Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Vratislav Hlásek – re|design života, výchovy a vztahů

Nový díl je venku! Tentokrát to bude hodně o vztazích a výchově. Pozvání do podcastu totiž přijal Vratislav Hlásek. Autor metody Osobní re|design, kouč a jeden z průkopníků přechodné pěstounské péče v Česku. V rozhovoru se věnujeme vztahům, výchově jak v kontextu minulosti, tak i vzdálené budoucnosti.

Obsah:

00:00 Úvod
01:42 Jak se z pracovníka v dětském domově stal kouč?
07:32 Jaké jsou kulturní rozdíly ve výchově?
11:50 Jaké cíle by měla mít správná výchova?
21:31 Míra populace a její důležitost
24:03 Příprava na dospělost
28:15 Převzetí zodpovědnosti za svůj život
29:33 Co je to re-design života?
33:40 Vytváření vztahů a imitování vztahů dětmi
37:13 Začněte o sebe pečovat
40:41 Sociální závislost
48:39 Sousedské vztahy, hlídání dětí
1:02:41 Vztahy v době covidu
1:06:32 Partnerské problémy – jak na nich pracovat
1:12:19 Může mít „zánik“ vlastnictví a sdílená ekonomika vliv na partnerské svazky?
1:17:04 Inspirace v těchto oblastech
1:18:10 Vratislav a jeho aktuální profesní výzvy
1:24:52 Dětské domovy v historii a dnes

Automatický transcript

Minuta: 0
Ahoj Tady Dan tržil a vítejte u dalšího dílu podcastu Proti Proudu. Kde se pro vás snaží získávat tipy triky a nástroje pro spokojenější život. S Rusy jsem lidi, které jsou nejen dobrý v tom co dělají, ale právě mají ten život spokojený naplněný plnohodnotný a tím dnešním hostem je Vráťa Hlásek. Vráťa pracoval v dětském domově jsou s manželkou průkopníci pěstounské péče na přechodnou dobu. A kromě jejich vlastních dětí prošla péčí i 18 novorozenců. Krom toho dělá další zajímavé projekty v oblasti výchovy dětí mezilidských vztahů a tak dále. A tak to téma toho dnešního rozhovoru je právě takový redesign života a to hlavně v oblastech těch vztahů a výchovy. Takže pokud je rodina a výchova dětí něco co řešíte, tak vás to bude bavit a získáte spoustu užitečných tipů. Pokud ne, tak vás možná bude bavit spíš ta druhá část ráje o meziliodských vztazích o tom proč ta sociální samota je dneska ohromný problém a jak proti tomu možná bojovat. No a říká Vráťa jednodušší život se jednodušeji žije. Takže já doufám
Minuta: 1
že po tomhle rozhovoru budete mít i vy váš život jednodušší a pojďme na to. A když bych chtěl dělat nějaké Appel. Jo jo. Závěrečnou výzvu. Aby všichni věděli, že je to o nich. Tak Vráťo. Díky moc že jsi přijal tohle pozvání do dalšího podcastu proti proudu. Já moc děkuji za pozvání. Vy jste často, kdy se vás lidi něco přečtou, nebo najdou si. Tak se často si hlavní témata jsou výchova a vztahy a já bych se k tomu rád v tomhle rozhovoru dostal, ale napadlo mě začít o trošičku jinou jinou etapu vašeho života a to je jak se vlastně z vás člověka, který jednu dobu pracoval v dětském domově stal uznávaný kouč, poradce. Člověk, který lidem radí, protože i přesto, že možná řešíte vlastně dneska dost podobné problémy, tak ty role jsou dost jiný. Je
Minuta: 2
to zajímavé. Ono to vlastně spolu hodně souvisí, protože to co my teď děláme se jmenuje osobní redesign a vlastně to takhle provázení člověka z určitých závislostních strategií, které si zachovalo ze svého dospívání z dětství a převedení do samostatnosti do zodpovědnosti do převzetí zodpovědnosti za svůj vlastní život a to s radostí ne z donucení. A vlastně ta práce v dětském domově byla od začátku o tom, protože já jsem pracoval vlastně ještě tenkrát byli dětské domovy opravdu v neuvěřitelně starém staré podobě, to znamená děti byly rozděleny věkově a pohlavně do skupin to znamenalo. Vůbec to ne simulovalo ani náznakem rodinné soužití, takže i sourozenecké skupiny byly třeba rozhozený do čtyř do pěti skupin podle věku a podle pohlaví a v některých případech se dokonce oslovovali
Minuta: 3
navzájem příjmením ty sourozenci, protože tohle to vlastně co tenkrát my jsme ještě v těch osmdesátých letech 89 90 91, když jsem tam byl nejaktivnější řešili byla vlastně vůbec nějaká Civilizace takové Ústavní péče. Protože cílem i u těchto dětí bylo aby odešli do běžného života a v tom běžném životě se už musí zařadit, ale jedno fungujících rodinných svazků do partnerských svazků. A oni to vlastně neuměli.Neměli to kde okoukat. Mnoho z nich to začalo už v kojeneckém ústavu a my jsme je tam měli po 13 letech Ústavní péče vlastně během 3- 4-5 let připravit vlastně na samostatný život, který po nich bude chtít úplně něco jiného, než co od dětství nasávali. My jsme potom v naší profesní činnosti já jsem pak odešel z toho dětského domova a věnoval jsem se jiným činnostem
Minuta: 4
neziskovým projektu víceméně většinu času jsem se pohyboval v téhle oblasti v neziskovém sektoru a jedna z našich aktivit s manželkou když jsme se rozhodovali jestli mít třetí dítě do rodiny nebo nemít tak jsme nabídli to třetí místo vlastně jako místo pro přechodnou pěstounskou péči která tenkrát vůbec fakticky neexistovala. Právně už byla dva roky ukotvena v zákoně ale fakticky nikdo neprovozoval. A právě proto že jsem měl tu zkušenost s dětmi z dětského domova který kojeneckým ústavem prošly. Tak já jsem s dětmi vlastně začínal obráceně. Nejdřív jsem se učil dospívající děti uvést do dospělého života a pak teprve jsem se dostal vlastně k tomu pečovat o děti v úplném startu jejich života. Takže ta příprava z toho dětského domova nám potom vlastně úplně jinak přemýšlet o tom jak pečovat už o dítě od narození od miminka jak mu Už od mala předávat nejenom správné vzorce té
Minuta: 5
rodiny, v které pak bude muset uspět, ale i zodpovědnost a kompetenci, tak aby jí v dospělém životě je potom mohl co nejlépe převzít. A proto jsme přebírali děti rovnou z porodnice, aby tu zkušenost s kojeneckým ústavem vlastně vůbec nezažili. Tím nechci říct že by v kojeneckých ústavech nepracovali lidi svědomitě a s láskou k dětem, ale z principu ten ústav nemůže nahradit nasimulovat to rodinné prostředí, v kterém se to dítě potřebuje formovat od toho nejútlejšího věku. Nějak se k tomu možná vrátím, protože laicky často jsem slyšel takový moudra, že ty první tři roky dítěte jsou pro ten vývoj a pro nastaveni vzorců a tady ty věci vlastně nejdůležitější, všimnul jste si třeba v tom dětském domově rozdílu mezi dětmi s kojeneckých ústavu verzus dětma který nějakou dobu nějaké samozřejmě asi je vždycky otázka jak moc funkční rodině
Minuta: 6
byli. Že je zajímavé, že i v těch méně funkčních rodinách, které my by jsme třeba označili téměř za nefunkční ty děti mnohdy nabírali přece jenom určité vzorce a určité prvky, které byly použitelné v budoucnosti. Například. Jak se šije se sousedy. Jak se připravuje jídlo, ale to není to, co by nabrali do tří let do těch tří let nejvíc naberu právě informace o tom jak svět k nim přistupuje, jak oni jsou v něm důležité a jak se na ty vztahy a vazby vlastně můžou nebo nemůžou vázat spolehnout. Snad v těch prvních třech letech vzniká poměrně silný zásah do attachmentu, pokud ta odpověď na potřeby vázat. Attachment, to je určitá citová vazba, kterou se to dítě vlastně kterou to dítě má jako potřebu, když se narodí a učí se na základě toho okolního světa, jak je na ní reagovano a podle toho a musím zdůraznit se zdravě na
Minuta: 7
ten způsob adaptuje. V uvozovkách zdravě, protože ono musí přežít v tom systému, ať je Ústavní nebo je to zanedbávající rodina nebo rodina alkoholik. Takže ono se snaží co nejlépe v té v tom systému obstát. Jenomže co bylo zdravé pro to, abych obstál v rodině s alkoholikem nebo v ústavu už nemusíme označovat za výhodné pro to, abych budoucnu vybudoval dobře fungující vztahy s lidmi, kteří žijí v klasických rodinách a nemají třeba závislostní problémy. Jak nebo čím by se možná řídíte, protože možná se vrátím do výchovy je to že velmi kontroverzní každý na to má nějaký názor, protože nebo minimálně každý, kdo měl dítě, tak na to má nějaký názor. Často jsou různé protichůdné proudy, a ti lidi se haněj, že já to dělám správně, ty to děláš blbě a ne já jsem tohle tenhle člověk říká, že takhle se to dělá správně tenhle člověk říká, že tohle je vlastně plus. Mezi zeměmi je ohromný rozdíl, že jo. Přesně.
