Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Martin Černohorský o svobodné firmě a naplnění vnitřního já

Martin Černohorský působil jako CEO, nebo umožňovač, jak zněla jeho pozice, ve svobodné firmě Etnetera. Byl i vrcholným sportovcem. Pak se něco změnilo, Nyní je Martin aktivní součástí projektů Putování Saharou a Janovická louka.

Martin byl velmi úspěšný manažerem a později i podnikatelem. Po mnoha letech života, ve kterém se snažil změnit svět, zasáhla Martina krize. Najednou se mu rozpadli veškeré své životní hodnoty a byl nucen se vydat na cestu k poznání sebesama. Nyní provází lidi Saharskou pouští, kde se snaží navést lidi k tomu, aby poznali a našli smysl života. Je průvodcem a majitelem Janovické louky, která propojuje lidi s nedotčenou přírodou a umožňuje hledání skutečných vnitřních hodnot.

V rozhovoru se dozvíte: Jak se dostal na vrcholní manažerskou pozici? Co je vlastně svobodná firma a jak funguje? Je koncept svobodné firmy ten ideální? Proč odešel z vrcholného managementu? Jak se dostal k poutím Saharou? Odkud přichází vize? Proč trávit více času v přírodě?

Automatický transcript

Minuta: 0
Vážení posluchači Podcast Proti Proudu vítejte u dalšího dílu na začátek. Díky moc všem, kteří dorazili na živé nahrávání s tou Královou a Honzo lukačovičem, bylo to výborné a právě záznam rozhovoru s Janem lukačovičem si budete moci poslechnout příštím díle. Díky všem, kteří reagovali na můj nabídku práce už. Prosím nepište lidí se přihlásilo opravdu hrozně moc a jsem rád, že mezi vámi posluchači jsou takové schopní lidé. Každopádně k dnešnímu rozhovoru mým dnešním hostem je Martin Černohorský Martin Černohorský je bývalý vrcholový manažer. Byl jsi u skupiny etnetera, kde měl vlastně pozici umožňovat, protože jestli to nevyjde a trajes jedna z těch průkopníků konceptu svobodné firmy v České republice. Což znamená, že vlastně lidé ve firmě si o spoustě věcech rozhodují sami, ať už je to s tím budou pracovat. Na čem budou pracovat nebo kolik budu dostávat peněz. Martin je mimochodem i vrcholový sportovec. Byl to takový ten člověk, který potřeboval zdolávat vrcholy potřeboval být nejlepší ve spoustě věcech. Jenže pak jak to možná často bývá mu. To
Minuta: 1
ti případech, slyšeli se něco stalo a Martinovi to přestal dávat smysl opustil etheru, kompletně změnil svůj život našel něco hodně zajímavého na Sahaře a dnes o sobě tvrdí, že je hlavní šťastný otec čtyř dětí Leader průvodce a podporovatel lidí na cestě životem a trvalé aktivní hledač nových způsobu soužití v rodině firmě a společnosti. Já si myslím, že tenhle rozhovor s Martinem Vás přivede na spoustu zajímavých myšlenek mě rozhodně ukázal spoustu zajímavých obzor. Ukázalo mi trošku odlišný pohled na život ze začátku se bavíme hodně o konceptu svobodné firmy, co to vlastně znamená, jak toho docílit, aby se lidem pracovala ve firmě dobře. Pak se ale přesuneme k tomu, co jsem vlastně Martinovi stalo. Jak že je teď? A co mu dávat dneska smysl, broučku prvouku v Podkrkonoší a nazval to Janovic k.o. Loukou. A co tam vlastně na té holce dělá, kde našel to své osobní štěstí a svoji novou vizi. Martin je ohromně inspirativní člověk, který rozvody moc nedává. A já si myslím, že o tomto díle Proti Proudu bude ještě hodně slyšet. Já doufám, že z něj budete tak našim jako já. Pojďme
Minuta: 2
na to, tak Martine. Díky moc, že si přál tady má pozvání do Podcast Proti Proudu. Děkuji. Ahoj. Ahoj, já mám několik takových velkých možná nosné téma, které jsem s tebou chtěl probrat. Napadlo mě začít u tématu svobodné firmy to že ty se tomu vlastně furt věnuješ. Dřív jsi byl s neteří, což je vlastně jedna firma, která mám pocit, že brána takový jako Průkopník trošku těch svobodných jenom v Čechách nebo nějaká firma, která možná ve své době ukazoval směr, jak se to vůbec může dát dělat. Napadlo mě začít to trošku tím, jak ty jsi vlastně dostal do a ne ta cesta a tady tu pozici je to byla náhoda vlastně spolužák z gymnázia Vaška bittnera Martina holečka, což jsou majoritní vlastník mě s nimi seznámil, že řeší nějaký tenkrát. Bylo to v období do té bubliny, kdy. Běhali
Minuta: 3
ty americký investory a chtěli taky koupit teď netrvá jsem v tu dobu pracovat v jiné it firmě budu tak jako sešli v Smíchově ve smíchovském Pivovaře. Na pivo a vlastně jsme takovou večer pokecali a vzniklo z toho, že já odejdu sedmi, kde jsem a a přišel bych jim nás to začalo hrozně bavit spolu, akorát jsme ještě jako ladili ladili, protože kluci v tu dobu hledali obchodního ředitele a já už jsem věděl, že chci jakobec firmu, protože mě do té doby všichni šéfové hrozně štvalo a měl jsem pocit, že to dělají blbě, takže a já nejsem úplně ten typ, který chce pro nadávat, že ho takže jsem jako hledal tu výzvu toho kde se stát ředitelem a nakonec se nám to podařilo s Vaškem a s Martinem jako domluvit a vlastně jsme společně prostě 15 let, pak budovali budovali jet na ten Proč si myslíš, že si vybrali třeba zrovna tebe a tak to je otázka na děs to fakt nedokážu. Mám pocit, že je otázka na ně. Každopádně mám pocit, že nás to jako nebo mě to určitě bavila. Podle mě i nás jako celých 15 let, pak prostě přišla situace. Kdy
Minuta: 4
já jsem začal mít pocit, že moje cesta začíná v týdnu di, ale ale je to jako pro mě, přestože se teď už jako s kluky s ostatními majitelem moc nevídáme, tak pro mě jsou to jako vnitřní celoživotní přátelé, protože prostě jsme spolu. Jako zažili nádherný prostě nádherný roky, který jsme vlastně dělali, co nás baví a kluci to jsem se dělají všichni ještě furt dál. Předpokládám, ale Moje cesta už teď jako vede jinudy. No ale A jak ty ses vůbec třeba osobně dostal květin konceptu svobodné firmy a vůbec tě myšlenkám, že že ty firmy by nemuseli fungovat. Tak jaké možná většina lidí zná, že jsou někde nějaký šéfové. Co říkají lidem pod sebou, co mají dělat už byl úplně přišel Tomáš Hajzler a volala říká helejte. Já vás tak jako zvenku, kouká mě připadá, že vy tak jako jste taková ko svobodomyslná firma. Já bych se za vámi chtěl zastavit a do
Minuta: 5
toho Martin holečko přitáhl knížku od jsem od Semler Podivín, že prostě někde to dost a v kontaktu tyhle dvě jako linie se sešli dohromady. Já jsem přečetl knížku od jsem říkal jsem. Jo a přišla Tomáš Hajzler dvě hodiny jsme si povídali a já jsem mu říkal jako jak to dělám a on říká no, vždyť vy jste svobodná forma. Já říkám fakt Tak jo a vlastně v tu chvíli, kdy nám řekl, že tahle filozofie funguje a nějaká má nějaký prachy. My jsme zjistili, že mi to takhle jako děláme podle selského rozumu od začátku. Akorát jsme s tím pak začali zabývat jakoby víc víc jako metodicky a profesionálně předtím to bylo tak jenom prostě Hele, takhle to cítím a jakože v takové firmě chcem žít. My jsme to vždycky měli, takže nebo já to měl vždycky, takže když už v té práci trávím tolik času, tak bych chtěl, aby mi tam jako bylo prima a když to prostředí chci mít pro sebe příjemné. No tak logicky, jako by mělo mohlo být příjemné i pro některé jiné lidi, takže nám to řekl Tomáš, že jsme slovo firma, pak jsme se jako do Lyže vlastně to budeme pokračovat
Minuta: 6
víc metodický začneme o tom mluvit začneme prostě psát o tom, co se nám daří. Co ne, ať ti mám pocit, že vznikla vlastně ta část toho, že jsme začít být vidět jako nějaký propagátora jenom A to rovnou v tomhle tom principu. No měl už nějaký ten den, co třeba nějaké takovéhle věci dělat v té předchozí zaměstnání nebo jako Přišel jsem na to nikde trošku jinde. Jo? Já moc nejsem tyhle tendenci mě jako celý život vlastně, že já jsem takový jako ne úplně dobře říditelný zaškatulkování člověk jako dalo se to u mě i v průběhu vzdělávání, kdy jsem prostě jako nebyl ochotný škole být a prostě jsem s ní odešel a nebyl jsem a šel jsem pracoval, takže já to mám nějak jako v genu tu svobodu, že potřebuji jako cejtit tom prostředí, v kterém tvořím vlastně jako svobodně a dobře, takže mě přijde, že spíš spíše to jako životní styl než ne, že bych to někde potkal a naučil se. No právě možná prostě možná spoustu lidí, co to poslouchá, třeba nevědí, co to je soubor. Firma, jak by jsme to mohli jako
