Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Rozhovor s Tomášem Poláčkem – Proti Proudu

Tomáš Poláček je reportér, publicista, zkušený stopař a autor knihy “STOP: Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země”

V tomto rozhovoru zjistíte například:
– čím chtěl být jako malý
– co by dělal, kdyby nebyl novinář
– jak se dostal ke své první novinářské práci
– proč by nechtěl dělat jenom rozhovory
– co je jeho výhoda oproti dalším novinářům
– kde hledá inspiraci pro své reportáže
– jak (ne)využít den navíc
– proč Tomáš nepřešel Kanadu
– jakou daň zaplatil za stopování kolem světa
– co si myslí o Xavieru Baumaxovi
– jak moc je rentabilní jeho kniha Stop

Vsechny odkazy na lidi a věci, které Tomáš zmiňuje najdete na https://protiproudu.net/tomas-polacek/

Automatický transcript

Minuta: 0
Ať mi nepochopil novináře, kteří nečtou. Mně to připadá jako strašlivý neštěstí a obávám se, že tě do těch novinářů je spousta jako co je. Vidím a čtu spoustu kolegů, kteří nemají cit pro jazyk nemají cit pro Rytmus toho jazyka pro Melody toho jazyka a já toho prostě poznávám, že ty lidi nevezmou knížku do ruky, jak je rok dlouhý. Ahoj posluchače proti proudu a podcastem jinak šanci tady oběd Dan tržil a další epizoda, který se opět. Bavím se zajímal o české osobnosti dnešním hostem a Tomáš Poláček. Tomáš je výrazný český novinář dlouhé roky byl v Mladé frontě. Nyní je v magazínu reportér. A já nevím jak vy, ale já třeba těch Českých novinářů. Jsi
Minuta: 1
moc nevybavím, ale Tomáše znám už do výlet, a protože prostě jeho netradiční reportáže. Ty to máš například stopoval na olympiádu v Pekingu, nebo přejel Českou republiku na segwayi nebo na kole nebo nebo šel bydlet do cikánského brlohu v Chomutově prostě těmahle neuvěřitelně zajímavými, ať tě vezmu nebo k čemu je to máš proslavený dalšího tak o specialitu rozhovory opravdu udělal stovky rozhovorů asi s každým. Kdo v České republice trochu něco znamená a já se s ním bavím, ne jenom novinařině vlastně jak s tím začal. Ale to máš taky hlavně před více než rokem vydal knížku. Stock světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do ohňové země, kterou mám tady teď mám před sebou a téhle knížce vlastně se o své zkušenosti z toho jak stopoval České republiky až na kamčatku a pak vlastně přiletěl do Aljašky a pro stopoval celou Ameriku ze severu až na jejich všechno to zvládnu za méně, než tři měsíce opravdu neuvěřitelný výkon. A to
Minuta: 2
maso a ten první je, že už byl jsem já v životě přečetl od začátku do konce na jeden zátah vůbec to je okolnosti vzniku. Tohle to jsou docela zajímavý, protože tam máš na mě někdy v prosinci přijdou na Facebooku, já jsem si říkal Aha Podcast Proti Proudu začíná být nahatý lidi se hlásí. Ale ono to tak vůbec nebylo to máš na projektu Listování, s kterým právě ublížil česká města a tak trochu scénicky propagoval tu svojí knížku. Potkal mí rodiče a nějak se s nimi zakecal. Přišlo mi to zajímavý, vzal si mě na Facebook a já jsem to samozřejmě využil a něco mu napsal, jestli bysme mohli udělat tu na rozhovor a jsem hrozně rád, že jsme měli čas a prostor jít trošku do hloubky, protože je to máš je opravdu vím ještě nejde dobře. To je skromný chytrý člověk a bavili jsme se teda ne. Jenom ty v novinařině, jak se dostal ke své první novinářské práce, proč by nechtěl dělat jenom soubory nebo co jeho výhodou proti vůbec ostatním novinářům, ale hodně času jsme věnovali i tomu stopování vůbec co to bylo za nás. Stopovat
Minuta: 3
kolem světa, proč to vydal knížku? Jak nároční to bylo takové věci, který asi nikdy ne. Tomáš nezmiňuje jako jinak rentabilní pro něj bylo vydání knížky, co si myslí nebo jí má strach a Xavier Baumaxa vy a opravdu spoustu zajímavých věcí, že já už nebudu protahovat. L nebo by to je dlouhý intro a užijte si podle mě zatím jeden z nejlepších rozhovoru Proti Proudu s Tomášem poláčkem, ale k Ahoj Tomáši. Díky, že jsi přijel Grime pozvání k rozhovoru jdou Proti Proudu. Děkuji za pozvání a já jsem s tebou z toho trošku pobavit nebo začnu nějakém oficiálně mi jen co jsem za tebe přečetla jsi mě ds420 reportáže rozhovory pro Mladou frontu od roku 2014 děláš. To samé vlastně tady v reportérovi jsme tam až po uši zu zkušenosti se stopováním, nedávno jsi vydal knížku stop z Prahy do ohňové země, o který bych se samozřejmě na pobavil, ale možná bych začal ještě trošku jako dřív a někde u té té novinář. Kari,
Minuta: 4
já jsem se přihlásila teď začal dělat rozhovor s někdy se tak nějak jako vetřelce, to jsou Foglarovy. Udělal si nějaký první rozhovoru pro školní časopis a Přečetl jsem si, že jsi v tu dobu věděl, že se psaní musíš živit, že nic jiného nedovedeš. Mě by zajímalo jaké jsi fakt tak ho od 11 let víš, že budeš novinách nebo že budeš psát mně došlo k tomu, že mi pěti letech umřel táta a já jsem tím pádem nikdy moc nezískal takový typický chlapské zručnosti například jsi ten řidičák a vůbec nevím řídit se ani neřídím vlastně a nevím nic opravit a tak dále, tak jsem věděl od začátku, že toto mě to nikdy nelákal. Já jsem nikdy se nestavil je stavebnice má, že jsem prostě neuměl opravit a tak nic mi ve škole šlápota průměrný student a nic mi fakt šlovicky dobře, tak to byly slohovky to nešlo začátku a na to jsem strašně spoléhal, protože mě vyhodili z později z gymplu, kdybych Slohovky
Minuta: 5