Minuta: 8
V Americe po 6 týdnech jde matka zpátky do práce. Není tam třeba to co je v Evropě, že tam matka zůstává dlouho s dětmi často se ty děti třeba dávají spát do jiného pokoje tady možná trošku častější, že ty děti spí v jedné ložnici. Ted jste hezky popsal kulturní rozdíly. Ten kulturní rozdíly si samozřejmě může každý stát nastavit. Každá kultura, každá rodina si může kulturní rozdíly nastavit Takže řekněme , že jeden Faktor, který je potřeba zohlednit je do jakého kulturního prostředí to dítě vyrůstá a zda. Ta rodina má s tím kulturní prostředí, do kterého to dítě vede nějakou kompatibilitu. Takže tady můžeme dělat rozdíly, ale ať se narodíte tady v Americe nebo v Africe v Asii kdekoliv jinde, tak přesto budete mít některé znaky společné. A to jsou ty základní v evoluční fyziologické znaky. To znamená budete savec, ať budete chtít nebo nebudete chtít budete savec
Minuta: 9
to znamená budete očekávat určité chování od vašich nejbližších především u savců tedy od matky, protože jejich vazba na mateřské mléko také určuje jejich vazbu mezi matkou a mládětem. Ať jsme zvířata nebo lidé. Takže my jsme k tomu přistupovali právě z obou těhle těch aspektu. Jeden aspekt je neodůvodněn a funguje miliony let v rámci evoluce musíme zohlednit musíme s ním počítat. A ty miminka se rodí s absolutní převahou těchto potřeb. Druhá věc je, že je musíme připravit na život v tom kulturním vzorci , v kterém bude v budoucnu muset obstát. Ve své podstatě ústavní děti v kojeneckých ústavu by byly velmi dobře připravený pro život v nějaké takové Ústavní společnosti teď nemyslím už stavu jako doklad. Takže třeba mnoho dětí v dětských z dětských domovů z této doby, pak lépe prostory ve věznicích. Než v
Minuta: 10
běžných rodinách. Prosím tě. Je to bližší tomu prostředí v kterém vyrůstali. Jsou na to vlastně dobře připravené zatímco člověk z rodiny se všemi vazbami, které se dostane do věznice se vlastně seznamuje s úplně novým prostředím. Takže ta příprava musí zohlednit kvalitně tu fyziologickou část nás jako lidi a udělat jí tedy fyziologicky správně opakem fyziologické a patologické, takže my se můžeme i našima kulturníma vzorcema a mnohdy dopouštět určité patologie na tom zdravém fyziologickém vývoji. Takže když se na to dívám z těchto dvou úhlu, vždycky se snažím, aby ta druhá kulturní, my říkáme socializační část brala v potaz, ty základní fyziologické potřeby dítěte. A ty potřeby se právě vyvíjejí s věkem. Určitě máte malé dítě tak víte, že začátku nemá smysl miminku něco fakticky vysvětlovat. Pro ně je daleko důležitější barva
Minuta: 11
hlasu, kterou používáte, protože to je tak daleko bližší tomu je o fyziologickému nastavení, než obsah slov, které říkáte. A někdy postupně začíná nabírat i ten obsah význam těch slov nabírá nějakou důležitost a časem se s tím dítětem dá komunikovat, takže vlastně dálkově ovladatelné, můžete ho slovem zastavit přivolat odeslat. Něco mu Něco mu říct, takže tenhle ten proces je potřeba zohlednit a vědět kdy s tím dítětem mluvíme jako fyziologicky disponovaným mládětem a kdy už s ním můžeme třeba mluvit jako s člověkem, který vnímá obsahy našich sdělení. Možná se zeptám na otázku, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Ale jaký by měl být nějaký cíl vlastně jako správné výchově teď jako správné dávám do uvozovek. No v každé kultuře jiný. V kultuře, která je totalitní nebo nějakým způsobem ideologicky
Minuta: 12
jasně nastavená. Ten člověk musí začít přijímat už od dětství tu ideologii společnosti a ta společnost na konci od nich bude požadovat, aby se řídil těmi jednotlivými ať jsou to přikázání kulturní, zákonné a nebo jenom morální kredity. I ve společnosti, která je výrazně svobodná kdy nás neomezuje kromě zákonů v podstatě nic je naopak potřeba člověka nevychovávat tolik k poslušnosti jako k zodpovědnosti k schopnosti rozhodovat se ke kreativitě. A my máme teď to v uvozovkách ohromnou výhodu, ale v uvozovkách tu nevýhodu, že žijeme ve velmi svobodné a vlastně bohaté společnosti. To znamená naše fyziologické nastavení, které lépe zvládá nedostatek než nadbytek, na ten nejsme evolučně nějak vyvinutý a lépe na základě toho nedostatku staví ty poslušnostní strategie. Jestliže
Minuta: 13
tohle neudělám, tak nepřežiju tak tyhle ty mechanismy všechny v naší společnosti jsou vlastně výrazně potlačený a lidé se dostávají do rozhodovací paralýzy. Do představy můžu všechno a vlastně nevím, co bych pořádně měl preferovat, čím bych se měl víc věnovat. Takže v naší společnosti je potřeba změnit paradigma výchovy aspoň na tu dobu pokud ta společnost bude natolik svobodná a natolik bohatá, že se lidé budou spíš setkávat se s tím, že nevědí, jak se rozhodnout znova možností než s tím, že existuje jedna jediná, na které je nutné nutně závislé přežití. Já ze své zkušenosti mám pocit, že se bavíme tady o tom připravování dětí na volby, že se dostáváme do nějaké jako dneska se tomu říká skoro jako liberální výchova a pojďme se těch dětí na všechno ptát a jestli všechno vyberou a všechno si rozhodnou a taky mám trošičku pocit, že je tam nějaká
Minuta: 14
hranice samozřejmě, že a asi jako u všeho že to nemůže být jeden extrém nebo druhý extrém ale kde stanovat u hranici s dítětem se ráno třičtvrtě hodiny bavit jaké triko si dneska ráno chci vzít a jakou lžičkou chce jíst. Teď jste přesně ukázal že i vaše výchova byla výchova k poslušnosti protože si umíte představit jenom dvě věci buď poslechnu nebo neposlechnu tady dva extrémy. Takže teď jste to řekl buď je to teda poslušná výchova a nebo je přehnaně liberální vlastně jakoby neexistovalo na spektru mezi tou absolutní poslušnosti absolutním liberálním rozhodování vlastně nic. A takhle funguje náš mozek pokud byl formovaný mind setu poslušnosti. Umíš si představit buď poslechnu a nebo je tam cochcárna. Tak zrovna dělám si úplně co chci a to není pravda. Takže my už se snažíme od mala vlastně připravovat dítě nebo Měli bychom se snažit naší společnosti na to aby uměl jednak respektovat hranice jednak respektovat třeba technologickou
Minuta: 15
kázeň, ale zároveň přitom si umět rozhodovat kreativně a svobodně. Takže je to mix těch dvou schopnosti a dovedností. Takže vlastně liberalismus je vlastně spíš reakce na to, tak nemám rád poslušnou výchovu, že budu dělat pravý opak, ale pravý opak, jak víme je vlastně jenom 2. extrémní poloha toho kyvadla. Takže je to asi o zkušenosti toho rodiče najít si tu svojí míru. Kde ty zkušenostï mohl nabrat. Je to říkáme tomu redesign. My musíme vlastně pochopit, že si musíme tu i tu míru vymyslet vybrat. Prostě se pro ní rozhodnout. Nastavit, otestovat, měnit, posouvat, ale bude to úkol kreativní. takže rodičovství je dneska vlastně kreativní úkol, protože nemůžeme kopírovat vzorce toho, jak my jsme byli vychováváni, ani nemůžeme udělat tady ten opak toho, jak jsme byli vychováváni, ale musíme nastavit úplně nové paradigma toho jak
Minuta: 16
zkombinovat výhody poslušnosti například při dodržování technologický kázně z něčeho nebo při nějaké trpělivosti sicflajš se tomu říká hezky česky a nebo na druhé straně nebýt paralyzován tím, že mám vlastně problém rozhodnout, se, kterou s technologií použiju, kterému sportu, kulturnímu nebo jinému zájmu se vůbec budu věnovat. Vnímáte v té dnešní době nějaké části nepochopení role výchovy nebo to jak k tomu lidé často přistupují? To hlavní nepochopení je, že mají lidé pocit, že to jestli vůbec budou mít děti nebudu mít děti, že je nějaká volba. Jasně, pokud nám nezáleží na tom, v čem do žijeme v jakém světě dožijeme, tak můžeme uvažovat o tom, kdysi se tomu říkalo po nás potopa, že si tu věc můžeme zvolit. Pokud ovšem nemáme děti a předáme jim naše
Minuta: 17
hodnoty, pak nemáme žádnou budoucnost. Jediná budoucnost, kterou máme jsou děti. Všechno ostatní je budoucnost někoho jiného. Není to zase možná takový ten biologický nutkání rozmnožovat svojí DNA? Ne. Tady totiž nejde jenom o DNA. No, my už jsme se shodli na tom, že nebudeme mít rasové předsudky a že DNA pro nás tedy nebude v té míře důležité jako je v rámci toho fyziologického světa. Menší a slabší lidé mají stejná práva jako vysocí a silní lidé, kteří jsou pohlaví ženského nebo jiných variant pohlaví u mužských a podobně, tak mají stejná práva měli by mít stejná práva. Takže my jsme se rozhodli, že DNA a v tom našem rozhodovacím procesu nebude hrát, tak velkou roli. O to větší roli vlastně hraje sada hodnot řekněme memetický kód, které to dítě od malého věku nasává a ke kterému potom si dodává i tu jsem
Minuta: 18
antickou část obsahovou a podle kterých potom posuzuje lidi kolem sebe. Například tu ten Faktor, že genetický kód není rozhodující pro to, jak poměřujeme kvalitu lidi. Já jsem si právě říkal, jak jsi říkal, že spoustu věcí a samozřejmě zakořeněno tím stoletím nebo tisíciletí vývoje, že mám pocit, že už je v těch živých organismech je určitě zakodovaná ta nutnost reprodukovat se a udržovat ten svůj druh. Určitě je jinak by třeba pornografie nebylo tak rozšířeným internetovým artiklem a nejenom internetovým. Můžeme se na to podívat jako na velmi silný evoluční Faktor, ale můžeme se taky podívat na velmi silný kulturní tlak a strach, který je v rozporu s tímhle tím evolučním nastavením a dostáváme se k první velké krizi, kterou člověk při dospívání prožívá a to je jeden program jeho těla, který které ovuluje každých. 28
