Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Anna Hogenová – Schováváme se v průměru a šedi, chybí nám něco tak jednoduchého…

Anna Hogenová – Schováváme se v průměru a šedi, chybí nám něco tak jednoduchého…

 

Automatický transcript

Minuta: 0
Krásné ráno v poledne či večer Milý neurazitelní jsme ohromně rádi, že jste se k nám přisedli u stolu pro 3D, dneska nás čekají otázky, na které se našeho Hosta pokud možno ještě nikdo neptal a hlavně otázky, na které chcete znát odpověď právě vy moje dnešní pozvání přijala paní profesorka Anna hogenová fenomenoložka filozof a myslím si, že žena která svými názory opravdu do hloubky, takže se máme na co těšit paní profesorko, vítejte u stolu pro psy. Já děkuji, že jste mě pozvali a Dobrý den. Já začnu takovou špecle s ní věcí. Já vás totiž vím něco, co vás moc lidí neví. Asi chceš je Krom toho, že přednášíte například na pedagogické fakultě tak že tam mají takovou zvláštní roli v pozadí, že za vámi chodí studenti. Dalo by se skoro říct na Jaká terapeutická sezení je to nemám ani tak ne jako
Minuta: 1
terapeutická, ale pravda je. Mám několik dobrých už dneska kamarádů jsou ze studentů, kteří když je mozku, tak mi volej. To je pravda nechodí, co? to můžu to říct, ale snad jim tím neublížím. Je to vždycky toto vždycky hrozný deprese úzkosti ti mladí lidé vypadají jako. že jim vůbec neschází Ale vůbec to tak není. A někdy jsou za nimi takový jako hrůzy. že že mám až ze sebe strach když jim něco radím Ano, proč by to měl být někdo, kdo je opravdu odborník a je psycholog, který prostě do toho vidí do hloubky.
Minuta: 2
Ale chodí tak že se snažím jim tu dušičku trošku rozevlata trošku tu úzkost jako rozfoukat. a to většinou jde to většinou jde to je dobře říkáte že každý člověk se u mě vzbudí a že i ti mladí lidé jak jste tady zmínila tak někdy se dívám na mladší než jsem já což pomalu začíná být docela jednoduchý tak mi přijde že ani Oni se nebudeš jsou v pohodě Cool in a nic neřeš a zdá se z vašich zkušeností že to asi tak úplně nebude No je to Obojí je to obojí spousta těch mladých Já to vidím třeba i na těch kteří patří do mé rodiny mají pocit že teď je ten život na rozdíl od těch minulých generací vlastně věnován tomu aby byl aby se užil ho
Minuta: 3
chtějí užívat A chtějí mít samozřejmě rausch a potřebuji nepochopili, že to nejde bez úsilí, chtějí to zadarmo. Oni jsou velmi často, ale ti to za mnou chodí to většinou takový nejsou jsme se kdysi dávno u vás doma bavili o těhle věcech, tak jste to označila to chování trifidi jako hru na život, že to trošku rozvést ta doba vede k tomu, že ti lidé z toho strachu, který neumějí pojmenovat a nerozumím a nemůžou mu rozumět. Tak se snaží schovávat se v tom průměrů. Kde se vždycky člověk schovával nejraději Nejraději a tak jeden od druhého opisuje to, co je podle nich tou maskou
Minuta: 4
nebude vidět to co oni nechtějí, aby bylo vidět, takže se vlastně schovávají v tom průměru. A v té šedi Protože Mají strach. Když říká to úplně chápu to správně, že že se podívej kolem sebe a vidí, že řekněme tohle jim připadá kW, tak to začnu přebírat a vůbec nic těžkého. Je to hrozně jednoduché, takhle to je aspoň, že hrají nějakou takovouhle hru dost často ne? Mně přijde, že v poslední době se vyrojily takové různé slogany a motivační. No ne citáty, ale opravdu takový ty co mi jako nakopnout. Jo a jeden z těch nejsilnějších a možná nejčastěji zaznívají cich je. Buď sám sebou a ale to
Minuta: 5
co mě na tom přijde trošičku. Horší je, že se do toho vkrádá takový malinkatý dovětek, nebo spíš prerekvizita by se dalo říct třeba Kup si náš mykat a buď sama sebou a nebo kup si tyhle boty a buď sama sebou. Přijde vám to taky nebo přijde mi to taky a je mi to strašně odporné, musím se přiznat, ale hrozně odporné. Nemám ráda ten marketing. To je samá lež. Samé lákání a samá lež a to je myslím, protože buď sama sebou a přitom použij tento make-up a těchto deset dalších věcí, za který dáš 3000kč. To znamená, uděláš si úplně jiný obličej, než je ten tvůj, který je tebou samo. To je nemožná vyjet a ten kdo to vymyslel, tak nemyslí Trošku
Minuta: 6
jinak a zdá se, že mu to funguje. No, tak proč by mi to nenechám. Já tady mám ještě pár takových sloganů. Tak schválně jenom v rychlosti neříkám, že nemusíme kupovat na kousky, ale jenom tak, jaký by byl váš pohled na ně, tak třeba máš Navíc. No, tak to jsou tyto nakopnutí toho člověka, kterého má přivést k té adoraci jeho osobního výkonu. Hlavně v té práci, kde ten kdo to prostě má pod sebou potřebuje být jako dobrý pro ty, kteří jsou nad ním ti co jsou na něm být dobří prostě pro ty, kteří jsou nejvýš a tak vlastně se odehrává to co jsem v té přednášce říkala to je to oceňování. Ano a to přemosťování má být v tom člověku jako jednoduchou větou.
Minuta: 7
Vytvořen a taky je taky je vytvořeno. Máš navíc, to je prostě dávám tě sebedůvěru. Vypadáš dobře, že jo, jo, protože chci od tebe větší výkon, ale jdi Proti proudu. To znamená. To je hezká věta, protože tím když jde člověk Proti Proudu, tak se opravdu setkává se sebou samým. A to Myslím, ale že není takhle jako Patočka. Ski myšleno, ale je to myšleno tím, že Nestyď se pro pros, ať se musíš být asertivní to asi znamená stvrzovat vlastní bytost uprostřed nějaké situace za nějakým účelem šli to spíš, co jste. Četl jsem k tomu Point jsem teď řekla a poslední taková větička, splň si své sny v penzi
Minuta: 8
své sny tam chybí, akorát to Co slyším velmi často od velice blízkých lidí, kteří si neustále plní své dětské sny a to je mi to divné, protože většinou jsou to lidé, kteří už jsou před důchodem a pořád si plní své dětské sny jezdí na různé ostrovy a nechají se házet. Letadla letadla na padáku a prostě plní jsi pořád dětské sny a jenom si vlastně užívají. To se mi nelíbí, tak jsem se ještě dostaneme, ale já tím, že se pohybuji na filozofické fakultě, tak mám do toho studentského života taky trošku náhled nebo respektive, když zadám je občas přijdou. Jinak i nějací učitelé, tak slyším pořád dokola to samé i studenti nechtějí chodit na přednášky. Nechtěj se vzděláváním se chtějí pořád jenom bavit. Já si nemyslím, že by to bylo takhle černobílý, ale
Minuta: 9
vzhledem k tomu, že jsme projekt, který si myslí, že poznání je nástroj k opravě rozbitého světa. Tak v čem je to síla poznání podle vás co může to poznání lidem dát. Dá jim ten život z toho základu, který je tak jistý, že přestanou mít strach. A to je ten život z toho posledního pramen. A to si myslím, že ti lidé dnešní době potřebují víc než cokoliv jiného, protože jsou hrozně dipování, jak jsem to také říkal na té přednášce do spousty takových rolí, o kterých jsou přesvědčení, že jsou teď právě tou roli, která je chtěná tím okolím, kterou kterou tu situace kterou ty situace budou přijímat jako něco dobrého čili z toho strachu se chtějí jako. Jako
Minuta: 10
dostat k těm ostatním lidem, tak aby byly přijímání, tak potřebuji být přijímání. A kdo potřebuje mít šíleně přijímán, tak je bohužel sám a má trošku strach a bojí se to. Myslím, že jsem zachytil, že to že ti z toho posledního ze svého Pramene při podobně, tak jakési neprůstřelnosti. No tak to nevím, jestli bych to mohla takhle nazvat. To není moje myšlenka. To je Patočkova myšlenka a ten poslední pramen se nepotkává jako nějaký vztah, který si zapamatuji a pak z toho, že je dalších 20 let. Ten poslední pramen je pořád poprvé poslední a naposled poslední čili pramenit znamená nezůstat Stát, ale mít odvahu s tím
Minuta: 11
co právě vzniká v té situaci, otevřít se tomu, protože neví, co z toho bude. Jako teď. Nevím, co bude z této otevřít se tomu a snažit se. V té situaci opravdu porozumět, protože tam mi potom dál zase sebedůvěru jít do dalších situací čili ten člověk se vlastně po vždycky poprvé a vždycky naposled dostává Sám k sobě a někdy se až překvapuje a tak to myslím, že má být, protože pak ten život neotravuje není pořád stejný. A je tím čemu mi říká vám a autentický dalo by se to značí. Když tak mě prosím opravte, ale za jakousi
Minuta: 12