Já jsem dělal několikrát reparáty a jako jak to vypadalo, že fakt vyletím, ale vždycky se objevil čeština a tvoje na základce na gymplu, který prosil ty ostatní ho četl ani nevěřil, že to něco je to bliká věty slohové práce, hlavně lásky rodiny. Moje matka je novinářka. No a pak to nejsem Foglar. No tak já jsem četl o dětství toho Foglara a oni mi dávají tam nějaký ten časopis, ten tam tam nebo něco takového taky. My jsme taky je to potom na základce chtěl s ní nějak ve čtvrté třídě založili takhle za časopisy taky oběžník vlastně jsme psali v pozoru před foglarem nejsme. Však já to rozhovor s lidmi na tu školu lidmi na Besedy. Takže jako Jiří Žáček a sportovní komentátor Štěpán Škorpil, pak si to je jedno, že do telefonní budky a našli jsme si číslo toho Jaroslava Foglara telefonním seznamu, zabalili jsme u nás pozval s kamarádem Michalem. Slunečko,
Minuta: 6
už maminka shodou okolností už asi 40 let učí na fakultě žurnalistiky. Jinak jsem se nedostal paní Tomečková mě trošičku pomohla. Jak je velký rozdíl a podobně ještěrkář udělat rozhovor s Františkem. Tomáš kardinál MS v 1. Třídě na výstavě sportovního fotografa Jiřího pekárka, co byl tedy jako ikona mezi sportovními fotografii a ta byla taková ta kniha hostů. Kde se podepisuje píšu já i ty své hodnocení a já jsem ho čerstvý psát hlasem tam výstava se mi moc líbila Tomáš Poláček budoucí sportovní komentátor. Takže já jsem chtěl být vždycky novinář od šesti let určitě, ale pak mi sportovní komentátor, že nakonec nevyšlo a konec se to psát. Já se někdy k uchu třeba jsou novináře nousek. No měl jsem chybu temné období, kdy jsi přemýšlel, že třeba zkusíš něco jiného. Ne opravdu nic jiného nedovedu a K vidění
Minuta: 7
ho mohl být jak DJ, ale nevím nic, že jo a to mě bavilo a Tom, jak by s ním občas, že bych dělal DJ, ale já jsem tak nešikovný, že přes Koukal jsem jim prsty a já bych to nezvládl prostě koutek čudlíků různých, že mě by to moc se na vás dovolat i ty asi ale ideálním světě bych mohl být ještě DJ si myslím. Návrat muziku prostě vlastně taky viděl, že chceš někde být jako novinář, jestli bylo něco, co si při té první práci v redakci, co se komu jsou neúčinné a bylo pro tebe nějaký jako překvapivě Ok, to jsem vůbec nevěděl, jak to funguje. Funguje to takhle, tak já jsem se musel naučit skoro všechno, tak není teď mě napsat slohovku ve škole a pak začít psát nějaký zpravodajství nebo nějaké články, že jo? čerti Mladé fronty dostal mě náhodou protože já jsem byl docela radikální anarchista Já jsem na červené dredy a trávili jsme spoustu času v různých squatech Byli jsme v
Minuta: 8
Holandsku westwater Amsterdamu a vypadlo Jsem dost nonkonformní ale studio protože styku a jednu Jaká moje spolužačka která už se dostala do pražské dvě Mladé fronty utrousila že tam sháním někoho na muziku Tak jsem ji poprosil jestli by mě to nezkusil jako do hodin a muzika vždycky bavila hrozně a ona Alice Horáčkova řekla ale to je asi nepůjde ty asi nevezmu protože máš ty své růžový nebo červený dredy a tak takže já jsem začal před muziku pražský příloze v roce 2000 dlouho tak rok jsem ještě neměl žádnou smlouvu že jsem tam dělal jako externista A ukázalo se teda nakonec. Já si psát dojedu, až mě to jako baví označením tehdy ještě v novinách existovaly editoři cesta neexistuje a editoři toho typu, že byli schopní. Sednout si s tím redaktore na článek a ukazovat mu jak se to napsat správně, takže to je to moje štěstí, že jsem
Minuta: 9
nastoupil tehdy před těmi 17 lety, kdy opravdu někteří kolegové se mě ujala a ukazovali mi. Jak mám začít článek a jak mám zpracovat správně přípravky, při který to byl šéf, který jsem ho Petr Bušta, pak mě už je hrozně pomáhal Petr Nečada, že to dnes editor magazín Mladé fronty a to je člověk, který u nás v České republice v novinářské branži. Takže ten hrozně pomohl a účinně hodně pomohlo kolega Ladislav verecký se koná jsem byl Denisu Ladislav neříkali. Byl fantastický novinář Titáni do toho světa novinařiny, to byl takový spisovatel bohem člověk naprosto nepraktický mnohem víc než já, ale s neobyčejně originálním stylem a na obyčejném smysl pro humor, takže tyhle ty lidi si mě vzali tak trochu pod patronát a myslím, že mě naučili psát do
Minuta: 10
těch novin potahu do těch časopisu 10 hodně vyprofiloval jako jsi Vsadila ženě rozvodu, že jo celkem to bych neřekla je právě to. Čemu se jako hrozně bráním. Jasně pochopil, že u nás existuje, kteří se chtějí specializovat na rozhovory. Třeba samozřejmě 17 let jsem dělal Tolik velkých rozhovoru, že to myslím jakoby v Čechách nemá obdoby, jakože stovky a stovky velkých rozhovoru časopiseckých jsem udělal, ale naprosto cíleně nechci dělat jenom je víc nechtěl dělat taky reportáže a to pokud možno půl na půl. Takže Vlastně jsem nikdy nepochopil lidi, kteří chtěli dělat jenom tohle a Lituji je vlastně ohromně se ochuzují, přesně by to nebavilo celý život jenom rozhovory a nedostat se jakoby vůbec do terénu ne zkusit i jiné žánry. Takže já opravdu to chci střídat za každou cenu rozhovory reportáže témata
Minuta: 11
klidně per. A jako proč bych si nepustil, třeba i komentářem jaké Faith? No, chtěl bych se věnovat úplně celé šíři té novinařiny až na věci, na které nemám inteligenčně nebo rozhledem chceš a nebo někdy dát určitě články o ekonomice, dejme tomu a nebudu dělat ani nějaký Investigativní politicko kriminální Jak udělat prý Jarda. Kmenta kolega třeba tak to ne, ale jinak je žánrově se nechci usínat na něco například na rozhovor, ale jako asi když jsi říkal, že jsem způsobem jako v Čechách. Nebo že těch se rozhodnu máš za sebou hodně tak teď tak a s nějakým způsobem ti to jde a že on nebo si od lidi třeba mezi, že jsi v tom dobrý všechno z hovorech. Já jsem se rozhodl, že jsem jako hrozně napadlo, jestli se třeba v tom o tom jak se jako zamlada stopoval a takhle jestli jestli to jako nějak vychází z tvý jako povahy, že prostě se rád baví s lidma nebouráno jako Poznáváš to děje, nebo čím to je trošku no.