Minuta: 19
dní, které vyrábí miliardy spermií v nekonečném proudu a zároveň hlavu ten kulturní kód, který říká tohle všechno nechceme minimálně 15 let vůbec použít a teď si představte, že žijete 15 let v takové schizofrenní pozici. Všechno ve vás monitoruje a pozoruje tu reprodukční linku. Je to nejvíc reprodukční věk mezi v tomto období a v hlavě běží jen ohromný strach. Hlavně aby nenastala reprodukce. A teď máte v tom jednom organismu dva protichůdné velmi silné aspekty jeden, který říká pojďme udělat všechno pro to, ať se to povede a druhý, který říká hlavně aby se nám to nepovedlo. A už v této v této silné silné konkurenci dvou programu je velmi těžké obstát jako bytost, která by vystupovala konzistentně,
Minuta: 20
která by se vlastně chovala srozumitelně to můžete poznat potom, když se občas podaří jednu z těch části opít alkoholem, že se vlastně konzistentnost mnohdy vytrácí. Už asi se k tomu vrátím. Něco říkal vlastně jako nemáte volbu jo přece nebo není volba mít nebo nemít děti jako kdybych to možná vzal do extrému, tak asi nikdo si vlastně jako nepředstaví, že dneska ta cesta dělat to co se dělalo před sto lety. Ty, já a mělo se 12 dětí. To ani nikdo nechce. Tady jde právě o to, že s mírou přežití potomků je množství početí nebo tedy porodu přiměřeně snižovaný. Je to vidět, že v čím vyspělejší společnost bohatší tím klesá počet porodnosti, ale zároveň stoupá množství přeživších dětí, takže tady jde najít nějaký poměr, ten poměr je stanovený někde kolem 2,1. 2,1
Minuta: 21
je vlastně číslo, kdy dochází k prosté obnově prosté obnově té populace. Takže pokud má žena, protože v našem naší společnosti, tedy rodí ženy 2 celé 1 dítěte v průměru, pak se ta společnost zachovává ve svém stávajícím poštu. Pokud jich má více roste, pokud jich má méně tak klesá. Obávám se trošku, že v dnešní době individuality málokoho zajímá míra populace nebo vlastně společnosti, že jo. Prostě vlastně každý dneska je zaměřený, jak bude vypadat ten můj život, jak se budeš žít mě. Určitě, ale taky je to ta okamžitá, to je zase evolučně podmíněný teď aby se mi žilo dobře, protože kdo ví, jestli nějaká budoucnost bude. Jo a pak taky ta míra dožití. V jaké společnosti až já budu ta slabá část to je společnosti, která bude závislá třeba finančně nebo ochranou na té reprodukčně
Minuta: 22
silné nebo produktivní v části společnosti, tak se teprve ukáže, jestli jsem byl vlastně prozíravý i s pohledem do té budoucnosti. Říkáte, že je to individuální samozřejmě, ale snaží se stačí se podívat k ekonomů na jejich představy důchodových vyhlídek naší společnosti a zjistíte, že se to dá spočítat, že o tom není potřeba diskutovat na základě nějakých nemocí, ale je možné lehce spočítat, v které době se v případě toho, že udržíme podobný trend snižování té produktivní části společnosti budeme. Samozřejmě se to dá nahradit technologiemi znamená můžeme pak přijmout, že se u nás v nemocnicích budou starat mechanické sestry, že nás budou chodit bavit mechanický baviči a všichni můžeme být důchodci. Přesně stačí si toho virtuální realitu dát brýle a připojené na ty injekce. A kdybychom nebyli živočichové máte pravdu, ale my
Minuta: 23
potřebujeme obejmout od člověka. My potřebujeme sociální kontakt i intimní kontakt s fyzickou bytosti mi ji potřebujeme cítit, vnímat, slyšet nevím, my potřebujeme být v blízkosti toho člověka, protože jako živočich, pokud tam nejsme tak strádáme. A jestliže se zase hodně ponoříme do hlavy a řekneme o našem životě bude rozhodovat jenom hlava je otázka, jak dobrým pečovatelem o toho živočicha, kterým zároveň taky jsme. Jsme a tady se dostáváme k tomu, že lidé co jsou hodně v hlavě často potom zažiji poměrně brzkém věku vyhoření, kolaps, selhání některých částí organismu a to není nic jiného, než to, že se hodně zaměřili na to, co chtějí, ale málo se zaměřily na to co k tomu potřebuji. Jedna věc, která k tomu potřebuji nebo ta nejdůležitější, aby jejich organismus byl funkční, aby fungoval ve všech rozměrech a aby mohl být funkční je to živý organismus potřebuje péči, něhu, lásku, starostlivost.
Minuta: 24
Jako každý živočich. Když jsme si povídali ještě před tímto rozhovorem Vy jste říkal že jedno z velkých témat dneška je příprava na dospělost nebo to co dospělost vlastně je. A je to chyba té výchovy? Že je nepřipravuje na dospělost? Byla by to jejich chyba, kdybychom vlastně věděli, co si od těch dospělých lidí vyžaduje, ale protože ta dospělost původní tak jak jsme si zapamatovali řekněme za posledních tisíc let naší kultury se výrazně posunula, tak by se měla posunout tedy i příprava na tu dospělost, ale v té jsme zatím moc velký pokrok neudělali. V čem se posunula možná? Přibližte mi to. Já myslím, že už ne tohle začátku trochu řekli, když vás Váš děd mohl naučit řemeslo, kterým jste se mohl živit vy a mohl jste to nakonec naučit i svoje vnuky a oni se
Minuta: 25
velmi úspěšně, pokud ho dodržovali naučili přežít a přežili pak můžeme mluvit o tom, že poslušnost mohl být jeden z možných faktorů, jak dobře prosperovat. pokud se už dneska musíme během jedné ani ne celého života, ale jedné dekády několikrát rekvalifikovat na to, abychom přežili, abychom našli vlastně využití na té úrovni, na které chceme se společností držet krok. Znamená to, že naši rodiče jsou teď spíš ty, které my učíme zpětně, jak v dnešní době přežít, než to, abychom my mohli od nich čerpat ty základní technologické poučky. Tak jak jsme to mohli čerpat od lidí. Řekni mi celá tisíciletí zpětně od přechodu z paleolitu do neolitu se v tom zemědělském systému, kdy největší množství lidí. Co bylo v tom
Minuta: 26
v oblasti výroby potravin jsme se posunuli někam úplně jinak dneska. Je to pár procent lidí, který s touhle tou činností zabývá. A technologie, které se jim mění i v této věci přes hydroponní zahrady a všechno ostatní jsou tak posunutý během několika let z dál a dál, že se vlastně vůbec těžko hledá nějaká padla se zemědělstvím z dřívější doby a Přece jenom mám pocit, že teď na vás poslouchám, tak tak vidím spíš ty schopnosti to, že dneska jsou potřeba jiné schopnosti jen že kdysi ale trošku vlastně tam hledám tu paralelu ztuhlosti tebe spilus totiž není převzetí vzorců zakotvení těch vzorců a jejich konzervace ta minimálně V tom systému přežití. Ta je naopak v tom být neustále otevřené učit se nové věci, co znamená daleko víc vyžaduje zachovat kreativitu neuza. Tu etapu,
Minuta: 27
tak až doděláš školu. Až se vyučím, tak už budeš umět všechno naopak. To je teprve start a teprve když vyjdeš z toho účet ještě nebo z té školy zjistíš. O kolik dal je realita, než bylo to co tě v té škole byli schopni stihnout naučit, takže dospělost je dneska daleko víc dobrodružství, jak bylo vždycky ve společnosti pár dobrodruhů, kteří jezdili a vozili informace byly většinou nejdřív za Černé ovce té rodiny, protože nevydrželi v tom v tom místě, ale potom návrat ztraceného syna už s biblické biblických příběhů říká, jak nadšeně byli zpětně vítáni. A co nového mohli přinést, tak dneska se spíš všichni nacházíme v pozici ztracený dcera synů, kteří neustále vyráží do světa poznávat nové a ten svět se nám otevírá nejen fyzicky, ale i virtuálně online. To znamená, my se pohybujeme ve světě daleko víc na Bázi právě
Minuta: 28
těch lidí, kteří pracují jinde zažívají jinde zkušenosti mají jinde než bydlí mně přijde, že jeden velký Aspekt toho a možná to souvisí je ta schopnost převzít zodpovědnost za svůj život. To je to co jsme říkali na začátku bez té zodpovědnosti za svůj život se v podstatě nedalo přežít ani předtím. Jenže ty podmínky byly tak tvrdé, že vás prověřily, že vám sebrali tu možnost žít. Pokud jste tu zodpovědnost nepřevzal, byl tam jasný evoluční filtr dnes můžete vydržet. Právě s těmi infantilním i dospělými vzorci až do konce života a systémy natolik robustní a bohatý, že vás v podstatě umřít nenechá, což je na jednu stranu řekněme pro toho jedince výhoda. Na druhou stranu ten jedinec pak předává ty infantilní vzorce dalším skupinám lidí, ať svým dětem okolí. se navzájem a
Minuta: 29
je vlastně velmi těžké potom v tomto případě dojít ke změně pokud ta radikálnost ta do nebezpečí ta hrozba tím řekněme strachem z nepřežití není tak veliká neříkám že bychom se k tomu měli jakkoliv vracet říkám že bychom to měli zohlednit při výchově Abychom věděli že toto nám už nepomůže k té dospělosti tu dospělost musíme vytvořit daleko víc zevnitř a daleko nic na základě vnitřních hodnot než z tlaku zvenku dokáže člověk který má třeba pocit že mu některé vzorce chybí nebo že má špatné z té výchovy je změnit A samozřejmě Možná se narážím protože ta první velká věc to možná i spousta lidí nemá jet uvědomění že já dělám něco co mi nefunguje Protože věříme tomu že spousta z nich změnit vycházíme z toho že ty které máme stejně Z
Minuta: 30
jsme získali určením tedy nějakým původní designem. Tak jak nás ta rodina připravila nebo okolí a tím, že přebírám zodpovědnost za svůj život jeden z kroku může právě být i to, že převezme zodpovědnost za to jak na designovaný jsem a říkám si jsou funkční, vyhovují mi nebo jsou nefunkční některé z ty vzorce nebo jsou zbytečně složité, já jsem zastáncem zjednodušení života, protože si myslím, že jednodušší život se prostě jednoduše sžije, že tam ta rovnice je neoddiskutovatelná, ale nemění, nepleťme si jednoduchost a minimalismus minimalismus je poměrně složitý a náročný proces ta jednoduchost musí být právě v tom jak přistupujeme k chápání sebe svého vnitřního světa, ne to čím se kolem sebe obklopujeme. Popište mi třeba trošičku tu jednoduchost a jsem se stavím už tom slově jednoduchost zaznívají dvě slova
