Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Veronika Hurdová o psaní, svobodném životě a smrti

Veronika Hurdová je spisovatelka, autorka 11 knih a blogu Krkavčí matka. Veronika je však především pyšná matka 3 dětí. Veronika bohužel ztratila manžela v období, kdy čekala své třetí dítě. Její vyrovnání se s touto nešťastnou událostí, které popsala v knize Moje milá smrti, dnes inspiruje desetitisíce lidí. V knize, kterou napsala rok od tragické události, poukazuje na to, že smrt nemusí být pouze období ztráty a zármutku, ale věří, že smrt může člověku přinést daleko naplněnější život plný lásky, vědomé přítomnosti a pochopení sebe samých. Je to k nevíře, ale Veronika je momentálně už autorkou 11 knih, které jak sama říká, píše po nocích, když děti spí. Dále ráda publikuje na svém blogu Krkavčí matka, kde poukazuje na absurdity moderního života, ale také přikládá různé tipy pro naplněný a spokojený život.

Je propagátorkou svobodného vzdělávání, zodpovědného a šetrného způsobu života. S Veronikou jsme se dotkly všech zmíněných témat a myslím si, že z tohoto rozhovoru si každý může něco odnést.

V rozhovoru se dovíte nejen o tom
– Jak překonala strach z kreativního tvoření
– Jak se srovnala se smrtí svého manžela
– Jak funguje domácí vzdělávání
– Jak zvládá cestování s dětma
– Jak je ne/důležité vykračovat ze sociální bubliny
– Ale také mnohem mnohem víc.

Automatický transcript

Minuta: 0
Tak vážení posluchači a diváci v pořadu Proti Proudu dneska tu mám Veroniku hodovou. Ahoj ahoj ty vlastně píšeš blog krkavčí matka teď celkem nechce říct proslavilo, ale je to taková tvoje hlavní aktivita, že jo do toho pořádají různé Besedy mluvíš o tom. Napsal jsi asi sedm knížek dneska v pátek 11. 11. Takže velmi kreativní duše a do toho vychovává tři děti. Snažím se občas. No a vlastně včera jsem se úplně ztratila v tom druhém logu a a chtěl jsem se o tom o těch některých tématech pobavit, protože si myslím, že to že to jsou super věci a že se vlastně nebudeš být jako své autentické a jsi takový dobrý. Příklad toho, že to může fungovat a že se To ti nemusí bát bicí. Pojďme,
Minuta: 1
na to mě možná napadá. Ty vlastně to co píšeš je často hodně otevřené hodně zranitelný ty věci, kde se v tobě možná brala takováhle otevřeno. S, protože ne pro každého to je úplně přirozený. Myslím, že kombinace jedna věc, že když začínáš psát, tak tě nikdo nesleduje. Takže zmáčknu ten knoflík poblíž vlastně je strašně jednoduché, protože víš, že si to nikdo nepřečte a jako mačkáš častěji, tak ti to přijde mi divné. A mezitím tě začíná sledovat víc lidí, takže pro mě v tom nebyl jako větší stres v době, kdy mě čeká jeden člověk nebo teď když to čtu jako 10000 lidí, tak je to pořád stejné. Nemám z tohoto obavu jsem se obrnil a druhá věc je že si myslím, že jsem trochu autista, že mi to jedno, ale zase šlo začátku ty lidi, že tak to jsou v čem to nejbližší takový ty lidi před kterými 3. Víš
Minuta: 2
a připomenu. Když já jsem trošku blogovat ještě musel tom bavili, tak pro mě třeba vypublikovat stránku o mně takový to napsal, tak teď tu stránku o mně a já vám to teď na Já jsem vám to nikdy neřekl do očí, ale že vám to napíšu a přečtěte si jak já doopravdy jsem bylo hrozně jako stresující psaní, že je to snadné mě to nepůsobí nějaký stres. A jdeme to možná snáz než mluvení a vlastně víš co. No když jako něco napíšeš, stojí si za tím víš, že to tak máš. Máš to v sobě srovnaný taky moc jako neublíží to co si o tobě myslí jiný lidi, protože to říká Dušek, že jo, když ti někdo řekne, že seš blbec. Tak to neříká o tobě to není to tvoje věc, takže takové jsou naprosto souhlasím, ale přece jenom když v tom člověk. Jaké
Minuta: 3
jsou trošičku trénink se dostat do takovýhle ho lehce z nového strany? Je to tak nesmyslný nebo tak absurdní, až ti to přijde legrační vlastně si napíšeš něco úplně nevinného i já vím, že třeba píšu u některých tématech, které jsou kontroverzní ráda se o tom s ním nebavím, protože někdo třeba nabídne pohled z břehu, na který má jsem nikdy nestála mi přijde obohacující, ale když někdo podle mě rozdíl, když někdo dloube do svých názorů, to mi přijde úplně v pořádku, nebo když tě někdo napadá osobně bez nějakého zjevného důvodu také jenom hlavě se tady ty dvě věci rozdělit. A když to je do toho tvého názoru, jak si to nemusíš brát osobně a když někdo dloube do tebe, tak si řekneš, tak co A necháš ho tam takhle svítit v tom virtuálním prostoru samotného nereaguješ na něj doufat, že časem třeba odpadne. Ty jsi poměrně psala nebo Celkem
Minuta: 4
se i mluvila o smrti tvého manžela a tohle třeba téma které Já vím, že možná spoustu lidí se možná tohle téma právě zavře a řekne o tom Jani mě se mluvit nebo víš jako znám. Takovýhle lidi, který mu to někdo blízký a je to pro ně pro ně totální Tabu, které nechtějí otevírat je pro tebe, třeba to o tom mluvit takhle otevřeně nějaký nějaký jako mechanismus vyrovnávací nebo nebo to prostě bereš jako samozřejmě nějaký současného autentického já tak spousta lidí si to myslí, že jsem to měla jako nějakou sebe terapii a já to tak nevnímám nebo ne. Mám pocit, že mi mi pomáhalo mluvení ve veřejném prostoru. Pomáhal mi mluvit s mými blízkými, ale jako to sdílení s jinýma lidma nebylo pro mě nějakým způsobem léčivý jsem cítila, že tím, že se mi tak jako nějak jako jinak podařilo uchopit bez nějakého mého vlastního přispění to téma smrti jsem to spíš, tak stalo bych to asi ne. že
