Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Lenka Klicperová o práci válečné reportérky v Proti Proudu

Lenka Klicperová je válečná novinářka a fotografka. Lenka začínala jako zpravodajka, která se postupem času stala šéfredaktorkou časopisu Lidé a Země. Lenku ale především známe jako stále se usmívající fotografku, která fotí ty nejčernější okamžiky lidského života.

Několikrát navštívila jako reportérka Afghánistán. Od roku 2014 se soustřeďuje na problematiku války s Islámským státem v Iráku a Sýrii. Lenka své fotografie publikuje nejen ve zmíněném periodiku, ale také i ve spoustě dalších médií. Od roku 2016 spolupracuje s týdeníkem Reflex, kde můžete najít její reportáže a fotografie.

V roce 2008 společně s Olgou Šilhovou založily občanské sdružení Femisphera, které se zaměřuje na dokumentování problematiky třetího světa, zejména na ženská témata. V Kongu se soustředila na problematiku masového znásilňování žen ve východní části Demokratické republiky Kongo sužované vleklým válečným konfliktem.

Z práce v Sýrii vznikly dvě knihy Islámskému státu na dostřel I a II., jejichž spoluautorkou je Markéta Kutilová.

V rozhovoru se dozvíte:
Jak se dostala k práci válečné fotografky?
Jak skutečně vypadá válečné prostředí?
Jak nahlíží na uprchlickou krizi?
Co plánuje do budoucna?
a mnohem více

Automatický transcript

Minuta: 0
Tak vážení diváci případně posluchači podcastu protiproudu. Dneska mám linku klicperovou. Ahoj Lenko, ahoj, jo, ty jsi vlastně válečná reportérka novinářka fotografka. Nevím, jestli ještě nějaké další profese se dotýká až Já myslím, že tohle bohatšího, ale mě by zajímalo možná úplně takový ten začátek, jak se dostat k novinařině nevím, kdy jsi tak nějak uvědomil, až tě Tahle práce baví naplňuje, že chceš říkat nějaké příběhy novinařině dostala úplně náhodou, já jsem po škole, já jsem teda Vystudovala dějepis a občanskou nauku na pedagogické fakultě univerzity Hradec Králové, takže jsem měla být původně středoškolská učitelka. Ale upřímně řečeno nějak jsem tušila v dopředu, i když jsem už na tu fakultu vstupoval. že
Minuta: 1
asi tak to učení nebude úplně přesně to kam bych chtěla směřovat ale Bavilo mě ten dějepis moc vůbec telata fakulta pak byla bezvadná takže jsem to vůbec nelitovala No a pak jsem sehnala nějaké místo v bance že tehdy jsme měli ještě jako předmět ekonomie takže jsem byla trošku jako znala těch pojmu to už dneska vůbec nevím jak ale tehdy jsem přišla brzo na nějaký pohovor Dostala jsem s nějakou na nějakou docela vysokou pozici v té bance a oni mě vzali On říká Tak jo tak budu mít peníze všechno dobrý Měla jsem to zajištěné v podstatě to budoucnost no ale šla jsem ještě v mezidobí než jsem nastoupila tak jsem šla v Pardubicích kolem vývěsky tehdejší pobočky vlastně Mladé fronty a tam byla cedule hledáme redaktora tak jsem šla tak nějak se stalo že mě teda přijeli taky úplně drze že vůbec jsem netušila co tom novináři další říkala jsem si tak celou dobu tady nad Nejste
Minuta: 2
pořád něco píšu. No, tak co bych nemohla psát, viď? No a přijeli mě potom jsem teda první tři měsíce chodila domů s brekem opravdu, protože to byla strašně tvrdá škola. Ale zase to byla nejlepší škole, kterou člověk může dostat, takže jsem se naučila vlastně za chodu to novinářský řemeslo ten novinářský způsob myšlení vůbec, který mě byl hrozně cizí. Přišla jsem byla historik. Já jsem na to zvyklá postupovat odboru a od základu stavět jako nahoru a Ne opačně, že jo, že nejdřív je prý jak se k těm kterým se musí ten čtenáře zaujmout, co teda dostaneme někam dál, takže to jako tam jsem se naučila vlastně základy té práce a pak jsem se z Pardubic potřeboval posunout do Prahy, protože můj tehdejší přítel dostal místo v Praze. No a zase našla inzerát. Přijela jsem na inzerát a přijeli mě do Lidé a Země a to už bylo tehdy vlastně to klíčové asi pro mojí kariéru v uvozovkách, když už na mě že za ní že
Minuta: 3
ses na to třeba na vykašlal po těch třech měsících Kdy se ztratila úplně něco nového do toho jsi viděla že můžeš jít Možná to lepší cestu pracovat někde v bance a dá mě vůbec nenapadlo založil jako smysl že prostě mě to opravdu nenapadlo až do teď mě to nenapadlo až dopadla ta tvoje otázka je to nenapadlo já když se do něčeho pustím tak tak to prostě nevzdávám Kdy byla možná první nějaká zkušenost s nějakýma nebezpečnými oblastmi a nebo nějaký píše kdy se začínala vyjíždět na takový ty reportáž a No to až relativně pozdě protože já jsem se dostala na pozici redaktorky do Lidé a Země a trvalo to ještě vlastně dva roky než jsem se stala šéfredaktorkou A to jsem teda jezdila první na nějaký evropský takový prsty úplně jako nic nic výjimečného, ale říkal jsem si tak,