Minuta: 31
1 a Duch, to znamená, má-li být život jednoduchý. Měl bych umět žít jedním duchem, to znamená. Neměl bych svůj vlastní život opírat o někoho jiného a tady vidíme rozdíl mezi dospělosti a dětstvím dospělé jedince považujeme za lidi, které mohou dětem nabídnout tu možnost. Opři se o mě, ale cesta k dospělosti znamená postupně se z toho mého přední je od toho uzlíčku na začátku. Vždyť je nosím krmím a všechno pro tebe dělám. Protože nic z toho ještě neumíš až po to, kdy to všechno co potřebuješ pro svůj život pře vezmeš sám, takže ta vnitřní jednoduchost je právě schopnost přežít sám se sebou a všechno to co my potřebujeme. Potřebujeme mít sociálně začleněny a vždycky jsme kolem sebe tu sociální skupinu potřebovali. My máme dneska tak jak jsi anonymně by delegovany už nemusíme znát svého konkrétního doktora ani
Minuta: 32
svého šamana ani svého dodavatele hovězího nebo vyráběč a figurek protože všechno tohle můžeme čerpat ohromně velké skupiny lidí a ochranu od Policie od armády zdravotní péči Takže to co původně zajišťovala celá ta kmenová struktura řekněme ta tlupa dneska vlastně poskytuje sociální zdravotní na jiné zabezpečení to znamená mi zase nemáme ten vnější důvod vytvářet sociální vazby ale co je velký problém mi vlastně tím pádem zakryjeme v potřebě nebo ve schopnosti ty sociální vazby vytvářet a to v rozporu s tím jak jsme evolučně nastavený to znamená největší nebezpečí současné doby je že jsme sociálně izolovaný vyloučené malinkých útvarech V rodinách bydlíme v domě, kde se neznáme se sousedy svoje kamarády. Máme distanční poměrně daleko. Jezdíme za nimi
Minuta: 33
jednou za čas. Takže my jsme vlastně udělali pro naši hlavu velký bezpečí, máme všechno krásně zajištěný, ale naše tělo se cítí vyloučení. Takže ta dospělost a jednoduchost je že abych uměl přežít sám. Musím zároveň být schopný dobře vytvářet sociální vazby ve svém okolí, to znamená nesmí mít strach z toho lidi oslovovat vytvářet s nimi spojenectví, které je dané třeba jenom tím, že se máme rádi navzájem. Zdravíme se rádi se vidíme a dokud se nic neděje, tak ho k ničemu vlastně nepotřebujeme, ale v okamžiku potřeby máme vedle sebe blízké lidi, kteří Jsou ochotní na pomoc a zároveň my Jsme ochotni pomoci tím teď budu už nahrát trošku Ďáblova advokáta. Ale mám pocit, že spoustu lidí třeba vytváří vztahy právě z té Z toho, že nedokážu jí být sami vlastně z toho z toho, že oni vlastně nedokáže být, ale to nejsou ty zdravé vztahy, o kterých mluvím. Jo naopak ty lidé nedokáži být sami se sebou zároveň
Minuta: 34
nedokáží vytvářet blízké vztahy a pak jsou závislí na těch vzdálených distančních vztazích, ať už to bylo kdysi před online novým světem taky teď teď tě o to jednodušší, že si spolu můžou spoustu věcí sdílet na dálku, ale nemůžu sdílet na dálku sebe tu blízkost, jak jsme říkali to na čichání navonění to teplo to ten dotyk to zvíře vlastně v nás ten živočich. Není možné, aby nabral to bezpečí, které potřebuje online a hlava naše ten program nás. Ano, ten se může uspokojit intelektuálně tím, že mi to někdo potvrdit. Je to vlastně takový částečně uspokojení, ale protože ta naše hlava z velké části je produktem našeho těla, je to vlastně nějaká funkce, která v tom těle běží, protože známe třeba tělo bez Ale už tak moc nepotkáváme vědomí bez chtěl, tak můžeme říct, že když je tělo nezdravé nebo neuspokojené vytváří takové chemické pro střední vevnitř, takže ovlivňuje negativně,
Minuta: 35
i ten je ten vztah k sobě, co se týká toho přemýšlení. Takže pokud zanedbáme to tělo a budeme ho považovat jenom jako nějaký technický stativ nebo nosič hlavy, která přemýšlí nebo transportér, který nás odněkud někam donese, nebo který nám dovolí rukama psát vzkazy a pusou mluvit s lidmi a nebudeme se o něj starat se stejně pečlivě jako se staráme třeba o svého psa, tak bude nešťastný a našem nešťastném těle nebudeme mít šťastný myšlení ani častý pocit, že tohle tohle trošku absence těch pravých vztahu je jedním z těch důvodů, proč možná tým makroúrovni vlastně ten svět. Jako Nejde tolik nahoru. Můžeme si zítra. Já nejsem dost takový pesimista, že vlastně spoustu věcí bohatý a tak dále to nahoru. Nicméně, když se podíváme na míru sebevražda Míru psychických nemocí a tak dále, tak vlastně to
Minuta: 36
neodpovídá úplně tomu, že tady žijeme v tom krásném světě, který jsme si vybudovali právě proto, že v něm žijeme. Nově čerstvě nejsme nepochopili jsme jak se v něm pohybovat, tak se v něm samozřejmě dostáváme do těch do těch úzkých hrdel, který na konci končí tím nej fatální jsem tomu, že organismus potkat a to je vlastně sebedestrukce, kterou jste naznačil, ale to sebe destrukce okamžitá ten sebevražedný třebas krok je vlastně jenom taková špička ledovce to sebedestruktivní je vlastně i to jakým způsobem žijeme a postupně odumírají některé naše schopnosti některé naše přetěžované organismus postupně strádá postupně ztrácí věci, my se to samozřejmě jak na suplementy a zpětně za se snažíme obnovovat. Je to vlastně takový koloběh, že mi to mu dáváme až tu následnou péčí potom poškození místo, abychom byli jste preventivní rovině, kdy se můžeme k tomu tělu chovat, tak jednoduše přátelsky,
Minuta: 37
jako se opravdu chováme ke svým domácím mazlíčkům a miláčku a když to neumím a když to nedělám a chováme vlastně nešťastného tvora v sobě, co vy radit lidem, kteří s vámi přijdou a jsou možná v takových stavech existuje na to nějaký rychlý jednoduchý návody řeknete. Hele taky tu hodinu chodí ven. A povídej si s lidmi a bude ti líp určitě jsou takovéhle jednoduché návody, ale ne pro každého to znamená. Každý máme to s to zachrání je přibližně z principu stejný, ale každý jsme zamotaný úplně jinak to znamená rozmotat 1. 1. Klubko zamotaných provázku z něho nejde udělat návod, jak rozmotat další zamotaná klubka. Přestože je to všechno jenom jeden provázek. Uzlíku a záhybu a přerušení a přetřít je tam prostě v každém člověku úplně jinak a velké množství. Takže ano, začněte pečovat o sebe jako o živočicha přemýšlíte, jestli byste chtěl být
Minuta: 38
svým psem nebo svým domácím mazlíčkem, jestli byste byl potom šťastný, pokud ano, tak je to krásný, pak máte velkou pravděpodobnost, že budete otočilo pečovat, že otočilo pečuje vám tedy zpětně dává to co potřebujete mnoho lidí si plete pohyb a sport to je jedna z Velkých pan doktor mi řekl, ať si víc hýbu, tak jsem tak začíná, tak jsem našel dát osm kilometrů denně. Jestli že mám celý den Velmi silnou, zátěž to tělo přetěžují v různých polohách při práci a pak mu dám ještě 8 km. Běhu. Nevím, jestli to tělo nezatěžují nakonec ještě víc iqpohyb. Je třeba právě ta pomalá Procházka spontánní tanec rekreace relaxace uvolnění a ne další Hlavová představa, 8 km teď. Start cíl, takže máme pocit, že ta hlava už řídí všechno nabitou řídila, ale musí mít dobrou sadu instrukcí, jak
Minuta: 39
na tenhle poměrně složitý svět připravit i Děti. Země jako zajímá samotného manuál půl letou dceru, jak vlastně jí to lepší. Takže tohle musí pečovat právě vtipy ty jedna věc dlužit. Je to vedle nich žít, když vás tu dítě uvidí, že by seženete, ale budete jí říkat, ale ty to dělej jinak je to zase rozpor to intuice a naše vzniká tím co na žijeme, ne tím. Co si o tom vyslechneme, proto se přes podcasty nebo jiné semináře nebo knihy dostávám jenom k informacím, ale ne k tomu prožití, to je věci, tak prožitek je potřeba vlastně dlouhodobě jít zažít. Takže tady říkám často místo edukace inspirace. chcete aby vaše dítě převzalo dobré vzorce vašem životě žít a vedle ní ty vzorce ONO od nich na chvíli odejde v pubertě vás bude chtít popřít a bude chtít vyzkoušet jiný ale nikdo už mu nevezme
Minuta: 40
to že v tom formativním období toho dětství zažil vzorce které fungují už jsme si řekli že ty vzorce není ta poslušnost že to je ten přežitek taky jsou to vzorce otázka jestli jsou funkční Jo to že jsem nesamostatný že projevuji závislost na své partnerce na partnerovi Na dětech na rodičích na něčem vlastně ukazuje nedospělost těm dětem tedy nemůžu po nich vlastně jedním jako žádat buď dospělí ale zároveň vedle ukazovat život tedy toho závislého ne dospělého člověka jste mi říkal že i vlastně dneska spoustu lidí stále v té závislosti s nějakým způsobem udržuje proč to ty lidi dělají že vlastně a a čas já to často vidím třeba z pohledu jsme sestra je v Americe a samozřejmě vidím to na lidech třeba který děti
Minuta: 41
odešly do zahraničí a vlastně ty lidi jako je hrozně těžký pro ně si možná říct Hele pro ně to jako Nejlepší způsob života Jo vlastně často tam vidím tě Chrudim takového Já bych chtěl aby byly víš já bych ji chtěl vídat častěji Já bych chtěl být a vnoučata Přesně tak to je A to je ta daň za to že máme málo dětí kdybychom měli těch dětí 11
Minuta: 42
