Chceš podpořit tento kanál? Staň se PATRONEM!

Bob Kartous o výchově a vzdělání v digitálním světě

Bob Kartous je vedoucím komunikace a analýzy vzdělávací politiky ve společnosti EDUin. Také je mluvčím Českých elfů, aktivistické skupiny bojující proti šíření dezinformací v českém kyberprostoru. Dlouhodobě publikuje v řadě českých médií, ve kterých komentuje aktuální dění v české společnosti.

Do podcastu Proti Proudu přijal pozvání Bob Kartous. Bob svými aktivitami demonstruje, jak má vypadat konstruktivní vybočování z řad konformity a se svými názory jde často a veřejně proti proudu. Věnuje se (nejen) otázkám budoucnosti vzdělávání, například jestli technologie přemění další generace dětí na nový druh. Zároveň se zaobírá tím, jak upravovat vzdělávácí systém aby držel krok s tlakem současných a budoucích změn. Schopnost našeho hosta samostatně a kriticky myslet ve mně zanechala dojem o tom, jak důležité je pokládat správné otázky. Soustředění se na nosné otázky ve vzdělávání poskytuje vhled nejen do současného vzdělávácího systému a života dětí, ale i do aktuálních problémů, se kterými se většina z nás běžně potýká. Ať už jde o proměny naší pozornosti, které s sebou přinesl internet a rozvoj technologií nebo o balancování digitálního a reálného života. Nezůstáváme jen u výchovy a vzdělávání. Bavíme se o tom, jak se soustředit na to, co je pro nás doopravdy důležité, také o digitální sféře a jejím vlivu na náš život. Na závěr se dostaneme i k problematice dezinformací, jak mohou rozkládat společnost zevnitř a jak se s nimi dá bojovat.

V rozhovoru se dozvíte: řadu zajímavých informací o vzdělávání postřehy o výchově trendy ve vlivu technologií na životy nejen našich dětí, ale i na životy naše jak nás proměňuje naše digitální sféra jak se naučit efektivně využívat soutěživost co nejcennějšího můžeme dát svým dětem pro jejich budoucnost jak se dnes “vyrábějí“ a konzumují informace o chybách v rodičovství a jak dělat chyby “správně“ na co cílí a jak fungují dezinformační kampaně

Automatický transcript

Minuta: 0
Moji milí posluchači, vítejte u dalšího dílu Podcast Proti Proudu. Moje pozvání tentokrát přijal Bob Kartous. Bob má široký záběr profesních aktivit tou hlavní je vedoucí komunikace společnosti eduin, která se věnuje vzdělávání a boku vzdělávání a školství poměrně často mluví musím přiznat, že často lidi zneklidňuje svými názory a myslím si, že je dobrý příklad, jak konstruktivně vybočoval conformity a jít tak trošku Proti Proudu něco takového školství, jako takovém v tomhle díle vůbec nebavíme, ale řešíme hodně vzdělání a výchovu Bob nedávno publikoval svou knihu. No už víš s podtitulem. Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality. Právě o tom fenoménu, rychle se měnícího světa digitálním prostředí, který nás pohlcuje a o tom, že set rodičů. A dětí je dneska čas to úplně jiný řešíme teda správný přístup ke vzdělání a výchovy přes všechny dle nástrahy. Bavíme se o všech tu sladká internetu včetně médií dezinformací a dalších jevů, které vám asi neunikly tobě totiž mluvčí českých Elfů, což je aktivistická skupina, která Bojuje
Minuta: 1
s dezinformací a internetovými trolley, že pokud vás zajímá, jak se dnes vyrábějí a Konzumní informace a spoustu zajímavých informací o vzdělání postřehy o výchově nebo trendy ve vlivu technologií naše životy. Poslechněte si tenhle rozhovor s Bobem kartou jsem ještě si dovolím. Takovou krátkou sebe propagačních vložku. Pokud vás baví podcasty. A myslíte si, že vy nebo vaše firma, aby mohla využít formu podcastu ke komunikaci se zákazníky s Podle přání zákazníků s uchazeči o práci nebo nějak jinak, protože Podcast máslo firemním využití opravdu spoustu možností minimálně a můžu poradit. Jaký nebo mrkněte na web protiproudu.cz lomeno produkce, kde některý ty jsi mami v Braníku mentálně tvoříme zajímavých podcastový projekty, třeba si i vy s Komerční bankou s Českou spořitelnou s klukama, co dělají potkám s r o kryptoměnách svodidle těch podcastu, který momentálně tvořím je docela hodně a pokud by vás zajímalo i vy nebo vaše firma byste chtěli být mezi nimi, tak asi nejlepší je kouknu na ten web protiproud. Nette
Minuta: 2
lomeno produkce a nebo mi napsat email a teď už Proti Proudu s Bobem kartou jsem tak blbé. Díky moc, že jsi třeba mám pozvání k podcastu protiproudu rád tě tady mám vždycky Dane, já jsem hrozně přemýšlel s tím se vlastně bavit o vzdělání o výchově mám teď roční dítě, takže to samozřejmě nemá, kdo to zajímá a narazil jsem na tebe na spoustu věcí, které si o tomhle tématu vlastně už řekl možná někde ještě neřekl, takže to asi probereme. Napadlo mě možná jako začít od toho nejnovějšího a to tvé knížky nový účet, pokud by si možná jako vysvětlit, co to je za knížku, nebo jak to vůbec není kolo je žlutá žlutá růžovo černé doplňky a vzniklo to ve spolupráci s mým starším synem, což je součást příběhu té knížky, protože Jáchym je autorem převaloval ilustrací respekt. Toho
Minuta: 3
jak to knížka vypadá a vlastně to součástí toho, co mi v té knížce jde, protože se snažím poukázat na problémy, které nejenom na tohle je ta knížka má trošku větší řekněme rozsah témata toho Kam směřuje aspoň se poukázat mimo jiné. Na to, že rodiče mají velký problém ten spočívá v tom, že modely výchovy a vzdělávání, které se tak nějak opakovali po desetiletí někdy po staletí a přestávají fungovat, protože prostě mi jako dospělí jako rodiče, ale zejména naše děti se rodí do úplně jiného světa a jelikož se ocitáme v takové zvláštní naprosto unikátní historické situaci. Kdy vznikla Nová dimenze to lidské existence Digitální demence a ten technologický večer, pokud by měl použít příměr Vás mobil. Tak
Minuta: 4
ten mění vlastně realitu v historicky v neopakovatelné rychlosti a Týká se to samozřejmě i na výchově a vzdělávání, protože pokud se mění realita, tak musíme nutně přistoupit na fakt, že do té reality vstupují lidé s poněkud jiných podmínek a je potřeba je na to nějakým způsobem připravit. No ty staré modely nefungují a přestávají fungovat, ale spousta lidí ho najednou zjišťuje, protože v okamžiku kdy děti vlastně rozšiřují svou svou existenci od originálního prostoru, ve kterém ani on je Jani ti lidi neumějí se tak dobře orientovat a neumí se orientovat v realitě, kterou digitální prostor absorbuje a mění zpětně, tak vlastně se kladu otázku, jakým způsobem vlastně to dělat, jakým způsobem měl vypadat výchova v době, kdy je Rodiče i děti se musejí leccos účet. Přemýšlel
Minuta: 5
jsem o tom vlastně průběhu života mých dětí. No a jelikož staršímu synovi, že 16. Má jakési grafické vlohy výtvarné vlohy, tak jsem si nejlepší jako vtahovat do do do reality jako s tím vytváří nějaký společný zájem a společný cíl, tak je spolupracovat. No a už tak po tři roky spolupracujeme s tím způsobem, že já píšu texty a on mi k tomu dělá ilustrace. No a pak celkově do duše vznikl nápad, že když teda budu psát knihu, tak on bude ten kdo to bude ilustrovat ten výchovný a vzdělávací řekněme aspektem je obsažen tím, že přijde texty musí přečíst. Musel si přečíst ty části knihy, aby byl schopen k tomu vytvořit adekvátní ilustraci a funguje to skvěle, takže vlastně Doporučuji každému tuhle metodu, která je založena na tom, že mi něco předávám i dětem, ale se učím a vzájemně sami od sebe. Protože já se od něj Učím ho. Netýká
Minuta: 6