Minuta: 5
jsem to smrt začala vidět úplně jinak než je v naší kultuře vnímaná nebo jak nám je to předkládané tak jsem si říkala že by to bylo fajn o tom začít mluvit protože ten způsob jak jsem tím prošla tak byl nějakým způsobem takový hojivý a posouvací v tom smyslu že se ve mně všechno zklidnilo Třeba to jak jsme se mohli i v těch hadrech tak člověku přestane věci tolik brát a dívá se na ten život jinak A že jsem si říkal že když budu sdílet nějaký střípky z toho co se mi děje Takže to třeba někomu může jinému pomoct a ono se to pak začal Fakt dík že já jsem vlastně napsala knížku jmenuje se moje milá smrti a tu knížku já už jako nevím prostě tisíce výtisků jsou prodané a vím že i ty výtisk jako rotují že jsou takový půjčovací takže nemám představu kolik lidí to přečetl ale hodně mi píšou ale Mě to
Minuta: 6
píšou i lidi, já jsem si myslela, že píšu pro ty, kteří třeba ztratili někoho blízkého a že to nosné téma je ta smrt. Ale vlastně se ukázalo, že nosní tématy knížky život, že to pomáhá lidem. Třeba se vztahama nebo v každodenních situacích nějakých a tak takže Tak zafungovalo to, ale vlastně jinak, než jsem zamýšlel. A no jo mně pomáhá. Asi se držet nejvíc jo, nebo tak, jak to vnímám. Ono je to vlastně teď za pár dní to budou tři roky od té doby, co Honza umřel a hodně se to teda mění, že ta smrt vlastně se mnou jde pořád a každý den mi do toho života něco vkládá. Každý den je to vlastně něco nového a teď mám pocit, že jsem takový období, že mi pomáhá se držet takový viděl i přítomnosti nebo v takových permanentní všímavosti, což je hrozně příjemný pocit, protože
Minuta: 7
Ty jdeš a ty věci nějak tak jako zapadají, já nevím, jestli se ti to někdy stalo. Já mám třeba občas takové stavy, že se mi děje, že vidím, tak třeba vteřinu dopředu, co se stane. A teď ty jenom jdeš. A víš, že tady spadne list, že tady za chvíli zakopneš, že tady něco a všechno jako zapadá do sebe a to je hrozně příjemné, protože Cítí, že je to tak, jak má být. I když sedí nepříjemné třeba věci, ale zapadá to tak, tak to třeba víš nebo že sis vědomou jež ty malý blbůstky, které se dějí každý den. Teď já nevím jsem šla, dala jsem tady pánovi, co hrál na housle 10kč, tak se na mě usmál taková pitomost jako jo, ale si řekneš Ty jo, to je dobrý. A jsou to ty okamžiky, které ti pak vyskakuje a nebo někdo se píše deníček vděčnosti třeba večer tak Já to tak nemám, že když si lehnu, tak padám do klidu, ale vím, že stihnu jako předtím. Usnutím si třeba říct dvě tři věci, jako co mě tam vyskočí
Minuta: 8
a tím, že si je přes ten na svědomí je to vlastně hrozně snadný nemusím to jako to tak někde spát ty a napadají mě sami, takže to rozhodně pomáhá nějakému prožívání. Asi jsem myslím, že jo. Asi jo asi jo. Já jsem třeba dřív řešil. Jak vlastně to prožívání třeba zvýšit. Víš, že že jsem měl pocit, že možná tím procházím tím, že o tom tak jako že jsi tady těch věcí nejsem vědomí tolik a a pak je otázka třeba jak si zlepšit, jak se začínající být víc vědomí nebo víc to ví, co to prožívat nebo víc do toho dát třeba ty lehký emoce nebo takhle. Já nevím ti to pomůže jako všímat si těch drobností, ze kterých se ale ve finále ten život skládá třeba výchovou nastavený tak že furt čekám a že přijde něco velkého školu. Získat nějaké známky tituly a třeba fakt osobně musím přiznat, že a dneska ráno tak Marián ten prostřední
Minuta: 9
syn, tak zpíval v koupelně strašně falešný a zpívá strašidýlko Emílek a já jsem se úplně smála, až mi tekly z toho slzy, že pro mě tady ten pocit je mnohem lepší, než když mi teď napsal jako z tiskárny bude teď ta knížka. Tak vem. Lepší to strašidýlko Emílek, i když to trvalo půl minuty a vlastně ten dopad z toho jak to říct jako nebude ani finanční ani zvýšení Slavii ani to, že budu držet fyzickou knížkou ruce, tak v tom porovnání. No tak zase někdo přečetl od tebe, že vnitřní klid je důležitější, než cokoli na světě hrozně jako vlastně pasuje, že že to je asi často o nějakém dovnitř klidu, že jo. Aby si ty věci takhle vnímala hodně řeším, jak vlastně si ten vnitřní vnitřní klid uchovat. Nebo navodit i v situacích. Kde
Minuta: 10
je třeba kolem hlučno zajímavou knížku. Jmenuje se to radost z ticha, nečetl jsi to napsal to nějaký norský polárník a moc hezky tam o tom tichu právě mluví, že jakoby Ticho není věc, která nastane, když kolem nejsou hluky, ale ticho je něco, co jako nosí uvnitř a je to pro nás léčivý a můžeme si to přivodit kdykoliv chceme. A že by jako to ticho je momentálně luxus poměrně, protože necháme furt jako z toho vnitřku vytahovat někam ven a strhávat s věcmi, které Buď to ani nechceme. A nebo si myslíme, že chceme a že tu naší pozornosti věku velmi snadné odvézt a já jsem teď na takovém digitální detoxu a daří se mi to čím dál víc vlastně čím dál víc. Zjišťuji, že nepotřebuji, já třeba už asi pět let nesleduji žádné zprávy a čtu noviny, než to žádný. Internetové deníky vlastně