budete užívat jednou za rok, když si do něj zalití, takže stejně tak je důležité chápat tyhle ty dva aspekty toho té Svobody máme méně dětí, ale tím pádem musíme vytvářet více sociálních vazeb mimo tu rodinu, abychom ty děti ne udusili tou povinností, kterou se do nich snažíme vložit. To znamená tvořit nám naše sociální zázemí. takže vlastně mi to přeci jako silnou sociální sítě mimo Ty děti ty na mě tak a je to tak přesně měl co přivádí to že to tak asi je že často ty lidi kteří jsou vlastně nejvíc ty děti za nimi jezdí každý víkend aby se s nimi mohli dát to kafíčko to vychází z toho že třeba nemají ty o to že není kamarád říkal jsou sociálně izolovaný ta sociální vyloučeno z nebo izolovanost je vlastně největší problém naší doby oni si to málokdo vysvětli ale jestli máme říct něco skončí tahle Civilizace tak tahle naše Civilizace
Minuta: 43
skončí na sociální vyloučeno z na nic jiného vlastně Pokud nedojde k jaderné katastrofě nebo něčem jiném takže sociální aspekty života jsou Nedílnou součástí naší schopnosti přežít stejně jako jídlo voda vzduch a pokud tohle nepochopím A a nebudeme vytvářet I když ten vnější tlak nás už do nich nenutí tak Dostáváme do situace, kdy ten organismus, ať jedince tak celé společnosti není zdravý, tady je patologický není reprodukce schopný a je odsouzený k zániku. Možná přece jenom mi pomoci s tím aspektem tím svým rodičům třeba, protože tam se zase pak se s ní někdy setkal, ale často u rodičů se člověk dostane také argumenty dejte. Já jsem ti odkojila, co mi tady budeš radit, dokonce. Je to možná zbytečná
Minuta: 44
práce. Je to nemožné v mnoha případech rodiče jsou mnohdy zatvrzelý v těch svých srdcích a dokonce vás budou nutit podobně vychováváte svoje děti a ať vy se chováte podobně jako oni nikdy nebyla vlastně v historii, tak velká povinnost mladé generace, starat se o své rodiče, jako jí máme dneska. Právě proto, že to zatěžuje, tak málo lidí vždycky to bylo spojené s tím Tomu komu předáme majetek Grunt. Něco ten má tedy povinnost z toho gruntu. Postarat se o nás na vejminku ostatní mohli žít životem, který neodpovídal je jich potřeba, takže Mongolsko je to třeba, jestli jsem to dobře si zapamatoval ten nejmladší syn. Není to ten nejstarší, ale ten který z rodičů a poslední ten zároveň zdědí jejich majetek, ale má povinnost se o ni postarat už je praktický, protože by měl žít déle z těch předchozích dětí, takže ta zátěž to že dneska každý má svoje dva rodiče, o které se musí
Minuta: 45
postarat. Takže na dva dospělí, když jsou to jedináčci máme čtyři seniory, o který se musíme starat a zároveň v té době máme každý jednoho juniora, o kterého se máme starat, tak vlastně čtyři lidi mají obhospodařuje nebo dva lidi mají pokus podaří pět až šest dalších lidí sociálně a to Chápete, že rovnice která nevychází z toho právě mám pocit, že spoustu lidí, že ho dneska ty děti oddaluje, nebo je nechce mít proto. Přece já mám rád svoji svobodu a já rád spím a já rád dělám tady ty věci a kdybych na to sebral čas. Přesně tak a to je ten vzorec, který zároveň dva v jednom dítěti, tak když jdeme dál, tak se zastavil trošku násobí. No ne nádherně děti, už potom si své hodně času odeberou sami, takže naopak výhoda těch dalších dětí je v tom, že už nemusím vymýšlet tomu jednomu neustále nějaký program, že nejsem vlastně jediný donátor jeho pozornosti k němu. Ta cesta je vlastně propojovací i s dětmi do širších skupin
Minuta: 46
naše neziskové organizace rodina v klidu, která se věnuje téhle problematice právě myslí na ten na tu sociální vyloučeno ST v obou těch aspektech v tom jednom je to projekt sousedit, který je určený. Třeba právě pro ty rodiče, kteří muž děti odešly z hnízda, aby se naučili vlastně žít v té sousedské komunitě, aby si hledali třeba i pozornost dětí, které zrovna v té době. žádnou pozornost nemají a žiji v blízkém okolí takové vlastně adopce v obce jo v té otci a druhý projekt který je postaven jmenuje se rušit a na rodina v této podobě já mu radši říkám tlupa je právě to co by mělo umožnit dětem aby Vyrůstali ve společnosti více dětí a tím pádem získávali více pozornosti a odlehčili zároveň rodičům kteří jen tu pozornost samozřejmě v té míře kterou vyžadují a potřebuji pro zdravý růst vlastně ani dávat
Minuta: 47
nemůžu je pravda že u těch malých dětí života koně jako 10 12 hodin spí a zbytek vlastně to je jako pozornost jednoho dospělého s po 12 hodině není to vůbec není pravda protože to je ideální případ ale děti opravdu 10 12
Minuta: 48
jestliže budete zaměření na tu generaci zpětně uteče vám možnost vychovat novou další generací a jenom přenesete starost vašeho jednoho dítěte za pár let o vás, takže jestli chcete něco udělat pro sebe a pro pro vaše rodiče. Tedy je zajistěte pokračování jejich rodu tím, že uděláte vzorce trošku jinak tak aby Vy jste svoje děti potom už sociální. Cennosti nezatěžovali to znamená, rozšiřte si sociální zázemí kolem sebe, ale musíte to tvořit zevnitř, protože zvenku žádný velký tlak nepřichází, jak mluvíte o to je rozšířené rodinné sousedských vztazích. Já jsem tady vlastně mluvil. Ty jsi s Tomášem Hitlerem a a zároveň s Filipem občanem, kterému se zase povedlo bydlet v dubicích ve vesnici v českosaském Švýcarsku, kde tohle taky našel, ale oba mi trošičku říkali, že svým způsobem tam byla
Minuta: 49
jako velká role náhody, že už do něčeho takového. Oni se přistěhovalo, tak jakoby tvoříme to od nuly. Já jsem měl o naději, kdy jsem se odstěhoval z Prahy trošku za mě to že právě mimo to velké město vlastně taky susedske vztahy jste. Budu jí líp, protože mám pocit, že to město A neříkám, že to nejde zlomit, ale ta anonymita v tom městě a to přesně jak říkáte to, že vlastně bydlíte starší má 20 hodinami 20 let má v baráku a často ani neznáte. Dá se to zlomit? Dá se to no. Bude se to muset dát zóny, pokud se to nezlomí, tak se budou ty časem chovat úplně jinak, než jaké známe. Dneska je tam problém v tom nebo ti lidé. Je tam problém v tom, že se bojím a oslovovat lidi kolem sebe, nikdy žádná skupina nevznikne spontánně a pokud vznikne, tak nevydrží dlouhodobě je to o tom, že my se musíme zase opět učit to co uměli
Minuta: 50
naši předkové to znamená přebírat zodpovědnost, ne jenom za sebe tedy nejdřív musíme mít za sebe, ale to pak rozšířit na tu zprávu. Dneska bychom řekli věcí veřejných na tu Society kolem sebe Man a ano. My se umíme velmi rychle spojit, když se nám něco nelíbí a máme jedno ne. A když se mají sejít lidi kolem jednoho ne, tak se jich se jdu i 300000 třeba. Ale kdybychom tyhle lidi měli teď rozdělit na skupiny, kteří řeknou. Přesně Ano, kterou věci přesně a jakým způsobem udělat najednou zjistíte, že tam možná bude mít 300 tisíc jedinců, kteří každý bude mít tu představu trochu jenom takže schopnost oslovit lidi s ne nevyžaduje. Žádné velké lydros ke schopnosti. To je jednoduché tam ten vnější, tlak to udělá za vás ta schopnost vést musí být schopnost spojit lidi za nějakým Ano za nějakou vizi za nějakým cílem za nějakou radostí. Takže to co potřebujeme
Minuta: 51
je vlastně v sobě posílit lídrovství schopnosti schopnosti být zajímavý táhnout lidi umět zorganizovat. Nebát se toho a převzít za to zodpovědnost s tím, že vlastně to není točící altruismus, že jo. Ono to ve výsledku dává smysl, protože něco tak pokud nějakou takovouhle skupinu strhnou, tak sám z toho budu těšit. Kdyby to byl jenom altruismus, tak to nebude dlouho trvat. My potřebujeme něco co Promiň doplňuje tu uvolněnou energii a proto je to potřeba dělat vlastně s rozumem, ne značení to nadšený je krásná věc, ale vydrží jenom nějakou dobu. No já musím vidět A cítit Kudy mě to dotuje to co vytvářím a ne Kudy mě to jenom vysává. Takže pokud to postavím jenom na tom, že dávám ještě dávám z deficitu, protože nemám nadbytek, tak se dopouštím právě toho nedospělého chování. Pokud zjistím, že ta věc Je rozumná
Minuta: 52
má synergické efekty, tedy přináší a dokonce přináší víc než odebírá, pak je spíš s podivem, že to lidi ještě nedělají takovýmhle způsobem, jaký jsou třeba dobrý ty takový The Ano motivy je to ta společná péče o děti nebo zvelebování, já ti ho společného jako nějakého místního dvorku nebo No to v čem se to nakonec projeví je vždycky. Situaci, který se zrovna nacházím, když nemám děti, tak vůbec nepřemýšlím o tom, že bych někde pečoval o jiné děti, což je možná chyba, protože třeba nevědí, co v mládí hlídali malé děti, tak když oni potom mají děti, tak mají dobrý vztah s těmito už dospělými lidmi, které jako děti vychovávali, které můžou taky použít na péči o své děti. Je tam vlastně poměrně Hluboká důvěra a vztah a něco co se jen tak tím, že se potkáme ve výtahu nevytváří, takže myslím si, že by se lidé
Minuta: 53
měli zajímat o to, jak si vytvořit podmínky pro to než mají děti už daleko dřív, než se k těm dětem. Ty děti Rozhodnou mít. Takže jedna jedno z témat a tam víme, proč to hodně propagujeme jsou právě děti, protože oni jsou evolučně připravený opravdu do toho narodit se do tlupy širší skupiny lidí, které jsou ale v každodenním kontaktu. Je to vlastně něco, co je jejich evoluční potřeba, přestože se Fixy na matku jako donátora donátora potravy, tak zároveň, ale postupně se učí sociální Vztahy na té blízké skupině, takže tam se naučí socializovat. A jestliže se to v tom úklidu 1. 2 až 3 věku nenaučí, tak si to budou muset do nauč ovat už v době, kdy ta formativní část vývoje je posunutá do do jiných třeba úrovni vývoje mozku. Takže když se to naučí v tom dětském raném věku nebudeme socializace v budoucnu