Minuta: 7
popsat nebo nebo ukázat i nějaké rozdíly, co se svobodné firmách dělá ten jako. Základ je v tom, že existují vlastně takový jako dvě části toho. Podle čeho se ta firma řídí jedna z toho je samozřejmě. Jaká přirozená hierarchie, která prostě té firmě a to je teď můj názor. Teď v době, kdy jsem byla jako svobodnou francem potah, je tam vlastně navíc a Bylo by nejlepší jako úplně rozpustit. Dneska mám pocit, že vlastně jako ve vztazích přirozeně nějaká hierarchie existuje, že prostě já mám svého otce a ten mámu a ty mě přivedli na svět, takže jsem jako menší než oni. Prostě v tu dobu kdy teď tady Žiji. A že v té firmě je to stejné, někdo jí založil, někdo jí vede. Někdo bere jako větší díl odpovědnosti a že to je ta jedna část, ale pak jako druhá část, kdy jsme vlastně jako všichni lidi, kteří nějakého chceme tvořit a pro mě ten třeba jako hlavní princip vychází z toho, že já věřím, že lidi jsou v podstatě. Dobrý, že stavíme ve firmách
Minuta: 8
procesy pro tě jako třeba tři procenta lidi, který to chtějí o schoulit. A to je ten základní koncept, že když si řekneme Ok počítám a že existují lidé i ve firmě, který chtějí svojí práci, jako šulin jsou líné nechtějí udělat nebaví je vlastně v jsou na místě. Tak ten ve snech tě jak to jsou nějaké 3% A my budeme brát, že to jsou nějaké přirozené ztráty, který v tý firmě vlastně jako vznikají, ale pak můžeme celý ten systém toho jak to firma funguje pro jakoby připravit pro těch 97 procent lidí, který chtějí. No a tím pádem se celý ten výkon z firmy. Je to celé pobývání v něm. A ta radost z práce na pěkně změní zná, ten systém není restriktivní, ale je podporující jako jako bezpečný pro to dělat chyby bezpečný proto inovovat jako jeden z hlavních rozdílů, které Já vidím dlouhodobě je, že pro mě takový to jako inovační bagety inovační rozpočty všechno tohle je tak ho vůbec nedává smysl. Protože mám pocit, že ve většině firmách jako Kde to prostřední není bezpečný
Minuta: 9
se děje to že ty lidi ve firmě pracuji a inovace dělají doma, ale už jako nevracej do firmy a firma pak jen vestu jako miliony a miliardy do toho, aby rozjela jenom asi když to když řeknu. Jasně je ok dělat chyby je ok. Zkoumat je ok hledat, jestli moje práce je tohle nebo támhleto je ok. Vzít si zodpovědnost za to jako mrakem projektu chci dělat nemusí to nutně nařizovat firma, tak vlastně jako se úplně změnil všechno s tou svobodou, ale přichází ta druhá část a to je to jako konkrétní zodpovědnost těch jednotlivých lidí, co znamená pro mě to nese to, že každý v té firmě hledáme a máme nějakou část jasně dané zodpovědnosti. Já jsem primárně sami za sebe ten nejjednodušší příklad byl třeba pro mě jako na schvalování dovolených. Byli jsme zrušili schvalování dovolené a řekli jsme, jestli to lidi schvaluji mezi sebou, že není vůbec žádný důvod, aby ho schvaloval šéf, protože ten čaj a stejně jako tu práci za toho člověka neudělá. Takže mi řekni důvod mu schvalovat. Dovolenou. No takže když předává to je před
Minuta: 10
odchodem na dovolenou v práci svému kolegovi a on jí musí dělat za vás a když mu ji předá tak blbě, tak on bude 14 dní prostě v totálním pro sebe dělat práci za vás ještě musí stihnout svojí. Tak tomu z letiska odpovědnosti přistupujete úplně jinak, než kdy nějaký šéf prostě v kanclu vám podepíšeme musí. No a tím byste se oblékám, že tam takhle nechat ležet v práci odejít a to je vlastně ta odpovědnost, která v té Svobodě samovolně vzniká stejně tak v tom že prostě my jsme ze začátku dělat v té líbivé gestapo. Zrušili jsme manažerské parkovací místa. No, protože se prostě všichni potřeme do práce dostat stejně jako No, tak když prostě přijedu a jako Chci si přispat a přijedu později. No tak prostě se projdu a jako takovýhle drobnosti, které podle mě pak na vozy o důvěru mezi lidmi a navozuje u toho, že zároveň máme hierarchie jasně, ty jsi vše, když je potřeba rozhoduješ, ale zároveň furt jsme jako v kontaktu jako lidi, můžeme se potkávat jako. Lidi, kteří společně něco tvoří a
Minuta: 11
pak vzniká nějaká koně. Jaký druh inovace a chuti proto prostředí, v kterém jsem vlastně jako tvořit a vzniká vlastně obrovské množství jako samovolných inovací, které vlastně vůbec není potřeba podporovat, jenom potřeba jim dát nějaké hranice, aby se zase jenom furt nevěnoval občas taky vydělávaly peníze, ale to je pro mě to zásadní změna jako nárůst schopnosti rozhodovat sám za sebe a možnost říct, že se mi něco líbí a nelíbí a vědět, že s tím v té firmě někdo bude jako zabývat, že můj názor můj hlas v tom společenství, který vyživuje důležitý a že někoho zajímá tam zájem od lídrů se zajímat o to, co ty lidi vlastně chtějí nebo pocit, že mě někdy právě přátelé dřív, že jo. Vlastně tu jediná autorita vychází z toho statusu jako je. Tak takové fejky v práci Lidi,
Minuta: 12
kteří nevyhovuje, tak hledají jako jiný způsob jako. Ano pro mě autorita nevzniká bumážka nevzniká ani jako papírem za vzdělání a ničem jiném, přestože se občas jako mám pocit v některých částech jako našeho života snažíme, aby to tak bylo. No ale ta přirozená autorita jako Podle mě úplně něco jiného, ale myslím si, že ty svobodné firmy má nějaké omezení, co se týče velikosti, že že prostě musí být třeba nějaký malý nebo středně velký, protože mám pocit, že často tak bývá, že už že mám větší, tím tam těch procesu a těch restrikcí. A těch věcí máš víc, protože prostě asi nejblíž maticemi pocit, jako že šmejdy tisíce lidí, takže že musí jako tam nastavit jasné místečka jasný struktury a myslím si, že můžou ale zároveň jako vidím ve svém jako světě a vnímání toho, že by to mohlo být jinak spíš na úrovni nějakých Takových jako správních, tak máš v podstatě jedno, jestli mám jako 30. Středně velkých firem nebo jednu velkou, kterou
Minuta: 13
ale mám vnitřně řízenou jako s jasnými zodpovědnost. Máme nějakou přijde, že to je vlastně stojí stojí vždycky na té hlavy, že to hlavní omezení toho jsou ty jakoby nosní lídři a že těch moudrých králů prostě příliš moc není pro mě ten moudrý Král a někdo kdo vlastně má pocit, že potřebuje lidi kontrolovat, ale ale někdo kdo je schopný, tak jim to lidi jako dou rádi vlastně mám a taky nějaké věci a cesty, které jsou těm lidem jako blízké, takže já si myslím, že vlastně to jde udělat jako ve velké firmě. Problém je v tom, že ve spoustě jako velkých firem vlastní není jasné, kdo je tím králem, protože jsou kotované na burze, protože se u mnohé z nich vlastně neví, kdo ty firmy vlastní to znamená je tam jako nepřítomný ten ten vlastník. Což je pro mě prostě v té míře Čech Král a tím pádem není ke komu se vztahovat. Je to takový jako tady. Aspoň víme teda Jaký je prezident a premiéra, můžeme se ke mně jak stahovat. Si představíme, že vlastně by
Minuta: 14
tady byl nějaký systém, který řídí Tento stát, ale není tam ten konkrétní člověk, ke kterému můžu mít nějaký vztah, ať už jako pozitivní negativní nebo jak je to problém. A podle mě to je jakoby ten klíč toho kdy já jsem do toho svého principu, kde jsem měl pocit, že by bylo vlastně nejlepší tuhý a tak jako postupně zrušit byl jako nucený přidat tu moudrosti hierarchie, která podle mě prostě ve světě je důležitá, ať už v tom jako kdo v té firmě byl dřív, kdo jí založil, kdo jí vede. A že ta Svoboda bez té jako jakýsi přirozené hierarchie prostě taky Salko větší menší stromy prostě všude v přírodě tahy Archie. Takže ta moje snaha jako vlastně dostat ven z těch firem mám dneska pocit, že byla jako mylná, ale Ryba smrdí od hlavy ve Svobodných firmě, takže pro mě jakoby hlavním omezeným svobodných firem jsou majitelé lídři svobodných nevím, ale na 5. Možná ještě nějaké další věci, který se třeba myslel, že budou Vosy nefungovaly, protože ty možnosti, že
