Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Marek Hilšer o službě veřejnosti, politice a prezidentské volbě

Marek Hilšer je český lékař, vysokoškolský pedagog, vědec a občanský aktivista. Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 5. místě a od roku 2018 je senátorem. Zajímá vás jak se lékař stane aktivistou? A jak aktivista prezidentským kandidátem? Poslechněte si životní příběh Marka Hilšera, co si myslím o výsledku prezidentské volby, proč si dal pauzu od medicíny nebo co ho vede ke službě veřejnosti? Vše se dozvíte v tomto díle Proti Proudu.

Automatický transcript

Minuta: 0
tak Marku Díky moc že se přijel trémy pozvání do Podcast proti proudu Já vždycky rád jako začínám trošičku z minulosti Já jsem si přečetl vás takovou jako perličku že že vaše rodina emigrovala v 89 kolik vám tenkrát bylo Já taky děkuji za pozvání vážím si toho a mě bylo 13 to bylo roce 89 v červnu V červnu Ano na konci června jsme jeli na dovolenou do Bulharska přes Jugoslávii tak to bylo promyšleno a venku Slavii teda už předtím jsme byli rozhodnuti nějak nebo rodiče a rozhodli se odjet no řekla to třeba při cestě do poslední chvíle myslel že jedete na dovolenou Já jsem to věděl já jsem to věděl protože už se o tom mluvilo prostě delší dobu to rozhodnutí pak
Minuta: 1
Napadlo Můj otec se Můj otec říkal, když jsem nemohl být svobodný já tak aspoň aspoň chci být svobodné děti, jako došel k tomu a šišku bylo tak jako 40 zhruba. No a a řekl mi to já si pamatuji. Ještě, že vždycky poslouchá Val svobodnou Evropu a a jsem vždycky říkají, ať to jako ztlumí nebo to uslyší a Nikam nás nepustí. Jo, tak to jsou takové momenty, které si vybavuji, že ti to možná bylo potřeba asi letého kluka úplně změnit prostředí a najednou začít žít někde v zahraničí, jak vůbec jako rodina fungoval. Ono to bylo dobrodružství, ta pro děti. To bylo dobrodružství samozřejmě Jo pro to bylo řada těch rodin Stream. A jsme se potkali v tehdejší Jugoslávii v Bělehradu, tam jsme bydleli v takovém tempu. Nevíš, co jsme čekali čekali než nás než dostaneme víza do těch různých zemích do kam do tam teda jel, ale vlastně to bylo jenom Španělsko, no, ale já se odbočil, že jo, protože Je
Minuta: 2
to bylo jak dobrodružství a rodiče všichni ty tam vždycky zhubli, tak ten první měsíc. Opravdu ne první měsíc, ale během a asi tří měsíců si pamatuji, že tam rodiče zhubli minimálně o 10 15 km z těch z těch lidí nervů a tak dále, no a já jsem tehdy byl zrovna v pubertě a já jediný jsem jako vyrostl a ještě jsem ještě jsem přibral, jo. Takže takže to sice jsme tam jednu dobu jedl jenom brambory s tím s tvarohem. Myslím to tehdy bylo. No a já se mi i tak jsem připraven, že byste se pak po nějakém roce docela půl vrátili, že jo. Je to tak. No já jsem říkal, že jsme emigrovali v tom červnu 89 si to spočítám a že taky asi já nevím teď pět nebo šest měsíců zhruba ani ne před listopadem, že jo 89, takže tehdy Vlastně
Minuta: 3
nás to jako překvapilo. Byli jsme rádi se tam zřejmě jsme čekali, protože nejdřív, že opadla takhle, když jsme sledovali, jak utíkali němečtí občané tady přes přes německou ambasáda v Praze, že jo, tak to se tam vysílalo ve zprávách, tak jsme na to koukali a pak myslím byl pád Berlínské zdi, že jo, pokud se nepletu a my jsme si furt říkali. Kdy začnou ty ty Češi, jo? Kdy to začne u nás jo? A pak teda přišel 17. Listopad. No a táta pak zase říkal, tak už není důvod migrace, protože v Čechách nebo v Československu tehdy jako bude Svoboda, tak tak se vrátíme. Takže já pak teda chvíli to trvalo, protože my jsme vlastně o většinu věcí přišli už třeba přišli jsme o byt a a také Tatínek se rozhodl, že tam ještě Teda zůstaneme taky než se to všechno sedne, jak se to politická situace vyvine a aby jsme taky vydělali na krk. Začátku
Minuta: 4
nějaké peníze, takže jsme zůstali asi o rok déle vzhůru zhruba rok a půl, protože měl že jo. Já jsem ještě že vy jste vlastně pak jako teda studoval mezinárodní vztahy v Praze a pak jste je pak to jel do Ameriky pracovat. Jak vzniknul tenhle nápad. No ono je to trošku trošku jsou kolem toho takový občas se nebo ne. Nechci říct. To nejsou fámy, ale dezinformace, ale je pravda, že jsem teda po gymnáziu, které jsem vystudoval v Chomutově odkud pocházím. Tak tak jsem se rozhodl. Ono to byla taková. A tehdy docela optimistická doba, to se psal rok 94. Ono se maturovala w95, tak tehdy prostě to vypadalo jako že bude nebo to vypadá Stále ale že to třeba jako vlastně budovat tu novou demokracii, že jo, ten ten svobodný svobodný. Ty
Minuta: 5
sociální vědy se staly poměrně jako populárními. No a já když jsem přemýšlel jsem budoucím povolání, tak tak jsem si říkal, že ještě s teda ze znalosti jazyka jo, protože jsem se naučil naučil španělsky tehdy a tak jsem si říkal, že třeba nějaká diplomatická dráha nebo nebo nebo práce vlastně pro stát, že by to mohlo být zajímavé. Mohlo by to být nějakým způsobem prospěšné pro obec a tehdy se říkalo, že mladí lidé by měli jako vstupovat, že jo do těch věcí, co se říká neustále, ale tady to bylo prostě taková politika nebyla, tak myslím no a ta politika nebyla. Zatím si myslím tak tak zdiskreditovat diskreditovat a jako jako potom vlastně dá se říct i záhy, že někdy někdy kolem těch prvních skandálu ohledně sponzorů mrtvých sponzorů ODS, že jo a pak ty opoziční smlouvy a tak dále tak takže Takové
Minuta: 6
bych řekl nadějí nebo ne naději, ale možná mladickou, ale ten si říct naivitou, ale jako představu toho, že bych mohl pracovat pro obě jsem se rozhodl tehdy pro pro politologii a mezinárodní vztahy, takže to jsem studoval, jak přišla. Možná to je kapitola v tom zahraničí. Byl to čistě jako jsi ty stránky a pokusit se někam vydělat. Nebo jo. Promiňte, já jsem vlastně zapomněl na tu. Ano jde v podstatě to tak bylo. Já jsem se rozhodl během to studia a ty politologii jsem jsem vlastně měl možnost pracovat jako stážista v poslanecké sněmovně tehdy jsem tam byl u pana poslance Holáň a myslím a a zrovna v té době se tam zase začne ukazovat, jak jsem už o tom hovořil taky ty korupční skandály a to ale tak člověk to trošku Viděls blýská jako do. docela
Minuta: 7
jsme to prožívali jako študáci a a výsledkem toho v podstatě bylo že jsem končil bakalářky cyklus tak tak jsem si říkal že úplně politika od nějakých svých 25 let nebo nebo práce někde na ministerstvu 25 let že to prostě byla cesta která která pro mě úplně tehdy nebyla a říkal jsem si že že nechci být úplně na politice a nebo na nějaké státní službě jako existenčně závislý já Vždycky jsem si chtěl zachovat nějakou nějakou do after říkám stability politika trošku jako zdiskreditoval A v té době a tak jsem si řekl že bych chtěl studovat ještě něco jiného nějaký nějaký jiný nějaký jiný obor nějaké prostě řemeslo kde člověk může ty věci dělat nějak podle úplně podle sebe v podstatě jako buď poctivě nebo ne Ale