Minuta: 4
že bych měla jezdit a měla se naučit trochu fotit tak tak to byly tak mi to úplně začátky. No a pak to asi klíčový moment byl, že jsem potkala Česko francouzského fotografa Františka zvardoň a a ten mi nabídl, že jedu zrovna do Etiopie fotit formy divoký kmen, takový žijící na jihu Etiopie máš zase jestli chceš, tak mě může vzít s sebou, že to pro mě nebude nějak finančně nákladný, protože jako jestli má jet jeden nebo dva to už není finančně žádný velký, rozdíl jsem zaplatila letenku a vlastně František. Nepil většinu těch nákladů. No a já jsem se od něj strašně moc naučila, protože to je skvělý fotograf, který má naprosto fantastický vidění originální a já jsem se od něj Učil. A jak vlastně fungovat s těmi kmeny v Africe, jak se jako přestat mít takový ten ostych jako že člověk prostě stoupne před toho člověka s tím aparátem, že jo? Musím pomalu do ksichtu, tak tohle bylo hrozně důležitý a ta cesta mi hrozně dala a Františkem jsme strašní přátelé. Pořád
Minuta: 5
doufám, že zase podnikneme společné nějakou další cestu, ale to ještě nebylo jako relativně. Ta je moc nebezpečný mě napadlo, že tohle ještě taky koluzní, že jako zajímavá cestopisná reportáž a kdy se to tam hrát začínali dostávat píše různé tématem je sexuální násilí Válek a obecně tunelu se vlastně jako hodně věnuje dneska. No to začalo potom, když jsem někde Padla na téma vlastně sexuálního násilí ve válce ve Východní části Konga demokratické republiky kongo a pak jsem viděla film, který tady se promítal v rámci festivalu Jeden svět. No a ten film, byl se právě věnoval tomu znásilňování, který je vlastně produkt to celé té dlouholeté války, protože ta Jones. Plná různých milicí a civilní obyvatelstvo žen a děti jsou samozřejmě jim vydaný Napospas a to jede to byl
Minuta: 6
problém, který nikoho nezajímá, nikdo o tom nepsal na jednom to přišlo jako zčistajasna. Mě to úplně ohromilo. Co to je za hrůzu? No asijská jsem takový ten pocit, že prostě musím něco udělat, že se tam musím vydat. Musím tam na Já jsem původně chtěla jenom na fotit portréty těch žen a přivést jejich příběhy. Nakonec z toho vznikl i film a spousta reportáží a vůbec to téma celý tak jako nabobtnal o bych řekla, ale bylo to takový ten první vstup do té válečné zóny proto Východní Kongo teda jako v tehdy to bylo v roce 2008 a tam ta situace opravdu tehdy eskalovala monetární organizace se vlastně stahovali z toho východního Konga a já s kolegyní jsem teda mířila do východního Konga a Podařilo se nám tam pak. Udělat docela zajímavou práci, na kterou jsem pak navázala, na kterou. A teda to pak zase pomohla mi rozvíjet, že jo, když už jsem teda přežila to Kongo, naprosto
Minuta: 7
si do dneška vzpomínám na ten pocit. Vlastně když jsme překročili tu Hranice Vandy. My jsme jeli autobusem z rwandy a tam si vlastně přede taková říčka a najednou stearová ndi, která byla jako poměrně stabilizovaná i teta hranice, tak najednou je člověk tom království temná, že jo v tom východním Kongu. Kde je teda opravdu panují strašné podmínky a bylo to vlastně něco úplně fascinujícího ten pocit jako, že se nám to teď podařilo a teď už tady jsme a teď už se prostě musíme fakt postarat, aby to nebylo. Všechno nadarmo, aby jsme opravdu přivezli zajímavou práci přežili to taky něco naučil a tady ty věci přežít, protože nebo víš jako asi mi jde o to, jak se člověk naučí, tady to know-how, jak se třeba tady v těch situacích. Jak Prostě pokud jedeš někam a to nebezpečné, když tam co si dávat pozor. No já jsem se to učila
Minuta: 8
samozřejmě postupem času zkušenost mám ale taky tím, že samozřejmě než jsem někam odjela, tak jsem si načetla všechno možné. Co se k tomu dala načíst, hnal jsem si všechny možné informace, které byly k tomu možné sehnat. No a takhle to v podstatě dělám do dneška, takže to a samozřejmě čím víc mám těch zkušeností, tak tím je to pro mě pochopitelně lepší není nějaká komunita, prostě Valeš, nechci furt. A do kdy si zavoláte? Hele jak to tam jako. Vypadá to tam musíš jít dělat a no Tak částečně to taky takhle funguje, že jsi předáváme ty informace mezi sebou to někdy to funguje. Někdy ne, záleží strašně koho potkám. To je že jo. Záleží na osobě toho novináře, jestli schopný jako sdílet nějaké detaily říkala, že si tam vlastně vyjel a s kolegyní ne to asi často jí, že jo, vlastně způsob jezdit ve dvojicích skupinách, ale to je běžné. Jako nejen pro To takhle dělají z téměř všichni žerou nějaké větší skupiny C 3. 4 nebo 6 leté rumu nebo minimálně třeba se spojit dva jako málokdy