Minuta: 11
vůbec nevím, co se děje. Teď mě babička říkala, že na Sicílií jsou nějaký povodně strašný a ono takhle, když se takové řekne, tak vypadáš jako ignorant, že nevíš, že na Sicílii jsou povodně a že tam umírají lidi. Na druhou stranu si říkám a Okay, kdybych jako vzala peníze na tu Sicílie poslala. Nebo tam jela někoho zachraňovat, tak mi to dává smysl, ale já prostě můžu zachránit ty nebo žáky na Sicílii. Jo byli jsme tam před půl rokem. Zrovna jsem tam měsíc cestovali, ale nějak jako nemám pocit, že čím víc toho vím a takhle rychle to jako schod a vám abych se držela takzvaně v obraze přijde to je taková jako zvláštní chiméra, jako udržet se v obraze. Co to je, kde je ten obraz? Já vlastně nevím a jenom ti to zapomněl takovými pocitama nedostatečnosti, že čím víc toho víš tím vlastně chceš obraze, protože víš, že ten obraz a ještě větší a že bys ho měl rozšířit, tak se snažím soustředit jenom na knížky. Oči se je tak jako v tichu. A
Minuta: 12
nebo třeba někdy vůbec a teď jsem jela metrem. Měla jsem právě tu knížku v batohu a říkala jsem si, tak si dám takový trénink. Jako že pojedu jenom tak metrem a možná by bylo hezké, kdybych to někoho potkat nebo kdy bych se mohl jako s někým bavit. To si myslím, že stejně záslužné jsem si říkal, ty ho jsi takový introvert se tady budeš bavit s někým v metru. Přijdu tam a tam bývalý kolega z práce. No tak počkej. Děkuji je dobrý den připomínám. Jak se říká víš jako neřeš, co neovlivníš, že možná bude chvíli to přesně víš míň. Nebo sis uvidíš ten okruh těch věcí, které vnímáš, tak tě to mít svádí k tomu řešit ty věci s tvýma stejně nemusíš, nemůžeš nic udělat ráda a taky si myslím, že jsme vlastně jenom lidi a že každý tu energii má jinak velkou a ještě v čase kolísá kolísá s ročními obdobími. Ona k tobě s menstruačním cyklem nekolísá. Ale jo, že prostě se to Hodně mění v čase a já když jako cítím, že jsem
Minuta: 13
slabá, tak fakt nemám ambice na to, abych zachraňovala celý svět. To budu nejdřív zachraňovat sebe, až se mi povede mě zalepit, tak se budu soustředit děti. Až budou děti spokojený, tak půjdu třeba dál, ale že já si na své cestou jako takový žárovky. No, že když ta žárovka nesvítí pořádně sama pro sebe, tak nemůže do svítit dál, tak proč by svítila tam a někde na děti v Africe jakkoliv může utrpět, když ne prosvítí, ani to nejbližší, co máš nějak tak jako se to zjednoduší celý asi teta, možná jako to poselství tý smrti ten život zjednodušit, že on ve finále. Asi je jednoduchý. No já nevím, jestli ten Bůh zamýšlel, aby jsme to měli sloužících, nejsem si tím jako jistá. Spíš si myslím, že ne. Jedno z témat, kterým se věnuje a který mě hodně zajímalo bylo nějaký svobodná výchova soudní vzdělávání nezajímá jako
Minuta: 14
v té čerstvej čerstvej rodiče načerpat trošku inspirace, než ty máš takový jako představy, které nejsou asi úplně mi streamuj ve společnosti, jako že ty děti se chtějí učit sami od sebe a že si chci hrát, takže není nutné je vlastně třeba spát do toho školního systému a spát a krutě škatulek, aby se teď museli učit zrovna to co je v těch v těch v těch učebnicích. Třeba jak je způsobena tomuhle možná došla nebo ovlivnilo tě v tom na něco já ještě možná když na tom začnu povídat, protože vím, že je to takový jako často sporné téma, já jako nezakazuji už nikomu školy, komu se tam líbí, ať si tam chodí. Myslím si, že spousta lidí pro spoustu lidí to může být jako vyhovující tak jak je to nastavený mě v tom vlastně vadí, že není a Přípustná v České republice nějaká diverzita toho vzdělávání, že vlastně stát má jako Monopol nad tím, jak to vzdělávání bude probíhat a to i když dáš
Minuta: 15
dítě do Montessori školy, když ho si ho vezmeš domů, i když já nevím co tak to stejně to má ten dohled, který ty musíš jako vědět, že v šesté třídě se učí nějaký nech a lišejníky a takovéhle věci to může stát prostě řeknu, co je správný vzdělávání školy, v to je možná čas to trošku zastaralý, takže já taky, ale nejsem si jistá, že je to pro všechny. A jak ty děti mám tři tak jako čím. Víc jich mám, tím víc mám pocit, že fakt Každý je jiný, když je to jako klišé, že má jiný tempo jiný temperament. Baví ho jiné věci vydrží jinak. Dlouho se soustředit a my jsme se rozhodli pro cestu domácího vzdělávání a já jsem možná Člověče, když se mi narodili se mi narodila Greta. Tak první holčička moje, tak jsem to ještě tak neměla. Spíš jsme byli s Honzou nastavené, jako že jí dáme do co nejlepší školy, aby
Minuta: 16
teda měla nějaký ten titul. Já vlastně nevím a už jsem to chtěl vyhrát jako přes tu kvalitu to vydělávání. Takže ta hodnota toho vzdělávání tam byla, ale viděla jsem to jinak. A čím se to začal proměňovat? No jednak jsem Byla ze začátku takový hodně líný rodič. Takže nebyla jsem moc nastavená, tak že bych to dítě nikde. Seděla jsem na koberci a redukovala ho v tom, jak se skládají kostičky. Moc mě to nebavilo, že jsem nechávala hrát hodně sama a spíš jsem na ně koukala, jak si hrají a možná mámy výhodu, že ty děti jsou rychle po sobě, že oni jsou vlastně během 4 let se narodili. Takže oni se hodně hrají spolu a já teď třeba s tím třetím jsem s ní teď nedávno byla sama. Já vůbec nevím jsem nevěděla, co s ním mám dělat, protože já nejsem zvyklá se s ním hrát samotné, protože on všechno funguje, jak v rámci té smečky a No a jak jsem na ně tak koukala, tak jsem zjistila, že oni vlastně tu představu o tom, jak se vzdělávat mají úplně jinou