Minuta: 12
Já že bych nějak extrémně rád bavil s lidma to ne, že jsem jako povahou hodně introvertní, ale umím si tak psychicky nastavit. Leon jen o výhodu si myslím moji velkou výhodou oproti většině českých nebo hlavně pražských novinářů, který já znám o kterých vím je to, že lidi mám docela rád a jako Nesoudím je a nemám sebe jako nenávist vůči nějaké skupině lidí nebo už nějakým konkrétním lidem, co si myslím, že strašně ceny základ pro žurnalisty mě jako já se z toho hrozně smutný, když vidím, že spousta novinářů i výborných stojím. A tu nenávist jako Gucci na té skupině jiných lidí nebo už nějakým politiků nebo to je jedno, já prostě nemám. Já to nemám tak, že bych nenáviděl Zemana. Nebo že bych ho miloval nemám, takže bych miloval nebo nenáviděl Havle. No takže bych nenáviděl nebo miloval. Klause nebo já nevím koho nebo Leoše Mareše nebo
Minuta: 13
Lucií Bílou, ale prostě sobě nemám a Cením si toho opečovává mtoc. Tohle to je pro novináře strašlivá brzda a myslím, že čtenář to mém případě ocení a v případě to nakonec focení jenom novinář, který aktivista. Který stejně jako oni, který se má tu nenávist, tak to prostě není svět, jakoby není černobílý a nikdo skoro nikdo není jenom hrozný nebo jenom dobrý. A když to někdo nechápe. A myslí si, že může někoho jako novinář adorovat a někoho jiného muže jako novinář jenom ničit, tak je to kontraproduktivní, takže to je Moje výhoda a pak je to moje velká výhoda ses ptal, jestli mám rád ty lidi. Jestli se rád bavím, tak asi měla moc rád nebavím, ale umím se nastavit předtím rozhovorem na to, abych působil jako člověk, který se s těma rád baví. Opravdu se mi nestane, že bych přišel na rozhovor s někým a tvářil se jako člověk, který je to nebaví nebo jako člověk, který vlastně
Minuta: 14
jde za někým kvůli tomu, že musí Takže nakonec Působím tak jako že dá. Povídám ne, ale to není pro tebe tak důležité jako rozhovor nabrat a udělat dobře zvládne skoro každý, kdo není úplně sociálně hloupý strašně důležité důležitější, než to nabrat. Je to tak zpracovat v písemné formě to zabere mnohem víc času a takhle to však musí vložit fakt svoje jazykové schopností a nepochopil novináře, kteří nečtou. Mně to připadá jako strašné neštěstí a obávám se, že tě do těch novinářům, že spolu stále to je vidím až tu spoustu kolegu, který nemají cit pro jazyk nemají cit pro Rytmus to jazyka pro Melody to jazyka a já toho prostě poznávám, že ty lidi nevezmou knížku do ruky, jak je rok dlouhý a novináře si myslím, že to je provázen, tak musí hodně číst. Jinak
Minuta: 15
nebude umět psát, takže neumí psát, tak prostě nedělá vlastně dobrou práci, protože že ty lidi kultivuje ti to přeji aby ty lidi si početl a aby měli krásný krásný zážitek z té Čendy ženo než tak to není schopný udělat takže dělá v práci polovičatě rád bych tě přišel jsem nemůžu protože já bych všechny kdo nečtou a všechny kdo mi padají že by mohly být aktivisty jestli mají nenávist Tak já bych bez milosti vyhodil a v těch akcích bylo 20% současných novinář a nemůžu být všechno jenom zaujal Ty jsi říkal že vlastně to jako tak těžká práce je pak to se litovat nebo nějak zpracovat materiál ditec vlastně poznáš jestli se ti třeba ten rozvod nebo jestli dobrý Poznáš to jako přímo při tom rozhovoru nebo Poznáš až jako potom by se to prodáš a nějak to jako po 10. se to čteš i lituješ to No Poznáš to samozřejmě
Minuta: 16
do jisté míry už při rozhovoru jo, tak mi dochází ti nadšený. A víš, že to je pecka, ale Nestane se ti, že by to schází ne takhle Stane se ti, že bys od Že odcházíš s pocitem, že je to hrozný a pak právě, které mě důležitá ta produkce ti nezbývá teda, když už máš pocit z toho setkání, že si to jako nepovedlo jako rozhovor, tak pak musíš dát obrovskou energii a všechny své všechny své zkušenosti do toho, aby to nakonec nebyl průser. A nakonec. Naštěstí v mém případě Po mnoha hodinách a dnech trápení. Plování jakoby šperkování editování pořád do kolečka, tak na často jdi vem po těch letech zjistí, že to není tak hrozné, jak sis myslel, že to nakonec je docela dobrý rozhovor, který se dá číst a nějaké jako
Minuta: 17
fakt nejhorší rozhovor nebo kde jsi jako tady té práce měl hrozně moc. Taky to samozřejmě s introvertem a s lidma, který jako nejsou zvyklí vyprávět Point ovat dávat to na konkrétních příkladech to o čem mluví říkat to na historkách a nevím není to úplně ten extrémní případ, ale řeknu ti to, co vyjde únorovým reportérů a to je rozhovor s Ivanem Trojanem Ivan Trojan je mimořádně milý člověk, podle mě je i ve svém soukromí vtipný umí jedna věc, ale on nedává nad rozhovory, nebo to připadá jako divný zbytečný nechápe důvod, takže opravdu před novinářem se neotevře, takže by se jako rozpovídal pábitel. Ski je, že by začal vtipkovat jo, tak to je samozřejmě těžký musíš za prvé musíš vyložit veškerý svůj šarm. Myslím hezky vyspi. My jsme je Charisma. A ty nemáš zkušenosti na