Minuta: 8
není to tak, že by musel někde jak říkám být být existenčně závislý na politice, no. A rozhodl jsem se pro medicínu a v tom V té době v tom mezidobí, kdy sem vlastně se proto rozhodl, tam jsem jel ještě vlastně rok času, protože já jsem se rozhodl době, kdy už se nedaly dělat přijímačky, takže jsem musel vlastně rok počkat, tak jsem si říkal, že vlastně během té medicíny už nebude moc jako příležitost nebo takovou nějakou představu. Už jsem tady měl po medicíně už taky moc ne, protože to studium je přece jenom jak bych řekl časově náročné a jen tak jsem si řekl, že toho roku využiji a že pojedu ještě někam do ciziny. Naučit se trošku jazyk taky si vykoupat jako dílů, protože si myslím, že jako člověk by když třeba pracuje hlavou nebo tak, že by měl Ale u mě ty něco trošku udělat udělat rukama a Postarat se sám sám o sebe, tak jsem si chtěl taky i fyzicky prostě někde zapracovat a a dog. Jsi tak
Minuta: 9
trošku, že to že to že to zvládnu. No tak mě jo, takže jsem nejdřív měl možnost jet do Spojených států a pak jsem jel do Austrálie, takže vlastně jsem byl na cestách. Zhruba tři čtvrtě roku asi proto není moc běžný, že ostudu začít studovat medicínu, až po takhle Bakaláři minimálně v Čechách. Mám pocit v Americe. Je to docela běžné, ale ale v Čechách. Mám pocit, že tím jak je ta medicína docela Dlouhá vlastně tu studium, že A je to teda lidi už jako nedělej. Takhle tam je no je to je to, tak ten pohled, že u nás a ještě stále. Asi je trochu jiný, ale už se to možná taky mě někde třeba i tu medicínu chodí studovat jako fakt pozdě. Já myslím teď si nejsem úplně přesně jistý, ale mám za to 16
Minuta: 10
mě to bylo jako východisko dělat ještě v životě něco. Co jako budu cítit, že má nějaký účel. Že dává nějaký smysl a možná tak trošku se v tom naplňovala. Taková ta představa té služby jo? Když tak řeknu, tak jako předtím služba obci, tak tohle tohle bylo takové jako bych řekl zřetelnější a konkrétnější v té v té mé v té medicíně. No, tak takhle jsem se rozhodl, vzpomínám si, že Tatínek mi nejdřív říkal, co tě to jako napadlo. Jo, abych už vlastně dokončil tu školu a a a a šel třeba pracovat ano, ale já jsem prostě tu velicinu chtěla. On byl potom rád. On sám byl doktor a byl potom rád, že jsem že jsem na to medicínu šel jo, to se pak jestli se nemýlím specializoval trošku na vlastní výzkum a a boj s rakovinou, to mě napadlo z vás jako zeptat, jak vlastně jestli jsi furt držíte přehled v oblasti, jak se tady ta oblast jako vyvíjí. Protože
Minuta: 11
mám pocit, že v poslední třeba měsících je slyšet i o nějakých českých táta Pecha a prostě pokusech udělat nějaké lékařský průlom v této oblasti. No tak to vždycky jsou takové pokusy, ale z medicína s tímhle bojuje a bude vždycky jako bojovat, že ho znám tak jako takovou, když už to když to takhle zjednoduším jo, ale já spíš já. Ty teď životní Cesty jsou docela nevyzpytatelné a já jsem třeba během té medicíny nepomyslel na to, že bych že bych někdy dělal jedu, jo. Nebo že bych že bych se věnoval vědět, ale spíš jsem spíš jsem směřoval K nějakým v jako chirurgickému oboru. Taky jsem po škole vlastně hned začal pracovat na porodnici, ale zároveň jsem nastoupil i i v laboratoři. Měl jsem takovou představu, že budu dělat, že bych dělal gynekoonkologie. No ale pak jsem Zase
Minuta: 12
řízením osudu zůstal v té v té laboratoři a tam jsem se věnoval začal věnovat teda tomu výzkumu. No a abych vám odpověděl na tu otázku se také zabývá víc tak tak já samozřejmě teď s nástupem do do Senátu. Tak já jsem se je to se nedá nebo já aspoň jsem si řekl, že se musím věnovat něčemu naplno, že to nejde dělat úplně na půl protože jsem se Přistihl při tom, že když jsem byl jako v laboratoři nebo na fakultě tedy lékařské, tak jsem tak jsem přemýšlel prostě o tom, co by se mělo udělat zase třeba v senátu a tak dál. Takže takže jsem se Přistihl, že jsem a když jsem byl zase v Senátu tolik přemýšlel, co se děje prostě v laboratoři a já jsem to nějak už dopředu tušil jo tak že že to nepůjde asi úplně úplně skloubit vole, takže teď Se věnuji
Minuta: 13
prostě stoprocentně té práci v senátu a nechal jsem si vlastně úvazek na učení, takže Učím učím na fakultě, ale ale výzkumu se. Ne teď nevěnuji se to možná jako koníček na stáří ano. No, tak ono já tehdy když jsem odcházel jako z té politologie. Tak já jsem samozřejmě na politiku nebo na veřejnou službu jako takovou nezanevřel, jo. A říkal jsem si, že tohle se třeba budu někdy věnovat až až třeba před důchodem, jo, nebo nebo ke konci vlastně kariéry, kdy člověk. Třeba už v té medicíny měl pak člověk plné zuby, když to řeknu takhle jo, protože někdy někdy k tomu, tak dochází, že člověk po 15 20 letech medicíně už už je třeba někdy vyčerpán, jak kdo to snad se samozřejmě záleží. Takže takhle takhle nějak jsem si říkal, že vždycky se a ještě budu moct tomu vrátit budu mít nějaký řemeslo budu něco jako pořádně. Mně na to,
Minuta: 14
ale netušil jsem, že se přiznám, že to bude tak tak brzo. Jo? A takže to bylo trošku jako nečekané, dá se říct. No ale když už jsem něco řekl, tak jsem to musel nějak potom jako splnit. No věci a ty se trošku zajímá jako co vás možná jako táhne na té veřejné služby a protože se jako bavíme, že tam byl spustit vlastně odboček a mohl se dělat možná spoustu jiných věcí. A stejně jste se jako vlastně velmi rychle, vrátil jsem se k tomu. No takhle. Já myslím, že to člověk musí mít nějak v krvi, jo, že musí být taková povaha. Já jsem se vždycky tak trošku jako přimotal už na gymplu jsme třeba organizovali takový jako docela pěkný plesy. Myslím tady úplně úplně jiný, nebo jsme dělali různé akademie. Potom i během během studia k jsem říkal jsem jsem pracoval v té v té poslanecké sněmovně nebo Byl jsem tam jako jako jako Stage. Tedy
Minuta: 15
a potom i během medicíny jsem v podstatě působil v akademickém Senátu, jo, takže vždycky když jsem viděl, že někde je nějaký problém, něco mě ne, co mě štvalo, nebo že to je potřeba řešit, tak jsem se do toho do toho jako přimotal. No, no, takže asi pamatuj x-mena na fakultě úplně takový můj první první slib. Volební bylo zavedení nejen. Teda samozřejmě tohle, ale to bylo součástí programu zavedení. Ona je zavedení, ale donucení vedení, aby opravdu bylo třeba na lékařských fakultách to ale nebo na lékařské fakultě. U nás se toaletní papír, že tehdy to nebyl jako samozřejmost. Jo, takže se vím, že jsem se tam tehdy s někým dohadoval, že že to je prostě běž, no, snad by běžná věc a bylo mi tehdy argumentoval tak že studenti ten toaletní papír kradou a tak dále, no a co se potom nakonec podařilo. Já to tady říkám trošku úsměvně, ale nebo trošku s nadsázkou, ale vždycky jsem se nějak do těch Těch věcí