zvídavost životní právě těch situací tím, co to přinese. Já právě z těch situací o kterých kterých mám vždycky strach, tak vždycky si řeknu tu myšlenku, kterou jsem také mnohdy v různých různých podobných debat a řekla, že je to myšlenka, kterou říká sokratés Giorgio with a platónův Dialog a mu tam říká tentokrát tam říká sobě, kdyby mahlera hrála falešný a falešně zpíval sbor, který vedl jedinou věc, kterou nesmím nikdy zničit sobě je nesměli dovolit rozpor s sebou samým, i když dělám chyby, i když se mi lidi vysmívají. I když jsem směšná, i když jsem trapná. Zůstat silná a to je takový trénink. Chodí do těch situací svojí
Minuta: 13
zkušenosti. Už bych nedělal. Tenhle trénink jsme se chvilku bavit o tom, jak se dostat nebo přiblížit aspoň k tomu, že ti z vlastního Pramene, jestli to říkám správně jedna z možností nebo jednám hezkých ukazatelů, cesty je kultura a umění. Akorát že se dost liší názory na to co kultura nebo co umění je někdo říká, no. Tohle to už není umění. To je nějaký brácha tak podobně, ale dá se vůbec nakreslit nějaká takováhle čára mezi tím co ještě je kultura a má to v uvozovkách nějakou hodnotu bych nemluvil jako nějaký škarohlíd a tím bude už ta hodnota se nějak vymyslím, že jo. To uměním a probouzet toho člověka k rozhovoru s sebou samým a ten rozhovor právě vede k tomu sebepoznávání a k tomu přiblížení k tomu poslednímu prameni proto
Minuta: 14
Kdysi dávno ten Zeus během jedné noci zplodil s bohyni paměti draselném nemusí n9 vůz. A to jsou ty probouzí, které procházejí ti umělcem a on pak svými slovy to můžou políbit napíše slova, která mohou probouzet toho člověka s jeho duchovního spánku a ten spánek se někdy podobá takovému mýtů, který je i v současné době, což je mýtus je myšlení, v kterém člověk. Nemám otázky nemá vůbec otázky, protože všechno je jasný, no a to umění právě dokáže
Minuta: 15
tím za to víš, že jdeš za přece ten Sofokles antigone zatřese pak přichází ta peripetie. Jo a ten Jeníček potřebuje zavčas. A tím pádem dá se říct, že? Ale to je Já se nebudu mluvit jazykem lidi, s kterýma si třeba bavím potkávám a Bavíme se právě o nějakém poznání a tak dále a neříkej. No, ale já nechci furt jako se v sobě vrtat a pořád přemýšlím nad tím, jestli jsem sám sebou a podobně a když přijdu z práce a bylo to náročné a podobně, tak si chci jako užít chvilku, že si pustím ulici nebo něco. Asi to není proti něčemu. Občas si dopřát trošku oddych a mě to není o tom, že budete pořád se plánovat, abyste byl prostě i v tomhle in the blbost naprosto. Jo takový život nemá ani smysl. Nemá ani cenu ten otravuje v podstatě ta péče o duši, která
Minuta: 16
je jaksi v podtextu vašich otázek je jenom rozhovor, který vedeme se sebou samými. Situacích, do které nás ten život prostě nakopnul, uvrhl by jsme si jen nevybrali a v těch situacích ten člověk má být pravdivý k sobě samému. A to je to, co právě lidem chybí, než většina lidí má o sobě představy. Které pomohly těmto lidem maminky a jejich jak si kamarádi vytvořit. Ale člověk není tou představou, kterou si v sobě jako. Přinesl z domova. On je něčím co sám musí poznávat a v té syrovosti těch situací pustit k sobě. Připustit si, tak teď jsem trapná. Tohle je teda úplně
Minuta: 17
kolaps. Pustit si k tobě prodlévat v tom kolapsu prožít to vydržet to, protože když se to vydrží. Tak už se to pak a to je to sebepoznávání a jsem potom díky tomu silnější, že už podobnou situaci, takže taková ta věta, že každá překážka nebo každý problém je příležitostí, jak je to právě možnosti, které je příležitostně. Akorát nesmíme hned zamést pod koberec a dělat jako že se nic nestalo a podobně přesně tak. Rozhovoru s Petrem horkým jste zmínila, že žít pro to, abych měl lepší hodinky. To je ubohost žít proto, abych si mohla dopřát nějakou dovolenou. To je ubohost. Proč. Já když si představím, že musím si ten zájezd koupit, že musím někam jít.
Minuta: 18
Musím si ho tam koupit. Musím na to teda mít ty peníze. Pak musím jenom jet z domova na to letiště, pak musím stát tam mezi těmi lidmi, co čumí pořád na ta jména na té tabuli světelný pak někam odletět. Pak mě chytí nějaký vedoucí. Try mě odtáhne do nějakého hotelu. Který je daleko horší, než byl na fotce. Ano a pak se budu Prostě potápět do bazénu, protože k tomu moři je trošku daleko a kolem mě budou všude to co jsem zažil a třeba v Turecku nebo jordánsku budou vojáci, kteří budu mít samopaly. To nemá vůbec smysl vůbec smysl, to nemá vůbec, ale smysl to dobrodružství vůbec dobrodružství, není dobře chtít být v nějakém
Minuta: 19
dobrodružství. To co je dobré pro cestování. Je ta cesta toho Odysseus nešel za dobrodružstvím. To cestování má být setkání s tím co vůbec nemůžu pochopit, co je strašně moc cizí a ta cizí ta cizota, to je to co potřebuješ z toho mám ten otřes který mě hodí ke mně samé i a najednou mám hrozně ráda ten domov, což jsem nikdy nevěděla, když jsem byla doma a to cestování je vlastně vždy setkání s cizinou, která mi najednou otevře ten domov. Tak jak jak to má být šli cestovat znamená vracet se domů, ale když jedu do nějakého hotelu.
Minuta: 20
Na Břehu Středozemního moře To je hrůza. Ještě k tomu za to dáte 34. Cestování nás učí milovat svůj domov, vidět ho tak jak jsme předtím domů se dostáváte jenom přes zážitek Hlubokého otřesu z toho co vůbec nemůžete pochopit. A to je to co je úplně cizí a to co toto co je nejvíc cizí je cizí tím, že se nedá rozlišit. Neschopnost rozlišit tu věc, která Přede mnou stojí. Ta mě vrátí domů a proto se má cestovat a proto se vždycky cestovalo. Tom samém rozhovoru ochranném extend tom, že vás někomu táhnou. Teď to vypadá jinak než na fotky, jak jsem si chvíli připravit jste se mnou byla na dovolené mě nebylo to vždycky
Minuta: 21
takhle hrozně, ale ten popis odpovídal přesně v tom samém rozhovoru, kdo to vlastně i potom název toho rozhovoru byla úžasná věta život je dar, za které se musí platit, ale to co mi v tom rozhovoru hrozně chybělo to vysvětlím proč Protože tahle myšlenka. No to je právě to jak ti Dnešní dnešní mladí, v těch si všechno užívat a nechtěj za to platit. Chtějí jenom ten rausch. ale už je nádherný, ale musí před tím být hlad potom rauše a jakmile ten rausch je pořád tak už potom nefunguje a najednou je tady ta něco ta, která přináší pak hluboké propady a nevyhnutelné deprese čili to co je dobré v životě, tak Na to se musí přijít vlastní cestou. Ne, že mi to
Minuta: 22
někdo řekne na zem si přijít vlastní cestou. My tomu říkáme spára. Jo a tomu vlastně spárou, já si musím vyhmatat to co jest dobré a pak je to dobré, tak že je to pro mě obdarování MB A nejsem v tom. V té poloze, že si myslím, že mám na to nárok. To jo, no, právě proč se na to trošku musí platit, nemám na to nárok to je To je věta, která taky mohla být klidně na začátku v tom výčtu jako máš na to nárok právo. Dokonce to ještě nekoná horší myšlenkami hry. Takže čím se za život platí. když dokážete žít v nadhledu v takovém že se
Minuta: 23
nenecháte vláčet Potřebami té budoucnosti tak že jim podřídit a celou svojí přítomnost. To že dokážete žít opravdu v přítomnosti. A že ta budoucnost vás. Nebude zkrátka nutit v té přítomnosti dělat to, aby to co chcete, aby bylo v budoucnosti se opravdu stalo umět říct. Teď je problém pro dnešní člověka tam vůbec neví, že to neumí. A to jsem ho pije, tak to víc a ona tě chodí děkuje hodně a ne jenom si budeme povídat jedna myšlenka, kterou hodně často. Opakujete je, že na takovéto přerůstání růst růstu a tak dále. Zítra musí být lepší, než bylo dneska. A pozítří už vůbec se
Minuta: 24
to proto, že bychom mohli být lepší nebo že bychom chtěli být lepší, ale z toho co říká. Tak mi přijde už musíme být lepší ano, tak je to pravda máme ten vůbec ještě nějakou možnost volby nebo už máme, když si tohle uvědomíme. A to znamená být dělám trošku ale do hloubky ne jenom tak, jak se to dneska Máte definici předávat ty vědomosti pro ten trh, jo. Takže když člověk má tenhle vhled do toho, že existuje a ta jeho existence je uznáván. Jenom když se ukazuje jako přerůstající v tom ohledu na tu bývalou sílu, když ta síla se musí pořád zvětšovat, když tohle ten člověk pochopí, tak se potom může tomu vyhnout. Není to vždycky možné, ale má možnost se tomu vyhnout a to taky dělá dělají