Minuta: 18
to, aby si z něho něco získal přitom dvouhodinovým posezení na pak musíš obrovský zabojovat při tom přitom krácení a přitom vytváření toho samotného rozhovoru, aby se to četlo podobně hezky jako dejme tomu jeho kolega Bolek Polívka, který vypráví jako Bohumil Hrabal, když píše. Takže opravdu na si sedneš a máš jenom problém v tom, aby to jako nějak dával logiku, aby to nebyl až příliš ukecaný a jak jak víš, že materiálu máš na deset rozhovoru po těch dvou hodinách. No tak ti to tak, že musíš opravdu zapracovat hodně, aby to nakonec dopadlo podobně hezky a čtivě a zajímavě. Tak jsem si všimnul nebo já o tobě tak nějak slýchám, nebo to bude čtu už jako roky. Vím, že děláš v takovým způsobem jako netradiční reportáž mi přijde nebo nějakým způsobem přijdeš, tam je často nějaký motiv jako překonávání trošku limitu nebo zkoušení něčeho, co prostě není úplně k.o. Nezkoušej. Tak jsem našel, že si zkusil
Minuta: 19
třeba učit děti ve školce, nebo prostě vím, že jsem dělal ostudu soudobost o dnech takovýhle věci nebo si spálím pamatuji. Nepřijel jsi taky na koloběžce Čechy na Segway objednat Giro d'Italia, kde tebe jako tady ty věci napadají nebo jak ty vole dostáváš. Hele to je prostě pro mě největší překvapení jiného novinářských života, že vlastně těch redakcích není moc lidí, kteří by se do takových věcí vrhali a přitom to je extrémně čtivý a lidi to mají rádi a tak jsem se toho zradosti chopil o to jedno prostě na zemi zadarmo, nikdo to nechtěl okolo mě, tak jsem si to uvědomil, tak jsem říkal, tak proč to nechce dělat nikdo, tak to budu dělat já lidi to mají rádi se toho zasměju. Tobě to zvedá, jak mi tvojí novinářskou hodnotu, protože jsem takový ty výrazný články, kdy si lidi ten text těmi autorem. Takže pro mě to bylo nepochopitelné, že vlastně o to ostatní
Minuta: 20
nemají zájem, takže to nevychází z toho, že bych sám byl nějaký adrenalinový člověk, který by to dělal i dobrovolně. Takže by lítal na paragliding u nebo něco takového. A když ta možnost byla nikdo, nechtěl jsem začal dělat. Já podle mě mě to hodně pomohlo mi kariéře, že to je tak trochu si myslím, že jsem jakoby svoje ze svého jména udělal trošku značku, že mě se stane, že mě jakoby lidi si spojí s na články, že je spousta lidí řekne a Nejste náhodou ten se aspoň do Pekingu třeba jako mě to novinářské, které mě pomohlo jsou věci, díky, kterým si myslím, že s ním přílety těžké novinářský době zrovna já jako nemusím nějak extra bát o práci, protože Ty Media potřebuji lidi, který si umí čtenáři bavit, že zná osobně a těch novinářů už není
Minuta: 21
zase tak moc jich pár desítek a tak já jsem rád, že patřím. Díky mě a je to snad ne. A díky tomu, že jsem byl ty kraviny. Jo, tak to se prostě někdy ukázalo, že to funguje já jsem nevím se nechal zavřít na týden do cikánského brlohu někde v Chomutově třeba A ukázalo se, že to je super, že to lidi rádi jsou tak jsem si docela baví vlastně je to příjemné to o čem mluvím. Jeden týden si udělám rozhovor s Ivanem Trojanem a druhý týden pojedu do brlohu v Chomutově. Takže pro mě je to Pestrý život a v prodloužení mládí nebo prodloužený Gympl ne život, tak je plný zážitků různých. A s těmi nám to sluší lidi, co za to rádi, takže to Proč proč bych to nedělal to samé s tím stopování. No tak já bych to řekne stopoval ve svých skoro 40 letech, ale takhle jsem úplně srandy. Nadhodil, že pojedu před 9 lety na olympiádu do Pekingu, protože jsem dřív stopoval hodně tady Robert čásenský, který je dneska mše
Minuta: 22
v MW reportérovi překvapivě řekl, tak jo. Tak si jeď Já jsem jel do čtenářského k úspěch tady bylo léto lidi v létě, co by četly, tak nejradši se čtou jako někdo nějaký blázen se vydává někam, kde neví, jestli projede a bůh ví, co se stane s r.o. U babičky a tak takže jsem se vrátil, jestli jsem že to fungovalo mě to bavilo, tak od té doby to dělám za každý druhý rok se přestanu dělat. Ale už chce jenom na čas s tím skončit. Myslíš, že s tím stopováním nebo s těmi byla? Asi nevím no. Projel jakoby saharu severoafrické a loni jsem projel vlastně celý svět v podstatě. Tak proč bych to nedělal a jsem za to placený. Docela mě to baví, protože si to Mládí něco poznám. Něco se naučím, lidi to rádi čtou stoupá mi jakoby hodnota v novinářské značky mého jména, není tam
Minuta: 23
jediné negativum. Až na to že samozřejmě někdy není ráda moje rodina za to, že dělám věci, který třeba nejsou úplně bezpečné, ale já doufám, že jsem s ním takový cvoka viděl věci, které by mě ohrožoval i na zdraví nebo na životě jsem trošku zmínila, že vlastně si nedávno vydal knížku 100 x 100. V 8
Minuta: 24
že jsem nechtěl chodit ty čtenář reportér. A protože vlastně od jiné cestě, když to strašný množství věcí v reportérovi tři měsíce po sobě na 12
Minuta: 25