Minuta: 16
přimotal, pak jsme dělali různé protesty. Třeba by jsme měli pocit, že že tehdejší vláda pana. Topolánka bysme prostě tomu nevěřili těm snahám třeba o převedení fakultních nemocnic na akciové společnosti a viděli jsme v tom už podle těch zkušeností, které které byly prostě z minula takový způsob nějakého skryté privatizace. Možná jako trochu i tunelování Čechy těch nemocnici. Jo a i to jakým způsobem to bylo děláno, takže tam jsme tehdy organizoval jako študáci demonstraci. Takže mně to furt provázelo tím životem od začátku už vlastně tady migrace, že jo. A tak to asi bylo nějak přirozené. No, ale možná možná to přišlo dřív, než jsem nebo ne. Možná přišlo to dřív, než jsem čekal. No třeba říkal, že jste organizoval tu demonstraci ještě jako študáci. Byl jste teda vy vždycky ten co se zajímá o ty témata a pak to s těma všema ostatníma okně rozebíral zjišťoval
Minuta: 17
jde. Na jaké straně Já ty lidi jako snažil se nadchnout pro tu myšlenku, aby jsme s tím teda něco udělal. Protože spoustu lidí. Třeba, že se na ty věci kouká, třeba jsem to nelíbí, ale buď zůstanu nějaký pasivitě a nebo tak jako někde uprostřed málokdo si vybičuje k té akci a ne někde demonstrovat. No, tak no jasně, no, tak my jsme to řekli jsme si že se nám to nelíbí a museli jsme tomu věnovat nějakou energii. No a je pravda, že někdy člověk zůstane u toho, že se buď něco nezdá, tak na to třeba nadává, že jo, nebo to nepřirozeně, ale pak je třeba pak je třeba udělat nějaký skutek. No nějaký nějaký Čína to vždycky vždycky znamená, že musí člověk obětovat nějaký čas tomu musí tomu musí tomu věřit. Jo a a musí vlastně překonat i někdy do značné do značení díly na krk. Se prostě proto, že řada lidí třeba říká, že se to nepodaří a nebo že to není možné
Minuta: 18
já a tak dále. No, takže tohle je potřeba v sobě překonat a pak pak do toho jít. No to jmenuje jsi ještě na moment, kdy vás napadlo kandidovat na prezidenta, protože se bavíme o tady těch jako v začátcích nebo aktivismu vlastně přišel ten moment říci, tak teď budu hrát i velkou hru a no velkou. Já jsem si to nepředstavovala jako velkou hru jo, ale na ten moment si vzpomenu. To mi nám teda Dokonce jsem ho popsali v knížce teda, kterou se mnou vydali nebo respektive napsali dva autoři a která nedávno nedávno vyšla, kde mě vyzpovídali a ten ten nápad. Byl při obědě v menze, já jsem jsem takhle obědval. Přemýšlel jsem zase nad tím, co se prostě v této zemi děje tehdy teda to byl Miloš Zeman a občas. Něco někde řekl, tak to člověk jako nadzvedlo ze židle, no a a mě já jsem prostě pořád
Minuta: 19
přemýšlím, že my jsme organizovali třeba i uzené protesty z hlediska nebo ne problematice problematice okupace třeba o krajiny s nebo okupace vstupu těch ruských muziku, že ho na na na Krym Aaaa na Národní Ukrajině a tak tak jsme prostě proti tomu protestovali no a tak jsme různě běhali po těch ulicích. Jo někdy do půl těla a obnažení s nápisy na těle. No a já jsem furt cheaty V určité fázi. Já si říkal, jak teda člověk faktu, že něco změnit. Jo takhle na něco upozorňuje, ale většinou City politici udělat dlouhý no, že jo a ty občany a a a a a Naty Co Třeba protestují jako teď jsme toho svědky, že jo, kdy na letní bylo kolik 250000, aby mě zase někdo neřekl z toho, že zkreslují čísla, ale bylo tam 250. A premiér téhle Země a vlastně prezidenta je Země jako.
Minuta: 20
V podstatě to nedal ty mahlwerck. Mávej nad tím rukou, ale tak dobře. To chápu, ale vyjadřovali se, tak jako kdyby ti lidé, kteří tam byli, tak byli skoro skoro nesvéprávní nebo nebo nebo nebo zaplacení anebo nevěděli. Prostě Proč tam jsou, že jo, že tam chodí na koncerty jo? No, takže a já takže jsem si říkal, jak je možné tohle překonat. Jak je možné se vlastně postavit tomu nějak jako reálně. No a jak by bylo možné prezidentovi Zemanovi říci vlastně před celým národem, co si člověk o něm myslí a v ten moment, když jsem takhle povídal nějaký ten pokrm to už si nepamatuji, co to bylo v té mamce, tak mě napadlo, že jediná možnost, jak to udělat jen vlastně do té kampaně. Jo a kampaň a nebo volba prezidenta. U nás je přímá, takže se může přihlásit kdokoliv,
Minuta: 21
kdo se žene 50000. Pyžamo nebo 10 podpisu od senátorů nebo 20. Podpisu od od poslanců. No a já jsem si říkal, že že by bylo fajn, že bych to jako chtěl, tak to argumentovat nejen protestovat, ale to a to byla úplně ta prvotní myšlenka. No neměl jsem v PET představu, že bych se nějak jako chtěl v tenhle Moment jo stát prezidentem to asi člověka, který není ve vysoké politice a tak dále, tak a já je normální. Tak tak asi nemá takové myšlenky, že by si chtěl stát prezidentem. Já vím že jako Jako malí kluci, že jo, třeba jsme nástup čas napadlo, že bychom chtěli potáhneme u prezidentem nebo nebo kosmonautem nebo něčím takovým No ale ale vlastně tohle mě přivedlo k tomu uvažovat vůbec o té kampaně. Já jsem tu myšlenku samozřejmě několikrát sám sobě jako zahnal. Říkal jsem si, že to je jako nesmysl a pak by jsem o tom víc a víc přemýšlel a a tak tak mě to ten smysl začnu dávat no. Jak
Minuta: 22
člověk možná jako vy bez nějakého ohromného vlivu nebo obecenstva na sociálních sítích nebo jinde vlastně začne dělat tu kampaň a začne jako tyhle myšlenky šířit dostávat mezi lidi. No tak jednak. Nejdřív jsem si to musel zpracovat a rozhodnout se pro to, abych mohl začít shánět třeba nebo přesvědčovat další lidi, jo. No a o tom na první samozřejmě byly myšlenky na to jak to jak to zrazovat, já jsem si říkal jsem, že člověka napadá jako že to že to je, že to když řekne jo, bylo by fajn něco udělá, tak pak vidí celou řadu prostě překážek a ale já jsem si hned na začátku řekl, že jsi ty překážky prostě nebudu Class, takže to by vlastně nedávalo pak smysl se vůbec o něco snažit, když jsi už rovnou řeknu, že to není že to není možné, taky mi někdo tehdy říkal, že Ty Volby
Minuta: 23
jsou většinou tak že ten kandidát vlastně třeba s 30% že to je, že rozhoduje ta osobnost toho kandidáta 70% dělá ten marketing jo politický marketing a ty peníze na tu kampaň, takže někdo to zaplatí já a teď o pro ženy tu saunu s tím tím a těmi médii, že jo a pak jako volíme. Já to taky ně pěkně zabalený v No právě Jo, tak to bude dojdu. Jo, že se zabalíme ten pěkný pěkný balíček uděláme a pak než to zvolíme, jak si to rozbalíme a zjistím a vlastně co tam co tam jako máme, že jo. Na tohle mě strašně štvalo jo, protože jsem si říkal. Ano může to tak fungovat, ale to by vlastně byla rezignace na to, že by občané jako takový mohly mohli jít třeba do politického souboje jenom s nějakou myšlenkou jo, že se ukazovalo nebo podle tohohle principu by to znamenalo, že v politice rozhodují jenom peníze. Jo. Je