Minuta: 17
než já A nějak Nepochybuji o tom, že představuje vlastně správná a zároveň. Vidím, že se vzdělávat chtějí. Pořád Oni se jakoby učí i ve chvílích, kdy my máme pocit, že ty děti se neučí, protože ty vidíš, že je lítají po lese a ty už bys tam šel a říkala. Tak tohle je modřín. Tohle je borovice a snažil se jako do nich něco rvát, jenže oni se třeba uč a zrovna to jak nastavovat pravidla nějaké hry, kterou si vymysleli nebo se učí, jaké to je být sám bez mámy a mít i jako mimo dohled nebo se učí něco a Přijde mi, že mi jako v té společnosti jako pro mě to tak je. Jo neříkám, že to je špatně a vím, že třeba v Jižních zemích mají nastavené ještě dřív. Víš, že ve Francii už teď od tří let musí chodit děti do školky a ve Španělsku tak jinak ovšem v pěti letech do školy a jsou tam od 8
Minuta: 18
takže my to máme ještě v tomhle docela docela dobrý, ale že do nich jako velmi brzy dřív, než ty děti mnohé neříkám všechny. Některé děti se učí dřív, ale mnohé děti by se třeba ty dovednosti takový ty padlo slovo. To co jsi jako dáváš ohla vědomosti, takže se uč a jako dřív, než oni by to sami iniciovali jo? A zároveň jdou jako hodně zeširoka za kontakt na Učíme se číst psát počítat, můžeme se ty základy, ale ty děti se podle mě do dlouho se dokážou účet bez toho aniž by uměli číst psát počítat, protože si vyberou jednu nějakou věc, co jsem třeba probírali. Jak se řekne kousni k maso. Jak se dostane na náš stůl, co všechno tomu předchází. Jaké jsou jako možnosti a tak oni jsou jako velmi hluboko do detailu bez toho, aniž by uměli číst psát počítat, aniž by znali nějaké národů hospodářství vznik zemědělství vlastně nešli od toho obecného
Minuta: 19
ke konkrétnímu, ale zase jednu konkrétní věc, ale je to jako pozorování moje Mejstřík dětí a dalších tří dětí, které máme v takový jako komunitním vzdělávání, že se takhle točíme po rodinách. I ty třeba další tři děti jsou teplé naladěný, jako že se vlastně Chtějí si hrál. Chci se vzdělávat víš, protože mě jenom rozumné trošku hlavě, co mi říkal. Třeba nemám a krásně v mateřské škole a Ona tvrdila, že tam mají spoustu lidí dětí, který už si nedovedu si hrát, že že oni vlastně potřebují už v té školce být řečené, co mají dělat. A jak si mají hrát, víš a že já nevím, jestli tou výchovou nebo čím to je, ale že tam je spoustu dětí. Ty jsi prostě sami nezabaví už ani v těch čtyřech letech. Myslím, že v té lidské přirozenosti to úplně není, protože mám pocit, že už bychom jako druh vymřeli, jo? Ty mi to tady
Minuta: 20
ta zvídavost nebyla pro mě je spíš otázka, kde se to po té cestě zabije, protože neznám roční neznám dvouleté dítě, které bych musel říkat, co má dělat. A jak se má hrát oni vědí a teď to někde přestane. Jo a Pro nás dospělý. Mně přijde jako vtipný to porovnání toho malého dítěte, na který ještě neklademe nároky toho, že by mělo být ve školním systému a toho dospělého, jak třeba jak ty se učíš. Zkus popsat, jak se učíš teď v dospělosti. No pokud něco zajímá, tak si o tom když to informace jasně jasně to takový hrozně, ale vlastně jsem přemýšlel. Nedávno jsem byl na workshopu o tom, jak se efektivně učit a nebo jedna z částí byl za a já jsem vlastně přemýšlel. Kdy se naposledy učil tím způsobem jako ve škole, že bych měl nějaké Quantum informací, které by se musel naučit a vlastně že se neučíš. To co zrovna potřebuješ. Nebo to co ti zrovna zaujme. Nebaví mi
Minuta: 21
přijde jako legrační, že u těch malých dětí to nikdo nezpochybňuje. Jasně, tak jsem mu dva roky, tak teď ať se učí nevím, ten náš dvouapůlletý si teď naučil hrát karty, že někoho Super, tak se naučil hrát. Prší, že jo, tak ho v tom podporují a nikdo nepřemýšlí. No, ale ty Dva a půl roku. Neměl by už umět něco já nevím schovali v okně u mě ty děti a u těch dospělých to taky nikdo nezpochybňuje. To je v pořádku jako Dane, že se učíš, když tě něco zajímá, tak se to naučí, že jdeš do hloubky. Naučíš se to rychle za krátký časový okamžik. Baví tě to. Možná, že tam vidíš ten ten cíl toho mám pocit, že ta škola to popírá vlastně už jenom tím nastavením. A to tam a ty tam spousta třeba skvělých učitelů, které se snažíte děti namotivovat, aby je to učení bavilo, ale pořád zatím je ten princip, teď se budeš učit to co se učit má, protože to někdo někde řekl. Nehledě na to, jestli tě to zajímá. Chápu, jak to máš s tím cestováním. To
Minuta: 22
jsi říkala, že jste byli před půl rokem na Sicílii. Vím, že s dětmi celkem cestuješ, jak to možná zvládáš se sama s třema dětma odjíždíme. Ono to není o tolik jiný nebo ze začátku jsem se bála. Bála jsem se, protože jsem byla zvyklá cestovat s Honzou, který zvládá všechny ty věci jako jak se neztratit a podobně naštěstí jazyk ovládám, takže anglicky se domluvím, což je ti třeba na Sicílii úplně na nic, takže to vypadá. Není to pro mě zas o tolik jiné než v Čechách, protože když cestuješ takhle na dlouho, že když třeba na těch teď jsi v týdnu tak stejně. Hodně rodičů se bojí, že by se s těma svýma dětma nevydržela. Jenže jak jsem s nimi pořád i v Čechách nebo hodně často. Tak tam tady to nemáme. Ikdyž což jako neznamená, že nedostanu nějaký krize,