alkoholu v jakých případech třeba drogách, proč jsem třeba měl pocit tam dát i tady ty jako tvoje věci. Sokol tom. Ještě to nějak Co je formovalo tyhle zážitky nebo No tak jako holka chce, to je jasný. Tak to by jsem ho stopovali často, tak to volání. Tak když tam nedal A u těch drogách. Tak zaprvé já Nejsem typ, který by něco jakoby Tail jako Dnešní době Takže normálně jako lidi se nestydí za to, že měli dejme tomu nějaké bouřlivější období něco takového a zadruhé. Opravdu si myslím, že nejlepší výlet mého života byl drogový a ne stopařský je to nejkrásnější, co jsem v životě zažil a to nejhezčí. Cesta byla na lysohlávkách, kdy jsem se při fetoval lysohlávkami a zažil jsem takový čtyři hodiny, které byly lepší než 3 měsíční Cesta kolem světa, tak jako je to pravda, tak proč bych to tam jako nenapsal, to jsou
Minuta: 26
nějaké maso a negativními reakcemi na tohle vyloženě vůbec já právě možná díky té povaze to mám hrozně dobrý už ten A to já zase nemám skoro žádný kritiky, jako já se nesetkal skoro nikdy s negativními reakcemi mě mají snář hrozně rádi. Bohužel to nejsou třicetiletý nebo zaslat i holky a často bývají třiašedesátiletý dámy, ale sama to já mám hrozně dobrý češtinář a Já totiž nepíšu nějak extra konfliktní věci, takže se dnes Vstáváte vchodě chodí hrozně příjemné reakce překvapila, protože já promiň, že jsem zvyklý. Na to, že by někdo mi nadával a Nestalo se to nestává fakt nikdy. Jo jo, já vím, já jsem se jenom ptal, víš. Protože samozřejmě jako taky mám pocit, že jako násilím co skrývat a jak otevřeno jsi už se docela nosí, ale tak jako zase na druhou stranu. Mám pocit, že by možná některý lidi docela špatně stávají, že ty už spíš mi to koupil, tak si koupil, protože mě zná a je na to jakoby zvyklý na tenhle ten můj styl a to,
Minuta: 27
že jsi ze všeho dělám trošku srandu a že jsem typ, který sice hodně rád, chodí sám sebe dělám z tebe klidně debila jakoby, ale to takový sympatický já nechápu lidi, kteří si to neuvědomil, že shodit sám sebe je vlastně je to nejlepší, co může udělat, protože ti to pomůže výsledku hrozně nejhorší, co můžeš udělat je Frajeři a dělat ze sebe nějaké mistr světa. Co ti jako ve výsledku neskutečně ublíží, Ádě ze sebe debila. Je strašně sympatický a Hra doporučuji všem dát sebe. Co není zde byli vlastně to trošku zaujalo si vlastně přišlo, že jste si měl hrozně ambiciózní cíl o to celou stopa s tou cestou dělat asi zase messani původně, já jsem v tom takový člověk, který se moc nepřipravuje, a který Já jsem velký optimista. Jo jo, tak ale taky jsem byl jsem doteď kleští. Protože opravdu mám doma docela malé děti moje partnerka není extra velká fanouška těch mi Fanynka těhle těch na expedici, takže jsem
Minuta: 28
i tlačený k tomu, abych takovéhle cesty dělal, co možná nejrychleji. Tady jsem opravdu původně lhal sám sobě a lhal jsem ti své rodině, že se to dá stihnout třeba za těch 70 dnů, což se nedalo. Já jsem projel 35 tisíc km tím s topem a to i za mě má, kde jsou takový auta a takový silnice, kde opravdu při vší snaze newivy, než extra velkou rychlost, takže By to možná bylo 70 dnů, ale ve městě pusu a já hodně víc z nich potom chcípl jako tak maratonský běžec, ale jak se třeba vyrovnával s tím, že vlastně jako ty, máš tam nějaký plán samice hozená Alena družstva nakupuješ asi způsobem. To je úplně jako mimo tvojí kontroluješ nebo ne úplně ale do s tou nemocí kontrolu. Jak daleko se dostaneš nebo tě zabiji. Ale fakt jsem to bylo 25 let. Takže jistou představu jak nad tím jestli to pojedu nebo nepojedu mám já
Minuta: 29
jsem třeba nepochyboval o tom, že jedna část první třetinu z cesty, přesto Rusko zvládnul s prstem v nose. Ty jsi taky stalo, ale přece jenom trošku nervy máš, protože já jsem si pořídil samozřejmě letenku dopředu, která se těžko přebookovat a přitom jsou docela řídké lety vlastně z Ruska a do Ameriky, tak já jsem věděl, že na to přejetí Ruská mám pět týdnů a ono to 12 a půl tisíce kilometrů. Takže abych neměl fakt nervy. Tak jsem udělal to, co už jsem udělal kdysi cestou do Pekingu, že jsem první dva dny to rozjel neslyšně způsobem takovými Mistrovství světa ve stopu jo. A udělal jsem to samé před těma devíti lety, že jsem vystartoval brzo ráno z Prahy a druhý den večer jsem byl v Kyjevě, což dělá takový pocit jistoty zaprvé, přejedeš to vlastně nejnutnější pasáž, přijedeš strašně rychle a kdy ti dá strašnou. Víš co, protože se zbavil do 1000 km šestiny cesty za dva dny
Minuta: 30
a pak teda s volným vždycky ale ty Matěj si pomáhám. Kdybyste někdy jel to udělám stejně, že první dva dny se totálně vyšťavený, protože to odeslat se za dva dny do Kyjeva, to znamená vyrazit fakt v šest ráno a jenom stopovat až do 10
Minuta: 31
jsem to měl pocit na hranicích, ale ještě s Kanadou, že to nedám, protože jak jsem byl zvyklý na to, jak mi zastavovali brusku všichni, tak najednou jsem byl na hranicích Kanady ruské Kanady s aljaškou. Bylo mi strašně blbě. Z jakého důvodu důvodu toho, tak je tady docela jsem se zachoval jako naprostý Nováček a stalo se mi to, že jsem přelétl přes celý den, že jsem vlastně celý Tallest petropavlovsk-kamčatskij enkoridž na Aljašce. A tím jsem viděl ten jeden navíc tam jakoby ten časový. Tak já jsem vystartoval v 10