Minuta: 25
ti lidé s tebou dělat takový obrat, že naše existence je uznávána, ale kdo jí uznává, kdo nám na to razítko, že tak teď máš uznanou tu svojí existence. Co je právě Ta der Wehrmacht, která mezi námi není vidět. a přesto řídí naše rozhodování a je to být hlavně v těch korporátech a v těch firmách kde pod tou růžovkou, řekla bych dneska opravdu FB od všech to hruškou úsměv nosti a přátelských jak si pokynů je neustále závod každého s každým, což je těch korporátech nejvíc vědět dneska ve firmách už ani tolik ne, že jo v těch malých a že korporátech jo a kde ti lidé vlastně baští prášky a chlastají a tajně samozřejmě, aby to nebylo vidět, než
Minuta: 26
to nemůžu to co je mezi nimi a není to vidět očima. To je ta vůle k moci, která v tom našem eonu, jak mi vždycky říkáme v té fázi dějinné je teď Základní. Ready takovou myšlenku, jestli s ní budete souhlasit. Takže když já v sobě Nemám nějakou svoji vlastní vnitřní jistotu nebo to Jistota je takové slovo, který nemám úplně rád, ale já ti Pevný bod Dalo by se říct, tak ho potom hledám někde venku a hledám ho třeba tím, že buď teda uteču do nějakého rauše nebo začnu být silnější než ty silní a nebo začnu někoho a nevím zadupat do země, aby byl nižší než než jsem já, dá se říct, že ti Kdož mají největší Potřebuji se takhle chovat, tak vlastně mají nejmenší tu vnitřní jistotu, že spíš moderní,
Minuta: 27
že jo a mají spravený ty zuby a všechno prostě v pohodě, tak ti bývají nejslabší. Digitální jsou vždycky nejslabší jo, když musí ukazovat ze sebe. Já jsem velký. Já jsem silný neohrožený Mikeš, tak to většinou je malé, ale je to nebezpečné člověk, protože protože jsem s tím ti slabý se opravdu vždycky dost často mstí zezadu. Tomu se říká recenzi a je to něco, co je velmi velmi zlé ve společnosti a to tady taky máme. Mám se že máte pravdu dobře takže momentě kdy máme nějakou vnitřní nejistotu tak se jí pak můžeme snažit zaplňovat různými způsoby a kde jsem nás bere ta vnitřní nejistota je to něco co máme v DNA je to poplatek za to že máme tak úžasný
Minuta: 28
mozek kde se to bere se to bere to přichází samo z těch situací z těch chvil říkám že chvíle nemá příčinu jeho mi někam přijdete ta chvíle která vás tam přepadne tak ta vlastně vám přináší to co potom máte v mysli a z toho někdy prostě je nějaký strach. Ale co je nevyhnutelné, abychom se Nebáli. Tak mi ten strach nemůžeme plašit a zadupat do sebe někam na dno. Naopak, my si ho musíme vypustit pustit k sobě prodlévat v tom. A to je ten trénink život. Takže by se skoro dalo říct, že jestliže nás probouzejí ty situace, které jsou nějakým
Minuta: 29
způsobem. Řekni výzvy jsou složité a těžké, není to ta naše komfortní zóna, jak si vždycky říká, takže takovou dobrou strategii by mohlo být trošku v uvozovkách se sebemrskačství vyhledávat je situace. Ne ne prostě ten život je úkol a já tím životem procházím a když prostě přijde situace, tak já si ji nesmím plánovat. Jakmile si budete ten život plánovat úplně do poslední tečky, tak vás to zničí to dělají lidi, jo. Tak to ne to ne, prostě to co musím udělat to udělám co nejjednodušším způsobem. ta jednoduchost musí být neúprosná v tom životě, protože jinak vás jinak vás ty potřeby těch situací, které pořád budou od vás chtít další a další výkony,
Minuta: 30
tak vás úplně z těch sil vyčerpají, úplně vás zničí člověk, musí se stát jednoduchou bytostí. To znamená i třeba nejsem u celožitný nic nic složitě nic prostě sofistikovaně žádnou sofistikovanost, musí to být jednoduché a musí to být průzračné a jak je to jednoduché a průzračné, tak je to pak v tom životě prima a to ten dnešní člověk taky nedělá. No jestliže ta čistá Cesta je tou největší naději pro nás v tom dostat se k sobě. Tak proč všechno furt komplikujeme a sofistikace složitě je M. Protože se vyhýbáme toho čemu se bojíme a to vyhýbání, to je to sofistikovaný. No to
Minuta: 31
je to, že si najednou namlouvám, že jsme úplně jinými bytostmi a že nás nikdo nechápe a že Se nedostávám a k tomu, abychom byli potvrzení v očích těch druhých. Než nám nerozumně a tak dále pustit si k sobě Tu slabost. trapnost trošku autost v těch počítačích prostě pustit si k tomu nerozumím tomu prostě Ale nezbláznit se z toho pustit si k tomu prodlévat v tom jakoby se s tím smířit. Naučit se s tím pobývat v tom světě trošku laskavě je a ono to najednou jde. Já se zeptám trošku jinak ano. Je možné se dostat ke
Minuta: 32
svému vlastnímu prameni bez z toho, že bych si připustil, že si vlasy jako vrabčí hnízdo tydle. Michelin mi začíná mám křivou nohou a chrápu a já nevím, co všechno je možné, protože je spousta lidí, které nemají třeba rádi svoje tělo nebo nemají rádi, že jsou takový makový a tak podobně, tak je možné se dostávat ke svému promiň a zároveň se vyhýbat přijetí těhle těch svých vlastností, musí se to přijmout ten člověk má. Se naučit mít rád to tělo to trvá hrozný léta. V mládí to většinou není jo. Tam ještě mu vadí to tělo, ale později potom, to už je lepší a hledat tu laskavost. Potřebujeme laskavost si potřebujeme být přijeď. A abychom byli těmi druhými přijeti. Musí z nás tím druhým být jasné.
Minuta: 33
že si vystačíme To znamená, že se na ty druhé ne zavěsíme, což se dělá, že jo. A to je přesně to. Co je možné skrz to myšlení toho myšleného skrz to filozofování skrz to čemu my říkáme starost o duši rozhovor se sebou samým. Mě trošku přijde a zase když tak mě klidně vyjeďte z omylu, že ta situace je taková. Opravdu by se dalo říct padlá na hlavu, že ti kdo se účastní ty hry, že si všichni hrajeme, jak jsme dokonalí a nic nebolí a všechno máme nablýskaný a tak podobně, takže je mi to vlastně nevadilo. Kdyby mi přišlo, že díky té hře jsou lidi šťastní a něco ale to moc jako nepřijde. Naopak mi přijde, že všichni toho mají plné zuby, ale protože to všichni zároveň hrají, tak se z toho hrozně těžko vystupuje, v že ten první člověk,
Minuta: 34
který by Jak se říká u Stalina přestal ples. Tak ten by to schytal. I když vlastně by to pro všechny byla hrozná úleva, že konečně to řekni, kdo nás ji mám to správně naprosto přesně překrásný. Jde tam o ten první krok. Tavodová Liduško schází. Oni mají dobrý Rozum a odvahu nemají, bojí se. Takže kdybychom měli nějaké prostředí, kdyby jsme byli přijímáni takový jak ti opravdu jsme je s těma andělíčky, tak nám to hrozně pomohl i v tom, že strašně by nám to pomohlo strašně draho to úplně by vás to otevřelo osvobodil v doslova osvobodil, tak doufejme, že takových míst dočkáme, ale nestačí jen pasivně čekat. Musíme se taky trošku snaží. Já si myslím, že jedna právě z těch věcí, proč je
Minuta: 35
potřeba tolik odvahy, nebo proč tolik lidí bylo třeba nejde je právě to, že si říkají dobře. Já jsem tady hrál nechci říkat jaké díval a hrál jsem to nějakou hru, tvářil jsem se, že jsem takový takový ve skutečnosti jsem Trošičku makoví. A teď když ukážu tu svojí pravou tvář, tak všechno to co jsem si vybudoval všechny ty moji přátelé ode mě vrátí a otočí se zády a já zůstanu sám. Já si nemyslím, že to tak muselo být, ale aby člověk udělal takovýhle krok, tak asi potřebuje docela silnou motivaci a tak kdyby jsme to měli jako úplně Polopatě, klidně mu pravdu marketingový takto člověk získá tím, že tenhle ten strašný krok do neznáma udělá. Znova je poprvé, znova je mladý, když to udělá třeba ve stáří znova se vlastně rodí.
Minuta: 36
A to má obrovskou sílu, protože to i toho člověka. Ozdravuje. tam totiž udělat ten krok. Já vlastně nevyhnutelnost. To se nedá žít celou dobu v Telči. To je život ve lži, o čem si povídáte. Mně to tak přijde mi, že to stojí strašně moc energie tu moc energie moc přetvářky moc plánování moc peněz. No to nejde to nejde to, ale tu cestu si každý z nás musí projít sám zase na druhou stranu nejsme v nějakém vaku, tak by se chtěl zeptat, protože jedu na šířku. Petr by zajímalo jak a jako vnímáte, že je role životního partnera. Telete.
