkal, že jsou i určité stinné stránky tohoto odvětví. Jak ty se díváš na takové fenomény poslední doby, jako je třeba věda pro čárky, věda koupená nebo prostě jenom taková ta „odfláknutá věda“, bad science? - Ta poslední, odfláknutá, to může být jenom to, že to ten člověk opravdu odfláknul, a nebo na to nemá. Ty první dvě, to je velký problém. Protože to je lež. Tady se dostáváme k podvodům. To není nic jiného, to je prostě podvod. A teď se nebavím o těch čárkách , primárně Bavím se o tom, když někdo zfalzifikuje svoje výsledky, úmyslně. Může tam být dobrý záměr, nemyslel to tak, může se splést. Jsme jenom lidi, to se může stát. Na druhou stranu, pak by ta vědecká komunita měla zafungovat. Říct
Minuta: 22
A věda pro čárky? Ta nevede dopředu. Ta vede jenom k čárkám. Pokud chceme vědu, která tady změní svět za 20 let - což je ta věda, která ho před 20 lety měnila - tak ta se nedělá kvůli čárkám. Ale myslím, že k tomu ta cesta vede právě ne přes co, ale kdo. Podívat se na ty lidi, na ty osobnosti, protože osobnosti vychovávají osobnosti. Navazují na sebe. Vidíme ty školy, které... Podívejte se na profesora Zahradníka a na další, kteří na něj navazují. Kdo byl první doktorand profesora Zahradníka? Josef Michl! Vždyť to je přece obrovská kapacita nejenom česká, ale světová. Tady vidíme tu školu, která tady je. Dívejme se na lidi. Primárně na lidi. A snažme se jim pomoci tak, aby mohli vyrůstat další jako jsou oni. Ty, které považujeme za osobnosti. Protože tam je ta budoucnost. A v tom je ten - podle mě - klíčový krok, který musíme udělat. Jaká je podle Tebe nejhorší rada, kterou dostávají lidé, kteří se zajímají o vědu? „Tomu nebudeš rozumět!“ Nebo „To nečti!“ To myslím, že je hrozné. Já mám vždycky jednu zkušenost - když mi někdo řekne
Minuta: 23
Teď myslím nějaký rozhovor, který jsem dělal. A řekne
Minuta: 24
Někdy to je efektivní, třeba krátkodobě. Nemáme všichni dělat všechno. Já mám sám heslo „Never go hard, always go harder!", tedy „Když už, tak už!“ Aby člověk dělal to, co dělá, pořádně. Pak je to dobré. - To jsi mi krásně nahrál! Ty sám právě často opakuješ, že kdybys měl něco dělat polovičatě, tak do toho nejdeš. - Nejdu. - Proč? - Protože by to nestálo za to. A teď nemyslím třeba ten výsledek, ale z mého pohledu. Z mého pocitu by to nestálo za to. Proč bych to měl dělat polovičatě, když to dokážu udělat na 100 procent, aby to bylo lepší? Když přece něco udělám napůl, tak to nikdy nemůže být tak dobré. A jak z toho nebudu mít tak dobrý pocit. Tak to je. Já to tak prostě cítím. - Takže koncept „Takhle to stačí!“ pro tebe neexistuje? - Proč bych... proč? Proč by měl? Proč si to říct? Proč?! Já nevidím jediný důvod, proč to tak udělat. Já jsem pragmatik a ano, řeknu si... Dám příklad. Měli jsme teď Nobelovy ceny, tak my chystáme speciální vysílání
Minuta: 25
půl hodiny o Nobelově ceně, která je oznámena v 11
Minuta: 26