Minuta: 15
jo svobodných firem hrozně moc vím, že jsou vím, že jsou firmy kdysi lidi sami rozhoduji o platech. Vím, že jsou firmy, kde je často se to třeba ty jsou hodně taková jakou žhavé téma je že jo. Kde jako Nikde se to povede nikdy nespustí se to bolí trošku, když znovu je něco, co se vám třeba nosní neosvědčilo, jo, tak spousta věcí. My jsme vlastně ta hlavní hledání, které tenkrát mám pocit, že jsme řešili bylo, když tebe budovat svobodnou firmu, jak moc můžeme být svobodný v tom, aby některé týmy byly čistě restriktivně hierarchicky, jestli součástí Svobody není i to, že můžu chtít pracovat prostě jakoby jasně definovaných i proto, že pro některé lidi je to vlastně jako příjemné. Mají to rádi. To znamená jako je svobodný nutit lidem svobodu byla ta ta myšlenka, na kterou jako vlastně nemám úplně odpověď. Kromě toho někdo tu firmu vlastní. Takže ten rozhoduje, jaký má jako směr. Tam jako jsem odpověď nenašel, takže
Minuta: 16
jsme měli prostě týmy, kde kde mzdy veřejné byli a kde ne. Ale já jsem k tomu jako vždycky přistupoval. Tak ok chceme veřejný mzdy první, kdo je zveřejňuje management jako není možné. Jako budovat svobodnou firmu s tím, aby zaměstnanci byli Svobody a a a Management byl schovaný pro mě, tak jak já to vnímám. Takže ano, když chci dělat nějaký krok ke svobodě, tak ten litr dej jako vždycky první, protože jinak to dá nedává jako pro mě žádný smysl, kam sálu. Třeba až podařilo teda posunout, ale a teď mě napadá jenom aby jsme dali třeba příklady nějakým jako dalším lidem, kteří mají firmu a třeba by dostal jako nějaké tipy, co by mohlo být zajímavé zkusil městě, tak já jsem šest let pryč, takže už budu trochu tak jako Lovit v paměti, ale jakoby byly týmy, kde byly otevřeny mzdy byly týmy, kde lidi sami přijímali do týmu lidi a dokonce jako nastavovali s těmi lidmi v rámci nějakých hranic jakoby plát z toho člověka jo byly týmy. Kde si lidi sami rozdělovaly. Ne ne je samý plánovali obraty
Minuta: 17
sami rozhodovali, jaké projekty budou dělat a jaký ne a různě se to tak jako Michalo vlastně jsme jako jo vlastně klíč k tomu, aby ty lidi mohli žít v pravdě. A podle mě když jako lidi v jakémkoliv společně s tím můžou žít v pravdě, tak vlastně jako vždycky se k němu vztahu jako s láskou. No a když jako se stahují k společenství z láskou místo jenom jako výměnou typu, já dám práci ty dáš to, tak se děje u prostě věci, které normálně Není možné, aby sestavil jako prostě pro mě byly takové zážitky. Prostě u nás na parkovišti klienti sedící s nohama v bazénku prostě a stavějící jako web, takže prostě Copak takové věci, které se dějí vlastně úplně už nezávislé v té firmě a já jenom jako lídr jsem v posteli a to ještě jako Jako OK, že prostě tady jako korporátní Klient se dívka je zase kamano v bazénku. A s projekt jakém plánu jak ten projekt udělat jako co když prostě přijde nějaký m. Cheers corpora to řekne. Takhle se chovají Fantasia,
Minuta: 18
tak je celý vyhodíme, tak tyhlety strachy ve mně tam samozřejmě jako vždycky byly a byla to nějaká jako osobní odvaha o tom a jinak si myslím, že Kluci dneska budou. Jako za těch šest let jsem se ještě úplně někde jinde. Jak že to je otázka, spíš prostě dneska na na kluky, co tam zůstaly. No jasně, já vím, že ty jsi taky jako někde mluvil nebo psal o tom jako že firma má vlastně komunita nebo by měla fungovat jako komunitám, protože prostě jako lidi jsme historicky nebo nějak Jako evolučně zaměření na to, že ti v komunitách jak todle tebe možná funguje. A zítra přemýšlím jak jako vlastně moc by ty lidi měli být v těch komunitách, jestli přesně Jsou lidi, kterým vyhovuje přijít jako v 18
Minuta: 19
jako není pro každého, takže Dokonce se jako dívám na otázku ve svém životě a už to asi možná v tomhle životě nebudu chtít vyzkoušet, jaký by to jako bylo, kdybych chodil do té práce jako 8 až 16 a pak měl fakt jako čistou hlavu. Já vlastně to nikdy neodešel vešli já to jako nikdy nezažil, protože vždycky vlastně mi o to fér, když tam šel do nějaké firmy, tak mě na ní záleželo, já jsem to nikdy nedokázal odpojit jako moje srdce. Od té práce jsem nikdy neukázal odpojit. Podle mě není jako recept vlastně na to, jestli je tohle lepší nebo horší spíše to o tom, že každý si jakoby bereme na té cestě jako to co zrovna nás jako učí a ty svobodné firmy nás jako můžou učit prostě daleko rychlejší přijímat tu odpovědnost za svůj život a je jedno, jestli jako jí mám zrovna za projekt, neboj časem přijímám jako za rodinu a za děti nebo za to vůbec jako jak žiju a pohybuji se po tom městě po téhle planetě jak za Sázím. Sám ve svém životě se zdrojem a se
Minuta: 20
spotřebou se vším a tom si myslím, že jako super, že ve Svobodných firmách můžu vlastně zkoumat, jak to mám, ale pro dle mě budou jako já si myslím vždycky Exist. Ano obě varianty. A to že jsme jakoby to s komunitní tomu v podstatě jako. Věřím v podle mého názoru ty procesy a ty jestli chci stejně tu firmu neřídí, je to iluze, že jej ani ty manažeři tu firmu. Neříkej toho iluze moc jsi pro mě podle mě prostě tu firmu ve skutečnosti řídí jako emoce a pocity těch lidí a v tom uskupení. Tak tomu říkám a firma dřív to jako byla komunita nebo kmen, tak stejně jako z mýho zkoumání, který prostě kterým Pokračuji dál tu firmu ve skutečnosti řídí vlastně ta emocionální složka. Akorát není vidět, ani neumím a vždycky jako popsat. A dobře jí Jak jako chápat, proč vlastně to jsou pak takový ty otázky, proč se nám ve firmě děje. Tohle vlastně mi přece děláme všechno dobře ta Tak tohle se nám děje. Takže když
Minuta: 21
vezmeme všechny věci, které se nám dějí v té firmě. Tak to je podle mě to co ve skutečnosti tu firmu řídí a to je vlastně jakoby nějaký jako emocionální pole, který v té firmě vzniká, že každý z nás máme nějaký prostě emoce nějaké vědomí nějaký nevědomí a my ho jako vezmeme do té firmy nebo do té komunity a tam začne vznikat a širší moudrost, což je jakoby to společné vědomí té firmy, tak jako mám nějaký společný vědomí můžu, že jen lidstva, tak je společné vědomí firmy, na to se začne projevovat a začne být živý a pak si tě je to že se něco děje a my máme buď možnost jako To co se děje snažit zaškatulkovat do nějakých procesu a jako to zlomit a nebo pátrat po tom, proč se to děje. No ale tam už se dá pátrat, pak jako většinou jedině jakou vnitřní firmy a tím pádem uvnitř těch lidí v té firmě, kde jsou ty hranice té Svobody, což je to co se podle mě jako stalo mě já jsem jako narazil na své vnitřní. Hranice Svobody Proč je potřeba
Minuta: 22
být zkoumat vlastně svojí vnitřní svobodu, abych jako se mohl posunout bez celým to tématu dát tam jsem jako objevil, pak celý vesmír, o kterém jsem v té době kdy jsem řídil etnetera nic nevěděl, kde celý vesmír, který je spojený s psychologii s emocemi a se spiritualitou z šamanismem se všemi těmi věcmi, které nejsou na první pohled vidět a tam se pak jako dostáváme do úplně jiných témat a věcí, ale zároveň do úplně jiných způsobů řešení problémů ve firmě, které můžou v podstatě být zadarmo, ale vyžaduji jako vnitřní osobní odvahu jako těch jednotlivců, který ty věci řeší. Proč se nám tohle děje a tam mám pocit, že teprve se jako dotýkáme z komunity vlastně a tam kde budeme ochotný se. Dívat jako sami do sebe do našich vlastních nastavení toho jak mi vnímáme život, tak pak vlastně začneme teprv pracovat jako komunita v těle to třeba ti team building i ten termín. Víš jak jsem říkal i offline a dělali Jasně,