Minuta: 24
pravda, že je to důležité, abyste mohl něco někde prezentovat, tak potřebujete už třeba peníze na letáčky na cokoliv jiného, takže není není nemůže být člověk úplně jako čistý takový ten idealista, který říká prostě není není potřeba ničeho, ale tenhle princip mě štval, no a říkal jsem si, že A to bylo jeden taky z důvodů, proč jsem se rozhodl, že by bylo třeba jako ukázat a dát nějakou naději, že je možné přijít i s myšlenkou a získat pro ní lidi jo. No a že třeba Proto není potřeba nějakých miliarda a tak dále nebo milion jako třeba někteří jako někteří miliardáři, že ho mají mě prostě znepokojoval ten stav, když jsem si stále víc jako všímal toho, že tím miliardáři už nejsou jenom v pozadí. Jo těch v těch v těch politických událostí. Ale že vlastně
Minuta: 25
vstupují přímo jako do té politiky a bylo jich několik, že jo, kteří si mysleli, že si to taky funguje, že si koupí nějakou politickou stranou a A vlastně pak budou hájit nějaký svůj prostě Business o byznysový zájem, jo. A tohle mě štvalo a tak jsem chtěl ukázat, že to může dokázat i chlap z ulice tohle No věděl jsem, že to na výhru nebude, ale ale říkal jsem si, že pokud by se podařilo docílit nějakého úspěchů, nebo alespoň částečného. Takže by to mohlo motivovat i další lidi, kteří se chtějí za něco za něco brání mají nějakou myšlenku, ale třeba nemají ty peníze na to, no, takže ten tým jsem začal různě oslovovat a a taky se to proměňovalo. Někdy jsme byli i na videích jsem byl sám s jedním studentem. Jo v tom to trvalo vlastně dva roky od toho rozhodnutí, no, takže Docela
Minuta: 26
krušný, ale ale dopadlo to docela dobře. No, tak jak to změřit, že jo? Jo je 8,8 procenta v prezidentských volbách jako hodně nebo málo, tak ve srovnání třeba s Milošem Zemanem nebo s panem panem profesorem Drahošem je to je to málo, na druhou stranu na druhou stranu, třeba jsem měl stejný stejný podstatě podobný výsledek jako jako pan pan Horáček, že jo, který do do té kampaně vlastně investoval a ať ti další samozřejmě také velké velké finanční prostředky nová. Takže když bychom to třeba mohli změřit O úspěšnosti kampaně, tak on to někdo počítala a myslím, že ten můj můj hlas vyšel zuba na jedno nebo dvě koruny a zatímco Zatímco ty další hlasy, nebyl tam snad levnější než za 100kč, ale to teď už přesně nevím, ale Takže takže v tomhle tom To si myslím,
Minuta: 27
že to byla hlavně potom i z těch zpětných Reflexy lidi, já jsem jako to netušil, že to že to takhle může být, ale mě pak psali různí lidé, že že je to motivovalo k tomu, aby třeba se dali do komunální politiky. Jo a v tak v tomhle jsem si potvrdil, že a že to mělo, že to mělo smysl a že se ti ten částečný jako úspěch přišel no. A nemáš třeba něco v té kampaní Co třeba funguje to fungovalo velmi dobře, ani se to nečekal nebo klidně jako naopak, na co se třeba Sázeli. Já jsem na first nefungovalo, nebo si to takhle dál. No ta moje kampaň fakt byla opravdu velice velice skromná jo, protože já jsem tam asi neměl žádný marketingový poradce, pak tam ke konci Přišel někdo vymyslel ten název název srdce nahrát jako nebyl úplně můj nápad tohle. Takže to byl vlastně dá se říct jako jediný zásah jako marketingového poradce. A ale
Minuta: 28
ale to nebylo tak, že by pro mě pracoval, ale že jsme někde si sedli a nějak jsme to nějak jsme to probrali, ale to bylo až až vlastně prosinec poslední měsíc té kampaně. Jo no, ale Takže takže celou dobu to fakt byla jenom improvizace. Jo, řekl se potřebuji první úkol byl sehnat podpisy, jo, takže pár lidí nejdřív skoro nikdo pak pár lidí mi pomáhalo vlastně jsi jezdil jsem sám, to se potom nepodařilo a přelomil potom, když se mi podařilo sehnat ty podpisy v Senátu, kde jsem nějakým způsobem přesvědčil 10 senátorů, že mě že se mi podepsali, takže to bylo docela docela zajímavé zjištění, že člověk. Já jsem vůbec jako nedoufal, že by to mohlo takhle dopadnout jo, ale když už jsem rok sháněl ty podpisy nebo rok, ono to bylo několik měsíců, protože protože tam tehdy se měnil zákon, takže jsme nemuseli čekat a tak dále. A to jsi asi detaily, které posluchače nezajímají Jo, no ale Když už jsem a
Minuta: 29
už mi třeba chodili i na Facebooku, jako jo, jako že to je dobrý, že to je zajímavé. Já a že ať jako přes a trvá mi vytrvám, tak jsem si říkal, tak by byla zase škoda hodit to všechno za hlavu. I vlastně tu práci těch lidí, kteří mi nějak pomáhali jako dobrovolníci, tak jsem se tak jsem si řekl, tak zkusím teda bylo měsíc. Hrubá do do uzavírání tě kandidátek. Tak jsem zkusil ten Senát jo. A a jak říkám. Šel jsem tam s tím, že jsem nedoufal vůbec, že by to nějakému neznámému jako chlapovi z té ulice někdo podepsal z těch politiku. No a pak jsem byl nějaký jsem si teda vy tipoval, že jo a podařilo se to a tam jsem si uvědomil, že fakt jako člověk běžný občan může přijít zatím jestli mi reprezentanty a o ničem je jako se snažit třeba přesvědčit, nebo dát jim nějakou nějakou představu a a oni to poslouchá já. Buď jo nebo
Minuta: 30
ne? No takže tam se ukázalo, že že to není tak, že to není tak marný a už to není, tak to obrovská kouzly. Tam není teď. No, že tam že tam není ta zeď a že je dobrý prostě s těmi svými reprezentanty komunikovat. No já jsem jí přesvědčil by mi podepsali to kandidaturu. No takže to bylo fajn a to bylo vlastně průlom taky v té kampaní, protože potom už lidi začali věřit tomu, že se toho aspoň budu moct jako zúčastnit. Jo a ona se těžko přesvědčuje někoho, když i když se řada lidí říká Jo to má smysl, to je prostě dobrý jo, ale když nevěří tomu, že se to že se to podaří, tak přirozeně nejsou ochotni tomu věnovat nějakou energii a tohle trvalo strašně dlouho a vlastně. No to byl v tomhle si to tu byla jako docela těžká těžká úloha. No nebylo třeba těžké i v tom já mám pocit, že ty prezidentský kandidáti nebo vy jste museli být vlastně Jasně
Minuta: 31