se to jenom tohoto tématu, ale týká se to třeba to, když potřebuji poradit s něčím právě v třeba v oblasti aplikací oblasti nějaké digitálního provozu o tak často jdu za ním a ptám se ho, co si o tom myslí a co by mi doporučil a skutečně se učím je od něj. A to je ten výchovný model v současnosti, který vidím jako životaschopný, že se vlastně Procházíme nějakou známou cestou. Procházíme jí spolu a učíme se navzájem já mohu předávat své zkušenosti a je mu a on zase může předávat něco v čem. Já nejsem tak zběhlý, nejsem schopen svině, jako všichni ostatní nejsem schopen vnímat úplně všechno a pochopit úplně všechno velmi rychle a půl rozpoznat, tak tak se učím zase já od ní Takže tolik vlastně k tomu. Na jakém příběhu možná začátku jsi zmínil, že že vlastně taková ta propast se furt rozšiřuje, že ho mezi těma rodičema tě A dětmi
Minuta: 7
a se shodneme, že nás těch důvodu je, že prostě ta technologie postupuje hrozně exponenciálně, takže ačkoliv nějaký jako nějaká propast mezi rodiči a dětmi. Byla jsi vždycky tak teď se ta propast si asi zvětšuje tím jak prostě ty nové technologie jako dost o víc a víc nebo co. Myslíš, že k tomu ještě jako přispívá. Určitě je to tahle skutečnost potom vlastně ten ten tlak, který vytváří bobtnající realita nabobtná v tom, že nám neustále předkládá více a více možností neustále násosky vede k tomu, že bychom se měli rozhodovat o nových a nových věcech. Nově nový možnost, která je přesná skladem. Jsou to nabídky nejrůznějšího charakteru jsou to je to neustálé trvalý tok informací, z nichž řada z nich vlastně má podobu nabídky a podobu nějaké výzvy. No a to je věc, která dopadá i na dospělé velmi zásadně dospělí, sami se často. dokážu
Minuta: 8
perfektně utopit V té nové čtyřdimenzionální realitě když to řeknu metaforicky a lustru je to tu moc hezky jeden příklad kdy mi jedna známá říkala že když Děti měly v mateřské škole kreslit obrázky rodičů a zajímavá analytická metoda toho jak to vypadá v rodinách Jak vlastně nakreslila tatínka Jak drží mobil jak sedí nebo stojí a dívá se do mobilu a ona je tam někde vedle a s tím mimo jeho pozornost to že vlastně nás v tahu je ten svět do značné míry všechny a že vlastně nám ukládá velkou Míru času kterou často věnujeme věcem které nejsou podstatné a které vlastně schodiska nějaké priority životní by v našem životě měli hrát nějakou podružnou roli ale my jim věnujeme vlastně neúměrnou neadekvátní moc času a naši energie Tak
Minuta: 9
to možná to propastně rozšiřuje, protože jsme vzájemně oddělení tím, že se izolujeme v nějaké digitální digitální realitě značné míry. Třeba tímhle způsobem se snažíme, jak si takové jako naplňovat to co život. A očekáváme a vlastně nevíme, že to je takové dost Placebo a já můžu být v 8
Minuta: 10
bych byl někdo jiný, ačkoli se mohu vytvořit nějakou jinou entitu v tom digitálním prostoru, tak zpětně vlastně v rámci nějak na interakce to nepochybně ovlivňuje i mě samotného moji vlastní identitu můžu předstírat, že jsem někdo jiný, takže Nemyslím si, že to lze oddělit je tam velmi pevná vazba a ten digitální svět onshape naše přítomnost v něm na určitě má zcela zásadní dopad na naše naše uvažování naše jednání naši naši představivost a všechno co se týká vlastně čehokoliv spojeného s lidskou existencí je zajímavé, že před těma deseti dvaceti lety vlastně den internet. Jak vzniká Vlastou s tou ideu, že to spojí všechny ty lidi a že si vlastně bude mnohem blíže tak dále a budeme spolu moc komunikovat, takže jsme na druhém světě druhé straně světa a tak dále vlastně tyhle ideje tam jsou, ale na druhé straně, že ho se Ukazuje,
Minuta: 11
že vlastně to jako vytváří mnohem možná větší problémy a že často věku. Díky těm technologiím by jsme vlastně jako mnohem dál si to myslím, že se to ukazuje vcelku jednoznačně. Ano, ten ta potenc existuje. To znamená, že mě skutečně můžeme. Díky propojení velkých díky, to je skvělé propojené informační síti se potkávat to můžeme sdílet můžeme využívat vysoce pozitivním způsobem můžeme leccos bez jakýchkoliv bariér poznávat. Na druhou stranu se ukazuje, že ta představa z těch 20 let. Byla velmi naivní naivní v tom smyslu, že internet vitální prostor byl jako něco vysloveně osvobozujícího, ta trajektorie vývoje internetu ukazuje, že to tak není, že vlastně i v téhle dimenzi. V té nové dimenzi vlastně začalo vznikat nějaká dost silná mocenská jen Archie a vlastně že ti kteří jsou schopni. Tok
Minuta: 12
informací jsou schopni ovládat k distribuci a jsou schopni vymodelovat ten svět, do kterého Vstupujeme, protože málokdo si myslím, že v současnosti digitálně dospělí natolik, aby tohle dokázal obejít, aby tohle dokázal rozpoznat, aby se tomu dokázal bránit. Tak tím pádem dochází vlastně úplně opačnému jevu úplně opačnému fenoménu dochází k jakémusi uzavírání do toho. Čemu se říká jikkou Chambers to Čemu se říká řekněme sociálně digitálně sociální bubliny a spousta lidí se vlastně stává poměrně jednoduchou a levnou objetí tady tohoto fenoménu a má to samozřejmě, jak jsi se ptali se to nějakým způsobem promítá do našich životů a promítá se do toho do životu individuálních sociálních. Promítá se to dokonce do politického rozhodování s velkými kauzami byli americké. Holky
Minuta: 13
velkou kapsu byl brexit. V samozřejmě naší lokální kauzou jsou řekni politické dopady informačního měnícího z informačního světa v České republice české politické scéně změna, kterou asi digitální prostor je schopen, řekněme nějakým způsobem iniciovat ředitel společenského diskurzu neudržitelnost jeho rozpad to všechno jsou projevy, které jsou více či méně negativní a na které stres a nikdo neuvědomil a ono se ukazuje vlastně, že ta míra neschopnosti se s tím vyrovnat před nás klade velmi lehký úkol spousta lidí, už si to uvědomuje, že to tak je, ale vlastně i na těch v těch nejvyšších patrech tam, kde se lidé rozhoduji o tom jakým způsobem řešit problémy, které vyvstaly, tak vlastně zatím Exist. Nebo
Minuta: 14
projevy jsou takový život. Je ti lidé víceméně Krčí rameny nad tím, když padne otázka, jak to teda budeme řešit, protože to někdo skutečně neví jako při zajímavý přesně tam nejde to byla obrovská jako Přesně jak jsi říkal si tok informací dřív jsem myslel, že ano. Máš přístup ke zdrojům informací, tak přece budeš konzumovat to co je nejlepší, že jo. A teď se ukázalo, že vlastně jako nejlepší je je velmi jako pojem v uvozovkách a že a že nejlepší pro spoustu lidí je teda jako nejkontroverznější nebo nejskandálnější nebo s nejlepším zvukem nebo s nejdelší obrázkem a ano, ukazuje se vlastně, že digitální prostor byl schopen řekněme prohloubit to dno toho společného jmenovatele tam, kde bych tam kde bychom to nečekali, uvedu to takhle, když existovala. Řekni mi Media terciárního typu média, která by to začne míry jednosměrná, když to byl televize rozhlas nebo tištěná Media, tak tam jsi. Ano
Minuta: 15
vždycky tam fungoval nějaká kontrola nad tím kdo Jaké informace vytváří, jak je distribuuje v každé médium mít o sebe více seriózní a sebe více řekne otevřené pluralitní, jak mělo nějaké svoje slepé skvrny a je to tak za každým a lidsky stál nějaký zájem, který byl by to personifikovaný těmi, kdo naplňovaly nebo nebo majiteli, ale přece jenom ta míra kontroly Míra. Nebo Míra spíš redakce těch informací kontrola toho, jakým způsobem jsou vytvářeny několika řekněme stupňová snaha o to řekni mi tu informaci nějakým způsobem očistit. A nějakým způsobem i teda maximálně objektivizovat se ukazovala jako určitý specifický způsob, jak ne propustit do toho, jak jak nevytvořit chaos, jak nevytvořit. Vlastně