Minuta: 23
jako by pro mě to bylo vždycky já jsem vlastně většinu života to jako překvapí a nejsem vůbec jako matematický nadané většinu života jsem pracoval s programátorem mazlit a prostě s Matfyz vs ČVUT, jak že jasně prostě večerní pivo je úplně přirozená součást lídrovství, prostě programátorský firmě a a my jsme dělali team building spíš jakoby oddychový a nebo pak jakoby dobročinné to znamená, pak jako to přešlo do toho, že jsme prostě na t-building jezdili prostě vyklízet po povodní prostě nějaký prostor a u toho bylo večer. Ta žranice a naražený pivko prostě kytary koupačka začátku jsem, že jsme měli ty standardní team building itaipu čtyřkolky něco něco, ale to nám pak jako přestalo dávat smysl a vlastně Martin holečko, což pro mě byl. Jeden z těch kdo nosil takový ty nové nápady přišel s tím, ale co kdyby jsme dělali team building jako dobročinné akce spojené s tou zábavou a vlastně to pak mnoho let jsme jezdili jako vždycky. Jako na víkend. Vlastně když někam Přijede 100 lidí a udělá nějakou práci pro někoho, kdo jako
Minuta: 24
to nemá jak vyřešit to bylo vždycky úplně boží, že tam byla spojená ta dobročinnost vlastně s tou zábavou i s tou pařbou i s nějakou prostě jako dalším dalšíma věcma. Jak se bavit nebo jet na vodu nebo něco? No a pak se začal organizovat a tím i sami. No jasně, čím více to rostlo a zároveň se Svobodní hovado, tak pak to bylo tak, že vlastně vždyť jim řekli prostě rozpočet na svůj team building a řekli, co chtějí dělat v posteli dělat. Pane podcastu je staré známé driveto.cz. Už jsem tohle podcastu mluvil jenom připomenout, že to je asi nejslavnější cesta k autu. Je to v podstatě něco co vychází z operativního leasingu něco na ně snažím to ten proces Zjednodušuje a má to několik zásadních výhod výhody, které si nejvíc lidi chválí je, že autem jezdíte už do tří dnů, protože oni mají všechny auta skladem k vyřízení vám stačí pouze dva doklady je to opravdu extrémně dluh. A já už jsem s tím procesem sám prošel, takže opravdu to bylo v řádech asi 15 minut vyřízení všech smluv dokladů a převzetí
Minuta: 25
auta. Vždyť máte servis pneumatiky a pojištění v ceně, ale co je ta největší hora triveta a podle mě oproti klasickým operativnímu leasingu je že auto můžete kdykoli vrátit. Pudr Iveta prostě, když se vám o to nebude líbit, nebo budete hezčí nebo naopak nějaký menší třeba, tak ho jednoduše auto vrátíte a možné si půjčit nějaké jiné jednu dobu se mi zdálo, že tam mají trošičku málo aut v katalogu, ale bylo to opravdu tím, že Dr. Ivetou klub jeho ohromně. V poslední době spoustu lidí vidí ty výhody a naštěstí velmi rychle na to zareagovali a teď tam máte opravdu aut na výběr O hromadu. Nebudu vám říkat, co jsem si vybral já, ale opravdu s nosem vybere. Každý je to od levnějších aut až po dražší luxusní auta, co je super, že jako podnikatel si to můžete dát do nákladů a taky hlavně to, že tam nemáte žádné skryté poplatky samozřejmě. Možná to znáte koupit auto je jedna věc, ale pak to příslušenství k tomu pravidelný servis nějaký pneumatiky tohle támhleto a ono to tam maskáče u3v do klubu prostě Víte kolik platíte
Minuta: 26
měsíčně a to je ono. Takže pokud by vás tohle zaujalo kukněte určitě na www.driveto.cz, pokud bych se na něco zalíbilo, tak Storm obchodem. Podcast máte patnáct set slevu z startovacího poplatku, což je vlastně poplatek, který Musíte zaplatit ze začátku za všechny výhody. Každopádně já už to bude tam jezdím, pokud chcete i vy mrkněte na driveto.cz. A teď zpátky podcastu. Mně se hrozně líbilo, ať se vlastně několikrát zmínil, že to je v nějaké asi nerovnítko, ale ve vztahu vlastně ta Svoboda s tou zodpovědností. Jo a přesně asi jako v životě taky v práci. Prostě Ne každý to zodpovědnost, co oni chtějí asi nechtějí zodpovědnost a klidně se ti zdají Svobody. Přesně tak. Přesně tak a já jako dřív jsem měla pocit, že to je špatně dneska s tím mám jako mír, protože to je úplně Ok. To je vlastně jako svobodné rozhodnutí každého člověka, jak chce prožít svůj život. Pokud to odpovědnost chci někomu dát do rukou bolest, když to ti
Minuta: 27
je otázka Nakolik to A kdo z nás děláme vědomě to už jako A na kolik to děláme z toho, že takhle se to dělá to už se zase jako jiný jiný případ, ale vlastně mám pocit, že dneska pocit, že je úplně v pořádku, že existuji prostě jak jako hierarchický a víc jako svázaný firmy tak svobodný, že nám to i dává tu možnost jakou vidět celé to Spektrum toho podnik. V tom, že si můžeme vybrat, že kdyby byly jenom svobodné firmy, jak si myslím, že by jako dřív nebo později. Prostě začal být problém, jak říkají Matrixu prostě Přišli jsme o celou jednu generaci, jo, že ta cesta, že vlastně by jsme každý z nás tak ryze individuální bytost, že vlastně tu naši cestu tím životem si vybíráme a díky tomu, že ten život nabízí ty různé příchutě prostě taky nevím. Někdo má radši vanilkovou někdo čokoládovou. No tak někdo má nechci svobodnou firmu a někdo vlastně je radši, když je víc řízený, protože třeba tu svobodu jsi prostě v tom soukromém prostoru a tady chce mít jenom klid
Minuta: 28
a vědět, že má už jméno rodinu, protože prostě v té práci nechce vlastně inovovat a nechce řešit. Je to úplně ok a ty se několikrát tašku jako zmínil takový Zlom někdy před těma šesti lety, co se v tu dobu stalo. Já to furt ještě jako vlastně zčásti Ross. Play tam co se jako opravdu stalo hlediska těch jako odborných výrazů se tomu psychologii říká ten Dan. Duše. Někdy se to popisuje psychospirituální krize, taky se to může říkat syndrom vyhoření je a jsem asi jako mě to přestalo dávat smysl jako vlastně skoro cokoliv. Stalo se, tak ho uprostřed Maratonu na jenom menu, kdy jsem prostě běžel ten závěrečný maraton a já jsem se uprostřed toho jako závodu zase ty vole. Proč já Tady jsem takže jako zabývat. Proč vlastně jako mám tak obrovský oheň a obrovský. Tak na tu změnu a na to aby se to celý změnil a co to vlastně říká mě a když jsem jako začal pátrat vlastně potom proč
Minuta: 29
to dělám a zároveň. Taky jsem v té Svobodě začal vidět, že že tu svobodu jako spoustě lidem nutím, aniž by oni mě požádali z té pozice toho moc si toho lídra, tak se na to začal vlastně víceméně ze dne na den jako pochybovat o tom, že to co tvořím ve světě dává nějaký smysl, jako hlásám svobodu, ale ve skutečnosti vlastně jako jí vynucuji z pozice toho jako lídra. No to byl pro me Ego jako samozřejmě obrovský zásah, které jsem potřeboval prostě začít zkoumat. No takže jsem začal začal vlastně hledat. Co je to co mi ten život jako říká a ještě doprostřed toho vlastně přišel rozchod jako s mojí tehdejší partnerkou v době, kdy jsme měli malý dítě. Což byl pro mu jako psychicky si z tebe totální zásah. Tam jako zklamal sám sebe na největší úrovně, že prostě se rozcházíme v době, kdy vlastně přišlo na svět. Jako vysněný syn, po kterém jsme prostě dlouho toužili a mně se ten vztah takhle jako rozpad. Já jsem bez nevěděl proč takže nezbylo
Minuta: 30
nic jiného, než jako zabalit, krám prostě říci montérky sestoupit prostě zpět dostálů jako vrcholového manažera majitele. Prostě ho spolumajitel etnetery a jít začít hledat vlastně, co se v mém životě jako děje a co potřebuji jako změnit, abych jako vlastně přežil mě šlo, akorát já já jsem v tu dobu měl pocit, že mi o život a že jako tancuju na hranici toho jako Jsem se na to zabiju se prostě tohle jako nedá ani ne. Jenom nic nedávalo smysl takhle jako je to tak, jak jsem stavěl tu pyramidu toho svého života prostě z toho Mládí až do té jako kari, tak najednou někdo nějakou cibuli a celé se mi takhle rozpadlo. No takže nastaly prostě měsíce a roky jako hledání, co mi tím chceš život říct. Vlastně jsme se možná trochu osobně, ale přišel jsi dneska nebo víš dneska zpětně třeba co do způsobilo ten ten ten třeba tenkrát v tom vztahu tenkrát toho vztahu, jako mám několik domněnek, jako některé z nich jsou takový jako poměrně spěchala, ale