Minuta: 37
Cestě je nějaká obrovská obrovská turris potkáte. Opravdu toho, jak jsem mluvila s Petrem working. Aspoň si právě k tomu dostali. Když potkáte člověka, který vám dovolí dovolí, ale opravdu dovolí. Být tím čím nemůžete nebýt. Tak teprve pak se z vás vyvalí ta vroucnost, která je to láskou to předtím není jo. A to je taková ta vděčnost obrovská vděčnost, ale ontologicka to není tický, to je prostě hluboký a teprve pak je to pěkné a jaká je potom důležitost těch lidí, kteří mě berou takový jaký jsem, před kterými si nemusím na nic hrát. No to je ti lidé jsou pro vás prostě vaši lidé. Attila vám přeji, abyste je měl kolem sebe. Já mám taky
Minuta: 38
jenom mě napadá, že tím pádem můžeme ulehčit lidem kolem nás tu cestu tím, že je budeme brát takové věci jsou samozřejmě. Samozřejmě to je to co člověku vlastně chybí něco, co je tak jednoduché, ale tak jednoduchý, až je to složité říká Švejk a to je ta pravdivost a pravdivosti a ta neskrytost je vlastně to, že se pořád člověk nekontroluje. že se prostě podrobena hlavě nebo já nevím na zadku nebo prostě prostě je Je pravdivě je v té dané chvíli a co děláte pořád. V dané chvíli přemýšlí, jak má vypadat, jak má působit na toho druhého. A to je strašný ta život. Strašně mě to nemá, tak
Minuta: 39
to opravdu není dobře. No, já jsem si pročítal komentáře od vaší přednášku, kterou máme u nás štěstí a Dá se říct, že se tam vytváří takové dva proudy jeden říká skoro bych to nazval znovuobjevení filozofie filozofie vlastně hrozně důležitá, protože nám říká, jak máme ten život žít. Není to jenom, že tady je tohle. Tady je tohle, ale zamýšlet se nad tím a druhý říkají, že Sofie je nepoužitelná pro život, že místa firemních filozofů, jak si nejsou úplně častá a že filosofové ukončí školu a můžeme jít do supermarketu a tak podobně. Jestliže je filosofie takhle důležitá pro život, což z toho jak se tady bavíme, tak mi přijde, že je Kde se vzala tahle ta ta smutná nálepka toho, že
Minuta: 40
vlastně Proč vůbec nepotřebujeme a Sreality, Ostrava Pro pokud je ta realita brána jako schopnost vydělat si veliké peníze. tak pak ano, já už to tím nejde, ale Pokud jde o to ten život prožít tak aby mi patřil a patřil my ne, takže o to usiluje nějak strašně moc, ale abych s tím čím žiji byla tak nějak srostlá naprosto přirozeně a uměla se hlavně radovat z těch malých věcí a stačilo mi to k životu. Tak tomu je to filozof je nezbytná. Pokud budete muset potřebovat v životě mít já nevím třeba zlatou sprchu něco takového, aby z toho
Minuta: 41
prostě tekla růžová voda na Vaše tělo, když se budete mít takovýhle blbosti, no a jestli tohle to je smysl toho lidského pobývání nějakých těch 70 80 l tady na zemi. Tak pak je ten život trapnej. Je trapnej. Co z toho, když je to zlatý a když z toho teče růžová voda. No to mi zrovna přijde dost třeba potom někdo touží, nevím. Lidi potřebuji jenom proto, aby tu svojí hru doplnili znaky. Skrz, které těm ostatním lidem dojde Ano. Ten je dobrej. Jo, ten je dobrý má takovýhle sako jezdí v takovým takovým let. Autě má takovýhle kolo. Jo? Ty znaky to je to formou míti být, že jo. To znáte čili, ten člověk nežije vlastně
Minuta: 42
svůj vlastní život. Ale žije skrz představy Které O kterých si myslí, že ti druzí tyto představy o něm, pokud je budou mít, tak ho prostě budou přijímat a budou si ho vážit a tak dále a to je ta lež. Pojďme se teď chvilku bavit o současné době. Tím nemyslím tu dobu ovlivněnou tím dárkem, ale obecně mě překvapilo seznam zpráva 6 srovnávala po dnešní dobu s našimi vymoženostmi takzvanými s dobou třeba středověkou, kde lidi měli spoustu problémů typu nemoci války hladomor, nevím co všechno a že z toho ten středověk vyšel vítězně. V jakém směru? A proč to je to mé povídání, kdy vždycky mluvím o té ontologicky nouzi autentický nouzi
Minuta: 43
ontologická nouze i je, když ten člověk v tom svém životě narazí na něco s čím jeho vůle. To je ta dnešní nouze, ve které jsme a ta ontologická nouze je něco co vždycky v té výchově a v tom vzdělávání bylo obsaženo a ten člověk na to byl připravován odmalička na to bude připravovat, ale novověk tento vůbec nikdy nedělal a ten je ten je právě ten novověk je nabitý tou myšlenkou, že ten člověk opravdu je tím bohem Gott Light position, že jo, že on poruchy větru dešti, že to prostě všechno zvládne s tou vyjedou to nezvládl. A tohle musí ale vědět každý jednotlivý člověk, že jsou tady věci, který ani tak děda nezvládl. A to je to, že musí
Minuta: 44
ten člověk vidět. Po té ontologické bytné nouzi, kdy to bití samo mu ukazuje něco, co ten člověk nezvládne svou vůli, že on je mrňous a že musí v téhle chvíli být hrozně moc Pokorný a vědět o tom, že to je něco na co nemá ten člověk, ale to právě to nešlo. Vůbec neví to vidíte, jak vždycky všechno se řeší, nedá se to objet, která za to může že jo. To je tak smutná doba, když vidím, jak se hádají ti politici, jak si vyčítají a přitom denně umírá 200 lidí a nikomu to neřeknu. Ani se nehádej. Jenom politici mi přijde. To je hned další otázka, na kterou by se vás chtěl zeptat Josef, jestli je podle vás společnost opravdu nezdravě po l. Polarizovaná
Minuta: 45
nebo jestli je to jenom zdání plynoucí z rychlosti povrchnosti komunikace z toho, jak nám to prezentuj Media. Já si osobně myslím, že není pravda, že Milan A že to je úplně jinak, že naopak ta polarizace je taková zástěrka, která spoustě lidí vyhovuje a Pomůže jim v jejich argumentaci proti něčemu, co je zdrojem toho antického nějakého debaklu, který tedy není ontologický jo čili. Já si nemyslím, že to tak je strašně polarizovaná to vůbec ne, já jenom vidím, že lidé nemyslí sami za sebe, že přejímají názory, že Opakuji pitomosti po druhých a že nežijí z vlastního základu, ale z toho posunutého 10 to nechávají podsouvat. Někteří o tom vědí, ale jedou v tom, protože je to
Minuta: 46
pohodlnější, že ten život jakoby ztrácí to nejdůležitější a to je to bytostný prožívání přítomnosti, i když v té poloze, ve které si musí uvědomit nějaký ty svislý deficience. Ale jsem to já, protože i kdyby ta lyra hrála falešné falešně zpíval z bojleru, nesmím dopustit rozpor s sebou samým. Nesmím se nechat prostě nalákat nějakou tou couvací, perspektivou mě samé, co se pořád snaží různí lidé na těch sítích. Nikdy člověk nebyl tak ohrožen v tom, co je ho vlastně zákazech, než dnešní době. Nikdy nebyl. Tak mu vlastně nemá čas ani usebrat, že jo. Takže i kdyby všude kvetly fialky, nebo i kdyby padaly lejna háčkama. Já mám bejt pořád za sebe.
Minuta: 47
Ano pořád autenticky hnutí. Ano přesně tak jim Z takových řešení pro Někteří si tohleto uvědomují a třeba hledají tu cestu nebo ne, viď úplně jak do toho tak jsou dá se říct nějaké Východní. Ano díky a Pavlína. Veselá stihla zeptat, proč tady v Evropě je takový hlad po východních naukách. Proč nebereme nauky, které třeba vznikly také doma v Evropě. Je to tak, že to má, které ti mořem energii, jež ojetou nejvyšší svatosti. Není to osoba, že jo a vlastně je bez tvarohu bez mocean energie čili je to něco tou, do které chce ten Východní člověk za život a vstoupit tím vyvanutí z toho já a z toho. Chtěla jógou a končím, ale tohle to je z té Západní filosofii
Minuta: 48
taky. Auto heideggera třeba u toho Patočky, tam to je ono. A tahle cesta. Je to cesta, která je trošku. Umožněna tou módou, že dneska je to móda. Snažit se žít tak jak to píše se to píše v bagetě a tak dále. Ale také proto, protože je to v podstatě jednodušší, je to ten východ. Přichází do toho vyvanutí vlastně cestou takového. Doslova takové technické sukcesi wt Krok za krokem, jak se to má dělat, když toto myšlení. Západní tam to není takhle. Ale to je vlastně jednodušší ten východ je v tomhle tom smyslu jednodušší,
Minuta: 49
když ta tam máme, že jo tu koncentraci meditaci kontemplaci, když ta cesta kontemplaci. A taky strašně těžká ano, ale je to tam jednodušší je to taky něco čeho máme distanci, takže si můžu o tom udělat vlastní jako názor a Je to taky trošku Modano, působí to trošku víc jako kuchařka a b c d jako jo, když jsme se tady bavili o tom, že že ty situace, které přichází do našeho života, takže jsou ta příležitost v tom v tom zůstat. Tak asi se shodneme na tom, že ta dnešní situace taková jaká je, tak je hodně velká příležitost tohle Hradiska, když se podíváte kolem sebe. Připadá vám, že tuhle tu příležitost využíváme. Ne vidím. Mají v sobě takový strach. Já si nalhávat, že to není tak strašné. A strašně často to vidím.