Minuta: 54
dělat, tak velký problém lidi kvůli tomu David děti do školy a do školky, tam se budou socializovat nebudou ty je to určitá Míra socializace. Ale nikdy už se s ní v budoucnu nesetkají nikde v budoucnu nerozdělí teď děti podle velikosti podle v dospělé lidi podle věku vždycky je budete dělit vlastně následně podle zkušeností podle témat, takže opravdu bylo třeba pro generaci. Mých vrstevníků hrozně těžké pochopit, že ji v 4550 šéfuje 25 let a šéf to přece nejde, aby třeťák učil deváťáka nebo vedl deváťák, takže naopak ta pseudo socializace ve školách. To rozvrstvení je pak další věc, co se v budoucnu si lidi od určovat daleko přirozenější je skupina smíchaná věkově, kde se učíme. Navzájem je nebo druhého, ale zároveň se učíme o ty mladší pečovat. Takže kromě toho, že ty menší děti se tam naučí ty prvky socializace. Tak ty o něco větší,
Minuta: 55
děti se naučí prvky rodičovství, a pak už nebudou mít v budoucnu takovou hrůzu z toho co že poprvé udrží vlastně miminko v náručí, nebo dostanu do náruče a když jsem ve třiceti nebo ve 32 narodí. Takže všechny ty věci se učíme v prvních pěti až šesti letech života, pokud se s nimi nesetkáme všechno ostatní už je potom přeučování je možná přemýšlím. Kdybych já vím, že taky zase pustil. Jaká je ta nejlepší cesta, jestli to nejlepší cesta je teda obejít je sousedy, jestli má se tak nějak v dám tu a tam má vámi na sebe, když sekáme Trávníky a říct. Heleďte přiveďte své děti. Dneska dopoledne hlídám Přesně tak to je jediná možnost si tvoji v dochozí vzdálenosti, aby ty děti potom až budou větší už mohli navázat na tu vaši aktivitu. Samozřejmě můžete zavolat kamarádům z okolních měst, ať vám přivezou jeden víkend děti, až vy budete mít celý den na zahradě. Nicméně pak se zase děti naložit do auta. Odvezou se zase zpátky. Tady jde o to, aby to dítě postupně tu
Minuta: 56
kompetenci. Získávalo mi ho nejdřív hodím a na zahradu k sousedům jeho děti chodí k nám časem jsme Tati, já už tam půjdu sama. Takže vy jenom dohlíží takovou k té z dálky, jestli tam dojde nebo jak to monitoruje a časem. Už se vás ani neptá s tím, že řekne dneska odpoledne budeme chvíli tady chvíli tam nastane se z toho přesně to co to co bylo. Kdysi kdysi možné na vesnicích a na ulicích běžně, protože zase to Dovolenou, z když jste měl jeden pokoj, nebo dva pokoje, to už byl luxus pro 8 lidí, nemohl jste mi přes den doma museli být přes den venku, proto se těm dětem říkalo uličníci, protože byli vlastně neustále celou dobu od rána do večera buď ve škole a ty menší na ulici a pak s těmi staršími dětmi na ulici všichni a teprve večer mohli chodit domů. To se doma předělal na jídlo na spaní a ráno se zase vy vy pustili ven mě i přesto,
Minuta: 57
že se židle schéma. No vlastně hrozně líbí, tak mám pocit, že spoustu lidí. Dneska jsme se řekne ale děti. Nemůžu být takhle bez dozoru venku. Vždyť všude běhají pedofilové, já násilníci a A tady to je bezpečí. Že jo? Já nevím, jestli a všude z auta a všude jezdí auta přesně a tak dále a vlastně sejdeme hned bezpečnější, než byl vysadit vesnicích. Samozřejmě statisticky je nejvíce úrazů děti doma děti, když jsou venku a někde jinde jsou daleko opatrnější a daleko, ale musí to umět je to tak, ne, že se jednoho dne utrhnul ze řetězu, aniž by to uměli tak někde pobíhají samozřejmě, když udělám s dítětem takovouhle zkušenost, tak ho samozřejmě nemůžeme jen tak někde pouštět chápu tuhletu obavu, že existuje moc nerozumím, protože žijeme asi ve čtvrtý nebo šesté podle výzkumu nejbezpečnější destinace na světě nejvíce nebezpečí dětem hrozí od příbuzných a
Minuta: 58
rodinných příslušníků nejbližších lidí tam probíhá nejvíc těch napadení a od známých takže Ano samozřejmě děsí nás představy, že se někdo zmocní našeho dítěte, ale I to jde ošetřit, když se 5
Minuta: 59
ujmout vedení nebo jak to čtu tu skupinu rozdělit asi částí lidi udělat vlastní projekt to všechno se učí děti, právě o tom období prvních let života a posléze teda ty Dove. Leader of Thieves až do nějakých těch 10 12 13 let, kdy už pak se chtějí víc pohybovat ve světě dospělých a k těm tedy tu průpravu na to život v týdnu 5 dospělých. Tady v tomhle tom případě mohli absolvovat naše děti. Bohužel ne. Mě by ještě k tomu možná zajímalo, jestli by děti měli být schopni si hrát sami, protože to dneska jak často vidím tím jak přesně ty děti jsou zavřený doma s těma rodičema. Tak ty lidi říkají a nejsi sama. Já chci mít trošku volno. No je to z nouze. Je to vlastně tlak na ty děti, aby si hráli sami a oni teda budou hledat nějaký okno, kde jsi. Kde teda bude něco zajímavého, ten byt se nehýbe mi, možná si to málo uvědomujeme,
Minuta: 60
ale monitorujeme ve světě rozdělujeme simtu selektivní pozornost monitorujeme věci, které se hýbou věci, které se nehýbou nás tolik nezajímají vemte dítě do muzea ukazují tomu. Obrazy do zoologické ukazují tomu zvířata. Jo dokud budou ty zvířata všechny jenom ležet bude stejně nešťastný asi jako v tom muzeu, pokud se budou hýbat budou spokojení, radši si najdou žížalu, která leze než by koukala na nosorožce, který leží jo. A jestliže jim dáme prázdný pokoj, kde se nic nehýbe budou hledat cokoliv, co se hýbe. Nejlépe ňákou něco co ještě mluví, takže televize byla skvělý nástroj, jak zabavit děti, když si měli hrát sami a všichni říkali děti už se neodlepí, nikdy od televize všichni umřeme na to, že děti budou pořád na televizi. Jakmile jsme dětem byli hry, který mohli s tou televizí hrát okamžitě přišly od toho pasivního k tomu budu taky se hýbat. Budu s tím
Minuta: 61
spolupracovat. Jakmile ta televize přestala být ta mrtvá něco, začalo to být počítač s mnoha hrami děti začaly chodit na počítač hráli do zdi. Jakmile se poprvé otevřelo okénko skrz zeď. Kam ven, tak byly stejné jako děti, který v tom pokoji, který rodiče nepouštěli ven se přilepil i na okno a koukali na ostatní děti, jak hrají Venku na hřišti, tak se začali dívat tím počítačem na jiné děti, co hrají v Minecraftu. Tak jsem se divil. Proč taky nehraješ? Proč kukáš, ale my se nejvíc jako děti. Učíme o koukání, to znamená, oni koukali ne jenom na to, jak se to naučí za chvíli, ale jaký u toho mají interna interakce sociální, jak to glosují, jaký slova používá. Jaký intonace jak se jeden trumfuje s druhým a ty děti u toho sedí. Pak jsem si uvědomil, že my dospělí chodíme koukat na to, jak fotbal hraje někdo jinej, že v hospodách je nápis kibic. Drž klapačku přesně nemáš no. Protože i když se tam mají karty Nebo
Minuta: 62
šachy, tak se sejdou lidi, co koukaj komentuje on a podívej se na ty co hrajou. Je to vlastně pořád jeden a ten samý princip, takže děti vždycky budu vyhledávat místa, kde uvidí ostatní lidi, jak nějakým Interagují a budou chtít být u toho, proto spousta děti. Radši tráví čas už v kuchyni, kde žije celá rodina, když by byly v pokojíčku určitém věku je lepší pro mě udělat hrací koutek v obývacím, než jim vybavovat dětský pokoj souhlas zkušenost usmát, takže mi to potvrdí. Pojďme si možná ještě trošku dostat na téma vztahu samozřejmě myslím si, že už jsme tady s pusu z toho, že ty děti vlastně ty stahy imitují a že možná jim vyprávět o správný vztah. Nikdy nemá tam vztazích nikdy nemá tak dobrý efekt, jak vidím to ukázat ta
Minuta: 63
událost k obědu a to co se vlastně v sedě děje a možná jsem, že museli trošku do budoucnosti ty vztahy dost poznamenávají, jak se s tím vyrovnat, že najednou jsem zvyklý to 5l dělat nějak a najednou děti jsou Kdo má manžel je doma na homeoffice? To jsme jako doma na stísněném prostoru. Nikomu se přestalo dařit podnikání nikdo přišel o práci a Jsou to takové jako hodně turbulentní změny, které podle mě i pro lidi, kteří ten vztah měli dobrý. Tak to může zamávat a ty lidi, který ten vztah až tak dobrý neměli, tak to může být se schválně to vidíte tu jednu část té pokojový vlny existuje spousta lidí, kterým to vrátilo vlastně vztah do pozitivní roviny, které získali lepší vztah se svými dětmi najednou s nimi začali trávit aktivně čas, že ono to spíš ukázalo na to, jak nám ty vztahy běžně nefungují, protože když jsme odkázáni sami na sebe v rámci té rodiny, tak najednou zjišťujeme, že buď
Minuta: 64
jsme nevyužívali potenciál a teď máme radost, že tam vlastně někdo nám to umožnil, když zůstanu té pozitivní změny a nebo naopak, že žijeme ve vztahu nebo situaci, kterou vůbec nemáme zpracovanou vůbec nevíme co. Chceme proč tam jsme. Co je cíl, kam celá ta celá ta naše rodina v tomhle tom případě pokud by tam byly děti nebo náš vztah. Už jsou tam jenom dva dospělí. Kam směřuje Proč to máme, takže pokud tam nejsou děti, tak je to velmi zajímavá možnost přehodnotit to s kým ve vztahu jsem. A proč a jak, jdu ode mě k tomu vedou. Pokud už jsou tam děti, tak samozřejmě rodičovství není lehce zrušitelné Vztah jako třeba manželství nebo to když spolu lidi jenom slouží, takže tam musím přemýšlet o tom, kolik rovin našeho vs toho máme, že tam máme to rodičovství, že to máme nějaké spolubydlení, že tam máme nějaký třeba spolufinancování spolu společný investice, že
Minuta: 65