Minuta: 31
my jsme po tom pátral jako velmi usilovněji jakoby s Klárou jsou partnerkou. Vlastně proč jako se tohle děje, já jsem jako krsto provinění vlastně, který se tam dělo to znamená, když jsem jako asi zjistil, že v tom vztahu nemůžu být a vůbec jsem jako nevěděl proč, ale musel jsem pryč. Jak jsem měl pocit, že mě to zabije, tak jsem jako krsto provinění jsem vlastně se začal dostávat k odpuštění. To znamená, tenkrát mi jeden z mých průvodců řekl prostě některé chlapi, nebo některý lidi je potřeba, aby se nekona tolik provinili, aby dokázali tu vnitřní odpuštění jako najít. Takže pro mě to byl tenhle druh provinění pro mě to bylo to kdy já jsem si ve velmi brzkém jako dětským době řekni, kdy nebudu jako můj táta. Jo a prostě pak mi táta a málo byl doma hodně cestoval velmi brzo umřel. Naši se rozešli, takže já jsem jako někde vnitřně se odpojil vlastně od svého otce a řekl jsem jeho nikdy nebudu jako on, což jsem si jako nevšiml. A pak jsem jako najednou v35n,
Minuta: 32
v kolik zjistil, že jako ožiji velkou část svého života bez dozoru vůči svému otci, co mi vlastně jako nedělalo vůbec dobře, ale já to vůbec nevěděl. To je to si myslím, že byla jedna velká lekce typu, že jsem zjistil aha, já vlastně jsem jako můj táta celý život se snažím budovat tu správnou rodinu, adoptoval jsem dceru prostě a už druhá rodina se mi rozpadá. Jasně jsem prostě můj táta. Mám rád večírky. Mám rád cestování prostě mám rád ženy, takže jsem jako vlastně hledal pak jako několik měsíce 100, jak se smířit s tím vlastně, kde jsem svého tátu hodnotila a jak jsem jako komentoval vnitřně jeho život, jaký byl dobrý špatný a jak já bych si představila chyby můj táta měl být, což mi zabránilo všechny ty dary, které mi dal od něj přijmout a vlastně jsem Nějak jako nebyl pro mě dneska v té spiritualitě ho napojen a energeticky na tu mužskou rodovou linii a všechno jsem se od žít sám. Neměl jsem za zády žádný předky a tohle byla jako velká lekce, která mě dovedla k tomu, abych tuhle tu věc začal řešit. Pak
Minuta: 33
to samozřejmě uběhlo s mámou a s dalšími věcmi, ale řekl bych, že tahle ťafka už mi jako nedala možnost se nezačít dívat. To mě možná zajímalo, kdy ses teda jako pochopil, že prostě musíš něco na jí musíš něco změnit, jako kde se začal nebo kde možná jako byl ten velký moment, protože mám pocit, že tady ty jako momenty, které ty jsi zažil. Dneska má spoustu lidí a teď prostě spoustu lidí to řeší těch možností jsou vlastně stovky, že jo ti už nějaký má jako uzavření se někde do tmy nebo nějakým a meditační retreat a někde kdo ví kde. Nebo vlastně je víš jako spoustu lidí. Mám pocit, že to dneska řeší nějaké dalíka a těch nástrojů a s některými se možná. Můžeš někam dostat je spoustu, co zafungovalo nebo co jsi našel ty? Hele já jsem to na těch šest let jako prošel poměrně hodně, ale to s čím jsem začal byla jako klasická psychoterapie a jsem za to jako enormně vidět, že moje cesta vedla jako rovnou do téhle té jasný uzemňující věci, ne hned
Minuta: 34
do těch jako Spirit věcí. Prostě protože mám pocit, že mi to pomohlo zůstat zakotvený v tom jako obyčejném životě a pro mě vlastně když se děje takovýhle jako silný posun a já fakt byl jako vím, že jsem o té sebevraždě jako nikdy neuvažoval vážně, ale bylo to fakt jako velmi náročné vůbec jako zjistit, jaký kód má jako psychoterapeutka pro mě byl jako klíč a ten druhý klíč byl, že jsem si prostě dovolil ještě v době, kdy jsem jako byl ještě spoluvlastník etnetery prostě vlastně víceméně ze dne na den to zabalit tu jako ředitelskou pozici a odjet prostě na tři měsíce do Anglie na šroťák pracovat prostě jako tam poslední pucflek prostě ve výkupu surovin, tak jak jsou tady ty. Sběrné dvory a vlastně za chvilku za barem a úplně jsem u tebe. Nechal jsem tu jako mobil, zlaté karty všechny peníze. Vzal jsem si 500 Liberec batoh a prostě Odjel jsem jako jako vyčistit se vlastně celého toho bordelu a od abstinovat vlastně
Minuta: 35
ty jako věci, na které jsem byl zvyklý, tam jsem jako do měsíce fakt tvrdě trpěl a to byly dvě věci, které mě jako pomohli dostat se z toho největšího pekla a pak už se tak o začaly otevírat víc ty jako vědomí věci spojené s d1s retreat amas práci s rodovou linii s tím, ale vlastně první. Jako čtyři měsíce jsem fakt jako co 14 dní chodil prostě na psychoterapii, aby mi pomohla jsi jak ukotvit v té každodennosti, abych mohl jako ráno vstát vyčistit si zuby prostě koupit si jídlo uvařit si, abych neměl pocit, že celý svět prostě vlastně přestal dávat smysl. Takže ta snaha to vyřešit něčím externím nebo něčím jako vyloženě duchovně spirituálním, podle mě to je jakoby Miris. V tom, že se pak vrátí do toho obyčejného každodenního života, kde mám děti. Vydělávám peníze. Na jídlo mě divím plíny je trochu složitější. Takže moje cesta vedla vlastně jakoby tou standardní psychologii a jsem rád, že jsem
Minuta: 36
prošel. Hodně jsem to tenkrát prostě přečetla. Naučil se a vlastně na to můžu jako stavět i ty věci, které jsou spojený s tou spiritualitou. Vím, že velkou roli pak tedy v nějaké té nevím, jestli to můžeme říct informaci měla poušť poušť. No, vždyť je to vůbec napadlo. Neber si to teď lžeš tady, že jezdí lidi do pouště. My jsme vlastně v době. Já jsem si to stalo na třetí konferenci o svobodě v práci, kterou udělal tenkrát Tomáš Hajzler, tak jsem objevila taková jako dáma, která mě přišla hrozně jako vlastně taková jako divná vysoká namyšlená hrozně nastylovat můžu mluvit, protože to je moje žena, z toho jsem potkal a ona právě mluvila o tom, že jako pracuje pro vlastně jako majitele velkých firem a byznysmen. Provádí je vlastně jako na cestě, aby ty firmy byly v souladu s jejich duší pro mě tenkrát to bylo jako já jsem měla tu svobodnou firma tyhle spirituální věci. To bylo takový jako to a vedle toho jak mluvila, že jezdí napouštěl. Já jsem zrovna balil do Anglie, takže mi to vůbec nezajímalo. No
Minuta: 37
a když jsem se vrátil z Anglie, tak jsem tak jako koukal vlastně jako kudy. Dával jsem cítil, že mám to jako nejhorší za sebou a že bych se chtěl po rovnou do něčeho, co mi dá nějak jako rozvoj a rámec toho kudy celou jako moudrost má a zároveň tou prožitou bolestí a nejasností půjde s tím dál a objevila se Tereza prostě která odjížděla za dva měsíce na saharu a měla poslední volné místa na pouť. No a potkali jsme se na oběd, proč jsme se dohodli, že až se vrátím z Anglie se uvidíme. A to jsme dneska ještě nevěděli, co všechno nám to má přinést a vlastně to bylo jasný u toho oběda už jako chci jet ta a že tam poušť jako zavolat dneska tím, že ty poutě provádím už sám, tak vím, že prostě když jako po Sahara zavolá tu duši. že má přijet tak vlastně ještě tak aspoň trochu vnímá tak se vlastně v podstatě nemá cenu domu bránit Takže jako moje duše vlastně najednou jako řekla tudy běž když půjdeš tudy bude to OK tak jsem prostě celý roztřesený jako zaplatil
Minuta: 38
prostě visionquest na Sáře a zabalil batoh prostě na 14 dní vyrazil No jak to probíhá tady ty Vyžeň kostka provází se říkal je to v podstatě taková jako jako cesta přechodové jste pro mě vlastně primárně přechodový rituál z jedné etapy života do druhého v té obecný řeči bych to nazval Takže v té první třetině se vlastně pracuje s tím identifikovat Kde teď jsem A jaký ty kvality A jaký moje názory postoje vzorce chování jsou pro tuhle tu etapu mrtví a vlastně tam dochází k jakési ritualizované smrti jistých mých částí někdo to může nazývat prostě smrti části a k někdo něčeho jiného pro mě vlastně to Dává smysl Jak ohodnotit. Je to prostě něco, co už vím, že mi v mém životě neslouží a vlastně reflektuji to co doteď jsem žila a snažím se ho najít způsob zjistit, který přesvědčení a který způsoby chování a který vzorce chování už