Minuta: 50
Vy si neuvědomují, že můžou umřít. To nepustí, nepustí to k sobě. A nebo si to k sobě proto, protože Mají strach, ale Mají strach, který si nechtějí přiznat. To je ten strach. Ty 13. Komnatě oni nejdou do rozhovoru, s tím zdrojem toho strachu vysok sobě, ani nepustí mi si ho ani nedovolí k sobě přiblížit, proto se musejí zabavovat, proto se musejí ztrácet v tom Raušer, pak zase se z toho vyspat. Ten člověk je hrozný zbabělec člověk je hrozný zbabělec Nebudu mít tak mě mít rádi až to To vůbec nevadí, Hlavně Kdyby vaše Lidl. A já
Minuta: 51
si myslím, že je důležité právě podněcovat myšlenky tím, že se říká i to, co není úplně módní. Takže jenom asi do toho, které smrti se taky ještě za chviličku dostaneme, ale ještě když se budeme bavit chviličku o té naší doby je tak občas se objeví taková nějaká zpráva, že například někdo někde začal bourat sochu nějakého velikána historie, který měl takové a takové takové myšlení, ale bída šmejd hajzl někde v nějakým šestnáctém století měl třeba od roka a protože je to z dnešního pohledu nepřípustný. Tak prý s ním. Jak se na to díváte? rozměr popravdě naprosto Z toho na mě řetěz. Aleš šílený, jestli se tihle lidé dostanou k moci, tak uvidíte. Je to v podstatě nepochopení
Minuta: 52
těch dějin a znalost pouhé historie. Která je vlastně. tou těmi událostmi v tom kauzálním propojení Nemluvím teď o historii. Ano v tom kauzálním propojení a ta ty události jsou hodnoceny z hlediska současnosti, jak to tak dějinnost. To je ta Jediným toho, které se děje v těch počátcích, které vždycky se narodí Poprvé a naposled rozumět. Dějinám je něco jiného než znát historii. Tohle si myslím, že je největší jako skoro neštěstí, že ty dějiny jsou nahrazovány jenom tou historii, což potom vede k tomu, že mě zajímá jenom ta Svoboda, která
Minuta: 53
je v budoucnosti a to co je za mnou tam dělám tu tlustou čáru. Ale člověk bez počátku nemůže být člověkem šli, my musíme ty Počátky ty dějiny k sobě pouštět naopak. Musíme se snažit opravdu to co třeba vedlo. Jak to říká ten Masaryka to taky mám někde jako. Říkám to v nějakém tom povídání říkal, jestli chceme, aby ten náš národ opravdu měl ten z tak musíme ty ideje, ze kterých on vznikl vždycky v sobě každý rok Poprvé a naposled zrodit, pokud se to neudělá, tak to prostě chcípne všecko rozplyne se to v tý mlze, který jsme Kdy potom každý chce ten raut až tu prázdnotu nemůžu jíst, ale my musíme vzít ty Počátky, které se musí ty. Počátky se totiž vždycky musí v tomto věku znova bytostně zrodit.
Minuta: 54
A je to vždycky poprvé a vždycky naposled. A tohle z toho člověka dělá tu bytost, která žije z vlastního Pramene dnešní Počátky tam patří a ještě někdo liberálně vesmírem dopředu. Nepřijdeš ze staré české přísloví, kdo chce psa bít hůl si vždycky najde Člověk, který se zalíbil lidem všem, když budeme chtít, tak si opravdu na každém člověku najdeme něco, co se nám může nelíbit a že když kvůli téhle té věci za šlapeme všechny jeho myšlenky, ideje tu osobnost mám ještě dost. Přesně tak Přesně tak měl taky sutsu. No prostě dneska zase vyprávěl account a říkám si Bože, vždyť on vlastně ten sluha. To by mohl být chápan, tak jako otrok, jestli ten kam by nebyl těmito lidmi pochopen, tak jako ten link. On je Office a dobře.
Minuta: 55
To jsou prostě hlupáci, ale to je chyba ve vzdělání, které je jenom technologické digitální placatý sukcesivní kauzální. Chybí, tam to poznávání stejného stejným téhož ty, co tam prostě vůbec na nic celý dělá to ta univerzita mi na ní jste já taky, takže víte, jak je technologická, jak si to kontroluje, co dokáže. Udělat si tohle to jsou ty problémy, které pak z toho člověka dělají vlastně mašinu preparát aparát, tohle to je to nebezpečné hrozně nebezpečné, ale hrozně opravdu. Já se ještě vrátím se k těm rozhovorům s Petrem a mimochodem Doporuč. A vy jste tam zmínila, že když nám někdo vezme Počátky, tak se z nás udělá co bude chtít. Ano přesně připomenu na plyn. A jak ty hrdý čečence, že jo, kteří
Minuta: 56
měli ty Počátky v sobě a vždycky znova a znova je v sobě rodily, aby byli opravdové, aby to zachránili totiž tím, že já teď Počátky nechávám v sobě znovu vyrůst v té pravdivosti ty originální pravdivosti nejenom v napodobovací analogický to je opravdová opravdová, jako jsou pravé ty Počátky, tak tím já vzdávám i úctu k mrtvým ti mrtví jsou i se mnou. a ty mrtvý neumřeli zbytečně a to je něco, co tomu dnešnímu in člověku prostě chybí, tak zoufalé. jak nikdy No pravda, že každá ideologie nastupující, tak vždycky potřebuje zrušit pozůstatky toho, aby to měla stavit po celém Rusku, že jo. Do dneška se vlastně
Minuta: 57
cvičenci občas v tom vedru nechají nějakou dobu se v tom chtějí, že jo. Jo se nezapomíná. Další Z takových proudu možná dnešní doby, o které jsme se tady bavili třeba s panem profesorem heslem a podobně, tak je relativizace tam relativizují hodnoty. Relativizuje se nám pravda. Váš pohled pravda a bytí. Je totéž, pak se nemůže relativizovat. To je to, že jí pravdivě pak si silně pak si moc a být hrozně moc znamená. Běžte se relativizace vzniká z toho, že se to Dobrou. Vztahuje k nějaké konkrétní situaci, v níž se v nějaké určité relaci vztahu a pak ten vztah to dobrý nebo nepotvrdí a najedu je u každého to dobro něco jiného, tak
Minuta: 58
z toho se vyhodí naprosto logicky žádné není. Je to blbost. To je ta dnešní debata postmoderní. Která tvrdí mimo jiné, že Každý člověk má svou pravdu? Ale to by tento výrok, že Každý člověk má svou pravdu. Nesmím platit tohle, to je něco co? Co taky souvisí s tím vzděláváním, které je jenom které začíná být jenom technologické? To je právě jeden z nej nám přišel i diváků, v čem je konkrétně relativizace sama o sobě z len, když v každém z nás je ta pravda stejně uložená. Proč je potřeba se za každou cenu ještě jasně vymezovat? to je nálož
Minuta: 59
člověku je ta pravda vymezená většinou není moc vymezen a kdyby byla vymezená tak by ten člověk měl v sobě jistoty který by v sobě našel Chránil by jsi ale on je nemá. On je každou chvilku v jiných jistotách. Je tím flatus vocis, že jo. Tím závanem větru vždycky zanesen někam jinam. Takže on neví, kdo je. A to je ten problém ty postmoderní společnosti příliš unavený společnosti, ten člověk se nenachází nepotkává, on je vlastně vždycky jenom rozhovorem. Jenom rozhovorem a člověk. Jo podle nás jako těch. Magor hooked. On jenom rozhovorem. A to znamená To
Minuta: 60
je příležitost pro všechny, kteří chtějí podsouvat lidem ty rozhovory, což taky seděli děje a ti mladí to. Přijímají ani o tom vědí, že jo ten rozhovor. Musí být pravdivý a to i kdyby má lyra hrála falešné. A byla Prostě v tu chvíli tak falešná, že to lidi nebudou poslouchat. Musím zůstat sama se sebou. přijmout to, že hraju falešný vydržet to, že jsem trapná Když to totiž vydržím, tak ono to pak odejde to nezůstává pořád. Aby jsme byli v r. Tak si myslím, že tomu šálení ne na suchý jenom mladí, ale všechny korek samozřejmě. Samozřejmě že jo a Nepřijde mi, že ve společnostech těch dřívějších se vycházelo
Minuta: 61
z toho, že čím je člověk starší tím víc toho v životě viděl tím větší má zkušenosti víc chápe souvislosti a proto existovaly rady starších co MUDr. Starší v dnešní době. Ta dostala hrozné rány, protože se za inteligenci považuje pouze to pragmatické ovládání to enter a oni já vím, že mě třeba říkala jedna moje dobrá známá říká. Já už se těch mých vnuček bojím. Protože já řeknu něco, oni mě tak utřou. A já tomu nerozumím. Jo? To je to, že to myšlení to digitální myšlení, prostě se při valilo jako vlna, která prostě smetla spoustu zakotveno z ti které byly
Minuta: 62
neporušitelný mi a teď jsou porušené jim opravdu v té Ano mi v tom mezi stavu, že to staré už neplatí a nové ještě úplně neplatí a v téhle vodě dovedou dobře plavat takové ty štiky. Který uměj všechno nahrát. To jsou ty tunely, to jsou ta To jsou ty přetvářky to je To lhaní, to je to mluvení O pravdě a zároveň prostě Kradu. Prostě tohle to je to co jako jestli v té dnešní době až budu Přesně tak asi se nebudeme hádat nebo Shodneme se na tom, že ten technologický pokrok jde opravdu tak rychle, že já ve svém věku už nerozumím spousty věcí, než mi chytrá se tak hrozně potřeboval, takže to, že mezi generacemi
Minuta: 63
jsou nějaké technologické rozdíly nebo tak pro mě takto to je jasná věc, ale říkám si, jestli jenom tohle. Musí nevyhnutelně vést k tomu, že mladí si myslí, že ty geronti pořád ještě žiji v socialismu a vy prd v životě a strašně se zase říkají. No ta dnešní mládež, ty vole, jenom jestli mi tam chybí nějaká ochota komunikovat spolu a je to docela smutný. hodně to smutné i staří si to nechtějí přiznat jsou osamělí říkají o sobě, že jsou neviditelní a v ní otravu jsou neviditelní. Tak pokud člověk tím výkonem jako. Nepřináší to existenci
Minuta: 64
jako faktum jako fakt. A ten výkon. Musí se pořád jako zvětšovat. A od té starší, tak už to dávno nedělá, že jo. Tak nemůže. Ne připadat Hubenému člověku jako zbytečné. A tak on tomu připadá to, tak připadá tomu mladému jako zbytečné. Ne, protože by skutečně zbytečný byl, ale protože mladý žije podle hodnot, do kterých ten se žije podle toho přání a nemůže jinak žít, protože ta společnost a k tomu vlastně donutit. Ne jste taky změnila jednu hodně zajímavou větu, že rodiče se bojí říct dospělým dětem. Takže už se nebavíme o tom generačním suchu starší generace a vnoučata třeba ale že se bojí říct svým dospělým. Dětem se pro ně důležité, protože se bojí, že ztratí chlast. Tak to já to vidím kolem sebe velmi často.