Minuta: 32
na Aljašce a místo abych šel lehnout. Tak jsem dal celý jsou tu sobotu prožíval aktivně. A kupoval jsem a všechno a vykecává jsem se s lidmi a prohlížel jsem si Aljašku, ale jen jsem si vzrůšo uvědomil, že máme sebou 40denní den 40 hodinový den, pardon. A prádlo dobrý to myslím jednou udělal blbě, potom to nikomu nedoporučuji takhle jakoby užít dne navíc. Člověk by si měl jít lehnout, když je šest ráno, takže nervy bylo blbě. A do toho zvykli na to, že mi do hodiny někdo vždycky zastaví a najednou jsem na té hadice, ale ještě Kanada do třeba v 7
Minuta: 33
jinou akci, jak jsem prošel pěšky skoro celou kanadu jsem si spočítal, že když tak a vyrazím a udělám 100 kilometrů denně pěšky. Tak jdu dolů, tak jsem říkal, když mě nezastaví tak do tří hodin už už tu chvíli jsem chodil a pomalu ještě jakoby jsem si dal třeba rychlost čtyři kilometry. Tak já s rychlým začnu chodit a opravdu když jsme se nedá schovat, tak dělám tu hru, jak jsem diagonálně prošel třičtvrtě Kanady a dojdu do edmontonu a budu mít ten dáš ty jsi tam pěší cestu do jednoty a pak zase jeli teda auto stavět, takže jsem rezignoval na svůj nový plán, jak přejít pěšky kanadu a jel jsem no, ale tak jsem řekl to jiný topování, už se stopuje v Kanadě nebo v Americe na druhou stranu, pak ty auta jsou mnohem lepší a rychlejší. Takže ono se to jakoby vyrovná hořelo horší vlastně jedeš kolik najedete Střední Ameriky, kde zaprvé jsou ty auta pomalejší mnohem. Za druhé to začíná mnohem horší klima, co to
Minuta: 34
nebylo těžké, protože najednou bylo 40 stupňů. Vím jako minimum spíš 45 strašlivá vlhkost. Já jsem často jel prostě na korbě nějakého auta na špinavý korbě a ono to vypadá zpočátku jako romantika. A když člověk sedí na pátek korbě auta, který r30 Tak mu to vždycky nepřipadá. No i z toho důvodu, že je to 30. Protože ty vlastně spěchá, že jsi slíbil doma, že se vrátíš tedy. A tehdy jsem byl stojí redakci a ne. No vidíš, jak ti to krutě nevychází. Já jsem tak musel přebookovat ten let zpátky a myslel jsem nakonec mi to zabralo prostě skoro 80. My bychom 78 nebo 79 tam do toho časového limitu, který měl původně v plánu jsem se nevešel si ho třeba hned po tom, že potřebuješ trošku čas na rozmyšlenou s tebou vůbec dobrý nápad. Já jsem strašně vyřízený ještě strašlivý vyřízený, protože Pro mě si představ, že jedeš 250 autem a každému vyprávět svůj příběh rukama nohama španělsky. Neumím
Minuta: 35
skoro vůbec mě se neproleží než skoro. Já jsem si trošku udělal často roztok na to, aby se zastavil se na 12. Dny a když to bylo u bajkalu nádherně a nebo potom v tom agado nebo na kamčatce to byla pro mě taková fakt Oáza to bude pro mě je to o tom. Výlet, jak říkám s prstem v nose, jenže potom když jsem zjistil někde v tom Mexiku, třeba, že nemám vůbec čas, tak jsem musel se vykašlat a nepůjdu na toho ty pauzy jsem si nedělal. Já jsem si třeba pak řekl Na krásném místě. Já nevím, kde je to v Ekvádoru jsem si řekl, tak vstanu v sedm, dám si čas do 8
Minuta: 36
a ještě mě vezl zapni. No tak jenom do půl šesté, protože taková družstva za tmy je dost těžké, protože to je opravdu tma jako v pytli mě dobrý, tak někdo by tě ještě mohli jakoby přejet ani to není úplně bezpečné, že na těch zemích jakoby po setmění stát někde mezi městy. Tady to už jsem toho tolik neviděl. Takže člověk se tolik neotáčí vlastně do toho to počasí, já jsem rychle přišlo ze dvou extrém extrému do extrému. Já jsem zažil třeba tři týdny v obrovském tropickém vedru a pak jsem hrozně rychle se dostal do zimy v tom peru na jednu. Ono to nebyla až taková zima, ale já jsem byl na pobřeží Pacifiku. A ten vítr 39 stupňů, tak ten vítr je takový nepříjemné jako strejda, já jsem samozřejmě byl vybaven i na polární výpravě, právě nevím nejspíš na tropickou výpravu. To jsem neměl žádnou prvků s tebou, tak to nech profoukne a pak jede nakonec do Argentiny přes Andy stane se do sněhu na v černém týdně. Věruš
Minuta: 37
potom čím dál tím větší zima a dole v patagonii je v srpnu mínus pět minut šest noci mě v deset, což je pro takové nepříjemné, takže jí tohle tě vyčerpá tyhlety extrémně toho počasí, takže vlastně pořád jenom jedeš, to je neuvěřitelné, co umí představit, že ty celý. Nějakých autech a potom jsem se vrátil domů a když Měsíc jsem psal tu knížku. Což já jsem zvyklý psát za posledních 26 let v kolik ale když jsem unavený hodně. Ten je to nejde jsem měl takový bloky, že třeba mě nechala napsat ani věta, některé dny jsem třeba nenapsal to ne vůbec nic já Jinak vůbec neznám a jsem takový části grafu má tady s jednou a napíšu ti asi článek nějaký nebo úvahu nebo velký status na Facebooku během pár minut a tady to najednou. Neměla jsem bloky obrovský, pak jsem se dostal do deprese, která trvala.