Minuta: 9
se vidí jako opravdu takový ten osamělý vlk Filip, ono to vychází iz té podstaty. Jako je to opravdu válečná zóna. Je to těžké tam pracovat a pokud máš parťáka furt máš někoho sebou. Takovou se můžeš spolehnout nebo s kým to jenom sdílíš a řešíš jako občas ty nepříjemnosti, tak je to je to velké plus like jsem na vás jako na reportéry koukají a teď už jako nevím třeba do civilní obyvatelstvo, ale případně třeba ty vojáci nebo ty různé milice a takhle víš jako platí takovéto na novináře se nestřílí, nebo už dávno neplatí. To už dávno. To už opravdu ve všech těch konflikt a které jsem byla já. Tak novináři cíl je to terčovitý pro ty mi co je to super, když se jim podařilo zajmout novináře, že jo, nebo zabít novináře. To v žádném případě není už dneska žádná uh. Ty mi asi něco se potkali poprvé, tak jsi hodně mluvila o tom, jak jsi byla s klukama sýry,
Minuta: 10
jak jsem na to koukají třeba ty Kurdové, že tam teď přijedou novináře, který vlastně vypovídají, víš jakoby děti od něho pozitivně, že teda nebudeš jo. Snad i jejich straně a vypadá v ten příběh z té strany jo. Jo zrovna Kurdové to mají takhle poměrně pozitivně a je to vlastně takový jeden z mála takového prostoru na blízkém východě, kde se dá jako trošku v svobodně pracovat s tím myslím, že nemáme za sebou žádnou jako slovně tajnou policii každý den jo, samozřejmě o nás vědí, že jo. Ale není to takové to špehování jako třeba a sadovský sýry. Tam ty podmínky jsou mnohem horší tady jako relativně Svoboda. Pokud jako dostaneme třeba povolení na tu frontu. Tak v tom skutečně jako dostaneme ty témata. Většinou si můžeme dělat úplně bez jakéhokoliv omezování málo, co je tam. Ta tě jakože zakázaného třeba teď jsme měli naposledy problém s tématem
Minuta: 11
těch džihádisté k to jako byl velký problém se k tomu tématu dostat, ale to zase oni vám to na rovinu řeknou, že se nedělají z tohohle tohohle důvodu a je to takový jako čistý řeknou. Prostě my nechceme, aby zdvihá disky vypovídali novinářům a bim aby jim vlastně dávali tu svoji jakoby propagandu a zase pak dostávala do médií, jak mi tohle nechceme. Zakazujeme to. A tím pádem je to jasný. Takže nám se to se to nakonec potom podařilo. Ale stálo to hodně hodně velké úsilí a bylo to i díky tomu, že jsme tam už jsi vlastně jezdili kontinuálně 3. Rok, že jsme pracovali ve válce v Sýrii v těhle těch oblastech a Pracovali jsme tam i na tématech, které třeba jiné novináři moc nedělali, což byla třeba invaze do afrínu, nebo který poměrně plánoval dlouhou dobu ticho a vůbec tomu vlastně Media nevěnovali, tak adekvátně, jak by podle mého názoru měly. Kurdové se toho vážili, oni věděli, že my jsme opravdu na při všechny síly, aby jsme v
Minuta: 12
rámci našich možností to dostaly do povědomí veřejnosti o ni samozřejmě následují nás i tím, že jo, takže věděli naše aktivity je znali. Všechno co děláme věděli, že jsme jí iniciovali petici. Takže to vlastně naše odměna, já se to možná ani nedovedu představit. Je to tak, že jsi pod ochranou nějakého místního velitele, který tě prostě pošle tam nikam a řekne hele tady nějaký reportér, voni se starejte neboj píše i jak to tam je tam nějaká taková ale ochrana Ne to je člověk jede na Frantu, tak není podniky ochranou tam jako samozřejmě s naším, ve kterém se tam dostaneme třeba do nějaké nějaké jednotce samozřejmě někdo velí, ale pořád je to fronta. Takže záleží, jak moc se to neklidný úsek fronty, co se tam zrovna stane v tu chvíli a pokud se začne střílet. No tak ten velitel samozřejmě jako Začne bojovat, ten se nestará o to co dělám já jsem postarat o sebe sama,
Minuta: 13
když se dostáváme k té frontě. Já nevím. Určitě jsem myslel jako zažít spoustu okamžiku, kdy to bylo, já nevím. Na hraně a začal jsem nikdy, že by sis jako zpětně říkala. Hele to už byl jako trošku. Za hranou jsem se možná neměla chodit nebo to už bylo moc nebezpečný to neříkala, ale bylo to hodně nebezpečný a v tu chvíli jsem věděla, že tady jsem skončila. Jsem mrtvá za chvíli, ale Říkala jsem si, že bych to že jsem tam neměla chodit, já jsem strašně ráda za ten zážitek, takže jsem to prožila opravdu asi do hloubky, jak to šlo nejde. Přežila jsem to je super. Já taky, že komentu bylo víc, ale samozřejmě už na té škále to mám trošku rozestavěný, že už vím, co bylo nejhorší to bylo mi hrozné. Jo jo, jako že když kluk lítal jako tři metry, tak co ještě je pohoda, když to lítá takhle těch 10 cm. Se to blbě jsem s Míšou nad tím, že si myslím, že si