vy specifikované, že umí říct já nevím. Jsem pro a nebo proti migraci jako bylo nutné ty vlastně lidi udělat černobílý a mně přijde, že vlastně jako často ty lidi nejsou černobílý a na některé by se třeba nemají úplně jasný názor nebo všemu nerozumí tahle, ale vlastně v rámci své kampaně člověk u všech těch témat jako často musí říct, na který teda straně nebo co se to myslí. No musím říct, že asi všechny nás ty kandidáty vždycky strašně štvali ty otázky. Když chtěli je pouze odpověď ano, ne. A ani jedno slovo k tomu jo, protože prostě nikdy není ano, tak na některé věci můžete říct ano a to to se asi dá jo, jestli půjdete na oběd. Tak jo nebo ne. A nebo jo, ale řada těch letech věcí není prostě jako Jednoduchá nakonec je pravda, ale že když hlasujete, tak stejně musíte říct ano nebo ne, že jo, jo. Takže to ale ale ale vždycky nás to strašně štvalo. Myslím si, že ne jenom mě, když
Minuta: 32
jste k tomu problému, no nebo k té dané otázce nemohl říct nějaké nějaké odůvodnění, jo. Takže ty věci samozřejmě nejsou černé a bílé a je zase pravda, že já jsem si myslel, že ta kampaň bude jako složitější, co se týče těch těch odpovědí a tak dále. Ale ono se pak ukázalo, že se vlastně novináři a to byla škoda jo, že se novináři často ptali v podstatě na ty samé otázky, jo, jestli to furt v těch debatách jako opakovalo a a buď to bylo budete jmenovat premiéra nebudete milovat premiéra a tak dále, třeba se tam ale vůbec nedostal k otázce školství a nedostalo se k otázce nějakých jako sociálních otázek. Jo, jak by se člověk, jak to díval přirozeně prezident nemá jako možnost nějak zásadně to měnit jo, ale myslím si, že Prezident jako svým slovem může obracet určité trendy a jak třeba v tom školství, tak i těch sociálních jako jako věcech jo? No, takže
Minuta: 33
na to vůbec jako nepřišlo jo na takovéhle otázky Jasně. Pro mě je furt vlastně záhada, když se dostáváme trošku dát do linky LED. Jak to že to je Miloš Zeman vyhrál jo, protože se o tom bavíme, tak jako to vlastně není ani ten člověk z ledu, i když možná někdo ho tak jako vidí, ale ale ale ten jako ty ideálně Co jste tam přinášel teda obyčejný člověk z ulice, tak to on není. Tak táta má jet jako celá. Celá řada věcí hraje roli, jo. Jednak známost, že lidi lidi často jako z pochopitelných důvodů a ono to stát někde nějaké řecké tragédie, že lidé raději volí poznat nepoznané. Dobroš jo, že to teda si lidi rozhoduji podle toho, jestli znají nebo neznají. Jo jo, to je takový jako princip. To je pravda, že mám pocit, že to lidi mají osobně týden teď, že radši jsou třeba situaci, která je sice špatná. Ale znají
Minuta: 34
než aby teda jako změnili ten svůj život zásadně našli do zdi jako nejistoty, která může být lepší, že třeba někdy se lidi bojí trošku jako riskovat v tomhle a a zvolit úplně něco neznámého a je to ale pochopitelně. Jo to já si myslím, že není možné úplně jako jako vyčítat, ale zase umět se nadchnout ty taky taky docela dobrá věc. No ale jste se ptal na to Miloš. Zemana Tak to je jak říkám určitě hraje roli známost. Jo, myslím si, že Miloš Zeman je samozřejmě jako velice schopný řečník velice schopný rétor a politik, jak má lidí oslovovat umí věci z jednoduše vad a nějakým způsobem mu řada řada lidí prostě věří. Jo, já já si myslím, že on a to Říkám Prostě na rovinu umí jako Dobře dobře lhát jo, protože vždycky říká něco a
Minuta: 35
pak říká zase něco něco jiného, to není moc konzistentní. Já můžu dát příklad jedu zase té opoziční smlouvy. Je to sice už strašně dlouho, ale možná že jsi starší posluchači vzpomenout na to, jak jak společně s Václavem Klausem proti sobě vystupovali a jak jak jeden hlásil mobilizaci dvě Miloš Zeman hlásal akci čisté ruce, že jo. A po volbách potom Vlastně vznikla opoziční smlouva a ať ti to dva pánové se se dohodli. Jo a těchhle příkladů by mohla být jako Celá řada. Já si vzpomínám ještě v roce 2001 11, když Miloš Zeman a to někde okolo je toto video se vyjadřovalo Andrej Babiš a velice Babišovi velice nelichotivě, jo, kde v podstatě z něho dělal jako podvodník a dá se říci. Jo a potom další situaci jako říká jak skvělý, je to premiér, takže těchhle momentu. Když to člověk dobře
Minuta: 36
sleduje. Ale musí to sledovat. A nebo když musí to sledovat a a a a nezapomínat. Jo tyhle věci nebo když na jedné straně prezident Zeman vlastně kritizuje oligarchy, jo, nebo respektive kritizuje bakalu. Což je samozřejmě na místě, protože za to co udělal v Ostravě, tak to opravdu jako je je bych řekl, jak to nazvat, no opravdu velký velký problém. A na druhou stranu jinými zase oligarchům, jako pomáhá. Jo a a je mu jedno, že že třeba v Číně budou budovat dráhu přes přes území úniku a teď je tam kvůli tomu zavírají do v podstatě do koncentračních táborů nebo převýchovný k Táboru. Jo a vlastně se tam děje genocida, která No to už je popsáno a to Takže to jsou jako rozpory, to je velký pokrytectví. No a Miloš Zeman ho umí dobře dobře jako zakrýt. Jo a mi
Minuta: 37
to takhle udělat. No, takže v tomhle mu řada lidí víc a víc a víc a věří. No mně se třeba stalo, že že řada lidí mně psala a několikrát mnoho lidí mi prostě napsalo, že mě volili v prvním kole voleb, ale v druhém kole budou volit Miloše Zemana a pak jsme nad tím nějak jako Přemýšleli, ale třeba k tomu ještě dodali, že někdo Zeptal, že psal, že nebude volit pana pana drahoše, protože mu nepřipadne lidský jo? Já se teď dostávám problémů té autenticity a ne možná se prostě do toho druhého kola nedostal, jako kandidát se líbilo, tak autentický by byl třeba lepší v mnoha ohledech. Jo, kdyby ne porušoval ústavu, choval by se zachoval by se prostě nebyl by třeba vulgární a tak dále, tak bychom mohli ty věci vyjmenovat, ale nebyl jsi jako autentický pro ty pro ty lidi. No takže možná proto taky
Minuta: 38
Miloš Zeman vyhrál, protože se do druhého kola nedostal nějaký nějaký jako jiný jiný kandidát to ale jako tam říkám. Celá řada prvků, které bychom se mohli tak dlouho bavit. No já jsem vlastně Přečetl jsem tady byli Karel Janeček, který tady dost podrobně popisovaly, ten vlastně ho volební systém prezident 21. Kde třeba podle ten ten systém, že jo je takový mnohem víc konsensuální vybírá a nebo spíš ty kandidáty, kteří. My možná širší podporu a tolika lidem nevadí, ale otázka je právě jestli možná těm lidem jako navíc ty holt ty jako silný kandidáti, který rozděluje společnost. No, no, tak to asi tak je, že většinou ten den, kdo je víc vidět, kdo má nějaké zásadnější postoje. Tak může být pro nějakou skupinu prostě přijatelnější asi ten ten systém několika hlasu, že jo by mohl vést k tomu k tomu, že by se vybral kandidát, který je přijatelnější
Minuta: 39