Minuta: 16
naprostý a naprostou nejistotu a dezorientaci na to sezení s internetem se tady tohle rozpadlo, protože dnes vlastně produkovat informace distribuovat je může úplně každý bez bez jakéhokoliv nároku na to, abychom často rozpoznali. Jaký jaký ten jeho zájem je kdo k nám hovoří? A proč což jsou vlastně hrozně důležité hrozně důležité prvky autenticity a a řekněme toho jakým způsobem pojímáme realitu. Nebo možná v poledne se ozvu a smyslu pravdu jsem nedávno viděl jeden z projevů Václava Havla, který vlastně na tohle je poukazoval a velmi moudře. Jasně dokázal i tohle vypointované právě tu právě tu ztrátu autenticity informací, které vnímáme a Určitě jim jsme vystaveni v takové množství, že málokdo je schopen vlastně mezi nimi mezi nimi. Proplout
Minuta: 17
s tím, že by se dokázal opírat o nějaké pevné body. A podle toho rozpoznávat. Co je Co je víc? A co je méně seriózní? Co je dezinformace? Co je snaha o manipulaci? Co je vysloveně marketing a co je snaha objektivně informovat. Ukazuje se, že vlastně společnost začne míry. Tady tohle není schopná v tom obrovském informačnímu tlaku rozlišovat a Týká se to jak dospělých, jak se to týká i mladých lidí evidentně tomu, co tohle Způsoby jak té výchovy a vzdělávání už to napadlo trošku uvést. Jaké je podle tebe vztah mezi výchovou a vzděláváním, protože to něco co je podle mě jako hrozně příbuzný, ale ale vlastně trošku jiný. Že použiju. To co používám často používá příměr Františka Tichého praktika jednoho z podle mě nejlepší praktikuje teoretiků výchově a vzdělávání v České republice a zakladatel. ředitelé
Minuta: 18
přírodní školy což je vlastně malá Střední škola v Praze má Strossmayerovo náměstí a ten Vlastně uvádí že vzdělávání je součástí výchovy že to je nástroj výchovy a že to je Co to znamená že výchově nějaká vyšší kategorie vzdělávání je nějaká nějaká její podkategorie a takhle to vidím taky výchova je v jakékoliv působení v tom pozitivním i negativním slova smyslu mezi jedním a druhým objekt mezi jedním a druhým člověkem a samozřejmě to často skloňujeme v té souvislosti s Řekni mi působení mezi starších na mladší a rodičů na děti a zajímavých jakože třeba v ní mám tu výchovu jako něco co teda jako třeba s těma dětma řešíš prvních 15 18 let zatímco vzdělávání jako vlastně dneska se ukazuje že musíš nejspíš nebo budeš muset řešit jako celý život Jo tak takže vlastně jsem jako Nemyslím
Minuta: 19
si, že by někdo v tom Jiří pořád ten slova smyslu se kdy vymanil z nějakého výchovného vlivu. Řekni mi, že vliv mohu mít třeba i média výchovný. Tak říkej mi tom třeba kultivační Media mohou mít kultivační nebo naopak zhoubný vliv na to, jakým způsobem uvažujeme o otázkách týkajících se našeho našich hluboce založené hodnotových postojů a to je součást výchovy to co vidíme třeba poslední době v České společnosti takový ten velký příklon k až k otevřené xenofoby čas, tak v otevřeném projevům řekněme jaké agrese minimálně té verbální, to je nějaká změna vlastně v tom v tom kultivačním procesu a musíme to nutně přisuzovat jakémusi vlivu toho veřejného diskurzu. Jestliže
Minuta: 20
se třeba v digitálním prostoru v Českém internetu velmi často setkáváme s nějakými projevy nenávisti a s projevy jakési jakési. Řekni Mi zášti vůči konkrétním skupinám lidí a ty jsou postaveny na inom češtiny nějaké nějaké stereotypizace. No tak je to jakýsi výchovné nebo v tomto případě Anti výchovné byl zdaleka netýká jenom dětí a ano, žijeme v době, kdy se nutně musíme neustále vzdělávat, protože rychlost změny a neustálý přísun nových prvků skutečnosti nás k tomu nutně vede. Ty ses vlastně začal zajímat o bez něho vzdělání a výchovu nějak není nějakým profesním způsobem a začal jsem se ti vlastně zabývat už v rámci svého vysokoškolského studia, protože já jsem pregraduální vystudovaný učitel tělocviku o základu společenských věd pro střední školy, což už je taková kasy profesní příprava samozřejmě. Tomu
Minuta: 21
já jsem jsem leccos na vnímal, nestál jsem se v řekněme profesně zběhlý mastným výchovy a vzdělávání, co jsem zjistil záhy, protože už ve třetím ročníku na vysoké škole se narodil můj starší syn měl takže vlastně ve spojitosti se studiem. Tohle byl ten nejdůležitější okamžik a jako vlastně to stát s rodičem, kdy člověk se začne celá intenzivně jak do skříně zabývat touhle otázkou a pro mě to byl jakýsi takový Breaking Point pro mě to byl určitý jako okamžik, ve kterém se zcela změní konfigurace života a člověk skutečně začne vnímat to skutečnost úplně jiným prizmatem prostě Tím, že najednou je tady někdo, kdo je na vás, jak si říkal, ty máš roční dítě, tak se to možná taky ale tak jako cítil. Kdo je na
Minuta: 22
vás naprosto závislý a zdaleka nejen materiálně a vlastně mě to začalo poměrně zajímat. Z hlediska toho jaký já jsem, kdo jsem. Co dělám. Jak se projevují, protože jsem docela dobře. Chápal, že ten nejdůležitější, řekni mi to nejdůležitější, co v životě tomu nebo tomu dítěti. Mohu dát tak je můj vlastní vzor, takže to mělo Jaký jsi ty jsi dopadl na moje uvažování a jednání a ten zásadní. No a potom, když jsem to studoval vysokou školu, tak jsem se rozhodl, že vlastně bych v té oblasti rád zůstal a od té doby se jí věnuji i profesně na té doby jsem více či méně součástí projektu, které se týkají výchovy vzdělávání dělávat z politiky a různých souvislostí, které to má, protože ty souvislosti jsou vlastně. To
Minuta: 23
ti mám natažený do jakékoliv společenské sféry mě to já jsem tě týden tu článek, kde vlastně přesně jsi psal to, že že v tom vzdělávání má ohromný význam právě ten vlastní vzor nebo Ta rodina, že to není no o té škole a o tom nalévání těch informací, ale hlavně o tom jak vlastně v té rodině jako ty informace z třeba váš jak si hledáš zájmy a tak dále, jak se pořádku formoval ten tvůj přístup k výchově je samozřejmě mnohem jednodušší nebo ne jednodušší. Ale ale je to zajímavější to sám aplikovat na na svých dětech, než o tom jenom to je vždycky mluvit a číst si mu to nepochybně z toho vycházím v té knize, kterou jsme mluvili a je to zcela je to vlastně primární Faktor, který ovlivňuje od prvopočátku od samého narození vývoj toho člověka, dává mu jakousi perspektivu. Vařím i nějaké
Minuta: 24
conturi jeho vlastního života a vytváří nějaká hodnotová měřítka vytváří samozřejmě a tam si myslím, že vlastně ta role rodičů naprosto nejdůležitější, tak vytváří jakousi důvěru v sebe sama vytváří vůli a motivaci cokoliv dělat překračovat svoje vlastní limity, o něco se snažit jít za něčím Důležitým a to všechno se děje na základě vzoru, který nutně vtiskávání do každého. Jasně dítěte jeho rodiče a je to nejpodstatnější, já v té cenu vše na to upozorňuji a je to možná ten důvod, proč se to třeba líbí je konzervativní laděným přátelům, z čehož jsem byl vlastně překvapen a pak jsem si řekl, že to je Soukup pochopitelné prostě poukazují na to, že rodina ne, že jedu li nejdůležitějším faktorem v oblasti výchovy a vzdělávání, ale že to úplně jižnější se děje skutečně na prvopočátku. No řekněme mezi prvním 6 roky. života čemuž
Minuta: 25