Minuta: 14
spousta lidí už dneska ani nedovede představit, jak to vlastně vypráví frontě ne, možná někdo viděl nějaké válečný firma filmy s 2 stojí války, ale ta válka už ani neprobíhá, tak jako nám tak je to úplně stejné. Já jsem byla teď úplně v šoku, protože se mi dala krásný dokument francouzský vylodění v Normandii. On byl kolorovaný, takže vlastně to strašně oživilo. Ty černobílé záběry, na který jsme normálně zvyklý, tak byly nesmírně živí a mě to něco úplně fascinuje. No já jsem na to nemohla odtrhnout oči, protože jsem stříkal Pane. Bože, jak je to možné, že to takhle stejné jo stejné typy záběru tam byly použity stejné typy závěru udělali ty válečné reportéři za 2. Světové války, jako jsem dělala já sýry úplně stejné techniky boje s bombardování města civilní oběti záběry na civilisty, kteří byli. Z těch úplně rozbitý rozbombardovaný domů, že je to úplně
Minuta: 15
stejné pořád dobře. Tak jako já jsem se prostě myslel furt, že ty filmy jsou nějaký zkreslený je a že že vlastně tam fronta. Možná tam to jsou ty lidi z eko schovaný a nikde jako vůbec ne. To jako vy je to ta podstata ty války je úplně stejná a v zásadě se ani ty technické možnosti moc nezměnily, protože to co bylo třeba se odehrávalo teď na blízkém východě, tak to byla zase válka zákopová, že ho vykopnou se zákopy samozřejmě jako my mají Kurdové irácká armáda nějakou těžkou techniku, ale oni zase tolik nemají a ty tanky které měly tak opravdu vypadalo, jako že to bylo z Druhé světové starý ten modely byly opravdu strašný samozřejmě tam letectvo, který je který samozřejmě technické mnohem víc vyspělý, ale v důsledku prostě ta blbá dopadne dolů. A dole to má jako. Zásadě stejný účinek Jo možná větší záleží, jaký byl by se použil a možná
Minuta: 16
to může být trochu přesnější, ale taky to často nebývá. Jo Kuba nesedělo to samé, co třeba v kainu v Normandii, že jsou někde natrefili, že jo. Nebo prostě došla jim došly mi špatný souřadnice. Pak se ukázalo, že stříleli do vlastních řad místo na Islámský stát, že to se prostě děje pořád podstatě pořád ten voják na té frontě je tam s tou s nějakou ruční zbraní nějakým jako útočnou puškou, která samozřejmě trochu technicky je lepší asi a jiná, ale v zásadě ten princip je stejný pořád. Jo vlastně etapě nebo situaci napsala tu knížku. Na dostřel Islámského státu, že jo a co jsme napsali s kolegyní Markétou kutilovou dva díly a teď jsme vydali teda další knihu ve válce, která se taky týká teda války s islámským státem. Mě možná by zajímalo, jaká je ta motivace těch lidí tam bojovat a jako je mi jasné, že to je hrozné s jednodušší ty otázka. Ale
Minuta: 17
víš jak já si myslím, že hrozně málo lidí vlastně rozumí, ty situace v té Siri Siri, že jo, že kromě toho, že tam je teda nějaký nějaký místní Diktátor nebo přes den nebo jako můžeme to tak tam jako spoustu nějakých akcí, že jo to tam Kurdové rozpustí nějakých milicí. Tak to ho tam někde jakoby, že někoho podporu růstu a někoho Američani jako víš je to hrozně těžké to tam jako černobílý ten svetr je to jsou to ono mi to tam není nic černobílý. A to je právě to úskalí celého toho konfliktu, protože lidi chtějí vědět, tady je dobrá strana dr15 nad tím pádem to mám nalajnovaný víme, co si máme o tom myslet, že jo, ale ten konflikt prostě takový není furt jako nedá říct, kdo je tam dobrý já kdo je špatný ani Kurdové, kterými je tady máme tendence trošku adorovat a nás zkreslovat to jejich angažmá. Co tak nejsou takový bílý anděl a ocel it války to rozhodně ne, jo, každá z těch stran má svoje
Minuta: 18
klady a zápory řekneme on prostě ten konflikt a mnohovrstevnatý má různé roviny ekonomický náboženskou politický řekněme. Jo a celý dohromady, tak strašně složité to zasadit všechno do správných souvislostí, že to opravdu Nedivím se tomu, že vlastně normální člověk, který se o to nějak hluboce nezajímá, tak tomu nerozumí nemůže. To mě jako situace třeba dneska, protože já mám pocit, že to trošku utichlo teď minimálně do veřejné mínění o tom, víš jako že před pár lety se o tom psalo. Dneska mám pocit, že už nějak už to trvá dlouho, že tu tu viry. Nastav už nezajímá nebo je to podle mě tím, že v podstatě se dramaticky zmenšilo území Islámského státu a ten Islámský stát byla ta veřejnost schopná vnímat jako to čisté zlo. Takže tím, že vlastně tady ten Aspekt toho jakoby zjednodušování toho konfliktu, že se tady prostě bojuje proti islámskému státu, to je zlo. To jsou teroristi. To všichni víme,
Minuta: 19