Minuta: 23
ale umím s tím pracovat, takže já vím, že po dvou týdnech nějakého pobytu někde takhle intenzivního očekávám, že to přijde, že já vybouchnu řeknu a dost. Musí to skončit nebo se tady ze sebe zblázníme to nějak řešit vlastní rozbouří mi celý ten vztah a začneme to stavit znovu, že já tam nemám takové ty klasické obavy jako co kdyby se mi něco stalo, protože vlastně to stejné se může stát je tady v Čechách. Co kdybys mi tady v Čechách něco stalo byli zrovna někde v lese a teď já tam budu ležet v bezvědomí a běhat tam tři děti splašit někde po lese. Tak to je úplně stejné tom zahraničí a všude jsou lidi jako nejezdíme někam. Jako třeba probíhá ten váš den. Trošku na to přivedlo tady to, že jsi říkala, že trávíte spolu hodně času je v Čechách. Jak ty to máš vlastně třeba víš jako protože asi stanova si nějaký denní, režim se
Minuta: 24
třeba malými dětmi a je dost problematické nebo je zajímavý, to je jasné, že ty děti nebudou znát. Co to je režim, protože ho nepoznají, jenže Podle mě to založený na tom, že když my jsme byli malí, tak jsme chodili do školy a ten režim nám byl daný. Nicméně na druhou stranu. Mám pocit, že asi ne každý člověk, ale hodně lidí samo od sebe k nějakému řádu inklinuje k mamce a spoustu volnonožci odešli z práce na skočili na volnou nohu a po půl roce zjistili, že jsou úplně zmatený nějakým bez řádí a ten přát si do toho začali sami v náš at a vím z toho nemrzku u těch dětí se to vlastně děje podobně, že já třeba jenom držím tak aby chodili spát a byl i vyspalý, protože když nejsou vyspalý, tak jsou pro mě těžké očekávatelný A předvídatelný a vím, že je to pak složitý, takže hlídám jim tu dobu spánku. V tady tom jsem docela rád, ale na druhou stranu ten denní
Minuta: 25
řád z velké části na nich a taky se mění s tím jak ty děti jako stárnou, ale víceméně si ho stanovujeme nějak společně a bývá obdobný každý dny, takže třeba Vstáváme v podobnou hodinu a oni mají pak. Většinou si dopoledne hrajou nějak sami, že mě k tomu nepotřebuji. Pak se Velkou část netrávíme. Venku mi přijde, tak je škoda, jak jsme jako naučené zalézt přes ten den někam dovnitř nějaký chyběl, vy mi to denní světlo. Chyběly mi ten pohyb. Já už se třeba nedokážu bydlíme u Prokopského údolí takový jako v práci, ale No a oni pak když jsou vyběhaný z venku, tak přijdu domů a samice začnou jako to čemu my říkáme učit, tak jsem se začal učit, takže se vytáhnout ty sešity výrobky nebo většinou to je takže nás třeba venku. Něco
Minuta: 26
zaujme. Bavíme se o tom ukládáme City nápady, že asi jako zapisuji, co venku proběhlo a pak za třeba doma nějak zpracováváme a já už jim ukazuji, že když je napadne a neviděli někde jako keramický hrnek, tak jsem se pobavil, jak se to dělá a říkám. Hele tak uděláme něco podobného, ať jsme včera plácl nějaký slané těsto. A já to taky musím studovat, jak se to dělá, že jo. Já ti to pak můžem udělat a to je zase jako víš jako co je důležitější, jestli to dítě třeba trávit čas v kuchyni. Učí se vařit nebo aby mělo počítat. Já nevím do stovky. Já vlastně nevím, co se já se musím podívat do toho rozdělávací o programu, co všechno mají mě to ale snad. Já si vlastně tím nejsem nejsem si tím jistá, co jako ty dítě by mělo umět. A ve finále všichni děláme nějaký pokus na dětech. A ty co ho dají do školy. Je to pokus na dítěti, třeba to vyjde třeba ne. No já to mám spíš, takže
Minuta: 27
když bych je do té školy dala, tak bych šla moc proti sobě, jako já bych to dokázala tomto tě odvézt, ale každý den bych jako stavil s nějakými pochybnostmi. A takhle já jsem moc ráda, že gretka se rozhodla, že bude doma jo? Ona kdyby teda řekla, že ne a oni chodili do školky a pak se vlastně rozhodli, že do nich chodit nebudou tam chodili dva roky a pak ten rok to už jsme začali vlastně víc cestovat a ona se pak rozhodla, že do té školy nenastoupí. Takže jsem za to ráda a zároveň to jako revidujeme každý měsíc, jestli to ještě baví a až to přestane bavit ty nebo až to přestane bavit mě nebo až třeba změnil své zaměstnání a budu dělat něco jiného, co to nebude umožňovat, tak to zní. Ale že bych se z toho stresovala už teď. Jestli jí ne kazím celý život nebo jo. Ne nemám tady to z toho prostě změnit. To můžeš vždycky Jasně, že je dost taky. Z takových věcí, že o které často děláme životě, který
Minuta: 28
těch rozhodnutí si myslím, jak to je hrozně neměnný. A jak to prostě nejde změnit a většina těch rozhodnutí, životě se vlastně změní celkem dávno jenom chtění, já jsem to právě někde napsala a že každý jako může i přemýšlel, jaké jsem použila slova, že To vyvolalo tolik sporu, ale jako, že každý má to možnost jsem napsala, ať už to dítě do domácího vzdělávání nebo změnit ten život spoustu lidí to strašně naštvala a říkám já jsem jako úplně ok. S tím že jsi sestra na JIPu a chápu, že nemůžeš učit třeba svoje děti doma, ale tu možnost změnit máš má každý. Jo já tak pak přijdou, že jo ty dotazy jako. A kdo by tu práci dělal říkám, ale pořád je to na nějakých jako vahách, jestli to moje práce mě na to ně natolik nebo co je pro mě důležitější jak pro člověka kolegy, že ho často vlastně jsou si furt pohodlnější nebo jistější v nějaký identitě, i když jim to identita nevyhovuje než jako že by to změnili udělat ten krok do neznáma a