pro větší pro větší a větší část polečnost, protože Co je to že o 50% 51% co je menší nad se většina v tomhletom ano, tak 49% menšina, ale to je v podstatě jako skoro stejný skoro stejný počet, takže Jasně, že ty co je hodně slyšet jí vidím a třeba i v té politice je často mnoho jako nebo je hodně slušných lidí dobrých politiků, kteří dělají. Dobrou práci, ale moc ho nich není vidět. Jo a spíš víme o těch o těch takových těch co jsou někde vzali nějaký úplatek, nebo jsou jsou agresivní, jo. Nebo tam Takže A u těch o těch víme a kolem těch se to v něm se to točí. No takže asi je to tak. No vidíte třeba rozdíl v tomhle mezi senátory mám poslat zkus někomu dneska, protože mám pocit, že ten Senát je trošičku jakoby v ústraní nebo možná tam ty lidi jsou. Možná to jak jsme popsali mě. Já to tak aspoň
Minuta: 40
z Mníšku vidím ty možná to takový pracuji. Nejsou tak výrazné často těmto tak Poslanecká sněmovna je jako plná těch. No ti stranických těch tak Je to tak Tak samozřejmě jako Senát už už to že asi Senát má nebo do Senátu se volí podle jiného volebního systému a než do Poslanecké sněmovny, tak to podle mého názoru je determinuje. To, já chci já. Lidé tam budou vymírání Poslanecká sněmovna podle většinového systému, že jo nebo většina v poslanecké sněmovně podle poměrného systému. Je to tak, že máte na začátku nějakého lídra, jo? A pak jsou tam lidi, který když se tam dost toho parlamentu dostanu, tak jsme často překvapení, že jo. Kdo se tam bez dostaneš, vzpomeň, dnes mi nezaberu vibruji nebo jak to říká, ten to vážně, že jsou to takové různé bych řekl postavičky a pár litrů a pak postavičky, že když to v tom senátu vlastně je je každý vlastně
Minuta: 41
vítěz, protože tím většinovým volebním systémem to nahrává tomu, že že se prostě dostanou do toho druhého kola většinou lidi, kteří jsou nějakým způsobem známí. Jo a není to tak, že by se za nimi a někdo táhl jo v té na té kandidátce. Takže každý je vlastně tím kandidátem, pro kterého se ten občan rozhoduje. No a to vede to vede prostě k tomu a podle mě, že ten sen a ty dneska Složení tak jak je? A myslím si, že to tak trochu i k tomu, že jsou vybíráni. Ty konsensuálně jší kandidáti. Jo, že tam že to že to eliminuje ten Extreme, že si že se dostane se dostanou do druhého kola 2 extremisty. No tak pak pak vzniká problém, že jo, ale když se tam dostane jeden slušný druhý extremista, když bychom to takhle bojím. Ali tak tak myslím si, že Častěji to vypadá tak, že že pak se nějak řešili s mi líto, že se ten zbytek dát dohromady nechci
Minuta: 42
říkat, že je úplně politici nebo respektive strana ANO, že jsou extremisté to ne v tomto tomto smyslu, ale vidíme, že prostě Babišovi se nedaří moc jako prosadit se do Senátu, jo přesto, že vyhrál 30% nebo měl 30% do Poslanecké sněmovny, tak tak v Senátu vlastně neuspěli jeho kandidáti, přestože byli v druhém kole. Většinou se pak ta společnost jako spojila. A ukázalo se, že mu nestačí 30% ale že potřebuje 50% jo, tak je tam samozřejmě hraje roli to že k senátním volbám. Jako chodí poměrně jako málo lidí a chodí tam lidi, kteří mají o tu politiku většinou zájem a jsou nějakým způsobem informování, jo, takže také se i to podle mě jako dole v tom v tom výběru. Byl si že třeba mladé lidi se dneska zajímají o politiku víc
Minuta: 43
než dřív, protože z mého pohledu mám pocit, že před časem byl takový útlum a vlastně nikoho tapolitika moc nezajímala nebo bylo to módní moc jsou kuna starat v poslední době, ať už jsme se zase vzpomínáme tu Letnou nebo další věci. Mám pocit, že z toho se trošičku probouzí ten zájem a já si myslím, že to jde napříč celou společnosti, že to není úplně rozdělovat a já bych neřekl, že dneska jsou ty ty mladý jiné, než to tak v některých věcech a no prostě my jsme neměli jsme byli, když jsme Byli mladý tak nebo prostě to co vymyslíte mladým člověkem asi že jo, tak já furt považuji za mladého jo, ale tak jsme měli mobil je. My jsme neměli různé věci, že jo. Takže jsme se taky třeba v tomhle chovali jinak. Ale myslím si, že že že někdo hezky řekl, já teď jako že někdo hezky řekl, že blahobyt nás společnost se vyznačuje tím, že se lidé vlastně přestal zajímat
Minuta: 44
o politiku a vlastně bolí, když si chodí volám, tak buď jako jako Superstar jo, protože když je jako v uvozovkách dobře nebo větší části té společnosti. No tak tak to tak jako moc neřeší tu politiku jo, ale já fakt Nedokážu posoudit, jestli dneska jsou mladé v tomhle jiné mě připadne, že že že že že jsou prostě stejné, já se setkávám s spoustu mladými lidmi, které jsou fajn. Zajímají se o politiku píšou, jo? Pořádají pořádají debaty pořádají diskuze. Byl jsem byl jsem třeba v Pardubicích nebo na gymnáziu. Tam jsou krámy. Taková parta kluků, jo, nebo studentů, když to řeknu takhle a nejsi pět nebo šest a a oslovují nějaké zajímavé prostě osobnosti pro ně a a zvou je svoje na gymnázium, jo, třeba různě i politiky a tak dále. Už jich tam měli už jí tam měli několik a normálně tam s nimi debatu. Jo a pokládají perfektní otázky, jo,
Minuta: 45
takže v tom a to se mi stalo několikrát. Takže já jak úplně ten pocit pocit nemám. No nechci to nějak hodnotit. Nejsem sociolog a přiznám se, že jsem s tím jako úplně nezabýval. To je možná, že špatně vydefinovat ty mladého, mě by možná zajímalo jako celkově ten pohled na tu na tu na tu politiku. No ale ale je to zajímavý. Co jste říkal, no, že vlastně ve chvíli, kdy se lidi mají dobře, tak to asi tolik neřeší. I když zase je to hrozně o té perspektivy, že jo, protože možná na tady ta prsteková vlastně chybí, jestli se máme dobře nebo ne. No to to je pravda. Je to otázka, s tím to člověk srovnává, je to relativní, že když je když se člověk srovná s tím jak třeba jsem byl na misi v Africe. Na lékařské my si jako dobrovolník a viděl jsem jak lidi žijou tam a když jsem se pak vrátila, tak jsem si říkal vlastně co tady řešíme. Jo a kup ty problémy, které jsou tam a které jsou u nás se prostě nedají srovnat ho tam jdete na Ulici? Já nechci říkat, že nevíte, jestli jestli jestli se
Minuta: 46
vrátíte domů, užívej tak úplně To není když někdy když je to tam trošku chytne a jsou naštvaný, tak se tam po sekají mačetami, jo. Takže třeba bezpečnost jeho starost o zdraví vzdělání a tak dále. To je úplně úplně někde jinde než u nás jo, no, takže když se na to podívá člověk z téhle perspektivě, tak samozřejmě jak říkám si, že je M vaječný. Když pak ale budeme srovnávat v rámci naší společnosti to jak se daří jako lidem třeba ve vyloučených lokalitách. Jo? Jak jak třeba je s tím se setkávám teď dost často. Několikrát jsem se setkal. Jak vlastně lidé, kteří potřebují největší pomoc. Jo? To jsou To jsou třeba postižené třeba rodiče postižených postižených dětí, kteří se o ně starají o nebo to nemusí být jen rodiče dobu, že mi to můžou být. Děti, kteří se starají o na nemocné prarodiče a teda nemocné rodiče a tak dále, tak je často se na ně ta společnost dívá jako skrz prsty.