Proč teď? Proč takhle? Proč tihle? Proč tímhle způsobem? Proč takhle? Proč? Pořád dokola, proč? Já myslím, že my nemáme moc vymýšlet věci, které už byly vymyšlené. Na co se dítě ptá, když se ptá na svět kolem sebe? - „A proooč?“ - „A proč?“ A proč se ptá? Protože se ptá na to podstatné! Ptá se na to klíčové, ptá se na to zásadní! A to je to „Proč?“ My se nesmíme přece ptát na to, jakou barvu má tenhle stůl. Má hnědou. Proč má hnědou? To je ta otázka! Proč se to děje? Tohle je samozřejmě dost elementární příklad... Ale když se něco děje, tak se ptejme na to, proč se to děje. To je podle mě naprosto zásadní. Protože tím pádem nezůstáváme na povrchu a dostáváme se dovnitř. A když se dostaneme dovnitř, tak na tom můžeme něco stavět, víc se dozvědět, nejenom informaci. Informace je fajn, ale tu si dneska dokážete vygooglovat. Když se dostanete dovnitř, tak to můžete pochopit. A na tom stavět. To je daleko cennější, než se dozvědět
Minuta: 27
tak se můžu posunout dál. Vždyť jedna plus jedna je zrovna postulát. - M-hm, je to tak! To už jsem taky zjistil... A řekl bys, že to stejně platí - s tou otázkou proč - stejně ve vědě jako v životě? - Hmmm. Když člověk rozumí tomu, proč někdo něco dělá, tak si myslím, že to je strašně cenné. Vezměte si, každý to zná, vždyť si vzpomeňte... Někdo přijde do kanceláře, potkáte se tam s kolegou, kolega je na vás nepříjemný. Tak si řeknete
Minuta: 28
„Ne, hele, já chci tenhle záběr, fakt jo.“ „Ne ne ne ne ne ne!“ A takhle jsme se trošičku jakoby handrkovali. Dovysílali jsme tenhle rozhovor, já jsem pak měl ještě asi tři hodiny vysílání a říkám
Minuta: 29
používali termín „negativní ekonomický růst“. To je podle mě úplně nesmysl. Proč je defaultně nutné, aby byl ekonomický růst? Když nebude ekonomický růst, tak budeme na jedné úrovni. Já chápu, že to má ekonomické konsekvence a my potřebujeme ten ekonomický růst z různých důvodů. Jde mi spíš o ten mind setup, o to nastavení. Že pořád se musíme posouvat dopředu. Pořád musíme mít víc, vydělávat víc... To je nesmysl. To je absolutní nesmysl. Ale pokud se přestaneme ptát na to, co se děje kolem nás... Ten svět se nezastaví. Vezměte si ten příklad antibiotické rezistence. My si řekneme
Minuta: 30
Takže ty vagony, klidně ať stojí. Pokud stojí na tom správném nádraží. A pokud to nádraží je v takovém světě, kde si můžu dovolit stát. - Moc hezky řečeno. S panem profesorem Cyrilem Höschlem i s panem doktorem Markem Orko Váchou jsme se tady bavili o generacích, které se chtějí hlavně bavit. Bavit, bavit... I je ten známý termín, že se ubaví k smrti. Měl bys nějaký vzkaz pro tuhle generaci? - Já nevím, jestli taková fakt je. Já myslím, že to je hrozně individuální. Hrozně individuální. Já sám jsem asi případem toho, kdy nejsem vlastně rád, když mě někdo háže do jednoho pytle s nějakou generací. Určitě jsou výjimky a jsem si jistý, že všichni, kteří o tom mluví - nebo drtivá většina - to tak také bere. Že se snaží zobecnit, což je samozřejmě do jisté míry správné. Ale já myslím, že každý si má hledat tu svoji cestu. Vím, že to teď zní trošku pateticky, ale najít si to co ho baví, to co ho zajímá, a za tím si jít.