Minuta: 38
Já nevím tak bezcitný člověk, ale tady jsem je měl depresi pracovat a čtyři měsíce. Když jsem opravdu nenáviděl sám sebe. Nabízel jsem světa, chtěl jsem jenom spát, tak ho sem velkou daně za ten výlet, ale jako že jsem přemýšlel, co bys to stálo za to nebo nestál. Nestálo za to i z praktických důvodů, protože jsem na tom viděl nějaký prachy, že jo. To je. Dal jsem tři a půl tisíce těch knížek. Udělal jsem si několik nezapomenutelných vystoupení s Davidem a pak jsou což zaprvé můj kámoš dodrží. Myslím, že jsme nakonec ty vystoupení uměli udělat, že byly hezký od hrál na kytaru a zpíval. Já jsem do toho vyprávěla promítal byly takové ne takový nezvyklý fotbal spousta srandy pro mě nejcennější. Samozřejmě, že jsem byl s tím bagrem Baumaxu, protože on je originální inteligentní skvělý umělec, takže je desetkrát s tím strávit celý den je perfektní zážitek a já jsem
Minuta: 39
hrdý na to, že jsem mu takhle mohl být nablízku a že jsme jakoby kamarádi, protože mi připadá jako že jeden z nejoriginálnějších třeba v současném českém umění, to změklo vůbec rád, ale já ti už tady tady akce s kaviárem. Listování. Ty jsi ty objížděl se prohlubuje každou takovou akci, ale začalo to tak, že by jsme se kdysi sebrali a Projeli jsme na kole republiku s tím, že on každý večer na koncert, takže z mého pohledu šlo jenom o to ujet 70 kw denně, ale fascinující byl jeho výkon, protože on prý jsme se ani kilometrech vyklepal ruce prsty a galakoncert, takže to má k cyklotour. To je tam budete zítra 14 dní spolu a tak hrozně hezký a jaké jsou občas zajdeme do hospody tak Začalo to před tím, že jsem byl jeho velký fanoušek zítra před 13
Minuta: 40
jsem se vždycky zamiloval, tak to pokračovalo tu druhou asi nejslavnější deskou buranissimo Forte a prostě to byl pro mě obrovský zjev najednou pro mě to bylo to nejlepší v té době české muziky a dodnes je pro mě za fakta. I když od Lidlu, tak jsme kámoši, tak je to pro mě naprosto originální svérázných žije v české muziky vydává v dubnu desku. A jestli to bude skvělý, on se obklopuje fantastickým a jazzový muzikant a bubnem Bady Zbořil zpívat tam s ním bude Jana Kirschner. Takže ne, že je to prdel velká ne, že je to nejradikálnější český textař, ale ještě to má obrovskou hudební hodnotu lituji lidi, který vlastně se stavím nesetkali posluchačsky aspoň i když samozřejmě to typ, který v
Minuta: 41
na druhou stranu vás všechny pošle do prdele a někomu zdá zápěstí, tak to stojí za to riskovat. Rozumím, že jsem byla jenom koncertě a bylo to takové napůl jako Stand Up Comedy skoro o neštěstí, protože dostaneš ten koncert ani není, že jo, tak tady nemá náladu hrát ne? Zpívat nebo se spolu se Sebere a vypadne jako jo, tak to je risk, které patří. Kde je nium ax2 moci Genius jeden největších géniů současné hudby Český projekt a jsem měl a to je to Listování, tak tam už mě našli sami. To měl oslovil Lukáš Hejlík, který vždycky Hledá nějakou knížku, kterou by scénicky převedl na divadelní jeviště a klid byl znovu úžasný zážitek. Tentokrát jsem projel dokonce 50 míst s Lukášem. A tak je to boží, protože zase vyděláš, protože máš nějaké prachy z každé představení, takže doma soutoku
Minuta: 42
smířlivější tvém akcím a poznáš republiku pozná, že divadla v té republice Lukáš Hejlík herec, ale také Gourmet, takže poznáš spoustu zajímavých výborné hospod. Takže pro mě to byl neuvěřitelně krásný listopad. Tady to když jsme hráli skoro denně 2 představení, ve kterých jsme jakoby scénický na různých stránkách začnou vtipný předvedli tu knížku, co má nádherné, já už asi ještě jsi napsal, tak se na ně vybírat nějaké peníze a na hithitu vlastně od lidí. Bylo to jenom o tom. Zjistěte se to lidi mají zájem, potřeboval se prostě trošku. Jako finančně pomoct s tím nebo zavolej nebo jako marketing čistě jako bychom, potřebovali jsme protože to Tedy reportér vlastně a bylo to pro něj obrovské riziko. Měj se na tom nakonec neprodělá kalhoty,
Minuta: 43
jo. Takže ty peníze a se zdá moc peněz. Byl to obrovský úspěch jsem chtěl, ale člověk musí to brát trošku s rezervou, protože něco zaplatit a jede to fakt spoustu peněz dát a na ty ceny na ty dárky a tak, ale nakonec dejme tomu, že jsem si nechal vůbec nezasloužím. Takže třeba já nevím, ať Airport to nakonec bylo třeba 80000 na tu knihu. Marcelo se strašně hodní zaplatí se z toho grafik třeba v 6
Minuta: 44