Minuta: 39
vlastně nechci dál zažívat. Tomu se říká jako rituální sestup vlastně, které jako vede. A říká se vede k té duši. To je ten cestu prostě do Mysteria do podsvětí v duši. Je to ta cesta jako dolu, když to pro mě ta meditace kompenzace jsou spíš ty cesty nahoru a pak je uprostřed. Pak je po téhle ty čas. Já jí taky příprava na tu dobu, kdy budu sám a pak je prostě uprostřed ty pouť a nebo toho questu je když se dělá tady v Čechách prostě A není to tak je nějaká doba, kdy jsem sám v Divoké přírodě a kdy jako abstinuji a potím se od těch standardních život lidí od telefonu s časem od jídla a kdy vlastně žádám a prosím o to, aby mi bylo jako sděleno. Kudy se má ubírat. Můj další život zná. Od toho je to ten. Prosím pro tu o tu vizi pro tu další životní etapu. Jo je to takový jako končím ve škole, jdu do práce prostě z milence nebo prostě partnera se stává manželem nebo z chlapa se stávám otcem nebo takhle prostě opouštím po 15
Minuta: 40
letech firmu a hledám nový jako životní uplatnění. Takže ta ta vize vlastně je něco co o co se můžu jako modlit a žádat, aby mi to ta inspirace dala, aby přišla inspirace, co po cítím, že je v tom budoucí části života, kterou prožívat důležité tam jsem prostě tři dny sám a vlastně jako s odevzdávám tomu nevědění. A modlím se o to, aby přišla ta inspirace, která jako mě naplní v tom jo to ale jako takhle. Chci další roky svého života žít takhle. Tohle chci tvořit. Tohle je to co chci prožívat a u každý v to úplně něco jiného. No a pak je tam poslední třetina, kdy vlastně se jako snažíme za pomoci toho průvodce jako za integrovat vlastně tenhle ten jako spirituální zážitek, protože V tom běžně 3. Můžeme říkat jako inspirativní zážitek. To prostě něco mě napadlo. Jako akorát to napadlo, když jsem tři dny sám. Můžu prožít v celém svém těle a celé své bytosti. Je to takový jako jako něco, za co se můžu postavit pak a zároveň
Minuta: 41
něco o co se v rámci části života jako v budoucnu, že mě to povede vlastně mě by trošku zajímalo taky jsou to mluvil, tak se koukal trochu nahoru a na druhou stranu se pak řekni, co mě napadlo. Odkud myslíš, že ta vize přichází jo? Protože jako vychází to někde jako to nebo to vlastně přichází jako z tebe a tím, že potlačí všechny ty věci, tak to nějak jakoby bublá a jasně, já vlastně jako nejsem úplně jasné zastánce nějakého jako konceptu, jak to celé funguje. Jestli je nahoře nějaký vyšší a nebo je to bůh nebo je to vesmír a dole nějaká duše a pro mě vlastně jako ano, když hledám inspiraci, tak se víc dívám nahoru, když jako mám pocit hledám víc uvnitř není a sebe tak. Dívám dolů a a do sebe, jestli to ten mikrokosmos nebo ten makrokosmos vlastně v podstatě je asi jedno a mně se nejvíc jako líbil z těch konceptu, co napsala, že libertová, která napsala knížku by ses to je kouzlo nebo
Minuta: 42
zlaté kouzla, že ve vesmíru existuje prostě všechny inspirace a my si pro ten svůj život máme možnost inspirace jako na kontaktovat a pak se můžeme rozhodnout, který z těch inspirací jako použijeme nebo ne, ale zároveň. Což se týká těch inspiraci, spíš to jako tvoření. Tohle jsou projekty, které chci dělat nebo to a pak zároveň jako Podle mě je tam dole nějaká duše, která z nějakého důvodu se pro mě jako inkarnovali do toho fyzického těla sestoupila z toho jako něčeho, co je přesně nikdo nevíme, co nahoře je nebo v tom v té jiné realitě je chce tady prožít v tom těle nějaké zážitky a tam má nějaký jako jako určitý druh, podle mě plánu nebo nějakých Který chce prožít a to je pro mě jakoby vlastně to co mě jako může být na pro mě, tak ho kombinace vlastně jako duše a vyššího. Já kdyby jsme to chtěli pojmenovat nebo duše a vesmíru, který se spolu nějak jako víkendu jí něco co zároveň
Minuta: 43
nějakou otvírá v nějakém moudrosti a zároveň to dokážu vtáhnout do toho fyzického těla a žít té každodenní realitě. Takže pro mě je tak ho kombinace toho jako nahoře a dole vlastně, ale je fakt, že možná víc. Koukám teď zrovna nahoru. Myslím si, že jsou v období v životě asi víc nemyslíte to zajímavá tady ta kombinace, jak jsi říkal, protože já mám Občas pocit u lidí, kterým se třeba u těch letech bavím. Že sice jsou možná vnitřně to asi šťastný nebo nějaký uvědomělý a ale vlastně v tom každodenním životě vlastně víš, jako je to takový. No a proč mám jako pracovat, když mi na ničem nezáleží a pronajímáme jako se starat o to dítě, když vlastně existuje. No přítomný okamžik. Av1 uszatek a rozkol mezi tím vlastně jako běžným životem a tady ti možná nějakým jako poznáním nebo něčím nevím, jak to nazvat pro mě takhle jsou často a světa v tedy můžeme, kde jsou vlastně jako nauky, který se dřív předávali jako člověk
Minuta: 44
člověk vlastně veřejně dostupné. Díky jako internetu knížkám, čím to je. My se můžeme vlastně dotknout jako Dlouhých hlubokých moudrostí, který tu na tom světě jako ještě přetrvaly někteří už zmizeli a asi by měly zmizet, ale už jako méně se baví o moudrosti toho jako reálného fyzického těla, že to je to proč vlastně já tolik času podám v přírodě a na poušti a v lese, protože na nějaké úrovni když se jako zodpovědně dívám na místa, kde bych chtěl žít a kde je mi dobře, tak jako úplně nevytváříme vlastně místa dobré pro život, prostě jako to město vlastně jako primat o zábavu a zároveň, že by to bylo jako Dobré místo pro život, že bychom všichni věděli, že ano, ta. Na té ulici chceme jako vychovávat naše děti to mám pocit, že úplně není, takže my pak jakoby se snažíme vlastně z té každodenní reality jako dostat do nějaké reality, kde máme pocit, že je ten svět v pořádku, což je pochopitelné a mně se to taky dělal. Měl jsem v období,
Minuta: 45
kdy vlastně jsem si říkal jako jako radši budu někde prostě zavřený, jsem v jeskyni prostě já to ale to není to. Proč mám pocit, že jsem ta duše přišla a vlastně to co já říkám k tomu je, že já mám pocit, že ten můj primární úkol není potkat cestou moudrostí, ten můj úkol je o tom tu moudrost jako vlastně vzít a přinést do té obyčejnosti každodennosti toho a jen jsem zrovna učitel nebo lékař nebo manager nebo programátor, že vlastně ten Vision to co já říkám net Vision Quest končí tím, že já odejdu od svého kmenu hledat tu větší moudrost. To je ta jednodušší. Přestože je to ta výzva, jak ho opustit to a hledat jít na tu posvátnou horu a hledat to jenomže já se potřebuji 100. Sorry vrátit do toho svého kmene a jako jako by přinést tu moudrost do toho kmene jako prostě já jsem Leader a sportovec, tak já prostě na nějaké úrovni teď tím průvodcování, prostě vracím tu moudrost směrem k lidem, který to je
Minuta: 46
za mnou chodí lidi, kterým jsem nějak blízký, tak to vracím zpátky a to je ten klíč vlastně. Takže jako já mám pocit, že na tu cestu zpátky už lidi někdy jako rezignují, ale která podle mě vlastně ta Klíčová k tomu, aby aby ten svět kterém žijeme sestával jako jako příjemnějším a lepším pro naše děti v na účet a já tím že už mám dvě vnoučata, tak se jako dívám trochu jinam než než standardně jako v době, kdy jsem prostě měl jenom děti a některý ty věci prostě budou trvat dlouho a tam o té moudrosti to vypadá, že to mělo jít hned prostě Jasně, teď jsem si to uvědomil už to vím. Takže takhle to je Aha, ono to v tom modrém sytě nejde, tak já to vzdám, ale že to je o té každodenní práci. Je to o tom. Prostě hledá najdeš osvícení prostě ještě chceš být osvícenští prý dřevo a nos vodu, až najdeš osvícení štípe dřevo rozvodu. To je pro mě ta nejhlubší pravda, že já mám pocit, že pro Já jsem se sem přišel. Naučit