Minuta: 31
Mně spíš... co mně třeba chybí jsou dvě věci. A to je drive. Pustit se do toho, zkusit to, říct si
Minuta: 32
tak můžou kdykoli přijít, a když budou chtít, tak já jim poradím. Respektive řeknu jim to, co si myslím. Ale já vždycky začínám tím
Minuta: 33
ale jsem všude možně, kde si můžu - legálně - pustit seriály. V angličtině, v originále, s anglickými titulky... A hned se dozvím víc! Můžu si pustit dokumenty, ze kterých se dozvím víc. Můžu napsat lidem, se kterými se chci bavit. A ono to normálně funguje! Ono to dost často normálně funguje! Takže dneska, pokud někdo se chce něco dozvědět, ať si napíše co chce. A klidně ať si to fakt napíše. Normálně jenom
Minuta: 34
- Já bych ho asi nechal být. - Nechal bys ho být? - Já bych ho asi nechal být. Já nevím, jestli je nějaká věc, kterou jsem měl slyšet a neslyšel. Ono možná totiž kdyby byla ta křižovatka nějaká trochu posunutá, tak já bych nejel nakonec po té koleji, po které jsem jel. A já jsem opravdu moc rád, že jsem jel po téhle koleji. Já jsem fakt spokojený. Já si opravdu nestěžuju na nic z toho co mám, co dělám. Mě to fakt baví. Takže já bych mu asi říkal, ať dělá, co uzná za vhodné. A ať využije toho, jaké štěstí měl. Protože já jsem měl obrovské štěstí. O tom žádná. Já mám úžasné rodiče, já jsem opravdu hrozně rád, že... takovýhle... lidé mě formovali. Moje mutinka i můj tatík jsou prostě skvělí. Oni mě vždycky podporovali v tom co jsem chtěl dělat, a zároveň vždycky říkali
Minuta: 35
Tak jsme přišli do Domu služeb na Senovážném náměstí s tatíkem - mně bylo těch šest let - a on říká
Minuta: 36
A to vím, že je nejenom ona, ale že jsou i moji rodiče, že jsou moji kamarádi, a v tomhle já mám obrovské štěstí. To je prostě štěstí. A ty kolegy, které jsi zmiňoval... No já na ně nedám dopustit. Já mám speciální tričko, přiznávám, dneska. Mám ho na sobě podruhé v životě. Poprvé jsem si ho vzal, když jsme vysílali rozhovor s ISS. Tohle je totiž triko, které já jsem od nich dostal k narozeninám. „Don‘t worry, we‘ve got your back!“ Neboj, kryjeme ti záda. A oni to fakt dělají. Oni to fakt dělají. Oni jsou v tomhle naprosto skvělí. A v řadě dalších věcí jsou skvělí taky. Moje šéfová, Káťa Fifková, kterou já jsem měl to štěstí, že jsem si mohl do jisté míry vybrat... Já jsem ji totiž požádal, jestli by mi dělala šéfovou, a ona naštěstí souhlasila. To, co dneska dělá, tak dělá skvěle a dělá to daleko líp než bych to já kdy dělal. Gábi, která je mozek Hyde Parku Civilizace. Pája Sedlářová, která odvádí vynikající práci na rešerších a je to navíc skvělá editorka. Všichni naši redaktoři v Hyde Parku Civilizace a samozřejmě ve vědecké redakci,
Minuta: 37
protože v Hyde Parku Civilizace je jenom Jarda Zoula, ten se o to stará všechno sám - moderátor Vědy 24, který má zase jiný pohled na ta vědecká témata, zpracovává je jinak a je to strašně dobře, že to je pokaždé trošku jiné. Káťa Poláková, Martin Tyburec, teď Nikol Tenevová, Vláďa Piskala, kteří jsou taky s námi v Redakci vědy. Ukazují zase svůj pohled na svět vědy. A to ne v tom, že by překrucovali fakta, že by se na ně dívali jinak, ne. Ale tou zkušeností, tím pohledem na svět dávají trošku jiný styl