tam máme vztah lidi, co spolu tráví volný čas, nebo spolu realizují nějaké nějaké zájmy, nebo dokonce podnikání podnikají spolu spolupracují a vy motiv to všechny roviny s touto máme i ten vztah partnerský. mnohdy máme pocit že to je všechno spletené jako jedna velká pomlázka a ta se buď celá zlomí a nebo celá drží pohromadě a to co se snažím s klientem a vždycky když přijdou s takovouhle krizi ve vztahu říct podívejte se kolik těch prutu je funkčních kolik věcí v té věci funguje a jestli chcete kvůli jednomu nebo dvěma nefunkčním vlastně s nefunkční nebo z složitě ty ty ostatní a pokud je chcete jenom nějakým způsobem zase redesignovat buďme přemýšlet o tom jak třeba na základě toho že jeden prut už nefunguje a asi spravit nepůjde zachovat celou tu další síť vztahů kterou v rámci té rodiny máme co nejvíc funkční s co nejmenším dopadem vlastně na ty nejvíc nezávislé A to jsou děti je
Minuta: 66
zajímavý Že ještě mám pocit že často se soustředíme přestat draw na ty nefunkční pruty že jo části to nedáme to ne Jo jo vždycky se shodneme na tom co nefunguje a to co funguje bereme jako se Ondřej Most prej když o to Přijdeme zjistíme. Aha, tak přece mě Přibyly Myslel jsem si nebo Myslel jsem si, že jsem samostatný a najednou zjišťuji, že nejsem, protože spoustu těch věcí dělal ten druhý v našem vztahu a já si je teď musím nějakým způsobem začít dělat sám mě přijde. Tady to vlastně vaše popsání těch roven poměrně zajímavý, protože mám pocit, že vlastně často a taková ta fundamentální otázka nějakých partnerských problémů mi přijde jako vlastně drogy se rozvedou má cenu to spravovat má cenu to na tom pracovat na tom vztahu a nebo vlastně půjdu hledat někoho jiného s kým budu doufat, že mi to půjde trošku zmenší práci nebo bez práce. Pokud tam nemám ty ostatní roviny nějak složitě zrušitelné,
Minuta: 67
tak můžu se rozhodovat tím, že jsi hodím korunou nebo já nevím asi na základě okamžitého pocitu nebo dlouhodobé nějaké analýzy zevrubně, pokud tam a nemáme rodičovství a nebo máme Firmu nebo nějaký jiný společný projekt, tak je samozřejmě daleko složitější uvážit, jestli ta osobní rovina partnerská je to nejcennější a všechno ostatní jenom doplněk a nebo jestli naopak ty ostatní prvky nemají. Vlastně pro nás větší váhu, jestli třeba životy našich dětí pro nás nejsou o něco důležitější, než to s kým zrovna máme sex, jo, jenže v pak v těch romantických je amerických komediích. Vidíme, že mluvili o nefunkční vzorcích. Tak teď přesně popisujete pohádky a romantické komedie jsou přesně nefunkční i funkční vzorce. Můžeme si říct, kde tenhle ten systém vznikl jo ten systém vznikl. Kdysi dávno se vznikem
Minuta: 68
a rozšířením kinematografie, když se hledalo hledali témata na základě objednávky cílové skupiny a cílovou skupinou kinematografie, která se kdysi počítala mezi pouťové zábavy. Dělala se na pouti, ne, jako umění byly všude služky a mladé dívky, které si mohli za korunu dovolit jednou v neděli zajít nebo ještě za míň na film nemohli chodí do divadel nemohli chodit nikam jinam a ty filmy se tedy začali přizpůsobovat přesně tomu, jak chudá dívka ke štěstí přišla vlastně doplňovali těm ženám nějakou emoční podporu v tom, aby se těšili na to, že jednoho dne může takové štěstí přijít i pro ně a z tohoto schématu, když se film posunul pak do dalších. Promiň jako umění a začalo být i zvukový a začal mít jiné vyjadřovací aspekty, než jenom jednoduchý při srozumitelný příběh. Bohužel ta
Minuta: 69
červená knihovna se vydává do dneška a červená knihovna ve filmu běží do dneška. Nicméně je to v pořádku. Je to jakési těší TCO toho, abych si teď v tomhle okamžiku malinko. Plzeň, malinko našel naději a zase šel zpátky hezky do toho marastu života. Takže pokud by jsme tímhle chtěli formovat naše budoucí vztahy. Bohužel je to těžké. Zrovna jsem si všiml třeba přátel, což je takový Fenomén, který asi spousta posluchačů uzná nebo lidi, co se na to dívá, všimněte si jak patologický mají vztahy se všemi okolo oni vytvořili velmi složitou strukturu mezi sebou, vyměňují se tam navzájem, ale všichni okolo jsou v podstatě. Nepřátelé nebo lidé, kteří tam jenom zasáhl a pak mi z Oni jsou vlastně silně disociovaná skupina vůbec nevytváří okolní vztahy. Spíš se lidem posmívají všem sousedům tlustý nahý soused odnaproti dole starý pán nějaká paní
Minuta: 70
jo vlastně vytváří to zase další takovou iluzi, že záleží na tom, jak se šest poměrně rozdílných lidí, jak byste je dali sociálně dohromady tyhlety lidi, oni to je scénáristická fabvl. Protože oni žijí v jiných příjmových sociálních vztazích skupinách, takže to uměle vytvořená představa a spousta lidí bych chtěla mít aspoň takhle 6 přátel jo, ale když jsi se podíváte na strukturu toho jak patologicky to mají vlastně celé postavené, tak pak to není dobrý návod na to jak vytvářet, že tento zajímavý. Proč mně přijde, že pro spoustu lidí to furt a Svatý grál. No jo jako i přesto, že možná když začnou přemýšlet. Kolik lidí takových znají tak možná je napadne jeden možná nikdo ale vlastně furt si říkají. Tak ten můj partner by měl být ten můj dokonalé protějšek a ten ten můj je to stejně jako rodiče s dětmi, jak
Minuta: 71
jste popsal, když po ní Chtějí, aby jim naplňovaly volný čas vlastně stejný Fenomén dneska funguje v tom partnerský kompenzující mi moji sociální izolovanost tím, že s veškerou svoji pozornost a veškerou svoji náklonnost wish. část dáš do mě je to vlastně jako kdybychom celou dobu kterou jsme původně na tu bezpečí měli scvrklé do jednoho člověka a je mu dali za úkol ať v každém okamžiku zastoupí to co mě má dávat vlastně daleko širší sociální zázemí Takže ta rada kterou říkám nebo doporučení je nebudu jít a vztah ale budu test vztahu a dám si tady sítě vztahu pak můžete jeden vztah přiblížit třeba tak že spolu budete mít děti ale nemá to být ten dominantní jediný vlastně tak vztah Takže když nemáte další sociální vztahy ani ten jeden vztah vám nevytvoří a to co chcete s tou svojí mléka večer Rozbil zrcadlo že teda ten jeden že teda ten jeden člověk který ho hledají
Minuta: 72
který uspokojí všechny potřeby a doplní je že asi neexistuje Je to potřeba rozbít o nic nejde dělat protože je to falešný zrcadlo Mě to ještě přijde zajímavé. Já jsem nedávno četl článek od Patrika zandla a a vrátím zpomalím, ale on jako polemizuje, jak se bude vlastně jak zaniká vlastnictví obecně a jak různé sdílené služby a to, že jsi vlastně jako čím víc lidí a o pronajímá auto a pronajímá televizi a pro není na bydlení. Jak vlastně ve chvíli, kdy nikdo nebude nic vlastnit jako tomu, že ji mít taky velký efekt na na vztahy, že přesně to, že spolu nemáme tu firmu a to, že spolu nemáme ten barák je vlastně hrozně jednoduché jako jít a najít si teda dva menší, takže dvou úhlu zaprvé. A kdo vlastní tuší společnost? Jo tady vždycky bude asi jo. Jo, jo, takže to je takové pseudo. Heslo nikdo nebude nic vlastnit. Ne budeme to vlastně přes nějaký prostředníky, jo, takže vždycky bude
Minuta: 73
někdo něco vlastnit těžko, můžeme říct bude tady stát na ulici auto, které se nikdo nebude starat. A přesto s ním budeme moc hošer, takže to že se zbavíme určitých povinnosti není. Když jste měl zámek vozový park a zahradu a bazén a několik ložnic. Tak jste měl pokojské domácí. Takže byste to vlastnil, ale zprávu dělal někdo jiný, když jedete do hotelu zprávu za vás tam dělá někdo jiný, takže to že se jenom zřeknu toho, že nepotřebuji. Auto každý den a podělím se o zprávu. A to auto s více lidmi neznamená, že to auto nebude někdo vlastně Dusil něj bude starat. Kdo měl které na základě špatné premisy vyvozují potom špatný asi všichni technologičtí giganti Rozhodnou, že je taky nechtějí vlastnit, protože chtějí mít stejnou svobodu jako lidi, co nic ne vlastně, tak se dostaneme do absurdní situace, jo, tak
Minuta: 74
vždycky budeme mít zodpovědnost za něco do vlastnictví totiž není jenom výhoda, ale je to je závazek. Jestliže Lidé se chtějí zříkat některých závazků, tak fajn, ale musí si uvědomit, že jenom před delegovat na někoho jiného. Jestli je to srozumitelné. My jsme tady v Čechách hodně zvyklý mít vlastní bydlení. Považuji to za něco. Je to strašně historická vlastně zase historicky vzorec většina země s vysokým DPH má větší poměr nájemního bydlení, než vlastnického to vlastnictví znamená zase starost. Já teda se musím ho to všechno starat, jestli znáte film vlastníci na divadelní hru, tak se můžete podívat, co všechno musíte, vy jste 5. Když to chcete vlastnit, takže A to je jenom malá část toho vlastně s ní. Takže vlastnit je vždycky závazek a vždycky nějakým způsobem i povinnost, jestliže chci jenom užívat. Tak tedy platím, abych
Minuta: 75
nemusel vlastnit platím tedy něco sdíleného ti teda ale to, že pak v těch partnerské svazky s svazcích vlastními věci dohromady. Ono je to zase taková trošičku. Kotva, možná jako vydržet spolu. Je to jedna z těch Robin, o které jsem říkal to, že máme společně investováno, že máme nějaké sdílení prostředků, jo, takže jeden z těch prutů té pomlázky nebo jak to je. Vlastně to, že společně investujeme a jestli investujeme do akcií a nebo do toho, že máme jednu lednici a jednu pračku. Je to pořád společná investice. Chápu chápu, teda těm lidem radíte vlasy, tak pak si to jako rozložit a říci, který ty pruty na fungují, který jsou rozbitý, který se chceme opravovat, a které možná jako vlastně si najít na ně někoho jiného. Ne mě těžké říct, že jim to Radime tam jde o to, aby oni si s vědomi, lyže to takhle mají.