Minuta: 65
Teda jednoduché ztratit lásku svých vlastních děti. No je to se divím jo? Je to tak. Jako by ti rodiče se. Těm dětem někdy omlouvali. že vlastně ještě pořád jsou a že nerozumí tomu a tomu a tomu a tak jsem podbízivé to blbý ze mě to viděl velmi často to vidím kolem sebe A je mi to vždycky hrozně líto. Aby jsme třeba trochu pomohli a zlepšení mezigenerační komunikace, tak Martina by se vás chtěla zeptat. Jak vysvětlit dětem smysl života v téhle době ty lidský život, jako kdyby ztrácel hodnotu a zdá se, že důležitější jsou
Minuta: 66
ty hodnoty ekonomické přece. No to bylo to co jsem jsem to pochopila v těch devadesátých letech. Co zbylo z toho Patočky v té společnosti, tak mně se nechtělo být. Opravdu se mi nechtělo být, já jsem přesně tušila. Kam to povede, že i to vzdělání bude proměněno jenom na tu pragmatickou lopatu, která má vydělávat ty peníze a že vlastně ten život se promění na to, co vidíme v těch amerických filmech, kdy ta vroucnost, která dřív byla taková jakoby poznamenána takovým studen se najednou projevy, jako když tam maminka vede to
Minuta: 67
dítě do té školky a bouřka a mám tě ráda. Mám tě pořád i v telefonech. Mám tě rád. Trapas jo, to mi je vidět. Ta ta šílená placatost toho života, kterým se klouže vlastně od jednoho dne, který má v sobě jen k tomu druhému dní, který má také jen to každodennost a teď je to pořád stejné a ta stejno stejnost je tím co tomu člověku přináší. to co dneska hrozně moc lidí. Cítí, že jsou otrávený, až to potom vede k tomu. Já sociálním, jak se tomu říká je vyhoření, jo Šári. Ten život Přestává být životem. On je opakovač k o stejných aktivit a stejných Pasivita zkrátka
Minuta: 68
vyhasina. To tady je. Jak se změnila ta 90. Léta, tak mě napadlo, že sem asi nikde nenarazil na to, jak jste se dívala na to, co se stalo v roce 89, nebo přesněji řečeno na to, co bylo před ním a co bylo po něm můžete lístek vám to připadá Kateřina rok 89. To byla taková Naděje, ale taková naděje. Ta byla tak zničená. Já jsem věřila těm lidem těm filosofů, kteří byli na počátku toho roku 89, že jo. Co zbylo po patočkovo se o mě o mně ani nemluvím s nečte mějte, co po něm zbylo. 1 spojka, kterou denně každý používá a je stará
Minuta: 69
starodávná a lidi o tom nevědí, to je spojka, pakliže papriky se říkalo, jestliže v horku v 79, kdy se ten Patočka četl, tak tam vždycky on používá pakliže lehnout a dneska všichni říkají pakliže. Jediné co potom patočkovi zbylo jinak to co on pokládá třeba za za toho občana. Co je tak krásnou myšlenkou vůbec nikdo nerozumí, nikdo o tom nemluví, kde se to nepustí nic nic nic jenom politologové meloun meloun meloun sociologové do toho. Dávají ty své výskyty, že jo. A v tropologie něco z biologie prázdno prázdno tu pár na tu pár na Kde to je to? Jdete číslo patočku? No to je taková síla, která Já
Minuta: 70
právě z něho ženu, jo, kde on on řekne. Tak zase je prostě život něco. Teď to řeknu přesně oslovi, za co má smysl třeba jenom říct, tak u něho bylo v těch knížkách to tak je. Všecko to užívat užívat užívat dneska i ten do běží maraton říká. Já jsem si to užíval, co kecá vět. Maraton je přece skoro křeček umře málem že jo, tak si to Můžu užívat takové zklamání. No já jsem čekala. To se ale čekal hrozně moc lidí čekalo. přepis tahy budou spravedlivější se nebude žít
Minuta: 71
jenom pro prachy. Ano se žije víc než to, že ho dřív pro ty prachy daleko víc. Pokud se to dá říct, nechci nic jednoduše, ale tak aby jsme tady ne o tom nemluvili půl hodiny a ne věnovali tomu zbytek rozhovoru, ať tomu dáme slechu, tak kdo je podle Patočky občan je to člověk a teď mě opravdu poslouchejte. Když tak mě potom jako můžete se mnou nesouhlasit. Strašně moc je to člověk, který brání nespravedlnost a uvidí kolem sebe. Blani teda spravedlnost. Ano brání správnou stravu vidí kolem sebe, i když se ho vůbec netýká. Víte proč, protože On je občan taky není Jenom třeba a na hokej nová, on je taky občan a když jsem občan tak musím chránit vás tebe
Minuta: 72
tebe tebe všechny občany a tahle zodpovědnost, která je v tom občanů měla být a občanská společnost through v podstatě ti ekonomové nám Nedovolili. Tak to byl ten Patočka to byl ten Havel to To byli ti kluci, který to opravdu myslím vážně. To stahuje. Jo, občas občanem je opravdu ten kdo když uvidíš, že vás někdo mlátí, tak půjde a bude vám pomáhat, protože to nejde nepomáhat než já musím bránit všechny občany a vy budete bránit všechny občany skrz vlastní osobnost skrz vlastní jedinečnost, to je občanská společnost, jo, kde je ta zodpovědnost, nejenom právní a tak, ale je ta je tam asymetrická, že je ten člověk zodpovědný za toho druhého víc, než ten druhý za něj.
Minuta: 73
Ani prsa jako vy jste říkala, že s vámi možná nebudu souhlasit, ale já s vámi souhlasit. Děkuji moc, ale Nemusíte to nedělám, protože bych to jedno, ale mě to mluví z duše a doufejme, že že se toho ještě dočkám a ta poslední kategorie otázek jsou takové otázky, které by naši diváci chtěli vidět o vás, ale jak jsem říkal klidně, když už nebudete chtít odpovědět, tak nemusíte, ale třeba Josef by se vás chtěl zeptat, jakou zásadní otázkou či problém se v poslední době nejvíce zabýváte. Counter Řeknu popravdě Jak přežít A nezbláznit se. Nové vedení na naší katedře, které je soustředěno.