smlouvu a já to možná takový až moc drsný, ale já bych nešel do něčeho, co by pro mě nebylo rentabilní. Takže já jsem neriskoval vůbec nic. A tady jsou strašně hodný reportérovi, takže přijdu jsem chtěl takovou smlouvu, že mám jistý procenta z každé prodané knihy. Neměl jsem si pro dělat na každé prodané knížce viděl a několika 43 Kč je 50 Kč za vodou. Pro mě to bylo pro mě to bylo extrémně, jako že si myslím. že možná až mě tady půjdu až moc No že koberec pro tebe celou dobu riskoval že nakonec na tom zahučí ale já jsem věděla že s každou prodanou knížku naskakuje na účet několik desítek korun je dobrá nebo co vůbec asi není víš a jakým způsobem pro autory jak moc jako v lešení takový letničky můžou být já jsem že to můžu dát vážně protože mi to jsou prý nováčci furt
Minuta: 45
tady video první knížku a já jsem poprvé podepisovat novou smlouvu a jak říkám já jsem byl asi moc sebevědomí je drsný takže jsem si ho nic oni byli moc hodný a měkký že si vytvářel vytvořil fakt smůlu která byla pro mě extrémně výhodná v rámci českých autorů knih Ok ale nakonec něco za říct že takhle jsem viděl reportér magazín v létě Já jsem došel z pekla to čas Takže jenom to zakončí mám takových pár otázek na které se ptám o hodně lidí tady v rozhovorech Se řekne slovo úspěšný jako první napadne člověk, který dělá to co bavilo. Ty se těší do své práce, a který je zároveň s tím zajistí takovým stylem, aby se nemusel bát o o to, že nebude mít co jíst, nebo kde bydlet nebo kam cestovat. To
Minuta: 46
je člověk, který je úspěšný nevím, no tak úspěšný úspěšný. Když jsem byl na chvilku. Otevři v Maxovi. Tak to je člověk do jisté míry úspěšný, jenom teda by to ještě chtělo trošku větší jistotu materiální finanční je to jsem se na něj jeho životním stylem. Asi to není člověk nedokázal šetřit a hned dokázal nějak racionálně přemýšlet o financích a z toho důvodu ještě nemá tuhle tu jistotu, že by věděl, že vždycky bude mít. Pro své děti pro svoji rodinu Alena. Třeba, jaký větší cestování Sám víš co, protože přesně jako trošku subjektivní pro každý to znamená trošku něco jiného, takže mě zajímalo, jak třeba o tom přemýšlím, že úspěšný nejsou lidi, které jsou extrémně bohatý a zároveň
Minuta: 47
mají z toho nervy. To je prostě pro mě je tohle to tragédie, když někdo má sice obrovské peníze, ale zároveň a ty peníze nervuju a stane se do jisté míry jejich otrokem. Já bych nechtěl být s tebou a ty opravdu ne někdo nabízel, jestli já bych nechtěl pro sebe nebo pro naši rodinu, jako asi by jsi jí vzal, ale většinou většinou z těch peněz bych okamžitě jako někam přijet rozdělil nekouřím a já bych poslal to s ním nechceme. Limity v penězích a padá to nějaká věc, kterou si z poslední doby koupil já pro radost. Já jsem ve Velkých No přece desky nebo jsou nové. Takže samozřejmě občas musím být doma přetrženou, že to stojí nějaké peníze, ale Pokouším se koupit si každý měsíc tři čtyři gramofonové desky. To
Minuta: 48
je takový má jakoby potěšení. Takže za to pravidelně docela dost po práci, to je Tomáši. Pokud Třeba se lidi budou chtít tak dozvědět víc o tobě nebo ti někdo sledovat nebo něco co děláš. A tím že stojí to pětikilo ročně a myslím, že to stojí za to zapnu ty peníze samozřejmě, když budu chtít vědět víc a něco osobního, tak asi nepřijde. Jasně přidej na Facebooku se dozvědět všechno na sezení, třeba ještě jednou někam jsem z tebe pojedu a tím pádem možná ještě jednou tu knížku udělám a tím pádem možná ještě jednou se projedu. Viset Baumaxu a nebo s tím víkem, tak už to zjisti na tom Facebooku, když tak jenom reportérovi, jak říkám není lepší Dárek pro někoho, koho máte rádi, než já to pětikilo za předplatné Českýho tlustého hezkého časáku super. Díky moc. Vašek by
Minuta: 49
se Tomášovi, který poděkoval item úplně na Facebooku. Můžete dát vědět změna emailu Dan zavináč protiproudu.cz. Já mu to dám určitě vědět a pokud si myslíte, že by to někoho zajímalo, pošlete mu to, já si myslím, že ty myšlenky a ty mi to když se bavíme, my tady pomohli spoustě lidem podle mě spoustu lidem vyprostil z dělat ze sebe trochu i zde byli a to mám jít s ním vážně. Takže čím více lidí se to dostane, tak ti určitě líp. Už máte nějaké připomínky námitky zpětnou vazbu návrhy na hosty, nebo cokoliv, dejte vědět v němčině na tom emailu. Dan zavináč protiproudu.cz trávy. Na Facebooku nebo v komentářích a pokud vás zajímá ty ty věci, které jsme zmiňovali s Tomášem zmiňoval spoustu má jen spoustu lidí, které ovlivnily všechno najdete na webu protiproudu.cz a já se budu těšit u další epizody. Díky.

Předchozí video

Rozhovor s Pavlem Moricem - Proti Proudu

Další video

4. nahrávka Babiše. Přiznání k Čapímu hnízdu