Minuta: 29
nebo jim třeba vyhovuje, tak vyhovuje v nemocnici super Ježišmarja, jako jsou potřebné a čím víc lidí bude šťastný ke své práci, tím líp, jo, tak to mě hrozně bavil jeden vlastně tvůj článek o tom, jak jsi to udělala, že máš teďkon takovou práci, kterou máš vlastně jsem se ve spoustě těch bodech našel, nebo mi přišlo, že to jsou. Nechci o ničem tvrdě, tak už to nějaký univerzální návod na štěstí, ale s způsobem, že spoustu těch jako budu co vlastně hrozně pravdivý a prostě fungují i bez toho a moc se o tom nemluví, víš. Tak mě napadlo těch budu třeba spolu projít a a ty si to třeba říkala, že máš prostě stejnou startovní, že máš skvělou startovní čáru a všichni mají skoro u startovní čáru, jak to možná myslela jako tím, že se tady v Čechách. Vlastně máme dobře a víceméně
Minuta: 30
jo, že si myslím, že každý z nás jako může najít něco. Co je pozitivního. Já jsem třeba začínala podnikat v době, když mu může zemřel a čekala jsem třetí dítě. Což není úplně jako dobrý start takhle v uvozovkách. Ale na druhou stranu. Měla jsem třeba vydělané nějaké peníze ze svého předchozího zaměstnání tím, že jsem začala psát o té smrti, tak se na to nabalila jako spousta lidí, že do té doby se to drželo v rámci nějakého rodičovství, o kterém jsem tenkrát četla a četla psala a vlastně to smrt jako Přitáhla nové lidi, takže ten Začalo číst a lidi víc a No, ale měla jsem štěstí v tom, že já nevím moje rodiče byly vzdělané. Že mě třeba nebyly, že jo, že jsem jako vyrostla v nějakého zdravého jedince se zdravým sebevědomím, který byl schopný se odpíchnout do toho, aby dělal to co ho baví, co spousta lidí, ani ten základ nemá třeba
Minuta: 31
jenom si jako vážit těch věcí, které možná v Čechách tak nastavení, že jako nic Prskám a než já hledám. A proč ne, proč něco nejde, než abychom hledali, proč něco jde a ono třeba taky jo, tak jako 1000 krát něco zkusíš. Já jsem taky podnikal spoustu slepých uliček, které už jako nedělá, dala jsem kurzy na vaření kurzy na žonglování copyrighting honit, jako vlastně jsem to opustila, ale já úplně nemám pocit, že by to byly slepé uličky v tom smyslu, že by byly Beznadějný nebo že mě strhávali dolů a že z každé ty věci jsem si něco Vzala si říká Aha, tak takhle ne, v tomhle se necítím dobře. Tak jak teda jo? A hledám si nějakou tu cestu, abych se jako cítila v tom v čem shodně si myslím souvisí, že se tam napsala jakože boří stereotypy a že vlastně ses rozhodla, že nebudeš dělat marketing, ale že budeš jenom vyprávěl svůj příběh, což si myslím,
Minuta: 32
já nevím. Přemýšlíš o tohle furt někdy? Protože samozřejmě ve světě těch blogů a online u těch možností, jak na to jak vydělávat peníze a kam to posouvat je hrozně moc a ta autentická cesta. je časovém další že jo možná asi časem člověk přijde na to že to je ta táta Jako víc uspokojující ale on to většinou trvá déle než než používat zkratky to určitě Zároveň. Ale tam jak to říct, že když je člověk autentický, tak nemůžeš udělat chybu účes sám sobě, protože jakmile začneš používat nějaký manuál naštěstí na cokoliv, tak to tam může skřípat a ty to sám třeba cítíš, i když to nedokážeš přikoupit do slov, ale teď jí že tam něco nehraje v tobě. A podle mě tady ten pocit, že ty něco cítíš, tak chci tě I ty lidi a potom
Minuta: 33
mě stačí, když se tam nabalí nějaké pevné jádro lidi, kteří tě sledují, právě proto jaký jsi a že to si právě ty a ne nikdo jiný a ty s tebou dolů a nemusí to být z nějaké mraky. Follow jedu a tak někde četla, že prý stačí tisíc lidí věrných, díky, kterým se živíš, ale já si myslím, že tohle třeba si pak názor, že ti to vlastně člověku pomůže se uvědomit že jsi nepotřebuji za něco co se bude líbit všem že v Čechách se nejspíš najde Těch tisíc lidí které jsou podobné jako ty nebo vlastně nevím jestli máš podobně ale u mě většina projektů začala já řeším nějaký problém a doufám že možná někdo řeší to samé co já nevím čím se ukážeš je vlastně jak jsme každý jiný tak je času dost stejný
Minuta: 34
a že těch lidí který řeší podobné problémy prostě jako je dost možná takhle přes ty části to funguje že už jsem dokonce i rezignovala na to že bych našla někoho kdo je stejný jako já si myslím že většina lidí který mě má ráda a sleduje Tak se se mnou shodné v něčem ale já jsem tak jako osobnost a ještě to taková šťourá že jakoby Všem se prostě babra na spoustu věcí mám jiný než mainstreamový názor a to ne jako z nějakého vzdoru Nebo že bych Přemýšlela, kde bych ještě jako rebelova La ale spíš tak, že ne. Všechno se mnou souzní a tak přemýšlím, jestli když se to tak říká. Nebo když jsem se do toho narodila a často mi to opakovali. Tak jestli to je ta Moje cesta a často si řeknu, že ne. A takže bych se vrátila k tomu tvému dotazu. Takže vím, že se mnou spousta lidí, třeba jsou z ní v tom vzdělávání.