že jo, tak tím za to vlastně pro ně ještě víc nepřehledně loze se složí tělo ještě víc, než to bylo složité, no a tím pádem tam chybí takový to jednoduché pojetí jednoduchý výklad Islámský stát byl vlastně do určité míry je hrozně fascinující to Zlo fascinuje lidi odjakživa jo, to už můžeme vzpomenout na Hitlera, kolik se toho o něm natočilo filmu, že lidi co vlastně tím trochu fascinovaný a to si myslím, že bylo přesně případ Islámského státu, že oni vlastně tím jak začali šířit ten strach a přišli s něčím novým, že o to nikdo do té doby neudělal, že bych vraždil novináře v přímém přenosu, takže to byla taková ta fascinace tím absolutním zlém. A lidi samozřejmě byli zvědaví na to, co se tam děje v souvislosti s islámským státem, ale konfliktu mezi třiceti
Minuta: 20
nebo 70 islamistickými skupinami krysu víc nebo míň islamistický, ale víceméně dneska už jsou jenom skoro islamistický a bašár Ema sejdem a ještě kurdy a ještě íránským angažmá ještě ruským i angažmá americkým angažmá to už jako příliš jako rozplizlý a ty lidi to nejsou schopný prostě takhle vnímat a sledovat oběd opravdu jako chaos. Víš tam jako z tvého pohledu nějaký vývoj a nebo nějakou naději na jako uklidni. Ty situace tě záleží taťka jenom na dohodách vlastně všech těch mocností, které jsou do té války za jednu zainteresovaný a to znamená zejména Turecko, Rusko Spojené státy americké Irán. A Sadovská vláda pochopitelně, takže teď je vlastně takový trochu mrtvé období, kdy neprobíhá žádná velká
Minuta: 21
bitva v idlíbu probíhají bitvě mezi těmi milice má navzájem tam vlastně jdou po sobě bývalá strana, která bojuje s dalšími těmi skupinami. Které tam jsou o svoji pozici do toho znám strašně angažuje Turecko, zase tam snaží teď rozvinout nějaký nějaký projekt těch nárazníkový zón. Kde jako zajisti nějakou stabilitu a bezpečnost. Ale bůh ví, jak to bude no, ale samozřejmě velké téma je teď odchod Spojených států amerických právě z těch severovýchodních oblastí Sýrie, což jsou tradiční kurdská území a nikdo netuší, co se stane po té až se začne zrealizovat ten odchod, čemuž nepochybně teda asi dojde. Když se teda nepoužívám slovo nepochybně, protože v téhle válce opravdu není nic jisté. To může být za týden s trampem zase všechno jinak. Takže teď je velká otázka,
Minuta: 22
jak se domluví vlastně. Trump jsem ohledně osudu ty Severovýchodní Sýrie, jestli budeme Budou USA schopný a ochotný, hlavně nějak garantovat to nedotknutelnost kurdské území proti Turecku, že teda Turecku nepodniknete v Pace, ke kterému se pořád chystá na ta kurdské kurdské území. No a to jsou všechno velký neznámý, protože táta jednání probíhají mezi čtyřma očima mezi těma a málo, co se dostane ven, takový dohadování se zatím Lekl jsem se tě hrozně zeptat vlastně ty po tom co jsi viděla spoustu Válek. Já nevím sexuální zločiny a tak dále. Ztratila jsi třeba trochu nějakou jako naději nějakou lidskost. Víš Víš co myslím, jako, že neusnu není vlastně teď třeba tvrdí, že na světě nejsou ty velké
Minuta: 23
války, protože tolik toho s nějakým způsobem vyvinulo a už ty velké války nedopustí a že jsme vlastně lepší je jsme byli třeba před těma padesáti lety. V žádném případě nemyslím. Myslím si, že je a bude prostě v principech pořád stejný a funguje pořád stejně jako že ty války jsou menší nebo větší. No, to si myslím, že je zatím nějak. A jaký vliv a vývoj okolností, ale to nemusí být rozhodně Konečný a nikdo nevíme, co se stane. Já třeba si myslím, že z hlediska té blízkovýchodní bezpečnosti je třeba R2 nebo pravdu velká hrozba v roce 33. Taky si někdo nemyslel, že vypukne světová válka takového rozsahu. Jaká vypukla nevíš, ale dostala jsi k tomu není světa, víš. Protože já si třeba furt tak nějak jako Naivně možná myslím, že většina lidí je dobrých. A že jako vlastně To ti jsou dobrý, ale ale dokážu si představit, že kdybych možná viděl tolik, kolik
Minuta: 24
lidí napáchali jako ty, tak jsem byl na tohle mít jako vidění světa do své. Já to vidím úplně opačně. Já jsem s ním, že člověk má v sobě Tu podstatu toho vlka, který opravdu když přijde na to, tak je schopný udělat cokoliv, aby přežil. A tenhle ten pult úplně základní, který máme odpověď mě pospolné společnosti úplně toho neandertálců, z kterého jsme se zřejmě tech vyvinuli, tak tohle to máme prostě všichni v sobě a jenom. Výsledkem okolností, do kterých se dostáváme, v kterých žijeme, jestli se to projeví nebo neprojeví. Takže ano. My jsme samozřejmě civilizovaní lidé, že mi tady v pohodlí v dostatku v blahobytu čili nemusíme nechat tyhlety pujde dřív na povrch řekněme a nejsme těma okolnost na životním a nucení k tomu chovat se opravdu drsný a tvrdě jo, ale myslím si, že pokud by to je okolností nastaly,