odpovídají i různé psychologické výzkumy tím jak vlastně řekněme mozek je nej tvárnější z hlediska vývoje a vytváření Prostě jsi napsaný tvárnější Tady v tomhle období a kdy dítě si vlastně vytváří svůj nebo modeluje že ho na základě nějakých predispozic svoji osobnost tak vlastně čas a strávený s těmi dětmi láska kterou vůči těm dětem projevujete ten cit u nich vytváří od prvopočátku úspěšně od prvních dní v týdnu měsíců ale ten vztah nejenom k světu okolo Ale ik sobě samým jestliže já jako dítě budou vyrůstat v láskyplném podpůrném prostředí kde se cítím být naprosto jistý tak se na základě toho vytváří i moje vlastní z eBay Protože
Minuta: 26
já jsem schopen v tom světě obstát. Takhle to skutečně funguje a docházím tady závěru celku logickému. A možná pro někoho banální mu ale který vlastně tahle společnost stojí nereflektuje, že bychom vlastně to největší výchovnou a vzdělávací investici tím ošklivým ekonomickým jazykem, tak bychom měly směřovat. Právě tyto tohoto období a ne vlastně best sáhodlouhé nikam nevedoucí diskuze o tom, jak to by to teda mělo být. Pak se školstvím, jak by to mělo být základními středními a vysokými školami, protože tam už dochází nadneseně řečeno jenom takovým korekcím a doplňků l to nejpodstatnější se děje předtím a mě fascinuje, že byť si myslím, že se to tohle dokáže uvědomit spousta lidí a že to není raketová věda, kterou že ten Poznání relativně
Minuta: 27
nízko v tomhle případě, tak velká část polečnost ti vlastně jedná proti duchu, takovéhle poznání vlastně spousta rodičů, aniž by aniž by museli svým Koutě, kteří skutečně musí, tak se vlastně fajn eticky snaží budovat jakési materiální statky a budovat ty pomyslné hrady a zámky a zahrady a snaží se obklopit to dítě je tím v materiálním nedostatkem, což v současnosti v té době toho šíleného přebytku je skutečně paradoxní daleko méně se věnuje tady téhle té mnohem podstatnější roli, to znamená být s tím dítětem vytvářet mu pocit jistoty dávat mu podněty pomáhat mu rozvíjet sebe sama jo, to je to je to nejpodstatnější co co co rodiče mohou udělat, protože že mě skutečně ve společnosti, aby statické doby. Která z
Minuta: 28
nás do značné míry jsi měla tu nutnost vlastně vycházet dennodenně. Zatím zatím cestou snahu něco ulovit a přinést domů, protože Když to neuděláme Tak druhý nebo třetí den nám dojdou zdrowie, tak to není nejsme schopni do značné míry s těmi zdroji předzásobit to mluvíme o lidech, kteří žijí v té pomyslné střední třídě a daleko víc času daleko víc energie bychom měli věnovat tomu bychom u dětí vybudovali jako nejsilnější osobnostní základ. Protože to je to nejcennější, co si mohu odnést do své vlastní budoucnosti. Partner Dead epizody Podcast Proti Proudu jaké Bula kebuli víkendu platformu na zpracování dat díky které se všechna firemní externí data z libovolných datových zdrojů dokážou organizovat na jednom místě co vy si to můžete představit třeba jako operační systém počítače teda jako službu která propojuje všechny sofistikované
Minuta: 29
technologie tak aby je dokázal ovládat člověk je bez technického vzdělání to samé dělá taky bylo mezi klienty kebuli patří třeba Sklizeno Heureka nebo všechny prachy Tomáš Čupr a třeba to jak využívají k budu v rohlíku si můžete poslechnout v podcastu datacast je to jediný český Podcast v se právě zabývá daty data-driven firmami a vlastním tím s daty ve firmách pracovat protože to si budeme povídat Říká se že data jsou nové zlato A ten kdo s tím umí pracovat lépe má ohromnou výhodou dnešní Business ve světě takže pokud vás zajímá jak s daty pracují velké firmy jako Kofola Heureka Alza a jiné dejte šanci podcastu datacast já mám dotaz který najdete na všech Kde Posloucháte jí Proti Proudu? Pokud by vás pak zajímalo více o půl a koukněte na web kebula psáno k2.cz. Já mám pocit, jako, že tohle má dva důvody. Nevím jestli se pletu jo, ale prý přijde, že spoustu lidí přesně si myslí nebo
Minuta: 30
je nastavené na tom, že že vychovávání znamená to, co těm lidem jako říkám, nebo jsem dětem říkám, což je přesně jak ty jsi říkala, že od šesti let je možná můžu začít něco vysvětlovat to tak dále do těch šesti let. Asi to jde. Spíš o tom příkladů nebo o tvé přítomnosti nebo hodný pozornosti, což prostě spoustu lidí vlastně nechápeš, že to je ten komunikační kanál a a a a taky mám pocit, že trošku jako že jsme nastavený i s těma sociálními sítěmi a s tím o čem jsme se bavili na takovou jako soutěživost. Já to přesně kdo se jako malý a tak dále, že jo, no prostě soutěžit v tom, kdo je lepší táta a kdo déle soudí se svým dítětem, prostě ještě si z něj výšku moc nejde v uvozovkách, nebo si to představil Esport. Ale tady by skutečně neměl jít do soutěž, že vůbec takhle. Já nejsem úplně toho názoru, že by nějaká Soutěživosti měla být naprosto eliminována v chodbě nebo vzdělávání a Nemyslím si to sám osobně
Minuta: 31
jsem já jsem dost. Řekni mi sportovně orientovaný člověk a chápu soutěživost, ale nemělo by to být to primární o to, že chci něčeho dosáhnout, že chci být něčem první to, že chci něco překonat. Tak to je vcelku přirozená potřeba teda jenom Dana evolučně neskutečně máme potřebuji. My jsme takový řekněme kolektivně způsobeného stádový T2 v němž se vytváří jakási hierarchie na tom, kdo je v určitém ohledu schopnější. A kdo je schopen dosahovat nějakých jako vyšších příček v nosu a celá ta lidská společnost hierarchie zrovna, když se na to podíváme a tahira ještě se vytváří určitou Míru soutěže. Nebudeme se zbavit těch piv a jdu nechám zavřít úplně jinam. Ale na druhou stranu. Ano nemělo být primárního soutěž vlastně ten výchovný, když
Minuta: 32
když to vezmu od toho cíle. Tak ten ideál nějakého výchovného působení a zpět k tomu, že člověk pokud se soutěž, jak to vidíš sám se sebou primárně překonává sám sebe. To je moje osobní poznání, že vlastně přesměruje tu potřebu a se vlastně vyrovnávat s tím okolím a dosahovat těch příček tě v pomyslné příště, které jsou často z naprosté chiméry Mimochodem, které si člověk vytvoří nějakou svoji vlastní v uvozovkách ligu a v té se snaží teda hrát, ale překonávat sám sebe. To je ten to je ta největší teta největší nejvyšší míra jako úrovně řekněme uvažování v tomto slova smyslu a často k tomu vedou, že prostě řekni mi nějaké dokonce nějaké sporty, když se podíváte třeba na ta propracovaná bojová umění, tak tak často vedou k tomu, že Toho jedince mají při mně tu moji překonával sám sebe kontroloval sám sebe a ne, aby soutěž o s těmi ostatními, ale to je taková odbočka. Nepochybně
Minuta: 33
to souvisí s vzorem a myslím si, že vlastně se to nelíbí v tom případě, jestliže se jedná o věk od-do do 6 let nebo nad 6 let. Dokonce vidím jako strašně důležité, když máte doma teenagera, když mu dáváte nějaký vzor, že ten vzor je integrální. A jéje trvalý, že on vidí, že třeba tě rodiče, když příklad nejčastěji používaný nebo dva příklady, když chce, aby se vzdělávali sportoval, tak jsem přesvědčen bytostně přesvědčen o tom bytě rodiče zrání přidělat taky já se vždycky jako já se směju. Já jsem trošku cynik, tak se omlouvám všem posluchačům pazsitzky směnu tomu, když rodiče dovezou na své děti a někam na sportovní kroužky, tam se teda se rozplácl někde na židli, dají si tam kafe a koupí si dortík. Jako se spokojeně si kino a sleduj i svoje děti, jak tady někde provozují tu bohulibou pohybovou
Minuta: 34