Minuta: 35
Někteří lidi mě sledují skrz tu smrt. Někteří lidi mě sledují skrz. Já nevím co a Nemyslím si že by tam byl někdo kdo by jako souhlasil se vším, co říkám. No ale já úplně nejsem taková ta blogerka, jako co by psala jemu těch hezkých věcech, které všichni za lajkuji. Už jsou tam ty srdíčka, spíš to mám, takže jako vznáším nějaké kontroverzní otázky a ráda dělám takový to jak jako já to mám třeba ráda. Ten pocit, když se něco přečteš. A teď ti A začne běžet otázky, které ti tam vzniknou jako sami v tvé hlavě, tak to ráda jako dělám lidem to možná spojuje ty moje pousty, ale nevím, co myslíš. No vlastně si způsobem motiv tohodle. Podcast o pořadu by mělo být to samé. No prostě nabízet nějaké zajímavé nebo jiný jiný náhled na život a asi Nečekám, že s námi budou souhlasit, ale možná se nad tím zamyslel jsi byla
Minuta: 36
a vlastně si ujasní. Jaký je ten jejich názor na mě zaujalo. Ty jsi napsala Nepochybuji o tom, že se jim bude dařit. Komu mně nedáš? A ono se to jakoby vlastně ten názor mám pořád stejný, ale proměnilo si to v tom, že Nepochybuji o tom, že se mi bude dařit do čehokoliv se pustím, protože jsem někdy na jaře tady toho roku, tak jsem dospěla vlastně do fáze, že asi do té doby jsem na tom bloku byla svým způsobem pořád nějak závislá ve smyslu, že tím jak jsem já sama píšu jeden blok, který se nějak jmenuje a pod tím jménem vystupuji, tak se mnou byl hrozně svázaný a já jsem se začal věnovat, že to vlastně nejsem, ale já že je to jenom nějaká část mého já kterou když to bude potřeba, tak může takhle vzít a
Minuta: 37
jako pytel odložit a začít dělat něco jiného. A v tom je takový pokoj, že ty víš, že budeš úspěšný jenom sám o sobě, tak jak chceš. bez všech těch baťohu, který sebou táhne, který prostě po cestě odložit úplně v pohodě, můžeš a já a Děkuji, nezmění se nic nad v podstatě. Neublíží ti to. No tak takže Momentálně to tak vnímám, že když bych odložila batoh krkavčí matka. Tak se zvednu a půjdu dělat něco jiného. A včera jsem nad tím nepřemýšlel s tramvají v třeba. Protože samozřejmě podcasty jsou taky nějaký nějaký proces nějaký projekt, který jde a vím, že ještě ten před rokem před půl rokem jsem se bál toho, že to jako nevyjde, že budu muset do práce. Trošku jsem se toho hrozil. Včera jsem nad tím vlastně přemýšlel a říkám si. Dyk vlastně je. Díky, tomuhle jsem potkal Go spoustu zajímavých lidí
Minuta: 38
se zajímají o projekt a má se zajímám a firmám a tak co? No tak bych to asi odhodila a zasněně za někým zašel a řekl, ale tohle super. Co děláš? Já ti budu pomáhat nebo jako velmi dobrý v tom jak si sami na sebe Bič a a další věci, že často si to ani nevšimne, že super. A že se třeba tady to s vědomím, že děláš podcasty. Je to teď momentálně pro nějaký úsek tvého života třeba činnost, která tě naplňuje, ale že až ten kůň umře. Tak na něho nemusíš jet dál, že jo. Můžeme sednout. Vibrace jiného jo, jo. A je to super a nevím, kde se to bude taková do sebe jistota, že ty věci dobře dopadne u ty si myslím, že ty máš taky vlastně, že že to je odpověď a to se
Minuta: 39
mi řekla finální letiště obchodování s lidi, který tě netahej dolů třeba k tomu nebo musela jsi ty nějakým způsobem vědomě třeba po střihnout nějaký lidi, že to je hrozně těžký život a já Becky tady tu všichni tam je takový ty poučky jsi průměr pěti lidí s dvěma s potkáváš a tak dále, ale pak někomu říct. Hele ty mě jako táhneš to takhle už se bavit nebudu. Lidi, se kterými se potkávám. Tak jsem pětileté dítě momentálně možná krásný stav vědomí a mám pocit, že jako čím toho v té hlavě mám míň tím jsem byl spokojenější a no odstřihávání lidí dobrá otázka mám v hlavě článek, který jsem ještě nenapsala a bude se to jmenovat něco jako zůstaňte si. Ve svojí sociální bublině jsem si, že
Minuta: 40
já hodně takový častěji Trend jménem jak to mám nazvat jako vykračovat ze své sociální bubliny a potkávat se s různými lidmi a nechat si do hlavy nalévat jako ty jiné názory nezavírat se před světem. A nevím čím to je, jestli jako stárnu nebo Chtěla jsem, že se do tý sociální své bubliny uzavírám. Velmi často, že mi v ní dobře a naopak. Jako pracuji na tom, abych si jí vytvářela, abych si vytvářela prostředí, ve kterém Já můžu kvést a růst a a já to souvisí s tou žárovkou, jak jsme se bavili nemocní vnitřním klidem, když je člověk jako moc často vystavované. Nějakým tlakům nebo totiž, že do tebe někdo řeže tak Jasně můžeš být hodně silná osobnost a nějakou dobu to ustát, ale prostě stejně to na tobě též rámy zanechává a myslím si, že i tak,
Minuta: 41
že i když si tvoříš svojí sociální bublinu, tak i tak chceš jako v Plzni vytrhávají jo, protože musíš chodit mezi lidi, musíš se stýkat s jinými lidmi a tak. A nejsem si jistá prostě tomu jakou měl a vystavovat. Ani vlastně nevím, jak já vlastně nevím, co bych měla dělat. Jo, tak když kritizuju školství to mám teď všeho nechat a jít na rok učit nebo když nejsem spokojená s ničím jeli. Jak jako jak vlastně jezdí bubliny vykračovat. No, tak a možná je to den, já jsem taková konzervativní, že ani nemám ráda moc změny a že úplně nejvíc mě děsí jak furt všichni říkají kov vykročte ze své komfortní zóny. Tak to je Já vůbec nikam vykračovat nechci, já chci chci pít to svoje kafe. I svoje knížky. Jak to myslíš? Na druhou stranu si myslím, že tě má názorama prostě které jdou trošku proti tomu proudu
Minuta: 42