Minuta: 47
Jo funguje tady takový kuciel i bych řekl nebo tak to tak to cítím, kdy vlastně je důležité jenom ten úspěch vlastní a a ten kdo je úspěšný, ale už se prostě nedostává na ty, kteří tuto pomoc jako opravdu potřebuji. A nemyslíš se úplně na ně. Já jsem třeba mě šokovalo docela zjištění, když se někde vedle nějaká debata na Facebooku ohledně. Ohledně toho jestli bychom měli pomáhat třeba dětem, kteří jejíž rodiče nemají na na školní obědy, jo, tak jsem někde řekl, že by se jako na to, že by jsme na to mohli myslet a že bychom mohli nějakým způsobem v tomhle pomoci, jo, ať ať třeba soukromě nebo to a napsal tam někdo 's-bag a žena napsala, že ten kdo nemá na obědy pro děti, tak by neměl mít ani jako děti. Jo jo, no, takže to jsou takové věci, které mě docela docela šokuje a překvapují a i a i a je to tak. No takže to si myslím, že na tom bychom ještě mohli pracovat, takže v rámci té naší společnosti
Minuta: 48
je třeba řada problémů, které je třeba řešit a záleží na tom, jak se na to vždycky podíváte odkud No je to relativní. Můžete vy třeba z té vaší pozice v tuhle chvíli nějaké problémy řešit, co by vlastně z pozice se na to nemůžete dělat krom třeba jako dávat o těch tématech vědět, což je už ti jako taky důležité, že vůbec OBI se tady nad těmi věcmi lidi zamysleli a třeba získali tu perspektivu, tak samozřejmě to slovo je je důležité. Někdy člověk si říká, co jako, že udělal, že se nás samozřejmě má nemá tak jako velké pravomoci v těch běžných věcech vlastně může být vždycky přehlasován poslaneckou sněmovnou můžete podávat pozměňovací návrh do očí ta práce o to, že se s tím problémem vůbec jako Seznámíte, protože za vámi někdy přijde a protože přijde a řeknete. Ano, tak to je prostě téma, které je důležité. No a pak se snažíte. Na nejrůznějších frontách a od toho, že působíte třeba na poslance poslanecké sněmovně a Snažíte
Minuta: 49
se je třeba nějakým způsobem přesvědčit a že jo, abyste si při aby se Připravila půda třeba potom pro Senát až potom. Můžete tedy sám navrhovat nějaké pozměňovací návrhy a na těch těch způsobuje je Celá řada, jo, teď teď třeba půjde právě ten zákon o sociálních službách bude na pořadu dne, kdy ho připravuje vláda a měl bys pocit světlo světa měl být tedy do parlamentu. No a tam třeba chceme nebo chceme chceme prosadit. Nebo kdyby se podařilo prosadit pomoc lidem pečujícím, kteří pečují a ne nejsou zatím není to nějakým způsobem definováno. Ten zákon by to měl teď teď přinést, tak tak třeba tímto tématem se člověk může zabývat a udělat pro to proto co se dá. No to víte, že někdy je takový pocit prostě marnosti, ale ale toto To tak prostě v politice je no.
Minuta: 50
Nebo třeba. Podařilo se prosadit prosadit usnesení ohledně Porušování lidských práv v Číně, jo, to je taky téma, které Třeba se nás jakoby tolik netýká, protože to strašně daleko, ale vidíme, že náš prezident má nějakou zahraniční politiku. A myslím si, že je dobře, když jako Senát schválil, tak trochu něco jiného než hlásil pan prezident v tomhle tom ohledu nebo že to jednak vůči světu to ukazuje, že nejsme úplně lhostejný vlastně k utrpení těch lidí a to je podle mě důležité, protože protože Asi není není úplně jako dobrý, když když jednoznačně za kus schvalujeme to, co se teď v té číně odehrává těmi skutky a těmi činy, které které dělá třeba prezident nebo nebo některých případech to může být. Můžu být i nějak někteří naši
Minuta: 51
reprezentanti. No takže to se třeba podařilová. Dá se teď od toho dal dal jako odrážel. Nazvat mě nezajímá, tak schválně osobní názor. Myslíte si, že Čína se stane tím jako příštím hegemonem, že převezme tvoji pozici. No tak samozřejmě, že Čína má v mocenské ambice. Je to agresivní je to agresivní stát. Teď, když si vezmete jenom jak se chová k Taiwan. Už ho jak se chová jako v Hongkongu, který už teď samozřejmě patří jo, ale vidíte, že v nedávné době tam byli prostě velké protesty, protože ti lidé se opravdu obávají, že o tu svobodu to možnost rozhodovat plnit prostě nějaké své představy o životě. Takže oni přijdou jo. to není jenom to není jenom o to není jenom jenom Taiwan ale jsou to prostě II státy kolem ale třeba ten Taiwan je takový hezký příklad vlastně země která sice kina si nárokuje i su to samo jsou taky Číňani že jo Ale ale
Minuta: 52
je tam demokratický režim podstatě Jo a ty lidé tam mají prostě obavy o to že že ta Čína je pohltí a a bude tam panovat prostě podobná diktatura jo a my jsme si to zažili jo Tady také vlastně komunistický a totalitní režim Měli bychom vědět co to je už naší zkušenosti a mlčet k tomu si myslím že není dobře protože jak říkám Čína je agresivní ptal jste se na to na to hegemona a ona má už dneska prostě ambice vidíte Hedvábná stezka jo řada zemí to prostě odmítá a vlastně Čína se snaží několika způsoby jako ovládnout doteď různě ty společnosti najde Den. A to jako chytře přes přes tu ekonomiku? Jo bylo bylo řada několik několik bylo prokázáno, že některé společnosti prostě kupují jako politiky v různých zemí a proto aby se třeba měnil názor nebo
Minuta: 53
pohled na na lidská práva, jo, protože taková kolektivní lidská práva. To znamená, že společnost má právo na rozvoj, ale ten jedinec už tam nehraje roli, tak ho klidně může někam někam zavřít nebo můžu vzít orgány, když nezapadá do toho do té jako vize, kterou tam dělá ta jedna politická strana. Jo a to je úplně jiný koncept, než máme my, že jo tady prostě v Evropě. Jde o to aby aby ten jednotlivec mohlo nějak uplatňovat jako své plány a a ta ta ta společnost by měla v tomhle nějakým způsobem vytvářet Vytvářet podmínky. No takže tohle z Čína dělá a je na ty třeba na to myslet a třeba s ní samozřejmě komunikovat, ale připomíná ty, že jsou taky nějaký hodnoty. Body spravedlnosti, protože když to nebudeme dělat, tak se s ní bude i špatně obchodovat. Jo, že se bavíme o tom makroekonomickým světě žil. Tak já mám pocit, že tam vlastně to státní zřízení Číny je poměrně silné. No, jak