Minuta: 47
se, jaké je to být člověkem nikoliv. Naučit se, jaké je to být multimediální duší nebo celým vědomím nebo bezpodmínečnou láskou prostě jako kdyby se taky líbilo, kdybych mohl furt prožívat jenom bezpodmínečnou lásku. No ale do prdele. Podle mě to nejde. Já potřebuji být hlavně člověk, protože teď jsem člověk až budu zase nějaký Anděl Kristus nebo to je jedno, co lidi prostě zažívají a viděj nebo budu součást víc toho božství, tak budu prožívat, proč by kurva Pardon chodil do téhle té reality, která je poměrně hustá náročná, když bych chtěl zažívat tu bezpodmínečnou to zažívám podle mě ta duše zažívá automaticky někde jinde, takže to je ta každodenní tvrdá práce, pak toho jasně jako Jako co jiný bych měl pečovat, než o své potomky. To je to uvědomění toho, že teď jsem člověkem. No když jsi prostě jako ještě k tomuhle tomu všemu, jak olíznu nějaký prostě látky, který mě vystřelí do světu, kde ta
Minuta: 48
duše teď v podstatě jako se nerozhodla pobývat. Kdyby se rozhodla pobývat, tak tam je nemusela s inkarnovat do těla. Tak já Čus nutné moudrosti, ale zároveň zažiji vlastně ten tu bezbřehost. No ale tady jsem ohraničený mamku, že mám svaly. Mám kosti mám tu rodinu, že ho mám ty účty prostě mám ten barák, který se stará byt, který musím vymalovat prostě furt dělám tyhle ty jako a to uvědomění, že vlastně to vrátit zpátky s tou rozšířenou sebe sama moudrostí je podle mě ten klíč a to už mám pocit, že se prostě tolik neříká, že se a kolik je hodně orientuju do toho dostat se nahoru, než to jako. Já v ní mám tu cestu spíš o tom, že naším úkolem je více inkarnovat do těla, než se ještě víc napojit na nějaké Reality a světy, protože mám takový pocit. Víš jako že že mám pocit, že přesně teď už se bavíme se o těch psychedelikách, nebo po všech těch různých dalších formách, kterým se přesně můžu dostat
Minuta: 49
nahoru. Jasně, že tam víš jako. Že mě to na jednu stranu. Ano zní to skvěle, ale já vlastně nechci být ten Mnich, který žije. V tom klášteře sice hrozně osvícený, ale je to Mnich, který žije v klášteře. Ne vlastně jako zajímavý přesně o tom mluvíš jako vzít si to zpátky do toho obyčejného vlastně života a možná si jako najít tu krásu. Myslím si, že ti to pomohlo jako najít tu krásu k tomu v činném životě nebo jako charakterizovali, že jo? No. Myslím si, že jo. Myslím si, že vlastně jakoby čím dál tím víc jakoby vidím tu krásu a radost v té obyčejnosti tak jako za Záblesky jako jako míst, kde fakt jako s tím, že je to jako všechno v pořádku. Jo, tak jako když prostě jsem viděl moji dceru. Jak jako chová? V náručí svoje dítě, což je něco co je prostě spousta práce, že jo. Furt to bude brečet. Mě už se podívej to spousta práce, jako ještě na mě to vyžaduje novou roli toho toho dědy, prostě přesto,
Minuta: 50
že mám ještě sám jako otec malé děti, prostě jo, tak jako Ježíš, ale je tam jakási chvíle, která jako v té obyčejnosti jako jako tak magická tak kouzelná, že jako vidím aha. Prostě já jsem do provedl svoje děti k tomu, že oni už má jako vlastní děti a něco uvnitř mě najednou se jako změnit. Takže jo, já furt čumím na mraky prostě na kytky na obsah jako na přírodu nebo na něco co jeho na auta na počítači už tolik nekoukám a vlastně se jako divím. A říkám Ty vole tady je tak nádherně, tak jako dělám spíš takový jako malé kroky vždycky jako já, mám to jako teď teď odteď přestanu prostě jíst maso od teď budu jíst jenom bio nebo teď prostě Zachráním všechnu vodu. Ne prostě udělám jeden malý krok, který prostě Možná pak inspiruje jednoho člověka. To je to jako spousta malých kroků, prostě už jsi říkal Gandalf prostě v Pánovi prstenů, jakože o změně světa, spíš rozhodují prostě
Minuta: 51
obyčejné malé kroky, než jako velký velký boj. A to mám pocit, že že já teďka takhle svět vidím, když to dřív jsem ho viděl, takže musím udělat něco velkého jako prostě vytvořit nový koncept kapitalismu a Svobody firem, abys to všechno změnilo, tak to už nemám. No vymizela třeba úplně taková ta ambice a Dokážeš si představit, že bys ještě dneska jako budoval firmu nebo víš jako možná ne firmu, ale nějaký jako jiný velký projekt nebo tak. Já v podstatě budu tak jasně, že jo, akorát pro mě to potřebuje už mít jakoby jako by být s příchutí, že předtím mi stačilo. Jako OK, že by to rodinu. Mám tam super vztahy a přátelství a ještě to svobodný to bylo jako ty tři vlastně důležité věci. Dneska pro mě. Já sedím teď zrovna v tuhle chvíli za 14 dní, kdyby ses mě zeptal to nejspíš bude jinak, tak teď se podívám do takových jako tří věcí, že je důležitý, aby v tom pro mě byl ten byznys, protože prostě Jasně peníze jsou teď tajner g, za kterou si vyměňujeme ten život. Zatím
Minuta: 52
to jinak neumím a možná je to ok. Je pro mě důležitá, to je ekologie. Prostě to, aby tam byl Respekt vůči tomu odkud vlastně jsem živený odkaz získávám zdroje a ne s takovou dá rostliny prostě jako celý ten komplex toho té planety a pak je pro mě prostě důležitá je. Ta spiritualita, která je spojená jako se vztahem mně ke mně se vztahem blízkým, ale i se vztahem něčeho, co je jako větší než já, že tady tak jako existuje něco to bylo pro mě jako jedno z nejvíce jsem jako připustil, že tady je něco většího, než já něco moudřejšího než já něco laskavější ho než já, ať tomu kdo chce. Jak se řekne ti nějaká pro mě vyšší moudrost prostě bůh vesmírné jako co. Jak to vede? A mně se tak mohli nelíbí budem něco chce a zároveň jako většinu. Zjišťuji, že to dává smysl to kam mě to bude, takže potřebuji tyhle ty tři části. Pak mám pocit, že jako můžu budovat klidně nadnárodní
Minuta: 53
firmu, ale potřebuji v tom mít jako jako to, že to nese úctu ke mně a k tomu okolí. Což je pro mě jako je kolobě, uvědomuje se to, že já nejsem teda ředitel zeměkoule, jak mi kdysi říkali, ale ale je tu něco moudřejší ho většího, co mě může vést a a pak to teprve dělám peníze. Pak pak budu budovat klidně Prostě nadnárodní komplex jako s radostí by mě to naplňovat možná až do smrti už na závěr. Můžeš třeba posluchačům říct, co jsou vlastně dneska takový ty tvoje projekty nebo co hlavně děláš vím, že to stojí, že možná řekne. Ty jo, tak to by mě zajímalo, co teda vymyslel a já jsem vymyslel Ok, tak mi dal jakoby vlastně dělám. Putování Saharou Což je prostě pro nás celý projekt, kde prostě s námi Lidi jezdí na 14 dní na visionquest na poušť vedle toho tak jako různě občas provádím nějaké firmy majitelé managery vlastně v tom když chtějí posunout svobodnou firmu
Minuta: 54
v jednu firmu demokratickou, jak tomu chtějí říct. Prostě lidi, kterým jako přijde smysluplné to co říkám. No kdy se to děje v místě, kde třeba ten majitel jako chce přejít z role toho ředitele už do role. Toho majitele to je většinou jako těžké místo vlastně vzdát se tý moci na firmu a svěřit to někomu jinému a přesunout se do té majitel skéro l tam jako velmi často provází lidi. Teď budu jen prostě my jsme vlastně na My jsme hledali 6 let tady v Čechách prostor, kam bychom mohli vlastně přesunout tu práci saharsko by to byla příroda, která ještě není tolik postižená je trochu divoká přírodu ten kontakt vlastně jako nás přírodou pro tu naší práci toho jako léčení transformace vidění sebe sama nebo schopnost. Být sám sebou vlastně, hledali jsme míst, takže jsme koupili teď prostě třeba půl hektaru v Podkrkonoší, kde vlastně jsme letos jako otevřeli takový jako projekt a můžou lidi, když chtějí přijet. Dokonce tam jako ani není potřeba se Objednávat na nějaký seminář prostě jenom jako zavolej.