Minuta: 74
Jenom na takové ty povely, které přicházejí z té veřejné objednávky. V níž mnohé ty povely jsou úplně zbytečné. A protože ti lidé to nerozeznají, co je zbytečné. A co není zbytečné. Tak všechno plnit takovou prudérnost, že si vždycky vzpomenu na toho dahrendorf a na toho Německa tak říká. Nejhorší je ten šéf, tady je pěkný to mě to mě jako trošku ale učím se s tím žít. Slibuji, že se to naučím ze svého pohledu mi trošku přijde, že nejenom, že neumí rozeznat. Co je ta skutečná objednávka a krajů záda. Oni se dělají ze strachu úzkosti
Minuta: 75
lidé. Ty se dostanu do těch vedoucích pozic a bojí se tak. Strašně se bojí, že všechno dělají na 150% ale tím úplně zadusí všechno to, co by tam mohlo vykvést a to je to mě teda jako bere, ale učím se s tím žít říkat popravdě. Je nás víc a měla jste někdy potřebu nebo touhu. Zabývat se v životě je něčím jiným než filozofii. A nebo jste o téhle samozřejmě já, když jsem začala na gymplu, tak jsem milovala biologii, protože jsme na to měli fantastickou učitelku. A pořád jsem se učila takový ty vchod. A ty už nevím přesně co to bylo a tyhlety blbosti a pak teprve až hodně později.
Minuta: 76
Mě dostala Filda. Já jsem tam studovala češtinu češtinu a pak ještě občanku a ta literatura mě dostala ta literatura mě dostala já jsem měla fantastický Kantory, že jo. To bylo vše v roce 68 69 to bezvadný šli, tam to fakt Svoboda a To byla nádhera a ta mě dostala právě ta filozofická filozofující literatura jako byl třeba Kami Kafka takový a poezie mě dostalo, že jo. Pojede nedostala a to je právě něco co. Já jsem si zvolila filozofii. řekla bych to takhle On asi tak nějak trošku zvolila Asi mě ale dostala jsem se přesto literaturu jinak bych to určitě neudělala Jo už jsem pamatuji jako malá holka jsem chtěla být traktoristkou vím že ty 5060
Minuta: 77
léta My jsme byli pytel bych hrozně baví takže jsme chtěli být tak to vyzkouším ale pak já jsem si něco nevolila ono si mně to našlo sama a tak to v tom životě má být Jo má si to člověka vyhmátnout sama a asi čekat že to bude přímočaré není na něj je to takhle Ano přesně tak brzo byl pro Radio Wave jste říkala že bychom si měli udělat ze smrti kamarádku Ano přesně tak proč Protože se musíme naučit ontologické nouzi Musíme k sobě pustit tu smrt Jako to na co nemám. A čemu se nevyhneme, co je pro nás nevýslovné a musíme se s tímhle strachem, který přirozeně z toho vyvěrá. Musíme s tím naučit pobývat a žít. Proto
Minuta: 78
si myslím, že musíme si s tou smrti udělat tu kamarádku. Nesmí se sejít tak strašně bát, jak jsme se jí takhle strašně bojím. A jako se bojí lidi, tak z toho se dělají šílené věci, než ten člověk se neustále z toho strachu, který o kterým ani neví, že ho sobě má, ale on něm doutná, tak se neustále zajišťuje a zajišťuje své zajišťování a zajišťuje zajišťování zajišťovaného a tohle je in Infinite, jo, takže Patočka třeba říkal, že 20. Století permanenti balkon za mír zajišťuje jo, ale tohle to nedělá, on jen jako politik mě jakém státě ale to dělá jako by to svině. To dělá jako člověk, který dělá někde třeba na tý universitě je vše fenty katedry. On se zajišťují zajišťují zajišťují zajišťuje zajišťuje. A tímhle se dělá mi zle. Z čeho tohle to jsou pochází ze
Minuta: 79
strachu? Z čeho ten strach je ten prapůvodní 1 ontologické strach ze smrti. To je ten, že furt jak říkáš, že jo oproti Dian XD XD a strach z toho co znám a to se ale ty furt ne, ten ve vás hrozně doutná a hrozně vás dostává do klepek ani o tom víte. Proto si člověk musí připustit ten zánik svůj ty vrásky, že jo. Ten tlustej zadek prostě musí Ano, měli bychom se zeptat chit mít to smrt jako kamarádku nejenom z hlediska našeho života, ale iz hlediska našich blízkých musíte musíte. Já jsem se to naučila trošku víc, než jsem si někdy myslela, že to získám z filozofie víte čím co nás učí umírat. To jsou pejskové, jestli máte doma pejska a kočičku a zvířátka
Minuta: 80
u něj tak krásně umírat mě vás nepotřebuji. Oni chtějí být sami a někam zalezl. Lenovo vidíte, že že to je vlastně normální odchovat že je docela laskavý a že to patří k životu A že to jde taky vlastně dobře takhle se s tím učit učit pobývat No pustit k sobě ty strachy v tomto všechno je pustit k sobě ty strachy i když vím že když je někomu v některém člověku ten strach různý jeho což právě znám z tvých Známých kteří se mi občas jako přijdou svěřit Tak tam bude to pak už něco jiného tam je potřeba opravdu nějaká mi tam je to potom přijde vám že umíme nechat blízkého odejít
Minuta: 81
On vám někdy úplně neodejde, pokud ho máte rád Jo, protože on za sebou zanechává spoustu věcí, na kterých je jakoby přilepený jenom není vidět a když těch věcech pobýváte, tak najednou. Nemám. On úplně nikdy neodejde, pokud ho máte rádi, to je na té lásce právě ten zázrak. Jste změnila tu lásku, tak ještě jedno téma, které bylo v rozhovoru s Petrem horkým bylo, že jste zmiňovala, že vám Manžel byl mnohokrát nevěřil mockrát ale ten způsob, jak jí o tom mluvit, jestli má snídáte a všechno, tak si dovedu představit některé Diváky teď co přesně. My jsme se sešli to bylo strašně zajímavé. Já
Minuta: 82
jsem řekl a jedu taky o své nevěře. Tesco, Zhroutil, ale Tohle to tohle to, všechno se dá přežít, co se dá přežít. Když máte tu lásku, chceš máte, to se dá přežít. No to někdy těžké. toto těžké a dá se to dá se to nezabít ten vztah? U nás bylo to, že my jsme si říkali tu krvavou pravdivost krvavou pravdu. To nás drželo při sobě, jo. Já jsem to věděla. Moni ne za tou Kal a já taky ne zatloukala. Chceš to co říkal vždycky ten jak
Minuta: 83
jste nás byl ten strašně slavný psycholog sexuolog, tady si říkal zatloukat zatloukat zatloukat to nesmíte, jestli chcete mít opravdu vztah vybalte a to v pátek to včas, pokud je ta holka chytrá, tak ocení to, že to řeknete a že se dáte v tý naší pravdivosti, která vybízí, aby vás Za tratil A A když vás přijme i přesto No to je pak jiný vztah s Martinem Dvořákem právě ven, ale nepotřebujete nebo nechcete k tomuto náboženství. Můžu se vás zeptat? Protože oni se mnou dělají něco podobného, jako jak ty veřejný objednávce, jo? Já chci jít tou
Minuta: 84
vlastní spárou k tomu, co je pro mne ten Bůh. Není to žádný člověk. Není to nic. Co si můžu představit je to něco před čím jsem v distanci, protože je to tajemné a já tu tajemnost nechci prozářit nějakým světlem rozumu teologického bádání vůbec ne, já jsem v té distanci. Někdy ani nevím, jestli přesně to bůh nebo je to by ti jo. A nechávám to tak, jak to přichází z té situace. Mně se totiž jednou stalo, že jsme jeli na chalupu. Já manžel a má dcera, protože jsme tam teda manžel s dcerou tam nechali psa a přišla tam povodeň a já jsem tak ječela, že jsme prostě přijeli na chalupu. To je z Náhodou byl zachránit. Ještě předtím zatelefonovali kamarádům
Minuta: 85
a ti ho tedy zachrání. Měl by se utopil. Dnes byl uvázaný u boudy. A my jsme do té chalupy, pak lezli tam tekla voda strašně rychle hučela a bylo to už v noci a tak manžel dal pro vás z od toho jednoho stromu jinému stromů. A přesto jsme se prostě dostane druhou stranu a teď se tam dostal manžel, dostala se ta moje dcera a já jsem jediná z nich tělocvikářka a já vím moc dobře. Co to znamená cvaknout se na provazu a já jsem měla takový strach z té vody, než ho naučila byla černá byla tma, že jo bylo, to si takhle, že místo abych šla po proudu a takhle byl ten proud. Tak nebyl ten provaz a místo, abych šla tady a tady by byl ten provaz. Tak já jsem šla tak jak jsem se lekla jsem se takže jsem tam visel a takhle za ruce
Minuta: 86
a Nemohla jsem jít ani jsem ani tam Ski jsem se potopila, že jo. Viděl jsem na chvilku. Pak jsem se jako odrazila. Nadýchal jsem co jsem spadl by se tam bojovala hlavně dlouho a pak moje vina dcera vešla hrozně křičet, tak tam přišli dva kluci. A manžel taky přišel ke mně, začali mě zachraňovat. Manžel se utrhl někde v té tmě a ty kluci začali tam taky ječet neříkali. Ptají se Utopím. A jo. Dotabuff strašně blbá chvíle opravdu to byla Mezní chvíle a v té chvíli ten provaz u toho stromu, jak byl ten jeden provaz zavázaný, tak nám to prasklo takhle nádherně pomalu nás to táhlo ke kraji, kde už jsme se postavil. Já jsem měla obě dvě ramena vykloubený a bylo to a všechno mám ještě takovou zimu, jo?