s h způsobem z té komfortní zóny vykračuje tím, že o těch věcech vlastně přemýšlíš jinak. Nebo se nudíš o tom jinak přemýšlet, že už je víš, že prostě nebereš ty názor, je to nějaké dogmata, které jsou nezpochybnitelné, což je možná jako trošku jiný způsob vykrajování z komfortní zóny na tom Facebooku, tak Já třeba jakoby svoje názory měním a jsem si toho vědoma, že před 10 lety jsem měla úplně jiné názory, než mám teď a myslím, že za 10 let to bude zase jiné vlastně každý den se měním a přijde mi to v pořádku postaví jako přijde do té diskuse s tím svým názorem, takhle to je a oni Sice vykročili zase sociální bubliny, ale nic to s nima neudělá, jo, tak jestli tohle dává smysl a nevím jako zajímavé téma. No tohle je vlastně taky místo
Minuta: 43
psaní zóny, ale minimálně mám chuť to prozkoumat, kam to povede a jestli to někam povede. Takže já jsem asi se tak nějak se smířil s tím, že jeden jeden asi z motivů. Tohle je podcastu bylo přesně se bavit s těma lidma, který Dosáhl i nějaký úspěchů v těch svých oborech a k tomu jak je zajímavý životu, protože já jsem vlastně nevěděl, co s tím. životem dělat víš a jak jako přijít na to v čem a ten člověk dobrý A jak si najít ten směr a chtěl jsem se chtěl jsem se dozvědět o těch lidí který si ten svůj směr našli abyste se mě na špičku jak tomu jako přestupovali k tomu problému a vlastně po těch Já nevím 60 rozhovorech můj názor který teď na možná zase za dva roky bude jiný je že je vlastně Ok to ne Vědět a nikdy ne přijít a že to je život je možná o tom jako jenom hledat v čem jsem vlastně dobrý A co bych měl dělat a a zkoušet to je
Minuta: 44
toto dívání se na sebe rozhlížení vyhledání mi přijde jako přespříliš aktivní tak já spíš to mám jako všímání věcí než že bych chodila a hledala něco jenom proto že bych něco ztratila takže možná nemusím hledat o čem bude ta tvoje Nová knížka ať trošku tady zase něco doma jo hele Je to pohádková knížka, jmenuje se ptáče jménem ptáče a je to o Ptáčkovi překvapivě, který se vykoupal světa a ten svět. Jako mnoha ohledech divný a ten ptáček jako malé dítě, které chodí až tvoje děťátko povinnost a tak taky bude chodit a ptát se a bude mít takové divné otázky, které vlastně napadají ty divnosti v tom našem světě, který My už máme najetý a řeknu no, protože to tak je, že jo a Nepřemýšlím nad tím, tak
Minuta: 45
to ptáče se takhle ptá a napadá právě různý tady ty věci, které mi jako velký už máme zažité a klade všechny ty divné otázky, co děti kladou a je to takový. Myslím si, že laskavě humorný. Mně to přijde vtipné, ale vlastně nevím, třeba se ty děti fakt neodepisuje. Jo, já jsem to četla svým dětem, ale přišlo vtipný X3. Tak to prošlo. No přemýšlím o Tohle je hrozně těžký, napadne tě z těch všech svých knížek a článků, kdybys měla vybrat jednu dvě nějaké myšlenky, kterou lidem a předat to asi to vůbec takhle a nechci tě jako nutit do nějaký zkrat povinnosti, protože vím, že to není úplně dobrý, ale ale víš jako něco, co si myslíš, že by ty lidi možná měli pochopit. Hele chceš budu plácat jako věci, které mě napadají teď jenom jako ráno vstala a probudila se.
Minuta: 46
že Ten život se jako skládá z malých věcí malých dní obyčejných a na konci nečeká žádná slavobrána, kterou projdem budeme za pokřiku hurá rekapitulovat své úspěchy, že každý ten den, který jako o díváme může být poslední a ten poslední den bude úplně stejný jako ten dnešek, nic se tam nebude nic zvláštního. Tak já vím, že to je takové to klíče, jako, že každý den, jako by byl tvůj poslední, ale pro mě je to právě to zve do movani si těch malých radostí, který tě přes den potkávají a nebo jiné radosti a momentálně to vidím jako ten Útěk do nějakého vnitřního Tichá nebo hledání žádné u těch hledání nic jiného těch a jak se zklidnit. A nenechat se rušit s věcma, kterých je okolo strašně moc strašně moc nám jak umírají pozornosti a A pak se nebát. No protože každý je moc krásný vlastně
Minuta: 47
v té své podstatě jen tak jako se narodil jako dítě nádherný. Tak to tam pořád je vevnitř, tak nemusíme se maskovat a táhnout nějakým batohy, který jsou už tahat nechceme a tak tak jenom tak jako sen a stejně za to jak jsme nádherné. Kdyby bylo na světě hezké vlasy to řekla moje představa, že kdybychom se všichni vyprdli na nějaký přesvědčení, který na sobě na balené máme vlastně s námi ne. Jsou z něj a a zároveň i respektovali to, že jako každý je jiný a je divný a je to v pohodě, takže jako tady bude dobře. Já jsem vždycky neměl rád to Klišé o tom žít každý den, jako by byl poslední, protože takový můj prvoplánová myšlenka je ano. A teď bych jako měl utratit 10 peníze a uděláš a muset někoho někdy neudělal, ale ale Z toho tvého tom životě
Minuta: 48
jsou ty každodenní drobnosti jako Nemusíme čekat na rozum to promiň, jestli to k tobě vyvolalo, že jsem to nemyslela, takže a já teď to teda jako odpálím a předsudek zážitky a tak super, kdyby asi někoho zajímalo víc o tobě, tak blog krkavčí matka cz, že se na to zatím je. Otázka je s tím psát, takže bloke krkavčí matka a to je momentálně moje jediná aktivita, že vlastně všechno ostatní jsem odložila. Dělám nějaký Besedy na život. Mě baví momentálně velmi, protože tam chodí lidi, který se se mnou chtějí. Nechtějí nadávat až ti spíš diskutovat. Tak jo, tak to je hezký,
Minuta: 49
takže jezdím tak po Čechách. Takže až se vrátíme, tak v lednu a únoru. Tak to někam vyrazím a spíše nějaké knížky teď jako mám v hlavě další knížku a právě potřebuji ten klid a ticho, abych se zavřela a napsala to tak. Jo Honzíku vylezlo tati. Děkuji.

Předchozí video

#15 Q&A Kde a jak se Tesla Servisuje | Teslacek

Další video

Byl jsem ve ONE MAN SHOW?