Minuta: 54
jsme se bavili. My jsme si to zkusili, ale nám tak ono mě to moc nefungovalo, ale myslím si, že vlastně v té číně ten nekov státem řízený kapitalismus na ohromný prostředky nebo možnosti, které my tady nemáme. No takže ho má, ale ono pak třeba nevidíme ty věci, o kterých se dozvíte, když se bavíte se třeba se Synology se tím zabývají, že ta velká část polečnost je prostě naštvaná, protože je tam je tam korupce. Jo v té v té to ale oni nemají možnost to nějakým způsobem dát najevo, protože jestliže žijete ve společnosti, která vás kontroluje na každém kroku. Kde máte Kamery, které jsou schopny odečítat vaší tvář, takže tam není vůbec žádná možnost na nějakou jako. Pozici nebo prostě prosazování různých pohledů na život a na svět, tak to ale bavil se někdo z nás nějakým číňanem. Jak to je? Jo? Jako když když jsi když jsi ty se tak jako uvědomíme, čili tohle můžeme, to mi to můžeme vnímat tak, že chceme
Minuta: 55
dělat čínu obchody a a že to bude jako Dobře dobře pro nás, ale jak už jsem jak už jsem naznačil a myslím si, že bez toho právního státu, jo, který vlastně v Číně moc neexistuje a nefunguje jo, tak se ten obchod nedělá dobře. Jo proto třeba řada ti říkám i našich velkých byznysmenů a podstatě potřebuje to, aby jim otevíraly dveře u těch komunistických pohlavárů. Jo a A může to dělat teda náš prezident třeba v tomhle tom smyslu a ale jestliže se že to neudělá, tak ty komunistický pohlavár můžou najednou se rozhodnout úplně jinak. A můžou začít ty ty investice. čili ta nevyzpytatelnost každého toho diktátorského režimu je velká proto je dobré vlastně prosazovat Ten právní stát a Respekt K nějakým nějakým o právu i si z hlediska Z hlediska toho byznysu
Minuta: 56
Takže takže ne poklonkovat opravdu Jasně o těch věcech hovořit a oni na to ty Číňany docela slyší když když člověk na pokloňku jenom mi to slyšel jsem nájem sádlem pravda že zda s tím českým jako velkým nedá takhle že se jim v té číně zas tak moc nedaří jo že upřímně ten byznys tam asi dělat zase není úplně tak jednoduché jak si možná tady spoustu lidí myslí No to máte asi pravdu Jak jak říkám tam třeba jde o to že že prostě nemá reciproční Jako investice To znamená že Čína sice chce investovat zahraničí neomezeně ale už nenechá investovat v Číně Jo, že by si tam někdo koupil Telekomunikace. Jo, tak to úplně není není není není možné Čili v tomhle tom panuje nepoměr a zatímco. U nás se tady dohadujeme o tom, jestli jestli nechat nechat páteřní
Minuta: 57
síť komunikační stavěcí. No jo vlastně totalitním režimem, který pak půjde nějakým způsobem čerpat informace a a a může nás ohrozit, protože prostě páteřní na infrastruktura v komunikacích je jako životní otázka každého státu a Jestliže jsi do toho pustíme nějaký tak bych řekl jako režim prostě, který je schopen ovládat ty svoje firmy, že jsem napojený, že jo, tak to je prostě velký. Velké nebezpečí pro nás jo, ať už byznysový jakékoliv. Takže takže to je problém a já myslím, že u nás je to tak, že je tady prostě pár velkých byznysmenů, kteří Potřebuji dělat ten obchod v Číně, potřebuji na to ty komunistické pohlaváry. Jak už jsem říkal a je to otázka třeba otevírání cesty v půjčkách Home Credit panna pána Kellnera a zároveň zároveň,
Minuta: 58
tedy z se činění chcem chtějí dát ten Huawei, jo. Takže oni se nějak prostě potom mezi sebou dohodnout, jo, takže Kellner prosazuje půjčky v Číně, ale zároveň vlastně Huawei s tím tím to prostřednictvím dostane do Česka do České republiky jako bezpečnostní služby informovali o tom, že to je že to je nebezpečí, takže vlastně ten byznys v zájem se staví navzájem státu, podle mě navzájem společnosti byznysový zájem úzké skupiny. Jo jo. Takže jak říkám, já jsem říkal, že je potřeba s Čínou komunikovat, ale není možné dělat s ní zahraniční politiku pro jednoho a pro jednoho. Nebo 2 nebo 3 nějaké jako oligarchy, když to řeknu takhle vulgárně, co si myslím, že se teď děje, ale jsou to takový trošku Optimal, co jsi mi říkal, že třeba dneska můžu přes nějakou další lidi
Minuta: 59
z ulice, který se možná váma inspirovaný udělat, aby tady to prostředí nebo možná to co třeba vadím změnili. Těžko říct, že se všichni budou hlásit do prezidentské volby, no. Tak doporučuji to je docela sranda. No ne, tak já to říkám trošku s nadsázkou. Ale ale ale já říkám, že každý člověk se může přihlásit jo, proč ne prostě jestliže ta možnost je chce něco říct a společnosti jo, tak pokud to jde nějaký blázen, že úplně tak to ale helejte každý a říkal To už Jan Palach. Jo každý může vlastně bojovat proti tomu zlu, na které sám jako stačí. Jo nebo a já to říkám trochu jinak. Já říkám, že každý ať přispěje. Do společného díla, jak umí a jak může jo? Někdo může víc někdo může mít někdo stačí, když třeba přijde a pomůže jako dobrovolník. Jo Nebo Nebo už jenom to, že se třeba u věci zajímá. A jde volit, jo. Základ je volit jo jít k volbám jo? To je dneska
Minuta: 60
to je problém, jo, takže jak říkám každý kdo může, ale důležité se o ty věci veřejné jako zajímat, protože když se člověk nezajímá, tak pak se diví, že mu přijedou bagry. Támhle za barák a a postaví mu tam něco, co třeba si vůbec nepřeje a a tak takže je potřeba ten ten ten zájem o toto věc. Tak jo. Moc děkuji za rozhovor taky mějte se moc hezky a děkuji za pozvání.

Předchozí video

Marek Hilšer o službě veřejnosti, politice a prezidentské volbě

Další video

Největší sídliště v ČR? Žije se tu líp než v Paříži, říká architekt Petr Kučera