Minuta: 55
Hele zítra Chci přijet. Tohle si pořešit. No a co mě jako k tomu. Napadlo mě před čtyřmi měsíci do přistál. Aby z toho že já bych chtěla být takovýhle k místu vlastně v Evropě jako bylo 40, že tak jako přibližně 10 v Čechách 5 na Slovensku a vlastně jakoby ta základními se toho jak vykoupit a pečovat o nějaký kus polodivoký přírody v souladu s tím jak ta příroda. On potřebuje to znamená vrátit tu louku nebo tu přírodu vlastně do původního jako stavu, kterým by měla být. Což je pro mě ta ekologie dělat na tom tu práci toho léčení a ty jako spirituality a té cesty k sobě a k tomu abych mohl jako já být já prostě Teď brečím. Teď se směji. Vždyť jsem nasraný teď dělám rozhovor pro Mě to baví. Tak mě to nebaví, ale vlastně Dovoluji si být já, což je vlastně. Pro mě je to ta práce, kterou jako dělám. No a pak je v tom prostě jsem to nějaký byznys. Peter ti přijedou a a když jim jako je podpoříme a provedeme. No, tak za to zaplatí. Ale žiji Venku pod stanem
Minuta: 56
pod širákem se děje na zadku venku. Prostě jí se venku, kadí se venku. Prostě všechny tyhle věci jsou v tom kontaktu a já v tom jak vidím vlastně jako smysluplný business, takže do toho byl jako dlouhodobě. Pokud prostě u tohohle projektu, jako vydržíme to, tak bych chtěl vlastně dál jako školy v další průvodce prostě kupovat další louky, vlastně jako hodně komunikujeme s krkonošským národním parkem na téma. Jak by vlastně se to tam mělo revitalizovat. Mám tam jako známí, které jsou jako botanici a lidi od stromu a vlastně to jako jako nádherný, že vlastně se dá v té přírodě dělat něco, co je podporující, jak pro tu přírodu, to znamená a tak pro toho člověka, který do ní přijde a celý ten koncept je o tom, že až jednou ten projekt. Prostě skončí, tak vlastně všechny ty věci v té přírodě takhle ty stany a to jako sbalíme. A v té louky odejdeme a ona bude v lepším stavu, než když jsme tam přišli. A to mi teď jako to mě teď na B, takže to je teď můj podnikatelský směr, kam koukám janovická Louka je prostě teď pilotní
Minuta: 57
projekt, ale jakoby to co já vidím je, že vlastně třeba v každém kraji bude prostě místo, kam může na jenom člověk si říct jo? Já prostě teď nevím, tak jedu prostě tam a na louku do lesa na kopec je jedno, co to bude a najdu tam nějaký lidi, který mě podpoř a najdu tam nějaký lidi, který nejspíš celý děj něco podobného, co já dostanu tam prostě dobře najíst jako neudělám žádný bordel v té přírodě to znamená. Budu tam prostě v tom uzavřeném cyklu toho jak kakám, tak jim prostě A a to mi nějak teďkon a plno. Takže tam tam teď jako míře i moje podnikatelské jako pohledy vlastně vytvořit místa a zároveň lidi, které jsou schopný provázet v tom spojení s přírodou tu lidskou duši. Tomu jako abychom vlastně každý z nás mohli být mi to mi dává jako že protože já věřím tomu, že když každý z nás budu já, takže vlastně bude všechno vyřešené nebude potřeba dělat žádné jako složité globální systémy, protože když
Minuta: 58
to puzzle zapadne. Jako každá ta duše zapadne do toho svého úkolu. A každý ten člověk bude zároveň dělat to, co ho baví, tak ho to bude i dobře živit a i zároveň bude prospěšný tomu širšímu celku, když to nebudou všichni průvodci nebo všichni ředitelé nebo všichni olympionici, což je teď jako taková ta představa, že když jsem tady tak jsem spokojený, tak jako moje cesta mně ukázala, že já jsem vlastně na mnoho těch místech byl typu vrcholový sportovec Milionář úspěšný. A že bych tam našel to štěstí spokojenost, to se teda nestalo bych fakt Je mi to líto, ale já to tam nenašel. Našel jsem to jako úplně někde jinde super. Třeba to někomu zaujalo, ať už někoho kdo by chtěl dorazit anebo třeba někoho. Máti fajn místo, které by chtěl, aby měli tě vlastně ráno Martine. Díky moc. Možná kdyby lidi zajímalo něco víc o nějakých projektech, co děláš. Můžeme někam odkázat nemůžete odkaz. Samozřejmě jako jsem na Facebooku, jinak je nějaká stránka
Minuta: 59
putování Saharou cz. Kde teď jako vlastně některé ty projekty jsou Jinak my letos přes zimu nás čeká jako udělat bordel v našem Brandy, protože děláme prostě jako jako několik věcí a potřebujeme to udělat trochu pořádek. Jinak já furt jsem na doméně život. Teď je tam vlastně jako o ně měli být všechny moje projekty, ale ale to takže ideálně prostě Facebook tovani s.r.o. Jsou na mě jako zavolat. Napsat sms, já jsem poměrně dost upt a když někdo bude chtít najít. Tak jo super. Doufám, že ti nebude Zlonín furt telefon a Díky moc Martin a jakou máš Mějte se krásně a díky za pozvání. Takže tohle byl Martin Černohorský, co jste rozvodu říkali. Určitě mi napiš. To je na Instagramu. Dan tržil nebo mi můžete napsat na mail Dan zavináč protiproudu.cz budu hrozně rád, pokud vás tenhle rozhovor v něčem ovlivnil. Trošku má změnil váš pohled na život. Třeba pokud ho třeba na sdílíte, aby mohl pomoci i více lidem. Já se přiznám, že tyhle příběhy
Minuta: 60
jako Martinou vlastně slýchám častěji a častěji možná hlavně my chlapi jsme toho trošku blití, že hodně šplháme tím životem. Snažíme se být ve všem nejlepší makat naplno sportovat naplno a tak dále a pak často u lidí přichází moment, kdy vlastně si řeknou. Jaký je smysl toho všeho. Každopádně já doufám, že svůj smysl máte. Nebo ho brzo najdete. Já doufám, že se vám to třeba trošku přispěl tímhle rozvorem. Mějte se krásně, zachovejte dát řízení Proti Proudu příště tady mám neméně zajímavý rozhovor s Honzou lukačovičem o vesmíru a zase dalších zajímavých věcech, takže se uslyšíme u dalšího dílu. Díky a mějte se parádně.

Předchozí video

#104 Tesla Trip Bern a Matterhorn (Švýcarsko Den 1. - 4.) | Teslacek

Další video

#107 Jaká je spotřeba Tesla Sentry Mode? | Teslacek