každé reportáži, každému rozhovoru. A díky tomu můžou tu vědu nabízet v různých pohledech. A samozřejmě náš Tom Karlík, to je náš webák, který se stará o sociální sítě. To je unikátní osobnost, která má obrovský přehled ve světě vědy a má velkou lidskost. Stejně tak jako naši koeditoři, kteří chystají rozhovory do kontinuálního vysílání, do Studia 6, kteří umí spoustu dalších věcí. Tom Niessner, ten jezdí na motorce. Anna Marie Šůchová, ta je zase mladou vědkyní, ta ještě studuje. No a samozřejmě Robin Šemotl, to je vynikající běžec, který nám - kdy jsme trénovali na maraton - tak nám napsal tréninkový plán. A jen tak pro představu
Minuta: 38
jestli nosit kompresní podkolenky, nebo ne. Jestli mají smysl, nebo nemají. A on říká
Minuta: 39
a vždycky to je s ním neuvěřitelně cenné se bavit. A pro mě je to opravdu jedna z těch osobností, která mě hodně formovala. Jsem si toho vědom a jsem za to nesmírně rád. To je člověk, který zvládá spoustu věcí a zvládá je skvěle. A myslím, že to co on mi ukázal je, že se toho člověk nesmí bát. Ono je to potom hodně v tom vnitřním nastavení. To, jestli si člověk řekne „Já to zvládnu!“, nebo „Nezvládnu!“ Ostatně ono to je potom vidět - to říkají i doktoři. To nastavení kdo jak rychle se léčí, kdo jak rychle se s nemocí dokáže popasovat, nebo ne Ta vnitřní síla, to vnitřní nastavení, hraje obrovskou roli. A mně Kuba ukázal, že toho můžete zvládnout spoustu, a ještě ti lidé kolem vás si nemusí říkat
Minuta: 40
proč ten nájezd, proč tu branku mám takhle projíždět - tak on mi to vždycky vysvětloval. Až když jsme se dostali do toho kolotoče PROČ, který já jsem v sobě prostě vždycky měl, tak on říká
Minuta: 41
Já pořád si myslím, že jsou tady skvělí lidé. A pořád věřím v lidi. Pořád jo. I když jasně, spálil jsem se a ne jednou jsem se spálil. Ale pořád věřím v lidi. Věřím v to dobro v lidech. Vím, že to teď zní trošku nadneseně, ale to že ti lidé jsou dobří a že chtějí být dobří a že chtějí dělat dobré věci - to si myslím, že tady pořád je. - Tak v tom případě já tě prosím
Minuta: 42
Děkujeme za všechny otázky, které jste nám poslali. Myslím si, že i pro Dana byly zajímavé. - Děkuju moc, děkuju! - A budeme rádi, když v komentářích pod videem nám napíšete, co se vám líbilo, co vás zaujalo, co vás přimělo přemýšlet, třeba. Co se vám třeba i nelíbilo, ať nejsme jednostranní... A jestli se vám dnešní rozhovor líbil, tak máme nachystané další, takže tlačítko „Odebírat“ je rozhodně dobrý nápad. A když zaskočíte na náš web, Neurazitelny.cz, tak nejen, že jsou tam naše videa hezky pohromadě, ale když se tam trošku rozkoukáte, tak se na tom našem malém pokusu o popularizaci myšlení v zemích českých můžete s námi taky podílet, což budeme moc rádi. Takže se mějte úžasně, nezapomeňte, že svět je sice rozbitej, ale možná to půjde opravit, a na viděnou příště! - Nashledanou! Daniel Stach rozhovor | Neurazitelny.cz | Stůl pro tři Titulky vytvořil Jarda Děkujeme za sledování!

Předchozí video

Kritické myšlení by se mělo učit ve škole. Neumíme rozpoznat manipulaci, říká Petr Ludwig (rozhovor)

Další video

Kdy přistaneme na MARSU? Možná se toho dožijeme, říká odborník na kosmonautiku (rozhovor)