Minuta: 76
To znamená mi je spíš provázíme v rámci toho procesu, aby nebyly tak zvaně s vaničkou i dítě, aby si uvědomili, že to že se někde hroutí něco tak naše mysl, jak je nastavená na vyhledávání predátorů a jiných ohrožení okamžitě. Hlásí alarm a veškerou svoji pozornost věnuje tomu místu, aby se je snažíme vlastně provést tím, aby zároveň viděli i ty místa i ostatní vztahy, které fungují, aby měli tu možnost teprve na základě tohohle toho celého rekognoskace celé situace dospět k nějakému rozhodnutí, aby ne dospívali k tomu rozhodnutí jenom na základě strachu, který je pouta k té jedné pozor, takže těžko se to dá poradit, ale jde o proces, kterým je možné postupným zvětšováním si vlastně uvědomit, které ty hodnoty pro mě v tom mém portfoliu hodnot vlastně hrají klíčovou roli, když
Minuta: 77
to takhle mluvíte. Kdo je potřeba pro vás inspiraci tady těch věcech, když jste tady těch věcí dostával. Je to všechno o nějakém sebeuvědomění studování historie antropologie jsou na to jaký dobrý odborník. Hodně mezioborových mezioborový pohled, já vlastně jsem spíš vždycky zaměřený na to dívat se snažit se porozumět více více oborům se širší pohled na věc, protože pak můžeme hledat některé souvislosti, ale přesto je daleko podstatnější pro mě ta praktická zkušenost, než jenom teoreticky teoreticky. To znamená, když najdeme někoho komu v praxi některé z těch věcí fungují, tak jsou pro nás pro nás daleko větší inspirací a daleko větším vlastně Ti lidé jsou u nás daleko větším inspirátorem než nějaké teoretické úvahy nebo mraky knih a přednášek.
Minuta: 78
Takže ta praxe tento prakticky uskutečnění má ten jejich ten ten hlavní pro mě Hlavní Aspekt inspirace, když se možná ještě dostane trošičku do budoucnosti, co vy vidíte za teď. největší výzvu, která vás možná profesně zajímá a To bychom se podívali možná do něco ještě vzdálenější budoucnosti, ne, že teď ta současná tu jsem pojmenoval to znamená. Pokud jsme se rozhodli, že má naše Civilizace. Západní vymřít, tak jsme na nejlepší cestě, takže jedna z mála výzev je tohle otočit. To je jedna z prvních. Ale na druhou stranu jsem si taky potřeboval odpojit na otázku. Proč proč teda nemá vyhnout? Proč nemá vezmi z a tam mám jeden jeden z takových argumentů, které mě připadá jako důležité nemusí připadat každému, že mám prostě život rád a život mi připadá jako poměrně zajímavé zajímavá anomálie mi je na planetě zemi. Nemáme pocit,
Minuta: 79
že to je anomálie, protože je tady hromada, ale na druhou stranu kamkoliv do vesmíru jsme se zatím byli schopní podívat, tak se jich tam tak velký hromady zase neválí, to znamená přeci jenom jsou to určité specifické podmínky, které Umožňují vznik něčeho takového jako je úplně ten základní život neživá hmota. živá reprodukující se hmota na ten zákon entropie Co znamená rozpadu a snižování struktur jedině za cenu dodávání neustálého dodávání energie a vytváření specifického životního prostředí takže my jsme se dostali až do fáze člověka protože teď přemýšlím a kdy se ta hmota postupně z neživé organizovala dotek složitých útvaru až vytvořila asi nejsložitější strukturu hmoty jakou jsme byli schopní zatím ve vesmíru objevit a to je mozek lidský mozek je v podstatě unikátní v mnoha funkcích a snažíme se ho napodobovat
Minuta: 80
technicky a dostal je tam spousta věcí které tak jednoduchý k napodobení nebudou Takže už jenom to že nám nějaké okolnosti dovolili že se z toho z té původní polévky v pravěku časem vytvořili větší a větší organismy které postupně vyhynuli a zase znova se vytvořila zas vyhnout nějak Vymírání velkých dostat až k člověku, který dostal kilo a půl ty nejsložitější hmoty nebo kolik do hlavy na hraní a teď vlastně jste neživé hmoty tam vzniká vlastně živá organická látka v takové struktuře, že začíná sama o sobě přemýšlet. Začíná tam vesmír vlastně přemýšlet sám o tom, že Vesmír je v něm nějaký život, že se nějak rozšiřuje, že nějak funguje už tenhle ten Fenomén mě připadá jako dostatečně zajímavý na to, abych říkal, že ví, že když listových nebude to jedno asi úplně ne. Tady mě připadá, že tenhle ten unikátní model se nemusí podařit
Minuta: 81
zopakovat zas tak často. Takže k čemu by to mělo zpět je vlastně pochopit, že život potřebuje životní podmínky nějaké konkrétní jsou to opravdu teplotní stupně pár stupňů, teplota a podmínky končí nějaký tlakový voda teplota. Nebo další prvky vzduch kyslík pro nás, který už parazituje mi na kyslíku. Tak tyhle ty podmínky vlastně umět umělé vytvořit nezávisle na planetě zemi je vlastně jeden z prvních úkolů a technicky se o to pokoušejí velké giganti našeho nového průmyslu, ať je to Elon Musk nebo ať je to ne majitel Amazonu a podobně, ať jsou to instituce jako NASA Evropský. Sice máme orbitální stanici, kde ty podmínky umělé vytvořit umíme. Nicméně to pro pár lidí a kdyby jsi v jednom okamžiku mělo stát, že na téhle planetě z nějakého důvodu ten život zanikne
Minuta: 82
je docela zajímavé mít technické možnosti, jak ho třeba z reprodukovat někde jinde postupně. Takže pokud má naše západní civilizace. Tak jak přemýšlí hodnotu v lidském životě a hodnotu v životě vůbec. Chráníme i životní prostředí jiných tvorů a schraňuje meil. Chceme, aby přežili lední medvědi. Dobře to všechno jsme schopný zařídit, dokud bude fungovat tahle planeta v okamžiku, kdy do ní narazí větší meteory, což už se párkrát stalo, ale nejspíš se to stane znova s nějakou pravděpodobností, až se posune fungování slunce někam, tak to všechno vlastně bylo zbytečné to, že tady byli lední medvědi v hospodě hezký pro nás, ale pro samotnou existenci ledních medvědů, je to vlastně jedno než to, kdyby se nám podařilo genetické kódy, to co máme ty data banky všeho toho vzít a kdekoliv z replikovat potom tuhle tu věc.
Minuta: 83
Mohli bychom se dostat do takového Denis kunovského světa obráceně, kdy ta Jestli ještě pořád posluchači znají Ericha von danikena, který hodně razil teorii, že život na zem přinesli z vesmíru mimozemšťani, tak my bychom mohli být teď pozemšťany, co by Ostatního vesmíru nosili a zakládali život, jestli si dovedete představit, jak dlouho to bude trvat zalesnit planetu a změnit mě atmosféru na kyslík. A to u té práce na poměrně dlouhou dobu, přesto se můžeme tímhle tím způsobem inspirovat a zkoušet přemýšlet, jestli nejsme schopni se o ten život postarat ještě ve větší míře a to i nezávisle na téhle planetě, což je hodně hodně hodně daleko. Dlouhá vize. Nicméně pracuje na ní musíme ve dvou rovinách v té technické, které se na ní pracuje, ale i v té hodnotové, protože představa toho že vládcem nad kyslíkem a světlem
Minuta: 84
a teplotou se stane jedinec nebo společnost, která jedním čudlíkem může všechno vypnout a všechno zapnul může rozhodovat o tom, kdo v tom bude to hodně dobře nahrává. Všem těm totalitním systému. Takže pokud zároveň Budeme pěstovat i hodnoty, které povedou k tomu, abychom si dovedli představit, že někomu svěříme. Správu věcí veřejných i když bude rozhodovat o tom, jestli nám při tak zvaně přitáhne nebo připustí kyslík. Tak to je taky velká práce a myslím si, že vedle té technické tahle ta práce hodnotová ta práce na tom sebeuvědomění je otázka výchovy a to je zase oblast, který se snažíme dodat tu vizionářské, ale přesto reálnou reálnou stopu mi ani se toho třeba obecně nebo zlepšuje se to třeba v České republice a vy jste třeba nás úplně na začátku jsme zmínili to Jak vypadaly dětské domovy na začátku devadesátých let lze dále do kroky. Mění se
Minuta: 85
to samozřejmě dětské domovy toho typu, které jsem já popisoval už nejsou jsou dětské domovy rodinného typu, snaží se Simonou a do rodiny buňky vytvářet smíšené skupiny je ta doba. Samozřejmě je opět se dal velký důraz dává na pěstounskou péči, aby se děti dostávaly spíš do v opravdových funkčních rodin, kde teda Ty vzorce okoukat, přestože si o nich můžou myslet cokoliv, tak to že v nich žijou znamená, že je je pro ně minimálně. Velmi se velká příležitost. Ty vzorce si osvojit. Takže tady v téhle té oblasti se to rozhodně vyvíjí ne, tak rychle jako bychom si představovali. Nicméně ten ten tam je. A co se týká těch oblastí třeba změny toho redesignu z vlastního hodnotového systému nebo těch vzorců, tam si to k ní výrazně mám velkou radost. Naše generace by si pro pomoc v podstatě nešla. Je to ostuda starší generace. Nebo jinak
Minuta: 86
za chvíli po nás dnešní čtyřicátníci. Ty většinou přišli, když jsem opravdu něco špatného stalo, ale přišli. A musím říct, že dneska mezi 20 30 lety chodí lidi už preventivně s tím vím, že nechci opakovat chyby svých rodičů nebo ty situace, které vidím ve svém okolí. A jestliže s tím něco dělat rád. S tím začal něco dělat ještě dřív, než budu mít závazky než na sebe. Upletl to pletu. To pomlázku a budu se s ním mlátit po hlavě. Výborně, děkuji za rozvoj a jsem rád, že jsem na to zakončili ten trošku na Pozitivní na tě A díky moc, že jste si udělat čas. Já moc děkuji za pozvání a děkuji, že mám kolem sebe i spoustu lidí, který tahle oblast zajímá třeba v knížce redesign rodiny pro 21. Století, kterou napsala moje žena spolu se mnou se snažíme nějaký základní návody pro to Jak pomoct dětem vyrovnat se s úkoly, které na ně budou v
Minuta: 87
budoucnu čekat, aniž my víme, jaké budou tedy být připraveni zodpovědně a kreativně přijmout jakýkoliv jakoukoliv výzvu, která přijde, tak pokud to někoho bude zajímat. Určitě budu rád za to, když dáte odkaz určitě odkaz bude na webu a samozřejmě Lidi si to asi můžu najít. Předpokládám že to jde koupit. Poměrně jednoduše jde to koupit v každém Knihkupectví. U nás k tomu dostanu ještě omalovánky pro děti, když si to koupíš z našeho serveru super nabídka taky, ale díky moc a mějte se krásně.

Předchozí video

Herec Josef Trojan: vadí mi pořady typu Ordinace, český divák nemá kapacitu na kvalitní filmy

Další video

RENAULT ZOE - KOČÁRKOVÝ TEST [4K]