činnost a neuvědomují si vůbec v tom okamžiku je. Ty děti to samozřejmě vnímají Jižní. Mají to, že zítra Chodí na nějaký sportovní kroužek. Je to přirozeně baví, protože jsme živočišný druh a děti. Baví se hýbat. Je to Je to nějaká naše přirozenost guide through je potřeba naplňovat, ale zároveň vidí v těch svých rodičů, že oni to nedělají a překládají si to pravděpodobně, takže se týká teda toho dětského věku, ale že vlastně okamžiku, kdy se člověk stane dospělým, takže vlastně už se toho to netýká. To je ta největší hloupost a ne se můžete dopustit. Já jestli chci, aby moje děti skutečně trvale trvale se věnovali pohybu, aby si trvale budovali nějaký svůj vlastní s přirozený zdravý způsob života zprávy, tak já jí musím jít příkladem. Musím se o to snažit. Já to musím sám dělat to stejné je se vzděláváním, jestli chceme mít děti četly. Tak skutečně nestačím číst pohádky před spaním, byť je to dobré, aby tě je to samozřejmě skvělá
Minuta: 35
věc, jak jak budovat jejich imaginaci jako ukazovat, že prostředí s tím psaného textu je možné si si takovou imaginaci vytvářet, jak strašně to důležité, ale já musím mít doma knihy. Děti mě musí být vidět, že čtu. Jo to je to je tak strašně důležité, protože pak přichází o ten Zlom tak přichází ta ta ta vzpoura v tom ty lyžařském věku. Ta je také přirozená a v tom okamžiku se skutečně dost toho může stát já ten předmět a vzpoury tom se z toho může stát s mě ta snaha nebo ten cíl Proti kterému je možné bojovat a a znám bohužel tragické případy tohoto typu děti, které byly tvrdě vedený ke sportu a těmi rodiči a rodiče do toho investovat skutečně nemalé prostředky a ne málo času, tak děti ukázaly ten pomyslný Prostředníček, kdy ve 14 letech. Jsi úplně opačnou cestou, protože vlastně to použili jako použili to jako vehicles v své
Minuta: 36
spory proti lioré české autory tě třeba dělají špatně na druhé asi dobrý si říct, že jo, že že Nikdo nejsme dokonalý a i to rodičovství je nějaký skialpy. Nebo jaká schopnost tebou jako se učíme. Nazýváme jí napadne třeba něco tebe, co si třeba začnu dělat nějakou uvědomil jsem si že Hele trošku jinak Pořád dělám něco špatně evidentně. No, já třeba já jsem impulzivní člověk. Já se musím já jsem se v životě musel trošku učit míře sebekontroly, protože mě teď často samozřejmě vede k reakcím, tady jsou adekvátní a nejsou správné a co se týká samozřejmě vztahu k mým dětem let mladší syn Surrender ještě nebylo řečeno, tak to je to je prostě neuvěřitelně tvrdohlavý člověk, který vlastně si potřebuje prosazovat svou tam. Dochází velmi často ke konfliktům a já jsem ten, který to nezvládá. Já jsem ten, který v uvozovkách vypění, že jo. A občas
Minuta: 37
prostě praštím ruku do stolu nebo něčeho kopnu a pak si uvědomím, že vlastně dělám obrovskou chybu, že vlastně si bych se měl opanovat, měl bych mít tu schopnost vlastně řešit tenhle ten problém ten ten ten eskalovaný konflikt nějakou nějakým jiným způsobem, protože to jde ale já vím, že to jde. No a pak často přicházím, že tě za 4 letým klukem a jdu se mnou mluvit jo, že že vysvětluji mu to, že jo prostě co k tomu vedlo. Snažím se mu to snažím jsem to vysvětlit, tak, aby pochopil, že i já jako tento rodič, který jako je v pozici té přirozené autority. Jak může dělat chyby já a to se mi vlastně osvědčilo ve výchově, jak toho staršího tak mladšího, že ty děti to velice dobře chápu, když vlastně že to není selhání. To je připuštění toho, že My děláme chyby v životě právě práce s chybou zase jedna z dalších věcí, do
Minuta: 38
která se k ní chce. No feature objevuje na na několika místech je strašně důležitá mi vždycky děláme chyby 8 chybující a musíme si to připustit. Musíme se umět za to omluvit, když mu uděláme, ale hlavně se z toho musíme být schopni poučit do takové míry, jak je někdo, jaké jaké nám to naše naše schopnosti. Umožňují přes pusu těch možná nebo v uvozovkách chyb, jako bych jela z znaky dobrých úmyslů. Přesně jak jsi říkal, jako jsem sice dotlačit své dítě ke sportu, protože já jsem ten sport dělal a tak dále jako máš, že ona začátek nějaký dobrý úmysl. Ale jako je tam podle mě hrozně tenká hrana jako samozřejmě, dám si, že tou mysli jsou dobré. Myslím si, že drtivá většina rodičů, nemám ruce žádné výzkumy a hrozně špatně se to zjišťuje, protože jsou to otázky, které jsou sebereflexivní. Ale že teď Dacia rodičů chce, aby jejich děti byly šťastné a spokojené, aby v životě, aby
Minuta: 39
vedli spokojený život, aby se jim vedlo dobře a slyšet dělají. S tímto úmyslem, jen si neuvědomují, že vlastně ten ten postoj, které zastávají nástroje, které používají prostředky, které používají to, že k tomu třeba nevedou z dlouhodobého hlediska ano. Máš naprostou pravdu. Ty úmysly na začátku jsou dobré, ale ne vždycky dláždí cestu ke spokojenému životu blazni cestou tam kam tě rodiče rozhodně nechtějí monoklem opaku. Možná o tom asi taky víš v té knížce, ale pokud to trošku vrátím jako zpátky k tomu k tomu vlastně, který ohromí propasti to, že často dneska vlastně ty rodiče vůbec netuší, co ty dělají, protože nevím chtějí být youtubery nebo chtějí hrát hry na počítačových hrách a dneska je to samozřejmě velkej Obora je to vůbec jako nevědí, o co jde jsou na tohle nějaký univerzální tipy, jak jako minimálně jako trošku to pochopit, protože asi jako Nemůžeme se bavit o tom,
Minuta: 40
jak se v těch konkrétních situacích zachovat, ale možná to pochopení, že o nějakých asi jako cíl. Jednak ta tvoje otázka z mého pohledu dvě vrstvy. Ta první je, že rodiče často, že hrají na to, že děti teda nechodí ven. Neuvědomují si, že když půjdou ven, tak tam jet na někoho nenarazí, protože tam není, že to není jako za nás za mého dětství bylo normální teda vyrazit v sobotu dopoledne ven přijít někam na hřiště a tam bylo 20 25 dalších dětí a vytvářely. Sociální sítě africké prostoru nevytvářejí není, tak všude znám nebo prostě místa obce, kde to je, kde vznikla jakási komunita, kde ty děti skutečně jsou venku a když tam je nějaké další, tak si má s tím hrát. Mám s tím jako, že prostě tam koexistovat. Takže vlastně ti ho vidíš, že to že hrají na tohle fakt, že hrají na to, že děti s postupujícím věkem. Kde je vlastně klesá měli české
Minuta: 41
autory ty tak daleko více a více se se snaží je ten svůj čas naplňovat dle svého a způsobit i v jakém hrají větší roli vrstevníci na zádech vrstevníci jsou někde tady vitální prostoru a a hrají tam hrají tam hry, tak nechce hrát taky. A nebo pokud si ještě něco na YouTube nebo se baví tím, že spolu klábosí přes nějakou sociální síť, tak to chtějí dělat taky problém je že bych na to často že hrají tak svým vlastním alibism a dopouštějí že ty děti často už naprosto útlého věku na to učí rodiče Ano si uvědomují dnes často že vlastně je to určitá Míra rizika pouště děti příliš často a přijde hodně do digitálního prostoru ale okamžiku kdy přijde na věc a ten rodiče v nějakém stresu časovém potřebuje něco udělat Potřebuje s něčím věnovat A3
Minuta: 42
bude to dítě mu dalo vozovkách pokoj No tak to nejlepší co může udělat Takže bude vrazí telefon nebo mrazí tablet No tak si zajistí vlastně že má třeba hodinu dvě proto aby to nemohu naplnit tu strašně důležitou činnost Eru tam má jako považuje v tom daném okamžiku za priorita která přijde zase že jo prostě jakýsi okamžik kdy že hrál na to že děti tráví příliš času digitální prostoru neuvědomuje si že třeba se o to sám zasloužil a jiný důvod může být Nemusí ani podporovat to, aby děti a trávili příliš času v digitální dimenzi, ale už jenom tím, že jim že mi nevěnuje pozornost teď. Děti si často najdou nějakou jakou substituci. Najednou si nějakou náhradu. A to není to nejjednodušší, o čem ho sáhnout, tak je vstoupit do toho digitálního prostoru a tam se nechat samozřejmě tím nepřeberným množstvím obsahu, které tu jejich pozornost