Minuta: 87
Pamatuju si, jak mě dcera vzala do kuchyně. Kde bylo tolik vody otevřela lednici, která byla pod proudem a přinesla mi tam vodu na pití. Přitom já jsem jí tam hodinu. Byl to byla taková situace, ve které jsem si uvědomila, že mě musí kurník šopa něco mít ráno v tom, že v tom světě Jo a teď jsem si uvědomila, ale že že to byla z tebe takový oceán přijetí v tom že to prasklo a že jsme se z toho dostali bychom se bývaly asi možná i utopili jo Chová vroucnost, kdybych tě byl býval Nenašel. Já jsem tomu pořád. Nerozuměl jsem tomu rozuměla. Nehledala
Minuta: 88
bych tě Bože, kdyby jsi mi nedal takový přijetí v téhle chvíli takový ocásky, že mě ženskou, která prostě namyšlená, že ho v té době a něco všecko plno chyb. Hej No, prostě to praskne. Někdo řekne je to náhoda, jo? Já nevím nebyla Nebyla to jo, já jsem prostě byla obdarována. Ty chvíle takovým způsobem, že potom já jsem asi dva měsíce chodila a byl by úplně No vypadám jo. Aby jsme skončili hrozně rádi chodili v různých hospody jsme nakonec. Mě to bylo úplně jedno, kdo si o mě co myslí a blatnak svobodná tak svobodná, protože jsem jako pocítila něco jako že mě prostě přijelo něco na nevím, co ten box na já nevím, no a já si to nezasloužím, to byl ten pocit, který se mě jako hrozně rád
Minuta: 89
se proč já v té chvíli, proč, já jo. A pak jsem to četla v tom augustinovi, že to přichází takhle jo jako obdarování, ale takového Boha. Nevíte v kostele? Jo, to je ten, který vás potkám Marek Orko. Vácha říká, že Bůh zaklepe dvakrát třikrát za život a pak to nechá být. No to byla taková to byl taková síla. Já si to oranžové tričko, jak jsem ho nosila to byla Štěpo manželovi strašný. A tak svobodna tehdy to bylo tak nádherné několik měsíců. Jo. Takže tohle to je takhle. Tomáš bych chtěl vědět, když tak dá se říct vidíte do toho, jak lidi fungujou, nebo jak se jak s těma vlastním a hodnotami trápí a podobně a jak Rozumíte tomu, jak se na vás působí
Minuta: 90
k je to pro vás pocit. Prosím vás, já tomu rozumím jenom málo a rozumím tomu proto protože čtu ty chytrý philosophy. Já bych to taky nevěděla a pak jenom vám to docvakne, když něco podobného vidí, tak jak máte v sobě Tu schopnost poznávat stejné stejným jednou to čtete, pak to prožijete a to stejně se stejným se najednou propojí a najednou to co dříve bylo hrozně složité se stává jednoduchým jste vůči tomu v tom nadhledu. Přestáváte se toho bát. Více to, ale to není, že bych byla nějaký to to to prostě Mám z těch chytrých knížek. A jak to na vás působí, když vidíte ty lidi, kteří se tak trápím. Blbě hrozně blbě, ano. Je mi to líto, když můžu, tak něco řeknu zavolám.
Minuta: 91
Někdy stačí strašně málo jo někdy stačí. Někdy stačí jenom když jedete v tramvaji. A teď se na vás někdo zadívá a vy cítíte, že on do vás vidí. A že vás tím pohledem přijímá nic neřekne. Messenger tě fakt rozhovorem pouštět k sobě tyhle nenápadný náznaky, který vám o vás hrozně moc prozradí nebi, který jenom naplánovaný na to, co musím dělat jako je tomu v té dnešní době, ale nechat v sobě ty nenápadnosti, nechat to k sobě docházet. No to jsou ty jak já. Vždycky říkám. To jsou ty holubičí nožky, na kterých přicházejí ty velké věci. A oni jsou prostě úplně nenápadný jo. To co je největší v životě přichází nenápadně. No právě, že my lidské bytosti jsme až bych řekl legendární neschopný
Minuta: 92
v tom poznat, která událost pro nás bude v životě důležité světa a pak je z toho prd a někdy si myslím a ono to umí a ona pak je z toho průšvih a jedna otázka, kterou asi taky čekáte často, ale zeptám se nebo spíš. Zeptám se trošku jinak a otázka zní. Proč lidé jako vy nechodí do politiky proboha mám z toho takový odpor, když to vidím, já, když slyším ta slova jako komunikovat. A deklarovat, tak je mi tak strašně zle. Že já už to teď ani nemůžu poslouchat. Jo. Teď poslední už to nemůžu ani poslouchat. Takže to tam není galéné tés psychés, no. Tam je neustálý boj neustále. Jo taky všichni jako mají bílé vlasy a tak
Minuta: 93
brzo chátrá. Jo a Trapný jsou u vás na na na tohle přístup potenciální cestě do politiky. Má spousta našich hostů na to tady slyšel mnohokrát a a nedivím se tomu jenom to, na co by jsi chtěl i diváci zeptat, jak je právě to, když nebudou chodit do politiky takovíto lidé, tak kdo nám tam pak bude chodit. No, no, takhle to je vše. To jsi ale stavu politiku. To je tam je to krásně napsané do politiky musí chodit lidé, kteří jsou hodní toho, aby rozhodovali o druhých, ať chtějí nebo nechtějí, že tam Aristoteles Jo a ten kdo tam chce s ní pustit, to bylo dobré výběrové řízení. To si troufám tvrdit, že ta část ať chce nebo nechce. Je tam ta kritická sněží anodická musí
Minuta: 94
chodit, ten je to to samé jako na ty. V té bouří, že se k tomu kormidlu musí přitáhnout ten, kdo je nejlepší, ať chce nebo nechce. Blížíme se do Fancy. Ano máte pro nás nějakou radu otázka od šneci ulity jako neska přezdívka máte pro nás nějakou radu, jak ne přežívá současné období, ale jak v něm kvalitně žít. Jak žijete vy sama? Já abych pravdu řekl a já žiji v podstatě klidně a docela dobře až na to, že mě trošku trápí, jak jsme si povídali, že ho některé ty okolnosti, ale jinak žiji. Dobře se mi tady na kole teď pojedu domů, že jo do toho vršku a docela se na to těším. it Ten život je o tom, že ať se děje co se děje, musíte
Minuta: 95
se snažit to přetavit v něco co vám přinese něco dobrého celý teď jsme v době, která je taková, že musíme být doma. Mě to vůbec nevadí. Mě vůbec ani nevadí účet přes ty počítače, protože moje studenti dneska zrovna jsme měli kolokvium s doktorem by to byla diskuze obrovská otevřená od to člověka baví. Je to taky baví čili. Je to vždycky na člověku, co udělá se svým životem. Hlavně nesmí chtít, aby mu někdo ten život dirigoval, musíš si ho dělat sám. A být v rozhovoru s těmi nepatrnost mi které mají podobu těch holubicích, jak s nimi přilepenými velkými věcmi, které se z toho budoucnosti být
Minuta: 96
tedy v pohotovosti na přicházení těch. Pokynů, my říkáme tomu Divine v němčině. Jo těch pokynů, které přicházejí nejsou vidět jsou nenadálý jsou nenápadné, tak na to člověk si má nechat narůst tykadla. Aby k tomu měl možnost přistoupit a z toho žít těch malých věci žít. Tohle je třeba se učit a k tomu je ta filozofie dobrá, co jsme krásně uzavřeli. Vrátili jsme se zpět k tomu počátku. Zbývá nám poslední otázka naše tradiční Přiznám se, že ve světle toho o čem jsme si tady povídali, tak mi přijde skoro jako mrdka, ale kdyby jste měla možnost vytvořit billboard, který by viděl každý člověk za každých 10 milionů lidí, ale na ten billboard bys to mohla napsat jenom jednu jedinou větu. Jaká věta by to byla sama
Minuta: 97
s Tusarova Gaga tam šťastný, ať jsou všechny bytosti světa. To jako já mám moc děkuji za společnou cestu. Děkuji, že jste přišla. Já zase moc děkuji za nádherné otázky k našim divákům moc děkujeme. Mockrát jsem že si je paní profesorka užila. Doufám že vy jste si užili odpovědi, přejeme vám to správně vyladěná. říkadla a buďte šťastní profesorko vám Děkuji Děkuji Taky taky se mějte krásně na shledanou A v tu chvíli mě strašně zamrazilo. Já jsem říkal. To je strašná otázka, proč jsem se na ní zeptal Člověče tři dny s pokorou svojí vlastní velikost to pochop, že na tebe záleží, já nemám právo mu dát naději Granny se to nestane, ale myslím si, že taky nemám vůbec zprávu mu brát tu kterou ještě má spousta lidí ty vztahy jako vyhledává, protože mě dokážou vydržet sami se sebou vzdělání
Minuta: 98
je to co vám zbyde, když zapomenete všechno, co jste se ve škole na účet, když jsem se podruhé už učil chodit, tak tam už mi konečně začalo svítat, že bych se měl opravdu asi skrýt, jak kdyby nejcennější věci jsou schovaný tam, kde se nejvíce to dívat.

Předchozí video

Letuška ČSA: jednou mi omdlel cestující, nejvíc jsem se bála při turbulencích v úplavu

Další video

Petr Rokůsek - Jsme závislý na elektřině! Jak ji v budoucnu vyrobíme?