Minuta: 25
tak je to prostě v nás a každý dokáže zabít, protože když nemáš jinou možnost tak tak co? Tak nikdo nechce umřít jen tak poté CoC tabule k tomu, že o tobě mnohem silnější a samozřejmě nejbližší je vždycky ten můj vlastní život, než ti ostatní to že trošku jako paradoxní mi přijde, že je mi z toho trochu vychází, že ten blahobyt na jako víš, že tady Ty s tím i stránky teda ne vy bublanina povrch, ale vlastně my si toho blahobytu i míň a míň vážím, že jo, ty to asi Jako z první ruky jako realit, jako třeba působí na tebe, až přijdeš. Já nevím sezóny jsem do Čech, kde vlastně jako spoustu lidí se ani nebudeme, že teplá voda je vlastně docela luxus pro tu spoustu lidí na světě. Já nechci nikde jako moralizovat nějak jako říkat, jako vy si toho neváží to vy jste úplně hloupý on, že se to samozřejmě tak není jako my
Minuta: 26
tady, že mě jakých podmínkách, které máme nějak nastavený. Samozřejmě každý rozumný člověk se toho jakoby váží, ale neumí to možná v té každodenní realitě takhle ocenit. Jo? Já jsem s ním že rozumnému člověku, když řekneš jako píšeš mu tohle tak řekne. Ano, já jsem za tohle rád. Já vím, že žiji v zemi. Která je vlastně fantastická jedna z nejbezpečnějších zemí na světě, kde prostě se nemusíme obávat vyjít na ulici, že nás někdo zastřelí teče nám voda. Nemáme tady choroby a tak dál a tak dále. Ale možná jenom to každodenní si uvědomění těhle těch detailům, které nám ten pohodlný a krásný život. Umožňují, tak taky možná menší jo, ale rozumím tomu chápu to, protože lidi, které nikam do takovýhle zemí nejezdi tak prostě že o svoje starosti a ten život jim přináší také těžkosti s kterýma MSI sever. Neodsuzuj to nějak. Chtěl jsem se možná i k jednomu trošku
Minuta: 27
k prvnímu tématu a a trošku to demystifikovat a to jsou jako obecně uprchlíci, že jo. Tady prostě to je velké téma. Vím, že tebe kvůli tomu někde koláčky Boulevard nebo byl nějak to nešlo něco. Já vím jakože na rozdíl od spoustu lidí prostě nebo já si myslím, že posluchači tohohle pořadu mezi to asi nepatří, ale ale všiml jsem si, že třeba Rozlišuje SH jako svůj názor na jaký ekonomický uprchlíky třeba z Afriky v s uprchlíky z těch válečných zón a tak dále. Jak to pro tebe je třeba jiný. Víš nebo jak třeba ty vnímáš ty ekonomický uprchlíky a No je to problém, ale podle mého názoru by se to mělo rozlišovat, protože jinak opravdu hrozné Apokalypsa bych skoro řekl a nebo velký problém, s kterým kterým se nebude umět vyrovnat a já
Minuta: 28
to nebezpečí, možná vidím ještě jakoby víc nás jo, protože mi tím pádem, že jsme vlastně se začaly otevírat. Teď mluvím o periodě třeba posledních 20 let tomu světu a přicházeli vlastně do Evropy lidé z Afriky z Blízkého východu z Asie, co za prací a dostávali tam nebo získali tam vlastně další zázemí a pracovali a není tak, že by všichni přišli jenom pro ty. Pro ty dávky to samozřejmě ne, ale že tím vlastně jsme trošičku jsem možná připravili do budoucna takovýto podhoubí, z kterého můžou vyrůst velké problémy růstu, dejme tomu jako neofašistické hnutí. Protože samozřejmě tahle za velká na se lidi, kteří jsou kulturně odlišných nejenom náboženský z Afriky přichází spousta lidí, kteří jsou prostě vyznáním křesťany,
Minuta: 29
ale jsou kulturně samozřejmě někde úplně jinde. A možná, že to jako V určité skupině podněcuje opravdu růst. Týn. Náměstí k těm lidem skupinám a Velké nebezpečí v tom co tyhle ty naše skupiny těch evropských než jsem to nemusí být jenom doufat, že jste to může být prostě normální lidi jako tady ten pan Balda nebo co ty. Jak se jmenoval, že tak je to nebyl žádný nace, který by někdo se holil hlavu a chodil demonstrovat a vykřikovat fašistické hesla, ale mě to ne. V tom, že spousta lidí vlastně o tom může začít takhle přemýšlet a a v podstatě nám tady vznikne obdobná situace, jaká vznikala v Německu po nástupu Hitlera v roce 33 k moci a ono se to postupně jako plíživě vlastně projeví na to nebude něco jako nějaký Zlom, který nastane ze dne na den, že jo. Ale postupně začneme si říkat, jak je to vlastně normální a je to
Minuta: 30