Minuta: 43
a tu jejich pozornost přitahují a následně s rostoucím věkem najednou zjistí, že oni tu Vlastu pozornost a mohou vzbuzovat. Proto jsou takové ty potřebuji k pití youtuberem, do co to vlastně znamená. To já chci někoho oslovit. Já chci aby mi někdo věnoval pozornost a ono to často může být jakýsi symptom toho, že to dítě je to mi chybí pozornost jeho přirozeném životě, jo. Jsou to takové ty detaily, kdy dítě, dám si něco říct a vlastně bych to daném okamžiku říkám a vlastně v nevědomí pozornost vlastně. Na kolegyně mě upozornila to, že se tomu říká dvojná vazba vlastnímu sice dáváme najevo, jakože pozornost věnujeme, ale přitom je jasné, že se teda jsme pohroužení do nějakého jiného problému a a tohle jako repetice tady těhle tohle chování a ukázala ignorant se toho, že to dítě potřebuje naši naši pozornost, abychom mu věnovali, abychom se mu věnovali úplně no, tak ho vede
Minuta: 44
často k tomu, že pozornost hledá někde jinde. No a pak je tam ta otázka, kterou si se ptal vlastně co dělat, když tomu nerozumím a jako rodiče, když nerozumíme tomu jsem Ty děti dělají. No já jsem taky vlastně toho mladšího. Syna se snažíme, aby digitální prostoru nebyl, že ve čtyřech letech tam vlastně nenajde nic, co by mě nějakým způsobem zásadně pomohlo a na to, že tam není A do toho staršího, který přirozeně vplul do toho měnícího se digitálního světa, tak tam jsem dělal to, že jsem se vše Podívat a říct tak dělej to, co jsi tam našel zajímavého. Můžeš mi to vysvětlit, že mi vysvětlit jako co co ti na tom baví, že mi to ukázat. Můžu Můžu si zahrát s tebou a pár her jsme takhle spolu hráli a vlastně v okamžiku, kdy ta hra sama o sobě a spousta her, tady jsou úplně skvěle za tisk a rozvoje jako potenciálu životě logického myšlení z hlediska řešení problémů disk a komunikace a strategického rozhodování, tak
Minuta: 45
řada těch her bylo fakt vynikající pro mě a a najednou jsme měli nějaké společné téma a měli jsme něco společného. Co můžeme o čem si můžeme bavit. A co můžeme následně rozebírat, ale ten čas věnovaný potom ještě vlastně můžu se bavit o obsahu té hry a o tom čemu se tam došli nebo na co se nám podařilo nebo nepodařilo, tak je vlastně jaké společné téma, které je zase vytváří vytváří ten strašně důležitý spojník. Hrozně dvě věci, možná skočím na to první jak třeba u toho mladšího syna, víš jako ten ten věk, kdy děti vstup do digitálního prostoru defaultních aniž samozřejmě si tady můžeme říkat, že to není dobře, že by to mělo být, že by ty děti měly být starší, ale jak přesně řešit to, že že ty mu třeba tubusu rozdáváš. Řekněme, že tak nějak jako respektuje chci správné tipy a snaží se ho správně vychovávat, ale proti tomu máš ten tlaky vrstevníků, ale oni všichni tý třídě ten telefon my. Tak to je 4. V tom věku čtyř let. To není takový problém, protože ono
Minuta: 46
už už v tomhle věku samozřejmě vrstevnická skupina mateřské škole může vytvářet jakýsi byli v a letos se přenáší. Nicméně mateřské škole si děti hrají s mobilními telefony a nehraj si s tablety i ten vzdělávací systém, aby ti ho často kritizují, tak kterých ohledech poměrně dobře rozpoznává, že mě tohle není ta cesta. Já spíš nevidím jediný důvod, aby Děti do 6. Let byly vystaveny mě v digitálním prostoru, protože přínos je je minimální rizika jsou tak se k tobě chovám se řeší OSPOD rodičů, třeba techniku generální metoda, existuje možnost dávat tom děti na impuls jiné podněty, tak aby vědělo, že si vlastně to hezké může vytvořit tom fyzickém světě a nemusíš si pro to chodit do toho digitálního prostoru a pak
Minuta: 47
samozřejmě jakási. Míra kultivace toho co se tam něho Čím se zabývá, co tam co tam vyhledává k čemu, že mu věnuje pozornost velmi dobře fungují podle mě takové k tomu říct. No říkali špatné praxe jsme se svědkem několika takových The vidím, že po letech řekněme nějakého nekontrolovaného nebo nebo špatně kontrolovaného. Top u dětí do digitálního prostoru se to. Ty děti skutečně poškozuje, že vlastně to jsem viděl některé dětech, jako je naprosto roztroušená pozornost neschopnost třeba vyložit nějakou myšlenku nějaké srozumitelné podobě neschopnost vyložit příběh ve srozumitelné podobě, do čeho se promítá, že prostě taková trošku bytost pozornosti digitálním prostoru, která prostě čas to trvá jen Několik vteřin v okamžiku v do okamžiku, než to dítě nebo i ten dospělý člověk. Vlastně
Minuta: 48
se rozhodne, že změní téma znění obsah a tím pádem se mu vlastně vytváří jakési nesourodé nespojité v souvislosti, které nemají žádnou hloupou jsou strašně povrchní a nedá se s nimi vlastně pracovat, nedá se s nimi pracovat na bázi, že prostě porozumění pochopení a čehokoliv hlubšího. No a my jsme říkali takovéhle příklady špatné praxi by měly. rodičů a pedagogů vychovatelů dostatečně varovat prostě nacházet i modely a jakým způsobem Děti dětem představovat ven digitálním prostor tak by to mohlo by měla být určitě věnováno velmi vysoká pozornost mě zaujalo My jsme vlastně všechno je krásně nepozornost a já se z toho aspoň trošku beru z toho našeho povídání že to hlavní co tomu dítěti můžeš dát je dneska jako fakt a pozornost určitě na druhou stranu se
Minuta: 49
dostáváme zase k tomu že přesně ten digitální sociální sítě a tak dále že jako nejen děti ale i vlastně mi jako jsme míň a míň schopný tu pozornost udržet a A já zas a vidím na sobě zjistím roční dětem Já už taky jako mám problém s ním jako hodinu jenom sedět a vlastně jakoby nedělat nic jiného a nemůžu dávkovat a a neřešit si tohle a támhleto a jenom mi tu plnou pozornost Myslím si že je to součást řekněme to čemu říkám Digi Dolní dospělost vědět, že když na hodinu a táta Teď se přiznám tomu, že taky občas pod tlakem vlastně dělám podobnou chybu, ale snažím se třeba jí nedělá. Zdržím se. Sednout si ráno s mladším synem a posílat se s ním autíčka a bavit se s ním o tom, proč to auto teda havarovalo. A proč to auto jede lépe a to druhé lépe vliv témat se dá najít na všem vlastně spousta v okamžiku samozřejmě i mladší syn se jdeme na hřiště a tam
Minuta: 50
potká nějaký další děti a začne si s tím vyhrát. Tak já nutně nemusím, že jo prostě být ten kdo není u neustále vypíná zrak a mohu se věnovat něčemu jinému, že já nejdu k vám stěžují člověk nemohl takzvaně Multitask o A to že ty to vždy to je vhodné, vždyť to dítě nepotřebuje. Je to dítě. Nepotřebuji aby to pozornost nebo zas byla věnována jemu, ale Ano samozřejmě doba ten ten měnící seriály táta. Přetlak tady mluvili těch v knížce tomu říkám cukru ten fyzický světa kyber cukru. To je ten digitální svět. Tak ten nás neustále vlastně Takko láká do stále nás svádí k tomu, abychom se k tomu vraceli a bylo by dobré si uvědomit, že někde skutečně lepší na hodinu všechna ta digitální zařízení odložit a klidně si nechat utéct, takže další a ploutve na Facebooku a další zajímavé video. Protože ve skutečnosti se jedná o něco naprosto
Minuta: 51
marginální něco, co mám jako naprosto mezi významné setkání s hodinou strávenou s tím s tím dítětem a rodiče to vlastně zjišťují často až zpětně, kde se ta chyba stala, někdy si to chybu vůbec ani neuvědomují v okamžiku, kdy se vztah mezi nimi a těmi dětmi natolik vlastně Disney jsou už natolik odcizení. že se hrozně těžko vrací zpátky No a pak se vlastně tady ten rozbitý vztah se spravuje mnohem mnohem hůř a trvá to mnohdy strašně dlouho a ne vždycky to má vždycky to už může mít nějaký a jednoznačně jako dobrý konec takže si měli přece jenom ještě v tom okamžiku kdy ty děti pozornost svých rodičů vysloveně vysloveně stojí já a kdy jsou na rodičích
Minuta: 52
závisí tam se vytváří hloubka vztahu do budoucnosti přijedeme zajímavé že prostě přesně jako to pozor nechci nic nestojí že on a Bavíme se o tom kolik co kdo ho má peněz a tak dále jako pozornost mám asi všichni stejně no ano existují Rodiče kteří bohužel musí mít jedno 2. někdy 3. zaměstnání aby jsme dokázali své děti dokázaly uživit ne Všichni jsme v takové situaci že Můžeme a užívat ten nadbytek, který máme a že vlastně můžeme ten čas a sebe sama s ním věnovat a věnovat svým dětem a chtěl bych upozornit na to, že ne každý je v takové situaci a tady si myslím. A jsem za to jsem o tom naprosto přesvědčen, že úlohou společnosti reprezentované státem, aby tě moje rodiče maximálně pomohla, protože je tady vzniká největší handicap pro její děti do budoucna, proto jsem byl velmi mi abych řekl otevřeným zastáncem
Minuta: 53
podpory, co největší míry podpory socioekonomický slabých, ale samozřejmě podpory, která má smysl a která vede k tomu, že ty děti v budoucnu nebudou trpět handicapem způsoben tím, že jich rodiče na ně neměli čas a nedávali do z podnětu a oni vlastně do úplně jinou cestou v tom životě než být než by za jiných okolností mohli takže vlastně vytvářet je. Perspektivu pomáhali vytvářet perspektivu, jestli myslím naše naše společná úloha. Říká se tomu moc se s tím slovem Solidarita. Já jsem pro to aby aby se to dělo a naopak tě rodiče, kteří to možnost mají a kteří mohou svůj život. Začneme-li uzpůsobit tomu, aby věnovali svůj čas a a svou energii. Já jsem sama tomu nejdůležitějšímu tedy svým vlastním dětem, tak by to tedy měli dělat. Jo jsem po jednom rozhovoru mi vytkla jedna známá řekla no. A my všichni Nemůžeme
Minuta: 54
si to udělat jako ty, když jsi byl v když byly děti malé, takže jsi byl dva dny v týdnu doma. Já říkám máš pravdu chápu. Ne každý má tu možnost, ale za prvé. Já jsem tady v celavi do mě šel touto cestou a Chtěl jsem aby to tak bylo, ale co jsem k tomu vlastně musel přizpůsobit a druhák máte něco důležitějšího svém životě na to spadl. Vcelku logická odpověď je ne říkám, no, tak se budete muset i vy vlastně snažit, ať už je to tlakem na vaše zaměstnavatele, aby vám umožnil, že ho prostě maximum času strávit s vašimi dětmi a snažit se, že ho prostě o nějakou nějaké vybalancování vašeho vašeho pracovního a rodinného času a a měli bychom ho dal jako společnost. Měli bychom si uvědomit, co je pro nás budou stačit děti nejdůležitější věci,
Minuta: 55
které se bavíme, tak jsou lidi, kteří to umějí používá tati příležitostí tam mají spoustu a vejdi jak to využít a pak jsou lidi, kteří jsou z nějakého důvodu, ať už třeba jsem, že Vyrůstali, tak jsem prostředí prostě z toho trochu bokem a nevidí, jak tedy ty přijdeš v síti využívat. Já jsem nedávno četl moc zajímavý článek o upozornění od jednoho kamaráda moc zajímavý článek v the New York Times. Free poukazoval na to, že ti nej socioekonomicky nejúspěšnější se pomalu vlastně začínají vyhýbat tomu digitálnímu světu respektive a snaží si budovat svoji vlastní identitu v tom světě fyzickém. Protože vědí, že tam je to skutečně naplnění a skutečná hodnota zatímco ti kteří jinou možnost. Nemají nebo tam krásný příklad nějakého penzisty ve Spojených státech, jehož Jediným kontaktem je vlastně nějaký virtuální Avatar
Minuta: 56
jedné aplikaci, který se s ním občas popovídá, protože on nemá jinou možnost nemá s kým si by si popovídal, s kým by sdílel jo prostě svoje potřeby své touhy, že jo prostě sebe sama, tak to je ta pasta, která čeká na lidi, kteří vlastně tu možnost toho fyzického kontaktu nebudou mít a my si vlastně vůbec neuvědomujeme, že jsme teprve na začátku, že to co se blíží, jo, ta míra prostě. Uvěřitelnosti v digitálním prostoru v prostředí nějaké velmi pokročilé. Řekni mi rozšířené reality nebo virtuální reality může spoustu lidí uvrhnout do řekněme naprostého digitálního otroctví, naprosté digitální závislosti tady ten člověk tady ten penzista, o kterém to v tom článku je pojednáno, tak vlastně on o tom avatarů, že prostě se kterým komunikuje. S láskou ten článek popisuje, že má slzy v očích, když když o něm mluví, já vlastně
Minuta: 57
je to jenom jaká jsi jako digitální substituce toho, co by ten člověk nutně potřeboval ve svém fyzickém životě, takže zpět k tomu, co jsi říkala. No pravděpodobně s tím bude velký problém a pravděpodobně ti nejslabší budou v blízké budoucnosti nebo už jsou nejohroženější tím, že se stanou a zcela závislými na prostředcích digitálního světa pokročilé prostředcích digitálního světa, protože oni ne. Bytostně Žádnou další možnost přijet zajímavé je vlastně, když si člověk o tobě trošku čte, tak jako často přes něj mluvíš o tady těch nebo kojících tématech často. Days trošku proti tomu proudu a trošku jako tepeš do živého, kde se to v tobě zabavíš nebo jako prostě ne, každý si myslím tohle dokáže nevím jaký jaký charakterové rysy. Jsou tam potřeba nebo jestli se to v tobě nějak vyvinulo časem. To je zajímavá otázka. Já jsem se to snažil Tohle vlastně zkoumat, protože když už asi skoro 16
Minuta: 58
let jsem aktivní právě v komentování společenských události a společenských fenoménů různého druhu a různého charakteru a velmi často to bylo tak, že to skutečně nešlo proti tomu, jak říkáš proti proudu a neodpovídá zlatem a celému v náladě a mainstreamového diskurzu s takovou zkušenost osobní, že jsem vlastně. Už jako dítě jsem neměl problém s tím třeba jako být mezi mezi ostatními, ale v jednom období, kdy jsme se přestěhovali do rodiče, tak jsem se stal na určitou dobu, že jo. Taky na kočičím terčem. Jo a jsem zažil tak trochu. Co to je vlastně taková ta vrstevnická šikana a někdy to vlastně dospělou až do okamžiku, kdy jsem se musel fyzicky bránit. Protože děti dokážou být velmi kruté a tam se ve mně jako vybudovala možná
Minuta: 59
taková nějaká vnitřní intuice a v tom, že ne vždycky člověk musí jít s proudem s většinou a aby dostal, že jste něčemu co zatím si to čemu věří. Jo čem je přesvědčen, dokud to potřeboval evidentně vychází částečně tady z toho je to jakási dispozice, kterou mám asi taky v dotačním je-li dáno. Právě výchovou a tím co jsem prošel jako dítě se svými rodiči a tím co mi předali. No a dělám to taky proto nebo jenom proto, že ho by za každou cenu chtěl jako rebelovat to ne, naopak v té knížce vlastně na tom úvodu je napsáno, že některé myšlenky a co, že taková stará staré prorocké moudro není moje a některé myšlenky by měly být řešeny proto aby se nestali a já se snažím poukazovat na problémy a na fenomény, které nás ohrožují, abychom si uvědomili, že
Minuta: 60
tady jsou abychom si uvědomili, že nás Mají vliv na tebe. Koukám, že budeš si uvědomíme tady, když si to připustíme, tak jsme schopni vlastně jim věnovat stejnou pozornost a hledat nějaké řešení, pokud si to neuvědomí m a budeme to popírat takto schopni nebudeme, takže vlastně tohle je ta motivace, proč třeba mluvit o těchto věcech ve vlastním způsobem, který může mnoho lidí znepokojovat, protože ta Až poté, kdy si připustíme, že problém neexistuje, tak jeho řešení může, tak si můžeme snažit to jeho řešení nacházet hledat vše zajímavé, já jsem to řešil třeba nebo ne často, ale občas jsem to řešil. Jo tohle pořád dojdi, kdy některý lidi třeba ani ne myšlenky Stream a souhlasil a stal se mi to třeba, když jsme tady mluvili o anarchokapitalismu, jak vylézají, ale ale ale ale vlastně ve výsledku jsem si vlastně říkal, že to je fajn. Protože i když je to tedy přesně poslechnou a a Třeba řeknou. Ok s tím nesouhlasím přijde jako hloupost, tak jim to možná pomůže uvědomit si