v pořádku a začnou se nám normalizovat věci, o kterých se nám před 10 lety ještě ani nesnilo, že budeme považovat za normální a mě tohle vypadá hrozně nebezpečné jo na druhou stranu. Samozřejmě je tady i ten ekonomický Aspekt, že jako uživit tu obří vlnu takzvaných uprchlíků, ať už to jsou teda ekonomický migranti nebo uprchlíci z válečných zón je problematický je vyvolána to v Evropě řadu problémů a já jsem Teda upřímně nemyslím, že to je systémové řešení, protože tě ekonomičtí migranti. Tady prostě nepřijde nepřijdou žádnému blahobytu, jo. Oni se tady tak nějak jako možná uživí část peněz pošlou Zpátky do Afriky, ale systémové řešení je podle mě pomoci těm africkým, zemím se postavit na vlastní nohy. A by skutečně jim tam ta ekonomika začala fungovat, aby se začali třeba i vyrovnávat dopady klimatických změn a nevidím jako systémové řešení přijmout
Minuta: 31
i do Evropy. To si myslím, že prostě nebude fungovat a bude to v sobě problémy, jak nám jakožto evropanům. Taky jim protože oni mají taky problém se s tím prostředím jsou zvyklí na něco úplně jiného a spousta z nich je pak strašně zklamaná, že mají nějaké očekávání, protože tam jede nějaká nějaká nějaký narratives krytu Evropu vykresluje jako krásné místo, kde jim budou lítat i pečené holuby opravdu až až do Ústí, což pochopitelně není pravda, ale oni mají často opravdu. Takhle naivní představy a s tím. Do té Evropy do že jakmile se tam dostanou, tak jim skončí veškeré problémy, protože budou konečně v té blahobytné Evropě budu dostávat tisíce EUR dávky. No no jako prostě není realita je vůbec obecně. Já nevím působí ty problémy. Takovej trošku mám pocit jako tlak ty lidi rozdělovat jako víš, jak se to tady vlastně vyhrotilo a buď chceš
Minuta: 32
jako ten Dacia nebo si na ten počítač a ale vlastně je tady se způsobem možná těžké. Já nevím být k tomu takový jako racionální a někde mezi současné době je to bych řekla nemožné, protože opravdu ta společnost je vyhrocená potřebuje jasné a No jasné, ne. A nic mezi tím neexistuje a vlastně jsme ztratili úplně schopnost nějaký debaty nějakého komplexnějšího náhledu na tu situaci. Každá z těch stran si dokáže najít argumenty pro to svoje tvrzení a vlastně odmítá se na to dívat s nějakým jako prizmatem i třeba toho druhého, že jo, kde tady by třeba mohl mít odlišné představy odlišné názory argumenty a ono se vlastně taky přestává argumentovat tady po chvíli diskuze se to zvrtne doučování se invektiv a podobně už
Minuta: 33
není tak žádaná jako bývalá, že vlastně ono Jako jak tohle slovo strašně nepoužívám, protože to je pravda. Ona to je opravdu není jako nějaký nějaká nějaká veličina, která Jasně daná a je pro každého stejná nebo já prostě se slovem pravda strašně nerada. Operuju, že je pravda nevím Ono. Objektivitou je to taky velkou obtížné, to si uvědomuju čím dál víc, že člověk se samozřejmě snaží poskytnout, ten co nejvíc nezatížený ideologicky pohled na ten konflikt třeba nebo na nějaký Denní, ale jsme prostě lidi. Každý člověk má svoji zkušenost, který vychází nějaký svoje nastavení myšlenkový to tam prostě nutně všude projevuje jo jako čistá pusta objektivita nějakých fakt to je velice těžko dosažená veličina téměř Eko, ne možná, ale
Minuta: 34
můžeš si vůbec ty dovolit. Připouštět se tam trošku kostrbatě, víš. Ale dej mi ho nějakou smysluplnou z toho, že teda ty jako vždycky vy svůj život, aby jsi ukázala nějakou situaci a pak vlastně se stane to že Mám pocit, že to jako zajímá velmi málo lidí, víš? Ať my bysme se samozřejmě přáli, aby to zajímalo víc lidí, aby víc lidí a nepomáhaly tam, kde je potřeba viděli. Ty oběti to sexuálního násilí a já si toho vědomi, ale vlastně pak jdeš tomu, že třeba těm jako spustit, ale nejde mi to. Jedno to samozřejmě jo spoustu lidí. Prostě nejsem s jasnými téma tam a schopná vůbec oslovit, ale já s tím se tak nějak počítá, to je prostě vždycky takhle, že jako určité témata zajímají určitý počet lidí a okruh lidí a to asi asi nechám tak jak oslovit úplně všechno to
Minuta: 35
nejde to zkrátka nejde z podstaty věci, takže Jasně jsem ráda, když se to publikum rozčiluje, když jako spousta lidí, začne se třeba tím zabývat, protože ho zaujme něco z toho, co jsem já někde viděla přinesla. Třeba nějaké proto se tak snažím a hodně přenášet. Příběh lidí, ale to nebylo o tom, že my jim říkáme těm našim čtenářům nebo divákům. Je to tak a tak jo, to se přeneseme příběhy takhle ty lidi žijou. Tohle to řeší, aby jsi na to Zkuste udělat svůj názor, že to si myslím, že asi funguje. Asi nejlépe myslíš si, protože to je hodně fotí, že jo. Píšeš příběhy funguje to nejde dohromady nebo máš pocit, že třeba větší dopad má, když si něco přečtu nebude hodit tu fotku a ty si řeknou váhu, ale možná za hodinu. Těžko říct, že jsem tu fotku ještě vzpomenou fotka je hodně silná. To si myslím, že když to povede, tak ta dokáže ta vizuální stránka vlastně zaútočit trošku i na ty emoce a na tu citovou
Minuta: 36