Minuta: 61
vlastně, na které straně jsou vodní a možná v půl 3 věci ten svůj názor na tu věc nepochybně nepochybně. Tak já jsem člověk a já se za chvilku pita listy čas od času stýkám s hrůzou jsme byli už dvakrát do odtokového konfrontační dialogu a jednou byli pozvaní vlastně na společnou besedu a já v tom nacházím samozřejmě řadu inspirací být se domnívám, že to je nerealizovatelná utopie. inspirovat se tím jak vlastně ten ten Lido logický postoj kritizuje ten současný establishment tak je velmi důležité ano nacházím v tom velmi často řekni mi nějaké opěrné body o kterých stojí za to přemýšlet a poslední otázka kdy se to znamená špičaté uši vyprávěl jsem mluvčí českých Elfů
Minuta: 62
a to je skupina která se snaží orientovat se v informačním prostoru vznikla inspirací z podobně vzniklý skupin v pobaltských zemích které jsou skutečně v té pomyslné frontové linii tam kde řekněme ruské dezinformační aparát se snaží vyvíjet poměrně v normě svou činnost a snaží se ty společnosti rozkládat země Sushi vlastně cílem vlastně dezinformačních kampaní těch zřízených a vznikla je podobná skupina v České republice a snažíme se vlastně mapovat ten dezinformační prostor a přinášet v něm pravidelných měsíčních reportech informace o tom, co se tam děje. Jaké narativy se používají? Jaká jaké jaké postavy, že se dezinformační scény aktivní a mluvčím jsem se stal, protože mě mě jeden blízký přítel, který do toho zapojen, tak mě oslovil s tím, že ta skupina její
Minuta: 63
členové chtějí zůstat v anonymitě zcela pochopitelných důvodů a potřebovali někoho, kdo za ně bude mluvit a zároveň vlastně jak se ukázalo. Potom by posléze tak prostě přinášet Zajímavé informace dovnitř, protože přese mě vlastně na mě se obracejí lidé, kteří nějakým způsobem. Třeba se na tom chtějí podílet další organizace společnosti, kterým to není ukradený a které si uvědomují velké riziko. Vlastně rozkladu diskurzu prostřednictvím dezinformacích a takže vlastně sloužím takový jako interface té skupiny je tak proto, proto jsem zvracela dobrá škola vlastně jako obecně dezinformačních kampaní vzniku zabývat. Sedím a vidět, jak to vlastně funguje, jak je to jsou ty strategie tak dále. Je to je to vlastně 2. Kvalifikace, kterou mám, protože jsem posbírat duálně jsem mediální teoretik a mně to vždycky zajímalo, s kým by to zajímalo jedna z nejbližších nebo možná to není pro mě nejzajímavější oblast vlastně profesní. Takže tohle
Minuta: 64
se sešlo sne dohromady a sluší mi to dává poměrně slušného let do toho, ne jenom co se tam děje, ale vlastně vede to i prostřednictvím dalších, kteří jsou zapojeni a za tím, že mezi sebou sdělíme informace, tak to vede samozřejmě nějakým kořenům a odhalování pozadí, které je velmi zajímavé zkušený jednolité, není to tak, že by tady v všechny dezinformace. Bližší Řevnic jednoho bodů, až bys že za vším a stále prokremelské Propaganda, tak to není, ale ukazuje se a to je podle mě to nejzajímavější poznání, že tohle má šanci s nimi dezinformace mají velkou šanci ve společnostech, které jsou vnitřně nestabilní, které se vlastně trpí nějakou velkou Mírou společenské nedůvěry a ještě podívám a třeba na skandinávské společnosti, tak tam se zdaleka tolik nedaří vlastně rozkládat tu společnost zevnitř tím, že jí předkládáme naprosto protichůdné protichůdná tvrzení o
Minuta: 65
tom, co to zapadá realita, ale české společnosti se daří docela dobře, že je to vlastně vede k zamyšlení se nad tím jakým způsobem se s tím vypořádat a tam vidím nutnou potřebu zvyšovat Míru sociální koheze důvěru důvěryhodnost vztah ke společnosti. Bohužel bohužel chybí, což je způsobeno do Zatím jede následkem totality. Jsme prožili toho, jakým způsobem se s tím společnosti posledních 30 let vyrovnávala a budovat Míru vzájemné důvěry znamená budovat budoucí perspektivu, protože nebo kam že to kdysi věřím a tak jsme schopni se dívat daleko více dopředu, což je vlastnosti společnosti, které tady tohle umí a které v tomhle mají obrovskou výhodu. Zatím jsem se vracím zpátky ke vzdělávání, protože prostřednictvím vzdělávání prostřednictvím výchovy se něco takového dá dělat. Takže vlastně jedna z věcí, které se věnuji, tak je workshop, které jsou neobyčejné hrdinství, který poukazuje
Minuta: 66
na řekněme potřebuji vnímat svět okolo sebe. V tom pravém okamžiku se snaží nabídnout pomoc, když to někdo potřebuje na ulici ve veřejné dopravě kdekoliv často to bývají naprosto jednoduché úkony, které nikoho nikoho neomezuje neohrožují jenom prostě tu pomocnou ruku podat, že teprve v okamžiku, kdy jsi a kdy se cítíme ve společnosti bezpečně a Vlastně důvěřujeme své okolí, tak může růst nějaká abstraktní důvěra. Řekni něco čemu říkáme veřejný zájem a teprve v tom okamžiku ho můžeme začít sledovat. Díky moc, rozhovor jsme se dneska úplně vyhli školství, což si myslím, že vlastně dobře, protože lidi si asi můžu kouknout na soustruh i další rozvoj školství, tak jsem za to vděčný hosty, sada si to velmi Skvěle děkuji. Pokud by možná nikdo Zajímalo by ho to co říkáš a chtěl by se třeba dozvědět víc o těch tvých workshopech nebo dalších aktivitách.
Minuta: 67
Kam bys ho mohl na směřovat? Já jsem člověk na 1. Nějž lze kontakty získat v tom digitálním ostouzet dalni prostoru, že vlastně na webu. Jedu jedu. Jsem na různých sociálních sítích jsem dostupný a snažím se maximálně reagovat vždycky, když to má smysl a když ten člověk, který něco nechce, sdělit se na něco zeptat, tak Tak jako projevuje jako elementární zájem nepotřebuji jenom sdělit něco ošklivého si o mě myslí, ale ani tomu se nebráním. Je to zajímavá Sonda do České společnosti. Takže takže kontakty na mě se dají sehnat kdekoliv případně přes přes rozšířené sociální sítě super muziku. Děkuji mockrát. Takže tohle byl rozhovor s Bobem kartou jsem dejte nám vědět, jak se vám rozhovor líbil, já mám pocit, že by to mohlo být klidně jak dvakrát třikrát
Minuta: 68
delší. Takže pokud vás to hodně bavilo zítra vědět a můžeme třeba přemýšlet o nějakém pokračování jako obvykle více informací ho podcastu. Nevím je to na webu protiproudu.cz nebo na Facebooku. Proti Proudu, když to Mimochodem mohli pokládat otázky Bobovi se omlouvám, že jsem vás nechal čekat tak dlouho na další díl od teď to zase bude trošku pravidelnější, že mám přednahraných Pardubic Borný hostů a domluvený opravdový české Superstar, který podle mě mají co předat každopádně díky moc, že zachováváte příze mi pořád u proti proudu v celém tom podcastový uragánu nebo tom co se děje kolem nás lidi v podcastu opravdu vzniká desítky a stovky a doufám, že ta Laďka kterou jsem nastavil dává smysl, že mám Podcast Proti Proudu toho spoustu přináší. Klidně mi napište. Pokud jo, no, pokud ne. A chtěli byste něco změnit. Já mám ještě jednou moc děkuji za pozornost. Moje jméno je Dan tržil a budu se na vás těšit zase příště.

Předchozí video

Kdo nekouká na Novu, tak lže, říká moderátor legendárního Rande (podcast se Slávkem Bourou)

Další video

Marek Eben je sexistický. Ve StarDance působí jako mlsnej kocour, říká KAMIL FILA