stránku tím nemyslím, že by se člověk jako rozbrečel, když tu fotku uvidí, ale zaujme to nějaký K nějakým způsobem to myslela ta s tím pak začne zabývat, že často to funguje takový jako spouštěč, že vlastně něco mě zaujme na té fotce a tak. Kam se to na té fotce vlastně? A jaký je ten příběh jo? Co se k tomu váže, takže to bych vůbec nepodceňoval a myslím si, že ta fotka měla vždycky takovouhle funkcím a bude mít pořád protože jako Na Rozdílu toho videa jako ona je vlastně mnohem rychlejší a takhle instantní nemám to taková jako jo. Jeden pohled a teď buďto vyvolat je moc a nebo nevyvolá bez to u toho videa. Je to samozřejmě mám zase jiné výhody a nevýhody, ale člověk na to musí mít čas. Musí si to pustit, že musí o tom trošku přemýšlet koukat na to nějak připojený mostkem jo, když to s tou fotkou se dá pracovat úplně jinak, takže ideální je podle mě to co děláme my s Markétou,
Minuta: 37
že dáme všechno dohromady. Děláme to prostě v dvoučlenné malém týmu víme, že musíme stihnout natočit video musíme stihnout nabrat i rozhovory články o tom, že píšeme z těch rozhovoru, který nabírá Man a já to ještě k tomu. Zítra stihnu vyfotit, abychom měli prostě pokrytý všechny vrže. Doba je multimediální vymyslíme mít prostě multifunkční, jak máš jídlo v plánu nějaký velký cesty já Jo jo, snažím se už dlouho v Libyi, takže my teď máme snad už dostaneme vízum, takže Poté co dostanem vízum, tak bychom chtěli odjet do Libye, tak mám rozměr SPORT, Slaný Jemen. Ten je hrozně těžkej, protože tam prostě pro novináře teď úplná Stopka. Takže to bude asi chvíli trvat, než se tam dostanu, ale snažím se najít nějaké cesty jiný než tak, jakože daň, no, no sice ani tak jako já jsem prostě podala vízum. Mám tam svého člověka
Minuta: 38
v Jemenu, který mi s tím pomáhal, který to všechno procestoval, no a výsledkem bylo, že mi řekl prostě Hele Saudská Arábie to prostě stopla saudi podporují v Jemenu. Ten pusu lidskou stranu tu vládní stranu vlastně pro děti. Musím povstalcům a samozřejmě ta Jemenská vláda. Sulická udělala to co to co si přejí spojenec, který je samozřejmě je zajišťuje přežití. Takže jako zatím pro mě tahle ta cesta není průchozí. Ale zkouším jiné cesty a uvidíme, co se něco podaří, jaké tam jsou třeba si tam od ní nebo víš jako už máš. Už máš předem vymyšlený příběh, který střel inkasoval, to se nedá takhle, protože je to zelená, s kterou nemám zkušenost. Nikdy jsem tam nebyl a za téhle války jsem tam nikdy nebyla. Mám tam člověka, který je schopen mi pomoct dostat se kamkoliv, ale tady ty témata jsou celkem jasně dané tou podstatou toho konfliktu do 15
Minuta: 39
s listy dění na těch Frontline ach takže tam jako není moc co řešit a a spíš se pak člověk musí rychle umět zorientovat na místě a říct kam jít do jaké nemocnice. S jakou organizací se dá něco dělat. Je to už od té improvizaci na místě, když už se tam člověk dostane se třeba nějaký normální dovolené válet se natáčel jako Jasně, já jsem teď byl v létě v Chorvatsku na 14 dní a Chorvatsko miluji, protože já tam jezdím strašně dlouho nehtu. Takže já mám vždycky dovolenou na lodi a teď jsme ještě objevily také úžasný ostrov naprosto téměř pusť a nejezdí se tam autem a nejsou tam Silnice. Je to strašná díra strašný Svařák, ale nádherný a tam. Já jsem byla teď úplně jako u vytržení. Bylo mi tam strašně dobře. Běhal jsem tam každý ráno po tom ostrově úplně zase to užívala víno
Minuta: 40
skvělí hrozně milí lidi, takže nádhera Lenko. Díky moc za rozvor přemýšlím, kdyby jsme třeba ty lidi měli s ničím. Já nevím zanechat nějakou myšlenku a nebo s něčím co by jsi chtěla jsem jen jako. Mě minimálně se bavil nebo Líbilo se mi, jak se jmenuje vlastně mluvili o tom, že ten svět není černobílý a a a nesnažit se to jako jako vyhraňovat a a furt jako dávat ruky dvou stran ano, ne. No to si myslím, že je základnou pochopit, že svět nefunguje černobílé, že na každém černým jsou ty bílé tečky na těch na tom bílém jsou zase naopak ty černé tečky a snažit se pochopit svoje já si myslím, že ho Nikdy nepochopím. To je tak strašně složité. To je asi otázka pro modrý filozofii od antiky až po dnešek, ale pochopit to aspoň ty principy, na kterých člověk a vůbec společnost funguje a a
Minuta: 41
říkat si vždycky jako ne máme tady jedno dobrou a jednu vrstvu nefunguje, tak jo, vždyť mám to rozhovor. Není zač.

Předchozí video

Roman Vaněk: Zlenivěli jsme natolik, že přestáváme používat vlastní rozum | rozhovor | Stůl pro tři

Další video

ČOČKIN ze seriálu MOST! O Romech a nekorektním humoru (rozhovor s Vladimírem Škultétym)